U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobce Ing. L. N., zastoupeného Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se
sídlem v Kroměříži, Jánská 25, proti žalovanému Ing. P. B., zastoupenému Mgr.
Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, o zaplacení
2.417.677,69 Kč s příslušenstvím a o smluvní pokutu 193.414,22 Kč, vedené u
Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 EC 427/2010, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 23. ledna 20013,
č. j. 59 Co 518/2012-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 23.086,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Tomáše Cimboty, advokáta.
částky 2.417.677,69 Kč za dobu od 2. 9. 2010 do zaplacení a rozhodl o náhradě
nákladů řízení státu.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 23. ledna 2013,
č. j. 59 Co 518/2012-204, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu
zcela, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje - se zřetelem k jím citované
judikatuře Nejvyššího soudu - v nesprávném závěru, že smlouva o půjčce
nevznikla, jestliže finanční prostředky nebyly věřitelem předány dlužníku v
hotovosti ani bezhotovostně na jeho účet, nýbrž s jeho souhlasem byly použity
na úhradu nikoliv jeho dluhu, nýbrž dluhu třetí osoby (společnosti DATI REALITY
s. r. o.). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2008,
sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, a nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2011, sp. zn. I. ÚS 2061/08, prosazuje názor, že i tímto způsobem lze „přenechat“ peníze
získané smlouvou o půjčce dlužníkovi z takové smlouvy. Dovolání není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“),
neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu; vznik právního
vztahu z půjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné
odevzdání (slovy zákona „přenechání“) předmětu půjčky (předání peněz nebo
bezhotovostní převod smluvené částky). Jinak řečeno, ke smlouvě o půjčce
nedochází (a právní vztah z půjčky nevzniká) jen na základě dohody stran
(účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním
předmětu půjčky dlužníkovi (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května
2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 6/2004
pod č. 110, usnesení ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2008, a dále
rozsudek ze dne 11. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, rozsudek ze dne
27. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo1386/2006). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu
dovodila, že při peněžité půjčce věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek
přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním
dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na
dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění
(srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2008, sp. zn. 28 Cdo
3790/2008, ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003, ze dne 29. května
2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006, a ze dne 29. září 2010, sp. zn. 33 Cdo
4312/2008). Reálná podstata smlouvy o půjčce je naplněna i tehdy, poukáže-li
věřitel ze smlouvy o půjčce podle smluvního ujednání s dlužníkem (dohody o
platebním místě) peněžitou částku na účet dlužníkova věřitele, přičemž dlužník
se zaváže mu takto poskytnutou částku ve sjednané lhůtě vrátit; uskutečněním
převodu je pak splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi (srovnej
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 33 Cdo 671/2011).
Se
zřetelem ke shora řečenému, v situaci, kdy finanční plnění žalobce nebylo
plněním na účet třetí osoby (Energo IPT s. r. o.), jímž měl být uhrazen dluh
žalovaného, který vůči této třetí osobě neměl povinnost zaplatit 2.417.677,69
Kč (společnost Energo IPT s. r. o. nebyla věřitelem žalovaného - šlo o závazek
DATI REALITY s. r. o., v níž byl žalovaný jednatelem), nelze mít zato, že ze
strany žalobce došlo k přenechání (předání) peněz dlužníkovi, a tím ke vzniku
smlouvy o půjčce. Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.