30 Cdo 3131/2025-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců
JUDr. Tomáše Lichovníka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce V. S.,
zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova
3041/6, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem
v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 401 000 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 140/2025,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025,
č. j. 16 Co 275/2025-14, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 8. 2025,
č. j. 28 C 140/2025-4, odmítl návrh žalobce ze dne 29. 7. 2025, doručený soudu
dne 4. 8. 2025 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení
soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II
usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním
kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu
tak, že žalobě se vyhovuje. Nejvyšší soud toto odvolání podle § 243c odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz
čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné
odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř.
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu ze dne 29. 7. 2025,
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. Závěr odvolacího soudu, že
žaloba je pro svou nesrozumitelnost a absenci základních náležitostí
neprojednatelná (žalobce ji nedoplnil ani v rámci podaného odvolání), je v
souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje
žalobce v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn.
32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4.
2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo
1834/2013).
Žalobce v podaném dovolání namítal, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu
prvního stupně o odmítnutí žaloby i za situace, kdy žalobce nebyl navzdory
znění § 43 odst. 1 o. s. ř. soudem prvního stupně k odstranění vad žaloby
vyzván. Tento postup byl soudy odůvodněn jejich zjištěním, že žalobce podáváním
velkého množství obdobně neurčitých žalob inicioval řadu soudních řízení, v
rámci nichž se mu již opakovaně a bezúspěšně dostalo poučení o tom, jaké jsou
nezbytné obsahové náležitosti žaloby a jak nedostatky v těchto náležitostech
odstranit. K případným vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty
druhé o. s. ř. přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však,
jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není. Uvedený postup
nadto plně respektuje závěry vyslovené např. v usnesení Ústavního soudu ze dne
22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 982/24, které se taktéž týká totožného žalobce.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu