MPSH 95 INS 12575/2022
29 NSČR 42/2024-P840-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Sberbank
CZ, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00,
identifikační číslo osoby 25083325, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o přihlášce pohledávky věřitele č. 620, o dovolání
věřitele č. 620 PRINVEST s. r. o., se sídlem v Praze 1, Spálená 90/17, PSČ 110
00, identifikační číslo osoby 25674714, zastoupeného Mgr. Přemyslem Markem,
advokátem, se sídlem v Praze 7, Partyzánská 18/23, PSČ 170 00, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2023, č. j. MSPH 95 INS 12575/2022,
1 VSPH 960/2023-P840-10, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Usnesením ze dne 4. srpna 2023, č. j. MSPH 95 INS 12575/2022-P840-3,
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky
P840 věřitele č. 620 (PRINVEST s. r. o.) ze dne 30. listopadu 2022 (bod I.
výroku) a rozhodl, že právní mocí usnesení končí účast tohoto věřitele (ve
vztahu k dané přihlášce) v insolvenčním řízení dlužníka (Sberbank CZ, a. s. v
likvidaci) [bod II. výroku].
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 83, § 136 odst. 1 a 2
písm. d/, § 173 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. září 2024 – dospěl k
závěru, že věřitel č. 620 podal přihlášku pohledávky P840 dne 30. listopadu
2022, tedy po 26. říjnu 2022, kdy uplynula dvouměsíční lhůta k přihlášení
pohledávek.
3. K odvolání věřitele č. 620 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7.
listopadu 2023, č. j. MSPH 95 INS 12575/2022, 1 VSPH 960/2023-P840-10, potvrdil
usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 83, § 173, § 185 a § 253
insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. září 2024 – vyšel na rozdíl od
insolvenčního soudu z toho, že věřitel č. 620 přihlásil pohledávku P840 z
titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona, pro niž zákon
stanoví zvláštní lhůtu k podání přihlášky v délce 30 dnů ode dne, kdy
insolvenční správce odmítne plnění ze smlouvy podle § 253 odst. 1 insolvenčního
zákona. Konec lhůty k přihlášení pohledávky tak v daném případě připadl na 26.
října 2022 (tedy 30 dnů po prohlášení konkursu); proto je přihláška podána
opožděně.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 620 dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dovolací soud dosud
neřešil, popřípadě u kterých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a
odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou
stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Konkrétně dovolatel (podle obsahu) předestřel Nejvyššímu soudu k
řešení následující otázky:
[1] Zohledňují se při posouzení včasnosti přihlášky pohledávky podle §
253 odst. 4 insolvenčního zákona (kromě uplynutí lhůty k podání přihlášky) i
další okolnosti věci?
[2] Představuje přihláška pohledávky P840 dovolatele (z titulu náhrady
škody ve smyslu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona) samostatnou přihlášku
pohledávky, nebo jde podle její obsahu o doplnění již dříve podané přihlášky
pohledávky?
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel soudům obou stupňů
vytýká, že nezohlednily relevantní skutečnosti, kvůli kterým nemohl pohledávku
přihlásit ve lhůtě uváděné soudy. Od rámcové smlouvy dovolatel odstoupil dne
25. října 2022; k tomuto dni pohledávka na vypořádání transakce ještě
neexistovala a objektivně nemohla být přihlášena, a to ani dne 26. října 2022,
který soudy považovaly za poslední den lhůty k přihlášení. Pohledávka není
nárokem na plnění ze smlouvy (ani nárokem na vrácení plnění ze smlouvy), ale
specifickým nárokem vyplývajícím z ukončení smlouvy. Dovolatel nebyl oprávněn
dříve provést vyčíslení svého nároku na „zaplacení částky vypořádání
transakce“; škoda mu vznikla až v návaznosti na doručení „reakce dlužníka“ na
odstoupení od smlouvy dne 1. listopadu 2022 a teprve od tohoto data měla
dovolateli začít běžet lhůta k přihlášení pohledávky a přihláška podaná dne 30.
listopadu 2022 je tak včasná. Účinky odepření plnění insolvenčního správce
„fikcí“ (podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona) ke dni 27. září 2022 se tak
na pohledávku dovolatele nemohou vztahovat.
8. Dovolatel dále argumentuje, že přihláška neměla být posouzena jako
samostatná pohledávka a jako taková odmítnuta pro opožděnost; jde totiž toliko
o doplnění (kvantitativní změnu) již dříve přihlášené pohledávky. Obě přihlášky
vyplývají ze stejného právního titulu, konkrétně z rámcové smlouvy, a zároveň
je v obou uvedeno, že pro případ účinků odepření plnění ze smlouvy podle § 253
insolvenčního zákona dovolatel přihlašuje své pohledávky rovněž jako nárok na
náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona. K tomu dále dovolatel
poukazuje na usnesení odvolacího soudu ze dne 2. listopadu 2023, č. j. MPSH 95
INS 12575/2022, 6 VSPH 966/2023-P841-10, vydané ve skutkově obdobné věci, v
němž odvolací soud dospěl k opačnému závěru o včasnosti podané přihlášky.
9. Insolvenční správkyně a dlužník ve vyjádření ze dne 11. března 2024
nesouhlasí s dovoláním věřitele č. 620 a navrhují jej odmítnout, popřípadě
zamítnout.
10. V replice ze dne 30. dubna 2024 dovolatel trvá na svém dovolacím
návrhu.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
12. Dovolání může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro něj
neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
13. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění
účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č.
252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb.,
kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů
rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích,
ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst.
1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu
2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
15. Pro právní posouzení věci včetně posouzení přípustnosti dovolání
jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly soudy nižších stupňů a
které vychází z obsahu insolvenčního spisu, jak se (mimo jiné) promítá v
insolvenčním rejstříku:
[1] Usnesením ze dne 26. srpna 2022, č.j. MSPH 95 INS 12575/2022-A-72,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné)
zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek
(bod II. výroku).
[2] Dovolatel přihlásil dne 25. října 2022 pohledávku P656 v celkové
výši 1 502 412,84 Kč. Jako důvod vzniku přihlašované pohledávky uvedl nárok z
titulu derivátového obchodu – Interest Rate Swap, uzavřeného mezi dovolatelem a
dlužníkem na základě rámcové smlouvy o obchodování s investičními nástroji ze
dne 18. prosince 2017, přičemž dlužník měl dovolateli vyplácet částku na
základě čtvrtletních avíz (konkrétně byly přihlášeny pohledávky z titulu avíz
dovolatele ze dne 30. prosince 2021, 30. března 2022 a 30. června 2022).
[3] Dne 30. listopadu 2022 dovolatel podal přihlášku pohledávky P840 v
celkové výši 1 046 941,80 Kč z titulu svého nároku na zaplacení „částky
finálního vypořádání transakce“, popřípadě náhrady škody ve smyslu § 253 odst.
4 insolvenčního zákona; nárok odvozoval z toho, že dne 25. října 2022 odstoupil
od rámcové smlouvy a dne 1. listopadu 2022 od dlužníka obdržel „potvrzení o
ukončení swapu“. Podáním ze dne 10. ledna 2023 dovolatel omezil výši své
pohledávky podle zpracovaného znaleckého posudku na částku 469 121 Kč.
16. Nejvyšší soud neměl důvod připustit dovolání k otázce, zda
posuzovaná přihláška pohledávky P840 představuje podle svého obsahu doplnění
dříve podané přihlášky pohledávky P656. Učinil tak proto, že napadené
rozhodnutí je v rozsahu řešení této otázky v souladu s níže označenou ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na
základě argumentace obsažené v dovolání.
17. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že důvodem vzniku
přihlašované pohledávky (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí
skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž
lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace
pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce
popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje)
svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci
(nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít –
zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k
přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce [k tomu
srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019,
uveřejněné pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„Sb. rozh. obč.“)].
18. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že ve smyslu § 192 odst. 4
insolvenčního zákona je kvalitativní změna skutečností, na nichž se přihlášená
pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky), nebo změna
pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než bylo
přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do
insolvenčního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna
2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016).
19. Dodatečná změna ve vylíčení skutečností, na nichž se přihlášená
pohledávka zakládá, učiněná po lhůtách stanovených insolvenčním zákonem (byť
učiněná doplněním skutkových tvrzení na výzvu insolvenčního soudu v incidenčním
sporu) je nepřípustnou změnou důvodu přihlášení pohledávky (zapovídá to § 192
odst. 4 insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017.
20. Z porovnání přihlášek pohledávek P656 a P840 jednoznačně plyne, že
dovolatel v nich uplatňuje jiný důvod vzniku pohledávek ve smyslu vylíčení
jiných (odlišných) skutečnosti, na nichž se přihlášené pohledávky zakládají.
Odvolací soud proto nepochybil, jestliže v duchu odkazované ustálené judikatury
Nejvyššího soudu samostatně posoudil včasnost přihlášky pohledávky P840.
21. Tento závěr nemůže zvrátit ani argumentace dovolatele, který se
dovolává § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.
z.“), a skutečnosti, že odvolací soud rozhodl v obdobné věci jinak (posoudil
přihlášku podanou dne 30. listopadu 2022 za nikoliv opožděnou, jelikož mělo jít
o „uplatnění shodných nároků“, respektive o přípustnou změnu výše již dříve
přihlášené pohledávky). Je tomu tak proto, že označené ustanovení vyjadřuje
zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí v tom smyslu, že soud nemůže
opomenout argument účastníka řízení, který odkazuje na předchozí pravomocné
rozhodnutí ohledně shodné právní otázky, ale musí se s tímto zásadním
argumentem ve svém odůvodnění (rozhodnutí) náležitě vypořádat (k tomu srov.
nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, uveřejněný
pod číslem 113/2016 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Princip právní
jistoty vyjádřený v § 13 o. z. neklade na soudy požadavek, aby rozhodovaly
obdobně (či dokonce shodně) ve skutkově srovnatelných věcech bez dalšího;
zákonem dané principy soudního rozhodování (viz zejména § 120, § 132 a § 153 o.
s. ř.) totiž nelze bez dalšího popřít prostřednictvím § 13 o. z. a pojímat je
tak, aby v podstatě bylo bráněno řádnému uplatňování hmotných i procesních práv
a povinností účastníků v soudních řízení s pouhým odkazem na výsledek jiného
řízení (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sp. zn. 30 Cdo
3711/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2025, sp. zn. 29
ICdo 5/2024).
22. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, zda při posouzení
včasnosti přihlášky pohledávky podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona lze
zohlednit i další okolnosti nad rámec běhu lhůty k přihlášení pohledávek, když
jde o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
23. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají.
24. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona:
§ 83
Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí,
jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo
přezkumného jednání.
§ 173
(1) Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení
insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K
přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto
uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé
vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené
trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem
podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu
insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl
zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla
podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.
(…)
(3) Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.
Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v
insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na
pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení
insolvenčního řízení vliv.
(…)
§ 175
Pohledávku je nutné vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku
nepeněžitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle
kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení
insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu
vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro
něž Česká národní banka nevyhlašuje kurz devizového trhu, se použije střední
kurz centrální banky příslušné země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního
trhu k americkému dolaru nebo k euru. Jde-li o pohledávku nepeněžitou nebo
pohledávku neurčité výše, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její
hodnoty.
§ 253
(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v
době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým
účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a
žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění.
(2) Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří
tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana
od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.
(…)
(4) Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy
uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději
do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování
smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.
(…)
26. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že chce-li být
věřitel v insolvenčním řízení uspokojen, pak ho podle § 173 odst. 1
insolvenčního zákona stíhá povinnost přihlásit (včas) do insolvenčního řízení
pohledávku za dlužníkem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
července 2011, sp. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sb.
rozh. obč.), přičemž zároveň podle § 83 insolvenčního zákona, části věty před
středníkem, platí, že prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není
přípustné. Přitom toto pravidlo, které všem věřitelům ve stejném postavení dává
stejnou možnost k přihlášení pohledávky v zákonem určené propadné lhůtě, je v
souladu s ústavním pořádkem České republiky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sb.
rozh. obč. (dále jen „R 25/2009“)].
27. V daném případě dovolatel zmeškal lhůtu k podání přihlášky
stanovenou usnesením o úpadku, jejíž běh skončil dne 26. října 2022 [v této
lhůtě dovolatel podal včasnou přihlášku P656 z titulu derivátového obchodování
(„swap“)]. V posuzované přihlášce pohledávky P840 ze dne 30. listopadu 2022
však dovolatel svůj nárok hodnotí (též) jako náhradu škody, která má (může) být
přihlášena ve lhůtě stanovené § 253 odst. 4 insolvenčního zákona.
28. Nejvyšší soud nevidí důvod, pro který by nebylo možno přiměřeně
vztáhnout judikaturu k výkladu § 173 insolvenčního zákona týkající se
přihlašování pohledávek včetně běhu lhůt k přihlášení též na případ přihlášení
pohledávek v režimu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona. Jinak řečeno, i lhůta
pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního
zákona je procesní lhůtou zákonnou a propadnou (srov. R 25/2009); prominout
zmeškání této lhůty vylučuje § 83 insolvenčního zákona, část věty před
středníkem.
29. V poměrech posuzované věci nastal dne 27. září 2022 účinek podle §
253 odst. 2 insolvenčního zákona spočívající v tom, že u smluv o vzájemném
plnění, u nichž se insolvenční správkyně nevyjádřila, že smlouvu splní, platí,
že odmítla plnění. Lhůta k podání přihlášky pohledávky z titulu náhrady škody
ve smyslu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona (vzniklé odmítnutím plnění
insolvenční správkyní) běžela do 27. října 2022; přihláška podaná dne 30.
listopadu 2022 tak je opožděná i z tohoto pohledu.
30. Uvedený závěr platí i pro případ, kdy by se dovolatel dozvěděl o
vzniku nebo výši pohledávky až po 27. říjnu 2022. Jak již bylo zmíněno, mezi
základní zásady, na nichž spočívá insolvenční řízení, náleží i zásada rovných
možností věřitelů ve stejném nebo obdobném postavení (§ 5 písm. b/
insolvenčního zákona); uvedená zásada by byla zjevně prolomena, jestliže by
věřitelé mohli „obejít“ propadný charakter přihlašovací lhůty a dodatečně
přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku na základě tvrzení, že se o
existenci pohledávky dozvěděli až po uplynutí přihlašovací lhůty. Neznal-li
dovolatel v době přihlašovací lhůty přesnou výši pohledávky, pak měl pohledávku
neurčité výše přihlásit na základě odhadu její hodnoty (§ 175 insolvenčního
zákona, věta poslední), jak ostatně (byť opožděně) učinil s přihlédnutím k
tomu, že podáním datovaným 10. ledna 2023 (P840-2) omezil výši přihlášené
pohledávky na „správnou výši“ podle zpracovaného znaleckého posudku.
31. Argumentuje-li dovolatel, že pohledávku nebylo možno „objektivně“
přihlásit do konce přihlašovací lhůty, protože „neexistovala“ (vzniknout měla
podle něj až dne 1. listopadu 2022 v návaznosti na odstoupení od rámcové
smlouvy a reakci dlužníka), pak insolvenční zákon brání tomu, aby bylo možno
přihlásit pohledávku, která vznikne (až) po uplynutí propadných lhůt určených k
přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení. V usnesení ze dne 30. listopadu
2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sb. rozh. obč.
(dále jen „R 54/2012“), Nejvyšší soud vysvětlil, že z uspokojení v insolvenčním
řízení jsou vyloučeny (mimo jiné) pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o
úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k
přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu
pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň,
obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona.
32. Důvody R 54/2012 opět platí přiměřeně i pro situaci, kdy věřitel
přihlašuje pohledávku z titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního
zákona; pohledávku, která vznikne po uplynutí propadné přihlašovací lhůty
věřitel do insolvenčního řízení přihlásit nemůže a taková pohledávka v
insolvenčním řízení nebude uspokojována, ledaže by šlo o pohledávku za
majetkovou podstatou nebo o pohledávku jí postavenou na roveň (§ 168 a § 169
insolvenčního zákona). Posuzovaná pohledávka dovolatele charakter „prioritní“
pohledávky přitom zjevně nemá (dovolatel takové právní posouzení pohledávky ani
neprosazuje).
33. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné
zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2025
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu