3 Tdo 506/2024-1540
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný A. P., v současné době neznámého pobytu, stíhaný jako uprchlý podle § 302 tr. ř., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 9 To 80/2023-1453, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 10/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2023, č. j. 1 T 10/2021-1413, byl obviněný A. P. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem teroristického útoku podle § 311 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku za užití § 313 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zvlášť závažným zločinem účasti na teroristické skupině podle § 312a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedených zvlášť závažných zločinů se obviněný dopustil tím, že:
v úmyslu aktivně podpořit v ozbrojeném konfliktu na východě Ukrajiny separatistické skupiny, které usilují v rozporu s ukrajinskou ústavou o násilné odtržení části území od Ukrajiny a vytvoření samostatného státního útvaru, tzv. Doněcké lidové republiky, vycestoval 1. 12. 2016 letecky z Prahy do Rostova na Donu v Rusku, odkud odjel taxíkem na Ukrajinu, kde se po příjezdu na území ovládané vojensky organizovanými jednotkami tzv. Doněcké lidové republiky, která byla separatisty v rozporu s ukrajinskou ústavou vyhlášena dne 7. 4. 2014 jako nezávislý stát a na jimi ovládaném území byly vytvořeny některé kvazi státní struktury s vojenskými a bezpečnostními složkami, nechal vyzbrojit a vystrojit, podílel se na různých vojenských úkolech jako je hlídková a strážní služba a aktivně se přinejmenším na letišti v Doněcku, v Horlivce, Charcyzku a Jasynuvatě zapojil do bojů proti ukrajinským vládním jednotkám v řadách tzv. republikánské gardy, kde působil nejprve jako odstřelovač a následně jako velitel čety, přičemž jako odstřelovač usmrtil nejméně čtyři příslušníky ukrajinských vládních jednotek a ve vojenských strukturách tzv. Doněcké lidové republiky působil nejméně do zahájení trestního stíhání dne 31. 3. 2020.
2. Za tyto zvlášť závažné zločiny byl obviněný podle § 311 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 21 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání jednak obviněný, jednak státní zástupce v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2024, č. j. 9 To 80/2023-1453, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Usnesení odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný poukázal na předchozí zrušující rozhodnutí odvolacího soudu. Vyjádřil přesvědčení, že míra prokázání skutkového stavu zůstala i po doplnění dokazování odborným vyjádřením zcela nedostatečná pro učinění závěru o vině obviněného a že napadené usnesení vykazuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V podstatě jediným usvědčujícím důkazem jsou podle obviněného neověřené fotografie a vyjádření na jeho facebookovém profilu, které nemohou být považovány za spolehlivý zdroj informací, jelikož metadata mohou být upravována. Obviněný akcentuje vyjádření některých svědků, kteří uvedli, že obviněný má tendenci věci zveličovat, přibarvovat, chvástat se a přisvojovat si cizí „zásluhy“. S ohledem na právě uvedené měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo.
6. Dle náhledu obviněného by bylo účelnější v souladu s principem teritoriality vést trestní řízení na území státu, kde ke spáchání předmětné trestné činnosti mělo dojít, tedy na Ukrajině.
7. I kdyby snad soudy zjištěný skutkový stav odpovídal skutečnosti, nebyl by podle obviněného skutek správně kvalifikován. Obviněný bez dalších podrobností uvádí, že by se jednáním popsaným ve skutkové větě mohl dopustit toliko trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle § 231a tr. zákoníku.
8. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení tak, že obviněného zprostí obžaloby v plném rozsahu, případně aby napadené usnesení zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
10. Státní zástupce poukázal na to, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby z předchozích fází trestního řízení. Odpovědi na své výhrady obviněný nalezne v odůvodnění rozhodnutí nižších soudů. S ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu je takové dovolání zpravidla zjevně neopodstatněné.
11. Podstatnou část námitek obviněného podle státního zástupce nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by mohl obviněný úspěšně uplatnit jen tehdy, pokud by namítal, že skutková zjištění vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech. Nic takového však obviněný netvrdí, a tak se jeho námitky s uvedeným dovolacím důvodem evidentně rozchází. Pokud obviněný namítal porušení práva na spravedlivý proces, pak nekonkretizoval, v čem mělo být toto právo porušeno.
12. Podle státního zástupce nalézací soud realizoval komplexní a bezvadné dokazování a na jeho podkladě bezchybně formoval skutková zjištění. Odvolací soud řádně přezkoumal obě odvolání a s uplatněnými odvolacími námitkami se přesvědčivým způsobem vypořádal.
13. Státní zástupce uvedl, že bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný se jako účastník tzv. republikánské gardy tzv. Doněcké lidové republiky dlouhodobě účastnil na nepřátelství proti ozbrojeným silám Ukrajiny, přičemž jeho výskyt v místech, která zmiňoval na svém facebookovém profilu, v komunikaci a v rozhovorech pro média, byl potvrzen také geolokací. Jeho pohyb v jím uváděných oblastech současně nade vši pochybnost koresponduje i s dobou, kdy zde republikánská garda operovala, a kdy zde probíhaly boje v rozsahu a se zbraněmi, které on sám ve své komunikaci a v rozhovorech zmiňoval. Jeho popis ostatně odpovídá i vyobrazeným zbraním, uniformě a insigniím na fotografiích, na nichž byl zachycen, které pořizoval, respektive které byly k jeho komunikaci či rozhovoru přiloženy.
14. Právě závěry odborného vyjádření zpracovaného plk. gšt. Mgr. Foltýnem podle názoru státního zástupce naprosto dostatečným způsobem verifikují údaje, které obviněný uváděl v četných rozhovorech s médii a zejména průběžně a v hojné míře prezentoval na svém facebookovém profilu. Je tak nepochybné, že veřejně prezentoval realitu a nejednalo se z jeho strany o pouhou nadsázku či smyšlená tvrzení. Není tudíž žádných pochyb ani o pravdivosti jím uváděných údajů o zastřelení nejméně čtyř příslušníků ukrajinských vládních jednotek během bojů na letišti v Doněcku.
15. Množství a kvalita usvědčujících důkazů byly podle státního zástupce v dané věci nadstandardní. Po vyhodnocení provedených důkazů soudy neměly žádné objektivní pochybnosti o průběhu skutkového děje a o vině obviněného, proto nebylo na místě aplikovat zásadu in dubio pro reo.
16. Námitku týkající se nesprávného právního posouzení obviněný podle státního zástupce nedoplnil konkrétní argumentací. Právní kvalifikaci jednání obviněného považuje státní zástupce za správnou, v tomto směru odkazuje na recentní judikaturu Nejvyššího soudu.
17. Jelikož námitky obviněného dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, a dílem jsou zjevně neopodstatněné, státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že ačkoliv obviněný uvedl, že dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, jeho argumentace fakticky směřuje pouze proti výroku o vině. Ten obviněný napadá na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolání obviněného obsahuje zejména námitky skutkové a procesní povahy, okrajově pak také jednu námitku povahy právní. Obviněný takto brojí proti skutkovým zjištěním nižších soudů, která jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku bylo navíc podle obviněného nesprávně kvalifikováno.
27. Podanému dovolání je nejprve třeba vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
29. K obsahu dovolání obviněného je dále třeba podotknout, že je-li dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, z novějších usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 6 Tdo 974/2023). Právě o takovou situaci se přitom jedná v nyní projednávané věci, kdy dovolací námitky obviněného se obsahově shodují s jeho obhajobou uplatňovanou v průběhu hlavního líčení a zejména pak s námitkami, které obviněný uplatnil ve svém odvolání. K naprosté většině námitek obviněného se přitom již nižší soudy vyčerpávajícím způsobem vyjádřily.
30. Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním obviněného z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jako jediný umožňuje dovolacímu soudu revidovat skutková zjištění nižších soudů. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
31. Z hlediska hodnocení důkazů a posouzení jeho souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
32. Pokud obviněný namítal, že skutková zjištění nižších soudů jsou ve zjevném (či extrémním) rozporu s provedenými důkazy, je třeba k této jeho námitce uvést následující. O zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, nebo ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Naproti tomu odlišný náhled obviněného na to, jak má být který důkaz hodnocen a jaký význam mu má být přisuzován, zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezakládá.
33. Ve světle právě uvedených teoretických východisek musí Nejvyšší soud konstatovat, že konkrétní dovolací argumentace obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Obviněný totiž neoznačil ani jedno konkrétní skutkové zjištění, o němž by tvrdil, že nevyplývá z žádného z provedených důkazů. Ve skutečnosti totiž obviněný pouze rozporuje rozsah dokazování a polemizuje se způsobem, jakým provedené důkazy hodnotil nalézací, případně odvolací soud.
34. Nejvyšší soud souhlasí se státním zástupcem, že množství a kvalita usvědčujících důkazů byla v projednávané věci nadstandardní. Skutkový stav věci byl bezpochyby zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. Nalézací soud následně provedené důkazy podrobně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídá požadavkům § 125 tr. ř. Odvolací soud pak rozsudek nalézacího soudu řádně přezkoumal a odpovídajícím způsobem se vypořádal s veškerými námitkami obviněného. Odůvodnění jeho usnesení tak odpovídá požadavkům § 134 tr. ř.
35. Pouze nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud rekapituluje, že obviněný je usvědčován množstvím vzájemně korespondujících důkazů. V prvé řadě výpověďmi svědků, kteří popsali jeho politické postoje a jeho postupnou radikalizaci zakončenou odjezdem do Doněcké oblasti. Politické názory obviněného pak zcela korespondují s obsahem, který obviněný v projednávaném období prezentoval nejen na svém facebookovém profilu, ale také na ruské sociální síti VKontakte, ve zprávách svým blízkým, známým z různých vlasteneckých skupin na Facebooku, a konečně také některým médiím, kterým poskytoval rozhovory. K některým příspěvkům na Facebooku obviněný přikládal i telefonní číslo, které dlouhodobě používal. Dále bylo zjištěno, že k Facebookovému účtu bylo v projednávaném období přistupováno prostřednictvím poskytovatele Donbass Electronic Communications Ltd., Doněck, Ukrajina.
36. Jak vyplynulo z odborného vyjádření, pohyb obviněného v jím uváděných oblastech koresponduje s dobou, kdy zde operovala tzv. republikánská garda tzv. Doněcké lidové republiky a kdy zde probíhaly boje v rozsahu a se zbraněmi, které obviněný sám ve své komunikaci a v rozhovorech zmiňoval. Jeho popis odpovídá i vyobrazeným zbraním, uniformě a insigniím na fotografiích, na nichž byl zachycen, které pořizoval, respektive které byly k jeho komunikaci či rozhovoru přiloženy. I Nejvyšší soud tak nemá pochyb o tom, že obviněný prezentoval realitu a nejednalo se z jeho strany o pouhou nadsázku či smyšlená tvrzení. Z toho důvodu soudy nepochybovaly ani o pravdivosti obviněným uváděných údajů o zastřelení nejméně čtyř příslušníků ukrajinských vládních jednotek během bojů na letišti v Doněcku, což koresponduje se ztrátami ukrajinských jednotek v daném čase a místě.
37. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného týkající se možné úpravy metadat. V odborném vyjádření lze nalézt pouze tři případy, v nichž zpracovatel odborného vyjádření přistoupil k určení přesného místa, kde byla fotografie pořízena. Učinil tak v situaci, kdy bylo možné vycházet nejen z metadat fotografií, ale zejména bylo možné metodou OSINT identifikovat místa, kde byly fotografie pořízeny. Jak přitom vyplývá z protokolu o hlavním líčení konaném dne 1. 9. 2023, zpracovatel odborného vyjádření se k dotazu obhájce obviněného ke způsobu lokalizace podrobně vyjádřil, což našlo odraz i v bodě 18. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.
38. Konečně považuje Nejvyšší soud za podstatné zmínit, že provedené dokazování lze považovat za natolik obsáhlé a podrobné, že závěr o vině obviněného by obstál i bez konkrétní lokalizace vybraných fotografií. Jak již bylo uvedeno, odborné vyjádření totiž zdaleka není postaveno jen na přesné geolokaci obviněného prostřednictvím metadat. I bez metadat by totiž mohl zpracovatel odborného vyjádření pracovat s informací, kdy obviněný příslušné příspěvky či fotografie zveřejnil na Facebooku. Současně bylo možné i bez metadat porovnávat obviněným zveřejňované fotografie s uniformami, insigniemi a zbraněmi, jaké používaly separatistické jednotky v příslušné době a příslušném čase, jakož i podle zachycených budov určit místa pořízení fotografií a podle vzrůstu vegetace určit období, ve kterém byly fotografie pořízeny.
39. Pokud obviněný argumentoval porušením zásady in dubio pro reo, pak Nejvyšší soud s odkazem na vlastní judikaturu a judikaturu Ústavního soudu připomíná, že se jedná o zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní, a dodržení této zásady zásadně nemůže být zkoumáno v dovolacím řízení, nevygraduje-li do zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu).
40. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zásada in dubio pro reo se uplatní v situaci, kdy po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). V nyní projednávané věci nižší soudy po provedeném dokazování zjevně žádné důvodné pochybnosti neměly, a obviněný ani nyní ve svém dovolání nevznesl takové námitky, které by důvodné pochybnosti o jeho vině vzbuzovaly. Za takové situace tedy nižší soudy postupovaly správně, jestliže zásadu in dubio pro reo neaplikovaly.
41. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí, přičemž nejsou opodstatněné ani po věcné stránce.
42. Jedinou námitkou, kterou by bylo možné podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je námitka, že jednání popsané ve skutkové větě mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle § 321a tr. zákoníku. Tuto námitku však obviněný nedoprovodil žádnou konkrétní argumentací, přičemž s ohledem na § 265f tr. ř. není povinností Nejvyššího soudu si za obviněného dovolací argumentaci domýšlet.
43. Nadto má Nejvyšší soud za to, že zvolená právní kvalifikace je správná. V tomto směru je možné plně odkázat na bod 15. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kde odvolací soud přiléhavě odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 3 Tdo 392/2023. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že přečin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle § 321a tr. zákoníku je vůči trestnému činu účasti na teroristické skupině podle § 312a tr. zákoníku toliko subsidiární, nikoliv speciální, a uplatní se tehdy, jestliže nastanou potíže s prokazováním teroristického charakteru ozbrojené skupiny (zejména pokud jde o její zaměření na páchání teroristických trestných činů).
44. V nyní projednávané věci (obdobně jako ve věcech sp. zn. 3 Tdo 392/2023 či sp. zn. 11 Tdo 121/2022) přitom není pochyb o tom, že separatistické struktury na území Doněcké oblasti, do nichž obviněný vstoupil a s nimiž se velmi aktivně účastnil bojových operací, naplňují znaky teroristické skupiny, která je současně organizovanou zločineckou skupinou (v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v bodech 38. a násl.).
45. Konečně pokud obviněný namítal, že by bylo účelnější, aby bylo trestní stíhání vedeno na území státu, kde ke spáchání trestné činnosti mělo dojít, pak tato námitka nespadá pod žádný z dovolacích důvodů. Uvedená námitka pak není opodstatněná ani věcně, neboť na trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, se vztahuje zásada univerzality. Podle § 7 odst. 1 tr. zákoníku se podle zákona České republiky posuzuje trestnost některých trestných činů i tehdy, spáchal-li takový trestný čin v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, jak na to v odůvodnění svých rozhodnutí správně poukázaly oba nižší soudy.
46. Lze tedy uzavřít, že většina námitek obviněného se míjí s uplatněnými dovolacími důvody. Jedinou námitku, kterou bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak Nejvyšší soud (i pro její neodůvodněnost) shledal zjevně neopodstatněnou.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
47. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
48. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu