30 Cdo 1022/2022-894
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, a 2) České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 78/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2021, č. j. 24 C 78/2007-884, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. 28 Co 33/2022-890, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 1. 2019, č. j. 24 C 78/2007-808, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 28 Co 85/2019-831, odmítl podání žalobce ze dne 16. 4. 2014, doplněné podáním ze dne 7. 1. 2015, které bylo podle svého obsahu žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 2. 2012, č. j. 24 C 78/2007-427, a doplňujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2013, č. j. 24 C 78/2007-524, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. 28 Co 315/2012, 28 Co 473/2013-596. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 i proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání. Usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. 24 C 78/2007-882, vyzval Obvodní soud pro Prahu 1 žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 4 000 Kč, který žalobce neuhradil.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 24 C 78/2007-884, zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Usnesením ze dne 25. 1. 2022, č. j. 28 Co 33/2022-890, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o.
s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dostupné z www.nsoud.cz). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných.
Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupná z https://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, dostupná z www.nsoud.cz). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o.
s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, dostupné z www.nsoud.cz). Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, když k jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů dovolací soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše.
Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil i ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy v tomto řízení v návaznosti na jeho dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.
11. 2014, č. j. 28 Co 472/2014-667, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, č. j. 30 Cdo 955/2015-680, které bylo žalobci doručeno dne 29. 6. 2015, nebo v návaznosti na jeho dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. 28 Co 315/2012, 28 Co 473/2013-596, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2016, č. j. 24 C 78/2007-749, které bylo žalobci doručeno dne 15. 2. 2016 (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II.
ÚS 2291/13, dostupné z https://nalus.usoud.cz, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, dostupná z www.nsoud.cz). Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn.
29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dostupné z www.nsoud.cz ), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo
1341/2020, ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021, nebo ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1712/2021, dostupná z www.nsoud.cz). Žalobce v dovolání vznesl „požadavek dle § 243 osř. na odkladný účinek“, tedy žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný z https://nalus.usoud.cz). Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu