30 Cdo 692/2024-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce V. S., zastoupeného Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 102 000 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 202/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 14 Co 383/2023-15, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se domáhal částky 102 000 000 000 Kč s příslušenstvím s odkazy na „usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 1. 2023, č. j. 5 C 3/2023, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 13 Co 235/2023, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2023, č. j. 21 Co 16/2023, nesprávný postup notářky, Nd 308/2004, a řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. D 1304/2004“.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 10. 2023, č. j. 14 C 202/2023-8, odmítl podání žalobce ze dne 20. 9. 2023, včetně doplnění ze dne 19. 10. 2023 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
6. Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu ze dne 20. 9. 2023, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba není způsobilá k projednání, neboť z ní není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nesprávný úřední postup soudů, když jejím titulem jsou různá usnesení různých soudů, jak žalobce uvádí, a podání neobsahuje žádné vylíčení rozhodných skutečností, žádná tvrzení ohledně nemajetkové újmy, která jimi měla být žalobci způsobena, ani její výše, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
7. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
8. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 5. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu