USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalovanému Z. H., zastoupenému JUDr. JCLic. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, o 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 219/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2024, č. j. 56 Co 72/2024-201, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 556 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. JCLic. Ronalda Němce, Ph.D., advokáta.
Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. 2. 2024, č. j. 13 C 219/2021-137, zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 13 C 219/2021-109. Učinil tak v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobce ani ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně vyměřený soudní poplatek za odvolání nezaplatil.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. 56 Co 72/2024-201, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uzavřel, že otázkou, zda usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání se doručuje pouze zástupci účastníka řízení disponujícímu plnou mocí pro celé řízení nebo musí být doručeno také účastníkovi řízení, se zabýval Ústavní i Nejvyšší soud, přičemž ve svých četných rozhodnutích dospěly k závěru, že takové usnesení se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, a nález Ústavní soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z požadavku vyřešit otázku procesního práva, konkrétně „zda je v souladu s právní úpravou a právem na spravedlivý proces postup soudu, pokud je výzva k úhradě soudního poplatku za odvolání zaslána pouze právnímu zástupci žalobce (odvolatele) a nikoliv i žalobci (odvolateli) samotnému“, jinak než je řešena v dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99).
Nálezy a rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž odvolací soud podpořil svou argumentaci, nyní posuzovanou situaci přímo neřeší nebo se vztahují k jiné právní úpravě. Dovolatel připomíná, že v současné době se soudní poplatky převážné již nehradí v kolcích, nýbrž převodem z účtu a nesouhlasí proto s konstatováním soudů, že poplatek je možné uhradit vždy zároveň s úkonem, za nějž se poplatek platí; poplatníkovi totiž nejsou známy platební údaje. Prosazuje, že nelze požadovat, aby za účastníka hradil soudní poplatek jeho zástupce – advokát, když jiné osoby ve většině případů nejsou o nutnosti uhradit soudní poplatek tímto zástupcem informovány.
Má za to, že stav, kdy v zákoně není stanovena možnost, aby právní zástupce účastníka řízení například mohl požádat o prodloužení lhůty, nebude-li klient kontaktní, odporuje zásadám spravedlivého procesu, a proto je nutné, aby „bylo doručení vykázáno i přímo té osobě, která má povinnost splnit“. Požaduje, aby závěr Nejvyššího soudu, že povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání není povinností účastníka osobně v řízení něco vykonat, a proto účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupeného účastníka pouze doručením tohoto usnesení jeho zástupci, byl přehodnocen.
Žalovaný je přesvědčen, že dovolání nesplňuje náležitosti, které jsou na dovolání kladené, a již proto by mělo být odmítnuto. Dovolatel nepracuje s konkrétními judikáty a sám odkazuje na nálezy Ústavního soudu, z nichž se podává, že doručení právnímu zástupci účastníka řízení má stejné účinky, jako doručení účastníku povinnému hradit poplatek. V dovolání formulovaná otázka neřeší podstatu problému ve věci. Není totiž rozhodné, kdo poplatek zaplatil, podstatné je, že byl zaplacen. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném podle pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázka, komu má být doručována výzva k zaplacení soudního poplatku (srov. dikci ustanovení § 50b odst. 4 písm. a/ o. s. ř.), je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena tak, že výzva se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, publikované pod č. 1/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8.
12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2920/2020, ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2786/2016, ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5450/2015, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1853/2003, ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2015, nebo ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2214/2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, publikované pod č. 2/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 1597/12; srov. též závěry odborné literatury – JIRSA, Jaromír.
Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 50b; dále LAVICKÝ, Petr. Civilní proces. Praha: Wolters Kluwer, 2016, Praktický komentář, komentář k § 50b; nebo
VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k § 9). Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že účastníci řízení jsou v podmínkách zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok. Zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání odvolání (§ 4 odst. 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb.) a připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, ale nejpozději ve lhůtě, která je k tomu určena ve výzvě k jeho zaplacení.
Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. přitom výslovně uvádí, že k pozdějšímu uhrazení soudního poplatku se nepřihlíží a soud v takovém případě řízení zastaví, aniž by byla stanovena výjimka (kromě důvodů výslovně uvedených v § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb.) či podmínka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, publikované pod č. 1/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1138/2019, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3.
9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19). Závěrem, že soud prvního stupně nepochybil, doručil-li výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání (dne 16. 1. 2024) pouze zástupci odvolatele z řad advokátů, disponujícímu procesní plnou mocí, a poté, co soudní poplatek v soudem určené patnáctidenní lhůtě nebyl uhrazen, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe neodchýlil. Argumentace dovolatele nepřesvědčila dovolací soud, aby na své ustálené rozhodovací praxi podpořené rozhodnutími Ústavního soudu čehokoliv měnil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu