29 Cdo 2834/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky A. P., zastoupené JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem, se sídlem v
Praze 6, Uralská 770/6, PSČ 160 00, za účasti společnosti EURO TRADING CZ s. r.
o. v likvidaci, se sídlem v Praze 7-Holešovicích, Antonínská 423/6, PSČ 170 00,
identifikační číslo osoby 27101916, zastoupené JUDr. Františkem Novotným,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, o vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 75 Cm 181/2009, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 14 Cmo 361/2010-88, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 14 Cmo
361/2010-88, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2010, č. j. 75 Cm 181/2009-55,
vyslovil neplatnost bodu 4 usnesení valné hromady obchodní společnosti EURO
TRADING CZ s. r. o. (dále jen „společnost“) ze dne 25. června 2009 (dále jen
„valná hromada“) o odvolání navrhovatelky A. P. z funkce jednatelky společnosti
(výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil
usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že vyslovil nicotnost
předmětného usnesení valné hromady, a ve výroku II. usnesení potvrdil. Dále
rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel z toho, že valnou hromadu zahájil a řídil Ing. P. M. na
základě nepřípustné plné moci udělené jednatelem a společníkem Ing. P. M.
Jednatel je totiž podle ustanovení § 129 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), povinen vykonávat svá jednatelská
oprávnění na valné hromadě osobně.
Dále odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2009,
sp. zn. 29 Cdo 9/2009, a usnesení ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo
211/2009 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod
číslem 38 - obě rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná, stejně jako další
rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, na webových stránkách www.nsoud.cz).
Na základě uvedených rozhodnutí odvolací soud dovodil, že bez volby orgánů
valné hromady je další konání valné hromady nemyslitelné. Ty totiž slouží k
zajištění jejího řádného průběhu. Nebyl-li (jako se tomu stalo v projednávané
věci) zvolen předseda valné hromady, jednatel měl valnou hromadu ukončit, neboť
nebyl oprávněn ji řídit sám. Rozhodnutí přijatá po tomto okamžiku jsou nicotná.
Proto odvolací soud aplikoval ustanovení § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Pro úplnost odvolací soud uvedl, že v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 27. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 215/2002 (jde o rozhodnutí uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2002, pod číslem 234), nebylo možné
využít plnou moc k zastoupení navrhovatelky jako společnice na předmětné valné
hromadě z důvodu zmocnění více osob. Společník může být na valné hromadě
zastoupen pouze jediným zmocněncem.
Ani svolání valné hromady neproběhlo podle odvolacího soudu řádně. Skutečnost,
že na pořadu jednání valné hromady je odvolání jednatele právě z důvodu
porušování povinností při výkonu funkce, měla být konkrétně uvedena již v
pozvánce na valnou hromadu, tím je totiž předem vymezeno právo jednotlivých
společníků k hlasování na valné hromadě; nadto je pozvánka neurčitá z toho
důvodu, že neuvádí, který z jednatelů má být z funkce odvolán.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, ve kterém co do
jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a
ohledně dovolacího důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3
o. s. ř. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkami proti
usnesení soudu prvního stupně, přesto dospěl k závěru o neopodstatněnosti
odvolání. Odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. Valná hromada byla od počátku řízena jednatelem společnosti a svolavatelem
valné hromady Ing. P. M. Zmocněnec Ing. P. M. pouze plnil na výzvu jednatele
konkrétní úkoly - podal informaci o účasti na valné hromadě dle prezenční
listiny a informaci o nemožnosti zastoupení společníka A. P. dvěma zmocněnci;
podal vysvětlení k účetní závěrce, neboť ji sestavoval; ve zbytku pouze
zabezpečoval vyhotovení zvukového záznamu. Dovolatel odkazuje na kritiku zmíněných usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29
Cdo 9/2009 a 29 Cdo 211/2009 v článku: Krůta, J.: Kritické poznámky ke dvěma
rozhodnutím Nejvyššího soudu o vedení valné hromady (in Obchodněprávní revue,
číslo 1, ročník 2011, strana 18 an.) a uvádí, že se s tam uvedenou argumentací
ztotožňuje. Dále poukazuje na ustanovení § 188 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Prosazování právního názoru, že valná
hromada nemůže bez zvolení svého předsedy pokračovat, by podle mínění
dovolatele jistě vedlo k nechtěným důsledkům. Prakticky každá valná hromada
svolaná na žádost minoritních akcionářů, popř. společníků, by mohla skončit
ještě dříve, než fakticky začala. Většinovým akcionářům, popř. společníkům, by
stačilo nehlasovat pro navrženého předsedu valné hromady. Upírat akcionářům,
popř. společníkům, kteří se neshodli na osobě předsedy valné hromady nebo
nenalezli osobu ochotnou se této funkce ujmout, možnost projednat a schválit
další body programu valné hromady, se navíc nejeví ani smysluplné, ani
hospodárné. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení
odvolacího soudu a zároveň usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání
zamítl. Dovolání proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovolání je i důvodné. Podle ustanovení § 129 odst. 3 obch. zák. valná hromada zvolí svého předsedu a
zapisovatele. Do zvolení předsedy řídí valnou hromadu jednatel, popřípadě
pověřený společník. Sčítání hlasů provádí předsedající. Podle ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. v řízení o neplatnosti usnesení valné
hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva rozhodne soud o tom,
že dotčené usnesení valné hromady nebo členské schůze je nicotné, i bez návrhu. Podle judikatury Nejvyššího soudu je usnesení valné hromady nicotné, tedy bez
jakýchkoliv právních účinků, tehdy, pokud valná hromada rozhodla o věci, kterou
zákon valné hromadě k rozhodování nesvěřuje a nedovoluje ani, aby jí takovou
věc k rozhodnutí svěřily stanovy, popř.
společenská smlouva - viz např. rozsudek ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000 (uveřejněný v časopise
Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 128). Dále jsou nicotná
usnesení přijatá v působnosti valné hromady osobou, která nebyla oprávněna
vykonávat práva jediného společníka, popř. akcionáře - viz např. usnesení ze
dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009. V usnesení sp. zn. 29 Cdo 9/2009 se Nejvyšší soud - ovšem pouze v rozsahu
nutném pro posouzení přípustnosti dovolání - zabýval (mimo jiné) otázkou
oprávnění osoby pověřené zahájením valné hromady tuto valnou hromadu ukončit,
pokud není zvolen její předseda. Otázku dopadu nezvolení předsedy valné hromady
na posléze přijatá usnesení dovolací soud v tomto rozhodnutí neřešil. V dalším rozhodnutí, na které odkázal odvolací soud, tj. v usnesení sp. zn. 29
Cdo 211/2009, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy společnost
respektovala soudem nařízené předběžné opatření, a předseda představenstva z
tohoto důvodu odmítl jednání valné hromady zahájit, nebylo jednání valné
hromady zákonem stanoveným způsobem ustaveno a rozhodnutí posléze přijatá
akcionáři nejsou rozhodnutími valné hromady. Dovodil, že k tomu, aby mohla
valná hromada přijímat rozhodnutí, je mimo jiné nezbytné splnění formálních
předpokladů stanovených zákonem. Jedním z takových předpokladů je, aby bylo
konkrétní jednání valné hromady řádným způsobem ustaveno, tj. aby bylo řádně
svoláno, zahájeno a vedeno. V projednávané věci (jak se podává ze spisu) svolal a zahájil valnou hromadu
jednatel Ing. P. M.. Ing. P. M., prezentovaný jako zmocněnec jednatele, podal
informaci o účasti na valné hromadě a o nemožnosti zastoupení společníka A. P. dvěma zmocněnci. Poté jednatel konstatoval usnášeníschopnost valné hromady,
vyzval k případným návrhům na doplnění programu valné hromady a k podání návrhů
na předsedu a zapisovatele. Po úspěšné volbě zapisovatele následovala dvojí
neúspěšná volba předsedy valné hromady na návrh každého ze společníků. S
ohledem na absenci dalších návrhů jednatel konstatoval, že bude valnou hromadu
řídit sám, jako její svolavatel, což také učinil. Proti tomuto postupu nebyl na
valné hromadě ani následně vznesen žádný protest. Z uvedeného je patrné, že rozdíl oproti dříve řešené věci sp. zn. 29 Cdo
211/2009 (ve které nebyla svolaná valná hromada kvůli nařízenému předběžnému
opatření soudu vůbec zahájena a následné nesvolané a neformální shromáždění
akcionářů za valnou hromadu nebylo možné považovat) spočívá v projednávané věci
v tom, že valná hromada byla svolána a zahájena, byl zvolen její zapisovatel a
byl projednán program uvedený v pozvánce. Jednatel, který valnou hromadu
svolal, ji řídil z důvodu dvojí neúspěšné volby předsedy valné hromady a
absence dalších návrhů na obsazení této funkce. Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že jedním z předpokladů (řádného) konání valné
hromady společnosti s ručením omezeným je ustavení jejích zákonem předepsaných
funkcionářů. V tomto směru vymezuje nezbytné minimum citované ustanovení § 129
odst. 3 obch. zák.
Tato kogentní úprava představuje pro jednatele (pověřeného
společníka), který zahájil valnou hromadu, časové a věcné omezení jeho působení
ve funkci toho, kdo valnou hromadu řídí. Promítnuto do poměrů projednávané věci
to znamená, že ačkoli byla volba předsedy valné hromady neúspěšná, nebyl
jednatel oprávněn vztáhnout na sebe jeho působnost a pokračovat v řízení valné
hromady až k jejím věcným rozhodnutím. Právní úprava účinná do 31. prosince
2013 takový postup nepřipouští. Pro valné hromady společností s ručením omezeným konané od 1. ledna 2014 platí
nová právní úprava obsažená v § 188 odst. 1 ZOK, jenž stanoví, že nebyl-li
zvolen předseda valné hromady, řídí valnou hromadu její svolavatel. Aplikace
tohoto ustanovení na projednávanou věc však nepřipadá v úvahu s ohledem na
ustanovení § 775 ZOK. Shora uvedené procedurální pochybení však samo o sobě nezakládá nicotnost
přijatých usnesení, neboť o tom, že příslušné rozhodnutí přijala valná hromada,
tedy orgán společnosti ve smyslu ustanovení § 125 a násl. obch. zák., není v
daném případě pochyb. Jinými slovy skutečnost, že předseda valné hromady nebyl zvolen, resp. pro jeho
zvolení nebyl odevzdán potřebný počet hlasů a valnou hromadu řídil nadále její
svolavatel, není sama o sobě důvodem pro závěr, že rozhodnutí následně přijatá
nepředstavují rozhodnutí valné hromady jakožto orgánu společnosti. Jde toliko o
rozpor se zákonem, jenž může (podle okolností případu) vyústit v závěr o
neplatnosti následně přijatých usnesení valné hromady (srov. obdobně v případě
jiných pochybení v procesu svolání a konání valné hromady např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne ze dne 24. září 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001, 25. září
2001, sp. zn. 29 Odo 155/2001, ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo
590/2009, ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1970/2007, ze dne 27. ledna
2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, či ze dne 20. června 2013, sp. zn. 29 Cdo
4221/2011). Před přijetím takového závěru je nezbytné posoudit i existenci důvodů, pro
které soud neplatnost usnesení nevysloví, vymezených v ustanovení § 131 odst. 3
obch. zák. S ohledem na obsah napadeného usnesení je v daném případě relevantní
především ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák. Odvolací soud, veden mylným závěrem o nicotnosti napadeného usnesení,
nepřezkoumal správnost usnesení soudu prvního stupně se zřetelem na
navrhovatelkou namítané důvody neplatnosti usnesení valné hromady, ani se
náležitě nevypořádal s argumentací společnosti. Jakkoliv se odvolací soud
zabýval i otázkou obsahu pozvánky na valnou hromadu, ze zjištěných nedostatků
neučinil (s ohledem na přijatý závěr o nicotnosti napadeného usnesení valné
hromady) žádné závěry (srov. v tomto směru v judikatuře Nejvyššího soudu např. důvody usnesení ze dne 25. září 2001, sp. zn. 29 Odo 155/2001, či usnesení ze
dne 13. prosince 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005, uveřejněného pod číslem
102/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu v
plném rozsahu zrušil (ustanovení § 243b odst. 2 věta za středníkem o. s.
ř.) a
věc mu vrátil k dalšímu řízení (ustanovení § 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (ustanovení § 243d
odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací
soud v novém rozhodnutí o věci (ustanovení § 243 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012), se podává z bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu