33 Cdo 5613/2015-449
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
M. Š., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem v Praze 4,
Jeremenkova 88, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Čestmírem Kubátem,
CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 19, o 25.500.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 48/2008,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2014,
č. j. 22 Co 308/2014-356, takto:
Dovolání se odmítá.
V řízení o zaplacení částky 25.500.000,- Kč s úrokem z prodlení zamítl Obvodní
soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 16. 9. 2008, č. j. 21 C 48/2008-27, žádost
žalobce o přiznání osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, č. j. 22 Co 23/2009-36, bylo usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 6 změněno tak, že se žalobci přiznává osvobození od
soudních poplatků. Městský soud zohlednil, že předmětem řízení je částka
25.500.000,- Kč, že soudní poplatek představuje částku 1.000.000,- Kč, že
žalobce nemá žádné příjmy z výdělečné ani podnikatelské činnosti, není
příjemcem žádných důchodových ani sociálních dávek, jeho zdravotní stav jej
omezuje ve výběru (byť jen dočasné) pracovní činnosti, nemá majetek, z něhož by
byl schopen zaplatit soudní poplatek, žije s manželkou v družstevním bytě,
přičemž ani ona nepracuje. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 8. 2012, č. j. 21 C 48/2008-196, ve
spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2013, č. j. 22 Co
489/2012-213, bylo žalobci přiznané osvobození odebráno. Oba soudy vyšly ze
zjištění, že od okamžiku, kdy bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních
poplatků, došlo na jeho straně k zásadní změně v majetkových poměrech. Společně
s manželkou se stal spoluvlastníkem dvou nemovitostí, první v hodnotě
4.690.000,- Kč, na kterou mu byla poskytnuta v celém rozsahu hypotéka, přičemž
musel prokázat, z jakých prostředků bude hypotéku splácet, a ve druhém případě
šlo o bytovou jednotku č. , k. ú. K., na jejiž pořízení nemusel vynaložit žádné
finanční prostředky. Žalobce neozřejmil, z jakých prostředků hradí náklady
spojené s bydlením (služby spojené s bydlením a příspěvky do fondu oprav),
rovněž to, proč mu nebyl přiznán pro závažné zdravotní problémy invalidní
důchod nebo pro dosažení věku starobní důchod. Firma Auto Šilhavý spol. s r. o. podle účetní závěrky z roku 2010 měla závazky po lhůtě splatnosti ve výši
162.000,- Kč, vlastní drobný hmotný majetek v hodnotě 60.000,- Kč a podle
daňového přiznání za rok 2011 vykázala daňově neuznatelné výdaj ve výši
96.394,- Kč. Žalobce nedoložil, o jaké výdaje se jedná v situaci, kdy podle něj
firma nevykazuje činnost a nešlo ani o úhradu závazků po splatnosti. Ve sporu
se společností žalovaného Art Forum 21 Praha s. r. o. nebyl žalobce jako
žalující strana úspěšný a byla mu uložena povinnost zaplatit procesně úspěšné
straně náklady řízení. Tato okolnost nemůže jít na vrub státu při posuzování
důvodů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud zdůraznil,
že účastníka, který usiluje o přiznání osvobození, stíhá povinnost věrohodným
způsobem prokázat své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti
návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, přičemž této povinnosti
žalobce nedostál, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Žalobce sice
odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11,
ale jeho závěry vztahuje jen na nemovitost, v níž nyní bydlí, ale nikoliv již
na bytovou jednotku v k. ú. K.. Rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, č. j.
21 C 48/2008-310, Obvodní soud pro
Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky
25.500.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Proti tomuto rozsudku
podal žalobce dne 5. 8. 2014 odvolání spolu s žádostí o přiznání osvobození od
soudního poplatku z odvolání. Usnesením ze dne 11. 8. 2014, č. j. 21 C 48/2008-341, soud prvního stupně
žalobci osvobození nepřiznal. Zjistil, že žalobce je ženatý, nezaměstnaný, je
společníkem a jednatelem firmy AUTO ŠILHAVÝ, spol. s r. o. s podílem 60 %, jeho
manželka je rovněž nezaměstnaná, nepobírá důchod. V prosinci 2013 byl žalobci
přiznán důchod ve výši 8.648 Kč, který byl od února 2014 zvýšen na částku
9.036,- Kč. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. L., LV má žalobce s
manželkou ve společném jmění manželů pozemek , jehož součástí je stavba, a
pozemek, s tím že na nemovitostech vázne zástavní právo. Na jejich pořízení
získali hypotéku ve výši 4.690.000,- Kč od Hypoteční banky a. s. Podle smlouvy
o hypotečním úvěru č. 5500/224072-01/08/01-001/00/R má být úvěr splacen do 14
let od první splátky po dočerpání úvěru a předpokládaná výše měsíčních splátek
představuje částku 45.539,50 Kč. Současně jsou manželé Š. spoluvlastníky bytové
jednotky, zapsané na LV pro k. ú. K., která je zatížena zástavním právem pro
pohledávku ve výši 4.690.000,- Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že od
odebrání osvobození od soudních poplatků usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6
ze dne 29. 8. 2012, č. j. 21 C 48/2008-196, ve spojení s usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 19. 4. 2013, č. j. 22 Co 489/2012-213, nedošlo k takové
zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala opětovné přiznání osvobození
žalobci od soudních poplatků. Okrajově uvedl, že od okamžiku odnětí osvobození
se naopak poměry žalobce zlepšily v tom směru, že mu byl přiznán důchod ve výši
9.036,- Kč. Zásadní je ovšem okolnost, že oproti předchozímu stavu je žalobce s
manželkou vlastníkem dvou nemovitostí, přičemž jen nemovitostí v k. ú. L. uspokojuje svou bytovou potřebu. Bytová jednotka v k. ú. K. představuje
majetkovou hodnotu, kterou lze zpeněžit za účelem úhrady soudního poplatku,
neboť neslouží k uspokojování bytové potřeby žalobce a jeho manželky. Soud
prvního stupně nepřehlédl, že na zakoupení nemovitosti v L. získali manželé Š. hypoteční úvěr ve výši 4.690.000,- Kč v době, kdy byli oba nezaměstnaní,
nepobírali důchod ani žádné sociální dávky, přičemž zdravotní stav žalobce jej
omezoval ve výběru zaměstnání. S důrazem na to, že žalobce je dlouhodobě
nezaměstnaný, aniž by byl veden na úřadu práce, bez prokazatelného zdroje
pravidelného příjmu, uzavřel smlouvu o hypotečním úvěru v řádu milionů, aniž
ozřejmil způsob, jakým je tento úvěr a z jakých prostředků splácen, stejně jako
nevysvětlil, z jakých prostředků splácí další tvrzené půjčky od fyzických osob
a pravidelné měsíční výdaje, soud prvního stupně návrhu na přiznání osvobození
od soudních poplatků nevyhověl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2014, č. j. 22 Co 308/2014-356,
usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ztotožnil se s jeho závěrem, že poměry
žalobce neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce spolu s
manželkou vlastní několik hodnotných nemovitostí, z nichž jednu může použít k
získání prostředků k úhradě soudního poplatku. Navíc je schopen splácet měsíční
hypotéku v řádu několika desítek tisíc korun (údajně z peněz své manželky). Nelze přehlédnout, že v současné době výše nesplacené hypotéky představuje již
„jen“ 2.200.000,- Kč (oproti původním 4.690.000,- Kč), která je tak nyní již
„přezajištěna“ se zřetelem k hodnotě nemovitostí v k. ú. L. a bytové jednotky v
k. ú. K.. Lze tak reálně předpokládat odbřemenění bytové jednotky od zástavního
práva navíc v situaci, kdy žalobce tvrdí, že k úhradě splátek hypotéky jsou
používány finanční prostředky jeho manželky získané děděním.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání,
které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má zato, že se odvolací soud při
řešení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho usneseními ze
dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014, ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo
1180/2013, a ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013, z jejichž odůvodnění
cituje. Akcentuje, že podle shora citovaných rozhodnutí dovolacího soudu platí,
že „účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno
uplatňovat nebo bránit své právo u soudu (že) při rozhodování o osvobození od
soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši
soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k
povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere
v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k
výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k
jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro
jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných
plateb v příslušném řízení předpokládaných) (zároveň platí, že) nebrání-li
proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné
činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce
práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek
absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro
osvobození od povinnosti platit soudní poplatky (…) Jestliže mu to jeho poměry
nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních
poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které
jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.“ Jestliže „účelem
institutu osvobození od soudních poplatků je zabránit tomu, aby účastníku
nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo
bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském
soudním řízení,“ potom je nepřípustný extenzivní výklad, podle něhož
„ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. umožňuje přiznat účastníku
osvobození od soudních poplatků jen zcela výjimečně, toliko v případech osob
zcela nemajetných a s minimálními příjmy.“ Ve vztahu k vlastnictví nemovitých
věcí Nejvyšší soud dovodil, že „při zvažování majetkových poměrů účastníka za
účelem přiznání osvobození od soudních poplatků nelze bez dalšího vycházet jen
z toho, že účastník vlastní nemovitý či movitý majetek; vždy je třeba
posuzovat, zda vzhledem ke všem okolnostem lze po něm spravedlivě žádat, aby
tento majetek (jeho části) zpeněžil a z výtěžku poplatek zaplatil. Vlastní-li
dům, ve kterém bydlí, a nemá-li rovnocennou možnost jiného vlastního bydlení,
pak nelze k tomuto domu (resp.
k přilehlé zahradě) přihlížet, ledaže by šlo o
zjevně nadstandardní nemovitost;“ s těmito judikatorními závěry je usnesení
odvolacího soudu podle názoru dovolatele v rozporu. Zároveň nesouhlasí s
úvahami odvolacího soudu na téma „reálného odbřemenění bytové jednotky“,
částky, za kterou by bylo možno prodat bytovou jednotku, a o rozsahu finančních
prostředků, které měla získat jeho manželka dědictvím, neboť soudy nemají
reálnou představu, co vlastně manželka zdědila a zda toto dědictví je vůbec
dostačující ke splacení hypotéky. Usnesením ze dne 30. 4. 2015, č. j. 33 Cdo 1280/2015-396, Nejvyšší
soud dovolání žalobce odmítl pro bezpředmětnost. Vycházeje z obsahu spisu, ve
stavu, v jakém mu byl předložen soudem prvního stupně k rozhodnutí o dovolání
žalobce, uzavřel, že v důsledku zastavení odvolacího řízení, nabyl právní moci
i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2014, č. j. 21 C 48/2008-310, a
dovolání žalobce se tak stalo bezpředmětným. Nálezem ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 1603/15, Ústavní soud
vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 33 Cdo
1280/2015-396, bylo porušeno základní právo stěžovatele (žalobce) zaručené v
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I.) a uvedené usnesení
bylo zrušeno (výrok II.). Zároveň Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, č. j. 22 Co 308/2014-356,
a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 8. 2014, č. j. 21 C
48/2008-341. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání
se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§
241a odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s.
ř.).
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit účastníku
řízení přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho
tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale
vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,
uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou
situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo
na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o
osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům
žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá
dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U
fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod.
Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních
prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k
důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního
poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U
právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu
rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu
majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se
spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti
vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti,
ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem
získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové
zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí
promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své
poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením,
včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže
mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající
osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo
jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným
způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti;
je pouze na něm, aby úplně a pravdivě (věrohodně) vylíčil a doložil své poměry
tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo
1402/2017, uzavřel, že je věcí žadatele o osvobození od soudních poplatků a o
ustanovení zástupce, aby v prohlášení řádně a úplně uvedl veškeré své majetkové
výdělkové poměry. V opačném případě jsou zde pochybnosti o věrohodnosti jím
uváděných zdrojů, což může mít za následek zamítnutí jeho žádosti. Posouzení,
zda příjmy nebo majetek, jež má žadatel uvést, mohou posloužit jako zdroj
sloužící k zaplacení soudních poplatků, je věcí soudu a nikoliv žadatele;
uvedené usnesení obstálo i v ústavní rovině, neboť proti němu podanou ústavní
stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1692/17,
odmítl.
V soudní praxi konečně není pochyb o tom, že při rozhodování o osvobození od
soudních poplatků nelze celkové majetkové poměry zkoumat (pouze) ve vztahu k
účastníku, jenž se domáhá osvobození od soudních poplatků, ale i s přihlédnutím
k poměrům v jeho rodině, např. k příjmům a majetku jeho manžela (manželky),
žijí-li ve společné domácnosti, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr,
zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje
spojené s řízením (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015). Promítnuto do poměrů nyní souzené věci to
znamená, že při posuzování podmínek pro přiznání osvobození od soudních
poplatků nelze odhlédnout od majetkových poměrů manželky žalobce, která s ním
žije (a opak nebyl tvrzen) ve společné domácnosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o
jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem
zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. 6.
2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo
2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, a důvody
usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).
Shora uvedené judikaturní závěry odvolací soud při posuzování předpokladů pro
osvobození žalobce od soudních poplatků plně respektoval, v situaci, kdy
žalobce především zcela neosvědčil své kompletní majetkové poměry, jakož i své
manželky, která údajně čerpá finanční prostředky z dědictví, jehož rozsah a
struktura nebyla žalobcem tvrzena, natož prokázána; tím je zpochybněno jeho
tvrzení o nemajetnosti, jakož i to, že z dědictví hradí měsíční splátky
hypotéky ve výši 45.539,50 Kč, základní životní potřeby obou manželů, či
příspěvek do fondu oprav. Je nepochybné, že částka důchodu přiznaného žalobci
ve výši 9.036,- Kč na úhradu těchto výdajů nestačí; závěru, podle kterého
žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků není možné v
poměrech dané věci vyhovět, neboť věrohodně neprokázal své majetkové poměry,
nelze tudíž nic vytknout.
Ze shora uvedených důvodů tak rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být v rozporu
s dovolatelem označeným řešení právní otázky podmínek přiznání osvobození od
soudních poplatků v jím označené judikatuře dovolacího soudu, a tedy ani
přípustné podle § 237 o. s. ř.
Mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání žalobce, nutno dodat, že uplatněním
způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není
zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu
volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 3 a § 218 o. s. ř.
Protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí,
nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne21. prosince 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu