MSPH 79 INS XY
221 ICm XY
29 ICdo 137/2021-113
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce MR
COMMUNICATIONS, s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00,
identifikační číslo osoby 25613031, zastoupeného Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem,
se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr.
Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616
00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B., o určení pravosti a výše
pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 221 ICm XY, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. B., narozeného XY, bytem XY,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o dovolání žalobce
a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2021, č.
j. 221 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), takto:
I. Dovolání žalobce a žalovaného se zamítají.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne
1. února 2021, č. j. 221 ICm XY:
[1] Zamítl pro předčasnost žalobu, jíž se žalobce (MR COMMUNICATIONS, s. r. o.)
domáhal vůči žalovanému (JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, jako insolvenčnímu
správci dlužníka T. B.) určení, že jeho pohledávka „vedená pod pořadovým číslem
52“, přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka, je pravá (bod I.
výroku).
[2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
[1] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. června
2021, č. j. 221 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), potvrdil rozsudek
insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(druhý výrok).
2. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 174 odst. 2, § 177, § 188, §
192 a § 198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona) – se plně ztotožnil „se skutkovými zjištěními a
právním posouzením věci“ insolvenčním soudem v napadeném rozsudku a dále dospěl
k následujícím závěrům:
3. Přihláška pohledávky žalobce je neurčitá, neboť z ní není zřejmé,
jakým způsobem žalobce dospěl k výši tvrzené škody, v jakém rozsahu tvoří škodu
tvrzené snížení hodnoty podílu žalobce ve společnosti B. E. e. (dále jen
„společnost B“), v jakém rozsahu se na tvrzené škodě podílí náklady spojené s
„vysvětlováním“ probíhajících soudních řízení, o jaké konkrétní výdaje jde a
jaká je výše jednotlivých nákladů. Dále není podle odvolacího soudu zřejmé, kdy
mělo dojít ke vzniku nemajetkové újmy a k zásahu dlužníka do dobré pověsti
žalobce, v čem konkrétně újma na jeho pověsti spočívá, jak se projevila a jak
žalobce dospěl k výši zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu. Žalobce
vyčíslil škodu na částku 49 760 505,45 Kč a nemajetkovou újmu rovněž na částku
49 760 505,45 Kč; výše jím přihlášené pohledávky však činí pouze (jednou) 49
760 505,45 Kč.
4. V přihlášce „popsaný skutek“ neumožňuje „jednoznačnou
individualizaci“ uplatněného nároku, ani jeho výše. Přihláška je vadná, a tudíž
„nezpůsobilá řádného přezkumu“; žalobu na určení pravosti pohledávky je nutné
zamítnout pro předčasnost.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaný, a
to (poměřováno obsahem jejich podání) v rozsahu potvrzujícího výroku o
zamítnutí žaloby pro předčasnost. Přípustnost dovolání oba dovolatelé vymezují
ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst.
1 o. s. ř.), a oba shodně požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Dovolatelé ve svých dovoláních shodně argumentují ve prospěch závěru,
že přihláška žalobce není vadná. Podle obou dovolatelů přihláška dostatečně
vymezuje skutek, z něhož předmětná pohledávka vychází, jakož i způsob výpočtu
její výše. Shodně mají za to, že přihláška pohledávky má všechny zákonem
požadované náležitosti. Žalovaný ve svém dovolání dále doplňuje, že případné
nedostatky přihlášky lze odstranit v rámci projednávaného incidenčního sporu o
pravost a výši pohledávky.
7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
8. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.,
když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238
o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené otázky procesního práva
(náležitostí přihlášky pohledávky), jde o věc dovolacím soudem v daných
souvislostech doposud neřešenou.
9. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
11. Nejvyšší soud úvodem shrnuje zjištění (jak se podávají z
insolvenčního spisu a jak z nich vyšly oba soudy), jež jsou pro posouzení věci
rozhodná:
[1] Žalobce podáním datovaným dne 7. února 2020, došlým insolvenčnímu
soudu téhož dne, přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka na
předepsaném formuláři přihláškou č. 52 pohledávku v celkové výši 49 760 505,45
Kč.
[2] V rubrice 06 (Důvod vzniku) přihlášky pohledávky žalobce dále (mimo
jiné) uvedl:
„(…)
(…) ze strany dlužníka vznikla újma spočívající zejména ve:
a) skutečné škodě ve výši nejméně 49 760 505,45 Kč skládající se zejména z:
- snížení hodnoty podílu věřitele ve společnosti B,
- nákladů spojených s vysvětlováním předběžných opatření nařízených na návrh
dlužníka (a jejich důsledků) bankám, auditorům, zaměstnancům a dalším osobám;
b) nemajetkové újmě ve výši nejméně 49 760 505,45 Kč, neboť výše uvedeným
jednáním dlužníka došlo k zásahu do dobré pověsti věřitele.
Přestože věřiteli v důsledku úmyslného a nemravného jednání dlužníka vznikla
újma vyšší než 49 760 505,45 Kč, věřitel v rámci přihlášky požaduje pouze 49
760 505,45 Kč.
(…)“
[3] Žalovaný a dlužník popřeli pohledávku žalobce co do pravosti a celé
výše. Vyrozumění o popření pohledávky ze dne 20. dubna 2020 bylo žalobci
doručeno dne 24. dubna 2020.
[4] Žalobce v odst. 45. žaloby podané dne 12. května 2020 uvedl, že mu
„k plnému úspěchu ve sporu postačí“, posoudí-li soud jeho nárok na peněžité
zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy. Jestliže by uvedený nárok nedosahoval
výše 49 760 505,45 Kč, pak navrhl, aby se soud zabýval též jeho nárokem z
titulu náhrady škody. Pro případ, že peněžité zadostiučinění za vzniklou
nemajetkovou újmu a náhrada škody spočívající ve snížení hodnoty obchodního
podílu nebudou dohromady dosahovat uvedené částky (49 760 505,45 Kč), pak
žalobce navrhl, aby soud „přezkoumal“ i nárok na náhradu škody spočívající ve
vynaložených nákladech na „vysvětlování předběžných opatření“.
12. Judikatura Nejvyššího soudu k náležitostem přihlášky pohledávky do
insolvenčního řízení je ustálena v následujících závěrech:
13. Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto
musí obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§ 174
odst. 2), náležitosti předepsané § 42 odst. 4 o. s. ř. K tomu srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, nebo
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015;
rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže)
dostupná též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
14. Důvodem vzniku pohledávky (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se
rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z
nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní
kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v
přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje
(přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou
individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností
(jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel
připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce.
K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo
1/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo
56/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29
NSČR 107/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„Sb. rozh. obč.“) pod číslem 155/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sb. rozh.
obč.
15. Žalobce v přihlášce pohledávky jednak vylíčil rozhodující
skutečnosti, z nichž dovozuje svůj nárok na náhradu škody ve výši 49 760 505,45
Kč, jednak rozhodující skutečnosti, na nichž se podle něj zakládá nárok na
peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 49 760 505,45 Kč. V tomto
směru přihláška pohledávky obsahuje údaje, jež nezaměnitelným způsobem
identifikují skutek (skutkový děj); to, že případně nejsou vylíčeny všechny
skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou a uplatněnou ve
správné výši, je důvodem k popření pohledávky, nikoliv důvodem k odstraňování
vad přihlášky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn.
29 ICdo 50/2017, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročník 2020,
pod číslem 57, jakož i judikaturu v odůvodněnou tohoto rozsudku zmiňovanou).
16. Žalobce však v přihlášce pohledávky uvedl, že částku 49 760 505,45
Kč požaduje toliko jednou. Náhrada škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu
jsou přitom dvěma rozdílnými, na sobě nezávislými právními tituly; žalobce tak
v přihlášce pohledávky uplatňuje dva samostatné nároky, které spolu nejsou
provázány případnou nemožností splnění prvního z nich.
17. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již dříve dospěla k závěru, že
žaloba, kterou žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené
ublížením na zdraví, je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku
požadované náhrady a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (náhrada za
bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkové újmy).
Uvedení souhrnné částky pro všechny nároky znamená nepřípustné přenášení
odpovědnosti za vymezení předmětu řízení, jakož i procesní aktivity, která v
souladu s dispoziční zásadou náleží jen žalobci, na soud, aby sám rozhodl
(určil), která část ze souhrnné částky připadá na ten který nárok. K tomu srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2020, pod číslem 84,
proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze
dne 30. června 2020, sp. zn. I. ÚS 3006/19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. srpna 2022, sp. zn. 25 Cdo 2076/2020).
18. V poměrech projednávané věci to znamená, že přihláška pohledávky
žalobce je vadná (neurčitá), neboť není zřejmé, čeho se jí domáhá, když je dán
rozpor mezi vylíčením rozhodujících skutečností, podle nichž uplatňuje dva
samostatné nároky (na peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a
na náhradu škody, každý z nich ve výši 49 760 505,45 Kč), avšak celkově žádá
(do insolvenčního řízení přihlašuje) částku 49 760 505,45 Kč jen jednou bez
rozlišení, kolik z této souhrnné částky připadá na jednotlivé jím přihlášené
pohledávky.
19. Jinak řečeno, uplatňuje-li věřitel v přihlášce pohledávky více
samostatných nároků a uvádí-li zároveň celkovou výši přihlášených pohledávek
menší, než činí jejich součet, aniž uvede, kolik z celkové částky připadá na
jednotlivé nároky, jde o vadnou (neurčitou) přihlášku pohledávky.
20. Právní posouzení odvolacího soudu je tak co do výsledku (závěru o
vadách přihlášky a předčasnosti podané incidenční žaloby) správné. Jelikož se
dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit
správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s.
ř.).
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žádný
z účastníků (dovolatelů) nebyl v dovolacím řízení úspěšný (§ 243c odst. 3 věta
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu