U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr.
Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o
zaplacení 576 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 42 C 35/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 17. 8. 2017, č. j. 51 Co 257/2017-82, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 7. 6. 2017,
č. j. 42 C 35/2017-74, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce
z řad advokátů.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné zdůraznil, že žalobce
svou žalobou sleduje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a označil žalobce za
„notorického sudiče“. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že
ustanovení zástupce neumožňuje „nedostatečné prokázání osobních a majetkových
poměrů žalobce“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem. Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 9. 2017, č. j. 42 C
35/2017-86, vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň byl
žalobce poučen, že neučiní-li tak do deseti dnů od doručení usnesení, Nejvyšší
soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval tak, že
podáním datovaným dne 11. 9. 2017
a doručeným soudu dne 14. 9. 2017 (č. l. 88-89) požádal o ustanovení zástupce z
řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti soud prvního stupně
nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného
účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3780/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS
2762/17). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro dovolací
řízení
z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30
o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce přes výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby vylíčil
rozhodující skutkové okolnosti způsobem, který neumožňuje jejich věcný přezkum.
Vzhledem k výši žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných
skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby, nelze ničeho namítat proti závěru soudů nižších stupňů, že
se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany žalobce. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních
poplatků nesvědčí ani okolnost známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že
žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním
mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (převážně totožného obsahu),
v nichž pak využívá mnohdy i nepřípustných řádných a mimořádných opravných
prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové
počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší
soud, a to v obecné poloze například v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30
Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobě žalobce například v usnesení ze
dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS
713/17. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv
sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení
odlišných od žalobce. Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě
s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle
§ 30 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení
o dovolání zastavil.