33 Cdo 3945/2017-121
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně N. P. A. s.r.o., se sídlem v XY, identifikační číslo XY, zastoupené
JUDr. Jaroslavem Večeřou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25,
proti žalované K. A., bytem v XY, zastoupené JUDr. Liborem Čihákem, advokátem
se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, o 9.699,20 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 214/2016, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017,
č. j. 64 Co 153/2017-91, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 64 Co 153/2017-91,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 12 C 214/2016-67, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni
9.699,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu
o zaplacení částky 4.675 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok III.). Vyhodnotil, že smlouva o poskytování právních
služeb, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (Z. M. N.) v
prosinci 2010, je smlouvou příkazní podle § 724 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) modifikovanou zákonem č. 85/1996
Sb., o advokacii. Zástupčí oprávnění se týkalo sporu žalované s P. S. ve věci
vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 99 C 25/2011, přičemž plná moc
byla právní předchůdkyni žalobkyně udělena dne 4. 1. 2010. Odměna za
zastupování byla sjednána ve výši přiznaných nákladů v tomto řízení a její
splatnost byla vázána na dobrovolné plnění dlužníkem, resp. její vymožení ve
vykonávacím řízení. Mezi účastnicemi smlouvy nebyly dohodnuty podmínky
splatnosti odměny pro případ ukončení zastoupení žalované z důvodu odvolání
plné moci. Poté, co bylo žalobě proti P. S. vyhověno rozsudkem Obvodního soudu
pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 99 C 25/2011-58, a byla mu uložena
povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 9.699,20 Kč k rukám její
advokátky Z. M. N., podala právní předchůdkyně žalobkyně návrh na vymožení
(mimo jiné) přiznaných nákladů řízení soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou
(sp. zn. 203 Ex 30084/13). Dne 3. 8. 2016 žalovaná odvolala Z. M. N., plnou
moc, a tím považoval soud prvního stupně smluvní vztah z příkazní smlouvy za
ukončený. Smlouvou ze dne 10. 10. 2016 postoupila Z. M. N., svou pohledávku za
žalovanou žalobkyni. S odkazem na § 724 a násl. obč. zák. soud prvního stupně
zdůraznil, že způsob vypořádání práva na odměnu advokátky při zániku smlouvy o
poskytování právních služeb nutno poměřovat ustanovením § 732 obč. zák. a § 457
obč. zák. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu představovanou jeho rozsudky
ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3069/2014, a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33
Cdo 4121/2007, uzavřel, že dnem odvolání plné moci a zániku právního vztahu z
dotčené smlouvy vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na odměnu
odpovídající provedenému příkazu, kterou soud prvního stupně vyčíslil. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 64 Co 153/2017-91,
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 9.699,20
Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o veškerých nákladech řízení. Při
nezměněném skutkovém stavu akcentoval, že mezi stranami smlouvy byla sjednána
odměna za provedení příkazu ve formě tzv. přísudku, tj. ve výši přiznané
náhrady nákladů řízení právního zastoupení, promítnuto do poměrů dané věci ve
výši 9.699,20 Kč podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 99 C 25/2011-58. Právo na odměnu podle odvolacího soudu nemůže
zvrátit následné odvolání plné moci.
Účinností odvolání plné moci zanikl
závazek advokátky obstarat záležitost zmocnitele, k čemuž došlo v průběhu
exekučního řízení. Nelze - podle odvolacího soudu - připustit, aby v takovém
případě došlo ve smyslu § 732 obč. zák. k vyúčtování všech odměn za splnění
předchozích příkazů (…) „hluboko do minulosti.“ Jestliže v době do ukončení
nalézacího řízení nedošlo k vypovězení plné moci a advokát provedl příkaz
klienta, náleží mu odměna ve sjednané výši, aniž by docházelo k vypořádání
vztahu ve smyslu § 732 obč. zák. Dohodli-li si účastníci smlouvy, že advokát má
právo na odměnu ve výši přísudku a zmocnitel nemá povinnost mu ji uhradit, pak
by žalovaná byla povinna odměnu, a popř. náklady spojené s právním zastoupením,
zaplatit jen v situaci, kdyby bylo zjištěno, že odměna (náklady nalézacího
řízení) v době vypovězení plné moci byla již na protistraně vymožena a zaslána
k rukám žalované, což neplatí v nyní souzené věci. Ačkoliv byla proti P. S. nařízena pro náklady nalézacího řízení exekuce, nebyla dosud provedena
(exekuční řízení není dosud ukončeno).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“)
dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí
na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Citujíc nosné důvody, na nichž
jsou založeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo
4121/2007, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3069/2014, má zato, že v rozporu
s nimi odvolací soud dovodil, že při zániku příkazní smlouvy odvoláním plné
moci příkazníkem (zmocnitelem) nemůže dojít k vypořádání podle § 732 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku (díle jen „obč. zák.“). Odvolací soud pominul,
že zánikem příkazní smlouvy se vzájemná práva a povinnosti již neřídí původní
dohodou (smlouvou), nýbrž musí dojít k vypořádání podle § 732 obč. zák.
Dovolatelka připouští, že splatnost odměny její právní předchůdkyně za
zastupování žalované byla vázána na okamžik úhrady této pohledávky P. S., popř.
na okamžik jejího vymožení v exekučním řízení. Uvedené smluvní ujednání o
splatnosti ovšem zaniklo současně s odvoláním plné moci a zánikem příkazní
smlouvy, a tak splatnost odměny vzniká prvního dne poté, kdy byla žalovaná o
zaplacení požádána (dnem 6. 6. 2016) v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 485/2004, a jeho rozsudku
ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Odo 336/2005. Žalobkyni náleží v souvislosti se
zánikem příkazní smlouvy právo na peněžité plnění, odpovídající ekvivalentu
poskytnutých právních služeb určenému podle příslušných ustanovení vyhlášky č.
177/1996 Sb.
Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. jako nedůvodné
zamítnout. Z věcného hlediska namítá, že s přihlédnutím k dohodě účastnic
příkazní smlouvy, podle níž měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na odměnu
ve výši přísudku, podmíněnou dobrovolným plněním dlužníka nebo vymožením
pohledávky ve vykonávacím řízení, nemůže dohodnutý způsob splatnosti zvrátit
odvolání plné moci; odvoláním plné moci totiž zaniká jen povinnost příkazníka
obstarat záležitost příkazce do budoucna a neruší závazek s účinky ex tunc. Má
zato, že na vztah účastnic nedopadá ustanovení § 732 obč. zák., neboť smluvně
si dohodly, že odměna za zastupování odpovídá přiznaným nákladům řízení proti
P. S. a její splatnost byla vázána na dobrovolné plnění dlužníka, resp. na
vymožení pohledávky ve vykonávacím řízení. Žalovaná by byla povinna uhradit
žalobkyni požadovanou odměnu jen tehdy, pokud by byla odměna v okamžiku
odvolání plné moci již ve prospěch žalované vymožena nebo zaslána k jejím
rukám.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II. bod. 2. zákona č.
296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené
rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na vyřešení otázky, zda při zániku
příkazní smlouvy odvoláním plné moci příkazníkem se vzájemná práva a povinnosti
již neřídí původní dohodou (smlouvou), nýbrž dochází k vypořádání podle § 732 a
§ 457 obč. zák.; při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu o zaplacení částky
9.699,20 Kč s úrokem z prodlení zamítl na základě úvahy, že dosud nenastala
splatnost odměny za zastupování, jelikož si strany příkazní smlouvy ujednaly,
že právní předchůdkyně žalobkyně má právo na odměnu ve výši tzv. přísudku,
která se stane splatnou až okamžikem dobrovolné úhrady P. S., popř. vymožením
této pohledávky vůči němu.
Tento závěr odvolacího soudu není správný.
Podle § 724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce
obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle § 730 obč. zák. je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze
tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání
příkazníka (první odstavec). Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když
výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti
příkazníka (druhý odstavec).
Podle § 731 obč. zák. pro zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřeně
ustanovení o zániku plné moci (§ 33b).
Podle § 33b obč. zák. plná moc zanikne: a) provedením úkonu, na který byla
omezena, b) je-li odvolána zmocnitelem, c) je-li vypovězena zmocněncem, d)
zemře-li zmocněnec.
Podle § 732 obč. zák. zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce
povinen nahradit příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou škodu a
přísluší-li příkazníkovi odměna, i její část odpovídající provedené práci. To
platí i tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které
nedal příkazník podnět.
Podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, poskytováním právních
služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v
trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání
právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za
úplatu. Poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro
řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána
advokátem.
Podle § 22 odst. 1 zákona o advokacii, advokacie se vykonává zpravidla za
odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Způsob určení odměny a náhrad
advokáta, případně i jejich výši stanoví advokátní tarif (vyhláška ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších, dále jen „advokátní
tarif“).
Není pochyb o tom, že smlouva o poskytování právních služeb má charakter
příkazní smlouvy ve smyslu § 724 a násl. obč. zák.
Odměna advokáta, který poskytuje právní služby za úplatu (srov. § 1 odst. 2, §
22 odst. 1 zákona o advokacii), se řídí smlouvou s klientem, případně
ustanoveními advokátního tarifu.
Dne 4. 1. 2010 udělila žalovaná (zmocnitelka) právní předchůdkyni žalobkyně
plnou moc „ke všem právním úkonům a jednáním v souvislosti s vymáháním
pohledávek zmocnitele za panem P. S. … zmocněný advokát byl oprávněn ke všem
činnostem a úkonům v souvislosti s výše uvedeným předmětem této plné moci … je
oprávněn zahajovat v souladu s předmětem této plné moci řízení před státními
orgány, organizacemi a institucemi, soudy řádnými i mimořádnými a podávat v té
souvislosti příslušné návrhy, zmocnitele v těchto řízeních zastupovat, podávat
návrhy, opravné prostředky a těchto se vzdávat, uzavírat smíry, přijímat jménem
zmocnitele plnění a veškerou korespondenci a zásadně zastupovat zmocnitele při
všech jednáních se všemi právnickými i fyzickými osobami“. Z nesporných tvrzení
obou stran sporu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně si s žalovanou v
příkazní smlouvě dohodly, že splatnost odměny právní předchůdkyně žalobkyně
nastane až okamžikem dobrovolné úhrady pohledávky ze strany P. S., resp. jejím
vymožením. Příkaz tedy nemohl být splněn dříve než vymožením pohledávky
žalované za P. S.. K této situaci ovšem nedošlo, neboť žalovaná v průběhu
exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský
úřad Přerov pod sp. zn. 203 Ex 30084/13 na základě rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 9 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 99 C 25/2011-58, dne 3. 8. 2016 odvolala
plnou moc udělenou právní předchůdkyni žalobkyně [§ 731, § 33b odst. 1 písm. b)
obč. zák.]. Došlo-li k zániku smlouvy odvoláním plné moci (tento závěr nebyl
dovoláním zpochybněn, a v dovolacím řízení tak nemůže být přezkoumáván) před
dosažením výsledku příkazu, nejde o situaci, kterou účastníce ve smlouvě
předpokládaly. Poněvadž otázku výše odměny právní předchůdkyně žalobkyně při
odvolání smlouvy o poskytování právní služby jejich smlouva neupravovala,
nezbývá než na tuto situaci aplikovat obecné ustanovení § 732 obč. zák. Právo
na odměnu vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně zánikem právního vztahu
založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. zánikem příkazní smlouvy
v souvislosti s odvoláním plné moci (srovnej mutatis mutandis rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1475/2008, ze dne 16. 12.
2011, sp. zn. 33 Cdo 1963/2010, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo
4319/2011).
Došlo-li k zániku právního vztahu založeného příkazní smlouvou (smlouvou o
poskytování právních služeb) odvoláním plné moci příkazcem (žalovanou), nemůže
se již nadále řídit splatnost odměny příkazníka (zastupujícího advokáta)
ujednáním v příkazní smlouvě, neboť ta pozbývá účinnosti, a nastupuje pravidlo
obsažené v ustanovení § 732 obč. zák., podle něhož je příkazce povinen uhradit
příkazníku (mimo jiné) odměnu, či její část odpovídající provedené práci.
Dovodil-li v projednávaném případě odvolací soud, že odvoláním plné moci
nenastala splatnost odměny právní předchůdkyně žalobkyně, dopustil se
nesprávného právního posouzení. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
uplatnila žalobkyně důvodně a Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle §
243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243e odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst.
1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu