33 Cdo 142/2024-415
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyň a) České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, a b) Správa železnic, státní organizace, se sídlem Praha 1 - Nové Město, Dlážděná 1003/7, identifikační číslo osoby 70994234, za účasti 1) CityRail, a.s., , se sídlem Praha 4, Michle, Magistrů 202/16, identifikační číslo osoby 24199010, 2) KŽC Doprava, s.r.o., se sídlem Praha 9 – Koloděje, Meinlinova 336, identifikační číslo osoby 27423069, 3) ARRIVA vlaky s.r.o., se sídlem Praha 8, Karlín, Křižíkova 148/34, identifikační číslo osoby 28955196, 4) METRANS Rail s.r.o., se sídlem Praha 10, Podleská 926, identifikační číslo osoby 26361485, 5) Cargo Motion s.r.o., se sídlem Ostrava, Slezská Ostrava, Těšínská 120/54, identifikační číslo osoby 28270304, 6) ORLEN Unipetrol Doprava s.r.o., se sídlem Litvínov, Litvínov - Růžodol 4, identifikační číslo osoby 64049701, 7) ČD Cargo, a.s., se sídlem Praha 7 - Holešovice, Jankovcova 1569/2c, identifikační číslo osoby 28196678, 8) CER Slovakia a.s., se sídlem Mýtna 15, 811 07 Bratislava, Slovenská republika, reg. číslo 44616791, 9) Leo Express Tenders s.r.o., se sídlem Praha 3, Žižkov, Řehořova 908/4, identifikační číslo osoby 24848131, 10) EP Cargo a.s., se sídlem Praha 4, Nusle, náměstí Hrdinů 1693/4a, identifikační číslo osoby 24721166, 11) RegioJet a.s., se sídlem Brno, Brno – město, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 28333187, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Pražákova 1008/69, a 12) RegioJet ÚK a.s., se sídlem Brno, Brno – město, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 07544014, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Pražákova 1008/69, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 188/2020, o dovolání žalobkyně b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 15 Co 151/2023- 308, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit KŽC Doprava, s.r.o., se sídlem Praha 9 – Koloděje, Meinlinova 336, identifikační číslo osoby 27423069, na nákladech dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit účastnicím RegioJet a.s., se sídlem Brno, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 28333187, a RegioJet ÚK a.s., se sídlem Brno, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 07544014, oprávněným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení 6 364,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Hrouzka.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Žalobkyně se žalobami podle části páté občanského soudního řádu (spojenými v tomto řízení) domáhaly nahrazení (rozkladového) rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „ÚPDI“) ze dne 19. 6. 2020, č.j. UPDI-2424/20/KP, sp. zn. RPD005/19, a prvostupňového rozhodnutí ÚPDI ze dne 4. 3. 2020, č.j. UPDI-0797/20/ZA, sp. zn. RPD005/19. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 27 C 188/2020-150, nahradil v žalobami napadené části rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 19. 6. 2020, č.j. UPDI-2424/20/KP, sp. zn. RPD005/19, kterým byl potvrzen výrok 4. rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 4. 3. 2020, č.j. UPDI-0797/20/ZA, sp. zn. RPD005/19, tak, že výrok 5. rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 4. 3. 2020, č. j. UPDI-0797/20/ZA, sp. zn. RPD005/19, podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, změnil tak, že zní celý nově takto: „Změna Prohlášení 2020, příloha „C“ část C bod IV – nové znění bodu - Cena za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy, odstavec IV. 5 je v rozporu s § 33 odst. 1 zákona o dráhách. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře stanovuje Správě železnic, že Změnu Prohlášení 2020, přílohu „C“ část C bod IV – nové znění bodu - Cena za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy, odstavec IV. 5, v uvedeném rozsahu nelze použít. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře neshledal rozpor přílohy „C“ část C bod IV - nové znění bodu - Cena za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy, odstavec IV.3, IV.4 a IV.6 Změny Prohlášení 2020 se zákonem o dráhách. V ostatních částech se podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 4. března 2020, č. j. UPDI-0797/20/ZA, sp. zn. RPD005/19 potvrzuje a rozklady proti němu se zamítají“ (výrok I.). „1. Nebyl shledán rozpor přílohy „C“ část C bod IV – nové znění bodu – Cena za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy, odstavce IV.1 a IV.2 Změny č. 2 Prohlášení o dráze celostátní a regionální platného pro přípravu jízdního řádu 2020 a pro jízdní řád 2020, č. j. 70522/2019-SŽDC-GŘ-O5 účinné ode dne 1. 12.
2019 se zákonem o drahách“ (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 15 Co 151/2023-308, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil s tím, že první žalobkyně a druhá žalobkyně mohou podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví ve lhůtě 1 měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení k Městskému soudu v Praze; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
4. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že podle právní úpravy § 65a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále též jen „zákon o dráhách“), ve znění účinném od 1. 2. 2022 dle novelizace provedené zákonem č. 426/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 426/2021 Sb.“), která se použije i na soudní řízení zahájená před nabytím její účinnosti, jsou k přezkumu rozhodnutí ÚPDI příslušné soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v řešeném případě jde o odchýlení se od výkladu zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb.), jde současně o otázku, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (časová působnost § 65a zákona o dráhách vloženého novelou zákonem č. 426/2021 Sb., při zohlednění čl. II bod 11 zákona č. 426/2021 Sb.) a současně o otázku, u které má za to, že by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Součástí dovolání byl návrh na spojení věci s řízeními vedenými u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 1349/2023 a sp. zn. 23 Cdo 1455/2023, v nichž se řešila identická otázka.
6. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení čl. II bod 11 novely č. 426/2021 Sb., uzavřel-li, že se dané přechodné ustanovení upravující režim řízení zahájených přede dnem účinnosti novely č. 426/2021 Sb., vztahuje pouze na správní řízení. Prosazuje, že nelze s odkazem na uvedené ustanovení ve spojení s § 65a zákona o dráhách zpětně změnit příslušnost soudu u soudních řízení, která byla zahájena před účinností zmíněné novely. Nadto se odvolací soud při posouzení této otázky odchýlil od závěrů uvedených v usnesení zvláštního senátu ze dne 16. 1. 2023, sp. zn. Konf 3/2022.
7. KŽC Doprava, s.r.o. ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. RegioJet a.s. a RegioJet ÚK a.s. ve společném vyjádření k dovolání navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl.
8. K dovolání podal vyjádření Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, který není účastníkem řízení.
9. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
10. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
12. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
13. Dovolání není přípustné.
14. K přípustnosti dovolání je třeba nejprve uvést, že argument dovolatelky, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
15. Otázka (v pořadí první) týkající se důvodů, pro které se soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu může odchýlit od výkladu časové působnosti novely č. 426/2021 Sb. provedeného zvláštním senátem, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí a tato otázka tudíž nemůže přípustnost jejího dovolání založit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Problematika časové působnosti novely č. 426/2021 Sb. totiž dosud nebyla zvláštním senátem meritorně (ve věci samé) vyřešena, a to ani v dovolatelkou citovaném usnesení ze dne 16. 1. 2023, sp. zn. Konf 3/2022, řešícím otázku přezkumu předběžného opatření vydaného ÚPDI, ve kterém se zvláštní senát k otázce časové působnosti novely č. 426/2021 Sb. vyjádřil pouze nad rámec důvodů rozhodnutí ve věci samé (tj. formou obiter dictum). Takto učiněný závěr (tj. formou obiter dictum) však nepředstavuje řešení otázky, na němž by soudní rozhodnutí záviselo (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2474/2018, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4812/2017, a ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1320/2020), a nemůže tedy být ani součástí ustálené rozhodovací praxe soudu (zvláštního senátu), od níž by se mohl odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlit.
16. K přípustnosti dovolání ve vztahu k druhé otázce (časové působnosti ustanovení § 65a zákona o dráhách ve znění účinném podle novely č. 426/2021 Sb. na probíhající soudní řízení o přezkumu rozhodnutí ÚPDI) je třeba nejprve uvést, že argument dovolatelky, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
17. Přípustnost dovolání však uvedená otázka nezakládá i proto, že byla v mezidobí (po podání dovolání v této projednávané věci) dovolacím soudem v jeho rozhodování vyřešena.
18. V usnesení ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023, dospěl Nejvyšší soud (v řízení o obdobném dovolání rovněž podaném žalobkyní v této věci) k závěru, že podle § 65a odst. 2 zákona o dráhách ve znění účinném od 1. 2. 2022 jsou k přezkumu rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře i v řízení zahájených před tímto datem příslušné soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví. Pomocí relevantních výkladových metod vyložil účel a smysl novely č. 426/2021 Sb., kterou bylo do zákona o dráhách vloženo ustanovení § 65a odst. 2, jež spočívají především v zavedení takového režimu přezkumu, u něhož nebude existovat pochybnost o souladu s unijním právem, což platí i pro soudní řízení již zahájená. Z uvedeného důvodu je pak třeba vztáhnout časové účinky § 65a odst. 2 zákona o dráhách i na soudní řízení již zahájená a projednávaná podle části páté občanského soudního řádu.
19. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1455/2023, ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3643/2023, nebo ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 478/2024.
20. Závěr odvolacího soudu, že je nutno řízení zastavit pro nedostatek podmínky řízení z důvodu příslušnosti soudů rozhodujících ve věcech správního soudnictví, je s výše uvedeným v souladu.
21. K námitkám dovolatelky týkajícím se řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem Evropské unie dovolací soud uvádí, že ani v projednávané věci důvod pro položení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru neshledal (k tomu v podrobnostech srovnej již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023, bod 44).
22. Výtkami, že odvolací soud způsobil průtahy v řízení a že usnesení odvolacího soudu je stiženo nepřezkoumatelností dovolatelka neuplatnila způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však (jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
23. Případné průtahy v řízení nejsou vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani se nejedná o vadu uvedenou v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 85/2004).
24. Uvádí-li dovolatelka, že dovolání podává proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, tedy i proti jeho nákladovému výroku, pak v této části dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
25. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
27. Vzhledem k tomu, že řízení vedená Nejvyšším soudem pod sp. zn. 23 Cdo 1349/2023 a sp. zn. 23 Cdo 1455/2023 již byla skončena, je bezpředmětné se zabývat návrhem na jejich spojení s nyní posuzovanou věcí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně b) dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné účastnice KŽC Doprava, s.r.o., RegioJet a.s. a RegioJet ÚK a.s. podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 10. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu