32 Cdo 4459/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně Československá obchodní banka, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická
333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalované I. Š.,
podnikatelce, místem podnikání v Hradci – Nové Vsi ev. č. 18, PSČ 790 84,
identifikační číslo osoby 41577400, zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou,
advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124/11, PSČ 760 01, o vzájemném návrhu
žalované na zaplacení částky 3,318.323,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 82/2008, o dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. ledna 2011, č. j. 1 Cmo
180/2010-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád
ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v
Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2010, č. j. 11 Cm 82/2008-42, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalované na zaplacení
částky 3,318.323,- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v
souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí
zrušené odvolacím soudem). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu
ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť
napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po
právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací
soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil,
popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam
rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka,
která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako
ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na
webových stránkách Nejvyššího soudu). Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila a právní otázka
splňující kritéria stanovená v § 237 odst. 3 o. s. ř. není zahrnuta ani v
obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů. Dovozuje-li dovolatelka přípustnost dovolání též z toho, že napadené rozhodnutí
řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, pak zřejmě přehlédla, že novelou
provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. bylo ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. s
účinností od 1. července 2009 změněno na shora citované znění, které již v
demonstrativním výčtu kritérií (jak se podává shora), z nichž lze usuzovat na
zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, rozpor s hmotným právem
neuvádí.
Námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil nárok uplatněný
dovolatelkou vzájemným návrhem jako promlčený, neboť opomněl aplikovat
ustanovení § 388 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), pak
otázku zásadního právního významu neotevírá, neboť otázka aplikace ustanovení §
388 odst. 2 obch. zák. není pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Předmětem
řízení v souzené věci byla pouze ta část nároku na náhradu škody uplatněného
vzájemnou žalobou v celkové výši 3,390.901,- Kč, která nebyla co do částky
72.578,- Kč posouzena jako vzájemná pohledávka uplatněná k započtení proti
žalované pohledávce a řízení, o níž bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze
dne 4. července 2008, č. j. 11 Cm 204/95-417, vyloučeno k samostatnému
projednání. Nárok, jenž je předmětem řízení v souzené věci, tedy není právem
uplatněným při obraně nebo započtení ve smyslu ustanovení § 388 odst. 2 obch. zák., jak se mylně domnívá dovolatelka. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani otázka, zda musí
jednostranný úkon odstoupení od smlouvy učiněný podle ustanovení § 344 a násl. obch. zák. obsahovat uvedení konkrétního důvodu včetně jeho skutkového vymezení
tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Je tomu tak kumulative ze
dvou důvodů. Především spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě
vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému
přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka
jejího zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek
sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je nepřípustné jako celek (srov. usnesení ze
dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3,
ročník 2002, pod číslem 54, usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo
663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
a z poslední doby např. usnesení ze dne 28. června 2011, sp. zn. 32 Cdo
1675/2011, a usnesení ze dne 25. března 2013, sp. zn. 32 Cdo 2220/2011). V
souzené věci byla žaloba zamítnuta v prvé řadě z toho důvodu, že uplatněné
právo na náhradu škody, i kdyby je dovolatelka měla, nelze přiznat z důvodu
promlčení, a ve vztahu k posouzení této právní otázky podmínka jejího zásadního
právního významu splněna není, jak vysvětleno shora. Dále pak se jedná o otázku, která byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
vyřešena, a odvolací soud (jenž se touto otázkou výslovně nezabýval, dovodil
však, že odstoupení od smlouvy vyvolalo zamýšlené účinky), se od judikatorních
závěrů dovolacího soudu neodklonil. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. července 2010, sp. zn. 32 Cdo 750/2009, uveřejněném v Souboru civilních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H.
Beck, pod číslem C 8855,
formuloval a odůvodnil právní závěr, že právní úkon nelze považovat za neurčitý
jenom proto, že neobsahuje náležitost, kterou obsahovat nemusí, tedy která není
právním předpisem stanovena nebo účastníky sjednána jako nezbytná obsahová část
právního úkonu (shodně srov. např. usnesení ze dne 20. prosince 2011, sp. zn. 23 Cdo 3470/2010, a rozsudek ze dne 27. července 2010, sp. zn. 32 Cdo
750/2009). V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích
námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího
soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle
ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalovaná, jejíž dovolání
bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu
spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. října 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu