U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) Okresnímu soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 139/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, č. j. 62 Co 349/2017-109, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 15. 9. 2017, č. j. 62 Co 349/2017-109, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 8. 2017, č. j. 34 C 139/2017-101, kterým nebyl žalobci pro řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 11. 10. 2017 (č. l. 112), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta ve smyslu § 241 o. s. ř. a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho obdobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění podmínky vyzýván, a tudíž žalobce musel být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. řízení před Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, 30 Cdo 2314/2017, 30 Cdo 2012/2017, 30 Cdo 2013/2017, 30 Cdo 1487/2017, 30 Cdo 1488/2017, 30 Cdo 2348/2016).
Dovolací soud má proto za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo. K tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2315/2017, a ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4730/2017.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu