USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. S., zastoupeného Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 401 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 235/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2023, č. j. 19 Co 371/2023-12, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal částky 401 000 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, „že titulem je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2023, č. j. 14 C 111/2023, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, č. j. 58 Co 224/2023, s porušením povinnosti řešit žalobu dle zákona č. 82/1998 Sb.“. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 11. 2023, č. j. 27 C 235/2023-6, odmítl žalobu ze dne 27. 10. 2023 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu doručenou soudu dne 1. 11. 2023, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba není způsobilá k projednání, neboť v žalobě chybí srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých by vyplývalo, čeho se žalobce konkrétně domáhá (jakým konkrétním postupem soudů byla žalobci způsobena nemajetková újma; na základě jakých /konkrétních/ skutečností vyčíslil nemajetkovou újmu v rozsahu 401 000 000 Kč a od kdy požaduje úrok z prodlení a v jaké výši), a rovněž i vykonatelný žalobní petit, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu