29 Cdo 2556/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně Ing. V. J.V., jako insolvenční správkyně dlužnice Pecínov, spol. s
r. o., identifikační číslo osoby 43 87 49 59, zastoupené Mgr. Radkou Mackovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 1, Celetná 4, PSČ 110 00, proti žalovaným 1)
JUDr. H. Š., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně EDIT CZECH
a. s., identifikační číslo osoby 25 13 16 81, 2) Ing. I. K., a 3) FISCALIA
HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě – Porubě, náměstí Antonie Bejdové 1810/10,
PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27 78 47 38, zastoupené JUDr. Petrem
Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ
702 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 14 Cm 89/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 23. března 2011, č. j. 13 Cmo 156/2010-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. března 2011. č. j. 13 Cmo
156/2010-106, k odvolání tehdejší žalobkyně (Pecínov, spol. s r. o.) potvrdil
rozsudek ze dne 25. června 2010, č. j. 14 Cm 89/2008-87, jímž Městský soud v
Praze zamítl žalobu o určení, že „podmíněný nárok žalobkyně označený pod bodem
A/ žaloby a přihlášený v konkursním řízení vedeným u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 90 K 57/2007 je po právu“ a dále zamítl žalobu o určení, že
pohledávka žalobkyně ve výši 278.477,- Kč za úpadkyní, přihlášená v témže
konkursním řízení, je po právu. Odvolací soud – cituje ustanovení § 23 odst. 4 a § 24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – přitakal závěru soudu
prvního stupně, podle něhož byla žaloba o určení pravosti pohledávek podána
opožděně. Současně s odkazem na ustanovení § 57 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zdůraznil, že výzva k podání
žaloby o určení pravosti popřených pohledávek byla žalobkyni doručena 7. května
2008 a žalobkyně podala žalobu o určení jejich pravosti až 18. června 2008, tj. po marném uplynutí třicetidenní lhůty určené shora zmíněnou výzvou první
žalované. Výhradu žalobkyně, podle níž měla být výzva doručována správci jejího majetku
(z důvodu, že usnesením Obvodního soudu v Praze 4 ze dne 2. února 2009, č. j. 68 Nc 1797/2008-19, byla nařízena exekuce „proti žalobkyni“ a exekučním
příkazem sp. zn. 069 EX 422/2009, bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem
podniku žalobkyně a o ustanovení správce podniku), shledal pro posouzení
„opožděnosti“ žaloby bezvýznamnou, neboť „v době doručování výzvy a v době
podání žaloby ještě exekuční řízení neprobíhalo a první žalovaná správně výzvu
doručila žalobkyni jako věřitelce popřené nevykonatelné pohledávky“. V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. dubna
2012, č j. MSPH 78 INS 5162/2012-A-11, zjistil úpadek dlužnice a insolvenční
správkyní ustanovil Ing. V. J. V.. Usnesením ze dne 12. června 2012, č. j. MSPH
78 INS 5162/2012-B-14, Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek
dlužnice; Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 2. srpna
2012, č. j. MSPH 78 INS 5162/2012, 2 VSPH 998/2012-B-22, potvrdil usnesení
soudu prvního stupně o způsobu řešení úpadku dlužnice. Ačkoli podle ustanovení § 263 odst. 1 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), platí, že není-li v tomto
zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a
jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo
které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník,
v projednávané věci Nejvyšší soud bez dalšího v dovolacím řízení pokračoval
jako se žalobcem s insolvenční správkyní původní žalobkyně Ing. V. J. V.. Učinil tak proto, že již v důvodech rozhodnutí ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Odo 674/2006, uzavřel, že spor vyvolaný konkursem (tj. spor, k němuž by
nebýt konkursu nedošlo - viz bod XXV. stanoviska občanskoprávního a obchodního
kolegia ze dne 17.
června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se prohlášením konkursu na majetek
konkursního věřitele (resp. žalobce v řízení o žalobě podle ustanovení § 19
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) nepřerušuje a účastníkem řízení
se namísto úpadce bez dalšího stává – vzhledem k účinku prohlášení konkursu
uvedenému v § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. – správce konkursní
podstaty; uvedený závěr se přitom plně uplatní i v případech, kdy byl konkurs
na majetek konkursního věřitele (rozuměj věřitele v konkursu prohlášeného na
majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb.), resp. žalobce v řízení o žalobě
podle § 19 téhož zákona, prohlášen podle zákona č. 182/2006 Sb. (kde se
insolvenční správce prohlášením konkursu na majetek dlužníka stává osobou s
dispozičním oprávněním k majetkové podstatě) [k tomu dále srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněné
pod číslem 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že argumentace závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 4531/2008, „týkající se tzv. žalob
z lepšího práva“, ani argumentace, podle níž byla dovolatelce 6. dubna 2011
doručena dražební vyhláška o konání dražby dobrovolné dle zákona č. 26/2000
Sb., jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, které první
žalovaná sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, včetně dosud
probíhajícího sporu u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 18/2008 ve věci
žaloby o vyloučení těchto nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, je
z hlediska závěru o opožděnosti žaloby a věcné správnosti rozhodnutí odvolacího
soudu bez právního významu. Opakuje-li dovolatelka (bez bližšího zdůvodnění), že „výzva správkyně konkursní
podstaty k podání žaloby o určení pohledávek jí nebyla řádně doručena, když ji
nepřevzala oprávněná osoba, a tudíž její doručení nelze považovat za řádné a
lhůta pro podání žaloby tak byla zachována“, nijak tím nepolemizuje se závěry
odvolacího soudu, podle nichž o provedení exekuce prodejem žalobkynina podniku
a o ustanovení správce podniku bylo rozhodnuto až 2. února 2009, zatímco výzva
k podání žaloby o určení pravosti nevykonatelných pohledávek byla žalobkyni
doručena již 7. května 2008. Konečně na zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu [a přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] nelze usuzovat ani z hlediska
výhrady, podle níž mají-li být nemovitosti v rámci konkursního řízení vydraženy
a jde-li o nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby (a nikoli úpadkyně), je v
rozporu s dobrými mravy, aby první žalovaná neuznala podmíněnou přihlášku
pohledávky žalobkyně.
Jednak jde o argument, jež je z tohoto hlediska právně
nevýznamný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. července
2009, sp. zn. 29 Cdo 2105/2007), jednak dovolatelka zcela ignoruje rozsah, v
němž první žalovaná a další popírající věřitelé podmíněnou pohledávku pro
případ zpeněžení zástavy v konkursu vedeném na majetek úpadkyně popřeli.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §
25a odst. 1 ZKV, když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a z obsahu spisu
neplyne, že by žalovaným v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2012
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu