U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v
právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ
128 00, proti žalované Setal s.r.o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1861/7, PSČ
120 00, IČ 27171167, zastoupené Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem v
Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 7, o určení vlastnického práva k
nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 203/2006, o
dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu
2008, č. j. 25 Co 412/2008-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž
Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.
května 2008, č. j. 18 C 203/2006-110, ve výroku ve věci samé, kterým bylo
určeno, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č.
260 pro katastrální území a obec Pozlovice, blíže v něm uvedených (dále též jen
„předmětné nemovitosti“), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) občanského soudního řádu (dále rovněž jen „o. s. ř.“), protože ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací
soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán
rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka
brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací
soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo
shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve
znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení
zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený
rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka
spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky platnosti
smlouvy uzavřené dne 9. listopadu 2004, jíž na ni byly převedeny předmětné
nemovitosti Fondem dětí a mládeže „v likvidaci“ (dále rovněž jen „FDML“),
tvrdíc, že smlouva je platná a svým obsahem neodporuje zákonu, protože při
jejím uzavření obě smluvní strany (zejména pak prodávající, který byl státní
organizací) postupovaly v souladu s právními předpisy. Tato otázka však
napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Je tomu tak proto, že otázka neplatnosti smluv o převodu
nemovitých věcí, bytů a nebytových prostor v majetku státu pro rozpor se
zákonem (§ 39 občanského zákoníku), nebyla-li při jejich uzavírání dodržena
podmínka schválení Ministerstvem financí vymezená ustanovením § 22 odst. 3
zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v
právních vztazích, jejíž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, byla
již Nejvyšším soudem opakovaně vyřešena. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne
15. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 4057/2007, k jehož závěrům se napadené
rozhodnutí (stejně jako předtím rozsudek soudu prvního stupně) výslovně hlásí,
uzavřel, že nesplnil-li likvidátor při prodeji nemovitosti na základě veřejné
soutěže podmínky stanovené § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění
účinném do 25. ledna 2006, pro převod nemovitostí ve vlastnictví státu (byť v
procesu likvidace státní organizace), je taková kupní smlouva neplatná pro
rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku). Shodný právní názor zaujal i ve
svých dalších rozhodnutích, (srov. například rozsudek ze dne 13. prosince 2007,
sp. zn. 28 Cdo 4848/2007, usnesení ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo
5140/2007, vydané ve věci, kde účastníci řízení byli titíž, jako v této věci,
rozsudek ze dne 27. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 5104/2007 a rozsudek ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 32 Cdo 1141/2008). S ohledem na jejich četnost lze
konstatovat, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je v posouzení této otázky
stálá a neměnná a ani v této věci nemá dovolací soud žádný důvod se od ní
odchýlit
Soulad prvně uvedeného rozhodnutí s ústavním pořádkem se stal
předmětem přezkumu Ústavním soudem, který ústavní stížnost usnesením ze dne 17. července 2008, sp. zn. III.
ÚS 249/08, odmítl a uzavřel, že „není patrno, že by
případné pochybení obecných soudů v daném rozhodovacím procesu dosáhlo
ústavněprávní úrovně v podobě zjevného excesu, odůvodňujícího ingerenci
Ústavního soudu do jejich činnosti“. Obdobně byly posouzeny ústavní stížnosti
proti dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu řešícím stejnou právní otázku. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově
vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích
námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené
rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze
uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je
proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako
nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Na doplnění dovolací soud dodává, že v průběhu dovolacího řízení
došlo ke změně organizační složky vystupující za stát, jíž se stal podle zákona
č. 153/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve
znění pozdějších předpisů, ode dne 1. července 2009 Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a
žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný
prostředek.
V Brně
dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu