33 Cdo 328/2025-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně N. O., zastoupené Mgr. Michalem Gebouským, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované E. H., zastoupené JUDr. Pavlem Dudákem, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 661/4, o zaplacení 162 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 115 C 14/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2024, č. j. 26 Co 199/2024-306,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 764,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Pavla Dudáka.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že účastnice dne 18. 12. 2021 uzavřely „dohodu o složení blokovacího depozita“, v níž se zavázaly uzavřít za sjednaných podmínek kupní smlouvu k bytové jednotce (ve vlastnictví žalované). Žalobkyně uhradila žalované rezervační poplatek 162 140 Kč na účet realitní kanceláře (vedlejší účastník dohody). Protože žalovaná od uvedené dohody odstoupila, je povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši uhrazeného rezervačního poplatku.
Okresní soud v Trutnově v pořadí třetím rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 115 C 14/2022-254, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 121 605 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 40 535 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení 74 971,85 Kč (výrok III).
K odvolání žalobkyně i žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 81 070 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu o zaplacení 81 070 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 40 535 Kč s příslušenstvím, a ve
výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně – jde o „posouzení otázky zákonného atributu výzvy k uzavření budoucí smlouvy v ujednané době, jak definuje ustanovení § 1785 o. z., za současného výkladu právního jednání“. K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout, popřípadě zamítnout.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud zkoumal, zda dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou. Žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Brojí přitom i proti té části rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 40 535 Kč s příslušenstvím. K podání dovolání je však oprávněn (subjektivně legitimován) jen ten z účastníků řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma na právech a tuto újmu lze napravit tím, že dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změní či zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, či ze dne 30.
6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003). Jelikož žalobkyně byla v odvolacím řízení v rozsahu, v němž bylo odvolacím soudem potvrzeno částečné vyhovění žalobě soudem prvního stupně, procesně úspěšná, nebyla jí napadeným rozsudkem odvolacího soudu v této části způsobena žádná újma na právech, kterou by bylo možno v dovolacím řízení napravit. Proto dovolací soud postupoval podle § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. a dovolání směřující proti této části napadeného rozsudku odvolacího soudu jako subjektivně nepřípustné odmítl.
V rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba částečně zamítá, a kterou bylo potvrzeno částečné zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou. Proto zkoumal, zda dovolání v této části obsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné. Platí, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s.
ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (např. usnesení ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li v dovolání uvedena (minimálně dvě) konkrétní odchylná rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se předmětné otázky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2156/2016). Těmto požadavkům žalobkyně ve vztahu k otázce „zákonného atributu výzvy k uzavření budoucí smlouvy…“ nedostála, neboť neuvádí, o jaká konkrétní vzájemně rozporná rozhodnutí se má jednat.
Navíc žalobkyně se předestřenou argumentací pokouší zpochybnit závěr (k němuž odvolací soud dospěl za použití výkladových pravidel) o tom, že žalovaná (marně) vyzvala žalobkyni k uzavření kupní smlouvy, respektive že se jednalo o výzvu prodávajícího k uzavření kupní smlouvy. K tomu je třeba připomenout, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání jeho výkladem, není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2857/2022). Tím spíše pak platí, že výsledek výkladu právního jednání není (nemůže být) řešením otázky hmotného práva, jež je dovolacím soudem rozhodována rozdílně; jde vždy o posouzení individuální okolností konkrétního případu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1230/2023). Požadavkům na výklad právního jednání stanoveným v § 556 o. z., jak tato pravidla pojímá ve své rozhodovací praxi dovolací soud (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017), však odvolací soud v souzené věci dostál. K námitce „absence aktivní věcné legitimace“ právního zástupce realitní kanceláře dovolací soud poznamenává, že předpoklady přípustnosti dovolání je třeba vymezit pro každý dovolací důvod zvlášť (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014); ve vztahu k této otázce dovolatelka nevymezila předpoklady přípustnosti a její dovolání je v této části jen prostou polemikou s odvolacím soudem. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl zčásti pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), a zčásti pro nepřípustnost. Proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání nesměřuje a podle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. ani není přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.