U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobkyně L. K., zastoupené Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se
sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8, proti žalované BREDLEY AND SMITH, s. r.
o. (dříve PROLUX Consulting Int. s.r.o.), se sídlem Praha 1, Václavské náměstí
819/43, identifikační číslo 267 31 908, zastoupené JUDr. Zuzanou Kudrnovou,
advokátkou se sídlem Žitenice, Litoměřická 24, o určení neplatnosti smlouvy,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 155/2011, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2013, č. j.
18 Co 6/2013-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
účastnicemi dne 15. 2. 2011 je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledal v tom, že rozhodnutí je
objektivně způsobilé předejít dalším sporům mezi účastnicemi; v případném sporu
o odměnu žalované by soud platnost smlouvy posuzoval jako otázku předběžnou.
Neplatnost uvedené smlouvy dovodil z § 55 odst. 2, § 41 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč.
zák.“ (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), neboť obsahuje ujednání
znevýhodňující žalobkyni coby spotřebitele (§ 56 odst. 1, 3 písm. h/ obč.
zák.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. února 2013, č.j. 18 Co 6/2013-62,
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení zamítl, a rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně
dovodil, že na určení neplatnosti smlouvy není dán naléhavý právní zájem; s
poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon
1338/96, vyslovil názor, že pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu
právo nebo právní vztah je nebo není (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), nevytváří -
zásadně - překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění (§ 80 písm. b/ o. s
.ř.) vycházející ze stejného skutku. Protože rozsudek, jímž by byla určena
neplatnost smlouvy, by nebyl překážkou pro vedení řízení o žalobě na plnění,
nemůže žaloba na požadované určení vytvořit pevný právní základ pro vztahy
účastnic a není způsobilá předejít žalobě na plnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné
podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s.
ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, jenž navázal na předchozí
judikaturu Nevyššího soudu - zejména rozhodnutí ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3
Cdon 1338/96, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2003, dále ze dne 29. 4. 2003, sp.
zn. 21 Cdo 58/2003, a ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2004 a č. 68/2001, dále
rozhodnutí ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 33 Cdo 1321/2007, ze dne 30. 3. 2010,
sp. zn. 23 Cdo 128/2008, ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4535/2009, ze dne
22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3489/2009, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo
2411/2010, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3962/2010, a ze dne 30. 1. 2014,
sp. zn. 33 Cdo 3877/2013). 28. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 186/2013, ze dne 25. 9.
2012, sp. zn. 20 Cdo 2386/2012, které je uveřejněno ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod číslem 15/2013, a ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo
1112/2014); není přitom důvod, aby bylo rozhodováno jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1
věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu