29 Cdo 1890/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele Finančního klubu OMORICA, o. s., se sídlem v Plzni, Borská
2767/89, PSČ 316 00, identifikační číslo osoby 69976872, zastoupeného Mgr.
Šimonem Jirkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská 928/104, PSČ 326 00, za
účasti Mgr. P. M., zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem, se sídlem v
Plzni, Mikulášská třída 9, PSČ 326 00, o zaplacení 230.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 35/2007, o
dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince
2010, č. j. 14 Cmo 616/2008-125, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010,
č. j. 14 Cmo 616/2008-125, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze
dne 12. září 2008, č. j. 49 Cm 35/2007-93, jímž Krajský soud v Plzni zamítl
návrh, kterým se navrhovatel domáhal zaplacení částky 230.000,- Kč z titulu
smluvní pokuty za porušení smlouvy o smlouvě budoucí o převodu obchodních
podílů. Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 2. ledna 2004 uzavřely Mgr. P. M. (jako budoucí převodkyně) a J. V. (jako budoucí nabyvatelka) smlouvu o smlouvě budoucí o převodu obchodních
podílů Mgr. M. ve společnostech ORTIGA spol. s r. o. a OMORICA spol. s r. o. (dále též jen „obchodní podíly“ a „společnosti“), v níž se budoucí převodkyně
zavázala uzavřít s budoucí nabyvatelkou smlouvy o převodu obchodních podílů ve
společnostech do 20. prosince 2005 (dále též jen „smlouva o smlouvě budoucí“). 2/ Z článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že „za porušení
povinnosti uzavřít s budoucí nabyvatelkou smlouvy o převodu obchodních podílů
uhradí budoucí převodkyně budoucí nabyvatelce smluvní pokutu ve výši 230.000,-
Kč“. 3/ J. V. vyzvala dne 12. ledna 2004 Mgr. M. k uzavření smluv o převodu
obchodních podílů, a to ve lhůtě 30 dní od obdržení výzvy; výzva byla jmenované
doručena dne 27. ledna 2004; smlouvy o převodu obchodních podílů však uzavřeny
nebyly. 4/ Dne 13. prosince 2005 byl prohlášen konkurs na majetek společnosti
ORTIGA spol. s r. o. Na majetek společnosti OMORICA spol. s r. o. byl konkurs
prohlášen dne 21. prosince 2005. 5/ Dne 20. února 2007 uzavřela J. V. (jako postupitelka) a navrhovatel
(jako postupník) smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo
postoupení pohledávky „na základě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu
obchodních podílů ze dne 2. ledna 2004 vůči Mgr. P. M....v celkové výši
230.000,- Kč...z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti uzavřít
smlouvy o převodu obchodních podílů“ (dále též jen „smlouva o postoupení
pohledávky“ a „postoupená pohledávka“). Soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel je v projednávané věci
aktivně legitimován, neboť pohledávka mu byla řádně postoupena smlouvou o
postoupení pohledávky, kterou za navrhovatele - s ohledem na skutečnost, že o
„odkoupení“ pohledávky rozhodla již dříve členská schůze navrhovatele konaná
dne 26. ledna 2007 - v souladu s jeho stanovami podepsal předseda výboru Ing. V. F. Za platnou měl soud prvního stupně též smlouvu o smlouvě budoucí. Budoucí převodkyně byla vyzvána k uzavření smluv o převodu obchodních podílů,
avšak obsah výzvy z 12. ledna 2004 „nemohl být naplněn“, neboť na valných
hromadách společností konaných dne 19. února 2004, jež měly o převodu
obchodních podílů rozhodnout, o něm nebylo z důvodu její neomluvené neúčasti
rozhodnuto; usnesení jimi přijatá byla navíc následně soudem prohlášena za
neplatná. Další výzvu k uzavření smluv o převodu obchodních podílů zaslala
budoucí nabyvatelka budoucí převodkyni teprve dne 16. listopadu 2005, avšak
skutečnost, že na majetek společností byl v této době prohlášen konkurs,
považoval soud prvního stupně za závažnou změnu okolností, v jejichž důsledku
nebylo možné spravedlivě požadovat, aby byly smlouvy o převodu obchodních
podílů uzavřeny.
Mgr. M. tak podle soudu neporušila povinnost uzavřít smlouvy o
převodu obchodních podílů, a nemůže být proto sankcionována sjednanou smluvní
pokutou. Odvolací soud, který nejprve posuzoval, zda navrhovateli svědčí aktivní
věcná legitimace, naproti tomu uzavřel, že postupovaná pohledávka není ve
smlouvě o postoupení pohledávky nezaměnitelně identifikována, neboť není
zřejmé, která pohledávka (zda smluvní pokuta za neuskutečnění převodu
obchodního podílu ve společnosti ORTIGA spol. s r. o., nebo smluvní pokuta za
neuskutečnění převodu obchodního podílu ve společnosti OMORICA, spol. s r. o.)
byla předmětem převodu, a smlouva o postoupení pohledávky je proto pro
neurčitost podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále
jen „obč. zák.“), absolutně neplatná. Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvod
dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího
soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je
smlouva o postoupení pohledávky absolutně neplatná pro neurčitost označení
postupované pohledávky. Podle jeho názoru je daná pohledávka řádně identifikována, a to úplným
označením jejího dlužníka, celkovou výší pohledávky 230.000,- Kč, uvedenou též
slovem, a dále skutečností, na níž se postupovaná pohledávka zakládá. Užití
množného čísla ve slově „smlouvy“ ve specifikaci důvodu postupované pohledávky
„z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti uzavřít smlouvy o
převodu obchodních podílů“ koresponduje s označením této pohledávky ve smlouvě
o smlouvě budoucí a vyjadřuje dle dovolatele vůli účastníků penalizovat smluvní
pokutou ve výši 230.000,- Kč jak nepřevedení (kteréhokoliv) jednoho, tak obou
obchodních podílů. Určitost označení pohledávky ve smlouvě o postoupení pohledávky
podporuje dle názoru dovolatele rovněž článek I. této smlouvy, který odkazuje
na smlouvu o smlouvě budoucí, která je rovněž jednoznačným a určitým právním
úkonem, neboť z článku I. II. a III. smlouvy o smlouvě budoucí jasně vyplývá,
že „smlouvami“ se rozumí smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti
ORTIGA spol. s r. o. a smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti
OMORICA, spol. s r. o. Mgr. M. ve vyjádření k dovolání uvádí, že otázka platnosti postupní smlouvy
není otázkou zásadně právně významnou, a navrhuje proto, aby dovolací soud
dovolání odmítl. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku platnosti smlouvy o postoupení
pohledávky v rozporu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu. Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud
nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
S ohledem na dobu uzavření smlouvy o postoupení pohledávky je pro další úvahy
Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení občanského zákoníku
účinné k 20. únoru 2007, tedy naposledy ve znění zákona č. 264/2006 Sb. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně,
určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Z ustanovení § 524 obč. zák. vyplývá, že věřitel může svou pohledávku i bez
souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S
postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní
spojená (odstavec 2). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že podstatnými náležitostmi
smlouvy o postoupení pohledávky jsou kromě označení jejích účastníků
(postupitele a postupníka), identifikace postupované pohledávky, která musí
obsahovat uvedení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a
skutečností, na nichž se zakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
22. března 2006, sp. zn. 32 Cdo 523/2005, jenž je veřejnosti, stejně jako další
rozhodnutí citovaná níže, není-li uvedeno jinak, dostupný na webových stránkách
tohoto soudu). V rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 69/2006, či ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, pak Nejvyšší soud vyjádřil názor,
podle něhož je požadavek „určitosti“ zajišťované pohledávky nezbytné vykládat
tak, že jde o její identifikaci takovým způsobem, aby nebyla zaměnitelná s
jinou. Tento závěr - byť byl přijat ve vztahu k zástavní smlouvě - se přitom
obdobně uplatní též v případě smlouvy o postoupení pohledávky, neboť její
podstatnou náležitostí je stejně jako v případě zástavní smlouvy určité
označení postupované (zajištěné) pohledávky. Nemá-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku nebo jiné
pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u postupované pohledávky
(tedy jiné pohledávky zaměnitelné s postupovanou pohledávkou), pak platí, že
postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené ve smyslu
ustanovení § 524 a násl. obč. zák. dostatečně určitě identifikována i tehdy,
vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 775/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 171, nebo ze dne
28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 776/2004). Požadavek určitosti smlouvy o postoupení pohledávek je naplněn též v případě,
je-li souhrn postupovaných pohledávek označen osobou dlužníka a právním důvodem
jejich vzniku (např. odkazem na příslušnou smlouvu, s tím, že se postupují
všechny pohledávky z této smlouvy), aniž by postupované pohledávky musely být v
postupní smlouvě výslovně jednotlivě identifikovány (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu uveřejněný pod číslem 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupovanou pohledávku lze ve smlouvě určit i tím, že bude odkázáno na čísla
postupitelových faktur s uvedením výše jednotlivých částek, čísel odběratelů a
počtu dodaných kusů zboží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005,
sp. zn. 29 Odo 654/2003, či ze dne 21.
prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 937/2003). V projednávané věci se z obsahu smlouvy o postoupení pohledávky podává, že
postoupená pohledávka je zde vymezena shodně jako v článku IV. smlouvy o
smlouvě budoucí, přičemž na tuto smlouvu výslovně odkazuje článek I. smlouvy o
postoupení pohledávky. Z článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí přitom vyplývá, že smluvní pokuta ve
výši 230.000,- Kč zajišťovala jak povinnost uzavřít smlouvu o převodu
obchodního podílu budoucí převodkyně ve společnosti ORTIGA spol. s r. o., tak
povinnost uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu budoucí převodkyně ve
společnosti OMORICA spol. s r. o., jinak řečeno, právo budoucí nabyvatelky
požadovat smluvní pokutu v plné výši vzniklo jak v případě, že by nebyla
uzavřena i jen jedna ze smluv o převodu obchodního podílu, tak v případě, kdy
nebyla uzavřena žádná z nich. V projednávané věci přitom není sporu o tom, že
uzavřena nebyla ani jedna ze smluv o převodu obchodních podílů. Nejvyšší soud je přesvědčen, že ve světle výše uvedených judikatorních závěrů
lze - s ohledem na obsah smlouvy o postoupení pohledávky - spolehlivě určit,
jaká konkrétní pohledávka byla předmětem postoupení. Pohledávka je ve smlouvě o
postoupení pohledávky dostatečně určitě vymezena, a to odkazem na specifikaci
této pohledávky provedenou ve smlouvě o smlouvě budoucí, konkrétně jejím článku
IV., který pohledávku z titulu smluvní pokuty nezaměnitelně identifikuje. Přestože Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že vymezení dané pohledávky v
článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí, stejně jako ve smlouvě o postoupení
pohledávky, je dostatečně určité, poukazuje rovněž na to, že v případě
pochybností o obsahu smluvního ujednání je prioritním výklad nezakládající
neplatnost sporného ujednání (právního úkonu) před výkladem, podle něhož je
toto ujednání neplatné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna
2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud
rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o.
s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/
o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů ze smluv, jimiž se převádí podíl
společníka – a o takový vztah v projednávané věci jde – rozhoduje usnesením.
Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno,
a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. srpna 2012
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu