4 Pzo 8/2022

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 návrh I.

N., nar. XY v XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové ze

dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 20. 11.

2015, sp. zn. Nt 164/2015, a rozhodl takto:

Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn.

Nt 143/2015, a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt

164/2015, ohledně navrhovatele I. N., nebyl porušen zákon.

1. Nejvyššímu soudu byl doručen dne 7. 3. 2022 podle § 88 odst. 8 tr. ř. návrh I. N. (dále jen navrhovatele) společně s podaným dovoláním proti rozsudku

Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 8 To 247/2021, podaný

prostřednictvím obhájce na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu, které byly použity ve věci v řízení před

soudy obou stupňů, čímž došlo podle navrhovatele k hrubému porušení procesních

předpisů a práva na obhajobu a spravedlivý proces. Navrhovatel namítá, že soudy

se nevypořádaly s otázkou legitimity pořízených záznamů odposlechů. Soud

druhého stupně pouze okrajově poukázal na nedostatečnost řádného odůvodnění

soudu prvého stupně. Navrhovatel má za to, že soudy porušily jeho základní

právo podle čl. 8 Úmluvy ve spojení s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a

svobod (dále jen „Listiny“) tím, že odmítly důkazní návrhy směřující k

objasnění samotné legitimity zahájení úkonů v trestním řízení a nařízení

odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Zdůrazňuje, že opakovaně

požadovali, aby si soud vyžádal a předložil stranám spis sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015, v němž došlo k zahájení úkonů v trestním řízení a následně k

nařízení odposlechů telefonů, e-mailových zpráv a sledování nejen jeho osoby,

ale i D. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že státní zástupkyně na pokyn

soudu zareagovala stroze, když konstatovala nemožnost předložení spisu, a soud

se s tímto tvrzení spokojil, aniž by se zabýval tím, proč spis nelze předložit,

takže si spis postupem podle § 8 odst. 5 tr. ř. nevyžádal. Provedení tohoto

důkazu ovšem navrhovatel považuje za nezbytné k posouzení legitimity zahájení

úkonů trestního řízení a následně nařízení odposlechů a záznamů

telekomunikačního provozu, jakož i dalších operativně pátracích prostředků. Nemůže se zbavit dojmu, že přezkoumáním uvedeného spisu mohou být zveřejněny

nezákonné praktiky Policie ČR. Odmítnutí předložení tohoto spisu považuje za

porušení čl. 8 Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny s tím, že byly odmítnuty důkazní

návrhy směřující k objasnění zákonnosti pořízení odposlechů s odkazem na nález

Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08. Postupem státní

zástupkyně a soudu byl zbaven možnosti se bránit nařízeným odposlechům. Rovněž

po právní moci rozsudku mu nebyla dána možnost podat k Nejvyššímu soudu návrh

na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu podle § 88 odst. 8 tr. ř. Okresní soud v Karlových Varech jej pouze přípisem ze dne 14. 1. 2022

informoval o skutečnostech vyplývajících ze spisu sp. zn. 6 T 58/2018, nikoliv

řízení OKFK sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015. Z tohoto spisu nelze přezkoumat

zákonnost postupu policejního orgánu, nelze zjistit ani, jaké byly podklady k

zahájení úkonů trestního řízení a podání návrhu na nařízení odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu, což je v rozporu s právem na spravedlivý

proces.

Navrhovatel zdůrazňuje nepřípustnost odposlechu, jestliže teprve na

základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získány informace o tom,

zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání, když takový

poznatek musí odposlechu vždy předcházet, musí být ze spolehlivého zdroje,

dostatečně přesvědčivý a odůvodněný. V žádném případě se nesmí jednat o pouhou

spekulaci policejní expozitury, byť vedenou „užitečným záměrem“, neboť

odposlech představuje výrazný a citelný zásah do práva na ochranu soukromí. Je

proto nezbytné, aby byly důsledně respektovány zákonné podmínky pro vydání

příkazu a požadavky na jeho odůvodnění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016, ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Pzo 14/2018, ze

dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019).

2. Navrhovatel je přesvědčen, že zahájení úkonů trestního řízení bylo

čistě spekulativní sledující jediný záměr, a to sledování a odposlech

funkcionářů státního zastupitelství a soudu nebo osoby na tyto napojené, což je

naprosto nepřípustné. Pozastavuje nad tím, že on ani K. nebyli ohledně jejich

dlouhodobé trestné činnosti požádáni ani o vysvětlení, natož vyrozumění o tom,

že jsou mnoho let odposloucháváni. Pro úplnost navrhovatel dodává, že

neexistuje žádná faktická trestní věc, na základě které by mohlo dojít k

postupu podle § 88 odst. 2 tr. ř., neboť spis sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015 byl

vytvořen na základě uměle vykonstruovaných lživých tvrzení, jedná se soubor

nesmyslných a nedůvodných závěrů. Navrhovatel následně shrnuje závěry z návrhů

ohledně dlouhodobého ovlivňování výsledků trestního řízení, odměn v podobě

příslibů zakoupení nemovitostí. Navrhovatel uvádí, že nemá žádné informace o

jednání K. s Magistrátem města XY. Toliko připouští, že on sám si na splátky

koupil pouze dezolátní dům ve XY, prodal Škodu Octavii společnosti XY a koupil

Škodu Superb. Není pravdou, že by jeho bratři P. N. a J. N. pracovali v dozorčí

a správní radě společnosti XY a docházelo by mezi nimi k převodům peněz (jedná

se pouze o shodu jmen). Připouští, že prodal v roce 2015 penzion, což bylo

vyhodnoceno policií jako úplatek od A. N. a po jeho podmíněném propuštění se

měl účastnit jeho oslavy. Na základě těchto lživých nesmyslů byly zahájeny

úkony v trestním řízení a nařízeny odposlechy, sledování e-mailové schránky a

sledování jeho osoby a D., přičemž nebylo vysvětleno, co má D. společného s

trestnou činností N. a K. (stejné důvody v usnesení o nařízení odposlechů).

Napadá tak rozhodnutí soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové o povolení

odposlechů jako nedůvodné a nezákonné, založené na domnělé trestné činnosti,

když rozhodnutí neobsahuje žádný důkaz, ani uvedené konkrétní skutečnosti o

páchání trestné činnosti. Za důvod nařízení odposlechů nelze považovat

skutečnost, že zná činnost Policie ČR. Zdůrazňuje, že odposlechy žádnou

trestnou činnost nezachytily a nemělo k nim být přihlíženo. Takové odůvodnění

místně nepříslušného soudu nelze akceptovat, rozhodnutí Okresního soudu v

Hradci Králové je tak nepřezkoumatelné a není odůvodněno. Snůška lží a nesmyslů

ve spise sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015 Expozitury PČR v Ústí nad Labem sloužila k

jednomu účelu, a to získání odposlechů na soudce a státního zástupce. Současně

akcentuje, že v předmětném spise nebyl nezaznamenán ani onen potřebný vyšší

stupeň pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin a že s K. dlouhodobě

páchali trestnou činnost a že za ni dostávali nemovitosti nebo přísliby k

zakoupení nemovitostí. Z tohoto důvodu nebyl zřejmě spis předložen obhajobě.

3. V další části podaného dovolání, které bylo současně i návrhem k

přezkumu odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (str. 19-20) poukazuje

na předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 0 Nt 143/2015

(odposlech uživatelské stanice +XY) příkaz téhož soudu ze dne 20. 11. 2015, sp.

zn. 0 Nt 165/2015, kterým soudkyně vydala příkaz podle § 158d odst. 3 tr. ř. ke

sledování osob a věcí a to e-mailové adresy XY a příkaz téhož soudu z téhož dne

sp. zn. 0 Nt 164/2015, kterým byl vydán podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.

příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho e-mailové adresy

XY. Navrhovatel shrnul odůvodnění příkazů, které spočívá v tom, že měl společně

s K. od roku 2010 ovlivňovat řízení v trestní věci A. N., včetně jeho

podmíněného propuštění v roce 2015 a že za to měl získat úplatek ve formě

nemovitostí v okrese s Chomutov, popř. předkupní právo k nemovitostem, jakož i

další výhody. Následně akcentuje, že v průběhu trestního řízení ani před

zahájením trestního stíhání nebyl seznámen s tím, jaké nemovitosti či předkupní

právo měl protiprávně získat. S K. nemá nad rámec běžných pracovních vztahů nic

společného, nestýkali se a o jeho nákupu nemovitostí a jednání se

zastupitelstvem města XY nic neví. Zdůrazňuje, že je vždy nutné ve vztahu k §

88 odst. 1 tr. ř. zkoumat, zda porušení práva na soukromí a práva na tajemství

dopravovaných zpráv nepřekračuje meze společenské nezbytnosti, zda získání

skutečností důležitých pro trestní řízení není možné dosáhnout jinak. Současně

odkazuje na povinnosti šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod (zásada

zdrženlivosti). Na základě uvedeného tak napadá rozhodnutí jako neodůvodněné a

nedůvodné. Opětovně namítá, že za důvod nařízení odposlechu nelze považovat

jeho znalosti policejní činnosti. Příslušný specializovaný policejní útvar

nepochybně mohl předejít tak razantnímu kroku proti osobě soudce a státního

zástupce a postupem podle § 158 tr. ř. a získat vysvětlení. Rozhodnutí soudkyně

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015 je vydáno na základě

lživých tvrzení bez řádného odůvodnění.

4. V závěru podaného návrhu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 314m

odst. 1 tr. ř. rozhodl o porušení zákona ve vztahu k jeho osobě, a to příkazem

k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v

Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 0 Nt 143/2015, a příkazem k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v

Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 164/2015, a současně povolení

sledování osob a věcí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp.

zn. 0 Nt 165/2015, ohledně navrhovatele I. N.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 9.

6. 2022, sp. zn. 1 NZO 3/2022, se k podanému návrhu vyjádřil. Nejprve

předestřel zaslání informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu podle § 88 odst. 8 tr. ř. a argumentaci navrhovatele v podaném návrhu

na přezkum. Státní zástupce předesílá, že návrh na přezkoumání zákonnosti

příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu učinil navrhovatel

součástí mimořádného opravného prostředku, který v postavení obviněného podal v

trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T

58/2018. Námitky, jimiž se domáhal přezkumu předmětných příkazů Okresního soudu

v Hradci Králové postupem podle § 314l a násl. tr. ř. nicméně tvořily relativně

oddělený okruh podání, který následoval po dovolací argumentaci. Některé

výhrady směřující vůči vydaným příkazům zaznívaly opakovaně také ve spojitosti

s dovolací argumentací. Upozorňuje, že institut přezkumu zákonnosti příkazu k

odposlechu a záznamu o telekomunikačním provozu podle § 314l a násl. tr. ř.

dopadá výhradně na posouzení zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu. Předvídaným postupem se nelze domáhat přezkoumání

zákonnosti povolení soudce vydaného v režimu § 158d odst. 3 tr. ř. Z

naznačeného pohledu proto není podle názoru státního zástupce přípustné, aby

navrhovatel hodlal popsaným postupem napadat i zákonnost povolení Okresního

soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 165/2015. Státní

zástupce poté vymezuje § 88 a § 88a tr. ř.

6. Po přezkoumání spisového materiálu a s přihlédnutím k požadavkům

vyplývajícím z § 88 tr. ř. zastává státní zástupce názor, že příkaz Okresního

soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, jakož i příkaz

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, byl

vydán v souladu se zákonem. Avizované příkazy Okresního soudu v Hradci Králové

obsahovaly skutkové okolnosti, které jejich vydání odůvodňovaly, včetně doby

trvání, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a vysvětlení

důvodů, proč nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jinak. Státní zástupce

poté rozebírá obsahově příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10.

2015, sp. zn. Nt 143/2015 (byl vydán na návrh státního zástupce, vztahoval se

na účastnickou stanici N., pro jaké trestné činy bylo vedeno trestní řízení, na

jakou dobu byl vydán). Z odůvodnění příkazu poukazuje na cíl využití operativně

pátracího prostředku (zjištění všech osob podílejících se na trestné činnosti,

ustanovení příslušné osoby a zadokumentování průběhu trestné činnosti,

disponování bližšími znalostmi tzv. skrytého vyšetřování, s ohledem na

počáteční stav prověřování nemožnost provádět výslechy fyzických osob a

vyžadovat si písemné materiály).

7. Státní zástupce se vyjádřil i k podezření z ovlivňování trestního

řízení ve prospěch A. N., za což měl pachatel získat úplatu v podobě

nemovitosti v okrese Chomutov, případně předkupní právo k nemovitostem a další

neoprávněné výhody. Dále konstatoval, že příkaz k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, resp. návrh na vydání příkazu, odpovídal žádosti

policejního orgánu, v němž byly rozvedeny skutkové okolnosti a současně

poukazuje na prodloužení doby příkazem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

17. 2. 2016, sp. zn. Nt 3024/2016, který obsahoval vyhodnocení dosud nasazených

operativně pátracích prostředků, další skutečnosti ukazující na intervence při

podmíněném propuštění odsouzeného T. M. z výkonu trestu odnětí svobody.

8. Stran příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015,

sp. zn. Nt 164/2015, akcentuje návrh Krajského státního zastupitelství v Hradci

Králové, který vztahoval se na e-mailovou schránku N. a odpovídal žádosti

policejního orgánu, v němž byly rozvedeny skutkové okolnosti pokrývající

zájmové vazby N. Co se týče odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, odkázal státní zástupce na bod 6 jeho vyjádření a

doplnil, že v příkaze bylo zohledněno doplnění záznamu o zahájení úkonů

trestního řízení ze dne 19. 11. 2015, podle něhož se navrhovatel měl podílet na

ovlivňování rozhodování o podmíněném propuštění osob z výkonu trestu odnětí

svobody i v dalších případech.

9. Pokud jde o použití příkazů Okresního soudu v Hradci Králové k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trestní věci vedené u

Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2018, zdůrazňuje, že na

odposlech a záznam telekomunikačního provozu se musí nahlížet jako na

zajišťovací institut, jenž tvoří podklad pro další konání trestního řízení, v

němž teprve jsou skutečnosti, které jsou v odposlechu zaznamenány, prověřovány

a objasňovány. Předesílá skutečnost, že v kmenové věci byly postupně zjišťovány

nové skutkové okolnosti týkající se podoby a zapojení dalších osob do nejprve

prověřované a navazující trestné činnosti, ze které byl navrhovatel usvědčen v

procesu před soudem.

10. Státní zástupce uzavírá, že předmětné příkazy Okresního soudu v

Hradci Králové byly vydány v souladu se zákonem, jelikož předpoklady pro jejich

vydání byly dodrženy. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1

tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon nebyl porušen.

11. Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88

odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu

k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

12. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu

soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy

jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu.

13. Nejvyšší soud se nejprve musel zabývat tím, zda návrh byl podán

oprávněnou osobou, neboť návrh podle § 88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv,

ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního provozu,

jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu

telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu,

telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení,

včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést

konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby

nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné

údaje telekomunikačního provozu zjištěny.

14. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat

návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř.,

které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o

telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke

konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je jeho

totožnost známá. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je

přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se

předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení,

ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty,

e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost

uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace,

že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že

je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než

uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k

podání návrhu není oprávněn podezřelý či obviněný jako osoba, proti níž se

trestní řízení vedlo, nýbrž že návrh může podat jen oprávněný uživatel

telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost

bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl

oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění

údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá

osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci

realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným

uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která

ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s

podezřelým či obviněným, ale i osobou odlišnou.

15. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel

je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat

předmětný návrh k Nejvyššímu soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnické

telefonní číslo a e-mail byly vydány příkazy k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné

lhůtě do 6 měsíců ode dne 19. 1. 2022, když tímto dnem byla navrhovateli

doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,

přičemž návrh byl podán dne 4. 3. 2022, tedy v zákonné lhůtě.

16. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu

navrhovatele.

17. Z předloženého spisového materiálu Národní centrály proti

organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura

Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (původně vedeno

Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Službou kriminální policie a

vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201),

spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 58/2018 a dále spisů

Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015, Okresního soudu v Hradci

Králové sp. zn. Nt 164/2015, bylo zjištěno, že v dané věci bylo vedeno trestní

řízení pro podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle § 331

odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podplácení podle § 332 odst. 1

alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle

§ 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, z jejichž spáchání byli

podezřelí navrhovatel a D. a další osoby. Trestní řízení tedy bylo vedeno pro

přečin podle § 329 tr. zákoníku, který je explicitně uveden v § 88 odst. 1 tr.

ř. a dále pro trestné činy, u nichž je stanovena trestní sazba trestu odnětí

svobod, jejichž horní hranice převyšuje 8 let. Navrhovatel vystupoval jako

osoba podezřelá ze spáchání těchto trestných činů. Lze tedy uzavřít, že ve věci

byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízeno o trestném činu, ohledně kterého

je možno odposlechy a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr.

ř. povolit.

18. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky

uvedené v § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání

příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho

náležitostí. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam

telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na

návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu

na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro

úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V

příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být dále

stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její

totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního

provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být

uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby

jeho trvání odůvodňují, zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného

účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

19. Obecně je nutno podotknout, že formulací „nelze-li sledovaného účelu

dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ podle §

88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a

zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku

nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze

sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené.

Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním

provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány

významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také vždy pečlivě

zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení

nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v

trestním řádu, např. sledování osob a věcí, výslech svědků, listinné důkazy

apod., které jsou méně invazivní ve vztahu k základním právům a svobodám.

20. Příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn.

Nt 143/2015, se vztahoval na odposlech a záznam telekomunikačního provozu

mobilní telefonní stanice účastnického čísla XY navrhovatele a byl nařízen na

dobu od 27. 10. 2015 do 27. 2. 2016. Příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze

dne 20. 11. 2015, sp. zn. 164/2015 se vztahoval k e-mailové schránce XY a byl

povolen na dobu od 20. 11. 2015 do 20. 3. 2016.

21. Nejvyšší soud předně považuje za vhodné reagovat na námitku

navrhovatele, byť velmi kusou, která se týkala toho, že ve věci o vydání

příkazů rozhodoval místně nepříslušný soud, aniž by ovšem tuto argumentaci

navrhovatel dále nějak blíže rozvedl. Bez ohledu na tuto velmi kusou námitku je

nezbytné uvést, že z předloženého spisového materiálu je patrno, že k zahájení

úkonu trestního řízení (dále jen „ZUTR“) v předmětné věci vedené Národní

centrálou proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a

vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j.

NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (původně vedeno Útvarem odhalování korupce a finanční

kriminality, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad

Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201) došlo dne 25. 9. 2015 ve věci

podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů právě osobou navrhovatele

a K., státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v XY. Tato skutečnost

byla důvodem, že usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 1 KZN 70/2015 se

vyloučil podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř.

JUDr. Jan Jakovec, krajský státní zástupce v Ústí nad Labem, z vykonávání úkonů

trestního řízení v dané věci, neboť osobně znal oba podezřelé. Následně bylo

Vrchním státním zastupitelstvím v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 1

VZN 1892/2015, podle § 12a odst. 2, odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., o státním

zastupitelství, rozhodnuto, že předmětná trestní věc se odnímá Krajskému

státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem a přikazuje se Krajskému státnímu

zastupitelství v Hradci Králové, když důvodem takového postupu bylo vyloučení

vedoucího Krajského státního zástupce JUDr. Jana Jakovce z vykonávání úkonů

trestního řízení. Podle § 26 odst. 1 tr. ř. je pak k provádění úkonů

přípravného řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní

zástupce, který podal příslušný návrh. Lze tak uzavřít, že v dané věci není

pochyb o tom, že o vydání napadených příkazů rozhodl místně příslušný soud.

22. Z předloženého spisu Okresního soudu Hradci Králové sp. zn. Nt

143/2015 je patrno, že návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu podal dne 27. 10. 2015 státní zástupce Krajského

státního zastupitelství v Hradci Králové. Z vlastního návrhu státního zástupce

sp. zn. 1 KZN 817/2015 (V 20-2/2015) pak bylo zjištěno, že bylo navrhováno

podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu na účastnickou stanici XY uživatele I. N. na dobu 4

měsíců. Státní zástupce poukázal na vedení trestního řízení pro podezření ze

spáchání trestných činů přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4

písm. b) tr. zákoníku, podplácení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm.

b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a),

odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že vlastní trestní řízení bylo zahájeno

dne 25. 9. 2015 pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-25220 podle § 158 odst. 3 tr. ř.,

přičemž trestných činů se měl navrhovatel dopustit v přesně nezjištěné době,

nejpozději od 27. 5. 2009 do doby podání návrhu v XY v souvislosti s trestní

věcí A. N. (vedeno u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2005), kdy měli

státní zástupce L. K. a soudce Okresního soudu v XY I. N. ovlivňovat průběh

uvedeného trestního řízení ve prospěch A. N. v době rozhodování soudu prvního

stupně a poté v řízení o předčasném podmíněném propuštění z výkonu trestu, za

což od dosud neustanovených osob měli získat úplatek ve formě nemovitostí v

okrese Chomutov, případně získat předkupní právo k nemovitostem, jako i další

neoprávněné výhody. Dále státní zástupce zdůraznil, že v dané době bez využití

odposlechu nelze jiným způsobem zjistit další skutečnosti významné pro trestní

řízení, kdy cílem bylo zejména zjištění všech osob podílejících se na trestné

činnosti, jejich ustanovení a zadokumentování celého průběhu páchání trestné

činnosti. Současně uvedl, že s ohledem na uvedené skutečnosti lze důvodně

předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny

významné skutečnosti důležité pro další průběh prověřování. Akcentoval i

skutečnost, že svým charakterem jde o věc, která se vymyká běžným trestním

věcem, což bylo dáno zejména osobami obou podezřelých, kteří měli velmi dobré

znalosti o způsobu práce Policie ČR, taktiku prověřování a vyšetřování, vč.

taktiky tzv. skrytého vyšetřování. Příkazem měla být zadokumentována a případně

také prokázána prověřovaná trestná činnost, neboť prověřování se nacházelo

téměř na počátku, přičemž v této fázi nebylo možno provádět výslechy fyzických

osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob konkrétní písemné

materiály, neboť bylo možno důvodně předpokládat, že by ihned došlo k

prozrazení vedeného vyšetřování, a tak k zmaření účelu trestního řízení na

samém počátku.

23. Z žádosti o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř. ze dne 21. 10. 2015, č. j. V5-1/2015-OKFK/2,

kterou podal Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální

policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, která byla součásti návrhu

státního zástupce, se podává, že žádost o vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY a telefonní čísla XY, XY,

XY byla spojena s žádostí o souhlas se sledováním osob a věcí podle § 158d

odst. 3 tr. ř. Policejní orgán požádal o vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř. na maximální zákonnou dobu

4 měsíců. Samotná žádost nejprve obsahuje podrobné informace o zahájení úkonů

trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. ze dne 25. 9. 2015 Útvarem

odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a

vyšetřování, k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,

že mohly být spáchány trestné činy přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea,

odst. 4 písm. b), podplácení podle § 332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b),

zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f)

tr. zákoníku. Ze spáchání trestné činnosti byli podezřelí okresní státní

zástupce L. K. a soudce I. N., a to pro stejný skutek, jaký byl uveden v návrhu

státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu. Podle Policie ČR existovalo důvodné podezření, že I. N., jako úřední

osoba v úmyslu opatřit sobě neoprávněný značný prospěch vykonával svou pravomoc

odporující § 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a

soudcích, přísedících a státní správě soudů. Bylo také poukazováno na

skutečnost, že operativním prošetřením okolností podmíněného propuštění A. N. z

výkonu trestu, na němž se podíleli oba uvedení, bylo zjištěno, že manželé K. s

městem XY uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní na v žádosti specifikovaný

pozemek s lhůtou uzavření 1 rok s prodlužováním prostřednictvím dodatků,

ačkoliv investiční záměr manželů na vybudování obchodního centra přesahoval

jejich finanční možnosti. Jelikož byla smlouva zastupitelstvem města

prohlášena za neplatnou, ze strany K. se očekávala snaha a činnost za účelem

získání pozemků pro manžele K., když došlo i k monitorování programu jednání

rady a zastupitelstva města XY. Ze zájmového prostředí byl policejním orgánem

získán poznatek, že má být K. nabídnuta jiná kompenzace za pomoc A. N. a na

něho napojené osoby. Po propuštění A. N. z VTOS měl být viděn K. s A. N. v

restauraci v Chomutově. Z operativního zdroje bylo zjištěno, že na jaře roku

2015 byla bezpečnostní složkou zachycena komunikace mezi Harangoozo a K., když

K. tlačil na pozemky na severu, přičemž Harrangozo figuroval v kauze B.

24. Stran N. bylo v žádosti o vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu odkazováno na okamžik jeho jmenování do funkce

soudce, na koupi chaty v roce 2008 ve XY, kam se v srpnu 2009 odstěhoval,

přičemž trvale je hlášen v domě jeho bratra P. N. Bylo poukazováno rovněž na

skutečnost, že v roce 2010 podal žádost o koupi bytu XY, kdy o prodeje bytů v

daném domě projevili zájem ještě tři zájemci. Před vlastním prodejem byl dům

částečně zrekonstruován a následně bez ohledu na původní návrh prodat dům po

jednotlivých bytech, nakonec byl dům jako celek prodán N. za 1 900 000 Kč,

včetně pozemku. Dne 14. 12. 2010 soudce N. odsoudil A. N. k podmíněnému trestu

a peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti, přičemž úplatek ve výši 43 000

000 Kč (výnos z trestné činnosti) nebyl zajištěn. Po tomto rozhodnutí se měl

podle informací Policie ČR N. účastnit oslavy pořádané A. N., který se odvolal

pouze z důvodu krycího manévru (byl s rozsudkem N. spokojen). V dané době město

XY vedla ODS provázaná s A. N., kdy obec prodala lukrativní pozemky společnosti

A. N. R. E. (A. N. vlastní 7 z 21 akcií). Následně začal soudce N. byty

postupně prodávat. Spoluprací s FAU (podezření na legalizaci výnosů z trestné

činnosti) byly předběžně vyhodnoceny transakce na účtech N., přičemž bylo

zjištěno, že na jeho účty několikrát poslal částky v řádech stovek tisíců Kč

jeho bratr P. N., a to ze svého účtu i společnosti B., kde je v představenstvu,

když velká část byla přeposlána na zahraničí bankovní účet. Současně policejní

orgán zjistil, že dne 26. 5. 2015 bylo na bankovní účet N. vložena hotovost 2

500 000 Kč, kdy vkladatelem byl sám soudce, který pracovníkovi banky uvedl, že

má v plánu koupit penzion. Vzhledem k tomu, že dne 7. 5. 2015 byl A. N. propuštěn ze VTOS a o propuštění rozhodoval N., existovalo podle policejního

orgánu důvodné podezření, že nestandartní vklad může s propuštěním souviset a

jednat se tak o úplatek. Policejní orgán v žádosti nastínil další zvažovaný

postup ve věci – vyžádání účtů zájmových osob, důkladné zanalyzování transakcí

a časových souvislostí s rozhodováním u A. N., vyžádání podkladů k prodeji

nemovitostí K. a N., vyslechnout osoby s podstatnými informacemi. Před těmito

úkony podle policejního orgánu bylo však nezbytné využít instituty podle § 88

odst. 1 tr. ř. a § 158d odst. 3 tr. ř., neboť byl dán důvodný předpoklad, že v

případě otevřeně prováděných úkonech se budou podezřelé osoby domlouvat na

výpovědích a budou se snažit likvidovat důkazy. Operativními úkony by pak mohly

být získány informace o úplatku pro N. a K., který vyjednávané pozemky nezískal

a za pomoc při propuštění A. N. má vyžadovat nějakou kompenzaci. Policejní

orgán zdůraznil, že předmětné informace nelze získat jiným způsobem, který by

méně zasahoval do práv a svobod podezřelých, neboť se jedná o osoby se znalostí

metod a postupů policie, které spolupracují s A. N., který již byl pravomocně

odsouzen za korupci a z dosavadních zkušeností policie je známo jeho

konspirativní chování.

Proto nebylo možno účelu sledovaného trestním řízením

dosáhnout jinak (dodržení zásady subsidiarity), když policejní orgán

akcentoval, že použitím operativně pátracích prostředků není sledován jiný

zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízení, práva a svobody

dotčených osob budou omezeny pouze v nezbytné míře. Podle policejního orgánu se

svoji povahou jednalo o neodkladné a neopakovatelné úkony. Policejní orgán dále

doplnil, že telefonní čísla a e-mailová adresa prověřených byly získány z

evidencí PČR a od spolupracujících osob.

25. Z příkazu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 143/2015/V, V 143/20015, bylo zjištěno, že podle § 88 odst. 1 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na účastnické číslo

podezřelého N. XY. Předmětný příkaz byl vydán ve věci podezření ze spáchání

trestných činů přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea, odst. 4 písm. b),

podplácení podle § 332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci

úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měl dopustit státní zástupce v XY L. K. a soudce

Okresního soudu v X I. N. tím, že měli ovlivňovat průběh trestního řízení

vedeného u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2005 ve prospěch A. N. v

době rozhodování soudu prvního stupně a poté v řízení o předčasném podmíněném

propuštění z výkonu trestu, za což od dosud neustanovených osob měli získat

úplatek ve formě nemovitostí v Okrese Chomutov, případně získat předkupní právo

k nemovitostem, jako i další neoprávněné výhody. Současně je v příkazu výslovně

uvedeno, že v dané době bez využití odposlechu nelze jiným způsobem zjistit

další skutečnosti významné pro trestní řízení, když cílem je zejména zjištění

všech osob podílejících se na trestné činnosti, ustanovení dosud neznámých osob

a zadokumentování celého průběhu páchání trestné činnosti. Soudkyně dále

explicitně uvedla, že svým charakterem jde o trestní věc, která se vymyká

běžným trestným věcem, což je dáno zejména osobami podezřelými, které jsou

velmi dobře obeznámeny s činnosti Policie ČR. Podle soudkyně je zadokumentování

trestné činnosti jinými prostředky velmi obtížné, neboť prověřování bylo na

začátku, když jiné formy objasňování trestné činnosti nebyly možné (např. výslechy osob či vyžádání písemných podkladů), neboť lze důvodně předpokládat

prozrazení vyšetřování a tím zmaření účelu trestního řízení na samém počátku. Soudkyně dále výslovně uvedla, že lze důvodně předpokládat, že odposlechem a

záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny významné skutečnosti důležité

pro další průběh prověřování. Dále je v příkazu výslovně odkazováno na spisový

materiál, který měla soudkyně k dispozici v době rozhodování o podaném návrhu

(ZÚTR, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze pod č. j. 1 VZN

1892/2015 ze dne 5. 10. 2015, výsledky operativního šetření týkající se osob L. K. a N., výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z účtu u bank). V příkazu je

dále výslovně konstatováno, že se jednalo o neodkladný úkon, neboť pokud by

nebyl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak by nebyly

zaznamenány informace vztahující se k trestné činnosti a tuto prokazující,

došlo by tak k nenapravitelné ztrátě důkazu a významného pro usvědčení

pachatelů, když zejména obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním čase je

jedinečný a prakticky neopakovatelný.

Doba povolení odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu byla stanovena na 4 měsíce, neboť podle soudkyně

během této doby lze zadokumentovat skutečnosti svědčící pro odposlech a záznam

a později případně, po vyhodnocení, dobu odposlechu a záznam prodloužit. Po

zvážení společenské škodlivosti možného jednání pachatele soudkyně dospěla k

závěru o převaze zájmů společnosti nad zájmy a ochranou dotčené osoby.

26. Z předloženého spisu Okresního soudu Hradci Králové sp. zn. Nt

164//2015 je nepochybné, že návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu podal dne 20. 11. 2015 státní zástupce Krajského

státního zastupitelství v Hradci Králové. Z vlastního návrhu státního zástupce

sp. zn. 1 KZN 817/2015 (V 20-39/2015) pak bylo zjištěno, že bylo navrhováno

podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY uživatele I. N. na dobu 4

měsíců. I v tomto návrhu státní zástupce akcentoval vedení trestního řízení pro

podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, z jejichž spáchání byl

opětovně podezřelý navrhovatel a K., když skutek byl popsán totožně jako v

návrhu na vydání příkazu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu shora

uvedeného telefonního čísla. V podobnostech státní zástupce odkázal na

odůvodnění žádosti policejního orgánu SKPV ÚOKFK o vydání příkazu k odposlechu

a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ze dne

16. 11. 2015, č. j. V5-53/2015-OKFK/2. Státní zástupce současně poukázal na

skutečnost, že dne 19. 11. 2015 byl vydán dodatek k ZÚTR, neboť dosavadním

prověřováním bylo zjištěno, že se strany podezřelých dochází k ovlivňování

rozhodování o podmíněném propuštění osob z výkonu trestu odnětí svobody i v

jiných věcech, než pro které byl vydán ZÚTR. Dále výslovně zdůraznil, že bez

využití odposlechu nelze jiným způsobem zjistit další skutečnosti významné pro

trestní řízení, když cílem je zejména zjištění všech osob podílejících se na

trestné činnosti, ustanovení dosud neznámých osob a zadokumentování celého

průběhu páchání trestné činnosti, přičemž akcentoval, že lze i důvodně

předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny

významné skutečnosti důležité pro další průběh prověřování. Opětovně

akcentoval, že svým charakterem jde o věc, která se vymyká běžným trestním

věcem, což je dáno zejména osobami obou podezřelých, kteří mají velmi dobré

znalosti o způsobu práce policie, o taktice prověřování a vyšetřování, vč. taktiky tzv. skrytého vyšetřování. Příkazem by měly být zadokumentovány a

případně také prokázána prověřovaná trestná činnost, neboť její prokázání je v

projednávaném případě obtížné, prověřování se nachází téměř na počátku, přičemž

v této fázi není možno provádět výslechy fyzických osob, případně vyžadovat od

orgánů a právnických osob konkrétní písemné materiály, neboť by došlo ke

zmaření účelu trestního řízení na samém jeho počátku. Z hlediska

kriminalistické taktiky je proto nezbytné opatřit důkazy utajeně, využít

možnost důkazy získat na použití operativně pátracích prostředků a cestou

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Splnění podmínek § 88 odst. 1

tr. ř. spatřuje státní zástupce ve vedení trestního řízení pro přečin podle §

329 tr. zákoníku, který je výslovně uveden v § 88 odst. 1 tr. ř. a ve vedení

trestního řízení pro trestné činy podle § 331 odst. 4 a podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku, ohledně kterých je stanovena trestní sazba převyšující 8 let.

Současně uvedl, že se jedná o neodkladný úkon, neboť by jinak nebyly

zaznamenány zájmové hovory a textové zprávy vztahující se k páchané trestné

činnosti a tuto trestní činnost prokazující. Nezaznamenáním hovorů a textových

zpráv by došlo k nenapravitelné a neodčinitelné ztrátě důkazů významného pro

usvědčení pachatelů, neboť zejména obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním

čase je jedinečný a prakticky neopakovatelný.

27. Z vlastní žádosti policejního orgánu o vydání příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř. ze dne 16. 11. 2015, č. j. V5-53/2015-OKFK/2, se podává, že žádost se týká vydání příkazu k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY, na

maximální zákonnou dobu 4 měsíců. Předmětná žádost obsahuje informace o

zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. dne 25. 9. 2015

Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a

vyšetřování, k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,

že mohly být spáchány trestné činy přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea,

odst. 4 písm. b), podplácení podle § 332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b),

zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f)

tr. zákoníku, když skutek je popsán stejně jako v žádosti policejního orgánu o

vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní

číslo XY. I v této žádosti je odkazováno na výsledky operativního šetření,

které se týkají kontaktů a majetkových poměru podezřelého K. a navrhovatele a

které jsou totožné s údaji uvedenými v předchozí žádosti policejního orgánu na

vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Policejní

orgán v žádosti nastiňuje opětovně následný postup – vyžádání účtu zájmových

osob, důkladné zanalyzování transakcí a časových souvislostí s rozhodováním v

případě A. N., vyžádání podkladů k prodeji nemovitostí K. a N., výslechy osob

s podstatnými informacemi. Policejní orgán také vyhodnotil, že dosud provedeným

odposlechem a záznamem mobilního telefonu uživatele N. byl zaznamenán telefonní

hovor mezi N. a I. I., který následoval po osobní schůzce K. a N. V rámci

tohoto telefonátu N. I. sděluje, že za 14 dní bude na kraji komise (výběrové

řízení na předsedu Okresního soudu v XY, kam se N. přihlásil), přičemž hovoří o

tom, že tam bude jeden okresák a jeden náměstek ministra, u kterého má dle N. pokynu sbírat body I., aby viděl, že jsou všichni příznivci ANO. Současně mu

sděluje, že mu vše poslal v emailu, takže podle policejního orgánu N. e-mailovou schránku užívá mimo jiné k aktivitám, ve kterých se snaží ovlivnit

nadcházející děj a tyto aktivity mohou mít trestněprávní formu. Podle

policejního orgánu je nezbytné před výslechy osob a vyžádaním listinných

podkladů ohledně finančních transakcí využít instituty podle § 88 odst. 1 tr. ř. a § 158d odst. 3 tr. ř., neboť lze důvodně předpokládat, že po otevřeně

prováděných úkonech trestního řízení se budou podezřelé osoby domlouvat na

výpovědích a budou se snažit likvidovat důkazy. Operativními úkony by mohly být

získány informace o úplatku pro N. a K., když předmětné informace nelze získat

jiným způsobem, který by méně zasahoval do práv a svobod podezřelých, neboť se

jedná o osoby se znalostí metod a postupů policie, navíc spolupracujících s A. N., u kterého je známo z předchozích věcí konspirativní chování. Proto účelu

sledovaného trestním řízením nelze dosáhnout jinak (dodržení zásady

subsidiarity).

Současně i v této žádosti policejní orgán sdělil, že použitím

operativně pátracích prostředků není sledován jiný zájem než získání

skutečností důležitých pro trestní řízení, a že do práv a svobod osob bude

zasahováno pouze v nezbytné míře a že se svojí povahou jedná o nedokladný a

neopakovatelný úkon. Policejní orgán dále doplnil, že e-mailová adresa

podezřelého byla získána z evidencí PČR a od spolupracujících osob. Zde se pro

jistou přesnost sluší uvést, že žádost policejního orgánu byla podávána dne 16. 11. 2015, tedy ještě před rozšířením záznamu o zahájení úkonu trestního řízení

ze dne 19. 11. 2015.

28. Z příkazu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11.

2015, sp. zn. Nt 164/2015/V, V 164/2015, bylo zjištěno, že podle § 88 odst. 1,

odst. 2 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na

e-mail N. XY na dobu od 20. 11. 2015 do 20. 3. 2016. Předmětný příkaz byl vydán

ve věci podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle § 331 odst.

1 alinea, odst. 4 písm. b), podplácení podle § 332 odst. 1, alinea 1, odst. 2

písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2

písm. f) tr. zákoníku, z jejichž spáchání byli podezřelí navrhovatel a K., když

skutek byl popsán v příkazu jako v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Následně je v příkazu výslovně

zmíněno, že je důvodný předpoklad, že odposlechem a záznamem telekomunikačního

provozu budou sděleny významné skutečnosti důležité pro další průběh

prověřování, zejména zjištění všech osob podílejících se na páchání trestné

činnosti a zadokumentování průběhu této trestné činnosti. Současně bylo

zdůrazněno, že se charakterem jedná o věc, která se vymyká běžným trestním

věcem, když bylo poukazováno na osoby podezřelé ze spáchání této trestné

činnosti a jejich dobré znalosti způsobu práce Policie ČR, taktiky prověřování

a vyšetřování, vč. taktiky tzv. skrytého vyšetřování. V příkazu je dále

uvedeno, že by povoleným odposlechem měla být zadokumentována a případně také

prokázána prověřovaná trestná činnost, když bylo akcentováno, že prověřování se

nachází téměř na počátku, přičemž v této fázi není možno provádět výslechy

fyzických osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob konkrétní

písemné materiály, neboť lze důvodně předpokládat, že by tím ihned došlo k

prozrazení vyšetřování a fakticky ke zmaření účelu trestního řízení na samém

počátku. Soudkyně v příkazu dále odkázala na předložený spisový materiál,

který se vztahoval k ZÚTR, určení místně a věcně příslušného státního

zastupitelství, úřední záznamy o výsledcích operativního šetření týkající se

osob L. K., N., výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z účtu u bank. Bylo také

výslovně konstatováno, že se jedná o neodkladný úkon, neboť kdyby nebyl povolen

odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak by nebyly zaznamenány

informace vztahující se k trestné činnosti a tuto prokazující, a došlo by tak k

nenapravitelné ztrátě důkazů významných pro usvědčení pachatele, když zejména

obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním čase je jedinečný a prakticky

neopakovatelný. Dobu povolení stanovila na 4 měsíce, neboť během této doby lze

zadokumentovat skutečnosti svědčící pro odposlech a záznam a později případně,

po vyhodnocení, dobu odposlechu a záznam prodloužit. I v tomto příkazu je

výslovně zmíněno, že po zvážení společenské škodlivosti možného jednání

pachatele dospěl soud k závěru o převaze zájmů společnosti nad zájmy a ochranou

dotčené osoby.

29. Z předloženého spisu Okresního soudu v Karlových Varech vedeného pod

sp. zn. 6 T 58/2018 vyplývá, že odposlechy pořízené na základě shora citovaných

příkazů byly použity jako důkaz v rámci předmětné věci. Trestní věc, ve které

byly povoleny předmětné odposlechy, tedy skočila pravomocně v řízení před

soudem, takže k poskytnutí informace podle § 88 odst. 8 tr. ř. byl příslušný

soud prvního stupně, tedy Okresní soud v Karlových Varech. Ze spisového

materiálu bylo dále zjištěno, že věc byla v rámci přípravného řízení vedena a

realizována Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální

policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j.

NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (původně vedeno Útvarem odhalování korupce a finanční

kriminality, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad

Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201, viz č. l. 1.). Podle § 158 odst. 3

tr. ř. byly zahájeny dne 25. 9. 2015 úkony v trestním řízení (č. l. 6) pro

přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b), podplácení

podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby

podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, z jejichž spáchání

byl podezřelý mimo jiné I. N., soudce Okresního soudu v XY. Trestní věc byla

odňata Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením Vrchního

soudu v Praze ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 1 VZN 1892/2015-3, a přidělena

Krajskému zastupitelství v Hradci Králové (č. l. 9) z důvodu zajištění

objektivity. Na č. l. 11 je zařazen dodatek k záznamu o zahájení úkonů v

trestním řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. ze dne 19. 11. 2015, č. j.

OKFK-2422/TČ-2015-252201, kdy v průběhu šetření byly zjištěny skutečnosti

nasvědčující tomu, že ze strany navrhovatele a K. může docházet jednak k

ovlivňování rozhodování o podmíněném propuštění, jednak k ovlivňování

výběrového řízení na předsedu Okresního soudu v XY ve prospěch navrhovatele.

30. Usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby

kriminální policie a vyšetřování, ze dne 10. 3. 2016, č. j.

OKFK-2422/TČ-2015-252201-TR, došlo k vyloučení některých skutků k samostatnému

projednání [věc je dále vedena OKFK SKPV, expozitura Ústí nad Labem pod č. j.

OKFK-1319/TČ-2016-252201 (č. l. 12)]. Krajské státní zastupitelství v Hradci

Králové usnesením ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 1 KZN 817/2015, odejmulo věc

Okresnímu státnímu zastupitelství v XY a přikázalo ji k provádění dalších úkonů

v trestním řízení Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech. Ve spisu

Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 58/2018 se dále nachází trestní

oznámení ve věcech, které byly vedené u Okresního soudu XY sp. zn. 2 PP

250/2015 a 2 PP 265/2015 (č. l. 22) a týkaly se ve věci podmíněného propuštění

z výkonu trestu odnětí svobody i odsouzeného T. M., jenž podal místopředseda

pro trestní úsek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Trestní oznámení se týkalo

rozhodování navrhovatele o podmíněném propuštění T. M., když bylo poukazováno

na jeho nestandardní postup, přičemž byl zmiňován i nestandardní postup

navrhovatele v případě podmíněného propuštění A. N., včetně skutečnosti, že

přítomný státní zástupce K. nic proti nesprávnému postupu navrhovatele

nenamítal a sám v závěrečné řeči navrhoval vyhovění žádosti, nepodal ani po

vyhlášení opravný prostředek, přičemž bylo výslovně zmíněno, že K. byl v

souvislosti s kauzou podmíněného propuštění odsouzeného A. N. kárně stíhán.

31. Součástí spisového materiálu je pak i kompletní spisový materiál

týkající se podmíněného propuštění odsouzeného M. a zpráva o prověření věcí

agendy PP u Okresního soudu v XY Krajským soudem v Ústí nad Labem (sp. zn. SPR

459/2016, ze dne 3. 2. 2016, č. l. 42). Předložený spis obsahuje rovněž na č.

l. 50 usnesení o zahájení trestního stíhání N. a D. pro zneužití pravomoci

úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přijetí úplatku podle

§ 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ze dne 16. 3. 2016, č. j.

OKFK-2422/TČ-2015-252201, stran případu podmíněného propuštění M.

32. Nejvyšší soud předně musí uvést, že předmětem řízení ve věci vedené

u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2018 byla trestná

činnost navrhovatele a D. související s podmíněným propuštění odsouzeného M. ve

věci vedené pod sp. zn. 2 PP 250/2015 u Okresního soudu v XY. Lze připustit, že

jednotlivé soudní spisy vztahující se k nařízeným odposlechům a záznamům

telekomunikačního provozu Okresního soudu v Hradci Králové (sp. zn. Nt

143/2015, sp. zn. Nt 164/2015), neobsahují překládací zprávy, takže není

zřejmé, zda státní zástupce či policejní orgán kromě podkladů založených v

těchto spisech (žádost policejního orgánu, návrh státního zástupce) předložili

i jiné podklady. Za dané situace proto Nejvyšší soud vycházel ze spisového

materiálů založeného ve spisech, kterými byl povolen odposlech a záznam

telekomunikačního provozu, z odůvodnění těchto příkazů a současně z podkladů

založených ve spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 58/2018,

zejména podkladů Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby

kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j.

NCOZ-1480/TČ-2016-417403. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti

předně poukazuje na povolení sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, odst.

2 tr. ř. vydané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci

Králové ze dne 29. 10. 2015, č. j. 1 KZN 817/2015 (V 20-16/2015) na osobu N. na

dobu 4 měsíců od 29. 2. 2016 (č. l. 1201), jenž bylo následně prodlouženo podle

§ 158d odst. 1, odst. 2 tr. ř. státním zástupcem Krajského státního

zastupitelství v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2016, č. j. 1 KZN 817/2015 (V

20-58/2015) na dobu 4 měsíců od 1. 3. 2016 do 1. 7. 2016 (č. l. 1206). Je tedy

zřejmé, že paralelně vedle odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu

probíhala i jiná činnost orgánů činných v trestní řízení, konkrétně nasazení

operativně pátracích prostředků s relativně nižší intenzitou zásahu do práv a

svobod sledovaného N., o čem nakonec svědčí i skutečnost, že státní zástupce

nezvolil maximální dobu sledování (6 měsíců), nýbrž dobu kratší, odpovídající

závažnosti podezření a tomu o jaké trestné činy se mělo jednat, když právě

výsledky ze sledování navrhovatele mohly podpořit či vyvrátit podezření z

páchání trestné činnosti navrhovatele, popř. jiných osob a následně vést k

zvážení dalšího postupu ve věcí.

33. Současně je třeba zdůraznit, že uvedené příkazy k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu, které Nejvyšší soud na základě návrhu

navrhovatele přezkoumával, předně odkazují na operativní šetření příslušného

policejního orgánu, včetně skutečností uvedených v žádosti o sledování osob a

věci (žádost policejního orgánu zároveň obsahovala podnět ke sledování osob a

věci). Zde je třeba i uvést, že Okresní soud v Hradci Králové dne 20. 11. 2015

pod sp. zn. 0 Nt 165/2015/V (V 165/2015) (č. l. 1237) vydal povolení ke

sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3 tr. ř. na e-mail XY, zpětně od data

vydání příkazu, nejméně 1 měsíc. V tomto směru je také třeba poukázat na

protokol podle § 88 odst. 6 tr. ř. o odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu ze dne 13. 5. 2016, č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201 (1248 a násl.),

který obsahuje vyhodnocení odposlechu a tyká se mimo jiné e-mailu XY, a

telefonního čísla XY uživatele N., a současně e-mailu a telefonního čísla D.

Není pochyb o tom, že relevantní část přepisu odposlechů a záznamu

telekomunikačního provozu musela být známa i soudci rozhodujícího o prodloužení

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt

3024/2016 u Krajského soudu v Hradci Králové (přezkum tohoto příkazu ovšem

navrhovatel nepožaduje - viz návrh navrhovatele na přezkum), ale rovněž ve věci

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci pod sp. zn. Nt 164/2015

vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, kde státní zástupce výslovně v

návrhu poukázal na rozšíření ZÚTR právě pro podezření z ovlivňování řízení o

podmíněném propuštění. Zde je třeba zdůraznit, že podezření z ovlivňování

rozhodování i v jiných věcech než odsouzeného A. N. týkajících se rozhodování o

podmíněném propuštění vyplynulo z povolených odposlechů ve věci vedené u

Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nt 143/2015 (konkrétně hovor ze

dne 16. 11. 2015) a bylo jedním z důvodů pro rozšíření ZÚTR dne 19. 11. 2015, o

kterém se zmiňuje okresní státní zástupce v návrhu na povolení odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 11. 2015.

34. Není také pochyb o tom, že v odůvodnění předmětných příkazů bylo

výslovně odkazováno na určité podezřelé finanční transakce navrhovatele, ale že

především s těmito podklady byla soudkyně rozhodující o vydání příkazu k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu seznámena (viz žádosti

policejního orgánu o vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu, návrhy státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, dále blíže příloha č. 3 spisu Národní centrály proti

organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura

Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403, nazvané jako

finanční šetření). Zde je také třeba akcentovat, že podrobná zpráva o

finančních transakcích ze dne 5. 1. 2018, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (č. l.

1402 a násl.) obsahuje výslovně uvedenou informaci, že podle § 158 odst. 3 tr.

ř. byly skutečně dne 25. 9. 2015 Útvarem pro odhalování korupce a finanční

kriminalitu (později NCOZ), Služby kriminální policie a vyšetřování, na základě

operativních poznatků z operativně pátrací činnosti zahájeny úkony trestního

řízení pro shora popsané podezření z páchání trestné činnosti (bod 23 tohoto

rozhodnutí) a že následně bylo započato finanční šetření osoby navrhovatele a

D. Nejvyšší soud zároveň musí zdůraznit, že soudkyně Okresního soudu v Hradci

Králové již v příkaze k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne

27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, explicitně uvedla, z jakých podkladů při

rozhodování o nasazení těchto invazivních prostředků trestního řízení vycházela

(úřední záznamy o výsledcích operativního šetření týkající se osob L. K. a N.,

výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z účtu u bank).

35. Je tedy zřejmé, že již v případě prvního příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu (sp. zn. Nt 143/2015), měla soudkyně

nepochybně k dispozici dostatek relevantních podkladů, na základě nichž bylo

možné vydat odůvodněné rozhodnutí sui genereis o odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, když tyto předložené podklady vzbuzovaly důvodné

podezření z možného páchaní tvrzení trestné činnosti spočívající v přijetí

úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku,

podplácení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a

zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b)

tr. zákoníku, ze které byl podezřelý navrhovatel a K., popř. i další v té době

neustanovené osoby. Pozdější příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn.

Nt 164/2015, pak již reagoval na zjištěné skutečnosti a informace z odposlechu

povoleného na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn.

Nt 143/2015, když současně probíhala i další operativní činnost policejního

orgánu, mimo jiné sledování osob a věcí stran osoby navrhovatele – soudce N. (§

158d odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. ř.), což jak již bylo naznačeno, vyplývalo z

návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu stran e-mail navrhovatele.

36. Jak již bylo naznačeno, Nejvyšší soud vycházel při rozhodování o

návrhu navrhovatele, zejména ze spisového materiálu týkající se povolení

odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve věci vedených u Okresního

soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nt 143/2015 a Nt 164/2015, ve spojení s

relevantními části spisu Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby

kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403., Z předloženého relevantního spisového materiálu není

pochyb o tom, že původně bylo podezření z páchání trestné činnosti zaměřeno na

osobu navrhovatele a K., státního zástupce Okresního státního zastupitelství v

XY, a souviselo s osobou A. N., ve vztahu k jehož osobě existovalo podezření z

ovlivňování trestního řízení a řízení o podmíněném propuštění v jeho prospěch

právě navrhovatelem a K. Proto si Nejvyšší soud při přezkumu napadených příkazů

k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyžádal i trestní spis Útvaru

odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Ústí nad Labem pod

č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201-TR. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného pouze

podotýká, že ke dni 1. 8. 2016 teprve vznikla Národní centrála proti

organizovanému zločinu SKPV (NCOZ SKPV), a to sloučením dvou útvarů s

celorepublikovou působností, a to Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu

SKPV a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, takže věc byla

následně vedena tímto útvarem NCOZ SKPV. Z pohledu ZÚTR je třeba akcentovat, že

v předmětné věci není pochyb o tom, že navrhovatel podmíněně propustil

odsouzeného A. N. z výkonu trestu odnětí svobody usnesením ze dne 7. 5. 2015,

sp. zn. 2 PP 81/2015 (Okresní soud v XY) podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když dozorující státní zástupce byl právě K., který se ihned po

vyhlášení usnesení vzdal práva stížnosti. Navrhovatel rovněž rozhodoval o vině

a trestu A. N. ve věci vedené u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2011

(z výkonu tohoto trestu byl jmenovaný podmíněně propuštěn právě navrhovatelem),

když v předmětné věci byl dne 14. 12. 2010 vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým

byl A. N. odsouzen k podmíněnému trestu a peněžitému trestu a trestu zákazu

činnosti (výrok o trestu byl změněn na základě odvolání státního zástupce

podaného v neprospěch A. N.). Lze tedy uzavřít, že údaje tvrzené v návrhu na

vydání prvního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu měly

reálný podklad. Současně není také pochyb o tom (viz předběžné finanční

šetření), že na účty navrhovatele měl několikrát poslat částky v řádech stovek

tisíců Kč P. N., a to ze svého účtu i společnosti B., kde je v představenstvu

(podklady týkající se financí, výpis z veřejného rejstříku - obchodního

rejstříku), přičemž následně velká část byla poslána na zahraničí bankovní

účet. Rozhodují a podstatné ovšem je, že dne 26. 5. 2015 byla na bankovní účet

navrhovatele vložena hotovost 2 500 000 Kč, kdy vkladatelem byl sám navrhovatel

(operativní činnost a přehled transakcí na účtu navrhovatele).

Zde považuje

Nejvyšší soud za nutné uvést, že již samotná tato skutečnost nepochybně musela

působit velmi podezřele, když navrhovatel působil jako soudce, a byť sám v

rámci návrhu tvrdí, že se jednalo o peníze, které získal prodejem penzionu

(pracovníkovi banky ovšem měl sdělit, že chce penzion kupovat), tak skutečně

nelze pominout, že podle zákona č. 254/2004 Sb., zákona o omezení plateb v

hotovosti, konkrétně ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., zákona o

omezení plateb v hotovosti, byl povinen poskytovatel platbu v případě částky

nad 270 000 Kč provést bezhotovostně. Zde je třeba zdůraznit, že tato

skutečnost musela být navrhovateli známa a musel si být vědom toho, že uložení

částky 2 500 0000 Kč v hotovosti může právě v případě výkonu funkce soudce

působit podezřele, když na soudce jsou obecně kladeny z hlediska jeho chování

vyšší nároky než na tzv. běžného občana (viz § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o

soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů) a toto samo o sobě mohlo

vést k podezření z páchání trestné činnosti soudcem. Z pohledu argumentace

navrhovatele, že se ho nikdy policejní orgán na zjištěné skutečnosti nezeptal,

je třeba uvést, že takový postup by v dané fázi řízení (prověřování) vedl k

zmaření účelu trestního řízení, kterým je především náležité objasňování

spáchané trestné činnosti a spravedlivé potrestání pachatelů. Obecně je dále

třeba uvést, že navrhovatel ani nezpochybňuje, že byl soudcem a že rozhodoval o

vině a trestu v případě A. N. a jeho podmíněném propuštění, což nakonec bylo

ověřeno i ze spisu vedeného u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2011

(hodnocení policejního orgánu, že odvolání A. N. bylo pouze krycím manévrem, je

čistě subjektivní tvrzení a Nejvyšší soud k tomuto nepřihlíží, neboť toto

nebylo na základě spisového materiálu potvrzeno). Lze proto uzavřít, že v dané

věci není pochyb o tom, že v době povolování předmětných odposlechů a záznamů

telekomunikačního provozu nepochybně existovalo důvodné podezření, že mohlo a

může docházet k páchání trestné činnosti navrhovatelem související s jeho

postavením ve funkci soudce.

37. Lze tedy uzavřít, že onen namítaný vyšší stupeň pravděpodobnosti, že

byl spáchán trestný čin navrhovatelem a K., a který podle navrhovatele v

předmětné věci absentoval, byl naopak podle Nejvyššího soudu v době rozhodování

o návrzích na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

doložen zejména listinnými podklady, na které bylo poukazováno v návrhu

státního zástupce a v žádosti policejního orgánu na vydání příkazu k odposlechu

a záznamu telekomunikačního provozu a na které odkazují předmětné příkazy

soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové (ve věci sp. zn. Nt 143/2015, sp. zn. Nt 164/2015). Na základě jejich zhodnocení bylo možno dovodit zcela logické

podezření, že navrhovatel, jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě neoprávněný

značný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporující § 79 odst. 1 a § 80

odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě

soudů. Jinak řečeno, pokud s přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem

soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové vydávající příkazy k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu vyhodnotila situaci tak, že vzhledem k tomu,

že dne 7. 5. 2015 byl A. N. propuštěn ze VTOS a o propuštění rozhodoval N.,

existuje důvodné podezření, že nestandardní vklad může s propuštěním souviset a

jednat se tak o úplatek, tak vyhodnocení takového závěru je zcela v gesci

soudce a pokud si takový závěr odůvodní, nelze v přezkumném řízení takový závěr

rozporovat. Zde je také třeba akcentovat, že Nejvyšší soud si nemohl nevšimnout

stran usnesení o podmíněném propuštění se současným přijetím záruky občanského

sdružení GRYPHONS, za dovršení nápravy odsouzeného A. N. se zkušební dobou 4

let podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku, že toto neobsahuje odůvodnění, neboť se

odsouzený i státní zástupce podle § 136 odst. 3 tr. ř. vzdali práva na podání

stížnosti a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění. Za takového stavu

ani nebylo možno se seznámit s úvahami soudu stran zákonnosti rozhodnutí o

podmíněném propuštění, což nepochybně nemohla ani soudkyně rozhodující o vydání

příkazu. Jestliže se tedy krátce po rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu

trestu odnětí svobody odsouzeného A. N. na účtu navrhovatele objevila částka 2

500 000 Kč, kterou na účet vložil sám navrhovatel, a policejní orgán nezjistil

jejich původ, bylo možno se důvodně domnívat, že s ohledem na časovou

souvislost mezi podmíněným propuštěním A. N. a neidentifikovatelným vkladem na

účet navrhovatele, existuje důvodné podezření, že se může jednat o úplatek za

toto podmíněné propuštění. Optikou širšího kontextu tak byly zcela na místě i

úvahy, že s prověřovanou trestnou činností mohl souviset prodej domu

navrhovateli, kdy byty se měly původně prodat jednotlivě a až následně bylo

rozhodnuto o prodeji celého bytového domu včetně pozemku právě navrhovateli. Byť se jednalo o určité indicie, tak je třeba mít za to, že právě první

nařízený odposlech a záznam telekomunikačního provozu měl tyto indicie buď

postavit na jisto, nebo vyvrátit.

Zde je také třeba uvést, že již v žádosti

policejního orgánu bylo zcela přiléhavě poukázáno na jeho následný postup a

řádně vysvětleno, proč odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88

odst. 1 tr. ř. a sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3 tr. ř. musí

přecházet tomuto dalšímu zvažovanému postupu (vyžádání účtu zájmových osob,

důkladné zanalyzování transakcí a časových souvislostí s rozhodováním u A. N.,

vyžádání podkladů k prodeji nemovitostí K. a N., vyslechnout osoby s

podstatnými informacemi).

38. Ve vztahu k příkazu soudkyně Okresního soudu Hradci Králové sp. zn.

Nt 164//2015 je nutno poznamenat, že policejní orgán při podávání žádosti ze

dne 16. 11. 2015 vyhodnotil do té doby realizované odposlechy a záznamy

mobilního telefonu uživatele N. (povolené na základě příkazu Okresního soudu v

Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015), kde byl zaznamenán telefonní hovor mezi N.

a I. I., který následoval po osobní schůzce K. a byl zjištěn poznatek, že

e-mailovou schránku užívá navrhovatel mimo jiné k aktivitám, ve kterých se

snažil ovlivnit nadcházející děj a že by tyto aktivity mohly mít trestněprávní

formu. V tomto směru je také třeba poukázat na skutečnost, že dne 19. 11. 2015

byl vydán dodatek k ZÚTR, neboť dosavadním prověřováním bylo zjištěno, že

navrhovatel a státní zástupce K. mají ovlivňovat rozhodování o podmíněném

propuštění z výkonu trestu odnětí i u dalších osob a že spolu s dalšími dosud

neustanovenými osobami se pokouší ovlivnit výběrové řízení na předsedu

Okresního soudu v XY, do něhož se navrhovatel přihlásil jako uchazeč, což právě

vyplynulo z vyhodnocení odposlechů telekomunikačního provozu (viz např.

telefonická komunikace mezi I. N. a advokátem D. dne 16. 11. 2015 týkající se

žádosti o podmíněného propuštění z výkonu trestu odsouzeného T. M.).

39. Současně lze konstatovat, že v příkazech soudkyně Okresního soudu v

Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015 a sp. zn. Nt 164/2015 je specifikován účel

nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, a to konkrétně

zjištění významných okolností pro trestní řízení, zejména identifikaci všech

osob podílejících se na trestné činnosti a zadokumentování celého průběhu

páchání trestné činnosti, zjištění podrobností k případným úplatkům ve formě

nemovitostí i finančních prostředků. Soudkyně zároveň výslovně konstatovala, že

účelu trestního řízení nebylo možno dosáhnout jinak, neboť použitím jiných

trestních institutu by mohlo dojít k odhalení aktivit orgánů činných v trestním

řízení a ke zničení usvědčujících důkazů podezřelými. Podle příkazů zároveň

takové informace nebylo možné získat jiným způsobem, který by méně zasahoval do

práv a svobod podezřelých, tj. rovněž navrhovatele, neboť se jednalo o osoby se

znalostí metod a postupů policie. Z pohledu tohoto závěru považuje Nejvyšší

soud za nutné zdůraznit, že není pochyb o tom, že právě osoby podezřelé z

páchání předmětné trestné činnosti nepochybně významně ztěžovaly objasnění

páchané trestné činnosti, když oba podezřelí měli s činností Policie ČR

bezprostřední pracovní zkušenosti, když oba původně působili jako státní

zástupci, takže jim bylo známo, jaké prostředky a způsoby volí při objasňování

trestné činnosti, a to zejména způsoby, kterými tuto trestnou činnost objasňuje

Policie ČR skrytě (např. sledování osob a věcí). Soudkyně výslovně uvedla, že

účelu sledovaného trestním řízení nebylo možné dosáhnout jinak, tedy

konstatovala dodržení tzv. zásady subsidiarity. Příkazy měla být

zadokumentována a případně také prokázána prověřovaná trestná činnost, když

bezpochyby s ohledem na osoby podezřelé (soudce, státní zástupce) bylo právě

toto v projednávaném případě obtížné. Soudkyně také akcentovala, že prověřování

se nacházelo téměř na počátku, přičemž v této fázi nebylo možné provádět

výslechy fyzických osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob

konkrétní písemné materiály, neboť by došlo k zmaření účelu trestního řízení.

40. Vlastní dobu povolených odposlechů a záznamů telekomunikačního

provozu v trvání 4 měsíců soudkyně odůvodnila charakterem prověřované trestné

činnosti, když během této doby měly být zadokumentovány skutečnosti svědčící

pro odposlech a záznam telekomunikačního provozu a později případně, po

vyhodnocení, dobu odposlechu a záznam prodloužit (jednak ve věci sp. zn. Nt

143/2015, jednak ve věci sp. zn. Nt 164/2015). Obecně lze připustit, že

odůvodnění doby povolených odposlechu je poněkud strohé, ovšem zde je třeba

zdůraznit, že doba odposlechu účastnické telefonní stanice a e-mail

navrhovatele nepřekročila zákonnou lhůtu. Stanovenou dobu odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu je vzhledem k druhu páchané trestné činnosti, ale

zejména osobám podezřelých znalých činností a postupů policejního orgánu v

trestných věcech, ale i k tomu, že vlastní ovlivnění trestního řízení není

jednorázovou záležitostí, ale vyžaduje určité na sebe navazující kroky

(ovlivnění přidělení rozhodnutí konkrétní věci, dobu na nařízení věci k

rozhodnutí a vlastní rozhodnutí), lze skutečně považovat za zcela přiměřenou a

odpovídající skutkové náročnosti věci. Jinak vyjádřeno, Nejvyšší soud dospěl k

závěru, že maximální možná zákonná doba odposlechu byla odůvodněná, jelikož se

jednalo o rozsáhlou a zejména specifickou trestnou činnost, přičemž objasnění

této trestné činnosti bylo ztíženo právě osobami podezřelými z páchání trestné

činnosti související se zneužitím pravomoci úřední osoby a postavením

jednotlivých podezřelých (soudce a státní zástupce či v jiných trestných věcech

souvisejících s trestnou činností soudce nebo advokáta).

41. Současně bylo v odůvodnění shora citovaných příkazů k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu konstatováno, že se jednalo o úkon neodkladný

a neopakovatelný. Neopakovatelnost podle soudkyně spočívala v samotném

charakteru telekomunikačního provozu, neboť obsah hovorů a textových zpráv v

aktuálním čase je jedinečný a prakticky neopakovatelný. Neodkladnost úkonu

spatřovala soudkyně v tom, že jím může být prokázána trestná činnost, neboť bez

povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by nebylo možno

objasnit další skutečnosti významné pro objektivní objasnění páchané trestné

činnosti. Zde je také třeba zdůraznit, že soudkyně se zabývala společenskou

škodlivostí možného jednání pachatelů, přičemž dospěla k závěru o převaze zájmů

společnosti nad zájmy a ochranou dotčených osob, neboť kdyby nebyl povolen

odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak by nebyly zaznamenány

informace vztahující se k trestné činnosti a tuto prokazující, takže by došlo k

nenapravitelné ztrátě důkazů významných pro usvědčení pachatele.

42. Z pohledu závěru soudkyně stran neodkladnosti a neopakovatelnosti

předmětných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je předně

nutné konstatovat, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010,

sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených v § 160 odst. 4 tr. ř.

může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením

trestního stíhání. Obecně je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat,

zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladný či neopakovatelný

úkon či nikoliv – jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní

zástupce a rozhodnutí soudkyně formálně obsahují pasáž, která se výslovně

věnuje neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu nemusí vždy postačovat. Z judikatury Ústavního soudu

(např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08)

totiž vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro

neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního

řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto

úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu, ze dne 19. 6. 2007, sp.

zn. III. ÚS 1033/07). Podle ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem

je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty

důkazu, nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude

zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude

možno před soudem provést. Platí, že povahu úkonu jako neodkladného nebo

neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu.

Pojem neodkladného úkonu je tedy vztahován k okamžiku zahájení trestního

stíhání, zatímco pojem neopakovatelného úkonu až k řízení před soudem. Orgán

činný v trestním řízení, který provádí úkon před zahájením trestního stíhání,

musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový úkon je úkonem neodkladným nebo

neopakovatelným, a tedy zda splňuje podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti

vymezené v § 160 odst. 4 tr. ř., a to vždy ve vztahu k určité osobě, vůči níž

má být později zahájeno trestní stíhání.

43. Není pochyb o tom, že předmětné příkazy k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu Okresního soudu v Hradci Králové byly vydány ve

stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání

navrhovatele. Aby bylo možno napadené příkazy – se zřetelem na to – považovat

za ústavně konformní, musí, jak již bylo naznačeno, obsahovat i zdůvodnění

toho, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 tr. ř.),

což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce, neboť

ten má jako orgán vykonávající dozor nad přípravným řízením všechny potřebné

informace ohledně případné neodkladnosti nebo neopakovatelnosti takového úkonu

trestního řízení, resp. je povinen si je opatřit. Jestliže to není z jeho

odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani

interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem

ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká (srov. přiměřeně

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013). Uvedené

povinnosti státní zástupce u všech podaných návrhů dostál, když v návrzích

zdůvodnil neodkladnost daného příkazu, a že sledovaného účelu nelze dosáhnout v

daném okamžiku jinak.

44. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že jak již bylo naznačeno,

že v předmětných příkazech je zdůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost

předmětných příkazů, tedy nejedná se o případ, kdy by se soudkyně vydávající

předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu s otázkou

neodkladnosti předmětného úkonu nezabývala. Nadto Nejvyšší soud dodává, že

věcné důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost uvedených příkazů k odposlechu

a záznamu telekomunikačního provozu byly splněny, tedy že z odůvodnění příkazů

k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu ke skutečnostem

zjištěným orgány činnými v trestním řízení v této věci, tak jak na ně bylo

shora poukázáno, lze dovodit skutečnosti svědčící o neodkladnosti provedených

odposlechů, neboť se jednalo o objasňování specifické trestné činnosti soudce a

státního zástupce, na které se s důvodným podezřením podílel i navrhovatel, a

bez využití prostředků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu již ve

fázi prověřování by nebylo možné rozhodné skutečnosti získat, a tím by byl

zmařen účel trestního řízení vymezený v § 1 odst. 1 tr. ř. Navíc je třeba

akcentovat, že policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh

státnímu zástupci, přičemž státní zástupce v návrhu řádně zdůvodnil a rozvedl

všechny rozhodné skutečnosti, přičemž všichni, tedy policejní orgán, státní

zástupce a soudkyně, posuzovali příkazy k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu jako úkon, jejichž neodkladnost a neopakovatelnost je

zachycena a prokazována ze spisového materiálu a je zřejmá z okolností případu

a z procesní charakteristiky této fáze řízení, která si vyžadovala rychlé a

detailní odkrytí páchané trestné činnosti zainteresovanými osobami znalými

praktik a postupů policejního orgánu z fakticity jejich výkonů funkcí soudce a

státního zástupce. Nejvyšší soud nad rámec tohoto závěru zdůrazňuje, že s

přihlédnutím k povaze trestné činnosti seznatelné z odůvodnění příkazů si ani

nelze reálně představit, že by v dané fází trestního řízení bylo možné

zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných

či méně zasahujících do základních práv navrhovatele, poněvadž informacemi o

tomto druhu trestné činnosti disponují zpravidla jen její pachatelé, kteří

navíc postupují sofistikovaně (a konspirativně) tak, aby protiprávnost jejich

jednání nebyla ani ex post zjistitelná. Zde je třeba zdůraznit, že záznam

telekomunikačního provozu nelze získat zpětně po zahájení trestního úkonu,

takže jeho realizaci nebylo možno odložit po zahájení trestního stíhání.

45. Nad rámec uvedeného je také třeba zdůraznit, že vedle odposlechů

paralelně probíhaly další úkony policejního orgánu spočívající ve využití

operativně pátracího prostředku sledování osob a věcí, který probíhal rovněž

utajovaným způsobem a který pomohl objasnit podstatu páchání trestné činnosti,

včetně osob, které se dále na ní mohou podílet a tak určit okruh osob, ohledně

kterým je nezbytné zvažovat postup podle § 88 odst. 1 tr. ř.

46. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že vzhledem k obsahu předloženého

spisového materiálu je nepochybné, že v dané věci se jednalo z hlediska

materiálního skutečně o neodkladné a neopakovatelné úkony, tedy úkony, které

nesnesly vzhledem k nebezpečí jejich zmaření z hlediska účelu trestního řízení

odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní řízení a které nebylo možno v řízení

před soudem provést. V tomto směru je třeba zdůraznit, že se jednalo o trestnou

činnost, při které vzhledem k funkci navrhovatele a jeho postavení při páchání

trestné činnosti by mohlo dojít ke ztrátě důkazů. Nadto se sluší dodat, že bez

využití prostředků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu již v

přípravném řízení by nebylo možné rozhodné skutečnosti získat, a tím by byl

zmařen účel trestního řízení vymezený v § 1 odst. 1 tr. ř.

47. V odůvodnění napadených příkazů k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu bylo také výslovně uvedeno, že jejich účelem mělo být

zajištění významných okolností pro trestní řízení. Mezi skutečnosti významné

pro trestní řízení bezpochyby patřilo objasnění míry osobní angažovanosti

navrhovatele a dalších osob v nelegálních aktivitách stran podmíněných

propuštění, podplácení, braní úplatků apod., z jejichž spáchání byl podezřelý i

navrhovatel. Po přezkoumání spisového materiálu tak Nejvyšší soud shledává

zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a

soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt

164/2015, i z pohledu zásady přiměřenosti, neboť bylo možno důvodně

předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou

zjištěny informace vedoucí mimo jiné k zadokumentování schůzek mezi podezřelými

a dalšími osobami (významné skutečnosti), a současně platí, že sledovaného

účelu nebylo bez rizika zmaření účelu trestního řízení dosáhnout jinak, neboť

jinými instrumenty trestního řízení by mohlo dojít k odhalení činnosti orgánů

činných v trestním řízení a ke zničení důkazů ze strany podezřelých.

48. Nelze se ani ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že tak razantnímu

kroku, jaké nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepochybně

přestavuje, se dalo předejít postupem podle § 158 tr. ř. Z pohledu této

námitky je předně nutno uvést, že k objasnění a prověření skutečností důvodně

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán před

zahájením trestního řízení, ve fází prověřování, po vydání ZUTR potřebné

podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu, v rámci čehož

je mj. oprávněn způsobem uvedeným v hlavě čtvrté, kam spadá i odposlech a

záznam telekomunikačního provozu podle ustanovení § 88 tr. ř., provádět

neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich

provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení

[srov. § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Zde je třeba vzhledem k argumentaci

navrhovatele uvést, že pokud by policejní orgán přistoupil k prověřování

předmětné trestné činnosti např. vyžadováním podání vysvětlení od navrhovatele

či K. nebo D., tak bylo možno zcela důvodně předpokládat, že se osoby podezřelé

ze spáchání této trestné činnosti začnou domlouvat a aktivně zakrývat stopy po

páchání trestné činnosti, čímž dojde ke zmaření účelu trestního řízení.

49. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje,

že příkazy soudkyně Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. Nt 143/2015 a sp.

zn. Nt 164/2015, byly vydány v mezích zákona a jejich odůvodnění je dostatečné,

neboť z formálně-materiálního hlediska splňují všechny náležitosti vymezené v §

88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., byť lze připustit, že si Nejvyšší soud dokáže

představit i podrobnější odůvodnění těchto příkazů. Nejvyšší soud navíc

akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu lze dospět o to výrazněji

po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněné žádosti

policejního orgánu a návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu a spisového materiálu. Předně v žádosti

policejního orgánu je také specifikováno, jakými úkony byly zjištěny jaké

konkrétní skutkové okolnosti, přičemž nutno podotknout, že zákon ani judikatura

nepožaduje, aby orgány činné v přípravném řízení ve svých podnětech /

návrzích / rozhodnutích sui generis podrobně specifikovaly důkazní materiál, z

něhož čerpaly uváděné skutečnosti (tj. kupř. odkazem na konkrétní strany ve

spise, či dokonce na prameny jednotlivých informací zjištěných v rámci

operativního šetření policejního orgánu; k tomu srov. především shora citované

usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05), jelikož

na tyto úkony nelze klást stejně formalizované nároky jako na rozsudky, popř.

usnesení vydávaná v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017). Při vydání příkazů k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27.

10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ve

vztahu navrhovateli N., tedy byly dodrženy zásady přiměřenosti, neodkladnosti a

neopakovatelnosti úkonu.

50. Obecně ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že příkaz

k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán jen v řádně

zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost, což se

nepochybně v dané věci stalo. Současně je třeba zdůraznit, že raná fáze

trestního řízení, jakou nepochybně fáze prověřování je, slouží k objasnění a

prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný

čin. Podezření z trestné činnosti v tomto stadiu nemusí (a ani nemůže) být

prokázáno v takové míře jako v dalších fázích trestního řízení. Na druhou

stranu, pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v

odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyloženo, o

jaké indicie se takový závěr opírá, resp. příkaz musí být podložen relevantními

indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání daného trestného

činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře

uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z

čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS

615/06). Takto bylo ve věci nepochybně postupováno, když je třeba opětovně

poukázat na řádně odůvodněné žádosti policejního orgánu, státního zástupce a

soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové, ze kterých je zřejmé, na základě

jakých skutečností ve věci existovalo důvodné podezření z páchání předmětné

trestné činnosti navrhovatelem a dalšími osobami.

51. Legitimita všech napadených příkazů k odposlechu a záznamů

telekomunikačního provozu - soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne

27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a též soudkyně ze dne 20. 11. 2015, sp. zn.

Nt 164/2015, ohledně navrhovatele I. N., byla s ohledem na shora uvedené

skutečnosti tedy zachována.

52. Stran posouzení legitimity dalších operativně pátracích prostředků

musí Nejvyšší soud konstatovat, že není oprávněn v rámci přezkumného řízení

podle § 314l a násl. tr. ř. posuzovat legitimitu jiných operativně pátracích

prostředků, kam spadá podle trestního řádu mimo jiné i sledování osob a věcí,

tzv. prostorové odposlechy podle § 158d odst. 2, odst. 3 tr. ř.

53. Navrhovatel mimo jiné dále konstatoval, že postupem státní

zástupkyně byl zbaven možnosti bránit se proti nařízeným odposlechům. V prvé

řadě je nutné konstatovat, že informace podle § 88 odst. 8 tr. ř. byla

navrhovateli zaslána k řízení vedenému pod sp. zn. 6 T 58/2018. Jedná se o

spisovou značku soudu, pod kterou byla trestní věc navrhovatele vedena stran

trestné činnosti související s podezřením na páchání trestné činnosti

související s podmíněným propuštěním odsouzeného T. M. Spisová značka

OKFK-2422/TČ-2015 představuje spisovou značku policejního spisu, pod níže byla

trestní věc vedena u policejního orgánu v připraveném řízení stran trestné

činnosti vztahující se k podmíněnému propuštění A. N., když následně došlo k

vyloučení věci a věc byla poté vedena Národní centrálou proti organizovanému

zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Ústí nad Labem,

3. oddělením, pod č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403. Nelze tedy dát za pravdu

navrhovateli, že byl na svých právech zkrácen, jestliže mu informace podle § 88

odst. 8 tr. ř. byla zaslána (po právní moci rozhodnutí, kterým byla věc

pravomocně skončena), a tudíž mu byla dána možnost se řádně bránit proti

případné nezákonnosti nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu

vztahující se k jeho osobě. Zde je třeba poukázat na to, že informaci o

nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možno poskytnout až

po pravomocném skončení věci s tím, že pokud bylo řízení skončeno v řízení před

soudem, poskytuje tuto informaci soud prvního stupně. Nejvyšší soud se v rámci

přezkumného řízení podle § 314l odst. 1 tr. ř. nemůže vyjadřovat k námitce

navrhovatele, že odmítnutí předložení spisu Policie ČR došlo k porušení čl. 8

Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť uplatněné argumentaci je možno se věnovat

až v rámci dovolacího řízení, neboť předmětem nyní projednávané věci není

procesní postup soudů nižších stupňů při provádění dokazování ve věci vedené u

Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2019, nýbrž zákonnost

příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

54. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem

na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazem k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v

Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazem k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v

Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ohledně navrhovatele

I. N., zákon porušen nebyl, což ve svém rozhodnutí podle § 314n odst. 1 tr. ř.

vyslovil.

55. Na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné ještě uvést, že se

nezabýval zákonností příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

soudce Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 0 Nt

3024/2016/V, neboť navrhovatel o přezkum tohoto příkazu výslovně nepožádal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314n

odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 29. 6. 2022

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu