30 Cdo 2761/2023-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně I. H., zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České republiky – Ministerstva zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení 543 833 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 168/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 13 Co 281/2022-246, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 543 833 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení vedeného u Pozemkového úřadu Praha-východ pod sp. zn. PÚ-R 38 a následně řízení vedeném u Obvodního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 141/2004.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 opětovným (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2020, č. j. 23 Co 168/2018-85, byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 13 Co 387/2020-118) rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 23 C 168/2018-191, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. 10. 2022, č. j. 23 C 168/2018-222, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 481 083,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 10. 2018 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ve výši 62 749,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 10. 2018 do zaplacení (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61 835 Kč (výrok III), a rozhodl, že ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi řízení na straně žalované, kterým je Česká republika – Ministerstvo zemědělství, nemá žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 13 Co 281/2022-246, rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 275 249,75 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 31. 10. 2018 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku co do částky 205 833,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 31. 10. 2018 do zaplacení potvrdil (výrok I), a uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi na její straně povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 65 949 Kč (výrok II).
4. Rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku I napadla žalobkyně včasným dovoláním. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Namítá-li dovolatelka, že „okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci … nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení“, nemůže tato její námitka přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit. Kritérium složitosti věci je kritériem objektivním a není k tíži žádnému z účastníků. Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uzavřel, že použití kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), není sankcí vůči žalobci (poškozenému), ale vyjadřuje objektivní složitost věci, v daném případě složitost skutkovou, právní i procesní a rovněž zahrnuje i kritérium počtu instancí.
Jednotlivé důvody složitosti věci je přitom třeba vnímat jak pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, tak i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015).
6. Namítá-li dovolatelka dále, že „odvolací soud přecenil kritérium složitosti řízení, když zkrátil základní částku zadostiučinění o 40 % z důvodu instančnosti řízení“, nemůže ani tato její námitka přípustnost dovolání založit. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o.
s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015). Z hlediska posouzení otázky složitosti věci je napadený rozsudek v souladu s judikaturou dovolacího soudu, neboť množstvím vydaných rozhodnutí (celkem 16 meritorních rozhodnutí) bylo posuzované řízení značně složité (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 653/2022). Pokud se týká posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci a případného instančního ping pongu, neplyne ze skutkových zjištění odvolacího soudu, že by počet kasačních rozhodnutí s přihlédnutím k důvodům jejich vydání zjevně neodpovídal složitosti věci a očekávané snaze orgánů veřejné moci projednat a rozhodnout věc v přiměřené lhůtě.
Důvod vysokého počtu kasačních rozhodnutí spočíval právě ve specifické a nevšední složitosti věci, která byla odvolacím soudem zohledněna (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3673/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009).
7. Rovněž je namístě dodat, že dovolatelka nepoukazuje na konkrétní tvrzení ohledně důvodů kasačních rozhodnutí, která by odvolací soud při posouzení, zda šlo o tzv. „soudní ping pong“, pominul. Odvolací soud se přitom důvody kasačních zásahů zabýval a výslovně se s nimi i vypořádal (byť stručně) s objasněním, proč ani 16 meritorních rozhodnutí v této konkrétní věci „ping pong“ nepředstavuje (srov. odst. 22, 42-44 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Tvrzení dovolatelky, že „odvolací soud tedy vychází z právního názoru, že instančnost řízení, tj. 16 meritorních rozhodnutí ve věci je zřejmě zcela standardní,“ proto neodpovídá odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, v němž odvolací soud označil a popsal, proč se v projednávané věci vyskytly výjimečné okolnosti, pro které postup soudů nelze pokládat za instanční „ping pong“.
Staví-li dovolatelka svůj nesouhlas i na tom, že na počátku bylo nesprávné rozhodnutí správního orgánu, v projednávané věci je však předmětem posouzení výše finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv potenciálně nezákonné rozhodnutí, které roky nejistoty vyvolalo.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu