33 Cdo 1124/2017-712
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně K. L., zastoupené JUDr. Barborou Keindl Flakovou, advokátkou se
sídlem Praha 2, Na Švihance 1549/8, proti žalované M. S., zastoupené JUDr.
Robertem Hamousem, advokátem se sídlem Kladno, Saskova 1625, o 1.100.000 Kč s
příslušenstvím oproti vyklizení a předání věci, vedené u Okresního soudu v
Kladně pod sp. zn. 24 C 11/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 22 Co 125/2016, 22 Co 126/2016-583, t a
k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 1.100.000 Kč s příslušenstvím
oproti vyklizení a předání nemovitostí z titulu uplatnění práva z odpovědnosti
za vady ve formě odstoupení od kupní smlouvy.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 22 Co 125/2016, 22 Co
126/2016 - 583, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 7. 2015,
č. j. 24 C 11/2012-400, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 7. 10. 2015,
č. j. 24 C 11/2012-410, ve výrocích I, II a V, jimiž byla žalované uložena
povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.100.000 Kč se specifikovanými úroky z
prodlení oproti vydání specifikovaných nemovitosti, dále částku 8.833 Kč se
specifikovanými úroky z prodlení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení;
změnil jej ve výroku IV o náhradě nákladů řízení státu a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 15. 11. 2011 kupní
smlouvu (s právními účinky vkladu k 16. 11. 2011), jejímž předmětem byl
pozemek, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova, se způsobem
využití bydlení, pozemek, jehož součástí je budova bez č. p./č. e. - garáž, vše
zapsané na LV, katastrální území D. u K., obec K., vedeném Katastrálním úřadem
pro S. kraj, Katastrální pracoviště K. (dále jen “předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“), za kupní cenu 1.100.000 Kč. V článku III kupní smlouvy smluvní
strany prohlásily, že prodávající (žalovaná) seznámila kupující (žalobkyni) s
faktickým i právním stavem nemovitostí a že jí nejsou známy žádné vady nebo
okolnosti, na které by měla kupující upozornit. Žalovaná věděla o záměru
žalobkyně využívat předmětné nemovitosti k celoročnímu bydlení a ubezpečila ji,
že topení v domě je funkční a provozuschopné. Poté, co žalovaná protokolárně
předala žalobkyni nemovitosti dne 18. 11. 2011, žalobkyně zjistila, že na
stěnách uvnitř domu (nosných zdech, příčkách i stropu) jsou hluboké trhliny,
které byly ukryty pod tapetami a obklady, a že topení v domě je nefunkční. Dopisem ze dne 1. 12. 2011 žalobkyně vytkla žalované skryté vady předmětu
koupě, a to hluboké praskliny ve stěnách domu, které byly zakryty, a
nefunkčnost topení, o němž byla ujištěna, že funguje, a od kupní smlouvy
odstoupila. Vzhledem k odmítavému postoji žalované žalobkyně nechala posoudit
stav domu odborníky, kteří potvrdili existenci vytčených vad v době uzavření
kupní smlouvy. Z revizního znaleckého posudku vypracovaného Doc. Ing. Janou
Markovou, Ph.D. (znalkyní pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné,
průmyslové, zemědělské, inženýrské a stavební odvětví různá, se specializací
spolehlivost konstrukcí, navrhování staveb, zatížení konstrukcí, statika a vady
a poruchy stavebních konstrukcí) a jejího výslechu bylo zjištěno, že současný
technický stav domu brání jeho řádnému užívání, byť bezprostřední nebezpečí
zřícením nehrozí. Stav nosných konstrukcí neodpovídá obvyklému opotřebení s
ohledem na své stáří. Dům je neobyvatelný, jeho statika je narušena v důsledku
nedostatečné únosnosti základových konstrukcí a malé provázanosti vodorovných a
svislých konstrukcí. Topný systém je nefunkční; připojení elektrického kotle,
který měl zajišťovat vytápění domu, je neprofesionální, je podomácku vyrobený,
neprošel testy a navíc je umístěn v koupelně, tedy v prostředí pro elektrickou
instalaci nebezpečném. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dospěl k
právnímu závěru, že žalobkyni vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit ve
smyslu § 597 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), které
uplatnila ve lhůtě podle § 599 odst. 1 obč. zák.
Vytčené trhliny ve zdech,
které jsou důsledkem nedostatečné únosnosti základových konstrukcí a malé
provázanosti vodorovných a svislých konstrukcí, představují skrytou vadu, na
kterou žalovaná žalobkyni neupozornila (§ 597 odst. 1 obč. zák.), nikoliv běžné
opotřebení domu. Žalobkyni svědčilo právo odstoupit od smlouvy podle § 597
odst. 2 obč. zák., jelikož vytápění domu nebylo přes ujištění žalované funkční
(tj. nemělo žalobkyní vymíněnou vlastnost).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné
ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen
„o. s. ř.“). Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou na sobě nezávislých důvodech. Žalobě vyhověl s tím, že žalobkyně byla oprávněna od kupní smlouvy odstoupit
jak podle § 597 odst. 1 obč. zák. z důvodu existence skrytých vad způsobujících
neupotřebitelnost předmětu koupě, tak podle § 597 odst. 2 obč. zák., neboť
předmět koupě neměl přes ujištění žalované žalobkyní vymíněnou vlastnost -
funkční a provozuschopné topení. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003,
uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil,
že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k
zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto
otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto
otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí
ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je
rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího
soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak
projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním
napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá,
nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013). Uvedené
závěry se uplatní i v podmínkách posuzování přípustnosti dovolání podle § 237
o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá označená otázka
aplikace § 597 odst. 2 obč. zák., kterou žalovaná považuje za otázku dosud v
rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Žalovaná svou právní argumentaci
zakládá na námitkách, že topení bylo v době předání funkční, nic nebránilo jeho
dlouhodobému používání a že žalobkyně jeho obsluhu nezvládla, že z čl. III
odst. 1 kupní smlouvy nelze dovozovat její prohlášení, že předmět koupě nemá
žádné vady, a že žalobkyně byla s předmětem koupě seznámena; tím ovšem primárně
zpochybňuje správnost skutkových zjištění, respektive zjištění obsahu kupní
smlouvy. Judikatura dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že
zjištění obsahu smlouvy, tedy toho, co účastníci sjednali (k čemu směřovala
jejich vůle), a to i za pomoci výkladových pravidel ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., je skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo
2900/99, a na něž Nejvyšší soud navázal v mnoha dalších rozhodnutích).
Odlišnou
prezentací skutkových zjištění a interpretací obsahu smlouvy žalovaná formuluje
vlastní verzi skutku, jejímž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku
nesprávného právního posouzení věci. Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-
li z jiného skutkového zjištění, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací
soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho
správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem
promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel,
nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění
účinném od 1. 1. 2013 úspěšně zpochybnit žádným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení
důkazů - § 132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací
schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo
3189/2008). Vzhledem k tomu, že žalovaná ve vztahu k přezkumu otázky práva na odstoupení
žalobkyně od kupní smlouvy ve smyslu § 597 odst. 2 obč. zák., neuplatnila
jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nemohl
dovolací soud správnost uvedeného závěru přezkoumávat; tím se stalo nadbytečným
zabývat se druhým dovolacím důvodem, tedy správností závěru, na němž je
rozsudek odvolacího soudu souběžně založen (tj. odstoupení žalobkyně podle §
597 odst. 1 obč. zák.), neboť i kdyby odvolací soud v tomto směru pochybil,
nebylo by možné dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud
v souvislosti s argumentací týkající se práva žalobkyně na odstoupení od
smlouvy podle § 597 odst. 1 obč. zák., žalovaná namítá, že jí bylo upřeno právo
na spravedlivý proces tím, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně
nevyslyšel její návrh na vypracování dalšího znaleckého posudku, jehož
předmětem by bylo vyčíslení potřebných nákladů na odstranění vad, nemohou s
ohledem na výše uvedené ani tyto výtky zvrátit správnost rozhodnutí odvolacího
soudu; dovolací soud se jimi proto nezabýval. Zbylá polemika žalované (že
existence trhlin vně i uvnitř domu byla zcela zjevná, apod.) je navíc z
hlediska posouzení přípustnosti dovolání bezcenná, neboť má rovněž výhradně
skutkový charakter. Přípustnost dovolání nezakládá ani výtka žalované týkající se přiznaných úroků
z prodlení. Žalovaná zpochybňuje správnost právního závěru o opodstatněnosti
žalobkynina nároku na úroky z prodlení ze žalované částky, argumentací, že se
jedná o závazek synallagmatický, jehož povaha požadavek na úrok z prodlení
vylučuje; v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1998/2008. Dovolací soud právní názor žalované nesdílí. Judikatura dovolacího soudu
zabývající se aspekty vzájemné restituční povinnosti smluvních stran neplatné
či zrušené smlouvy ve smyslu § 457 obč. zák. opakovaně zaujala právní názor,
podle něhož závazek k vrácení poskytnutého plnění podle § 457 obč. zák.
má
synallagmatický charakter. Odtud plyne, že požadavek jedné smluvní strany, aby
jí bylo druhou smluvní stranou vráceno plnění, jež jí poskytla, může uspět, jen
vrátil-li žadatel to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní
strany on sám, popř. je-li jím deklarována navenek reálná připravenost obdržené
plnění vrátit. Pro posouzení prodlení prodávajícího s vrácením kupní ceny
kupujícímu je rozhodující, zda a kdy kupující splnil synallagmatickou povinnost
k vrácení kupní ceny (tj. vrátil předmět koupě) nebo její reálné splnění nabídl
(srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo
3902/2009, jeho usnesení ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3257/2014, jež
obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud proti němu podanou ústavní stížnost
odmítl usnesením ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 534/2015, a dále rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 33 Odo 723/2003). Typicky
oboustranně zavazující smlouvou je smlouva kupní, kdy práva a povinnosti obou
účastníků smlouvy jsou vzájemně podmíněné, a rovněž tak jsou vzájemně podmíněné
jejich nároky na vrácení už přijatých plnění, je-li smlouva neplatná, resp. byla-li zrušena. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1998/2008, z něhož žalovaná cituje vybranou pasáž, není případný, neboť
v uvedené věci se soudy zabývaly otázkou, zda lze vyhovět žalobě, není-li v
žalobním petitu vyjádřen synallagmatický závazek účastnických stran, jež si
vzájemně plnily na základě neplatné smlouvy. Názor, že je vyloučeno požadovat
úroky z prodlení ze zaplacené kupní ceny, byl vysloven jen obiter dictum bez
bližšího odůvodnění a je ojedinělým vybočením z ustálené judikatury. Brojí-li žalovaná proti správnosti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací
soud potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně přisuzující žalobkyni
právo na náhradu nákladů ve výši 8.833 Kč, které jí vznikly v souvislosti s
uplatněním práv z odpovědnosti za vady ve smyslu § 598 obč. zák. (vypracování
znaleckého posudku H. a zpráva K. o stavu topení), přehlíží, že napadenou částí
potvrzujícího výroku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50.000 Kč a dovolání je tudíž v této části ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. objektivně nepřípustné. Obdobně je tomu i ve vztahu k části
výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku IV o náhradě nákladů řízení státu ve výši 19.290,20 Kč;
žalovaná jej napadá v části nákladů státu vynaložených na výslech znalkyně Ing. Horové (který nevyčísluje). Ani celková výše výrokem IV přiznaných nákladů
zjevně nedosahuje stanovený limit; přípustnost dovolání je tudíž vyloučena. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta
první o. s. ř.). I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě
odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.), sluší se poznamenat, že náklady, které
případně vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání
žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť uvedené vyjádření
nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání odmítnuto. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.