29 Cdo 1688/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce J. K., o
zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání úpadce a společnosti L U P E M I, s.
r. o., se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo
osoby 61065242, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2010,
č. j. 1 Ko 34/2010 - 6273, takto:
Dovolání se odmítají.
Usnesením ze dne 4. října 2000, č. j. 52 K 92/97-941, Městský soud v Praze
(dále též jen „konkursní soud“) zprostil výkonu funkce správce konkursní
podstaty úpadce Ing. M. Š. (bod I. výroku), novou správkyní konkursní podstaty
úpadce ustavil JUDr. J. Š. (bod II. výroku) a dosavadnímu správci konkursní
podstaty úpadce uložil předat funkci nové správkyni do 15 dnů od doručení
usnesení (bod III. výroku).
Odvolání společnosti L U P E M I, s. r. o. (dále též jen „společnost L“) proti
usnesení konkursního soudu odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29.
července 2010, č. j. 1 Ko 34/2010 - 6273 (dříve žurnalizovaným na č. l. 6194),
podle § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Odvolací soud
přitom již jednal jako s odvolatelem s JUDr. B. K., jako s insolvenčním
správcem společnosti L (na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2010, č. j. MSPH 76 INS
8711/2009-B-12, ve znění opravného usnesení ze dne 4. srpna 2010, č. j. MSPH 76
INS 8711/2009-B-58).
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání úpadce (č. l. 6347-6348) a
společnost L (č. l. 6477). Podle bodu 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném
podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 by dovolání v
této věci nebylo objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174). Odvolací soud nicméně přehlédl (na což správně poukázal úpadce), že o usnesení
konkursního soudu, jež bylo vydáno před 1. lednem 2001, byl ve světle výše
citovaného bodu 15. přechodného ustanovení povinen rozhodnout podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle bodu 17. přechodného
ustanovení je za této situace pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodný
občanský soudní řád ve znění účinném před 1. lednem 2001, pro věc rozhodném, v
jehož rámci plyne objektivní přípustnost podaného dovolání z ustanovení § 238a
odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (v rozhodném znění). Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, však předchází - ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (v
rozhodném znění) - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech
rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím,
že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného
pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odmítnutím odvolání jako subjektivně nepřípustného byla způsobena procesní újma
pouze odvolateli (jímž úpadce nebyl); srov. k tomu mutatis mutandis dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 381/98,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2000, pod číslem 18,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 20 Cdo 1520/98,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2001, pod číslem 54
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 29 Odo 355/2004,
jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud proto úpadcovo dovolání odmítl podle § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
(v rozhodném znění) jako subjektivně
nepřípustné. Subjektivně nepřípustné je i dovolání společnosti L. Od prohlášení konkursu na
její majetek totiž společnost L není subjektivně legitimována k podávání
opravných prostředků v řízení, jehož se na jejím místě od téže doby účastní
(jak správně vystihl odvolací soud) její insolvenční správce. Srov. mutatis
mutandis např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2002, sp. zn. 1 Ko 397/2002, uveřejněné pod číslem 81/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 4635/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách
Nejvyššího soudu. Tato rozhodnutí, ač vydána v poměrech zákona č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání, lze co do v nich uplatněných závěrů vztáhnout i na
situaci, kdy je konkurs na majetek konkursního věřitele (jenž se účastní
konkursního řízení vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání) prohlášen již
podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona); obdobně srov. i závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněném pod číslem 24/2010
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek k účinkům prohlášení konkursu podle
insolvenčního zákona na majetek žalobce v řízení o vylučovací žalobě podle
zákona o konkursu a vyrovnání. Nejvyšší soud proto i dovolání společnosti L odmítl podle § 243b odst. 4, § 240
odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (v rozhodném znění).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu