3 Tdo 561/2025

3 Tdo 561/2025-1466

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konané dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 44 To 372/2024–1335, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 27/2023, takto: Podle § 265 i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 7. 2024, č. j. 19 T 27/2023-1243, byl obviněný uznán vinným jednak přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin vydírání z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 3 T 6/2023, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 2,5 roku s ostrahou a dále k trestu propadnutí mobilního telefonu iPhone 8. Současně s uložením souhrnného trestu byl zrušen výrok o trestu z citovaného kladenského rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný byl konečně zavázán k povinnosti zaplatit na nemajetkové újmě představované duševními útrapami částku 60 000 Kč jak poškozené N. V., tak poškozené AAAAA (pseudonym). Se zbytky uplatněných a soudem nepřiznaných nároků na náhradu nemajetkové újmy byly obě poškozené odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný dopustil · přečinu sexuálního nátlaku podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku (účinného do 31. 12. 2024) zjednodušeně řečeno tím, že koncem roku 2021 pod pohrůžkou partnerského rozchodu a při slovní agresi donutil svou tehdejší přítelkyni N. V., ročník XY, k natočení pornografického videa, kdy jí přikázal, aby se vykálela a poté si exkrementy rozmazala po obličeji a dekoltu, u čehož ji natočil a video zveřejnil na internetu, · ostatních shora uvedených přečinů zjednodušeně řečeno tím, že v červenci 2022 natočil na svůj mobilní telefon svou tehdejší přítelkyni nezletilou AAAAA, ročník XY, při análním pohlavním styku s ním, dále pořídil nahrávku zachycující AAAAA s odhaleným genitálem u vody a tyto nahrávky přechovával ve svém mobilním telefonu, stejně jako tři fotografie a další videonahrávku zachycující AAAAA nahou či polonahou v eroticky vyzývavých pozicích, a takto jednal, přestože věděl, že poškozená nedovršila osmnáctý rok věku. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek.

3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný, jednak státní zástupkyně a jednak poškozená AAAAA. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 44 To 372/2024-1335, všechna podaná odvolání zamítl podle § 256 tr. ř.

II. Dovolání, vyjádření k němu a replika

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Odkázal na veškeré své předchozí přednesy a podání učiněná v dřívějších fázích trestního řízení a odvolacímu soudu vyčetl, že se toliko ztotožnil s názory soudu prvního stupně, aniž by se úplným způsobem a dostatečně vypořádal s odvolací argumentací. Druhostupňový soud navíc nepostupoval zcela nestranně a nezaujatě, s odvolací argumentací se vyrovnal poněkud podrážděně, odmítavě a se záští.

5. Obviněný vznesl požadavek, aby dovolacímu přezkumu byly podrobeny dvě procesní otázky. Vyjádřil pochybnosti, zda soudy postupovaly správně, pokud část jednání vůči poškozené V., které neshledaly prokázaným, z popisu skutku pouze vypustily a explicitně nerozhodly zprošťujícím výrokem. Druhá procesní otázka se týká ukládání souhrnného trestu, kdy obviněný měl část trestu obecně prospěšných prací, vůči nimž byl souhrnný trest ukládán, již vykonánu, práce i nadále průběžně vykonával a z rozhodnutí nižších soudů nevyplývá, jaká část souhrnného trestu je ukládána za nyní projednávanou trestnou činnost a jaká za dřívější jednání, za které byl původně uložen trest obecně prospěšných prací. Obviněný odmítl, aby mu byl trest obecně prospěšných prací de facto změněn na pro něho nepříznivější nepodmíněný trest odnětí svobody.

6. Dovolatel vyčetl nižším soudům, že nedovyslechly jeho sestru K. E., jejího manžela M. E. a poškozenou AAAAA. Výslech uvedených osob mohl osvětlit mimomanželský poměr E. s AAAAA a jeho vliv na to, že AAAAA své původní vyjádření odmítající jakékoliv dovolatelovo protiprávní jednání následně změnila v jeho neprospěch. Výslech těchto osob osvětlující charakter a povahu AAAAA je o to významnější, pokud AAAAA soudy přiznaly odškodnění. AAAAA byla vyslechnuta policií 20. 7. 2022, negovala jakékoliv protiprávní jednání obviněného a tento její výslech má největší právní a důkazní sílu. Přesto nižší soudy k němu odmítly přihlížet. Teprve následně AAAAA obviněného účelově prezentovala jako hrubiána a sexuálního násilníka, přičemž k obratu došlo ve chvíli, kdy se na sociálních sítích objevila informace o vztahu mezi obviněným a influencerkou H. AAAAA navázala intimní a partnerský vztah s dovolatelovým švagrem E., dovolatelově sestře rozbila rodinu s dvěma malými dětmi a až v této chvíli se počala stavět do pozice osoby poškozené jednáním obviněného. AAAAA je protřelou konzumentkou drog, posmívá se dovolatelově sestře, kterou hrubě a vulgárně uráží na sociálních sítích. O její mravní nezachovalosti svědčí i to, že zdemolovala byt, který si se švagrem obviněného pronajala, Zásadní výchovné problémy s ní byly ještě předtím, než se s obviněným vůbec seznámila. Obviněný jako zapřisáhlý odpůrce drog se snažil AAAAA s jejími problémy pomoci a činil tedy pravý opak toho, co měl konat k její škodě a tíži. Dovolatel odkázal na další důkazy svědčící o nedůvěryhodnosti AAAAA. Nově pak vyšlo najevo, že AAAAA si měla vymyslet své znásilnění a ze znásilnění obvinila rovněž M. B., což následně negovala. Obviněný uzavřel, že nižší soudy nesprávně rozklíčovaly osobu AAAAA, což je o to zásadnější, pokud jí přiznaly nemalé odškodnění.

7. Dovolatel dále vznesl námitky k procesnímu postupu při výslechu některých svědků, kdy vyslýchaná osoba byla v jiné místnosti než on. Připustil, že takový postup lze pochopit u poškozených – byť poukázal na to, že poškozená V. byla v kladenské věci 3 T 6/2023 vyslýchána za osobní přítomnosti obviněného – ohradil se však proti tomu, že oddělený výslech proběhl i v případě matky poškozené AAAAA. Dovodil, že byla zkrácena jeho procesní práva, a ačkoliv to učinil předmětem odvolacích námitek, druhostupňový soud se s touto argumentací opomněl vypořádat.

8. Obviněný rovněž namítl, že nižší soudy ze zjištěného skutkového stavu nevyvodily správné právní závěry. Odmítl, že měl poškozenou V. přinutit k natočení videa s exkrementy, naopak V. si fyzickým násilím vynucovala sexuální praktiky, seznamovala se s muži na sociálních sítích a na internetu mělo existovat i video V. na erotických stránkách. To svědčí o tom, že oba partneři byli sexuálně značně nevázaní a zároveň proti tomu, že inkriminované video s exkrementy mělo vzniknout přinucením V. Mělo-li podle soudu přinucení V.

spočívat v pohrůžce, že obviněný se s ní rozejde, tak nebylo možné vyhrožovat něčím, co se mezi oběma tehdejšími partnery odehrávalo několikrát za den. Navíc nedlouho poté, co video vzniklo, se V. sama od obviněného odstěhovala. Pohrůžka rozchodem tak nenaplňuje zákonnou dikci ustanovení § 186 odst. 1 tr. zákoníku o pohrůžce jiné těžké újmy. Kromě toho ze zvukové stopy videa plyne, že bylo natočeno v uvolněné atmosféře, V. se na něm nenuceně směje a nepůsobí, že by byla k čemukoliv, kýmkoliv a jakkoliv nucena.

Video představuje jeden z okamžiků nevázaného a bouřlivého sexuálního života, na čemž nic nemění, že ani u dovolatele, ani u V. nebyla zjištěna sexuální úchylka, jak nesprávně argumentovaly nižší soudy. Na videu je kromě toho zachycen souhlas natočené osoby a není žádný důvod odmítat právní relevantnost udělení tohoto souhlasu. Nejedná se tedy o jednání protiprávní. Obviněný dále připomněl, že z videa není rozklíčovatelné, že zachycenou osobou je právě V. a není též žádný důkaz, že video se dostalo mezi širší veřejnost.

Kategoricky odmítl, že by právě on video jakkoliv šířil, v zajištěném dovolatelově telefonu nebylo video vůbec nalezeno a navíc na sociálních sítích existují kontroly a blokace závadového obsahu.

9. K fotografiím a videím AAAAA obviněný odmítl i jen pouhou myšlenku dětské pornografie. Navíc bez dalšího zkoumání není zřejmé, že na videích a fotografiích je zachycena právě AAAAA. Ta zprvu připustila pouze pořízení fotografií ve spodním prádle a až následně přišla s tvrzením, že na inkriminovaných videích a fotografiích jde o ni. Především však obviněný namítl, že pokud si partneři v rámci svého osobního intimního života pořídí se vzájemným souhlasem fotografie, nemůže to zakládat odpovědnost za trestný čin. A to ani tehdy, je-li jeden z partnerů nezletilý. Nejedná se totiž o pornografii, ale o momentky z osobního či intimního života dvou lidí, a když nic jiného, tak schází společenská škodlivost takového jednání. Chybí rovněž úmysl dětskou pornografii vytvořit nebo s ní nějak nakládat, neboť pokud by obviněný telefon policii nevydal, nikdy by ony fotografie nespatřily světlo světa a zůstaly by navždy pouze součástí soukromého a intimního života. Obviněný se ohradil proti názoru odvolacího soudu, že i video zachycující AAAAA s odhaleným genitálem u vody, bylo pořízeno za účelem sexuálního uspokojení, neboť na videu dovádí dva polonazí lidé při společné dovolené u moře, což nemůže být dětskou pornografií. Totéž platí o videu, kde si AAAAA vyhrne oblečení a hraje si s ňadrem, zatímco dovolatel je vůči jejímu jednání zcela apatický a ani netušil, že se AAAAA natáčí na jeho mobilní telefon.

10. Za neudržitelnou dovolatel označil aplikaci § 193 a § 201 tr. zákoníku, kdy není zřejmé, čím měl AAAAA svádět k zahálčivému nebo nemravnému životu. I kdyby bylo prokázáno, že fotografie či videa AAAAA zachycují a pořídil je obviněný, je vyloučeno, aby jejich pořízení AAAAA jakkoliv negativně poznamenalo, natožpak tak, aby jí bylo nutno poskytnout finanční zadostiučinění.

11. K adhezním výrokům dovolatel namítl, že soudy nevysvětlily a neodůvodnily, proč oběma poškozeným přiznaly právě částku 60 000 Kč. Přiměřenost zadostiučinění totiž musí být opřena o zcela konkrétní okolnosti a hmatatelné podklady. V případě V. soudy argumentovaly, že její video viděla celá řada osob, o čem však ve spise nejsou žádné důkazy. Pouze jediná svědkyně měla video na svém telefonu, přičemž šlo o nečitelnou kopii z kopie, na níž V. není jakkoliv identifikovatelná a takové video jí nemůže nijak uškodit. Video se navíc v posledních zhruba čtyřech letech nikde neukázalo, zjevně se tak již nestane a žádná nejistota V. a její obava z výskytu videa tak dána není. Kromě toho nelze odškodňovat za něco, co by se mohlo stát až v budoucnu. Totéž platí u AAAAA, kterou nelze odškodňovat za teoretickou možnost spočívající v tom, že AAAAA nemůže mít jistotu, že neexistují kopie jejích fotografií či videí, které se mohou někde objevit.

12. Z opatrnosti obviněný vznesl též výhrady k uloženému trestu, který shledal nepřiměřeně přísným. To tím spíš, pokud mu hrozí přeměna podmíněného trestu z jiné věci a pokud byl odsouzen k výkonu trestu do třetího nejpřísnějšího vězeňského režimu. Soudy navíc měly zohlednit i nemalý časový odstup od jednání, které mu kladly za vinu.

13. Obviněný uzavřel, že měl být zproštěn všech obvinění, a to i bez aplikace zásady in dubio pro reo, jíž se však z opatrnosti rovněž dovolává. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí a druhostupňovému soudu věc vrátil k novému řízení, případně aby zrušil též rozsudek prvostupňový a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

14. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vyzdvihl, že obviněný k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. neuvedl žádnou relevantní argumentaci. Pokud se mělo jednat o procesní postup, v rámci něhož byly poškozené v hlavním líčení vyslýchány v jeho nepřítomnosti, pak těmto procesním námitkám není možno přisvědčit, neboť šlo o postup předvídaný ustanovením § 209 odst. 1 tr. ř., kdy panovala obava, že poškozené vzhledem ke svému věku a zranitelnosti i povaze trestné činnosti nevypoví v přítomnosti obviněného pravdu. Poškozená AAAAA byla vyslechnuta prostřednictvím hlasitého odposlechu, který obviněný vnímal z jiné jednací síně, poškozená V. pak prostřednictvím hlasitého odposlechu doplněného o obrazovku s kamerou. Obviněný tak mohl výslech poškozených naživo slyšet a klást jim otázky.

15. Mimo meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů a které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jakým důkazy hodnotily. V dané věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů stanovené v § 2 odst. 6 tr. ř. Ztotožnit se nelze ani s námitkami o vadách v procesu dokazování. Prvostupňový soud odůvodnil, jaké úvahy jej vedly k závěru, že dokazování považuje za kompletní a proč nepřistoupil na další důkazní návrhy obhajoby. Čistě procesního charakteru je námitka obviněného, že prvostupňový soud nevycházel z výpovědi poškozené AAAAA z 20. 7. 2022. Jde o námitku mylnou, neboť poškozená byla slyšena u hlavního líčení a nebyl tudíž důvod dotazovat se stran na případné čtení úředního záznamu z 20. 7. 2022. Nelze přisvědčit námitce obviněného, že AAAAA je nevěrohodnou osobou, jelikož prvostupňový soud přesvědčivě a přezkoumatelně rozvedl, jak přistupoval k jednotlivým svědeckým výpovědím. Kromě toho obviněný nebyl uznán vinným toliko na základě výpovědi poškozené, neboť její výpověď byla objektivizována dalšími provedenými důkazy. Přesvědčivým způsobem bylo též zdůvodněno, že na videu je zachycena právě poškozená AAAAA a nikoliv jiná osoba.

16. Poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění. Obsahově relevantní dovolací námitky lze teoreticky spatřovat v namítané absenci objektivních stránek projednávaných skutkových podstat, případně ve společenské škodlivosti, přesto obviněný i v těchto bodech převážně rozporuje učiněná skutková zjištění. Navíc tak činí námitkami, které uplatňoval již v řízení před soudy nižších stupňů, které se s nimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly, takže lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný takové námitky, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. K jednání vůči poškozené V. jsou námitky obviněného výhradně skutkového charakteru, kdy obviněný předkládá vlastní verzi, podle níž V. natočila video dobrovolně. Tato verze však byla vyvrácena provedením dokazování. Stran jednání vůči poškozené AAAAA jsou rovněž mnohé námitky skutkového charakteru. Pokud obviněný rozporuje ztotožnění osoby na videu, pak prvostupňový soud přehledně rozvedl, na základě jakých markantů dospěl k závěru, že jde právě o AAAAA. K námitce, že tato poškozená je konzumentkou drog a má bohaté sexuální zkušenosti, je nutno uvést, že znakem projednávaných skutkových podstat není osobnostní charakteristika poškozené osoby, nýbrž konkrétní jednání obviněného. Nepřípadný pak je odkaz obviněného, že anální styk s poškozenou AAAAA byl dobrovolný, neboť to nikterak rozporováno není.

17. Státní zástupce se ztotožnil s postupem nižších soudů, pokud obviněný nadnesl otázku, zda neměl být zčásti obžaloby zproštěn stran jednání, kterým se měl podle obžaloby vůči poškozené V. dopustit trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Nižší soudy vyčerpávajícím způsobem rozvedly, že případné částečné zproštění by mohlo založit překážku věci rozhodnuté, a tudíž došlo toliko ke korekci hmotněprávního posouzení skutku, jehož se obviněný vůči poškozené V. dopustil.

18. Státní zástupce nepřisvědčil námitce obviněného, že částka přisouzená poškozené AAAAA z titulu nemajetkové újmy představované duševními útrapami nebyla dostatečně odůvodněna. Soud se nárokem poškozené zabýval v návaznosti na skutková zjištění týkající se viny, navíc se k nároku poškozené postavil poměrně restriktivně, a pokud již jednou bylo předmětné video natočeno a sdíleno, pak obviněný nemá jeho osud ve svých rukou, přestože se v průběhu posledních let pravděpodobně dál nešířilo.

19. Námitku obviněného k neadekvátnosti trestu není možné podřadit pod uplatněné ani jiné dovolací důvody, neboť obviněnému byl uložen trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby. Správně pak obviněnému byl uložen trest souhrnný, u něhož se odvolací soud zabýval stavem obecně prospěšných prací, vůči nimž byl souhrnný trest ukládán. Soudy dostatečně poukázaly na veškeré polehčující i přitěžující okolnosti a odvolací soud přiléhavě konstatoval, že počet odpracovaných hodin z trestu obecně prospěšných prací se obviněnému započítá do souhrnného trestu odnětí svobody.

20. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce vyslovil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí než navrženého.

21. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou a záhy na to ještě doplněním repliky. Upozornil, že Nejvyšší státní zastupitelství nemělo k dispozici kompletní spisový materiál, vycházelo toliko z rozhodnutí nižších soudů a podaného dovolání, což se projevuje na tom, že ve vyjádření uvedené úvahy nejsou zcela přiléhavými a jde ve značné míře spíše o obecné právní úvahy. Navíc je logické, že Nejvyšší státní zastupitelství bude prioritně napadené rozhodnutí hájit a dovolání shledávat nedůvodným. Vést polemiku s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství by tak v podstatě znamenalo zopakovat vše, co obviněný již uvedl v podaném dovolání. Přesto obviněný poukázal na jeden konkrétní příklad, kdy dle vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství mělo být video, na němž má být poškozená AAAAA, sdíleno, ačkoliv tomu tak nikdy nebylo, neboť telefon je v dispozici justičních orgánů a ke sdílení jeho obsahu dojít nemůže. Právě proto obviněný namítal, že jmenovaná je odškodňována za něco, co se nestalo a ani stát nemůže. I v replice obviněný setrval na svém závěrečném návrhu z dovolání.

22. K doplnění repliky obviněný vysvětlil, že jejím důvodem je to, že 24. 7. 2025 obdržel jeho otec od poškozené AAAAA (WhatsApp-ovou) zprávu, jejíž obsah má jasnou vypovídací schopnost o její osobnosti a o tom, jakým vulgárním způsobem komunikuje s osobou o dvě generace starší. Jde o další z řady dokladů, že AAAAA není onou „poškozenou a ublíženou“ osobou, za jakou se vydává. Státnímu zástupci vytkl, že nepřiléhavě reagoval na jeho požadavek provést důkaz výpovědí poškozené AAAAA z 20. 7. 2022 poukazem na vymezení dovolacího důvodu. Problém totiž spočívá v tom, že zatímco dne 20. 7. 2022 AAAAA vypovídala zcela spontánně, následně nečekaně změnila svá tvrzení. Právě proto obviněný namítal, že měl být připuštěn a proveden důkaz oním původním výslechem z 20. 7. 2022.

III. Přípustnost dovolání

23. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

24. K včasnosti dovolání je třeba doplnit, že dovolací lhůta obviněnému uplynula dne 14. 4. 2025, kterýžto den připadl na pondělí. Obviněný již 28. 3. 2025 podal blanketní dovolání s příslibem, že toto bude odůvodněno do 18. 4. 2025, kterýžto datum dle dovolatele údajně odpovídá lhůtě stanovené v § 265h tr. ř. Nutno podotknout, že ve skutečnosti dvoutýdenní lhůta uvedená v § 265h odst. 1 tr. řádu běžet nepočala, neboť prvostupňový soud obviněnému vůbec výzvu k odstranění vad dovolání neadresoval a ona dvoutýdenní zákonná lhůta se tak neměla od čeho odvíjet.

25. Obviněný následně dne 16. 4. 2025 své blanketní dovolání odůvodnil, čímž zhojil chybějící náležitosti svého původního podání – blanketního dovolání. Tímto doplněním blanketního dovolání však došlo k „uzavření“ dovolací lhůty, po niž lze měnit rozsah a důvody dovolání (§ 265f odst. 2 tr. ř.). Jakmile však podané dovolání díky svému doplnění z 16. 4. 2025 splnilo obsahové náležitosti, nebylo možno je dalšími doplněními po uplynutí dovolací lhůty nikterak rozšiřovat. Důvody dovolání podle ustanovení § 265f odst. 2 tr. ř. totiž nelze vykládat jen z hlediska formálního (tedy jako jednotlivé dovolací důvody vyjmenované v katalogu uvedeném v § 265b tr. ř.), nýbrž i materiálního (tedy jako konkrétní námitky, o které dovolatel opírá naplnění některého formálního dovolacího důvodu spadajícího do zmíněného katalogu). Tak jako tedy není přípustné po uplynulé dovolací lhůtě dovolání „doplnit“ o další dovolací důvod ve formálním slova smyslu (katalogovaný důvod), tak stejně nelze po uplynulé dovolací lhůtě rozšířit již uplatněný dovolací důvod v materiálním slova smyslu o další námitky, které v dovolání učiněném uvnitř dovolací lhůty nezazněly. To platí tehdy, kdy jde o podrobnější, propracovanější a konkrétnější argumentaci k výhradám, které v původním dovolání byly vymezeny obecněji či méně určitě. Opačný výklad by vedl k destrukci charakteru dovolání coby mimořádného opravného prostředku, neboť by rozvolňoval prvek koncentrace řízení k zákonem stanovenému momentu, jímž je uplynutí dovolací lhůty. To by z dovolání nepřípustně činilo standardní třetí stupeň opravného řízení, v němž lze argumentaci měnit či rozšiřovat až do okamžiku odebrání se soudu k závěrečné poradě.

26. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v rámci podaného dovolání se lze zaobírat toliko námitkami vznesenými obviněným v elaborátu, jímž došlo k naplnění náležitostí dovolání – tj. v elaborátu z 16. 4. 2025 – a to v té kvalitě a konkretizaci, v jaké tam byly vzneseny. Naopak námitky, které obviněný rozvedl v doplnění odůvodnění dovolání z 1. 5. 2025, představují materiální změnu dovolacích důvodů, která je podle § 265f odst. 2 tr. ř. zapovězená. Obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 555/2024 i sp. zn. 4 Tdo 1399/2019 a na posledně uvedené navazující rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 692/20.

IV. Důvodnost dovolání

27. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou z většiny opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ni patřičně reagovaly, vypořádaly se s ní a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jí nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

28. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Jeho námitky však příliš nerespektují koncepci dovolání coby mimořádného opravného prostředku, který lze podat pouze z konkrétně vymezených dovolacích důvodů. Obviněný tak ze svého podání, s nadsázkou řečeno, činí jakýsi další řádný opravný prostředek, v němž agregovaně vznáší různé výhrady a nutí dovolací soud k tomu, aby si sám jednotlivé námitky pod příslušné dovolací důvody přiřadil. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.

29. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.], · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

30. Pod tento dovolací důvod lze patrně podřazovat námitky obviněného ke způsobu výslechu poškozené AAAAA, její matky a poškozené V. Jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Zmíněné svědkyně byly vyslýchány v režimu § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. a stalo se tak navíc v takovém aranžmá, že o nepřítomnosti obviněného při hlavním líčení v podstatě vůbec hovořit nelze. Hlavní líčení při výslechu inkriminovaných svědkyň bylo rozloženo do dvou destinací v zásadě obdobně, jako je tomu při videokonferenci. To plně dopadalo na výslech poškozené V., který obviněný audiovizuálně sledoval v reálném čase. Přítomnost obviněného při výslechu V. tak byla zajištěna quasi-videokonferencí a situace obviněného tak byla stejná, jako kdyby se přímo nacházel v jednací síni. U výslechu AAAAA a její matky nebylo z technických důvodů možno realizovat vizuální složku distančního jednání, obviněný však měl příležitost v reálném čase slyšet výpověď svědkyň, včetně nonverbálních akustických prvků jejich výpovědi, jakými jsou odmlky, váhání, citoslovce a podobně. S přijatelnou nadsázkou řečeno šlo o situaci, jakou by zažíval hlavnímu líčení přítomný nevidomý či zrakově handicapovaný obviněný, jemuž by pro jeho zdravotní limity byla zpřístupněna pouze akustická složka výslechu. Jestliže by u takového handicapovaného jedince úvaha o tom, že hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, neboť vyslýchané osoby neviděl, vůbec v úvahu nepřipadala, pak není důvod uvažovat o tom, že obviněný by distančně odděleným konáním hlavního líčení se zajištěním toliko akustické složky vztahující se jen k dvěma indikovaným důkazům, byl nějak zkrácen na svých právech. Nehledě na to, že ustanovení § 209 odst. 1 věta druhá a třetí tr. ř. vůbec nevyžaduje nutnost zachování ani akustické, ani vizuální složky z odděleného výslechu svědka a pro zachování obhajovacích práv postačuje, pokud je obviněná osoba dodatečně seznámena s obsahem svědecké výpovědi.

31. Z materiálního hlediska byly splněny podmínky pro oddělený výslech zmíněných svědků. V případě poškozených šlo o výslech týkající se intimních a citově angažovaných záležitostí, poškozená AAAAA byla navíc vyslýchána coby mladistvá a poškozená V. ve věku nikoliv vzdáleném od věku mladistvých. Obviněný sám ostatně způsob výslechu u těchto poškozených v zásadě nerozporuje. Pokud poukazoval na to, že svědkyně V. byla ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 6/2023 vyslýchána v osobní přítomnosti obviněného v jednací síni, pak opomíjí diametrálně odlišnou materii nynějšího jejího výslechu na straně jedné a výslechu v tamní kladenské kauze na straně druhé. Zatímco tam vypovídala jako „prostý“ svědek, nikoliv jako poškozená, a zatímco tam se jednalo o výtržnictví v hudebním klubu, což se V. nikterak nedotýkalo, v nynější věci byly projednávány otázky jejího intimního života, navíc ne zcela standardní a nesoucí proto v sobě značný difamující prvek. Porovnává-li tedy obviněný aranžmá výslechu V. v kladenské věci na straně jedné a v nynější věci na straně druhé, jde o porovnávání neporovnatelného.

32. Materiální podmínky výslechu v režimu dle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. byly splněny i ohledně výslechu matky poškozené AAAAA. I u ní totiž šlo o výpověď k událostem zatíženým nezanedbatelným emočním nábojem. Svědkyně se měla vyjadřovat k významným životním eskapádám své dospívající dcery, která nezvykle brzy opustila původní jadernou rodinu a odhodlala se k samostatnému životu s (pro toto věkové pásmo) výrazně starším partnerem. Bylo tedy dobře předvídatelné, že výpověď může být pro svědkyni emočně náročná a přímá přítomnost obviněného u jejího výslechu pro ni svazující a vyvolávající obavu, že nevypoví pravdu. Průběh výpovědi ostatně tomu dal za pravdu, neboť svědkyně během ní plakala a byla rozrušena natolik, že soud jí pro další fázi výslechu povolil sedět vedle zmocněnkyně (viz č. l. 722). I kdyby však – zcela hypoteticky – bylo možno dovodit, že při výslechu matky poškozené AAAAA obviněný z jednací síně vykázán být neměl a i kdyby tedy mělo být dovozováno, že výpověď této svědkyně je zatížena procesní vadou a vůči obviněnému nepoužitelná, pak jde o výpověď, která není nosným důkazem osvědčujícím skutková zjištění rozhodná pro právní kvalifikaci stíhaného jednání.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

33. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

34. Pod prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nelze podřazovat námitky, jimiž obviněný zdůrazňuje charakterové vady AAAAA a vyčítá nižším soudům, že nesprávně rozklíčovaly její osobnost. Obviněný v tomto ohledu jednak vede pouze prostou polemiku s tím, jak se AAAAA sebeprezentovala, a jednak – a to především – způsob partnerského soužití AAAAA s obviněným nelze mít za rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků trestných činů, jichž se obviněný vůči AAAAA dopustil. Pro žádný z nich totiž není rozhodný negativní vnitřní vztah oběti k jednání, jemuž je ze strany pachatele vystavena, takže argumentace obviněného o tom, že vše se dělo se souhlasem AAAAA, vůbec není podstatná. Objektem všech trestných činů, jichž se obviněný vůči AAAAA dopustil, není její svobodné rozhodování, nýbrž její intimita, jak ostatně přiléhavě rozvedl již odvolací soud v bodě 17 svého usnesení.

35. Z tohoto pohledu se s třetí alternativou dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjejí i výhrady obviněného, jimiž nižším soudům vyčítá, že neprovedly důkaz úředním záznamem o vytěžení poškozené AAAAA dne 20. 7. 2022, nedoslechly AAAAA a jejího pozdějšího partnera E. a nevyslechly též E. manželku a současně sestru obviněného. Všechny tyto důkazy by se mohly vztahovat pouze k okolnostem partnerských zvyklostí a dovedností poškozené AAAAA, k jejím rozchodům a k navazování nových párových vztahů, k jejím reakcím a náladám projevovaným vůči partnerům minulým či sokyním v lásce a podobně. Žádná z těchto otázek však není rozhodným skutkovým zjištěním. Totéž ostatně pregnantně vysvětlily již nižší soudy – prvostupňový soud v bodě 51. svého rozsudku a odvolací soud v bodě 21. svého usnesení. Lapidárně řečeno, i kdyby AAAAA byla totálně zkažený, amorální a mravně padlý jedinec (jak ji chce líčit obviněný), neznamenalo by to, že by ztrácela ochranu proti tomu, aby se stala aktérem v dětské pornografii. Rovněž by to neznamenalo, že by díky tomu měla být absolutně imunní vůči jakýmkoliv impulsům podporujícím a prohlubujícím její již případně nastartované tendence k nemravnému životu. I podporování v něm totiž napomáhá v petrifikaci negativního vzorce chování jako nezávadového, správného či žádoucího, což pak jen potencuje vnitřní přesvědčení oběti o adekvátnosti jejího chování a umocňuje to degradaci jejího (byť již dříve narušeného) mravního vývoje. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

36. Pod tento dovolací důvod nespadají námitky obviněného, jimiž brojí proti závěrům nižších soudů, o tom, že poškozenou V. přinutil k natočení videa s exkrementy. Tyto námitky vychází z platformy výhrad proti skutkovým závěrům nižších soudů, kdy obviněný předkládá vlastní skutkovou alternativu budovanou na podkladě svých představ o tom, jak provedené důkazy měly být hodnoceny. Totéž platí i o jeho námitkách, že to nebyl on, kdo video V. umístil do prostředí internetu a rovněž, že není z videa seznatelné, že jeho protagonistkou je právě poškozená V. Stejné dopadá na námitku obviněného, že na videích a fotografiích týkajících se poškozené AAAAA je zobrazen někdo jiný. Se všemi těmito čtyřmi skutkovými okruhy (přinucení V. + její identita na videu + publikace videa na internetu + identita AAAAA na videích a fotografiích), se nižší soudy náležitě zaobíraly, logicky, podrobně, přesvědčivě a srozumitelně vyložily, proč učinily právě takové skutkové závěry, které obviněný rozporuje pouze deklarací, že s nimi nesouhlasí, aniž by vůbec tvrdil, že nemají žádnou návaznost na provedené důkazy a nevyplývají z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu.

37. Pro úplnost stojí za zmínku, že měl-li by Nejvyšší soud vybočit z mantinelů výše zmíněného usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, pak pro nedobrovolnost natočení videa s exkrementy paradoxně svědčí právě i to, co obviněný vyzdvihuje na podporu své argumentace, že V. k předmětnému videu nucena nebyla. Pokud totiž ono video mělo být součástí nevázaného sexuálního života a určeno pro vlastní potěchu sexuálních partnerů, tak postrádá jakoukoliv logiku, aby v něm zaznívalo časové ukotvení videonahrávky a deklarace, že video je natáčeno se souhlasem hlavní protagonistky. Ani jedna z těchto informací není pro osobní partnerský život a potěchu z nahrávky ničím přínosná, neboť měla-li videohrávka sloužit pouze k tomuto účelu, pak je lhostejno, kterého dne byla pořízena a deklarace souhlasu je zbytečná, neboť o něm oba sexuální partneři, kteří by se z nahrávky měli v budoucnu těšit a zpestřovat si jí svůj pohlavní život, věděli.

38. Naproti tomu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídají námitky, jimiž obviněný rozporuje jednak, že výhrůžka V. rozchodem není pohrůžkou jiné těžké újmy a jednak, že videa a fotografie AAAAA nejsou pornografickým dílem, dále námitka týkající se subsidiarity trestní represe a námitky brojící proti tomu, že obviněný by svým jednáním ohrožoval mravní vývoj AAAAA. Všechny čtyři tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné.

39. Nižším soudům lze přisvědčit, že rozvrat partnerského a rodinného života bez ohledu na to, zda jde o manželství či jiné formy partnerského soužití, lze v obecné rovině mít za jinou těžkou újmu. Typicky sice zpravidla půjde o rozvrat stabilnějšího partnerství, v němž většinou figurují nezletilé děti a jehož ukončení proto partner, jemuž je rozvratem hrozeno, vnímá intenzivněji a úkorněji, není však vyloučeno, aby závažnost takového rozchodu intenzivně pociťoval i partner ve vztazích krátkodobějších, slaběji ukotvených menším počtem pilířů (bydlení, majetek, nezletilé děti, společné podnikání a podobně) a na první pohled zdánlivě rozvolněnějších. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je třeba přihlížet k osobním poměrům nuceného, k jeho vyspělosti, zkušenostem a psychickému stavu nejen obecnému, ale i při vnímání situace v daný moment, kdy bylo hrozbou působeno.

40. V projednávaném případě byla poškozená V. sociálně neukotvenou čerstvě post-adolescentní dívkou, bez vlastního zázemí a dostatečně spolehlivých kapacit k vedení samostatného života (vzdělání, zaměstnání, ekonomická samostatnost), byla na obviněném do značné míry bytově i finančně závislá. Její partnerské zkušenosti (míněno v rovině vztahové, nikoliv sexuální) byly vzhledem k jejímu věku v podstatě mizivé a jediný její partnerský svět se do té doby omezoval na soužití s obviněným, s nímž se coby čerstvě sedmnáctiletá seznámila a záhy k němu nastěhovala. Rodinně partnerská vyspělost poškozené byla velmi nízká, partnersko-vztahové hodnoty a priority neměla dostatečně ukotveny a tyto se průběžně měnily a opakovaně střídaly takřka výlučně na emoční bázi bez významnější racionální korekce. Jinak řečeno, poškozená se z hlediska svých partnerských zkušeností nechala smýkat aktuálními náladami, pod nimiž obviněného chvílemi milovala a chvílemi nenáviděla (viz její výpověď na č. l. 751). Přesto pro ni vztah s obviněným hrál důležitou roli, neboť navzdory celé řadě vzájemných verbálních i fyzických konfliktů s ním zůstávala. Hrozba rozchodem tak pro ni znamenala vážnou újmu, kdy by došlo ke „zhroucení jejího světa“ – ocitla by se bez bydlení, bez finančních prostředků, bez zdrojů k jejich opatření, bez (do té doby) životního partnera a věcí (nikoliv jen v materiálním slova smyslu), které ji k němu přitahovaly.

41. To platí jak v obecné rovině a z dlouhodobějšího hlediska, kdy poškozená navzdory vzájemným rozporům s obviněným setrvávala, tak i z hlediska krátkodobého či epizodně nahlíženého k momentu, v němž jí byla pohrůžka rozchodem adresována a v němž vážila její dopady oproti dopadům vyplývajícím pro ni z toho, že se podvolí tomu, co je po ní požadováno. Přitom je třeba mít na zřeteli, že k poměrně pestrému a sexuálně bouřlivému vzájemnému soužití jí splnění obviněným požadovaných „režisérských“ pokynů vztahujících se k relativně krátkému nepříjemnému prožitku mohlo připadat jako menší zlo než riziko ztráty svého partnera. To platí o to více, že poškozená se v daný moment nacházela ve fázi vstřícnosti a otevřenosti k požadavkům obviněného, a nikoliv v defenzívní etapě vzájemného soužití, v níž jindy demolovala byt či fyzicky obviněného atakovala.

42. Konečně je nutno zmínit, že pro posouzení, zda určitá výhrůžka je v konkrétním jednotlivém případě pohrůžkou jiné vážné újmy, nelze vystačit jen s akademickým výkladem určitého pojmu, ale významnou roli při takovém posouzení hraje i bezprostřední obrázek o osobách, mezi nimiž došlo k posuzované interakci. Takový bezprostřední vjem si může učinit právě a jen ten justiční orgán, který napřímo vnímá verbální i nonverbální projevy obou aktérů a svede tak daleko lépe vyhodnotit jejich vzorce chování a reaktibilitu. Jestliže na podkladě těchto bezprostředních vjemů příslušný justiční orgán dovodí kvality určitého jevu (zde, že pohrůžka rozchodem byla pohrůžkou jiné vážné újmy), pak jde o takový kompletační prvek v procesu posuzování daného jevu, pro který může vyšší justiční orgán, který takovému bezprostřednímu vjemu vystaven nebyl, jen těžko takové posouzení zpochybňovat či revidovat.

43. Obviněnému dále nelze přisvědčit, odmítá-li, že předmětné fotografie a videa s AAAAA nebyly pornografickým dílem. Tato kategorizace bezesporu platí pro video s análním sexem, které nelze interpretovat jako nějakou momentku z osobního života, jejímž smyslem by bylo uchovat si vzpomínku na konkrétní okamžik ze společného soužití, který by nenesl žádný sexuálně vzrušivý potenciál. Totéž platí i o videích a fotografiích zachycujících AAAAA nahou či polonahou v eroticky vyzývavých pozicích. Žádné z těchto vizuálních, případně audiovizuálních (videí) děl, včetně videa s análním sexem navíc neobsahuje žádný markant, který by nesl nějakou přidanou hodnotu v podobě důležitého místa pořízení snímku či významného životního milníku z osobního života. Přitom právě tyto prvky jsou typickým znakem oněch momentek z osobního života, z něhož uchovávají konkrétní a jedinečnou vzpomínku na určitý prožitek. Naproti tomu inkriminované výtvory touto přidanou hodnotou neoplývají a slouží pouze k vyvolání či povzbuzení sexuálního vzrušení.

44. V případě videa od vody lze připustit, že určitou vzpomínkovou přidanou hodnotu a potenciál být „momentkou“ obsahuje, neboť v pozadí je zachyceno rozsvícené město, podle čehož si osoby přítomné při pořízení videa mohou v paměti propojit konkrétní lokalitu, kde ono video bylo nahráváno. I na tomto videu je však „v hlavní roli“ nahota poškozené, kterou autor videa dokonce zdůrazňuje svým komentářem a usazuje do kontextu se záběrem na svůj vlastní genitál. Těmito kameramanskými praktikami tak ústředním motivem videa činí sexuální motiv a nižší soudy proto po právu uzavřely, že i toto video pro nezpochybnitelnou sexuální povahu je pornografií.

45. K údajně absentující společenské škodlivosti obviněný v podstatě žádnou argumentaci nesnáší, neboť svým poukazem na to, že dle jeho názoru šlo o momentky z osobního a intimního života, zpochybňuje samotný znak skutkové podstaty „pornografické dílo“ a nikoliv společenskou škodlivost, která je posuzována až tehdy, pokud stíhaný skutek naplňuje všechny formální znaky trestného činu. Pro úplnost lze ke společenské škodlivosti nyní řešených pornografických deliktů dodat jen tolik, že ty se ničím nevymykají běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Pochopitelně zde není vedeno srovnání s tzv. průmyslovou dětskou pornografií realizovanou řemeslně, propracovaně a za účelem generování zisku. Projednávaný případ však zdaleka není tak nevinný, jak jej obviněný chce prezentovat. I dětská pornografie takzvaně privátního charakteru má vysoký potenciál do budoucna škodlivě zasáhnout protagonistu pornografických děl. Ten se sice v moment jejich pořizování bude cítit spokojen, do budoucna se však taková díla mohou objevit v nejméně vhodný okamžik a zasáhnout jejich aktéra takřka ve všech sférách jeho života (osobní, rodinný, intimní, pracovní a podobně). Pokud obviněný v souvislosti s rizikem výskytu zobrazení AAAAA v sexuálních pozicích poukazoval na to, že ta byla uložena pouze v jeho mobilním telefonu a po jeho vydání policií se nikde objevit nemohou, pak jde o efekt, na němž si obviněný sám nemůže připisovat žádnou zásluhu. Uvedené znepřístupnění předmětných videí a fotografií poškozené AAAAA nastalo v důsledku zásahu policie, bez něho by však tyto citlivé materiály zůstávaly v dispozici obviněného, který již v minulosti projevil spády využít je k nekalým účelům (viz jednání popsané v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 33/2020 založené na č. l. 379 spisu). Devalvaci společenské škodlivosti proto nelze dovozovat z aktivit, které nastaly z důvodů nezávislých na vůli pachatele (zde zajištění telefonu). Ve zbytku lze ke společenské škodlivosti odkázat na výstižnou argumentaci prvostupňového soudu rozvedenou v bodě 88 rozsudku.

46. K námitce obviněného o nemožnosti svádět poškozenou AAAAA k zahálčivému či nemravnému životu, lze připomenout shora rozvedenou argumentaci v pasáži týkající se nadbytečnosti dokazování svědeckými výpověďmi rodinných příslušníků poškozené AAAAA. Je tedy opakováním, že i utvrzování poškozeného v nezdravých vzorcích chování vykazovaných případně již dříve, spadá pod svádění k zahálčivému či nemravnému životu (zde v případě AAAAA nemravnému). Rozhodné není ani tvrzení obviněného, že pořízení pornografických materiálů AAAAA nikterak negativně nepoznamenalo. Kromě okamžitého následku spočívajícího v tom, že oběť přijme závadové vzorce chování jako normu, kterou by se měla řídit, vyvstává zde riziko dalšího přenosu těchto modelů chování na osoby, vůči nimž se nynější oběť v budoucnu ocitne v pozici výchovné autority. Pokud pak obviněný namítal, že je zapřisáhlým odpůrcem drog a snažil se AAAAA s jejími toxikomanickými problémy pomoci, pak ani to není relevantní. Mravní vývoj jedince totiž není jednosložková veličina, ale jde o relativně složitý hodnotový systém utvářený v celé řadě oblastí lidského bytí. Pozitivní mravní působení v oblasti jedné tak nevylučuje negativní mravní působení v oblastech jiných. Obviněný tedy poškozené AAAAA možná pomáhal v boji s její toxikomanickou vášní, opak však činil v oblasti ochrany soukromí její intimity.

47. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze s jistou dávkou tolerance podřazovat i námitky obviněného proti výrokům o přiznání náhrady nemajetkové újmy oběma poškozeným. Obviněný ve svých výhradách však vyjadřuje především svůj nesouhlas s přiznáním těchto nároků a deklaruje, že nižší soudy nevysvětlily a neodůvodnily, proč přisoudily právě částku 60 000 Kč. Nevznáší ovšem žádnou argumentaci, kterou by poukazoval na trhliny v logice úvah nižších soudů, které podrobně vyložily, z jakých důvodů oběma poškozeným přisoudily právě ty a ne jiné částky. Prvostupňový soud ve svém rozsudku provedl i komparaci s jinými rozhodnutími tuzemských soudů, přičemž nutno zdůraznit, že nároky uvedeného typu (nemajetková újma z titulu duševních útrap) nejsou nároky algoritmickými, u nichž by bylo možno exaktními matematickými operacemi dospět k jejich přesnému vyčíslení. Nižší soudy vzaly v potaz veškeré rozhodné okolnosti a nad rámec jejich argumentace lze snad jen dodat, že přisouzené náhradové částky nelze mít za pro obviněného likvidační. Přiznané částky se pohybují zhruba u dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku v tuzemské ekonomice. Obviněný je mladý, zdravý, práceschopný muž a přisouzené sumy i ve svém souhrnu ani nedosahují hodnot závazků, které na sebe velká část populace bere pro zajištění svých důležitých potřeb (typicky hypotéka, ale i rovněž rozličné spotřebitelské úvěry).

48. Sporuje-li obviněný v souvislosti se svými námitkami proti přisouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy otázku (ne)identifikovatelnosti poškozené V. na předmětném videu, vrací se tím opět do jím prosazované skutkové alternativy, kterou nižší soudy nevzaly za prokázanou.

49. Odmítá-li pak, že poškozené nelze odškodňovat za něco, co by se v budoucnu mohlo stát, tak v prvé řadě nutno poznamenat, že poškozené jsou odškodňovány za negativní prožitky spočívající sice do značné míry z obav z budoucnosti, jde však o prožitky odžité již nyní, které se postupem času budou umocňovat v závislosti na tom, jak poškozené budou osobnostně vyzrávat a vytvářet si zázemí, o které by je difamující účinek citlivých materiálů mohl připravit. Dovolatelova námitka, že nelze odškodňovat za něco, co se ještě nestalo, navíc patrně zcela neplatí právě u újem s přesahem do budoucího života. Ilustrativní je to zejména na ztížení společenského uplatnění, kde algoritmus výpočtu pracuje s limity, které postiženému do budoucna budou znesnadňovat či bránit v určitých aktivitách a participacích, jakým se může běžně oddávat průměrný člověk. Mezi tyto aktivity a participace spadají i takové, které v budoucnu nastat mohou, ale nemusí. Obdobně to platí i pro nynější satisfakci za nejistotu a tíseň, které v budoucnu mohou (a pravděpodobně budou) jak V., tak i AAAAA prožívat. I tyto (budoucí) prožitky přitom spadají pod duševní útrapy ve smyslu § 2956 občanského zákoníku.

50. Pokud obviněný ve své replice vyčítal nejvyšší státní zástupkyni nesprávné tvrzení, že video, na němž měla být poškozená AAAAA, bylo sdíleno, pak lze připustit, že formulace napadané pasáže nevyznívá zcela přesně. Jde však spíše jen o formulační neobratnost, neboť naříkaná pasáž vyjadřuje toliko, že obviněný jiná videa (video V. + video z dřívější kauzy Okresního soudu Plzeň- město sp. zn. 8 T 33/2020) sdílel a je obava, že i video AAAAA se může nacházet též na jiných datových nosičích než na vydaném mobilním telefonu, včetně jeho výskytu kdesi v hlubinách internetu. Ostatně obviněný se dle výpovědi svědka D. videi se sexuálním obsahem, v nichž figurovala AAAAA, chlubil. D. patrně viděl rovněž video s análním sexem, a i takové jednorázové „fyzické“ prezentování videa je určitou formou jeho sdílení.

51. Konečně nutno zmínit, že skutečnosti zmiňované obviněným v doplnění jeho repliky – totiž že poškozená AAAAA vulgárně a nevybíravě komunikuje s

výrazně starším otcem obviněného – nemají na právní posouzení stíhaných skutků ani na nároky z titulu způsobené újmy žádný vliv.

IV./4. Další námitky uvedené v dovolání

52. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze subsumovat výhrady obviněného proti postupu odvolacího soudu. Tomu obviněný vyčítá, že se s jeho argumentací vypořádával poněkud podrážděně a striktně odmítavě a se záští. Dovolatel tím však vyjadřuje pouze své vlastní pocity bez uvedení jakýchkoliv konkrétních projevů odvolacího soudu, z nichž by na tvrzený negativní postoj k němu bylo možno usuzovat. Odvolací soud byl povinen vypořádat se s námitkami, které obviněný vznesl v řádném opravném prostředku, a to, že odpovědi odvolacího soudu byly jiné, než jak si obviněný představoval, nelze interpretovat jako podrážděnost, zášť či striktní odmítavost druhostupňového soudu. 53. Žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani poznámka obviněného o jeho nejistotě stran postupu nižších soudů, které z popisu skutku vypustily část děje, který nevzaly za prokázaný (týrání V.), aniž by o této části jednání učinily explicitní zprošťující výrok. Uvedený postup je zcela po právu, neboť pokud jednání obviněného, v němž bylo spatřováno týrání, a jednání, jímž obviněný V. nutil k natočení videa s exkrementy, bylo jediným skutkem, pak není možné o jediném skutku paralelně rozhodnout odsuzujícím i zprošťujícím výrokem. Soudy tedy správně tu část skutkového děje, kterou nevzaly za prokázanou, z popisu skutku vypustily a do odsuzujícího výroku pojaly pouze tu část jednání, kterou vzaly za prokázanou a která naplňovala skutkovou podstatu některého z trestných činů, jež se původně jevily být spáchanými v jednočinném souběhu. 54. Pod dovolací důvody nespadají ani výhrady obviněného k uloženému trestu. To platí plně, pokud jde o jeho námitky, že z rozhodnutí nižších soudů nevyplývá, jaká část souhrnného trestu je ukládána za nyní projednávanou trestnou činnost a jaká za jednání řešené před kladenským soudem a postižené trestem obecně prospěšných prací, k němuž byl souhrnný trest ukládán. Tato poptávka po diferenciaci není po právu, neboť podstatou souhrnného trestu je nastolení situace, jako kdyby veškerá trestná činnost jednoho pachatele byla projednávána současně v jediném řízení. S přijatelnou nadsázkou řečeno, je souhrnný trest jakousi nápravou toho, že z objektivních důvodů nebylo možno veškerou trestnou činnost odhalit naráz a projednat ji jako jediný celek. Pokud by obviněný byl souzen v jediném řízení, pak také by v rámci výsledného úhrnného trestu nebylo rozváděno, jaký díl z něho připadá na ten či onen trestný čin. Obdobně je tomu u trestu souhrnného, který rovněž vystavuje „společný účet“ za veškerou sbíhající se trestnou činnost, byť díky objektivním překážkám byla cesta k tomuto společnému účtu rozfázována do vícero etap, které pak souhrnným trestem byly završeny. 55. Obviněnému tak lze přisvědčit jedině v tom, že původně příznivější trest obecně prospěšných prací byl v určitém rozsahu fakticky přetaven v nepodmíněný trest odnětí svobody. To je však legální a legitimní důsledek vyplývající z toho, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším (§ 43 odst. 2 věta třetí tr. ř.) a současně, že určité druhy trestů (zde trest odnětí svobody + trest obecně prospěšných prací) jsou vzájemně neslučitelnými, jak vyplývá z ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku. Změna původního trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest tak fakticky nebude realizována pouze v tom rozsahu, v němž obviněný část obecně prospěšných prací vykoná. Stesky, že se tak nestane ve větším měřítku, může adresovat obviněný pouze sobě samému, neboť obecně prospěšné práce mu pravomocně byly uloženy koncem ledna 2024 a měl tak do momentu rozhodování odvolacího soudu v nynější věci takřka rok na to, aby se maximálně zasadil o odpracování co největšího počtu hodin. 56. Nepřiměřenou přísnost trestu nelze podřadit pod jakýkoliv dovolací důvod. To neznamená, že zásah dovolacího soudu by nebyl možný, může se tak stát ovšem jen tehdy, pokud je uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v projednávaném případě není, neboť trest byl obviněnému vyměřen ještě v prvé polovině trestní sazby, přičemž šlo o trest ukládaný za celkem pět úmyslných trestných činů páchaných navíc ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 33/2020, jímž byl postižen rovněž za nedovolené nakládání s citlivými intimními materiály. 57. Pod dovolací důvody nelze podřazovat ani poptávku obviněného po aplikaci institutu in dubio pro reo. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že jde o námitku skutkového charakteru, kterou lze uplatňovat pouze v rámci některé z alternativ dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc zásada in dubio pro reo má svůj prostor pouze tam, pokud soud pochybnosti má, nikoliv pokud je nemá. Pokud tedy soud v rámci svých hodnotících úvah dospěl k závěru, že jedna z variant skutkového děje je věrohodnější než druhá, není žádný prostor k uplatnění zásady in dubio pro reo, neboť závěr soudů o věrohodnosti jedné z alternativ je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud v zásadě již přístup nemá.

V. Způsob rozhodnutí

58. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 59. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).

V Brně dne 30. 7. 2024

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu

Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů