29 Cdo 3729/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce JUDr. Romana Krmenčíka, advokáta, se sídlem v Pardubicích, třída Míru
92, PSČ 530 02, jako správce konkursní podstaty úpadce PAVEX CZ, a. s.,
identifikační číslo osoby 25298453, zastoupeného Mgr. Radkem Látem, advokátem,
se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, PSČ 530 02, proti žalovanému TRANSFINANCE
a. s., se sídlem v Praze 8, Křižíkova 237/36a, PSČ 186 00, identifikační číslo
osoby 15272028, zastoupenému JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o zaplacení částky 822.847,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 268/2009,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března
2014, č. j. 54 Co 156/2011-109, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2014, č. j. 54 Co
156/2011-109, se - s výjimkou výroku ohledně příslušenství za dobu od 1. srpna
2008 do 11. srpna 2008 - zrušuje a věc se potud vrací odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 1. listopadu 2010, č. j. 9 C 268/2009-56, zamítl Obvodní soud
pro Prahu 8 žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce PAVEX
CZ, a. s.) domáhal po žalovaném (TRANSFINANCE a. s.) zaplacení částky 822.847,-
Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. srpna
2008 do zaplacení) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho,
že:
1/ Žalovaný (jako factor) uzavřel dne 21. prosince 2006 s pozdějším úpadcem
(jako dodavatelem) smlouvu o provádění factoringu účetních a směnečných
pohledávek. 2/ Pozdější úpadce (jako postupitel) uzavřel dne 21. prosince 2006 (ve znění
dodatku č. 1 z téhož dne) se žalovaným (jako postupníkem) smlouvu o postoupení
budoucí pohledávky týkající se budoucího nároku na nadměrný odpočet daně z
přidané hodnoty za příslušný měsíc v souladu s § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o
správě daní a poplatků, za sjednanou úplatu. 3/ Pozdější úpadce (jako postupitel) uzavřel dne 29. prosince 2006 se žalovaným
(jako postupníkem) smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 1.994.000,- Kč
vyplývající z vratitelného přeplatku daně z přidané hodnoty dle přiznání k dani
z přidané hodnoty za měsíc říjen 2006. 4/ Podáním ze dne 17. ledna 2007 požádal pozdější úpadce Finanční úřad v
Pardubicích (dále jen „finanční úřad“) o zaslání nadměrného odpočtu na účet
(žalovaného) v tomto dopise uvedený, s tím, že došlo k postoupení pohledávky
týkající se tohoto nadměrného odpočtu. 5/ Platebním výměrem ze dne 17. března 2008 stanovil finanční úřad nadměrný
odpočet na dani z přidané hodnoty částkou 1.849.624,- Kč. 6/ Dne 15. dubna 2008 rozhodl finanční úřad o vrácení přeplatku daně z přidané
hodnoty, evidovaného k tomuto datu ve výši 898.063,- Kč, pozdějšímu úpadci, s
tím, že vratitelný přeplatek byl zčásti převeden na úhradu nedoplatku daně z
příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, na úhradu daně silniční, na úhradu
nedoplatku daně z nemovitostí a na úhradu nedoplatku daně z přidané hodnoty a
zbývající část vratitelného přeplatku bude vyplacena ve dvou splátkách
(18.693,- Kč a 804.154,- Kč). 7/ Částky určené k vrácení pozdějšímu úpadci poukázal finanční úřad na účet
žalovaného tak, že mu 18. dubna 2008 poukázal částku 18.693,- Kč a 23. dubna
2008 částku 804.154,- Kč. 8/ Usnesením ze dne 14. dubna 2008, č. j. 48 K 82/2007-490, prohlásil Krajský
soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích konkurs na majetek úpadce a
správcem jeho konkursní podstaty ustavil žalobce. 9/ Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 31. července 2008 k vydání
vratitelného přeplatku v celkové výši 822.847,- Kč do 11. srpna 2008 na
označený účet. Na tomto základě dospěl soud k následujícím závěrům:
1/ Vztah mezi správcem daně a daňovým subjektem je nepochybně vztahem
veřejnoprávním (daňový subjekt není vůči správci daně v rovnoprávném
postavení). Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 532/2001
(jde o usnesení ze dne 19. září 2001, uveřejněné pod číslem 23/2002 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek) a sp. zn. 29 Cdo 2244/2007 (jde o usnesení ze
dne 24.
července 2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník
2007, pod číslem 162), která jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího
soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Tento
vztah je ovšem nutno odlišit od vztahu následného, týkajícího se nakládání s
pohledávkou jako takovou, mezi samotným daňovým subjektem a dalším (třetím)
subjektem. 2/ Vztah založený mezi pozdějším úpadcem a žalovaným je již vztahem následným,
jenž má soukromoprávní povahu. 3/ Postoupení pohledávky upravuje obecně ustanovení § 524 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a postoupení pohledávky v
této věci neomezuje ani ustanovení § 525 obč. zák. Postoupení předmětné
pohledávky tak nevylučuje ani občanský zákoník, ani jiný právní předpis (zákon
o správě daní a poplatků). To platí i o § 45 odst. 1 zákona o správě daní a
poplatků, jehož analogická aplikace není na místě. 4/ Postupní smlouva je platná, když vratitelný přeplatek vznikl (podle
ustanovení § 105 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) dnem
vyměření nadměrného odpočtu, tedy 17. března 2008. 5/ Konkurs na majetek úpadce byl prohlášen 14. dubna 2008 (tedy po vzniku dané
pohledávky a po jejím postoupení), takže žalovanému nevzniklo bezdůvodné
obohacení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. března 2014, č. j. 54 Co 156/2011-109:
1/ Zrušil (pro částečné zpětvzetí žaloby) rozsudek soudu prvního stupně v bodě
I. výroku ohledně příslušenství za dobu od 1. srpna 2008 do 11. srpna 2008 a v
tomto rozsahu řízení zastavil (první výrok). 2/ „Jinak“ změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že
žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 822.847,- Kč s příslušenstvím
(tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12. srpna 2008 do zaplacení)
[první výrok] a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (druhý
výrok). Šlo o druhý rozsudek odvolacího soudu ve věci, když jeho první
(potvrzující) rozsudek ze dne 22. června 2011, č. j. 54 Co 156/2011-80, zrušil
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. října 2013, č. j. 29 Cdo 4474/2011-101 (a
vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení). Odvolací soud (vycházeje ze závazného právního názoru obsaženého ve zrušujícím
rozsudku Nejvyššího soudu) dospěl v rozsahu měnícího výroku o věci samé k
následujícím závěrům:
1/ Postupní smlouva je neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. 2/ Oznámení pozdějšího úpadce ze 17. ledna 2007 je třeba považovat za úpadcův
příkaz ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. h/ zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“ (ve znění účinném do 31. července
2007) a jeho zánik je odvozeným důsledkem úpadcovy ztráty oprávnění nakládat s
majetkem podstaty. Je zřejmé, že pokud s tímto majetkem nemůže nakládat úpadce,
nemohou s ním nakládat ani osoby, které své oprávnění odvozují právě od úpadce. To platí bez výjimky na veškeré úpadcovy hmotněprávní příkazy a plné moci a v
zásadě i na procesně právní příkazy a plné moci.
Zánik takového příkazu (týká-
li se majetku podstaty) je trvalý a nevratný, přičemž tyto účinky nezanikají
ani při zrušení konkursu. 3/ Je zřejmé, že s ohledem na krátký časový odstup mezi prohlášením konkursu
(14. dubna 2008) a poukázáním plateb správcem daně na účet žalovaného (18. a
23. dubna 2008) nebyla tato skutečnost známa správci daně. To však nic nemění
na tom, že v důsledku zániku příkazu pozdějšího úpadce měl být přeplatek na
dani poukázán nikoli žalovanému (dle dispozic pozdějšího úpadce ze 17. ledna
2007), ale do konkursní podstaty. 4/ To ve výsledku znamená, že žalovaný přijal plnění bez právního důvodu a je
povinen vydat je žalobci (§ 451 obč. zák.). K vydání takového bezdůvodného
obohacení je žalovaný pasivně legitimován, protože toto plnění obdržel a
žalobce je aktivně legitimován, protože jemu toto plnění patří. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to podle obsahu proti jeho měnícímu výroku o
věci samé) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu
ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu (od níže označených rozhodnutí Nejvyššího
soudu) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V mezích ohlášeného dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (jímž lze
namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci)
pak dovolatel uvádí, že:
1/ Nebrojí proti závěru o neplatnosti postupní smlouvy ani proti závěru, že
oznámení pozdějšího úpadce ze 17. ledna 2007 je třeba považovat za úpadcův
příkaz ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. h/ ZKV. 2/ Pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu, že k vydání plnění, které
dovolatel obdržel od finančního úřadu po prohlášení konkursu na majetek úpadce
(18. a 23. dubna 2008) je žalobce (coby správce konkursní podstaty úpadce)
aktivně legitimován a dovolatel pasivně legitimován (z titulu bezdůvodného
obohacení na straně dovolatele). Nerespektoval-li finanční úřad účinky
prohlášení konkursu na majetek úpadce, měl se žalobce domáhat splnění
pohledávky po finančním úřadu, neboť tím, že finanční úřad plnil dovolateli,
nemohla zaniknout úpadcova pohledávka vůči finančnímu úřadu (a dovolatel se tak
nemohl bezdůvodně obohatit na úkor žalobce /správně na úkor úpadce/). Potud
dovolatel poukazuje na závěry zformulované v následující judikatuře:
- bod XXVII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 195 /371/);
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 343/2006
(jde o rozhodnutí uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku
2008, pod číslem 100);
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 364/2001,
uveřejněný pod číslem 42/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„R 42/2003“);
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. dubna 2008, č. j. 5 Afs
59/2007-72 (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu);
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2009, č. j. 9 Afs
94/2008-52. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Dovolání v dané věci je přípustné (dle § 237 o. s. ř.), jelikož napadené
rozhodnutí odporuje (níže označené) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 451 obč. zák. (ve znění, jež od poukázání sporné
částky finančním úřadem do 31. prosince 2013 nedoznalo změn) kdo se na úkor
jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným
obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z
neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i
majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. h/ ZKV, ve znění účinném do 31. prosince 2007
(pro věc rozhodném), má prohlášení konkursu mimo jiné i ten účinek, že zanikají
úpadcovy příkazy, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, plné moci
včetně prokury a dosud nepřijaté návrhy na uzavření smlouvy, jestliže se týkají
majetku patřícího do podstaty; plné moci udělené dlužníkem pro konkursní řízení
zanikají až dnem právní moci usnesení o prohlášení konkursu.
K právnímu posouzení věci odvolacím soudem činí Nejvyšší soud následující
závěry:
1/ Dovolání nezpochybnilo závěry odvolacího soudu, že postupní smlouva je
absolutně neplatná a že oznámení pozdějšího úpadce ze 17. ledna 2007 je třeba
považovat za úpadcův příkaz ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. h/ ZKV,
jenž zanikl dnem, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek úpadce (14.
dubna 2008) [dovolatel těmto závěrům naopak výslovně přitakává]. S přihlédnutím
k tomu, je závěr odvolacího soudu, že tím, že finanční úřad podle zaniklého
úpadcova příkazu vyplatil žalovanou částku (náležející úpadci) po prohlášení
konkursu žalovanému (18. a 23. dubna 2008), se žalovaný (přijetím této částky)
bezdůvodně obohatil na úkor úpadce, ve zjevném rozporu s R 42/2003.
2/ V R 42/2003 (z nějž Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně
vychází) Nejvyšší soud ozřejmil, že plněním, které úpadcův dlužník (zde
finanční úřad) poskytl v rozporu s účinky prohlášení konkursu na majetek úpadce
úpadcovu věřiteli (zde dovolateli coby osobě, které bylo plněno podle zaniklého
úpadcova příkazu) nezaniká dluh úpadcova dlužníka (zde finančního úřadu) vůči
úpadci. Jde o plnění, které úpadcův dlužník (zde finanční úřad) poskytl bez
právního důvodu (§ 451 obč. zák.) úpadcovu věřiteli (zde dovolateli coby osobě,
které bylo plněno podle zaniklého úpadcova příkazu) a k jehož vymožení od
úpadcova věřitele (zde od dovolatele coby osoby, které bylo plněno podle
zaniklého úpadcova příkazu) je aktivně věcně legitimován úpadcův dlužník (zde
finanční úřad).
3/ V rozsudku ze dne 30. června 2003, sp. zn. 29 Odo 289/2001, uveřejněném pod
číslem 23/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud (výslovně
vycházeje z R 42/2003) uzavřel, že dluh zanikne splněním jen tehdy, plní-li
dlužník věřiteli, případně osobě oprávněné přijmout plnění namísto věřitele.
Plní-li dlužník dluh někomu jinému než svému věřiteli, pak osoba, které takto
plnil, získala bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) na úkor
dlužníka a nikoli na úkor jeho věřitele.
4/ K judikatuře ustáleně vycházející z R 42/2003 srov. dále např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 969/2002, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 921/2003, uveřejněný
pod číslem 55/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dovolatelem
zmíněný) rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 343/2006, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 729/2009, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 936/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2817/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 786/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.
dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 998/2010, uveřejněný ve zvláštním čísle II. časopisu
Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční), ročník 2012, pod číslem
5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 453/2011 a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1148/2011.
5/ Z této judikatury plyne, že plnil-li dlužník na základě věřitelova příkazu
svůj dluh vůči věřiteli k rukám třetí osoby poté, co tento příkaz zanikl
prohlášením konkursu na majetek věřitele (§ 14 odst. 1 písm. h/ ZKV), nedošlo
tím k zániku dluhu splněním (§ 559 odst. 1 obč. zák.). Správce konkursní
podstaty věřitele má nadále právo žádat splnění dluhu po dlužníku a dlužník má
právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 451 odst.
2 obč. zák. přijetím plnění bez právního důvodu (bez příkazu) po třetí osobě.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), napadené rozhodnutí (jež ustálenou judikaturu na téma bezdůvodného
obohacení nerespektuje) zrušil (s výjimkou výroku ohledně příslušenství za dobu
od 1. srpna 2008 do 11. srpna 2008) včetně závislého výroku o nákladech řízení
a potud vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s.
ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2014
JUDr.
Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu