3 Tdo 925/2009
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 6 To 116/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 4/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á.
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 50 T 4/2003, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
poté, kdy na základě mandátní smlouvy ze dne 14. 4. 1997 uzavřené se společností I. C., s. r. o., kterou za uvedenou společnost podepsal její jednatel M. S., se stal mandatářem uvedené společnosti, v době od dubna 1997 do 30. 4. 1998 v Ž. a jinde, S. r., společně s dalšími osobami prováděl činnosti spočívající v distribuci polotovarů na výrobu bylinného extraktu za účelem jeho zpracování tím způsobem, že prostřednictvím regionálního tisku zveřejnil inzeráty, kterými byli hledáni spolupracovníci na vedlejší pracovní poměr s prací doma, přičemž s přihlášenými zájemci posléze nedošlo k uzavření pracovní smlouvy či obdobného vztahu podle zákoníku práce, jak bylo inzerováno, nýbrž byla uzavírána „Smlouva s klientem“, jejímž předmětem byla spolupráce při výrobě bylinného extraktu a na základě takto uzavřených smluv společnost I. C., s. r. o., Ž. klientům prodala sadu polotovarů na výrobu bylinného extraktu za částku uvedenou ve smlouvě a zároveň se zavázala, že tuto sadu odkoupí od klienta po 45 dnech zušlechťování za částku vyšší o 1.100,- Sk, což ve skutečnosti obžalovaný po dostatečném navýšení počtu klientů za využití pyramidového efektu učinit nechtěl, a v době od 17. 3. 1998 do 30. 4. 1998 se záměrem obohatit se na úkor jiného inicioval, aby společnost I. C., s. r. o., pokračovala v uzavírání dalších klientských smluv, v důsledku čehož došlo k uzavření 726 smluv s poškozenými vyjmenovanými v rozsudku na str. 2 – 51, spolu s bližší specifikací ohledně data uzavření smlouvy, množství a ceny odebraných produktů, přičemž od tam jmenovaných klientů společnosti I. C., s. r. o., zpracovaný bylinný extrakt již zpětně neodkoupila, nedodržela tak závazky vyplývající z jednotlivých smluv, a to v důsledku jednání obžalovaného P. M., jenž pod záminkou předání peněz zástupci spol. V.R. C.-U. H. G. B. dal pokyn k vybrání všech vyinkasovaných finančních prostředků z účtů a pokladny spol. I. C., s. r. o., převzal je, použil přesně nezjištěným způsobem, následně dne 30. 4. 1998 náhle vycestoval ze S. r., což bylo příčinou ukončení podnikatelské činnosti spol. I. C., s. r. o., čímž shora uvedeným poškozeným byla způsobena škoda v celkové výši 28.225.600,- Sk, což činí 26.849.602,- Kč.
Obviněnému P. M. byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v délce 6 roků a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost k náhradě škody poškozeným uvedeným na str. 51 – 64 rozsudku v částkách tam uvedených, poškození specifikovaní na str. 64 rozsudku byli se svým nárokem podle § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu, přičemž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 6 To 116/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný P. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), e), l) tr. ř., neboť má za to, že vrchní soud zjištěný skutkový stav nesprávně právně vyhodnotil, dále se domnívá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, mělo být tedy rozhodnuto o jeho zastavení, a konečně, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný je přesvědčen, že svým jednáním popsaným ve výroku rozsudku nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, zejména znak subjektivní stránky. V podrobnostech odkazuje na písemné vyhotovení jeho odvolání, které má být považováno za nedílnou součást dovolání. Není mu jasné, z čeho nalézací soud dovodil závěr o jednání v přímém úmyslu a naopak podle něj zcela pominul to, že jednal v dobré víře a dle pokynů nadřízených R. a S., majitele a jednatele společnosti I. C., s. r. o. Má za to, že nebyl proveden jediný důkaz, který by prokázal, že o nekalosti záměru svých nadřízených mohl vědět již dříve. Obviněný považuje argumentaci krajského soudu za spekulativní a absurdní. Uvádí, že v žádném případě nejednal v podvodném úmyslu, a skutek označený v rozsudku je kvalifikován v rozporu s ustanoveními hmotného práva a provedeným dokazováním.
Obviněný dále poznamenává, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona, resp. vyhlášené mezinárodní smlouvy, nepřípustné. K trestné činnosti mělo dojít v období roku 1997 - 1998 a trestní stíhání bylo vedeno 11 let až do jeho odsouzení. Dovolatel uvádí, že k průtahům řízení došlo, aniž by se na tom svým postupem podílel on či jeho obhájce. Dále podotýká, že nejde o věc skutkově či právně složitou a rovněž nebylo třeba provádět rozsáhlé dokazování. Obviněný s poukazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého mají účastníci soudního řízení právo na spravedlivý proces a na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, uvádí, že je pak nutno napadený rozsudek zrušit a trestní stíhání zastavit z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Odsouzený má za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, především právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, které je integrální součástí práva na spravedlivý proces.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadené rozhodnutí vrchního soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Má za to, že výtka směřující k závěru o nepřípustnosti trestního stíhání nemůže zakládat důvod k jeho zastavení s poukazem na ust. § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Zdůrazňuje, že dovolatelem vzpomínaný článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neobsahuje žádný výslovný důvod pro zastavení trestního stíhání a jeho použití je možné jen ve zcela výjimečných až extrémních případech a to pouze na základě analogie. Přitom tato možnost použití analogie však není spojena s výslovným právním nárokem dovolatele na zastavení trestního stíhání. Domnívá se, že by bylo zcela v rozporu s uvedeným ustanovením. Úmluvy, aby se orgán činný v trestním řízení odpovědný za svou nečinnost tímto své odpovědnosti zprostil. Dle jejího názoru nalézací soud délku trestního řízení podrobným způsobem odůvodnil v souladu s principem proporcionality a nálezem Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 554/2004, a své úvahy promítl do výměry trestu odnětí svobody, přičemž dovolateli uložil trest výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby podle § 250 odst. 4 tr. zák., což také akceptoval odvolací soud.
Dále uvádí, že zjištěný skutkový stav ve věci nedovoluje přisvědčit obviněnému, že nejednal s podvodným záměrem. Poukazuje na to, že obviněný nabízel mandátem za obchodní společnost I. C., s. r. o., poškozeným fyzickým osobám tzv. zaručené výdělkové možnosti ve stanovené výši a následně i realizoval distribuci polotovarů na výrobu bylinného extraktu. Nejvyšší státní zástupkyně rovněž vyzdvihuje, že dovolatelem stanovená cena za takto distribuované bylinné polotovary mnohonásobně převyšovala hodnotu, podloženou jejich reálným chemickým složením a že svůj přislib zpětného odkoupení vyšlechtěného bylinného extraktu za dojednaných cenových podmínek plnil pouze do doby dosažení potřebného počtu takto kooperujících klientů a tím i do doby, než se mu podařilo zajistit dostatečný finanční zdroj potřebný k docílení (nejen) vlastního obohacení na principu tzv. pyramidového efektu, což jednoznačně vypovídá o jeho nekalém přístupu k poškozeným. Podvodné jednání obviněného dokládá i tím, že obviněný u svých prvotních klientů, kteří se znovu rozhodli investovat peněžní prostředky získané zpětným odkupem vyšlechtěné komodity, vyžadoval vrácení veškerých listin, které takovou obchodní součinnost dokumentovaly a následně je ničil.
M. S. dle jejího názoru v obchodní společnosti I. C., s. r. o., nezastával nadřízené postavení, pokud by tomu tak bylo, rozhodně by se na obviněného neobracel s dotazem, zda si může pro své rodiče odebrat sadu bylinných polotovarů ke zpracování.
Co se týče osoby J. R. je nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena, že k této osobě údajného německého obchodního zástupce společnosti V.R. C. – U. H. zaujal dovolatel více než nestandardní přístup a to bez znalosti jeho pravé identity, bez znalosti německého jazyka a tím i obsahu německy psaných dokumentů a listin s ním měl navázat obchodní kontakt. Nejvyšší státní zástupkyně upozorňuje na smluvní podklad této spolupráce v oblasti marketingu a distribuce vyšlechtěných bylinných extraktů, který je zcela nekonkrétní a rozhodně nevypovídá o seriózně dohodnutých obchodních podmínkách zvláště s ohledem na povahu obchodované komodity. Pokud se dovolatel za takto nejasných podmínek nechal instalovat do pozice jednatele tohoto německého obchodního partnera, došlo k tomu za účelem předstírání požadavku údajné kontroly účetnictví ze strany německého obchodního partnera. Taktéž nepochybuje o tom, že se takovým způsobem snažil o pokrytí přesunu veškerých (a na poškozených obchodních klientech do té doby již vylákaných) finančních prostředků z pokladny a účtů I. C., s. r. o. do vlastní dispozice a to s následným tvrzením, že k jejich zpronevěře došlo ze strany údajného R. účetního, a snažil se tak o přesunutí své trestní odpovědnosti na jiné osoby. Nejvyšší státní zástupkyně souhlasí se závěry soudů o tom, že jednal plánovitým způsobem a promyšleně.
V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání P. M.odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uváděné důvody, lze považovat za některý z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. řádu, jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle § 265i odst. 3 tr. ř
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). Dovolatel prostřednictvím své obhájkyně relevantně tento důvod naplnil, pokud namítal, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu.
K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že závěry o úmyslném zavinění vyplývají jednoznačně jak z výroku rozsudku soudu nalézacího („…společnost I. C., s. r. o., Ž. klientům prodala sadu polotovarů na výrobu bylinného extraktu za částku uvedenou ve smlouvě a zároveň se zavázala, že tuto sadu odkoupí od klienta po 45 dnech zušlechťování za částku vyšší o 1.100,- Sk, což ve skutečnosti obžalovaný po dostatečném navýšení počtu klientů za využití pyramidového efektu učinit nechtěl …“), tak z odůvodnění rozhodnutí obou soudů, zejména na str. 120 - 121 rozsudku krajského soudu a na str. 13 usnesení vrchního soudu. Obviněný jako mandatář společnosti I. C., s. r. o., uzavíral s poškozenými smlouvy o prodeji sad polotovarů bylinného extraktu, ve kterých se společnost zavázala k odkupu této sady po zušlechtění za navýšenou peněžní částku. Od většiny klientů následně bylinný extrakt tato společnost neodkoupila, tím nedodržela závazky ze smluv a to díky tomu, že obviněný M. dal 30. 4. 1998 pokyn k vybrání všech finančních prostředků ze všech účtů společnosti I. C., s. r. o. a tyto finanční prostředky pak osobně převzal a to pod záminkou kontroly účetnictví I. C., s. r. o. ze strany obchodního partnera V.R. C. – U. H. G., pro kterého bylinný extrakt zušlechťovali. Soudy důvodně poukázaly na nestandardní okolnosti smlouvy uzavřené obviněným se společností V.R. C. – U. H. G. jako obchodním partnerem, bez znalostí německého jazyka, bez bližších informací o této společnosti a o osobách jednajících jménem společnosti. Z popisu skutkového děje ve výroku rozsudku okresního soudu a navazujícím odůvodnění plyne, že obviněný od počátku nehodlal postupovat tak, jak sliboval poškozeným, a pokud tak v úvodu činil, dělal to jen proto, aby si získal jejich důvěru a okruh klientů rozšířil, a vybral tak co nejvyšší hotovost. Provedeným dokazováním byla vyvrácena námitka dovolatele, že jednal podle pokynu svých nadřízených a to i díky provedeným odposlechům telefonních hovorů, ze kterých vyplynulo, že obviněný byl vůdčí osobností společnosti I. C., s. r. o. (viz str. 116 rozsudku soudu nalézacího).
Nejvyšší soud má za to, že zjištěné jednání obviněného jednoznačně naplnilo znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. tr. zák. rovněž po stránce subjektivní, neboť bylo prokázáno, že dovolatel jednal v úmyslu přímém - vylákané finanční obnosy v rozporu s daným slibem nevracet.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Argument obviněného, že trestní stíhání proti němu je nepřípustné a trestní řízení by mělo být zastaveno s ohledem na průtahy řízení a mezinárodní závazky Č. r. rovněž neobstojí. Článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod žádnou takovou povinnost zastavit trestní stíhání v případě nevyřízení věci v přiměřené lhůtě nestanoví (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne¨10. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 178/2002, publikované pod č. T 415 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2001). Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky pod sp. zn. I. ÚS 554/04 ze dne 31. 3. 2005 porušení práva na projednání věci samo o sobě nezakládá důvod pro zastavení trestního stíhání, rovněž lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu k této problematice v tomtéž duchu (sp. zn. 5 Tdo 345/2003, 11 Tdo 421/2003, 6 Tdo 1172/2003, 5 Tdo 1081/2003).
Je nutné si připomenout, že účelem trestního řízení stanoveným v § 1 odst. 1 tr. ř. je, aby trestné činy byly náležitě objasněny a pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, je třeba mít na paměti rovněž ochranu práv dalších zúčastněných osob (zejména poškozených). Z těchto důvodů se akceptace názoru zastavení trestního stíhání pouze z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení jeví jako nepřijatelná, resp. použitelná jen ve zcela ojedinělých případech. Dochází zde ke kolizi mezi zájmem státu reprezentovaným účelem trestu a základním právem jednotlivce na osobní svobodu, potažmo právem na projednání věci bez zbytečných průtahů, proto by obecné soudu měly tento ústavní požadavek respektovat a zahrnout případně zjištěné průtahy do svých úvah o druhu a výměře trestu.
V daném případě se nalézací soud podrobně zabýval otázkou délky řízení, kterou správně promítl do svých úvah o uloženém trestu (viz str. 121 – 122 rozsudku). Obviněný čin spáchal v rozmezí dubna 1997 až 30. 4. 1998, obžaloba na něj byla podána 23. 5. 2003 a poslední rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyneseno 26. 2. 2009. Je třeba ovšem připomenout, že v konkrétním případě k délce řízení přispělo i to, že došlo k převzetí trestní věci z ciziny, dále byla potřeba zajišťovat důkazní materiál cestou právní pomoci, jelikož poškození byli vesměs cizí státní příslušníci, poškozených byl velmi vysoký počet a to 726. Kromě toho obviněný trval na výslechu všech svědků a to i při opakovaném hlavním líčení. Do celkové doby trvání řízení se promítlo i to, že bylo vyčkáváno na ukončení řízení v jiné trestní věci, jelikož přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný byl uznán vinný za tento skutek již prvním rozsudkem krajského soudu dne 30. 6. 2006 a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let. Tento rozsudek byl zrušen odvolacím soudem dne 7. 2. 2008 a věc byla vrácena k novému projednání soudu prvního stupně. Krajský soud znovu rozhodl ve výroku o vině zcela shodně dne 17. 10. 2008, víceméně trest tentokrát uložil při spodní hranici trestní sazby dle § 250 odst. 4 tr. zák. v trvání šesti a půl roku, když původně uložený trest zmírnil právě s ohledem na značnou délku probíhajícího řízení. Tento trest se vzhledem k řadě přitěžujících okolností (výše škody, zneužití důvěry stovek poškozených, kteří se domácí prací snažili vylepšit svůj zpravidla neutěšený životní standard, pesimistická prognóza náhrady škody poškozeným), jeví jako zcela adekvátní všem relevantním kritériím. Dle názoru Nejvyššího soudu oba soudy dostatečně dodržely povinnost Č. r. plnit své mezinárodní závazky vyplývající především z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, přihlédly k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu, když určitou újmu obviněného plynoucí ze značné délky řízení kompenzovaly významným zmírněním uloženého trestu.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle dovolatele bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Opírá se tedy v tomto směru o alternativu prvou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která ovšem v daném případě rozhodně naplněna nebyla. V posuzovaném případě totiž došlo k věcnému přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně soudem odvolacím, nedošlo k zamítnutí z tzv. formálních důvodů, jak úspěšné uplatnění zmíněné alternativy předpokládá.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného P. M. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu: