29 Cdo 2387/2024-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově č. p. 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) I. T., zastoupenému JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, a 2) E. T., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 32/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2024, č. j. 12 Cmo 187/2023-438, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.455,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 8. dubna 2019, č. j. 41 Cm 32/2019-15, uložil žalovaným (I. T. a E. T.) zaplatit žalobci (Chytrý nájem s. r. o.) společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 619.650 Kč s 6% úrokem p. a. od 13. března 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2.065 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 57.899,60 Kč.
2. Rozsudkem ze dne 28. srpna 2023, č. j. 41 Cm 32/2019-385, Krajský soud v Plzni k námitkám prvního žalovaného zrušil směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů námitkového řízení částku 227.579,41 Kč (výrok II.).
3. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozím rozsudkem ze dne 24. června 2019, č. j. 41 Cm 32/2019-127, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného rozsudkem ze dne 20. ledna 2021, č. j. 12 Cmo 53/2020-229, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným potvrdil (ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci). K dovolání prvního žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. září 2022, č. j. 29 Cdo 1765/2021-266, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud poté usnesením ze dne 8. března 2023, č. j. 12 Cmo 53/2020-279, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. června 2019 ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. května 2024, č. j. 12 Cmo 187/2023-438, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. srpna 2023 (první výrok) a uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26.910,40 Kč (druhý výrok).
5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
6. Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o půjčce č. 8361401, uzavřená mezi žalobcem jako věřitelem a prvním žalovaným jako dlužníkem dne 16. února 2016 (k níž byla téhož dne vystavena směnka, jejíhož zaplacení se dovolatel v dané věci domáhal), je smlouvou o spotřebitelském úvěru, pročež k zajištění splacení takové půjčky nelze podle § 18 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o půjčce), použít směnku, je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jakož i (z ní vycházející) judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 19. července 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21, a na něj navazující usnesení ze dne 29. května 2025, sp. zn. III. ÚS 508/25 (obě rozhodnutí byla vydána ve skutkově obdobných věcech téhož žalobce), dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sp. zn. 29 Cdo 1765/2021, sp. zn. 29 Cdo 3581/2021 a sp. zn. 29 Cdo 3839/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024, sen. zn. 33 ICdo 67/2023, včetně další judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v důvodech usnesení ze dne 20. listopadu 2024, sp. zn. 33 Cdo 235/2024, a v usnesení ze dne 27. března 2025, sen. zn. 33 ICdo 92/2024.
7. Odvolací soud přitom závěr, podle kterého smlouva o půjčce byla ve skutečnosti sjednaná jako úplatná (viz ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,25 % denně z jistiny dlužné půjčky za každý den prodlení, které je s ohledem na okolnosti dané věci nutné považovat za dohodu o „skrytém úroku“), učinil po vyhodnocení všech skutkových zjištění (včetně těch, jež se týkala předsmluvních jednání účastníků) a při zohlednění účelu, ke kterému byla půjčka sjednána (srov. body 14 až 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Současně vysvětlil, z jakých důvodů nejsou pro rozhodnutí věci významné dovolatelem namítané skutečnosti (časová prodleva mezi uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce, zajištění zaplacení směnky druhou žalovanou jakožto směnečným rukojmím a absence námitky prvního žalovaného, že půjčka měla být vrácena z následně poskytnutého hypotečního úvěru), jež měly (podle přesvědčení dovolatele) odlišovat nyní projednávanou věc od těch, jimiž se dříve zabývaly Ústavní soud a Nejvyšší soud.
8. Výklad předmětného ujednání smlouvy o půjčce odvolacím soudem nemá Nejvyšší soud ani za zjevně nepřiměřený (rozporný s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). K pravidlům výkladu adresovaných právních jednání srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. Přípustnost dovolání nemohou založit ani výhrady, jimiž dovolatel (posuzováno dle obsahu podaného dovolání) zpochybňuje soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci. V intencích § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. je totiž jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v
rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.
října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) pak srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16.
11. Přípustnost dovolání konečně nezakládá ani otázka (ne)přezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (již dovolatel otevírá prostřednictvím námitky nedostatečného odůvodnění skutkových i právních závěrů odvolacího soudu), když i potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody.
I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
12. Dovoláním napadené rozhodnutí (potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně) pak zjevně ani v intencích výše citovaných závěrů nepřezkoumatelné není. Soudy nižších stupňů dostatečným způsobem vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jaký učinily závěr o skutkovém stavu i jak věc posoudily po právní stránce; nedostatek důvodů jim proto vytýkat nelze.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a prvnímu žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. 14. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 26. srpna 2024), která podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu podání vyjádření, činí (z tarifní hodnoty 621.715 Kč) částku 10.820 Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) činí celkem 13.455,20 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu