29 Cdo 5069/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
VDI Meta Trans - výrobní družstvo invalidů, se sídlem v Praze 4, Antala Staška
1292/32, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26499169, zastoupeného JUDr.
Vladimírem Chýským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1132/34, PSČ 130
00, proti žalovaným 1) Ing. J. K. a 2) TKO Group, s. r. o., se sídlem v
Libčevsi, Řisuty 45, PSČ 440 01, identifikační číslo osoby 28454278, o
zaplacení 77.175.340 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 79 Cm 123/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo
189/2015-51, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2015, č. j.
79 Cm 123/2011-40, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září
2015, č. j. 79 Cm 123/2011-58, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-40,
zamítl žádost žalobce (VDI Meta Trans - výrobního družstva invalidů; dále jen
„družstvo“) o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Družstvo se po žalovaných domáhá náhrady škody, kterou mu měli způsobit při
výkonu funkce člena představenstva. 2) Za družstvo v řízení jedná společnost LUTO Invest, s. r. o., která je jedním
z jeho členů (dále jen „člen družstva“). 3) Přestože družstvo v řízení zastupuje, člen družstva nemůže ovlivnit, zda
družstvo uhradí vyměřený soudní poplatek, neboť nemá přístup k jeho finančním
prostředkům. 4) Družstvo „ovládají“ členové jeho statutárního orgánu, kteří v řízení
vystupují jako žalovaní. 5) Přípisem ze dne 27. dubna 2012 družstvo navrhlo, aby mu bylo přiznáno
osvobození od soudních poplatků. 6) Družstvo (zastoupené členem družstva) své majetkové poměry doložilo
prohlášením, v němž uvedlo, že v letech 2013 a 2014 nemělo žádný čistý příjem,
nevlastní žádné movité či nemovité věci vyšší hodnoty a na svých účtech nemá
žádný zůstatek. Čistý příjem za rok 2012 nebyl člen družstva schopen doložit,
neboť neměl přístup k „dokumentům“ družstva. 7) Podle evidence Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních
činností, družstvo vlastní dvě motorová vozidla, jež byla registrována v letech
2007 a 2009. Soud prvního stupně uvedl, že má-li být účastník s žádostí o osvobození od
soudních poplatků úspěšný, musí uvést, v čem spočívá nedostatek jeho
prostředků, a toto své tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu
osvobození od soudních poplatků nezatěžuje soud povinností, aby za účastníka
zjišťoval další skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho žádosti, z čehož plyne,
že „případná nevěrohodnost při objasňování majetkových poměrů jde vždy k tíži
žadatele.“
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo 189/2015-51, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Konstatoval, že osvobození do soudních poplatků je výjimečným opatřením, které
přichází v úvahu, znemožňují-li osobní a majetkové poměry účastníka, aby se u
soudu domáhal ochrany svých práv. Neúspěch družstva při jeho podnikatelské
činnosti, tedy to, že družstvo v současné době vykazuje záporný výsledek
hospodaření a nemá dostatek volných prostředků, však dle mínění odvolacího
soudu není „samo o sobě“ důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem
k tomu, že družstvo „žádným způsobem“ neobjasnilo své majetkové poměry a z jeho
tvrzení nelze učinit závěr, že není schopno soudní poplatek zaplatit, uzavřel
odvolací soud, že důvody pro osvobození družstva od soudního poplatku nejsou
dány. Po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. 6 Cmo
189/2015-51, vyzval Městský soud v Praze družstvo k zaplacení soudního
poplatku. Protože družstvo soudní poplatek ani přes tuto výzvu nezaplatilo,
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2015, č. j. 79 Cm 123/2011-58,
řízení zastavil. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podalo družstvo
odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí
odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. otázky, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, a to, jaké skutečnosti lze po členovi družstva „rozumně a spravedlivě“
požadovat v případě podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, jde-li o
řízení, v němž je projednávána žaloba o náhradu škody směřující proti členovi
představenstva družstva podaná za družstvo členem družstva. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel uvádí, že byť družstvo v řízení jako člen družstva zastupuje, nemá
přístup k jeho finančním prostředkům, ani účetní evidenci, a nemá proto přehled
o přesné finanční situaci družstva (přičemž s přihlédnutím k předmětu sporu lze
předpokládat, že účetnictví družstva nebylo vedeno řádně). Zdůrazňuje přitom,
že členové představenstva nemají na projednání věci zájem, neboť v řízení
vystupují jako žalovaní a zastavení řízení by pro ně vyznělo příznivě. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo
2643/2013, (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího
soudu), dovolatel kritizuje, že odvolací soud vyšel toliko z majetkových poměrů
družstva, aniž by přihlédl k povaze uplatněného nároku, resp. aniž by
zohlednil, že s motorovými vozidly, které má družstvo vlastnit, nemůže
disponovat. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 28 Cdo 984/2014, pak dovolatel dovozuje, že při zvažování majetkových
poměrů nelze bez dalšího vycházet jen z toho, že účastník vlastní nemovitý či
movitý majetek; vždy je třeba posuzovat, zda vzhledem ke všem okolnostem lze po
něm spravedlivě žádat, aby tento majetek (jeho části) zpeněžil a z výtěžku
poplatek zaplatil. Dovolatel napadá také závěr odvolacího soudu, podle něhož okolnost, že
podnikatel není při své podnikatelské činnosti úspěšný a nedosahuje zisku, není
důvodem pro osvobození od soudního poplatku. Poukazuje na rozpor tohoto závěru
s důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo
3076/2014, uveřejněného pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 31/2015“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna
2015, sp. zn. 29 Cdo 3538/2014, 29 Cdo 3540/2014, jakož i nálezu Ústavního
soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/2012. V doplnění dovolání ze dne 16. října 2015, doručeném Městskému soudu v Praze
téhož dne (lhůta k podání dovolání dovolateli uplynula až 29. října 2015),
dovolatel dále odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 74 Cm 191/2012-38.
V tomto rozhodnutí soud (podle názoru
dovolatele) dovodil, že v žalobě, jíž se společnost (zastoupená členy dozorčí
rady) domáhá náhrady škody po svém představenstvu, není třeba, aby společnost
osvědčila „důvody“, pro něž soudní poplatek nezaplatila, neboť ty vyplývají z
postavení účastníků a předmětu řízení. Obdobně by měl podle dovolatele soud
postupovat též v projednávané věci.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu
závisí na zodpovězení dovolatelem otevřené otázky procesního práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda lze účastníkovi
řízení uložit „vysvětlovací povinnost“ směřující k objasnění poměrů protistrany
při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku.
Podle § 243a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č.
370/2000 Sb. (dále jen „obch. zák.“), je každý člen oprávněn podat jménem
družstva žalobu proti členovi představenstva nebo proti členovi jiného orgánu
podílejícího se na řízení družstva nebo jeho organizační jednotky o náhradu
škody, kterou družstvu způsobil. Jiná osoba než člen družstva, který žalobu
podal, nebo osoba jím zmocněná nemůže v řízení činit úkony jménem družstva či
za družstvo.
Podle § 128 o. s. ř. je každý povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu
skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst.
3 tím není dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo
by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí.
Již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném
pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R
99/2013“), Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (srov. Putna, M. in
Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1.
vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník
osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své
poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013,
uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, či R
31/2015).
Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně
skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele
odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o
osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. března 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. září 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že
neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž
dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti
prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.
Jestliže však žadatel o osvobození od soudního poplatku nemá a objektivně
nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí o
jeho žádosti, přičemž zároveň ve svých tvrzeních vymezuje, kdo danými
informacemi disponuje, musí soud k těmto okolnostem přihlédnout. Je-li se
zřetelem k tvrzení žadatele zřejmé, že označené informace mohou přispět k
objasnění jeho poměrů, a nejde-li o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva, je soud povinen využít svého oprávnění žádat, aby mu každý
bezplatně sdělil skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (§ 128
věta první o. s. ř.), eventuálně uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k
průkazu poměrů účastníka, aby ji soudu předložil (tzv. ediční povinnost) [§ 129
odst. 2 o. s. ř.].
Povinností sdělit skutečnosti, které mají význam pro posuzování poměrů
žadatele, (jakož i ediční povinností) lze zatížit nejen osoby na řízení
nezúčastněné, nýbrž i účastníka, a to i protistranu (k ediční povinnosti
účastníků řízení viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn.
29 Cdo 440/2013). Nemá-li žalobce reálnou možnost získat prostředky, jimiž by
prokázal poměry odůvodňující jeho osvobození od soudního poplatku, ačkoli
těmito prostředky disponuje druhá procesní strana (žalovaný), nelze požadavek
rovnosti stran v oblasti shromáždění potřebných informací splnit jinak než
uložením tzv. „vysvětlovací povinnosti“ procesní straně, která jako jediná může
tyto informace poskytnout [srov. Macur, J. Kompenzace informačního deficitu
procesní strany v civilním soudním sporu. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s.
121, 131, či 144].
Kdyby totiž žalovaný nebyl povinen soudu sdělit (jemu známé) informace o
poměrech žalobce, které objektivně odůvodňují osvobození žalobce od soudních
poplatků a které žalobce nemá možnost získat jinak (v důsledku čehož není
schopen své poměry prokázat), bylo by žalovanému umožněno, aby svojí nečinností
osvobození žalobce od soudních poplatků zmařil, a tím v mnoha případech též
zabránil meritornímu projednání věci.
Jakkoli tedy v obecné rovině lze souhlasit s tím, že ustanovení § 128 věty
první o. s. ř. se při dokazování vztahuje zásadně na třetí osoby (nikoli na
účastníky řízení) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února
2009, sp. zn. 23 Odo 1612/2006, či z literatury David, L in David, L, Ištvánek,
F., Javůrková, N. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vyd.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 588], vedlo by striktní respektování tohoto
pravidla v části řízení, v níž mají být pro účely rozhodnutí o osvobození od
soudních poplatků zhodnoceny poměry žadatele, k zásahu do principu „rovnosti
zbraní“ (srovnej důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn.
I. ÚS 987/07), jehož důsledkem by bylo porušení čl. 96 odst. 1 ústavního zákona
č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.
V projednávané věci ze skutkových zjištění vyplynulo, že člen družstva (který
družstvo v řízení zastupuje) nemá možnost získat prostředky k průkazu tvrzení o
poměrech družstva odůvodňujících osvobození od soudních poplatků, a vyšlo
najevo také to, že těmito prostředky disponují žalovaní. Potvrdil-li za této
situace odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, který družstvu osvobození
od soudních poplatků nepřiznal, aniž se zabýval tím, zda jsou tvrzené
prostředky způsobilé přispět k objasnění poměrů družstva, resp. tím, zda má
využít svého práva uložit žalovaným, aby na jeho dotaz bezplatně sdělili
skutečnosti mající význam pro posouzení poměrů družstva, či aby předložili tomu
odpovídající listiny, je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a
tudíž i nesprávné.
Vzhledem k obsahu dovolacích námitek, v nichž dovolatel uvádí, že odvolací soud
nepřihlédl k povaze řízení (postavení účastníků), má Nejvyšší soud za potřebné
dodat, že povaha řízení dle § 243a obch. zák., v němž je žalující družstvo
zastoupeno svým členem, sama o sobě právo na osvobození od soudního poplatku
nezakládá. Neodůvodňují-li to poměry družstva či jde-li o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, soud družstvu osvobození od soudního
poplatku nepřizná. Skutečnost, že finančními prostředky družstva disponuje jeho
představenstvo, které na projednání věci nemusí mít zájem, není - v tomto
ohledu - významná.
K tomu je vhodné doplnit, že zaplatí-li soudní poplatek namísto družstva jeho
člen, který v řízení vystupuje jeho jménem, jde o bezdůvodné obohacení, které
je družstvo povinno vydat (v poměrech společnosti s ručením omezeným srov.
závěry rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 871/2002, uveřejněného v
časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 57).
Jelikož právní posouzení věci není správné, zrušil Nejvyšší soud, aniž se
zabýval dalšími námitkami dovolatele, napadené usnesení odvolacího soudu a
spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení sodu prvního stupně a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Jako rozhodnutí, které je na zrušených usneseních odvolacího soudu a soudu
prvního stupně závislé (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), Nejvyšší soud
zrušil též usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení
soudního poplatku.
V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne rovněž závěry formulované a
odůvodněné v R 99/2013, podle nichž osvobození od soudních poplatků podle
ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli,
přičemž (při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného
osvobození od soudního poplatku) nelze právnické osobě - podnikateli takové
osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního
poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese
„podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu