USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a
soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci
žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně,
Veveří 486/57, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve
věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení
částky 1 019 352,33 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C
93/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.
10. 2022, č. j. 91 Co 250/2022-625, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 29 C 93/2016-598, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 019 352,33
Kč (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů
řízení ve výši 5 400 Kč (výrok II). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem
ze dne 19. 10. 2022, č. j. 91 Co 250/2022-625, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost
zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II
rozsudku odvolacího soudu). Zaplacení částky 1 019 352,33 Kč (která zůstala předmětem řízení poté, co o
dalších v řízení uplatněných nárocích, a to o částce 240 000 Kč jako
zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení
vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008, dále jen
„posuzované řízení“, o částce 10 000 000 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy
spočívající v psychických následcích vedení posuzovaného řízení, o částce 78
118 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení v posuzovaném řízení a o částce
21 600 Kč uhrazené za soudní poplatky v posuzovaném řízení, bylo již pravomocně
rozhodnuto) se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout z
důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, v důsledku které se nemohla
domoci pohledávky (sestávající z jistiny ve výši 539 881 Kč se zákonným úrokem
z prodlení z částky 500 000 Kč od 2. 7. 2005 do 4. 7. 2005 v kapitalizované
výši 359,59 Kč a z částky 539 881 Kč od 5. 7. 2005 do 8. 4. 2016 v
kapitalizované výši 479 111,74 Kč), která byla předmětem posuzovaného řízení,
vůči jejímu bývalému manželovi J. K. (dále jen „dlužník“). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to dle obsahu
dovolání pouze ve výroku I v rozsahu potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního
stupně ve věci samé. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c
odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.),
dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
nezakládá otázka, zda nárok na
náhradu škody spočívající ve ztrátě pohledávky vzniká i v případě, kdy se v
řízení nevyskytnou průtahy a nečinnost, ale k jeho prodloužení dojde v důsledku
vadných vyššími soudy rušených rozhodnutí soudů, která tak způsobila značný
posun na časové ose, tedy pozdější skončení řízení, neboť při jejím řešení se
odvolací soud (a před ním soud prvního stupně, s jehož právními závěry se
odvolací soud zcela ztotožnil) od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího
soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že u nároku na náhradu škody spočívajícího ve
ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení nelze přihlížet k tomu, že v
posuzovaném řízení došlo ke zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to ani v
případě, že nerespektování známé judikatury Nejvyššího soudu soudy nižších
stupňů bylo jedním z hlavních důvodů pro závěr o nepřiměřené délce posuzovaného
řízení při posouzení (souběžně uplatněného) nároku na zadostiučinění za
nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3728/2016), neboť
takový postup soudů nenaplňuje pojem průtah v řízení. Dle judikatury Nejvyššího
soudu v případě škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku
nepřiměřené délky řízení je třeba dobu, ve které řízení mohlo a mělo
proběhnout, určit, aby bylo možné stanovit, ke kterému okamžiku má poškozený
vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči dlužníku pohledávku, již mohl reálně
vymoci, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku
na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup nikoli v nepřiměřené délce
řízení jako celku, ale v dílčích průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně
soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo
5454/2016, ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2793/2013, ze dne 19. 8. 2014,
sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, rozsudek
velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011,
uveřejněný pod č. 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, uveřejněný pod č. 82/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013). Pokud se tedy odvolací soud (a před
ním soud prvního stupně) zabýval tím, zda v posuzovaném řízení došlo k
průtahům, které neshledal, a uzavřel, že ke ztrátě pohledávky žalobkyně tak
nedošlo v důsledku průtahů v posuzovaném řízení, ale v důsledku smrti (a
nemajetnosti) dlužníka, od judikatury Nejvyššího soudu se neodchýlil. Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobkyně, aby uvedenou otázku vyřešil jinak,
neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Pokud
žalobkyně v této souvislosti odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, nelze jeho závěry na danou věc aplikovat, neboť
se vztahuje ke zcela jinému typu nároku, a to zadostiučinění za nemajetkovou
újmu způsobenou „nezákonným“ trestním stíháním. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu