3 Tdo 1137/2025-694
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání,
které podal obviněný Z. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti
usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 8. 2025, č. j. 6
To 147/2025-641, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu
ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 13/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 6. 2025, č. j. 3 T
13/2025-601, byl obviněný Z. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán
vinným
· pod body 1) – 9) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1
písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným v bodech
6) a 9) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
· pod body 1) – 9) pokračujícím přečinem porušování domovní svobody
podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným v bodě
9) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
· pod body 1) – 3) pokračujícím přečinem neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku,
· pod bodem 9) pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na
zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 37 měsíců, pro
jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trestu
propadnutí věci. Rovněž bylo postupem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst.
1, 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestných činů
dopustil zkráceně tím, že
1) ve Zlíně, v době od 20:05 hod. do 20:10 hod. dne 6. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného půldomku, kde z kuchyně odcizil kabelku, která
obsahovala peněženku, ve které se nacházely mj. doklady, finanční hotovost a
platební karty, čímž způsobil M. L. škodu v celkové výši 13 800 Kč,
2) ve Zlíně, v době od 19:00 hod. do 20:00 hod. dne 7. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného půldomku, kde z kuchyně odcizil batoh, který
obsahoval peněženku, kdy tato obsahovala finanční hotovost a doklady, černý
látkový batoh, který obsahoval peněženku, ve které se mj. nacházely doklady,
platební karta a finanční hotovost, čímž způsobil R. N. škodu v celkové výši 1
390 Kč a A. N. škodu v celkové výši 4 349 Kč,
3) ve Zlíně, v době od 17:00 hod. do 21:30 hod. dne 8. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného půldomku, kde z kuchyně odcizil kabelku, která
obsahovala mj. dámskou peněženku s doklady, platební kartu a finanční hotovost,
čímž způsobil D. G. škodu v celkové výši 4 580 Kč,
4) ve Zlíně, v době od 23:45 hod. dne 10. 1. 2025 do 00:25 hod. dne 11. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného domu č. p. XY, kde z předsíně z
batohu odcizil peněženku, ve které se nacházely doklady a finanční hotovost,
čímž způsobil M. T. škodu odcizením ve výši 740 Kč,
5) ve Zlíně, v době okolo 18:55 hod. dne 13. 1. 2025, na ul. XY, vnikl
do neuzamčené přístavby půldomku, kde odcizil látkovou tašku, čímž způsobil V. B. škodu ve výši 1 099 Kč,
6) ve Zlíně, v době okolo 16:30 hod. dne 19. 1. 2025 na adrese XY, v
úmyslu něco odcizit, vnikl přes neuzamčenou branku na oplocený pozemek u tohoto
rodinného domu a dále po otevření neuzamčených vstupní dveří vnikl do domu, kde
nic neodcizil,
7) ve Zlíně, v době od 18:30 hod. do 22:30 hod. dne 20. 1. 2025, na ul. XY, vnikl neuzamčenými dveřmi do rodinného domu, kde odcizil černou látkovou
tašku, která obsahovala mj. peněženku, finanční hotovost, doklady, mobilní
telefon, čímž způsobil J. P. škodu v celkové výši 3 550 Kč,
8) ve Zlíně, v době od 02:00 hod. do 03:00 hod. dne 10. 3. 2025, na ul. XY, po vypáčení neuzamčených vstupních dveří opatřených koulí, vnikl do
rodinného domu, kde z peněženky odcizil finanční hotovost a z tašky kapesní
nůž, čímž způsobil A. Z. škodu odcizením ve výši 750 Kč a Z. V. škodu
poškozením ve výši 2 000 Kč,
9) ve Zlíně, v době okolo 22:25 hod. dne 10. 3. 2025, na ul. XY, se
pokusil vniknout do rodinného domu, přičemž ho vyrušil vnuk majitelů domu D. S., obviněného se snažil na místě zadržet, tento jej šroubovákem bodnul dvěma
po sobě jdoucími rychlými výpady do oblasti vlasaté části hlavy, kdy poté se
poškozenému podařilo obviněného dotáhnout až ke dveřím domu, kde se poškozeného
následně předmětným šroubovákem pokusil bodnout ještě jednou do oblasti hlavy,
čemuž se poškozený instinktivně vyhnul a poté se obviněnému podařilo vymanit se
ze sevření poškozeného a z místa utekl.
Poškozený jej dostihl a poté si ho
převzala hlídka Policie ČR,
přičemž jednání pod body 1) – 9) se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem
Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 3 T 154/2022, který téhož
dne nabyl právní moci, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání
16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 10. 3. 2024.
3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně směřované odvolání obviněného
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 7. 8. 2025, č. j. 6 To
147/2025-641, zamítl podle § 256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným
prostřednictvím obhájce. Dovolání směřoval konkrétně proti té části výroku o
vině, kterou byl obviněný uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého
ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a proti
všem navazujícím výrokům, zejména výroku o trestu. Dovolání opřel o důvody
uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil
námitku spočívající v tom, že ačkoliv obhajoba v průběhu řízení před soudem
prvního stupně navrhovala provedení rekonstrukce na místě činu, tento důkazní
návrh byl zamítnut. Tím, že soud odmítl provést tento klíčový důkaz, dopustil
se procesního pochybení.
6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
namítal, že nelze dovodit správný právní závěr o existenci zavinění ve formě
eventuálního úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Soudy
dovodily eventuální úmysl primárně z faktu, že útok byl veden nástrojem proti
hlavě, což je obecně vysoce rizikové. Tento závěr je však mechanický a
nedostatečně zohledňuje další klíčové okolnosti, které soudy rovněž zjistily a
které srozumění pachatele s následkem těžké újmy na zdraví vylučují. Jedná se o
objektivně zjištěnou minimální intenzitu útoku, kdy soudy zjistily, že útok
vyústil pouze ve dvě povrchové rány o délce 3–4 mm ve vlasaté části hlavy. Tato
skutečnost je v logickém rozporu se závěrem, že obviněný byl vnitřně srozuměn s
následkem proražení lební kosti a poškození mozku. Dalším důvodem je kontext
dynamické potyčky, neboť obviněný se snažil aktivně vymanit ze sevření
poškozeného.
7. Dovolatel dále poukázal na nesprávný postup soudu prvního stupně,
který neumožnil dovolateli konfrontovat poškozeného s jeho podaným vysvětlením
před policejním orgánem, aby objasnil zjevné rozpory. Takový postup soud
prvního stupně odůvodnil principem, že podané vysvětlení před soudem nelze
použít. Dovolatel ale má za to, že podané vysvětlení poškozeného nelze před
soudem použít v neprospěch dovolatele, ovšem v jeho prospěch je lze použít
vždy. Soud prvního stupně tak v řízení založil vadu, kterou odvolací soud
nenapravil.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v
Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 8. 2025, č. j. 6 To 147/2025-641, a jemu
předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 6. 2025, č. j. 3 T
13/2025-601, a to ve výroku o vině pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého
ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a ve všech
souvisejících a navazujících výrocích, zejména výroku o trestu.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud se týká námitky stran opomenutého důkazu, soudy řádně zjistily skutkový
stav, a učinily tak bez důvodných pochybností, přičemž odvolací soud se v
odůvodnění svého rozhodnutí pregnantně vyjádřil i k otázce realizace
rekonstrukce. Navržený důkazní prostředek ve formě rekonstrukce tedy nemá
povahu důkazu opomenutého, jak tvrdí dovolatel; faktická nadbytečnost důkazu je
uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu.
10. K námitce týkající se subjektivní stránky státní zástupce uvedl, že
útok obviněného vedený šroubovákem o délce 15 cm s hrotem dlouhým 5,3 cm (tedy
s bodnou zbraní) vůči hlavě či obličeji poškozeného mohl bezpochyby vést ke
vzniku zranění v podobě např. poškození mozku či ztrátě zraku [srov. § 122
odst. 2 písm. d), e) tr. zákoníku], což je skutečnost, kterou obviněný
nepochybně chápal (nic nenasvědčuje opaku). Ze znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vyplývá, že intenzita útoku
obviněného popisovaná poškozeným byla větší, než by odpovídalo poraněním
způsobeným jednáním obviněného na hlavě poškozeného; k této disproporci došlo v
důsledku obranného jednání poškozeného, konkrétně jeho úhybných manévrů, resp.
pádu na zem. Obviněný jednal s rozmyslem (proti hlavě poškozeného totiž
zaútočil celkem třikrát, dvakrát v krátkém časovém sledu, jednou s delším
časovým odstupem) a obviněný musel být srozuměn a v důsledku toho i připraven
na situaci, že obyvatelé domu obývaného v rozhodné době i poškozeným, do
kterého zamýšlel nedovoleně a násilně vniknout, se budou vůči takovému jednání
obviněného bránit, a že se jej pokusí zadržet.
11. S přihlédnutím k výše popsaným skutečnostem a právním úvahám proto
státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že soudy dospěly ke správným skutkovým
zjištěním a těm přisoudily správnou právní kvalifikaci. Pokud jde o samotnou
povahu dovolacích námitek, ty nejsou oprávněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud
podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost dovolání
12. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h)
tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.],
v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou opakováním
argumentace vznášené již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem
prvního stupně. Druhostupňový soud na ně v návaznosti na odůvodnění soudu
prvního stupně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněnému poskytl
náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v
mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu
lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3
Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle
nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení
před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů
dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání
zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
14. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích
důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto
primárně zaměřil na vyhodnocení, zda obviněným vznesené námitky obsahově
odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a
zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů
dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.] a
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování
dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku
(dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je
zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného
rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i
odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí
tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup
aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s
účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit
např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např.
usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně
uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do
oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají
hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám
aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové
závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §
265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat
napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné
znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání
„vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových
zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich
zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění
podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem
spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
16. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho třetí alternativě, tj.
že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy, kdy namítal, že soudy odmítly provést rekonstrukci
na místě činu, kterou považuje za podstatnou pro posouzení své verze a verze
poškozeného D. S. a pro posouzení subjektivní stránky souzené trestné činnosti.
17. Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v
řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného
hodnocení důkazů nezabýval. Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené
důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS
150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto
směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení
§ 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08).
18. Je nicméně třeba mít na paměti, že uvedený dovolací důvod dopadá na
případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní
je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení
skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé
rozhodnutí ve věci. Obviněný i poškozený prezentovali své verze vzájemných
pozic v době útoku šroubovákem, obě jsou dle soudně-lékařské znalkyně z
hlediska mechanismu vzniku zranění možné, a ta dovolatelem tvrzená je dokonce
méně pravděpodobná. Pokud by za této situace byla rekonstrukce prováděná,
nemohly by z ní vyplynout žádné nové poznatky. Rekonstrukce tak není způsobilá
prokázat například technickou neproveditelnost jedné z verzí a za takové
situace nemůže být důkazem podstatným.
19. Nelze rovněž opomenout, že dokazování není bezbřehé. Neprovedení
navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření
nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem
řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost,
čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud
je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření
nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných
pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález
Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné
soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o
důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v
odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález
Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
20. Z předloženého spisového materiálu je patrné, že v rámci hlavního
líčení konaného dne 16. 6. 2025 (č. l. 591 a násl. spisu) byl návrh obhajoby na
provedení rekonstrukce zamítnut (viz č. l. 597 verte spisu), rovněž z protokolu
o veřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2025 (č. l. 635 a násl. spisu) vyplývá,
že obhajoba trvala na rekonstrukci, avšak i odvolacím soudem byl tento návrh na
doplnění dokazování zamítnut (viz č. l. 637 spisu). V odůvodnění rozhodnutí
obou soudů nižších stupňů je rovněž dostatečně vysvětleno, proč soudy
považovaly tento důkazní návrh za nadbytečný a nepodstatný (srov. bod 9.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 12. odůvodnění usnesení
odvolacího soudu).
21. S ohledem na výše uvedené je tedy možno konstatovat, že návrh
obviněného na doplnění dokazování rekonstrukcí na místě nebyl soudy opomenut, a
to ani stran odůvodnění jeho zamítnutí, byl však shledán nadbytečným, neboť
jeho provedení by nebylo s to jakkoli vnést do věci nové světlo. Neprovedení
nadbytečného důkazu přitom vadu opomenutých důkazů nezakládá. Možnost
neprovedení důkazu navrženého obviněným je totiž dána mj. právě při jeho
nadbytečnosti, tj. v situaci, kdy určité tvrzení, k jehož ověření nebo
vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných
pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Obviněný se tak
poptávkou po rekonstrukci zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
22. V mezích tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání
skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Jestliže nebyla shledána
ani vada zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy,
ani podstatný důkazní deficit k rozhodným skutkovým zjištěním, pak správnost či
nesprávnost hmotněprávního posouzení musí vycházet ze skutkových zjištění
učiněných soudy, a nikoliv ze skutkové alternativy, kterou dovolatel buduje na
podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny, jako
to činil obviněný.
23. Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného spočívající
v tom, že nelze dovodit právní závěr o existenci zavinění ve formě eventuálního
úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k pokusu
trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Jedná se však o námitku zjevně
neopodstatněnou.
24. V dané souvislosti lze připomenout, že zavinění vyjadřuje vnitřní
vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým
psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění nutno
proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného
činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem
vůle. Závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich
logicky vyplynout, okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat
toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad
logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení
zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR
ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf
30/76, uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18.
12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).
25. Odvolací soud navázal na závěry soudu prvního stupně (viz body 9. a
10. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) uvedením, že obviněný zaútočil na
obličej poškozeného i potřetí, z čehož lze nepochybně dovozovat, že obviněný
jednal s rozmyslem, pokud se jedná o nasměrování útoku šroubovákem, a že se
tedy zaměřil na oblast hlavy. K tomuto rozmyslu pak patří i vědomí, jaké
zranění lze takovým útokem způsobit. Onen třetí útok nasvědčuje tomu, že
obviněný i v případech předchozích útoků věděl, čeho se dopouští. Obviněný
musel být i přípraven k použití násilí, když – jak uvedl před odvolacím soudem
– to riziko (tedy že by v bytě někdo byl) tam bylo. Pokud kdokoliv bodá ostrým
šroubovákem jiného do oblasti hlavy či obličeje, dopouští se tak jednání, které
bezprostředně směřuje ke způsobení těžkého ublížení na zdraví. V daném případě
ke způsobení takové újmy na zdraví u poškozeného nedošlo jen proto, že rány
dopadly do míst a způsobem, že ona těžká újma na zdraví sice natolik intenzivně
nehrozila, stalo se tak ovšem nezávisle na vůli obviněného. Nelze totiž
předpokládat, že ten by se ve chvílích, kdy jej poškozený (zcela důvodně)
atakoval, zamýšlel nad směřováním (ve smyslu kam přesně by údery do oblasti
hlavy či obličeje měly dopadnout) či intenzitou úderů, když obojí bylo dáno
průběhem vzájemné potyčky. Obviněný tedy svůj útok vedl nikoli „chirurgicky
přesným řezem zvažujícím všechny aspekty svého zákroku“, ale v zásadě
primitivním a k následku lhostejným způsobem. Navíc je zde onen třetí pokus o
zasažení obličeje, z něhož vyplývá, že obviněný na hlavu útočil zcela cíleně.
Kdyby chtěl poškozeného bodnout do ruky nebo do hrudníku, jistě by mu v tom nic
nebránilo (srov. bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
26. Úvahám soudů nižších stupňů nelze nic vytknout. Pokud se týká
poukazované intenzity útoku, bylo prokázáno, že poškozený se bránil, a již s
ohledem na umístění obou zranění je zřejmé, že v průběhu útoku musel učinit
pohyb, kterým případně zabránil závažnějšímu poranění. Pokud dovolatel
vyzdvihoval, že se jednání odehrálo v situaci, kdy se snažil vymanit z
„kravaty“, v níž jej držel poškozený, je třeba připomenout, že vzájemné
postavení obou aktérů v době útoku nelze určit. Přibraná znalkyně
zkonstatovala, že s ohledem na odlišné lokalizace obou ran a s ohledem na to,
že zde není rozpor s výpovědí poškozeného, že stáli čelem jeden k druhému, je
verze dovolatele o držení v „kravatě“ méně pravděpodobná. Nejvyšší soud tedy
nemůže přitakat úvahám obviněného stran minimální intenzity útoku a
dynamičnosti potyčky.
IV./3. Další dovolací námitky
27. Pod žádný uplatněný ani jiný dovolací důvod nespadají námitky
obviněného, v nichž vytýká nesprávný postup soudu prvního stupně, který mu
neumožnil konfrontovat poškozeného s jeho podaným vysvětlením před policejním
orgánem, aby objasnil dle dovolatele zjevné rozpory.
28. „Podání vysvětlení“ je úkonem policejního orgánu ve fázi před
zahájením trestního stíhání. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán
jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak
konstatován jeho obsah, nemohou mu být předestírány rozpory (DRAŠTÍK, A.,
FENYK, J. a kol. Trestní řád: Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.
s., str. 1166). Výjimku představuje pouze postup podle § 211 odst. 6 tr. ř.,
který však není vázán na podmínku, zda čtení (event. předestření) úředního
záznamu je ve prospěch nebo naopak v neprospěch obviněné osoby. V projednávaném
případě poškozený D. S. vypovídal jak v řízení před soudem prvního stupně
(srov. protokol o hlavním líčení ze dne 16. 6. 2025 na č. l. 591 a násl.
spisu), tak i v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem (srov. protokol
o veřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2025 na č. l. 635 a násl. spisu), při
nichž byl přítomen i dovolatel, který tak měl dostatečný prostor pro jím
uváděnou konfrontaci poškozeného. Obviněný se navíc ani v hlavním líčení ani
odvolacím veřejném zasedání nedomáhal toho, aby poškozenému při jeho výslechu
byl úřední záznam o podaném vysvětlení předestřen. V závěru každého z těchto
soudních jednání také k dotazu na další důkazní návrhy poptával pouze
rekonstrukci a nic o nyní vyzdvihovaném úředním záznamu nezmiňoval.
29. Dovolatel v úvodu svého mimořádného opravného prostředku vymezil, že
jej směřuje rovněž proti výroku o trestu, ovšem nevznesl v tomto ohledu žádnou
konkrétní námitku. Nejvyšší soud připomíná, že se může v dovolání zabývat jen
těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s
obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly
uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolání jakožto mimořádný opravný
prostředek je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je
zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně
formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a
přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených
dovolacích důvodů. Nejvyšší soud nemůže za obviněného domýšlet, kam těmito
úvahami mířil, a dotvářet tak za něj argumentaci, kterou měl v souladu s
požadavkem § 265f odst. 1 tr. ř. v úmyslu použít.
V.
Způsob rozhodnutí
30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl dílem
námitky, které se s dovolacími důvody míjejí, a dílem výhrady, které se s
dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání
zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl
Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů