3 Tdo 337/2024-491
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný O. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 9 To 390/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 43/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného O. R. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 8 T 43/2023, byl obviněný O. R. pod body 1. až 3. výroku o vině uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1. v přesně nezjištěné době na přelomu měsíce září a října roku 2021, kdy se poškozená A. M. nacházela v XY, XY a Praze, z přesně nezjištěného místa, při konverzaci na Messengeru poškozené vyhrožoval, že když mu nepošle finanční hotovost ve výši 2.000 Kč, tak na internetu zveřejní její intimní fotografie, proto mu tuto požadovanou částku zaslala převodem na jeho bankovní účet, čímž poškozené A. M. způsobil škodu ve výši 2.000 Kč, 2. dne 2. 1. 2022, z přesně nezjištěného místa, poškozené A. M., která se v té době nacházela na různých místech v XY, XY a Praze, prostřednictvím sociální sítě Messenger, s cílem získat od poškozené finanční prostředky, vyhrožoval, že pokud mu nepošle minimálně 5.000 Kč na bankovní účet, podá na ni smyšlené trestní oznámení, že si objednala jinou osobu, aby ho zbila, což by mohlo vyústit v její uvěznění, a že si celou záležitost vyřídí s její rodinou, na základě čehož poškozená z obavy z naplnění výhrůžek, podle instrukcí podezřelého, přesně nezjištěnou částku obviněnému zaslala, 3. v přesně nezjištěnou dobu od 27. 4. 2022 do 29. 4. 2022 z přesně nezjištěného místa, se záměrem získat od poškozené A. M., která se v té době nacházela na různých místech v XY, XY a Praze, finanční prostředky, poškozené prostřednictvím sociální sítě Messenger a e-mailem vyhrožoval, že podá u německé policie trestní oznámení o najmutí další osoby na zbití podezřelého, a že celou situaci bude řešit prostřednictví policie s rodiči a prarodiči poškozené, pokud mu nezašle na jím uvedený účet opakovaně celkovou částku 3.700 Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 2.000 Kč, které mu z obavy z naplnění výhrůžek zaslala na účet,
dále byl pod body 4. až 5. výroku o vině uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
4. dne 7. 11. 2021 v Praze, na XY, se záměrem přimět poškozenou A. M. k vydání částky 2.000 Kč, zastoupil poškozenou svým tělem a bránil jí tak v průchodu na nástupiště jejího vlaku, požadoval po poškozené vydání 2.000 Kč, a když ho poškozená odmítla, uchopil jí silně za ruku a nutil jí k výběru požadované částky z bankomatu, čemuž se poškozená z obavy před dalším násilím podvolila, a ke své škodě 2.000 Kč obžalovanému vydala, 5. dne 3. 1. 2022 v Praze, na stanici metra XY, se záměrem získat od poškozené A. M. finanční hotovost, požadoval po poškozené vydání peněz, a když to poškozená odmítla, bránil poškozené opustit stanici metra, stál jí v cestě, uchopil ji silně za pravou ruku, vyhrožoval poškozené dalším pronásledováním, načež mu poškozená ke své škodě z obavy z dalšího násilí vydala 9.000 Kč,
a pod body 6. až 7. výroku o vině byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
6. v přesně nezjištěné době od srpna roku 2021 do 28. 2. 2022, z přesně nezjištěného místa, se záměrem získat od poškozené A. M., která se v té době nacházela na různých místech v XY, v XY a v Praze, peníze, požadoval prostřednictvím messengeru po poškozené zaslání finanční hotovosti na základě nepravdivých informací, že ho okradli, že nemá na hotel, na cestovné, jídlo, letenky a další své potřeby, s tím, že poškozené peníze vrátí po výplatě, přičemž poškozené zamlčel, že jí peníze nemá z čeho vrátit, případně jí tvrdil nepravdivé informace o svých budoucích příjmech z dědictví, a takovým způsobem vylákal na poškozené minimálně níže uvedené částky zaslané: a) dne 19.
8. 2021 částku 500 Kč na bankovní účet č. XY, b) dne 23. 8. 2021 částku 1.000 Kč, na bankovní účet č. XY, c) dne 8. 9. 2021 částku 2.000 Kč, na bankovní účet č. XY, d) dne 13. 9. 2021 částku 1.700 Kč na bankovní účet č. XY, e) dne 17. 9. 2021 částku 1.900 Kč na bankovní účet č. XY, f) dne 20. 9. 2021 částku 1.000 Kč na bankovní účet č. XY, g) dne 4. 10. 2021 částku 1.500 Kč na bankovní účet č. XY, h) dne 5. 10. 2021 částku 1.500 Kč na bankovní účet č. XY, i) dne 6. 10. 2021 částku 1.000 Kč na bankovní účet č. XY, j) dne 18.
10. 2021 částku 15.000 Kč, na bankovní účet č. XY, k) dne 27. 10. 2021 částku 500 Kč na bankovní účet č. XY, l) dne 3. 11. 2021 částku 10.000 Kč na bankovní účet č. XY, m) dne 8. 11. 2021 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, n) dne 9. 11. 2021 částku 1.600 Kč na bankovní účet č. XY, o) dne 12. 11. 2021 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, p) dne 18. 11. 2021 částku 10.000 Kč na bankovní účet č. XY, q) dne 22. 11. 2021 částku 10.000 Kč na bankovní účet č. XY, r) dne 3. 12. 2021 částku 11.000 Kč na bankovní účet č. XY, s) dne 20.
12. 2021 částku 9.000 Kč na bankovní účet č. XY, t) dne 22. 12. 2021 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, a prostřednictvím služby Paysafecard: u) dne 23. 8. 2021 v 8 transakcích v částce 500 Kč, celkem 4.000 Kč, v) dne 25. 8. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, w) dne 26. 8. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, x) dne 27. 8. 2021 ve 3 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.500 Kč, y) dne 30. 8. 2021 ve 20 transakcích v částce 500 Kč, celkem 10.000 Kč, z) dne 31.
8. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, aa) dne 2. 9. 2021 ve 2 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.000 Kč, bb) dne 3. 9. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, cc) dne 6. 9. 2021 v 8 transakcích v částce 500 Kč, celkem 4.000 Kč, dd) dne 7. 9. 2021 ve 3 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.500 Kč, ee) dne 9. 9. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, ff) dne 10. 9. 2021 v 1 transakci částku 500 Kč, gg) dne 13. 9. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, hh) dne 14.
9. 2021 v 1 transakci částku 500 Kč, ii) dne 16. 9. 2021 v 1 transakci částku 500 Kč, jj) dne 20. 9. 2021 v 10 transakcích v částce 500 Kč, celkem 5.000 Kč, kk) dne 21. 9. 2021 v 5 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.500 Kč, ll) dne 22. 9. 2021 v 9 transakcích v částce 500 Kč, celkem 4.500 Kč, mm) dne 23. 9.
2021 ve 3 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.500 Kč, nn) dne 25. 9. 2021 ve 2 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.000 Kč, oo) dne 27. 9. 2021 ve 3 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.500 Kč, pp) dne 28. 9. 2021 v 6 transakcích v částce 500 Kč, celkem 3.000 Kč, qq) dne 30. 9. 2021 ve 2 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.000 Kč, rr) dne 1. 10. 2021 ve 2 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.000 Kč, ss) dne 4. 10. 2021 v 1 transakci částku 500 Kč, tt) dne 6. 10. 2021 v 1 transakci částku 500 Kč, uu) dne 28.
10. 2021 ve 3 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.500 Kč, vv) dne 31. 10. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, ww) dne 24. 11. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, xx) dne 21. 12. 2021 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, yy) dne 28. 12. 2021 v 8 transakcích v částce 500 Kč, celkem 4.000 Kč, zz) dne 31. 12. 2021 ve 2 transakcích v částce 6.500 Kč a 500 Kč, celkem 7.000 Kč, aaa) dne 10. 1. 2022 v 6 transakcích v částce 500 Kč, celkem 3.000 Kč, bbb) dne 12.
1. 2022 ve 4 transakcích v částce 500 Kč, celkem 2.000 Kč, ccc) dne 13. 1. 2022 ve 2 transakcích v částce 500 Kč, celkem 1.000 Kč, ddd) dne 21. 1. 2022 ve 2 transakcích v částce 2.000 Kč, celkem 4.000 Kč, eee) dne 24. 1. 2022 ve 2 transakcích v částce 1.000 Kč a 2.000 Kč, celkem 3.000 Kč, fff) dne 26. 1. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, ggg) dne 28. 1. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, hhh) dne 31. 1. 2022 ve 2 transakcích v částce 2000 Kč, celkem 4.000 Kč, iii) dne 1. 2. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, jjj) dne 2.
2. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, kkk) dne 3. 2. 2022 ve 2 transakcích v částce 2.000 Kč a 500 Kč, celkem 2.500 Kč, lll) dne 7. 2. 2022 ve 3 transakcích v částce 1.500 Kč, 500 Kč a 1.000 Kč celkem 3.000 Kč, mmm) dne 10. 2. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, nnn) dne 11. 2. 2022 v 1 transakci částku 1.000 Kč, ooo) dne 14. 2. 2022 ve 2 transakcích v částce 1.500 Kč a 500 Kč, celkem 2.000 Kč, ppp) dne 16. 2. 2022 ve 2 transakcích v částce 2.000 Kč a 2.500 Kč, celkem 4.500 Kč, qqq) dne 17. 2.
2022 ve 2 transakcích v částce 2.000 Kč a 1.000 Kč, celkem 3.000 Kč, rrr) dne 18. 2. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, sss) dne 21. 2. 2022 ve 3 transakcích v částce 2.000 Kč, 2.500 Kč a 2.500 Kč, celkem 7.000 Kč, ttt) dne 22. 2. 2022 v 1 transakci částku 1.000 Kč, uuu) dne 23. 2. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, vvv) dne 24. 2. 2022 v 1 transakci částku 2.000 Kč, www) dne 25. 2. 2022 v 1 transakci částku 1.500 Kč, xxx) dne 28. 2. 2022 ve 2 transakcích v částce 2.000 Kč, celkem 4.000 Kč, celkem se tímto způsobem obohatil ke škodě poškozené A.
M. minimálně o částku 223.700 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 3 T 161/2020, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2021, ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin přeměněnému dne 13. 4. 2023 na trest odnětí svobody ve výměře 255 dnů ve věznici s ostrahou,
7. v přesně nezjištěné době od 28. 2.
2022 do dubna roku 2022, z přesně nezjištěného místa, se záměrem získat od poškozené A. M., která se v té době nacházela na různých místech v XY, XY a Praze, finanční prostředky, se v e-mailu XY představil jako jeho strýc R., jenž jí odeslal z Německa dlužnou částku za obviněného ve výši 350.000 Kč na bankovní účet, přičemž se jednalo o lživou informaci, načež po dotazu poškozené, že částka na účet poškozené nepřišla, požadoval po poškozené opakovaně různé částky na bankovní poplatky, a dále prostřednictvím elektronické komunikace, kde vystupoval pod svým jménem, taktéž po poškozené požadoval peněžní prostředky pod záminkou uhrazení bankovních poplatků, přičemž věděl, že ve skutečnosti, k žádnému převodu nedošlo, že peněžními prostředky, pro jejichž převod požadoval uhrazení bankovních poplatků, nedisponuje, a nebude moci dlužnou částku zaslat, na základě čehož podle jeho instrukcí poškozená převedla: a) dne 28.
2. 2022 ve dvou platbách 6.000 Kč, na bankovní účet č. XY, b) dne 10. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, c) dne 14. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, d) dne 14. 3. 2022 částku 2.550 Kč na bankovní účet č. XY, e) dne 14. 3. 2022 částku 3.500 Kč na bankovní účet č. XY, f) dne 15. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, g) dne 17. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, h) dne 23. 3. 2022 částku 3.000 Kč na bankovní účet č. XY, i) dne 24. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, j) dne 25.
3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, k) dne 28. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, l) dne 28. 3. 2022 částku 3.350 Kč a 3.700 Kč na bankovní účet č. XY, m) dne 30. 3. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, n) dne 31. 3. 2022 částku 3.800 Kč na bankovní účet č. XY, o) dne 1. 4. 2022 částku 500 Kč na bankovní účet č. XY, p) dne 4. 4. 2022 částku 2000 Kč na bankovní účet č. XY, q) dne 4. 4. 2022 částku 3.000 Kč na bankovní účet č. XY, r) dne 5. 4. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, s) dne 6.
4. 2022 částku 3.000 Kč na bankovní účet č. XY, t) dne 7. 4. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, u) dne 8. 4. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, v) dne 11. 4. 2022 částku 3.100 Kč na bankovní účet č. XY, w) dne 12. 4. 2022 částku 3.500 Kč na bankovní účet č. XY, x) dne 17. 4. 2022 částku 2.500 Kč na bankovní účet č. XY, y) dne 17. 4. 2022 částku 4.500 Kč na bankovní účet č. XY, z) dne 19. 4. 2022 částku 800 Kč na bankovní účet č. XY, aa) dne 19. 4. 2022 částku 2.800 Kč na bankovní účet č. XY, bb) dne 19.
4. 2022 částku 2.800 Kč na bankovní účet č. XY, cc) dne 21. 4. 2022 částku 2.400 Kč na bankovní účet č. XY, dd) dne 25. 4. 2022 částku 500 Kč na bankovní účet č. XY, ee) dne 25. 4. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, ff) dne 28. 4. 2022 částku 2.000 Kč na bankovní účet č. XY, a prostřednictvím služby Paysafecard zaslala obžalovanému: gg) dne 28. 2. 2022 v 1 transakci celkem v hodnotě 2.000 Kč, hh) dne 1. 3. 2022 v 1 transakci celkem v hodnotě 1.200 Kč, ii) dne 7. 3. 2022 ve 3 transakcích celkem v hodnotě 3.500 Kč, jj) dne 9.
3.
2022 ve 2 transakcích celkem v hodnotě 2.000 Kč, přičemž se takto ke škodě poškozené A. M. obohatil minimálně o částku 92.000 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 3 T 161/2020, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2021, ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přeměněnému dne 13. 4. 2023 na trest odnětí svobody ve výměře 255 dnů ve věznici s ostrahou.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené: A. M. škodu ve výši 330.700 Kč.
4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená A. M. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 8 T 43/2023, podal obviněný odvolání, a to do výroku o trestu a výroku o náhradě škody.
6. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 9 To 390/2023, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného O. R. zamítl.
II.
7. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný O. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 478–479 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, ačkoliv v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozsudek nalézacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, který je obsažen v jeho výroku o trestu.
8. Obviněný napadá výrok o nepodmíněném trestu odnětí svobody s tím, že takto uložený trest shledává nepřiměřeným. Má za to, že oprávnění dovolacího soudu zasáhnout do rozhodnutí nižších soudů z důvodů, které mají základ v otázce nepřiměřenosti uloženého trestu je v souladu jak s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013), tak Ústavního soudu [např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (N 75/89 SbNU, bod 55.)].
9. Obviněný namítá, že soudem uložený trest „stojí na nesprávném posouzení osobních poměrů“. Soud dostatečně nezohlednil jeho zdravotní stav, kdy opomenul, že trpí vážným duševním onemocněním – schizofrenií, které je charakterizované jako rozpad osobnosti postihující zejména emocionální součást psychiky. Onemocnění zasahuje negativně do celého spektra sociálních dovedností, zejména se projevuje poruchami citů, jednání a myšlení. Součástí projevů jsou i sklony k sebevražedným pokusům. Byť dle závěrů soudu nebyly v době spáchání inkriminovaných trestných činů jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti zcela vymizelé, lze mít za to, že duševní choroba silně ovlivnila jeho osobní poměry, a to zejména jeho schopnost chápat smysl a význam mezilidských vztahů. Obviněný je proto přesvědčen, že soud první instance pochybil, když se věnoval duševní nemoci pouze v rámci otázky naplnění subjektivní stránky a nezohlednil už dopady této závažné duševní choroby na jeho dosavadní život a osobní poměry. Nesouhlasí rovněž s hodnocením jeho rodinných poměrů jako bezproblémových, neboť mu ve věku blízkém mladistvým zemřel otec.
10. Obviněný má za to, že byť nedošlo v projednávané věci k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy a současně jeho jednání dosahuje značné míry společenské škodlivosti, byly naplněny podmínky pro zásah Nejvyššího soudu s ohledem na skutečnost, že uložený trest je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019), resp. jedná se o trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený.
11. Obviněný má rovněž za to, že soud nesprávně posoudil povahu a závažnost jednání kvalifikovaného v rozsudku pod body 4. a 5. výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Z povahy jednání vyplývá, že dovolatel a pravděpodobně ani poškozená si v daném okamžiku plně neuvědomili, že se jedná o loupež, kdy patrně považovali uvedené jednání pouze za jinou formu vydírání, kterým se pokoušel od poškozené získat další peníze.
12. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 9 To 390/2023 zrušil a věc mu přikázal k novému projednání.
13. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 14. 3. 2024, sp. zn. 1 NZO 176/2024.
14. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a obecná východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedl, že z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný veškerou svou argumentaci směřuje vůči uloženému trestu odnětí svobody a jeho údajné hrubé neadekvátnosti, přičemž nenamítá žádné vady právního posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy tento zmiňuje toliko formálně. Dovolací argumentaci nelze pod předmětný dovolací důvod vůbec přiřadit. Nelze dovodit ani případné naplnění podmínek dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, případně by mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Napadeným rozsudkem soud uložil trest odnětí svobody v rámci hranice vymezené v § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž jak uložený trest, tak i jeho výměra odpovídají zákonem vymezeným požadavkům.
15. Pokud jde o výhrady obviněného týkající se tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu, má státní zástupce za to, že tuto argumentaci nelze přiřadit pod žádný dovolací důvod (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 530/2002, sp. zn. 5 Tdo 149/2003 či sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Ačkoli dovolatel argumentuje uložením extrémně přísného trestu, který hrubě neodpovídá okolnostem případu či jeho osobním poměrům, k uložení takového trestu nedošlo, neboť trest uložený mírně nad čtvrtinou zákonné sazby nemůže být extrémně přísným již přímo ze své podstaty.
16. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
18. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 9 To 390/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
19. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným O. R. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.
20. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou základních alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
21. První alternativa tohoto ustanovení dopadá na případy, kdy došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněného projednal, kdy následně z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
22. V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h) tr. ř.
23. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
25. Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39, § 41 či § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebyl obviněným uplatněn, a s ohledem na jím přednesenu argumentaci (soud nedostatečně zohlednil jeho zdravotní stav a rodinné poměry) je zjevné, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo.
26. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz výše citované rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovýto druh námitek však obviněný nevznáší.
27. Z obsahu dovolání obviněného je přitom zjevné, že jeho výtky vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí jsou zaměřeny právě co do jeho výše, kdy uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 42 měsíců shledává nepřiměřeně přísným. Z výkladu obsaženém v předcházejících odstavcích se však zcela jednoznačně podává, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
28. Obviněnému byl ukládán úhrnný trest za tři trestné činy, přičemž nejpřísněji trestným z těchto činů byl zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. V souladu s § 43 odst. 1 tr. zákoníku tak byl trest ukládán v sazbě 2 léta až 10 let. Nalézací soud uložil obviněnému úhrnný trest ve výši 42 měsíců, tj. 3 roky a 6 měsíců, tedy mírně nad třetinou trestní sazby stanovené na nejpřísněji trestný čin, jehož se obviněný dopustil. Není pochyb o tom, že se jedná o trest přípustný, uložený v rámci trestní sazby stanové ve zvláštní části trestního zákoníku.
29. V případě zákonného trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013).
30. Přestože obviněný argumentuje právě tím, že mu byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, tedy, že byla porušena zásada přiměřenosti trestních sankcí, nelze takové námitce přisvědčit.
31. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. V usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, Nejvyšší soud uvedl, že „zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem k zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu a její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřující vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak za předpokladu, že jde opatření k demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky“ (k tomu přiměřeně také nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
32. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se podává, že v rámci procesu individualizace trestu vycházel z kritérií pro ukládání trestů zakotvených v § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a zcela dostatečným způsobem svůj závěr zdůvodnil (srov. zejména body 6. až 8. odůvodnění rozsudku). Zohlednil trestní minulost obviněného, jeho rodinné a sociální zázemí, které nevykazovalo žádné zjevné abnormality, polehčující okolnosti, kterým bylo zejména prohlášení viny a vyjádřená lítost nad jeho jednáním, omluva poškozené a ochota nahradit způsobenou škodu, ale rovněž přitěžující okolnost ve formě recidivy, jakožto i rozsahu a závažnosti jeho jednání. Poukázal na soustavnost a systematičnost, s jakou si ve vztahu k poškozené počínal, četnost prováděných bankovních transakcí a celkovou nezanedbatelnou výši způsobené škody. Zcela zjevná je pak ta skutečnost, že předchozí uložený trest neměl na obviněného náležitý výchovný dopad. V bodě 8. odůvodnění rozsudku nalézací soud rozvedl své úvahy stran možné nápravy obviněného, kdy konstatoval, že s ohledem na veškeré okolnosti „nelze již jinak než uložit obžalovanému již represivnější trest, avšak stále ještě s důrazem na výchovný prvek ukládaného trestu“. Uložil mu tak trest mírně nad třetinou stanovené trestní sazby, konkrétně ve výši 42 měsíců, kdy státním zástupcem navrhovaný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 45 měsíců již shledal přísným. Odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožnil.
33. Nejvyšší soud neshledal, že by se obecné soudy uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 42 měsíců zpronevěřily požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti při ukládání trestních sankcí. Jak uvedeno v odstavci 28. výše tohoto usnesení, obviněný byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře dvě léta až deset let, přičemž mu byl ukládán trest úhrnný celkem za tři trestné činy. Trest ve výměře 42 měsíců, tedy ve výměře mírně nad třetinou trestní sazby stanovené na nejpřísněji trestný čin, jehož se dopustil (§ 173 odst. 1 tr. zákoníku) nelze v žádném případě hodnotit jako nepřiměřeně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený a zasahující do jeho ústavně zaručených práv.
34. Namítal-li obviněný, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků popsaných pod body 4. a 5. výroku o vině, pak Nejvyšší soud upozorňuje, že obviněný v rámci hlavního líčení prohlásil svou vinu ve smyslu ustanovení § 206a odst. 1 tr. ř. a § 206c odst. 1 tr. ř., kterou soud podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal, tedy ve vztahu k projednávaným skutkům včetně jejich právní kvalifikace bylo ve smyslu ustanovení § 206 odst. 6 tr. ř. upuštěno od dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil svou vinu a bylo provedeno dokazování pouze ve zbylém rozsahu k rozhodnutí o trestu a náhradě škody. Odvolání obviněného pak bylo následně podáno toliko do výroku o uloženém trestu a výroku o náhradě škody, kdy výrok o vině nebyl ze strany odvolacího soud přezkoumáván.
35. Je třeba uvést, že podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání nepřípustné za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Pokud tedy bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině, jako je tomu v projednávané věci, kdy soud prvního stupně přijal prohlášení viny obviněného, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a pokud by tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3242).
IV.
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného O. R. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. Petr Šabata předseda senátu