33 Cdo 2529/2022-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně I. W. B., zastoupené Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 341/15, proti žalované CARDINAL DESIGN s. r. o., se sídlem v Praze 9, Freyova 82/27, identifikační číslo 287 86 602, zastoupené Mgr. Tomášem Malinovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Navrátilova 675/3, o 350.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 301/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 Co 125/2022-203, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.100,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Malinovského, advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. 15 C 301/2019-167, zamítl žalobu o zaplacení částky 350.000,- Kč, kterou požadovala žalobkyně zaplatit z titulu odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dne 20. 12. 2018 a vrácení zaplacené kupní ceny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmět koupě – kuchyňská linka, zhotovená na zakázku – netrpěl vadami, které by představovaly podstatné porušení smlouvy, a žalobkyně tak neměla právo od kupní smlouvy odstoupit.
Šlo o vady spočívající v nesprávném barevném provedení kuchyňské linky, provedení horních skříněk, které měly o jednu polici méně, než bylo původně objednáno, v nedodání pracovní desky, jakož i dvou dvířek ke dvěma horním skříňkám a v absenci pravého horního rohu kuchyňské linky. Jde-li o barevné provedení kuchyňského nábytku žalobkyně měla možnost se se vzorkem seznámit, avšak provedení Noce Scuro objednala na základě předložených fotografií. Provedení horních skříněk (dvířka rozdělena na čtyři pole oproti původnímu orientačnímu schématu rozdělena na šest polí) bylo ovlivněno požadavkem na výšku skříněk, kdy v konečně sjednaném rozměru nebyl výrobce schopen horní díl dvířek dodat, přičemž s touto skutečností byla žalobkyně seznámena.
K námitce žalobkyně, že některé komponenty nebyly dodány, soud prvního stupně uzavřel, že podle výsledku dokazování bylo dodáno vše, což bylo zkontrolováno s dodacím listem. Pokud jde o pracovní desku byla žalobkyně opakovaně žádána žalovanou o umožnění jejího zaměření, k čemž došlo až v červnu 2019, avšak k instalaci již nikoliv, přestože deska byla vyrobena; montáži zabránila žalobkyně. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 Co 125/2022-203, rozsudek soudu prvního stupně, potvrdil.
Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování kupní smlouvou, reklamací a výzvou k odstranění vad ze dne 28. 5. 2019, odstoupením od smlouvy ze dne 17. 6. 2019, přílohou č. 1 kupní smlouvy včetně jejího zvětšení nepodepsaného účastníky, emailem žalované ze dne 10. 9. 2018 a fotografií kuchyně s datem 26. 10. 2021 vzal za prokázané, že: - dne 20. 12. 2018 byla po předsmluvních jednáních mezi účastnicemi uzavřena kupní smlouva (dále jen „kupní smlouva“ nebo „smlouva“), jejíž předmětem bylo dodání a montáž kuchyňské linky včetně spotřebičů a kuchyňské desky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v barevném provedení Noce Scuro/Oro Imper; vzorek Noce Scuro v masivu neměla žalovaná k dispozici, avšak její jednatel žalobkyni nabídl možnost vyžádat vzorek od výrobce, což by ovšem trvalo asi dva měsíce, tj. stejnou dobu jako výroba kuchyňské linky; tuto možnost žalobkyně nevyužila.
Uzavřením smlouvy si žalobkyně vybrala provedení Noce Scuro a na nabízený vzorek nehodlala čekat, - žalovaná se zavázala předmět plnění dodat do 60 pracovních dnů od data přijetí první zálohy; žalobkyně se zavázala kuchyňskou linku převzít a zaplatit kupní cenu,
- smluvní strany si dohodly, že od smlouvy mohou odstoupit v případech stanovených zákonem a dále poruší-li smlouvu strana podstatným způsobem, přičemž za podstatné porušení smlouvy je mimo jiné považováno i nesplnění povinnosti žalovanou dodat zboží řádně a včas, nebo pokud nezjedná nápravu, přestože byla žalobkyní na neplnění smlouvy písemně upozorněna a byla jí poskytnuta přiměřená lhůta ke zjednání nápravy (čl. 7.2 smlouvy), - dne 28. 5. 2019 zaslala žalobkyně žalované písemnou reklamaci s výzvou k odstranění vad kuchyně dodané dne 2. 4. 2019, která je nekompletní a v jiném provedení, než bylo ujednáno:
1) povrch kuchyňské linky je proveden v jiném barevném provedení, než žalobkyně objednala,
2) nebyla dodána pracovní deska,
3) nástěnné skříně mají o jednu polici méně, než bylo uvedeno v kupní smlouvě,
4) nebyla dodána dvířka ke dvěma nástěnným skříním, 5) chybí pravý horní roh horního dílu kuchyňské linky; s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy poskytla žalobkyně žalované 7denní lhůtu k odstranění zjištěných vad. - dopisem ze dne 17. 6. 2019 žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila. - součástí kupní smlouvy byla příloha č. 1, v níž byly zachyceny parametry kuchyňské linky, zejména objednaná výška 2.350 cm a šířka 2.180 cm, vizualizace kuchyňské linky s výškou 3.000 cm s úpravou dělení horních skříněk pouze na 4 části a úpravou výšky podle požadavku žalobkyně.
Cituje znění § 2095, § 2096, § 2099 odst. 1, § 2106 odst. 1, 2, a 3, § 2107 odst. 1, 2 a 3, § 2111, § 1968 a § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že si žalobkyně objednala barevný odstín kuchyňského nábytku, který jí byl dodán, a tak nemůže jít o vadu předmětu koupě a důvod pro odstoupení od smlouvy. Ve vztahu k horním dvířkám kuchyně v dopise vyzývajícím k odstranění vad (27. 4. 2019) je pouze uvedeno, že skříňky mají o jednu polici méně, špatné dělení dvířek žalobkyně nevytkla a odstranění této vady nepožadovala, přičemž následně i z důvodu této vady od smlouvy odstoupila.
Odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně nebyla prodávajícím upozorněna, že výrobce při žalobkyni zvolené výšce skříněk dělení dvířek na šest částí neprovádí, a tak jediné možné řešení je dělení na čtyři části. Tento nedostatek nepředstavuje ovšem podstatné porušení smlouvy, které by s sebou pojilo možnost odstoupit od kupní smlouvy. Taková vada nebrání užívání věci (kuchyně) svému účelu, a to i v situaci, kdy dvířka nemají původně požadovaný design. Jedná se o nepodstatné porušení smlouvy podle § 2107 o.
z., kdy kupující vzniká právo na odstranění vady nebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Reklamací a výzvou k odstranění vad ze dne 28. 5. 2019 žalobkyně vadu spočívající v absenci dělení dvířek skříněk na šest částí nevytkla ani nepožadovala její odstranění.
Její odstoupení od kupní smlouvy tak není po právu. Žalovaná jako prodávající nebyla na tuto vadu řádně upozorněna a nebyla jí dána příležitost vadu odstranit. Právo odstoupit od kupní smlouvy z tohoto důvodu ve smyslu § 2111 o. z. prekludovalo. Vadu spočívající v dodání pouze dvou vnitřních polic do horních skříněk, ač původně mělo jít o poličky tři, žalobkyně sice označila, nicméně ji toto uspořádání nevadilo. Navíc k odstranění této vady žalobkyně neposkytla nezbytnou součinnost tak, aby skříňky mohly být odvezeny a vada odstraněna.
Tím se ocitla ve smyslu § 1975 o. z. v prodlení se splněním své povinnosti umožnit žalované vadu odstranit a nebyly naplněny podmínky čl. 7.2 smlouvy pro odstoupení od smlouvy. V případě (ne)dodání dvou dvířek nástěnných skříní vzal odvolací soud za prokázané (zejména z výpovědi svědka Š. a jednatele žalované), že dvířka byla dodána; opačný závěr v řízení nebyl prokázán, a důvod pro odstoupení od smlouvy žalobkyní tak nebyl dán. K otázce dodání a instalace tzv. horní rampy kuchyňské linky odvolací soud vyšel z výpovědi svědka Š., podle níž rampa byla položena, nebyla ukotvena, neboť její délka neodpovídala výklenku a bylo nutno ji přizpůsobit.
Jelikož žalobkyně bránila v dokončení kuchyně, nemohl být tento nedostatek odstraněn. I v případě tohoto nedostatku jde o nepodstatné porušení smlouvy, přičemž stejně jako u předchozího nedostatku žalobkyně neposkytla žalované nezbytnou součinnost ve smyslu § 1975 o. z. k jejímu odstranění, nebyly naplněny podmínky podle čl. 7. 2 smlouvy definující podstatné porušení smlouvy zakládající právo od smlouvy odstoupit. K dodání kamenné kuchyňské pracovní desky a zabudování kuchyňských elektrospotřebičů odvolací soud po shrnutí zejména emailové korespondence, kdy účastnice řízení domlouvaly podobu pracovní desky a s tím související vícepráce zvyšující cenu, došlo ke konečnému zaměření desky dne 11.
6. 2019. Emailem ze dne 12. 6. 2019 žalovaná žalobkyni informovala, že předběžný termín montáže bude dne 19. 6. 2019 ve 12 hodin, což žalobkyně s odkazem na své jiné aktivity odmítla. Žalovaná ji ve stejný den emailem upozornila, že podle dopisu ze dne 28. 5. 2019 žalobkyně požadovala dokončení montáže a odstranění vad ve lhůtě 7 dnů, což žalované neumožnila. Na další urgenci dokončení montáže kuchyně reagovala žalobkyně zprávou, že žalovaná nevyhověla jejím požadavkům na odstranění vad, a tak nevidí nutnost instalovat žulovou desku, kterou přivezli.
Žalobkyně nejenže neumožnila odstranit vytýkané vady, jako je zaměření a montáž pravého horního dílu kuchyňské linky, ale také neumožnila zkompletování kuchyně a odstranění dalších vad vytčených v dopise ze dne 28. 5. 2019. Ani nedokončení instalace pracovní desky nemohlo být důvodem pro odstoupení od smlouvy, k jejíž instalaci byla žalovaná připravena, ale žalobkyně ji odmítla. Odvolací soud s přihlédnutím ke čl. 1.4 kupní smlouvy („Kupující je povinen zboží od prodávajícího převzít a zaplatit kupní cenu podle této smlouvy.“), § 1968 věty druhé o.
z. („Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“) a § 1975 o. z.
(„Věřitel je v prodlení, nepřijal- li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.“) zdůraznil, že námitka žalobkyně, že jí ve smlouvě nebyla uložena povinnost součinnosti, je lichá. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně neodstoupila platně od kupní smlouvy ve smyslu § 2106 odst. 1, 2 o. z., co se týče namítaných vad spočívajících v barevnosti kuchyně, instalaci pracovní desky, počtu polic v horních skříňkách a rozdělení horních skříněk, u kterého nebyl ani zachován zákonný postup spočívající ve vytyčení vady, a ve smyslu § 2107 odst. 3 o. z., co se týče ostatních vad, a nemá právo na vrácení již zaplacené kupní ceny.
Proti rozsudku odvolacího soud podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na otázce výkladu právního jednání (kupní smlouvy), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, ve vztahu k barevnému provedení kuchyňské linky. Není srozuměna se závěrem odvolacího soudu, že si u žalované objednala kuchyň v barvě tmavý ořech/masiv se zlatým dekorem v imperiálním (římském) stylu, ke kterémužto závěru dospěl odvolací soud na základě předkontraktačního jednání účastnic, fotografií, výpovědi svědkyně S.
Č., jednatele žalované a e-mailové komunikace účastnic. Podle přesvědčení dovolatelky odvolací soud nezjišťoval skutečnou vůli (úmysl) žalobkyně co do určení barvy kuchyňské linky při uzavírání kupní smlouvy jako Noce Scuro/Oro Imper (dále jen „Noce Scuro“), dovolatelka nebyla seznámena s touto barevností kuchyňské linky, přičemž její vůlí nebylo objednat si barevné provedení Noce Scuro, které jí bylo následně dodáno. Připouští, že jí žalovaná předkládala vzorky materiálů různé barevnosti s různým typovým označením.
Prosazuje názor, že z dokazování nevyplynulo, že by některý z těchto vzorků nesl název Noce Scuro, který byl zanesen do přílohy č. 1 kupní smlouvy. Žalobkyně nebyla informována při podpisu smlouvy „o tom, co podpisem kupní smlouvy (…) vlastně stvrzuje, jaká je ohledně barevnosti kuchyně její skutečná vůle (úmysl).“ Žalovaná dovolatelce nikdy před podpisem kupní smlouvy neukázala vzorek barvy Noce Scuro. Je přesvědčena, že oproti tomu, co jí dříve předložila žalovaná jako vzorek barevného provedení kuchyňské linky, do kupní smlouvy „zahrnula“ název jiného vzorku (jiné barvy – Noce Scuro).
Dovolatelka neovládá italštinu, a považuje tedy za nevhodné, aby ve smlouvě či před jejím uzavřením vyjadřovala svoji představu o barvě kuchyňského nábytku italskými slovy. To, že žalobkyni byla dodána kuchyň v jiném barevném provedení (než jí vybraném) svědčí i fakt, že barva dodané kuchyně se diametrálně liší od barvy ostatního nábytku v jejím bytě. Ze shora uvedených důvodů nemůže proto obstát závěr odvolacího soudu, že barevná odlišnost kuchyňského nábytku není podstatným porušením smlouvy, a tedy důvodem pro který mohla žalobkyně od smlouvy odstoupit.
Přípustnost dovolání dále dovolatelka spojuje s řešením otázek hmotného práva, které nebyly podle jejího přesvědčení doposud dovolacím soudem vyřešeny.
Za takové považuje otázky: a) zda jiné provedení (špatné dělení horních dvířek) části předmětu plnění – kuchyňské linky, představuje podstatné porušení smlouvy, b) zda se za vadu nepovažuje takový nedostatek plnění, pro který kupující neuplatňuje právo z odpovědnosti za vady a konkrétní nedostatek dodaného zboží toleruje a neumožní prodávajícímu odstranění dané vady, c) zda výskyt vady spočívající v nedodání dvířek ke dvěma nástěnným skříním může být vyloučen výpovědí jednoho svědka, d) zda nedodání části kuchyňské linky (horní rampy) je podstatným porušením smlouvy, pro které je kupující oprávněna odstoupit od smlouvy v situaci, kdy neposkytla žalované nezbytnou součinnost, resp. odmítla instalaci této chybějící části kuchyňské linky.
Na základě výsledku posouzení shora uvedených právních otázek má dovolatelka za to, že by měl Nejvyšší soud zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s.
ř. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Dovolání není přípustné. Přestože dovolatelka pod bodem 3) svého dovolání oznamuje, že „dovoláním nebude jakkoli hodnotit skutková zjištění odvolacího soudu a soudu prvního stupně a ani jejich hodnocení důkazů, když si je plně vědoma toho, že hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a ani správnost skutkových zjištění obou předchozích soudů, přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o.
s.
ř., nepodléhá,“ přesto její dovolací argumentace ve vztahu k první dovoláním vymezené otázce – rozporu rozsudku odvolacího soudu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, ve vztahu k barevnému provedení kuchyňské linky je založena na zpochybnění právního posouzení věci formulováním vlastní skutkové verze a subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů. Dovolací soud dlouhodobě judikuje, že „zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002), zatímco dovozuje-li z právního úkonu (nyní právního jednání) konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (nyní právního
poměru), jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení věci. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29.
8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, a usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3050/2008, a ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5364/2014); vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.“ Ze shora uvedeného plyne, že řešení otázky, jaké barevné provedení kuchyňské linky bylo účastníky sjednáno, a jaká byla její skutečná vůle (úmysl), se dovolatelka domáhá procesně neregulérním způsobem; uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 1 o.
s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s.
ř.). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v nyní souzené věci přitom nejde.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak nemůže být v rozporu se závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, neboť tvrzený rozpor vychází z dovolatelkou formulované vlastní skutkové verze, tj. přípustnost dovolání prosazuje procesně neregulérním způsobem.
K otázce: ad a) V souvislosti s řešením otázky, zda podstatné porušení smlouvy představuje špatné dělení horních dvířek, odvolacímu soudu dovolatelka vytýká nepřesvědčivost, resp. nepřezkoumatelnost závěru, že jde jen o nepodstatné porušení smlouvy, argumentuje-li odvolací soud blíže neoznačenou „komentářovou literaturou.“ Není možné, aby odvolací soud při právní argumentaci odkazoval na takovou odbornou literaturu, bez toho, že by ji řádně specifikoval a zároveň blíže rozvedl, která z její pasáží by měla být na tuto věc aplikována, a že jde o skutkově a právně srovnatelný případ.
Touto námitkou dovolatelka neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno a jejíhož posouzení (přezkumu) se domáhá. Uvedenými námitkami dovolatelka nezpochybnila právní posouzení věci, nýbrž namítá nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, tj. existenci vady řízení; ta nemůže sama o sobě založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. K vadám řízení – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). V souvislosti s touto vadou je potřeba poukázat na znění § 2111 o. z. a § 2012 o. z. Dovolatelka poprvé oznamuje vady předmětu koupě dopisem ze dne 27. 4. 2019, poté v dopise ze dne 28. 5. 2019, avšak teprve až v odstoupení od smlouvy ze dne 17. 6. 2019 uvádí, že odstupuje od smlouvy i z důvodu, že horní dvě skříňky „jsou v jiném provedení“ (členění dvířek). Je evidentní, že žalobkyně vadu v členění (designu) horních dvířek neoznámila bez zbytečného odkladu, a tak její právo z tohoto důvodu odstoupit od kupní smlouvy prekludovalo.
Právo odstoupit od smlouvy přitom nevyplývá ani z čl. VII. bodu 7. 2. in fine smlouvy.
K otázce: ad b) Dovolatelka při řešení dovoláním předestřené otázky, zda se za vadu považuje takový existující nedostatek plnění, pro který ale kupující neuplatnila právo z odpovědnosti za vady, takový nedostatek dodaného zboží toleruje a neumožní prodávajícímu odstranění dané vady, prosazuje, že na existenci vady nemůže mít vliv skutečnost, jak se k jejímu výskytu staví kupující. Vada zboží totiž představuje objektivně rozpor zboží s jeho požadovanými vlastnostmi. I pro tuto vadu platí, že ji žalobkyně neoznámila bez zbytečného odkladu, a její právo z tohoto důvodu odstoupit od kupní smlouvy prekludovalo.
Právo odstoupit od smlouvy přitom nevyplývá ani z čl. VII. bodu 7. 2. in fine smlouvy. Velikost horních skříněk umožňující jejich členění na tři sektory dovolatelka nikdy nekritizovala, odpovědnost z titulu tohoto nedostatku neuplatňovala a dala najevo, že proti tomuto výsledku nic nemá. Lze konstatovat, že tím došlo ke zhojení uvedeného rozporu výsledku s původním požadavek vyjádřeným ve smlouvě.
K otázce: ad c) V pořadí další dovolací právní otázkou dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož vada spočívající v nedodání dvířek ke dvěma nástěnným skříním nebyla prokázána. Řešení této otázky staví dovolatelka na vlastním hodnocení důkazů – výpovědi svědka Š. a jednatele žalované, a prosazuje názor, že dvířka dodána nebyla. Odvolací soud přitom přijal závěr, že žalovaná sporná dvířka žalobkyni dodala.
K otázce: ad d) K dovolacímu přezkumu předkládá dovolatelka právní otázku, zda nedodání pravého horního rohu kuchyňské linky (horní rampy) je podstatným porušením smlouvy, pro které je kupující oprávněna odstoupit od smlouvy v situaci, kdy neposkytla žalované nezbytnou součinnost, resp. odmítla instalaci chybějící části kuchyňské linky. Není srozuměna se závěrem odvolacího soudu, že neposkytla potřebnou součinnosti k jejímu odstranění a sama se tak dostala do prodlení s plněním svých smluvních povinností.
Podle jejího přesvědčení ze smlouvy nevyplývá nic, co by vázalo dodání kuchyňské pracovní desky na součinnost žalobkyně. Platí, že dlužník (zde žalovaná) není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (zde žalobkyně) - § 1968 věta druhá o. z.; věřitel je přitom v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu (§ 1975 o. z.). Tato zákonná ustanovení dopadají i do poměrů právního vztahu účastnic řízení, neboť si v kupní smouvě (mimo jiné) dohodly, že „práva a povinnosti neupravené touto smlouvou se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku v platném znění a ostatními právními předpisy platnými ke dni uzavření smlouvy“ (viz čl.
IX. Závěrečná ustanovení, bodu 9. 2 smlouvy). Mýlí se proto žalobkyně, že neměla povinnost poskytnout žalované potřebnou součinnost při splnění jejího závazku z kupní smlouvy, a odmítla-li ji poskytnout, nemohla se žalovaná dostat do prodlení se splněním smluvního závazku, s čímž se vylučuje právo odstoupit do smlouvy pro prodlení žalované.
Závěr o porušení povinnosti dodat řádně a včas žalobkyně navíc staví na vlastní verzi skutku.
Vytýkala-li žalobkyně odvolacímu soudu nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, uplatnila tím námitku vady řízení (dovolací tvrzení neobsahuje vymezení žádné právní otázky, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí), k níž by mohl dovolací soud přihlédnout jen, shledal-li by dovolání přípustným (§ 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není splněno. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu