3 Tdo 360/2025-584
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 7 To 60/2022-334, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 136/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá.
1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 3 T 136/2020-258, uznal mj. obviněného V. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil společně s obviněnou A. K. (dříve S.) a obviněnou I. Č. tím, že:
společným jednáním a v úmyslu zmocnit se cizí věci dne 2. 6. 2020 v době od 1.30 hodin do 2.00 hodin v Ústí nad Labem, ulici XY čp. XY, před hlavním nádražím, oslovili poškozeného P. K., narozeného XY, s tím, že chtějí cigaretu, přičemž se obě obžalované k němu přiblížily a nejméně I. Č. se mu pokoušela rozepínat bundu a sahala mu do kapes, následně obžalovaná I. Č. vzala batoh poškozeného, se kterým začala odcházet k nedalekému průchodu pod tratí směrem k řece a poškozený ji následoval a požadoval, aby mu batoh vrátila, zbylí dva obžalovaní je následovali a to až do průchodu, kde obžalovaný H. řekl poškozenému „dej sem ty peníze, co máš u sebe“, poté obžalovaný, uchopil poškozeného a shodil jej na zem, a následně poškozeného táhl asi 10 až 15 metrů průchodem směrem k řece, během čehož obě obžalované ženy, začaly poškozeného prohledávat a odcizily mu finanční hotovost ve výši 1.100 Kč, mobilní telefon nezjištěné značky, IMEI: XY, se zasunutou SIM kartou, v celkové hodnotě 100 Kč a cigarety zn. PS.
2. Za toto jednání a za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 3. 2021, č. j. 9 T 19/2021-308, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 7 To 139/2021-339, byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 roků.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 7 To 60/2022–334, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že dovoláním napadl výrok o vině i trestu. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud zamítnutím jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kdy podle § 2 odst. 5 tr. ř. platí, že státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného, která však podle dovolatele prokázána bez důvodných pochybností nebyla. Obviněný vychází z toho, že jednak sám spáchání skutku popírá, dále poškozený jej s odpovídající mírou jistoty neusvědčil ani v rámci fotografické rekognice ani v hlavním líčení u soudu prvního stupně.
Kamerový záznam není podle dovolatele důkazem způsobilým jej usvědčit, protože na něm není samotný čin zachycen. S ohledem na podnapilost poškozeného v době činu a jeho šeroslepost, nepovažuje obviněný jeho svědeckou výpověď za spolehlivý důkaz, z něhož by bylo možné dovodit jeho vinu. Výpovědi spoluobviněných K. (dříve S.) a Č. jej usvědčují z napadení a nikoli loupeže. Navíc výpověď spoluobžalované Č. neodpovídá jednak záznamům policie, které pořídila ohledně svršků poškozeného a
6. Kromě viny, napadl dovolatel i právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným. Z podaného dovolání však nevyplývají konkrétní argumenty k této námitce.
7. Součástí dovolání podaného prostřednictvím obhájce je i příloha obsahující podrobnou argumentaci samotného obviněného. V tomto ohledu k této příloze dovolání obhájce pod bodem 7. dovolání uvádí, že obviněný vytýká odvolacímu soudu zjevný rozpor skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy s provedenými důkazy, kdy tato vada vyústila nebo mohla vyústit v nesprávnou právní kvalifikaci skutku a odvolání obviněného bylo v konečném důsledku zamítnuto podle § 256 tr. ř. V dané vadě obviněný spatřuje i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
8. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem napadený dovoláním a současně též rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 3 T 136/2020-258, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.
10. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentaci nelze přiřadit pod užité dovolací důvody. Dále připomenul zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný opírá své dovolání a uzavřel, že obviněný žádné takové vady neuvádí, spíše rozporuje hodnocení důkazů soudy, protože nesprávně dovodily vedle napadení poškozeného i jeho oloupení.
11. Státní zástupce shrnul usvědčující důkazy v projednávané trestní věci, na jejichž základě soudy vyslovily vinu obviněného (výpověď svědka/ poškozeného K., kamerové záznamy, výpovědi spoluobviněných, protokol o rekognici). Také upozornil v rámci svého vyjádření na fakt, že nesouhlas dovolatele s hodnocením důkazů, popř. skutkovými zjištěními soudů nebo rozsahem dokazování, nenaplňuje žádný dovolací důvod a nelze jej naplňovat předložením vlastního hodnocení důkazů, z nichž dovolatel vyvozuje jiné skutkové a právní závěry. Státní zástupce konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily vinu a usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex v souladu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Stejně tak odůvodnění rozhodnutí splňují podle názoru státního zástupce požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř. a tedy rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Státní zástupce neshledal argumentaci dovolatele podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že zjištěný skutkový stav soudy správně právně kvalifikovaly a nad rámce upozornil, že dovolací argumentace ani v tomto případě neodpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění, nikoli do hmotněprávního posouzení.
13. Státní zástupce neshledal v podaném mimořádném opravném prostředku žádné relevantní námitky, proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [příp. i jiným než navrženým způsobem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
22. K uvedenému je třeba doplnit, že podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Nejvyšší soud proto konstatuje, že za situace, kdy podání obviněného označené jako dovolání, resp. odvolání proti rozsudku č. j. 3 T 136/2020-258, navíc adresované Ministerstvu spravedlnosti, nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, tedy nebylo vypracováno obhájcem, není s ním možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jeho obsahu tedy nelze přihlížet (k tomu srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, svazek 35/2007, pod č. T 993/2007/I). K této povaze dovolání obviněného se Nejvyšší soud dále vyjádří níže v tomto rozhodnutí.
23. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolaní proti rozsudku soudu prvního stupně, z jeho argumentace je však také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. uplatňuje námitky skutkové a právní povahy, které směřují proti výroku o vině a proti výroku o trestu.
25. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obviněného musí Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí připomenout, že pokud je dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Právě o takovou situaci se přitom jedná i v nyní projednávané věci, když dovolání obviněného se prakticky shoduje s jeho námitkami uplatněnými již před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím. Vzhledem k tomu, že soudy prakticky na všechny námitky obviněného reagovaly správným a odpovídajícím způsobem, bude Nejvyšší soud v dalších částech tohoto svého rozhodnutí, ve kterých bude reagovat na jednotlivé námitky obviněného, na tyto závěry soudů nižších stupňů současně odkazovat.
26. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá naplnění jeho první alternativy, tedy zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný je přesvědčen, že mu nebyla prokázána vina bez důvodných pochybností, protože provedené důkazy [výslech svědka K., výpovědi spoluobviněných Č. a K. (dříve S.), protokol o rekognici a kamerové záznamy] jej neusvědčují s odpovídající mírou jistoty. Dále odmítá, že by se dopustil loupeže vůči poškozenému, přičemž tvrdí, že skutek, kterého se dopustil, je spíš jakési napadení, tedy soudy pochybily, když v rámci hodnocení důkazů dovodily též oloupení poškozeného.
27. S ohledem na zjištěný skutkový charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za nutné k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve v obecné rovině uvést, že jakkoliv lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
28. Bylo již konstatováno, že je z obsahu dovolání zřejmé, že obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním ve vztahu, k nimž uplatňuje první alternativu uvedeného dovolacího důvodu, tedy zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
29. Konfrontuje-li Nejvyšší soud uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě s podstatou dovolacích námitek obviněného, pak musí konstatovat, že jeho dovolací námitky uvedené variantě předmětného dovolacího důvodu neodpovídají. Je tomu tak proto, že podstata (skutkových) námitek obviněného spočívá toliko v jeho snaze zpochybnit spáchání skutku, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin loupeže, a to s odkazem na dílčí skutečnosti vyplývající ze svědeckých výpovědí poškozeného a spoluobviněných, kamerového záznamu a výsledků provedené rekognice. Cílem dovolatelovi argumentace je (toliko) zpochybnit tyto usvědčující důkazy a přesvědčit dovolací soud, aby přisvědčil jeho vlastním skutkovým a právním závěrům, zcela odlišným od závěrů soudů prvního a druhého stupně, které jsou naopak ve vzájemné shodě.
30. Je tedy zjevné, že obsahem námitek obviněného je pouze jeho nesouhlas se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem prvního stupně, nikoliv argumentace ve smyslu uvedené první alternativy posuzovaného dovolacího důvodu ve prospěch dovození rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
31. Nejvyšší soud však musí konstatovat, že tento rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními pak, i při absenci odpovídající argumentace, v této trestní věci nevznikl, neboť soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a následně všechny důkazy, které provedl v hlavním líčení, zhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, tedy každý důkaz jednotlivě a poté i v jejich souhrnu podle § 2 odst. 6 tr. ř.
32. Soud prvního stupně tak nepochybil, jestliže založil vinu obviněného na výpovědi poškozeného K., kterou i přes jeho ovlivnění alkoholem v době činu lze považovat za věrohodnou, neboť byla po celou dobu trestního řízení neměnná a nelze z ní dedukovat snahu jakkoli obviněného výpovědí poškodit. Navíc výpověď poškozeného je podpořena i provedenou rekognicí, v jejímž rámci poškozený znovupoznal mj. obviněného. Dalšími usvědčujícími důkazy jsou výpovědi spoluobviněných K. (dříve S.) a Č., které uvedly, že ke skutku došlo, že dovolatel požadoval po poškozeném peníze, a proto ho zbil, přestože jednání popsaly jinak než poškozený. Zjištěný skutkový stav byl podpořen i kamerovými záznamy, které zachycují poškozeného a obžalované poblíž místa činu a jejich útěk. Obhajoba obviněných byla provedeným dokazováním vyvrácena, včetně tvrzení dovolatele, že nešlo o loupež, ale jakési napadení poškozeného.
33. Ze skutečností výše popsaných je tedy zřejmé, že vina obviněného z provedeného dokazování vyplynula bez důvodných pochybností, protože soud objasnil pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, vypořádal se v rozsudku s jeho obhajobou a v jejím rámci navrženými důkazy ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. (srov. například rozsudek ESLP ze dne 24. 7. 2008 ve věci Melich a Beck proti České republice, stížnost č. 35450/04). O vině dovolatele tak není pochyb.
34. Nejvyšší soud tedy může k takto pojaté dovolací argumentaci obviněného uzavřít, že tato není argumentací ve prospěch obviněným dovozovaného zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. Dovolací argumentace obviněného je ve své podstatě spíše vyjádřením nesouhlasu dovolatele se závěry, které soudy učinily, když zároveň předkládá vlastní hodnocení důkazů a z toho vlastní rezultující skutkové (a následně právní) závěry. Této argumentaci však Nejvyšší soud přisvědčit z důvodů výše rozvedených nemohl a skutkové námitky dovolatele tak musel označit jako nedůvodné, především však nacházející se mimo uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
35. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164.].
36. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil čistě formálně, když ve svém dovolání nepředložil naprosto žádnou argumentaci, kterou by směřoval vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Takovou argumentací přitom zcela jistě nemůže být jeho námitka uvedená pod bodem 6. jeho dovolání, tedy že „nebyl jako pachatel zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku žádným odpovídajícím způsobem bez důvodných pochybností důkazně usvědčen“, neboť touto procesní námitkou se opět vrací k otázce úplnosti a správnosti dokazovaní, tedy k otázce, která by se při odpovídající argumentaci mohla stát předmětem dovolacího přezkumu pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo konstatováno výše, takto však obviněný dovolací argumentaci nekonstruoval.
37. Lze tedy uzavřít, že dovolací argumentace obviněného mířící do oblasti dokazování a skutkových zjištění nemohla být ani formálně přiřazena pod dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž relevantní argumenty směřující do hmotněprávního posouzení v podaném dovolání zcela absentují. Lze jen doplnit s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., že zároveň není úkolem dovolacího soudu si argumentaci za obviněného jakkoli domýšlet a dotvářet.
38. Naposledy se pak Nejvyšší soud zabýval námitkou dovolatele směřující proti uloženému trestu, který obviněný považuje za „značně přísný“.
39. Námitky směřující proti trestu, konkrétně k druhu a výměře trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod lze uplatnit tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace obviněným namítána není a současně v nyní projednávané věci ani nenastala.
40. Z hlediska námitek směřujících proti výroku o trestu dále platí, že jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
41. S ohledem na potenciální ústavněprávní přesah dané otázky je však nad rámec uvedeného namístě doplnit, že by zásah dovolacího soudu byl výjimečně možný v případě, pokud by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se však v nyní projednávané věci nejedná, pokud byl obviněnému uložen trest odnětí svobody (6 let) v polovině zákonné trestní sazby (trestní sazba 2 až 10 let) za dva zvlášť závažné zločiny loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.
42. Nejvyšší soud tedy k otázce v projednávané věci uloženého souhrnného trestu [ten byl obviněnému uložen správně, tedy není naplněn ani obviněným neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] konstatuje, že osamocená a neodůvodněná námitka dovolatele (bod 7. dovolání), která směřuje výlučně proti „značné přísnosti“ uloženého trestu, nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Jedná se tedy o námitku zcela mimo zákonné dovolací důvody taxativně vypočtené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
43. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádné z obviněným uplatněných námitek nedosáhlo limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
44. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud sděluje, že se seznámil s přílohou dovolání obsahující vlastní argumentaci samotného obviněného a konstatuje, že obviněný opakuje námitky, které uvedl jeho obhájce v podaném dovolání, respektive které byly opakovaně uplatňovány již u soudů nižších instancí. Všechny tyto námitky byly již soudy vypořádány a lze tedy v plném rozsahu na tato rozhodnutí odkázat.
45. V této souvislosti je třeba důrazně apelovat na dodržování zákonných požadavků vztahujících se k oprávnění podat dovolání k Nejvyššímu soudu, tedy výhradně prostřednictvím obhájce podle ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. Toto ustanovení vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, jež jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování [§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Vzhledem k tomu je dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Obhájce je totiž osobou znalou práva tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a s rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i takovým obviněným, který nemá potřebné právní znalosti. Zároveň povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265d (Oprávněné osoby). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3212.]. Příloha označená jako „dovolání, Věc: odvolání proti rozsudku č. j. 3 T 136/2020-258“, adresovaná Ministerstvu spravedlnosti, pravděpodobně není ani dílem jednoho nekvalifikovaného autora, lze totiž rozlišit několik rukopisů, které jsou od sebe odděleny např. podpisem obviněného, ale i jazykem (český jazyk, slovenský jazyk) a literárními styly, které autoři použili k vyjádření svých myšlenek a k vytvoření určité atmosféry v nikoli právním díle. Nicméně, jak je uvedeno výše, k příloze nelze přihlížet, natož ji podrobit přezkumu třetí instancí, protože nebyly dodrženy zákonné podmínky, které jsou kladeny na kvalifikované podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku.
V. Způsob rozhodnutí
46. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 5. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu