33 Cdo 3022/2022-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce L. B., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Antošem, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Florianova 440/17, proti žalované B. B., bytem v XY, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 6 C 80/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, č. j. 103 Co 26/2021-118, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 16. 6. 2021, č. j. 6 C 80/2020-75, kterým Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví ideální ? pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, okres XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, „ a to od 1. 6. 2017“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se zřetelem k tomu, kdy byla uzavřena darovací smlouva, posoudil splnění předpokladů pro vrácení daru podle ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“), a uzavřel, že chování žalované (obdarované), které žalobce specifikoval ve výzvě k vrácení daru, hrubé porušení dobrých mravů nenaplňuje. V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce požaduje, aby otázku aplikace přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „zákon č. 89/2012 Sb.“), vyřešil dovolací soud opačně, než jak se podává z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Jelikož pro vymezené chování, kterého se žalovaná dopustila po 1. 1. 2014, odstoupil od darovací smlouvy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., měl odvolací soud předpoklady pro odvolání daru posoudit podle „nového“ občanského zákoníku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce – spolu s manželkou Y. B., s níž se po rozvodu majetkově vypořádal – daroval předmětnou nemovitost své dceři – žalované. Dopisem z 1. 6. 2017 žalobce odstoupil od darovací smlouvy, neboť ve specifikovaném jednání obdarované spatřoval zjevné porušení dobrých mravů.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2020, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č.
40/1964 Sb., i když k
„nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by – logicky vzato – nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o typické právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy.
Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy právní poměr z darovací smlouvy vznikl před 1. 1. 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb.).
Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by právní úprava odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. platila již v době, kdy byla darovací smlouva sjednána, neměla by některá ze stran na darování zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by předpokládat, že dárce může dar odvolat pro nouzi), a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla (srov. též rozsudky ze dne 31.
3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3820/2019, ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 453/2020, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3017/2020, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, a ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019). Odvolací soud otázku předestřenou dovolatelem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jejíž změnu nehodlá senát 33 Cdo iniciovat (§ 20 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů).
Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 4. 2023 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu