USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný A. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 9 To 151/2024-295, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 40 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. G. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 11. 3. 2024, č. j. 40 T 5/2024-247, shledal obviněného A. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil tím, že: dne 19. 5. 2023 v 13:15 hodin na chodníku mezi sloupy veřejného osvětlení č. XY a XY, XY, poté, co byl společně s D. P., příslušníky Policie ČR poškozenými J. P., a Š.
H., v rámci jejich služební činnosti vyzván k prokázání totožnosti a sdělení, zda u sebe mají návykové látky, neboť poškození nejprve ucítili silný zápach marihuany a poté zjistili, že obviněný má marihuanovou cigaretu, a poté, co svou příslušnost k Policii České republiky prokázali nejprve slovně a poté služebním průkazem, obviněný ruku, v níž držel marihuanovou cigaretu, schoval za záda a začal od kriminalistů rychlými kroky couvat, na což poškozený P. reagoval tak, že obviněného uchopil za oděv, aby mu zabránil z místa odejít, vzápětí však obviněný poškozenému P.
do obličeje nastříkal pepřový sprej, v čemž pokračoval i poté, co se důsledku zasažení pepřovým sprejem vymanil z držení poškozeného P. a dal se na útěk směrem k XY, kam jej pronásledovali oba poškození, na které obviněný opakovaně střídavě stříkal pepřovým sprejem, přičemž zasáhl i poškozeného H. do oblasti krku a do obličeje, čímž obviněný poškozenému P. způsobil palčivou bolest v oblasti obličeje, krku, nosních dutin a očí s krátkodobou ztrátou zraku a poškozenému H. palčivou bolest v dolní části obličeje a krku, když poškození museli být následně ošetřeni rychlou záchrannou službou.
2. Za to byl obviněný podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Obviněnému byl dále uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to pepřového obranného spreje.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. 9 To 151/2024-295, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Evy Šimkové dovolání. Rozsudek odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu. Dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř.
5. Obviněný má za to, že napadené usnesení, stejně tak jako rozsudek soudu prvního stupně je nespravedlivý a neobjektivní. Obviněný má primárně za to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a na svobodnou volbu obhájce. Popsal, že byl od počátku v řízení zastoupen obhájcem, Mgr. Leonidem Kuschnarenkem. V průběhu soudního řízení se rozhodl, z důvodu potřeby skutečně efektivní obrany, si zvolit dalšího obhájce, JUDr. Evu Šimkovou. Po hlavním líčení, které proběhlo dne 5. 2. 2024 požádal o odročení hlavního líčení naplánovaného na 11. 3. 2024, a to pro zahraniční cestu obhájkyně, avšak nebylo mu vyhověno, neboť termín byl dohodnutý s původním obhájcem a jsou již předvoláni svědci. Obviněný má za to, že uvedený důvod sice mohl představovat vyšší administrativní zátěž pro znovu obeslání svědků, nemůže však být důvodem pro nevyhovění obviněnému, aby byl hlavnímu líčení přítomen jeho další obhájce. Uvedeným postupem tak podle obviněného došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu.
6. Odvolací soud pak podle obviněného dále pochybil, když podle dovolatele nesprávně právně posoudil zásadu volného hodnocení důkazů soudem prvního stupně, kterou podle mínění obviněného soud prvního stupně porušil, pokud založil své rozhodnutí na výpovědi policistů. Podle obviněného soud prvního stupně hodnotil důkazy (svědecké výpovědi) nesprávně, svévolně a velice jednostranně. Obviněný se domnívá, že to mohlo být i z toho důvodu, že je státním příslušníkem Ruské federace, případně z důvodu toho, že kouřil marihuanu. Obviněný hodnotí výpovědi obou policistů jako protichůdné, avšak soud prvního stupně se přiklonil na stranu obžaloby a výpovědi policejních svědků nezpochybnil, když nebral v potaz výpověď obviněného. Namítá i nesprávné vyhodnocení výpovědi svědka P. nebo okolností, za jakých mu měl být ukázán policejní průkaz. Soud podle obviněného při svém hodnocení přehlédl motivaci policistů hovořit nepravdu.
7. Obsahem dovolání pak byly rovněž jednotlivé skutkové námitky samotného obviněného, které obhájkyně zanesla do textu dovolání bez dalších korektur. Obviněný rekapituloval, že má za to, že postupem soudů bylo zasaženo jeho právo na spravedlivý proces a podrobně rekapituloval svůj pohled na hodnocení důkazů soudem prvního stupně.
8. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně doplnil své dovolání podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 11. 11. 2024, v němž rekapituloval veškeré povinnosti policisty podle příslušných právních předpisů a následně opakuje své námitky ohledně ukázání či neukázání služebního průkazu. Zároveň obviněný dovozuje, že mělo jít o tak rychlé ukázání průkazu, které evokovalo pocit, že jde o průkaz falešný. Obviněný rovněž dovozuje, které předpisy policisté při svém postupu porušili. Své závěry pak dokládá usnesením státního zástupce ze dne 21. 6. 2023, kterým zrušil dřívější usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a zabývá se jeho argumentací.
9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 9 To 151/2024, a zároveň zrušil vadné řízení mu předcházející a podle §265l odst. l) tr. ř. přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Podle státního zástupce nelze přehlédnout, že mimořádný opravný prostředek obviněného je v převážné míře vystavěn na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly. Obviněný, ačkoli byl řádně zastoupen obhájcem, nezaznamenal poslední novelu trestního řádu upravující důvody dovolání a při označení vytýkaných dovolacích důvodů se dopustil nepřesností, které činí jeho dovolání přinejmenším málo srozumitelným co do výčtu dovolacích důvodů, jež ve skutečnosti hodlal uplatnit. Formálně totiž sice označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., doplnil ho však dovětkem v tom smyslu, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, kterážto vada již aktuálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obdobné lze uvést i ve vztahu k formálně označenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K němu totiž obviněný doplnil dovětek v tom smyslu, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv byl v přecházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).“ Takto formulovaný nedostatek již nicméně aktuálně odpovídá druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
12. Shora uvedená nepřesnost ve vymezení dovolacích důvodů sice projednání dovolání nebrání, je však poměrně zásadní, neboť z principu vázanosti dovoláním vyplývá, že dovolatel je povinen v dovolání označit výroky, které napadá, jakož i rozsah a důvody, pro které tak činí. Podstatné tedy je, že musí kromě jiného vymezit alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to nejen jeho zákonným označením (tedy citací konkrétního zákonného ustanovení), ale i okolnostmi, jimiž je podložen. Právě v tom lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, neboť těmito hledisky zároveň dovolatel (obviněný nebo nejvyšší státní zástupce) vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§ 265i odst. 3 až 5 tr. ř.) a určuje obsah možného rozhodnutí Nejvyššího soudu, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci (§ 265k až 265m tr. ř.). Z dovolání lze však vysledovat, že obviněný fakticky vytkl dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), h) a m) tr. ř.
13. Pokud jde o námitku podřaditelnou pod § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce rekapituluje, že obviněný byl od počátku trestního řízení zastoupen na plnou moc zvoleným obhájcem Mgr. Leonidem Kušnarenkem, který byl dne 19. 2. 2024 řádně vyrozuměn o odročení hlavního líčení na den 11. 3. 2024, u něhož měl proběhnout výslech svědků a měly být prováděny listinné důkazy. V pořadí druhá zvolená obhájkyně JUDr. Eva Šimková doložila plnou moc až v mezidobí mezi oběma hlavními líčeními. Za této situace, žádala-li o odročení hlavního líčení, soud podle názoru státního zástupce nebyl povinen jí vyhovět. Bylo výlučně v jejím zájmu uzpůsobit svůj program tak, aby se hlavního líčení mohla účastnit, a to případně s využitím odpovídající substituce. Právo obviněného na obhajobu tudíž podle přesvědčení státního zástupce porušeno nebylo, neboť hlavního líčení dne 11. 3. 2024 se kromě dalších osob řádně účastnil jako obhájce Mgr. Kušnarenko. Ostatně ani on, ani obviněný u hlavního líčení konaného dne 11. 3. 2024 žádnou výhradu nevznesli a účast JUDr. Šimkové nevyžadovali, a stejně tak nebyla taková výhrada vznesena ani v podaném odvolání, které zpracovávala právě JUDr. Šimková.
14. Obviněný dále označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s odůvodněním, že odsuzující rozhodnutí je zatíženo vadou nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. K němu je zapotřebí doplnit, že správnost právního posouzení skutku (či jiného hmotněprávního posouzení) je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou těch správných a provedeným důkazům odpovídajících skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy a jež jsou vymezeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Jinak vyjádřeno, pouze tato skutková zjištění soudů a nikoli vlastní představy dovolatele o tom, jak se skutkový děj odehrál či měl odehrát, mohou být posuzována z toho pohledu, zda se jedná o trestný čin, případně o jaký.
15. V dané věci přitom nelze přehlédnout, že samotná dovolací argumentace obviněného je vystavěna výlučně na zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů a na výhradách proti způsobu, jakým tyto důkazy hodnotily. Obviněný tedy ve vazbě na vlastní vyhodnocení provedených důkazů v podstatě vylučuje, že by mu policisté prokázali svou příslušnost k Policii ČR předložením služebního průkazu, přičemž pouze na podkladě takové výhrady rozporuje závěr soudů o bezvadnosti jejich služebního zákroku a podotýká, že o jejich příslušnosti k policejnímu sboru mohl mít důvodné pochybnosti. Takto koncipovanou námitku však pod označený dovolací důvod podřadit nelze, neboť jejím prostřednictvím
16. Rozhodnutí soudů přitom podle státního zástupce nemohou být zatížena ani obviněným nezmiňovanou vadou zjevného nesouladu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, jež spadá pod jím fakticky nevytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedený nedostatek by totiž bylo možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování. Jinak řečeno by tedy mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Takovým defektem přitom odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť skutková zjištění soudů z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze.
17. Opodstatnění konečně postrádá i námitka, kterou obviněný uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě s odůvodněním, že odvolací soud jeho řádnému opravnému prostředku chybně nevyhověl, ačkoli již řízení a rozhodování prvostupňového soudu bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a h) tr. ř. Jak totiž vyplývá z předchozích pasáží tohoto vyjádření, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 žádným z takových nedostatků zatížen není. Logicky tak nemůže být vadné ani usnesení Městského soudu v Praze z pohledu nedostatků, na které cílí druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Státní zástupce své vyjádření uzavírá konstatováním, že námitky obviněného dílem pod jím vytýkané dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – tedy obviněným zastoupeným obhájcem [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř.
23. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce je třeba upozornit, že zákonem č. 220/2021 Sb., došlo s účinností od 1. 1. 2022 mimo jiné ke změně ve formulaci dovolacích důvodů, a to tak, že do ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. byl nově zařazen dovolací důvod označený písmenem g), který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbývajících dovolacích důvodů.
24. Obviněný zmiňovanou novelu trestního řádu nezaznamenal a při označení vytýkaných dovolacích důvodů se dopustil nepřesností, které činí jeho dovolání do určité míry nesrozumitelným co do výčtu dovolacích důvodů, které hodlal uplatnit. Obviněný označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., doplnil ho však dovětkem v tom smyslu, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, kterážto vada již aktuálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Totéž platí pro formálně označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K němu totiž obviněný doplnil dovětek v tom smyslu, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv byl v přecházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).“ Takto formulovaný nedostatek již nicméně odpovídá druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
25. Dovolací soud, který je vázán uplatněnými důvody, tedy vychází nikoliv z mylně uplatněných zákonných dovolacích důvodů, ale má za to, že obviněný uplatnil dovolací důvody tak, jak odpovídají jejich slovnímu vyjádření v dovolání, tedy za uplatněné považuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), h) a m) tr. ř. S ohledem na fakt, že obviněný uplatňuje i skutkové námitky, přičemž ty jsou do jisté místy uplatnitelné i v rámci (nového) dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který pojmenovává základní ústavní limity dokazování (a tedy zjišťování skutkového stavu), které nemohou zůstat v rámci dovolacího přezkumu opomenuty (jak vyplývá z dřívější judikatury Ústavního soudu), zabýval se dovolací soud námitkami obviněného i z pohledu tohoto dovolacího důvodu.
26. Dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písmenech a) až l) tr. ř.
30. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
31. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
32. Dovolací soud se primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelem vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému (či jinému) důvodu dovolání.
33. I přes shora uvedené výhrady vůči formulaci dovolacích důvodů obviněným dovolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího, zda některá z námitek obviněného nenaplňuje některý z dovolacích důvodů, případně zda nebyly v předchozím řízení překročeny ústavní meze spravedlivého procesu. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
34. Úvodem je třeba rekapitulovat okolnosti daného případu ve vztahu ke zvolení si obhájce/obhájců obviněným. Obviněný byl od počátku trestního řízení zastoupen zvoleným obhájcem Mgr. Leonidem Kušnarekem. Ten se účastnil hlavního líčení dne 19. 2. 2024 a vzal na vědomí termín odročeného hlavního líčení na den 11. 3. 2024. Termín odročeného hlavního líčení stanovil předseda senátu po dohodě s tímto obhájcem. Teprve dne 5. 3. 2024 oznámila obhájkyně JUDr. Eva Šimková soudu, že si ji obviněný zvolil (již dne 5. 2. 2024) jako druhou obhájkyni a zároveň požádala o odročení hlavního líčení ze dne 11. 3. 2024, a to z důvodu její zahraniční cesty do 13. 3. 2024. Předseda senátu na to reagoval přípisem ze dne 6. 3. 2024, kde obhájkyni sděloval, že hlavní líčení neodročí, když byl termín stanoven na základě časových možností obhájce Mgr. Leonida Kušnareka, soudu i tlumočnice a již byli předvolání tři svědkové s tím, že má za to, že u hlavního líčení budou práva obviněného na obhajobu dostatečně zajištěna zvoleným obhájcem Mgr. Leonidem Kušnarekem. Hlavní líčení dne 11. 3. 2024 tedy proběhlo za účasti tohoto obhájce.
35. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Již úvodem je třeba konstatovat, že tento důvod není naplněn už jen z toho prostého důvodu, že obviněný u všech úkonů zvoleného obhájce měl, neboť i při obviněným zmiňovaném hlavním líčení dne 11. 3. 2024 byl přítomen jeden ze zvolených obhájců Mgr. Leonid Kušnarek. V určitých situacích by se svévolné bránění účasti u hlavního líčení dalším zvoleným obhájcům ze strany soudu mohlo jevit jako porušení práva obviněného na obhajobu, např. v případě, pokud by soud již při nařizování hlavního líčení věděl, že některý z obhájců se nemůže hlavního líčení v určitý den zúčastnit, a přesto zvolil takové nevyhovující datum. K tomu však v daném případě nedošlo. Předseda senátu v době odročení hlavního líčení neměl informaci, že si obviněný zvolil dalšího obhájce (obhájkyni). V rámci (odročeného) hlavního líčení dne 11. 3. 2024 obviněný sám ani jeho obhájce (Mgr. Leonid Kušnarek) nenamítali, že se dožadují přítomnosti obhájkyně JUDr. Evy Šimkové a že nesouhlasí s provedením hlavního líčení v její nepřítomnosti. Pokud by sám obviněný vnímal přítomnost této obhájkyně pro ochranu svých práv jako zcela nezbytnou (tak jak obhájkyně v dovolání tvrdí), bylo na něm, aby toto své vnímání soudu vyjevil. K tomu však nedošlo. Uvedenou „vadu“ pak nenamítal ani v odvolání sepsaném právě JUDr. Evou Šimkovou; obhájkyně ji neuplatnila ani ve veřejném zasedání o odvolání před odvolacím soudem, kterého byla osobně přítomna. Pokud by to opět mělo znamenat takový ústavní deficit, který by porušoval právo obviněného na obhajobu (jak se tvrdí v dovolání), mohl na něj reagovat již odvolací soud. Nestalo se. Obviněný tedy ani v odvolacím řízení tento postup nepovažoval za protiústavní, resp. to alespoň odvolacímu soudu nevyjevil.
36. Shora popsaná situace (kdy předseda senátu v době stanovování termínu hlavního líčení jedná s jedním z obhájců; protože o tom druhém neví) se blíží situaci, kdy obhajobu obviněného vykonává několik obhájců, přičemž obviněný oznámil soudu, kterého z nich zmocňuje k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, nebo takového obhájce určil předseda senátu, resp. státní zástupce. Např. podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 6 Tdo 642/2007, je pak již věcí všech obhájců, aby se o nařízených úkonech trestního řízení, o nichž byl vyrozuměn pouze takto zmocněný (určený) obhájce, sami navzájem informovali a koordinovali svůj postup při obhajobě obviněného. Podle citovaného rozhodnutí, pokud odvolací soud za uvedené situace vyrozumí o konání veřejného zasedání jen obhájce zmocněného nebo určeného podle § 37 odst. 3 tr. ř., pak tímto svým postupem současně umožní i ostatním obhájcům uplatnit obhajobu obviněného v řízení o odvolání. Nezúčastnil-li se přesto některý z těchto obhájců veřejného zasedání odvolacího soudu, nemůže být věcně naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívající v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Podobně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1454/2011 (publikovaného pod č. 6/2013 Sb. rozh. tr.) nesouhlasí-li obviněný s konáním hlavního líčení nebo veřejného zasedání a žádá-li o jeho odročení s tím, že trvá na osobní účasti zvoleného obhájce, a pro toto hlavní líčení nebo veřejné zasedání udělí obhájci plnou moc, podle níž se zvolený obhájce nesmí dát zastoupit jiným advokátem, lze takové jednání obviněného posoudit jako obstrukční snahu zmařit konání hlavního líčení nebo veřejného zasedání, pokud s ohledem na konkrétní okolnosti případu neexistuje vážný důvod obviněnému vyhovět. Pakliže takové hlavní líčení nebo veřejné zasedání proběhne za přítomnosti obhájcem pověřeného advokáta, není naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
37. Za shora uvedených skutkových okolností pak předseda senátu neporušil právo obviněného na obhajobu, pokud neodročil hlavní líčení nařízené na 11. 3. 2024, a to proběhlo za účasti jen jednoho ze zvolených obhájců (Mgr. Leonida Kušnareka). Z chování obviněného, ale i obou obhájců (nenamítání nepřítomnosti JUDr. Evy Šimkové ani při hlavním líčení ani v odvolacím řízení) je zjevné, že obviněný fakt, že dne 11. 3. 2024 proběhlo hlavní líčení bez její přítomnosti, nevnímal jako porušení svých práv. Obviněný byl u hlavního líčení dne 11. 3. 2024 zastoupen jedním ze svých obhájců. Lze připomenout, že v rámci tohoto dovolacího důvodu není možné úspěšně uplatňovat námitky vůči způsobu obhajoby ze strany obhájce (v daném případě Mgr. Leonida Kušnareka), byť by se jednalo o výtku oprávněnou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005).
38. Navíc není pravdivé tvrzení obviněného (obhájkyně) uvedené v dovolání, že obviněný si zvolil další obhájkyni (JUDr. Evu Šimkovou) „po hlavním líčení, které proběhlo dne 5. 2. 2024, kdy se obviněný začal obávat o výsledek sporu a požádal JUDr. Evu Šimkovou, aby se spojila s Mgr. Leonidem Kušnarekem za účelem společné strategie ve věci“. V daném případě však dne 5. 2. 2024 (což je i den, kdy obviněný udělil JUDr. Evě Šimkové plnou moc) žádné hlavní líčení neproběhlo a první hlavní líčení ve věci proběhlo až dne 19. 2. 2024 (byla čtena obžaloba) a JUDr. Eva Šimková se s Mgr. Leonidem Kušnarekem do doby tohoto prvního hlavního líčení nespojila „za účelem společné strategie“ a soudu oznámila převzetí společné obhajoby až dne 5. 3. 2024. Není tedy pravdou, že by se obviněný dne 5. 2. 2024 (po hlavním líčení) „obával o výsledek sporu“, a proto trval na tom, aby se hlavního líčení účastnila i obhájkyně JUDr. Eva Šimková. Poprvé, kdy obviněný vznáší tuto námitku, je až dne 13. 8. 2024 v podaném dovolání.
39. I z těchto důvodů má dovolací soud za to, že právo obviněného na obhajobu nebylo u hlavního líčení dne 11. 3. 2024 (nepřítomností obhájkyně JUDr. Evy Šimkové) porušeno, obviněný byl zastoupen druhým osobně zvoleným obhájcem a nelze tedy uzavřít, že by neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Nebylo tímto faktem zasaženo ani do ústavních principů a zásad spravedlivého procesu. Proto jsou námitky obviněného odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zjevně neopodstatněné. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
40. Tento dovolací důvod obviněný věcně neuplatňuje (netvrdí, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), avšak jádro jeho věcných námitek je čistě skutkové; obviněný napadá hodnocení důkazů, skutkové závěry soudu (především prokázání příslušnosti J. P. a Š. H. k Policii České republiky), považuje výpovědi svědků za rozporné a závěry soudu za tendenční. I proto dovolací soud přezkoumal napadené usnesení i pod zorným úhlem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jen skrze „zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními“ lze napadat skutkové závěry soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího.
41. Znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí, činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1.
1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr.
ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
42. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný sám neargumentuje existencí zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními [neboť mu zjevně není známo nové vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat prostý nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Takový zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soud prvního stupně podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
43. O takovýto případ však v posuzované věci nejde a námitky obviněného stran hodnocení důkazů se s užitým dovolacím důvodem míjí. Nad rámec potřebného odůvodnění lze konstatovat, že soudy nepochybily, pokud své závěry založily na důkazech provedených v hlavním líčení.
44. Dovolací soud považuje námitky obviněného za opakování již uplatněné obhajoby, s níž se soud prvního stupně i soud odvolací ve svých rozhodnutích vypořádaly. Je zde možno připomenout například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. Je možné zopakovat, že dovolací soud není povolán k tomu znovu posuzovat provedené důkazy (tím spíše, že je za použití zásady přímosti, ústnosti a bezprostřednosti prováděl a hodnotil soud prvního stupně, nikoliv soud dovolací) a může do zjištěného skutkového stavu zasáhnout primárně pouze tehdy, pokud existuje zjevný nesoulad mezi konkrétními provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními. Obecně však se s dovolacím důvodem míjí argumentace obviněného směřující do prostého hodnocení důkazů soudem prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1473/2017).
45. I přes shora uvedené lze (po přezkoumání důkazního řízení) konstatovat, že soud prvního stupně nepřekročil meze zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., ve svém rozsudku popsal, z jakých důkazů vycházel, jak je hodnotil, vypořádal se s obhajobou obviněného a jeho závěry vyznívají logicky. Rozhodně není možné říct, že jsou důkazy (např. výpovědi policistů) hodnoceny zcela jednostranně v neprospěch obviněného. Dovolací soud pak nezaznamenává jakoukoliv indicii, která by mohla vést k závěru, že k obviněnému bylo přistupováno nerovně (v jeho neprospěch) z důvodu, že je státním příslušníkem Ruské federace nebo proto, že je uživatelem marihuany. Soudy nepochybily, pokud své rozhodnutí primárně založily na výpovědi svědků J. P. a Š. H., které hodnotily rovněž v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. To vše v situaci, kdy námitky obviněného jsou opakováním jeho předchozí obhajoby a prostou polemikou s hodnocením důkazů soudem, což (jak bylo popsáno shora) nemůže samo o sobě naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tím spíše, že jde o dovolací důvod obviněným věcně neuplatněný (nejde o námitku nesprávného právního posouzení). Ostatně i postoj obviněného k daným skutkovým zjištěním není zcela vyjasněn, když základem jeho dovolání je polemika se závěrem, zda mu byl či nebyl ukázán policejní průkaz, přičemž v doplnění dovolání ze dne 8. 11. 2024 uvádí, že „pokud vůbec k ukázání průkazu došlo, nebylo jednoznačně zaměřeno na pevné potvrzení, že jsou policisté, spíše to působilo jako použití falešného dokladu“. Vyhodnocení výpovědi svědků J. P. a Š. H. ohledně závěru o ukázání průkazu policisty, resp. jejich slovní identifikaci jako příslušníků policie v napadeném rozsudku vyznívá logicky a dovolací soud tak nemůže dovodit, že by mezi tímto skutkovým závěrem a provedeným dokazováním existoval zjevný rozpor, který by mohl naplnit (obviněným věcně neuplatněný) dovolací důvod. Na tom nic nemění závěr státního zástupce v usnesení, kterým bylo zrušeno první z usnesení o zahájení trestního stíhání (kterým obviněný argumentoval), který poukazoval na procesní nedostatky prvotního postupu policejního orgánu.
46. Je tudíž zřejmé, že uvedené alternativě dovolacího důvodu námitky obviněného neodpovídají.
47. Obviněný své námitky nepodřazoval pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) a ani věcně žádná z námitek této alternativě dovolacího důvodu neodpovídá.
48. Třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) námitky obviněného rovněž neodpovídají.
49. Lze proto uzavřít, že dovolatelovy námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v žádné z jeho variant neodpovídají. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
50. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) námitky obviněného již vůbec neodpovídají.
51. Je třeba připomenout, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164.].
52. Při hodnocení naplnění dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolací soud tedy nehodnotí, zda soudy dospěly ke správným skutkovým závěrům [to by bylo možné pouze na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což bylo rozebráno výše], ale posuzuje, zda takto zjištěný skutkový stav byl správně právně kvalifikován.
53. Jak bylo popsáno výše, v podstatě veškeré námitky obviněného směřují do skutkového stavu věci, resp. do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, s kterým obviněný nesouhlasí a nabízí hodnocení vlastní (alternativní). Žádná z námitek obviněného nesměřuje do (nesprávného) právního hodnocení zjištěného skutkového stavu; obviněný nenamítá, že by jeho jednání mělo být hodnoceno jinak než jako trestné činy násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Jeho návrh na jiné právní hodnocení (nespáchal jsem trestný čin) je vždy vázáno na jeho vyhodnocení skutkového stavu, resp. jeho (od soudu prvního stupně odlišné) hodnocení důkazů. To se však s věcně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) míjí.
54. Z výše uvedených důvodů dovolací soud uzavírá, že námitky obviněného neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. IV./4. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
55. Obviněný sice uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale jeho námitky věcně (z důvodu nereflektování změny trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
56. K případné aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze konstatovat pouze tolik, že pokud by byl naplněn některý z výše popsaných dovolacích důvodů ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, pak by přicházel v úvahu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k usnesení soudu druhého stupně v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Ke zjištění, že by v řízení před soudem prvního stupně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Proto námitky obviněného neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. IV./5. K otázce porušení základních práv obviněného
57. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
58. Obviněný obecně namítal porušení zásady presumpce neviny, resp. z ní vyvěrajícího principu hodnocení důkazů in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). V tomto směru je třeba odkázat na ustálenou praxi Nejvyššího soudu, podle níž námitka porušení zásady in dubio pro reo obsahově nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. avšak ani jiný zákonný dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Nesprávnou aplikací této zásady však může být zasaženo právo obviněného na spravedlivý proces, avšak pouze v případě faktického zjištění extrémního (zjevného) nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
Pak by byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pouze za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016).
Jak je patrné z odůvodnění tohoto rozhodnutí shora, dovolací soud k závěru o existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními [a tedy naplnění první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] nedospěl. K samotné aplikaci zásady in dubio pro reo pak lze pouze doplnit, že má-li soud po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nejsou podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny.
Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). Nadto uplatnění zásady in dubio pro reo je namístě, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál.
Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“, neboť soud pochybnosti nemá (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02).
Vzhledem k tomu, že odůvodnění soudů obou stupňů nepostrádá logické vazby a bylo v dostatečné míře reagováno na námitky obviněného, neshledává dovolací soud místo pro uplatnění zásady in dubio pro reo v důkazním řízení v této věci. Tato námitka obviněného tedy nenaplňuje žádný dovolací důvod a nepředstavuje ani důvod pro kasaci napadených rozhodnutí v důsledku porušení zásad spravedlivého procesu. V. Způsob rozhodnutí
59. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného A. G. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Část dovolacích námitek obviněného ani neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Nebylo rovněž shledáno pochybení ve formě porušení základních lidských práv obviněného (např. práva na spravedlivý proces) vyžadující kasaci napadeného rozhodnutí.
60. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13.11.2024
Mgr. Martin Lýsek předseda senátu