USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců
Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. S.,
zastoupeného Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna,
Palackého náměstí 67, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 42
000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.
22 C 166/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
15. 9. 2023, č. j. 13 Co 247/2023-10, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se domáhal částky 42 000 000 Kč s příslušenstvím s odkazy na
rozhodnutí „Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 1. 2023, č. j. 16 C
56/20229, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 13 Co
43/2023, Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 7 C 165/22, a
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2022, č. j. 18 Co 237/2022“.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne
23. 8. 2023, č. j. 22 C 166/2023-3, odmítl žalobu ze dne 16. 8. 2023 (výrok I),
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II
usnesení odvolacího soudu).
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným
dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č.
286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s.
ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
6. Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu ze dne 16. 8.
2023, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího
soudu, že žaloba není způsobilá k projednání, neboť z ní není zřejmé, v čem
žalobce spatřuje nesprávný úřední postup soudů, když jejím titulem jsou různá
usnesení různých soudů, jak žalobce uvádí, a podání neobsahuje žádné vylíčení
rozhodných skutečností, žádná tvrzení ohledně nemajetkové újmy, která jimi měla
být žalobci způsobena, ani její výše, je v souladu s judikaturou Nejvyššího
soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo
315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017,
sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo
1834/2013).
7. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
8. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2024
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu