29 Cdo 3026/2024-427
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Heineken Česká republika, a. s., se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, identifikační číslo osoby 45148066, zastoupeného Mgr. Petrem Kupským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) P. S., 2) V. S., 3) M. H., 4) J. W., všem zastoupeným Mgr. Danou Richterovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Střední 388/4, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 2/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 103/2023-346, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu se žalobce (Heineken Česká republika, a. s.) domáhal vůči stávajícím žalovaným (1/ P. S., 2/ V. S., 3/ M. H. a 4/ J. W.) a společnosti LIMBUS s. r. o. (původní první žalovaný – dále jen „společnost L“) zaplacení směnky vlastní, vystavené v Brně dne 11. 5. 2011 společností L na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 1.481.123 Kč, splatné dne 29. 8. 2016, za jejíž zaplacení převzali směnečné rukojemství všichni žalovaní.
2. Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 5 Cm 2/2018-25, uložil žalovaným a společnosti L zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 1.481.123 Kč s 6% úrokem od 30. 8. 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4.937 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 118.339,50 Kč.
3. Usnesením ze dne 17. 4. 2018, č. j. 5 Cm 2/2018-47, soud prvního stupně ve vztahu ke společnosti L směnečný platební rozkaz zrušil. Částečným rozsudkem ze dne 1. 8. 2018, č. j. 5 Cm 2/2018-53, pak společnosti L uložil zaplatit žalobci částku 1.481.123 Kč s 6% úrokem od 30. 8. 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4.937 Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 118.339,50 Kč (výrok II.).
4. Rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č. j. 5 Cm 2/2018-137, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz vůči všem žalovaným v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 76.740,10 Kč (výrok II.).
5. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 103/2023-346, k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 37.435 Kč (druhý výrok).
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
7. Dovolatelé spatřují přípustnost dovolání v řešení následujících otázek hmotného práva (jež by měl dle jejich přesvědčení Nejvyšší soud posoudit jinak, než dosud činil v blíže označené judikatuře): [1] Lze použít předpisy na ochranu spotřebitele v případě, že dlužník z primárního závazkového vztahu je podnikatelem, ale fyzická osoba poskytující zajištění bez funkčního vztahu k tomuto podnikateli jednala „za ryze soukromými účely“? [2] Lze považovat za konkludentní uzavření dohody o vyplňovacím právu k blankosměnce pouhé předání podepsané směnky remitentovi i v situaci, kdy avalem je fyzická osoba nepodnikatel?
8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam dále označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
9. V projednávané věci odvolací soud své právní posouzení (podle něhož výhrada, že žalovaní měli při podpisu směnky postavení spotřebitelů, není pro rozhodnutí věci významná) založil jednak na závěru, že žalovaní tuto skutečnost v řízení před soudem prvního stupně neuplatnili (ani ve lhůtě pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dle § 175 odst. 1 o. s. ř., ani později v průběhu námitkového řízení), jednak uzavřel, že i kdyby k takové skutečnosti mohl při posuzování důvodnosti vznesených námitek přihlížet, nevedla by k úspěchu žalovaných ve sporu, neboť směnkou zajištěný závazek neměl povahu spotřebitelské smlouvy (šlo o smlouvu uzavřenou mezi dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti).
10. Dovolatelé ovšem předpoklady přípustnosti dovolání vymezují pouze ve vztahu k otázce týkající se charakteru postavení žalovaných (podle dovolatelů Nejvyšší soud tuto otázku již řešil v dovoláním označených rozhodnutích, přičemž s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora Evropské unie by měl věc posoudit jinak). Ohledně otázky včasnosti uplatnění této námitky (uvedení rozhodných skutečností až po uplynutí lhůty stanovené § 175 odst. 1 o. s. ř. k podání námitek, případně uvedení těchto skutečností až v odvolacím řízení) a z toho plynoucího závěru o nemožnosti přihlédnout k těmto skutečnostem při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti, či jej zrušit, již dovolatelé přípustnost dovolání nikterak nevymezují.
Neohlašují totiž, zda se napadené rozhodnutí odvolacího soudu při řešení této otázky odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo zda jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem tato již vyřešená právní otázka posouzena jinak. Uvedené vymezení se pak nepodává ani z obsahu podaného dovolání a uplatněné argumentace.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
12. Jestliže není možné (pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání) přezkoumat závěr odvolacího soudu, podle kterého námitka, že dovolatelé měli při podpisu směnky postavení spotřebitele, byla uplatněna opožděně a nelze k ní proto při rozhodování o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu přihlížet, je pak nadbytečné také řešit otázku, zda dovolatelé vůbec měli v posuzovaném případě postavení spotřebitelů; na celkový závěr o správnosti rozsudku odvolacího soudu nemůže mít řešení této otázky žádný vliv.
13. Jen pro úplnost budiž doplněno, že prvního žalovaného se dovoláním uplatněná argumentace o postavení dovolatelů coby spotřebitelů (zjevně s ohledem na v řízení zjištěný funkční vztah prvního žalovaného ke společnosti L) výslovně ani netýkala.
14. V situaci, kdy postavení směnečných rukojmích (to, zda šlo o nepodnikající fyzické osoby) nemělo pro výsledek sporu žádný význam, nemohla založit přípustnost dovolání ani (druhá dovolací) otázka, zda dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce mohla být uzavřena konkludentním způsobem, kterou měl Nejvyšší soud (opět) posoudit s ohledem na skutečnost, že dovolatelé měli mít při podpisu směnky postavení fyzických nepodnikajících osob.
15. Bez zřetele k výše uvedenému lze pro úplnost doplnit, že rozhodnutí odvolacího soudu je navíc v závěru o uzavření konkludentní dohody o vyplňovacím právu k blankosměnce zcela souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z ní se podává, že:
[1] Vyplňovací právo (jež opravňuje majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem listiny). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněného pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[2] Je-li na blankosměnce podepsán (vedle výstavce směnky, popř. jiných směnečných dlužníků) také směnečný rukojmí, je nezbytné (má-li být směnečný rukojmí vázán později doplněným textem směnky), aby i s ním sjednal majitel listiny vyplňovací právo. Ani pro takovou dohodu není zákonem stanovena písemná forma (postačující proto bude i zde smlouva uzavřená ústně či jen konkludentně). K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4204/2010, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007, uveřejněný pod číslem 39/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4061/2007, nebo ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1591/2014.
[3] Podepíše-li výstavce (vlastní) blankosměnku, popřípadě podepíše-li takovou blankosměnku (vedle výstavce) směnečný rukojmí (a blankosměnka je předána remitentovi), zásadně mají oba směneční dlužníci uzavřenu s remitentem smlouvu o podmínkách a způsobu vyplnění blankosměnky. V případě, že blankosměnka byla vystavena jako prostředek zajištění jiné (kauzální) pohledávky, musí být zásadně již k datu jejího vystavení výstavci (i rukojmímu) zcela jasné (a to právě ve vazbě na charakter a výši zajištěné pohledávky) podmínky pro vyplnění údajů výše směnečné sumy a data splatnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30.
6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012, a ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1245/2014, dále důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněného pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 29 Cdo 2073/2022, uveřejněného pod číslem 37/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[4] Ani dodatečné uzavření dohody o vyplnění blankosměnky nelze považovat bez dalšího za nepřípustné, přičemž i taková (později uzavřená) dohoda by nepochybně založila (nebylo-li by zde jiných překážek, jež by tomu bránily) právo majitele směnečné listiny k jejímu doplnění (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3355/2015).
16. Okolnost, kdy byla uzavřena smlouva, z níž měla vzejít (blanko)směnkou zajištěná pohledávka (zda se tak stalo před podpisem blankosměnky, nebo až později), není významná.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 18. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu