4 Tdo 1062/2024

4 Tdo 1062/2024-11916

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovoláních obviněných 1. Rudolfa Míky, 2. Ing. Aleny Míkové, 3. A. M. a 4. Incredible solutions, s. r. o., IČO: 021 85 679, dříve Rebeltrans, s. r. o., IČO: 021 85 679, se sídlem Parléřova 157/11, 169 00 Praha 6, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 9 To 53/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 5/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 47 T 5/2021, byli obvinění Rudolf Míka, Ing. Alena Míková a A. M. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (Rudolf Míka a Ing. Alena Míková pod bodem I a V výroku rozsudku, A. M. pod bodem I výroku rozsudku) a obviněná Rebeltrans, s. r. o., IČO: 021 85 679, trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku za užití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (pod bodem I a V výroku rozsudku), kterých se dopustili jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný Rudolf Míka odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněný odsouzen k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstvech na dobu 7 let.

3. Obviněná Ing. Alena Míková byla odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.

4. Obviněná A. M. byla odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.

5. Obviněná právnická osoba Rebeltrans, s. r. o., IČO 021 85 679, se sídlem Parléřova 157/11, Praha 6 byla odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 18 odst. 1, 2 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k peněžitému trestu ve výši 8 000 000 Kč, vyměřenému v 500 denních sazbách po 16 000 Kč. Dále byla odsouzena podle § 20 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oblasti autodopravy na dobu 7 let.

6. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných Jiřího Feixe, Martina Samka, Rudolfa Jetmara, L. K., společnosti Jiří Feix, s. r. o., společnosti SaGIP J+M spol. s r. o. a společnosti JeRek, s. r. o.

7. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Děčín (ve vztahu k obviněné JeRek, s. r. o.) a Celním úřadem pro hl. m. Prahu, Praha 1, Washingtonova 7 (ve vtahu k obviněné Rebeltrans, s. r. o.), odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

8. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 47 T 5/2021, podali obvinění Rudolf Míka, Ing. Alena Míková, A. M., Jiří Feix, Martin Samek, Rudolf Jetmar, L. K., právnická osoba Rebeltrans, s. r. o., právnická osoba Jiří Feix, s. r. o. a poškozená Česká republika odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 9 To 53/2022, tak, že napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b, e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných Rudolfa Míky, Ing.

Aleny Míkové, A. M. a Rebeltrans, s. r. o., v celém rozsahu, ohledně obviněných Jiřího Feixe, Martina Samka, Rudolfa Jetmara, právnické osoby Jiří Feix, s. r. o., a podle § 261 tr. ř. i ohledně obviněných SaGIP J+M spol. s r.o. a JeRek, s. r. o., ve výroku o vině pod bodem I a v celém výroku o trestu, ohledně obviněného L. K. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. v celém výroku o trestu a ohledně poškozené České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Ústecký kraj podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr.

ř. ve výroku, jímž byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

9. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že (při nezměněném výroku o vině pod body II–IV a VI v napadeném rozsudku) pod bodem I rozsudku byla obviněná A. M. uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obvinění Jiří Feix, Martin Samek, Rudolf Jetmar byli uznáni vinnými pomocí ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, obviněné právnické osoby Jiří Feix, s. r. o., SaGIP J+M spol. s r.o., JeRek, s. r. o., byly uznány vinnými pomocí ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku za užití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, pod bodem I a V rozsudku byli obvinění Rudolf Míka a Ing. Alena Míková uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a obviněná právnická osoba Rebeltrans, s. r. o., byla uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku za užití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kterých se dopustili jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

10. Za uvedenou trestnou činnost (za jednání pod body I. a V.) byl obviněný Rudolf Míka odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev s předmětem podnikání veškeré autodopravy na dobu 7 let.

11. Obviněná Ing. Alena Míková byla (za jednání pod body I a V) odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.

12. Obviněná A. M. byla (za jednání pod bodem I) odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.

13. Obviněná právnická osoba Rebeltrans, s. r. o., byla (za jednání pod body I a V) odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 18 odst. 1, 2 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k peněžitému trestu ve výměře 350 denních sazeb po 5 000 Kč, tj. celkem 1 750 000 Kč.

14. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných Jiřího Feixe, společnosti Jiří Feix, s. r. o., Martina Samka, Rudolfa Jetmara, společnosti SaGIP J+M spol. s r. o., JeRek, s. r. o., a obviněného L. K.

15. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Rudolfu Jetmarovi uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Ústecký kraj, částku 246 524,72 Kč.

16. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla Česká republika, zastoupená Celním úřadem pro hl. m. Prahu (ve vztahu k obviněné právnické osobě Rebeltrans, s. r. o.), odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

17. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 9 To 53/2022, podali následně obvinění Rudolf Míka, Ing. Alena Míková, A. M. a obviněná právnická osoba Incredible solutions, s. r. o., dříve Rebeltrans, s. r. o., prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud poznamenává, že tato dovolání jsou obsahově téměř totožná.

18. Obvinění k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítli, že napadený rozsudek staví skutková zjištění, vycházeje ze závěrů rozsudku soudu I. stupně, na důkazech provedeným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu. Připomíná požadavky, které na zákonnost provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu klade rozhodovací praxe, mj. že příkaz musí být individualizován ve vztahu ke konkrétní osobě, která je uživatelem telefonní stanice, musí být zdůvodněno, proč ji má užívat konkrétní osoba, popř. zda ji v minulosti používala v podstatné míře anebo zda tak bude s vysokou pravděpodobností činit i v budoucnu. Zde obvinění připomínají prvotní příkazy o odposlechu vydané dne 26. 6. 2017 pod sp. zn. V 191/2017, 0 Nt 15095/2017 soudkyní Okresního soudu v Liberci, kde ve výroku tohoto příkazu nejsou označeny žádné fyzické osoby užívající označená telefonní čísla. Náležitost označení konkrétní fyzické osoby jakožto uživatele telefonního čísla, která je podezřelá ze spáchání zločinu je však nezbytným požadavkem vyplývajícím jak z dikce § 88 odst. 2 tr. ř., tak ze zásady zaručení spravedlivého procesu. Obvinění mají proto za to, že důkazy provedené odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu čísel XY, XY, XY a XY jsou nezákonným důkazem, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Obvinění dále namítli, že ač odvolací soud provedl výslech zpracovatele ústavního znaleckého posudku VŠCHT doc. Ing. Pavla Šimáčka, Ph.D., interpretoval tento důkaz nesprávně. Je potřeba zdůraznit, že znalec identifikoval odebrané vzorky z IBC kontejnerů v areálech společností Rebeltrans, s. r. o., JeRek, s. r. o. a Jiří Feix, s. r. o., jako topné oleje a připustil negativní důsledky v případě jejich použití pro pohon motorových vozidel. V návaznosti na závěry jmenovaného znalce proto bylo navrhováno doplnění dokazování vzhledem k závěru, zda zjištěný topný olej je způsobilý k použití pro pohon vznětových motorů. Takový důkazní návrh odvolací soud odmítl provést s odkazem na skutkový závěr soudu I. stupně, totiž že bylo prokázáno použití daného topného oleje pro pohon motorů již z výpovědí dalších obžalovaných a svědků. Posouzení použitelnosti oleje pro pohon vznětových motorů, a to provedené na odborné úrovni, je dle obviněných zcela zásadní otázkou, od které se odvíjí následné posouzení, zda daná tekutina spadá pod režim spotřební daně. Odvolací soud měl proto provést navrhované znalecké zkoumání, které nelze nahradit výpověďmi svědků, neboť jde o odbornou otázku. Současně jde o rozhodné skutkové zjištění, od kterého se následně odvíjí posuzování daňového režimu a v konečném důsledku tedy i trestněprávní kvalifikace podle § 240 tr. zákoníku.

20. Za rozpor v rozhodných skutkových zjištěních dále považují samotnou interpretaci ústavního znaleckého posudku VŠCHT jak ji provedl odvolací soud. Jestliže tento znalecký posudek určil na základě rozboru odebraných vzorků zařazení do § 48 zák. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jako „Topné oleje pro jiné účely“, spadající pod nomenklaturní číslo EU 27 10 19 62, pak tento produkt nespadá pod režim § 45 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Naopak, zmíněná nomenklatura stanovené znaleckým zkoumáním spadá pod režim spotřební daně dle § 45 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních, neboť patří do rozpětí nomenklaturních čísel vymezených v tomto ustanovení. V případě produktu zjištěného ústavním znaleckým posudkem má toto význam z hlediska stanovení spotřební daně, a to konkrétně v sazbě 472 Kč/t. Tento skutkový závěr byl potvrzen v rámci provedeného dokazování ze zajištěných CMR listů a stejně tak byl potvrzen závěry celní správy v rámci daňové kontroly. Pokud tedy odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že je nutno užít sazbu daně 10 950 Kč/1000 l, jde o skutkový závěr zcela v rozporu s provedenými důkazy.

21. Obvinění poukazují na další rozporuplnost skutkových závěrů odvolacího soudu s dalšími důkazy, provedenými v rámci veřejného zasedání (viz rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu č. j.: 26276-10/2023-510000-52, ze dne 31. 3. 2023 a zpráva o daňové kontrole pod č. j. 26276-9/2023-510000-52). Z těchto se podává, že daňová kontrola předně nebyla k datu rozhodování odvolacího soudu pravomocně skončena. V rámci probíhající kontroly však bylo prokázáno, že v tomto případě působila společnost Rebeltrans, s. r. o., pouze jako dopravce, když společnost GEBAPOL GmbH prokázala vlastnictví zajištěných produktů, a v průběhu daňové kontroly byly předloženy veškeré požadované doklady. To v konečném důsledku vedlo správce daně k doměření spotřební daně kontrolovanému subjektu (Rebeltrans, s. r. o.) ve výši 0 Kč a k ukončení daňové kontroly. Příslušné rozhodnutí bylo však vydáno správcem daně až po rozhodnutí odvolacího soudu.

22. Odvolací soud v napadeném rozsudku dále přiznal, že prvostupňový soud se dopustil jediného pochybení, a to, že si neopatřil zprávu od společnosti Mercedes Benz Truck ČR ohledně případné tolerance aplikace při měření hmotnosti, neboť svědek H. nebyl schopen na tuto otázku odpovědět. Toto pochybení však napravil sám odvolací soud tím, že opatřil vyjádření, z něhož zjistil, že měření aplikace Fleetboard nemá odchylku, avšak dle zjištění samotné společnosti Mercedes Benz činí rozdíl mezi jednotlivými měřeními hmotnosti vozidel na vahách a hmotností udanou v příslušné řídící jednotce pod 10 % při nečetných ověřeních, kdy výrobce odchylku raději neuvádí. Obvinění však mají za to, že společnost Mercedes Benz Truck ČR nelze bez dalšího považovat za nezávislý subjekt či osobu s dostatečnými odbornými znalostmi, protože mimo jiné nelze očekávat, že provozovatel systému přizná jeho chybovost, respektive nepřesnost a odchylky systému. Toto je nezbytné posoudit nezávislou osobou, a to soudním znalcem. Nelze se spokojit pro tento stěžejní důkaz s vyjádřením zaměstnance, navíc zaměstnance s obchodním zaměřením. Soudy prvního a druhého stupně proto zásadně pochybily, odmítly-li navrhované znalecké zkoumání aplikace Fleetboard. Posledně k uvedenému namítli, že pro období od 15. 11. 2016 do 7. 3. 2017, nebyl v rámci dokazování k dispozici záznam z FleetBoardu. V zásadě tak pro toto období nelze učinit žádné jednoznačné skutkové závěry o množství dovezeného minerálního oleje.

23. K dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění uvedli, že pokud soudy prvního a druhého stupně z ústavního znaleckého posudku VŠCHT zjistily povahu produktu ze zajištěných vzorků jako „Topné oleje pro jiné účely“ spadající pod nomenklaturní číslo EU 27 10 19 62, jak již bylo popsáno shora, pak z hlediska zákona o spotřebních daní podřadily výpočet spotřební daně pod nesprávnou sazbu, tj. jednoduše řečeno na zjištěný skutkový stav aplikovali nesprávnou právní normu. Důsledkem tohoto pochybení je pak nejen nesprávné vyčíslení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, o kterou měli obvinění zkrátit daňovou povinnost, ale též ale též posouzení trestněprávní kvalifikace jejich jednání podle ustanovení § 240 odst. 1, 2 nebo 3 tr. zákoníku.

24. Obvinění dále poukázali na zprávu o dosavadním výsledku kontrolních zjištění ze dne 31. 3. 2023 pod č. j. 195144-5/2023-510000-52 Celního úřadu pro hl. m. Prahu, kde je uvedeno, že kontrolované zajištěné minerální oleje – těžké topné oleje se považují za předmět spotřební daně z minerálních olejů ve smyslu § 45 odst. 1 písm. c) zákona o SPD a podle § 48 odst. 1 zákona o SPD sazba pro těžké topné oleje podle § 45 odst. 1 písm. c) zákona o SPD byla stanovena na 472 Kč/t. Jde o skutkový závěr kvalifikovaného orgánu veřejné moci, který má vliv na určení právní kvalifikace jednání obviněných, přičemž v rámci zásad právního státu a předvídatelnosti rozhodnutí není v zásadě možné, aby dva různé orgány veřejné moci došly na základě stejných skutkových okolností k rozdílným závěrům. Uvedený závěr celního úřadu podporuje předchozí obhajobu a staví na jisto otázku výše zdanění zajištěného minerálního oleje.

25. K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obvinění namítli, že byli dne 25. 10. 2021 během hlavního líčení vyzváni předsedkyní senátu soudu I. stupně k opuštění soudní síně za účelem provedení výslechů dalších tehdy dosud nevyslechnutých obviněných, kdy například obviněný Martin Samek vypovídal v plném rozsahu a ostatním tak mělo být umožněno klást mu otázky. O jeho výslechu byl pořízen audiozáznam, který byl následně ostatním obviněným předán. Tím však realizace procesních práv skončila, neboť dále již v hlavním líčení nebylo umožněno klást spoluobviněnému otázky, což je jinak právem sloužícím k realizaci obhajoby. Tato vada nebyla odstraněna ani v rámci veřejného zasedání o odvolání a realizace práva na obhajobu v tomto směru byla postupem soudu vyloučena.

26. S ohledem na shora uvedené obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 9 To 53/2022 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 5/2021 a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 9 To 53/2022, a aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

27. Obviněná právnická osoba Rebeltrans, s. r. o., doplnila své dovolání přípisem ze dne 16. 11. 2023, v němž zopakovala, že napadené rozhodnutí trpí extrémním rozporem skutkového stavu oproti nashromážděným důkazům, a to zejména v oblasti dovezeného množství oleje, které dle skutkového stavu je v extrémním rozporu s důkazy. Hlavním důkazem pro stanovení množství byla totiž aplikace FleetBoard, které ovšem trpí zásadními nedostatky. Obviněná proto poukázala na nepřesnost softwaru FleetBoard a dodala, že podle tohoto důkazu nelze věrohodně stanovit údajné dovezené množství a potažmo škodu. Obviněná dále poukázala na skutečnost, že byla pouhým dopravcem, a proto nebyla osobou povinnou k dani. Tento rozpor mezi důkazy a skutkovým zjištěním si společnost ověřila zpracováním znaleckého posudku v oboru spotřebních daní. Tento posudek potvrdil, že zboží označené KN 27 10 19 91 skutečně podléhá zdanění až ve chvíli jeho spotřeby nikoli dříve a tato situace pro společnost nenastala, tedy nebyla povinna k dani. Ze znaleckého posudku se podává, že: „Použití vybraných minerálních olejů pro jiné než předem sjednané účely a s tím související uplatnění jiné sazby daně se však týká pouze subjektu, který takové použití uskuteční. V případě, kdy přepravce uskuteční přepravu a následně jakákoliv osoba po ukončení přepravy použije převzaté minerální oleje pro účely, pro které je stanovena vyšší sazba daně, stává se plátcem tato osoba (nikoliv přepravce).“.

28. Obviněná společnost v doplnění svého dovolání opětovně připomněla zprávu o dosavadním výsledku kontrolních zjištění ze dne 31. 3. 2023 pod č. j. 195144-5/2023-510000-52 Celního úřadu pro hl. m. Prahu, kde celní orgán nevyvratitelně zkonstatoval, že kontrolované zajištěné minerální oleje – těžké topné oleje se považují za předmět spotřební daně z minerálních olejů ve smyslu § 45 odst. 1 písm. c) zákona o SPD a podle § 48 odst. 1 zákona o SPD sazba pro těžké topné oleje podle § 45 odst. 1 písm. c) zákona o SPD byla stanovena na 472 Kč/t. Pokud tedy napadený rozsudek dospěl ke skutkovému závěru, že je nutno užít sazbu daně 10 950 Kč/1000 l, jde o skutkový závěr zcela v rozporu s důkazy. V návaznosti na uvedené namítla, že důsledkem tohoto pochybení je nesprávné vyčíslení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, o kterou měli obvinění zkrátit daňovou povinnost a také nesprávné posouzení trestněprávní kvalifikace jejich jednání podle ustanovení § 240 odst. 1, 2 nebo 3 tr. zákoníku.

29. Obviněný Rudolf Míka podal prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o totožné dovolací důvody, tedy podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Jak již výše Nejvyšší soud předestřel, námitky obviněného se zcela shodují s dovoláním, podaným společností Rebeltrans, s. r. o. Taktéž obviněná A. M. podala prostřednictvím svého obhájce dovolání, jehož obsah i uplatněné dovolací námitky jsou shodné s dovoláním obviněného Rudolfa Míky a společností Rebeltrans, s. r. o. Stejně tak obsahem shodné dovolání podala i obviněná Ing.

Alena Míková ml., která jej však doplnila přípisem ze dne 16. 11. 2023, v němž namítá, že ani v rámci přípravného řízení, ani v rámci obou jednání před soudem nebyl řešen časový rámec a rozsah trestné činnosti v souvislosti s obviněnou a vždy byla pouze automaticky škatulkována do stejné odrážky jako její otec ač důkazy hovořily opačně. Předmětná věc se měla stát v rozmezí 15. 11. 2016 až 18. 4. 2018, toto období ovšem zcela nekoresponduje s opatřenými důkazy. V první řadě v době od 15. 11. 2016 do 31.

01. 2017 se prokazatelně ničeho takového účastnit nemohla, neboť hned po dokončení studia byla zaměstnána u společnosti zabývající se poskytováním depozitních schránek pro veřejnost. Následně 1. 2. 2017 obviněnou zaměstnal její otec u sebe ve firmě. Náplní práce obviněné byla organizace práce řidičů v rámci mezinárodní kamionové dopravy, což bylo potvrzeno důkazy, zejména pracovní smlouvou se společností Rebeltrans, s. r. o. Logicky tedy pokud způsobila společnost škodu na DPH, tím, že její jednatel nechal do jejího účetnictví zaúčtovat údajné falzifikáty paragonů na nákup PHM, pak to nemůže být kladeno za vinu zaměstnanci, který neměl s vedením společnosti co dočinění a ani nevedl účetnictví za onu společnost a nezodpovídal za něj.

Dodává, že její vina v bodě V napadeného rozsudku je zcela důkazně nepodložená a ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Uvádí, že jako FO nikdy nic nenakoupila, nikomu neprodala, nic nepřepravila, a neexistuje ani jediný důkaz potvrzující opak, proto nerozumí tomu, jak soudy dospěly ke stanovení její viny. V dovolání dále upozorňuje na to, že od počátku vyšetřování je jako stěžení důkaz považováno zadržení fakzifikátů paragonů na nákup PHM u jednotlivých společností. Vzhledem k tomu, že obviněné je kladeno za vinu jejich tvoření, opatřování, distribuce atd., požaduje již od přípravného řízení jejich podrobení daktyloskopické analýze za účelem stanovení skutečného původce a distributora oněch falzifikátů.

30. Obviněná Ing. Míková přípisem ze dne 30. 11. 2023 opět doplnila své dovolání a uvedla, že jedním z hlavních důkazů proti ní měl být výslech svědka R. M., svého času zaměstnance společnosti Jiří Feix, s. r. o., a předtím OSVČ Jiří Feix. Obviněná si prošla protokol z hlavního líčení ze dne 10. 1. 2022 v rámci něhož byl tento svědek vyslechnut před soudem v rámci prvoinstančního řízení a v rámci celé jeho výpovědi ani jedenkrát nezaznělo její jméno, svědek dokonce ani neřekl, že by tam někdy někoho jako je ona viděl.

Pokud soud prvního stupně a následující pokládají jeho výpověď za důkaz proti obviněné, došlo ke špatnému výkladu onoho důkazu, který je ve zjevném rozporu se skutkovými zjištěními. Dalším důkazem měla být svědecká výpověď M. V., který vypovídal po vznesené obžalobě dne 19. 12. 2019 na Protokol o výpovědi svědka (čísla listu spisu 5419–5422), kde uvedl, že občas měla být u vykládky s otcem, ale vykládky se neúčastnila, jen koukala. V rámci své výpovědi před soudem vypovídal téměř totožně. Tedy usvědčujícím důkazem měly být mimo jiné tyto dvě výpovědi.

Jediné, v čem tyto výpovědi usvědčují obviněnou je, že možná mohla být v Mělníce u vykládky kamionu, nikdo onu dívku neznal jménem, z doslechu si mysleli, že je to dcera Rudy. Rozhodným usvědčujícím důkazem proti obviněné měly být výslechy obv. Feixe a Jetmara. Obviněný Jiří Feix se ani slůvkem nezmínil o obviněné. V rámci své výpovědi před soudem do Protokolu o hlavním líčení ze dne 15. 11. 2021 uvedl, že dceru a manželku p. Míky viděl jen párkrát, a to vždy jen sedět v autě. Z jeho výpovědi před soudem je jasné, že od žádné Míkové nic neobjednával, nic ji neplatil a žádné lístky od nich nepřebíral.

Uvedl jednoznačně, že s nikým z rodiny p. Míky v kontaktu nebyl. Tedy opět výpověď obv. Feixe, která měla být přímým důkazem proti obviněné, že měla přijímat a administrovat objednávky na dovoz minerálního oleje je ve zjevném rozporu s tvrzeným skutkem. Hned dalším důkazem prokazujícím vinu měla být výpověď Rudolfa Jetmara, který byl vyslechnut dne 6. 11. 2019 (čísla listu spisu 384–386), ve svém primárním výslechu neuvedl nic, pouze se k věci vyjádřil. Nic, co by specifikovalo obviněnou. Následně byl slyšen v hlavním líčení dne 25.10.2021, kde z jeho výpovědi jasně vyplývá, že mu olej nevozila Míková, že mu doklady nedávala Míková, a že u Míkové neobjednával.

Pan Samek rovněž vypovídal v rámci přípravného řízení dne 23. 10. 2019 v rámci Protokolu o výslechu obviněného (č. l. 375–379). V rámci této výpovědi pouze uvedl, že obviněnou viděl asi ve třech případech v autě. V rámci jeho doznání poté neoznačil obviněnou ani Míkovou v jakékoli souvislosti s návozem, předáváním dokladů, peněz, ba dokonce přijímání objednávek. Tedy znovu a opakovaně má obviněná za to, že zde existuje zjevný rozpor mezi důkazy a skutkem.

31. Obviněná dále rozebírá další usvědčující důkazy, a to poznatky ze sledování osob a věcí, když toto bylo vyhodnoceno v rámci Fotografické dokumentace o sledování osob a věcí. Dodává, že ani na jedné fotce není vyfocena a popsána. Až na jednu jedinou výjimku, což je ze dne 18. 4. 2018, kde jsou snímky foceny ve tmě a jsou tmavé. Posledním důkazem viny obviněné má být záznam z odposlechů telekomunikačního provozu. Předně je třeba uvést, že v celém důkazním spise není jediný důkaz o její komunikaci s nikým jiným než s rodiči, s L. K. a s Rudolfem Jetmarem. Tedy ony odposlechy jako takové a SMS nemají vypovídající charakter o tom, že by obviněná měla přijímat objednávky na nákup minerálního oleje a administrovat je. V neposlední řadě odkazuje na důkaz Protokol o ohledání digitálních dat Notebook Lenovo, tedy počítač obviněné, kde je napsáno „Ohledáním dat nebyly zjištěny žádné důkazní prostředky k dané trestné věci ohledně nákupu, prodeje a přepravy minerálních olejů.“. Tedy jasný důkaz o tom, že trestná činnost, jak je popsána, tedy tvrzený skutek ve věci obviněné se nestal. Pokud tedy skutek, pro který je obviněná odsouzena, měl spočívat v přijímání a administraci objednávek minerálního oleje, měl být tento skutek prokázán výše citovanými důkazy, které ovšem dokládají pravý opak. Respektive prokazují, že objednávky nepřijímala, neadministrovala nekomunikovala s nikým ohledně onoho oleje a legálně pracovala. Jedná se tedy o extrémní rozpor s nashromážděnými důkazy.

32. Posledně přípisem ze dne 7. 10. 2024 obviněná Ing. Míková následně své dovolání, resp. jeho argumentační základ, opakovaně doplnila a uvedla, že v nedávné době došlo k podstatné změně jejich osobních poměrů, kdy se jí dne 9. 3. 2024 narodila dcera AAAAA (pseudonym), což doložila rodným listem dítěte. Tímto chce apelovat na soud, aby shovívavě k jejímu mateřství přihlédl, neboť odsouzení k dlouhému nepodmíněnému trestu je ve své podstatě rozvratem její rodiny a dlouhé odloučení od tak malého dítěte může způsobit psychickou újmu jak matce, tak dceři. Z toho důvodu obviněná zdvořile žádá senát Nejvyššího soudu, aby při důsledném zvážení dospěl k přiměřenému zohlednění těchto okolností při svém rozhodování.

33. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předložených mimořádných opravných prostředků k uplatněným dovolacím důvodům uvedl, že dovolací argumentace obviněného Rudolfa Míky, potažmo Ing. Aleny Míkové, A. M. a právnické osoby Rebeltrans, s. r. o., ve které byla obsažena kritika znaleckého posudku zpravovaného doc. Ing. Pavlem Šimáčkem, Ph.D., výpovědí spoluobviněných Jetmara, Feixe a Samka, množství dovezeného minerálního oleje apod., představovala běžnou a opakující se polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů ve smyslu požadavků vyplývajících z § 2 odst. 5 a 6 tr.

ř. Státní zástupce uvádí, že zjevný rozpor nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Přítomnost extrémního rozporu nelze dovozovat ani z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k druhé verzi. Takto vedená argumentace je navíc repetitivní obhajobou vůči skutkové verzi, ke které zaujal stanovisko a vypořádal se s ní Městský soud v Praze zejména v odstavcích 56 až 88 odůvodnění rozsudku.

V návaznosti na obsah odvolání se předešlými skutkovými závěry soudu prvního stupně zabýval rovněž Vrchní soud v Praze, který jim v hlavní linii přisvědčil, což dokumentuje zejména v odstavcích 27 až 30 odůvodnění rozsudku. Státní zástupce upozorňuje, že vina obviněných není postavena jen na určitém doznání spoluobviněných Samka, Jetmara a Feixe ohledně variant odebírání oleje, ale byla prokázána celým řetězcem opatřených důkazů, kam patřily též CMR listy, dokumentace celních úřadu, daňová přiznání, elektronické komunikace, odposlechy telekomunikačního provozu, výsledky sledování policejním orgánem, domovních prohlídek atd.

Jediné a dílčí pochybení se zde vztahovalo ke stanovení množství dovezeného a distribuovaného minerálního oleje potud, pokud nebyla vyžádána zpráva Mercedes Benz Truck ČR, kterýžto důkaz byl nicméně proveden poté v rámci veřejného zasedání, což determinovalo finální odchylku množství tohoto oleje ve prospěch obviněných. Státní zástupce shrnuje, že minerální olej, který byl dovážen z ciziny, byl předmětem daně. Obchodní společnosti Rebeltrans, s. r. o., vznikla daňová povinnost odvést spotřební daň a daň z přidané hodnoty.

Pachatelem tohoto daňového deliktu mohl být nejen obviněný Rudolf Míka coby jednatel obchodní společnosti Rebeltrans, s. r. o., ale též obviněná Ing. Alena Míková, jestliže působila mimo jiné jako ředitelka a jediná společnice Rebeltrans, s. r. o., stejně tak i obviněná A. M. působící na pozici dispečerky této obchodní společnosti. Tito obvinění nesli jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku za uvedenou trestnou činnost daňového charakteru společně odpovědnost, jak rozhodly soudy obou stupňů.

34. Námitce týkající se neakceptování návrhu na doplnění dokazování – v návaznosti na nesouhlasnou intepretaci závěrů znaleckého posudku zpravovaného doc. Ing. Pavlem Šimáčkem, Ph.D., z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, třebaže se podřadí pod další variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., předpokládající neprovedení důkazu podstatné povahy, nelze přisvědčit. Ani podle judikatury Ústavního soudu není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany.

Nejedná se o opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v rozhodnutí. Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání z podnětu odvolání obviněných přece jen provedl osobní výslech jmenovaného znalce oproti rozhodnutí soudu prvního stupně. Vrchní soud v Praze přitom dostál předvídané povinnosti, jestliže přistupující návrh obhajoby na další doplnění dokazování ohledně objasnění způsobilosti oleje pro pohon vznětových motorů posuzoval a zamítl jej pro omezený důkazní potenciál v kontextu dosud provedených důkazů, byla-li kapalina zjevně používána pro pohon nákladních vozidel, jak vyplývá z odstavce 32 odůvodnění rozsudku.

Rovněž nelze přisvědčit námitkám o tvrzené nezákonnosti označených příkazů Okresního soudu v Liberci. I tentokrát jde o výhrady řešené Vrchním soudem v Praze z podnětu odvolání obviněných v odstavci 23 odůvodnění rozsudku, byť ve stručném pojetí. Nad rámec dosavadního výkladu je možné konstatovat, že na odposlech a záznam telekomunikačního provozu ve smyslu § 88 tr. ř. se musí vždy nahlížet jako na zajišťovací institut, který směřuje k získávání zájmových poznatků, které jsou důležité pro prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu.

Tvoří podklad pro další konání trestního řízení, v němž teprve jsou skutečnosti, které jsou prostřednictvím tohoto prostředku zaznamenány, objasňovány. Pokud se povolením sledovala potřeba zjištění kontaktních osob podílejících se na rozvětvené trestné činnosti daňového charakteru, je logickým důsledkem, že se posléze podařilo ustanovit další pachatele, jelikož udržovali spojení s jmenovanými a přispívali k protiprávnímu nakládání, resp. vykazování minerálního oleje na úkor berních zájmů České republiky.

K výhradám z hlediska výsledků daňové kontroly Celního úřadu pro hlavní město Prahu ve spojení s užitou právní kvalifikací poté státní zástupce zdůrazňuje, že rozsah zkrácené daně se posuzuje samostatně jako předběžná otázka (§ 9 odst. 1 tr. ř.), a to z důvodu, že jde o otázku viny, kterou musí orgány trestního řízení posoudit samostatně. Materiál nashromážděný příslušným správcem daně v daňovém řízení se proto hodnotí jako kterýkoli jiný důkaz postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř.

35. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento předpokládá porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. Z nyní dostupného spisového materiálu nevyplývá, že by došlo k porušení procesních práv obviněného Rudolfa Míky, resp. dalších obviněných v předvídaném záběru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V průběhu výslechu obviněného Martina Samka bylo umožněno obhájcům obviněných klást mu otázky, čehož bylo využito ze strany obhájce obviněného Rudolfa Míky. Celkově po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání obviněných Rudolfa Míky, Ing. Aleny Míkové, A. M., Jiřího Feixe a právnické osoby Rebeltrans, s. r. o., odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

37. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

38. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.

ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

39. Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).

40. Je třeba připomenout, že v případě tzv. zjevného rozporu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, se musí jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je v daném směru povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález téhož soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a řada dalších). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Tento závěr vyplývá z toho, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři.

41. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněnými v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných Rudolfa Míky, A. M., Ing. Aleny Míkové a obviněné právnické osoby Rebeltrans, s. r. o.

42. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění namítli nezákonnost provedených odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, a to z důvodu, že ve výroku příkazu nejsou označeny žádné fyzické osoby užívající označená telefonní čísla, což je nezbytným požadavkem vyplývajícím jak z dikce § 88 odst. 2 tr. ř., tak ze zásady zaručení spravedlivého procesu. Obvinění se proto domnívají, že důkazy provedené odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu jsou nezákonným důkazem, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

43. Pokud jde o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud konstatuje, že tyto úkony byly provedeny na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř., a to na návrh státního zástupce dne 26. 6. 2017, sp. zn. V 191/2017 0 Nt 15095/2017, soudkyní Okresního soudu v Liberci. Opakovaně byly poté na návrh státního zástupce soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci prodlouženy opatřením ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. V 41/2017-L/55 Nt 841/2017 a dále soudkyní Městského soudu v Praze příkazem ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. V 32/2018 Nt 1116/2018. Lze konstatovat, jak uvedl již i odvolací soud, že tyto příkazy obsahují všechny podstatné náležitosti vyžadované v § 88 odst. 1, odst. 2 resp. i odst. 4 tr. ř., tzn. označení operátora, uživatelská čísla i uživatele (společnosti Rebeltrans, s. r. o., JeRek, s. r. o. a Rudolfa Míku), jsou řádně odůvodněny a v rámci odůvodnění jsou uvedeny i další osoby, které uvedená telefonní čísla užívají (Ing. Alena Míková, A. M. a Rudolf Jetmar), o nichž tyto skutečnosti byly v průběhu odposlechů zjištěny. Lze proto označit námitky obviněných, týkající se nezákonnosti nařízených odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, jako nedůvodné, neboť příkazy, jak je výše popsáno, byly vydány v souladu se zákonem, příslušným soudem na základě dostatečných důvodů a v rámci zákonných podmínek, přičemž byly dodrženy všechny podstatné náležitosti vyžadované trestním řádem. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že i veškeré sledování osob, movitých i nemovitých věcí bylo prováděno na základě povolení vydaných příslušnými státními zástupci podle § 158d odst. 1, odst. 2 a odst. 4 tr. ř. Obsahem všech povolení bylo konkrétní uvedení osob, nemovitých věcí a vozidel, která mají být sledována, doba, po kterou mají být sledována a řádné odůvodnění. O sledování byly rovněž vyhotoveny ve smyslu § 158 odst. 7 tr. ř. protokoly tak, aby výsledky sledování mohly být použity jako důkaz v hlavním líčení.

44. Obvinění dále nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který, ač provedl výslech zpracovatele ústavního znaleckého posudku VŠCHT doc. Ing. Pavla Šimáčka, Ph.D., interpretoval tento důkaz nesprávně. V návaznosti na závěry jmenovaného znalce navrhli doplnit dokazování vzhledem k závěru, zda zjištěný topný olej je způsobilý k použití pro pohon vznětových motorů, což odvolací soud odmítl a navrhované doplnění dokazování neprovedl.

45. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně, pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24.

2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

46. Námitky stran neprovedení všech požadovaných důkazů tedy lze podřadit pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud však považuje za vhodné předestřít některá obecná východiska tykající se tzv. opomenutých důkazů. Obecně lze tzv. opomenuté důkazy charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr.

ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 odst. 1 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny). Za opomenuté důkazy se v rozhodnutích Ústavního a Nejvyššího soudu považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 08.

11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/2004, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS l18/2009, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/2009 a další). Z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu zároveň ovšem vyplývá, že se nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.

12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1347/2013), přičemž svůj postup dostatečným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnily.

47. Pokud obvinění brojí proti nesprávné interpretaci důkazu, konkrétně výpovědi znalce doc. Ing. Pavla Šimáčka, Ph.D., a navrhují doplnění dokazování ve vztahu k otázce, zda zjištěný topný olej byl způsobilý k použití jako pohonná látka pro vznětové motory, odkazuje zde Nejvyšší soud na závěry odvolacího soudu, který vyslechl při veřejném zasedání tohoto zpracovatele ústavního znaleckého posudku, který potvrdil, že odebrané vzorky z IBC kontejnerů v areálech společností Rebeltrans, s. r. o., JeRek, s. r. o. a Jiří Feix, s. r. o., byly druhově totožné, svou povahou měly velmi blízko k motorové naftě, avšak šlo o topné oleje. K otázce, zda byl zjištěný topný olej způsobilý k použití jako pohonná látka pro vznětové motory, odvolací soud poté odkázal na výpovědi obviněných Jetmara, Feixe a Samka, kteří uvedli, že obvinění Míkovi jim přiváželi tekutinu, kterou používali do svých vozidel jako palivo. Nejvyšší soud má proto za to, že obviněnými navrhované doplnění dokazování, zda zjištěný topný olej je způsobilý k použití pro pohon vznětových motorů, je třeba považovat za zcela nadbytečné, když z výpovědi uvedených svědků bylo jasně prokázáno, že dodávaná kapalina byla pro pohon nákladních automobilů používána. Z těchto důvodu byl návrh obviněných Míkových na doplnění dokazování k objasnění způsobilosti daného oleje pro pohon vznětových motorů jako nadbytečný zamítl.

48. Obvinění dále za rozpor v rozhodných skutkových zjištěních považují interpretaci ústavního znaleckého posudku VŠCHT, který určil na základě rozboru odebraných vzorků zařazení do § 48 zák. 353/2003 Sb., o spotřebních daních jako „Topné oleje pro jiné účely“ spadající pod nomenklaturní číslo EU 27 10 19 62. Obvinění namítají, že pokud dospěl odvolací soud ke skutkovému závěru, že je nutno užít sazbu daně 10 950 Kč/1000 l, jde o skutkový závěr zcela v rozporu s provedenými důkazy, a to zejména se znaleckým posudkem a zprávou o dosavadním výsledku kontrolních zjištění ze dne 31. 3. 2023 pod č. j. 195144-5/2023-510000-52 Celního úřadu pro hl. m. Prahu, kde je uvedeno, že kontrolované zajištěné minerální oleje – těžké topné oleje se považují za předmět spotřební daně z minerálních olejů ve smyslu § 45 odst. 1 písm. c) zákona o SPD a podle § 48 odst. 1 zákona o SPD sazba pro těžké topné oleje podle § 45 odst. 1 písm. c) zákona o SPD je 472 Kč/t.

49. Nejvyšší soud k uvedenému odkazuje na závěry odvolacího soudu, který se s uvedenými námitkami v bodě 37 svého rozhodnutí přesvědčivě vypořádal. V projednávané věci byl minerální olej obviněnými objednáván, nakupován, přepravován, skladován, distribuován, prodáván a používán pro pohon motorů, byl proto předmětem spotřební daně. Vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit byla dána jak podle § 9 odst. 1, odst. 3 písm. e) tak i zároveň podle § 46 odst. 1 písm. c) za použití ustanovení § 45 odst. 3 písm. d), odst. 4 zák. č. 353/2003 Sb., v němž je uvedeno, že u minerálních olejů podle odstavce 3 vznikne při uvedení do volného daňového oběhu povinnost daň přiznat a zaplatit pouze tehdy, jsou-li určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v odstavci 2. Nejvyšší soud uvádí, že těžké topné oleje jsou za běžných okolností zdaněny nižší sazbou nebo jsou osvobozeny, pokud se používají jako palivo pro vytápění nebo v průmyslu. Pokud se však používají jako palivo do motorových vozidel (např. v dieselových motorech), mění se jejich účel použití a vztahuje se na ně daňová povinnost jako na motorovou naftu. Účel použití tak rozhoduje o daňové povinnosti. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že úmyslem obviněných bylo použití tohoto produktu k jeho prodeji pro pohon motorů. Topné oleje s nomenklaturním číslem 2710 19 62 jsou tedy sice primárně určeny pro jiné účely než pohon motorů a podle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb. spadají do režimu nižší spotřební daně, zároveň však platí, že pokud jsou topné oleje použity jako palivo pro pohon motorových vozidel, spadají pod § 45 odst. 2 a vztahuje se na ně vyšší sazba spotřební daně. Podle § 48 odst. 10 zákona č. 353/2003 Sb. se minerální oleje uvedené v § 45 odst. 3 zdaňují sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1 kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují. V daném případě se účel použití olejů svými vlastnostmi nejvíce přibližoval minerálním olejům uvedeným v § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, konkrétně středním olejům a těžkým plynovým olejům pod kódy nomenklatury 2710 19 11 až 2710 19 49, do kterých spadá motorová nafta, pro které je stanovena sazba 10 950 Kč/1000 l. Ani výše uvedeným námitkám stran zařazení odebraných vzorků a sazby spotřební daně nelze přisvědčit.

50. Obvinění dále poukazují na zprávy z celního úřadu, které si odvolací soud vyžádal k důkazu a provedl v rámci veřejného zasedání, z nichž se podává, že daňová kontrola nebyla k datu rozhodování odvolacího soudu pravomocně skončena. V rámci probíhající kontroly však bylo prokázáno, že společnost Rebeltrans, a. s., fungovala pouze jako dopravce, jelikož společnost GEBAPOL GmbH prokázala vlastnictví zajištěných produktů.

51. Nejvyšší soud zde uvádí, že namítané skutečnosti, týkající se výsledků daňové kontroly, které byly završeny až po rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou způsobilé založit existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o nové skutečnosti a důkazy, které nebyly součástí dokazování v předchozím řízení. Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání není oprávněn přezkoumávat nové skutkové okolnosti nebo hodnotit nové důkazy, které nebyly obsaženy ve spise a nebyly hodnoceny soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud totiž není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). V případě, že obvinění tvrdí, že tyto nové skutečnosti svědčí ve prospěch jejich obhajoby, mohou je uplatnit výhradně prostřednictvím návrhu na povolení obnovy řízení dle § 278 a násl. tr. ř.

52. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále obvinění podřadili námitku stran odmítnutí navrhovaného znalecké zkoumání aplikace Fleetboard. Odvolací soud si opatřil vyjádření, z něhož zjistil, že měření aplikace Fleetboard nemá odchylku, avšak dle zjištění společnosti Mercedes Benz činí rozdíl mezi jednotlivými měřeními hmotnosti vozidel na vahách a hmotností udanou v příslušné řídící jednotce pod 10 %. Obvinění však mají za to, že toto je nezbytné posoudit soudním znalcem. Posledně k této aplikaci namítli, že pro období od 15. 11. 2016 do 7. 3. 2017 nebyl v rámci dokazování k dispozici záznam z FleetBoardu. Pro toto období proto nelze učinit žádné jednoznačné skutkové závěry o množství dovezeného minerálního oleje.

53. Nejvyšší soud zde konstatuje, že soudy při určení množství dovezeného a dále distribuovaného minerálního oleje vycházely z údajů z aplikace Fleetboard, vydané společností Mercedes Benz Truck ČR. Její podstatu vysvětlil při svém výslechu svědek F. H., vedoucí oddělení Fleetboard ve společnosti Mercedes Benz Truck ČR. Nelze souhlasit s námitkou ohledně nevěrohodného stanovení dovezeného množství oleje potažmo škody. Údaje o množství minerálního oleje z aplikace se totiž shodují s dostupnými CMR listy.

Pouze v jednom případě, konkrétně dne 18. 4. 2018, došlo k podstatnému rozdílu mezi zjištěnou hmotností nákladu 46 tun a hmotností 22,16 tuny uvedenou v CMR listu. V tomto případě soudy přihlédly ve prospěch obviněných k údajům uvedeným v CMR listu. Pochybení soudu prvního stupně, který si neopatřil zprávu od společnosti Mercedes Benz Truck ČR ohledně případné tolerance aplikace při měření hmotnosti napravil odvolací soud, který si zprávu vyžádal a provedl jí při veřejném zasedání jako důkaz. K námitce obviněných, že pro období od 15.

11. 2016 do 7. 3. 2017 nebyl v rámci dokazování k dispozici záznam z FleetBoardu, Nejvyšší soud uvádí, že jak plyne ze zajištěných údajů, za uvedené období opravdu údaje z aplikace FleetBoard neobsahují nic o jízdách vozidel využívaných pro dovoz minerálního oleje. Soudy proto ve vymezeném období vycházely z jediného objektivního zdroje pro stanovení množství dovezeného minerálního oleje, a sice údajů o objednaném množství minerálního oleje obviněným Jetmarem prostřednictvím aplikace Whatsapp. Nejvyšší soud dále dodává, že pokud se soudy vypořádaly s návrhem obviněných stran znalecké zkoumání aplikace Fleetboard tak, že tento důkaz považovaly jako nadbytečný, a to z důvodu, že jednak svědek H.

zcela dostatečným způsobem popsal rozhodné skutečnosti o fungování programu Fleetboard pro posouzení dané věci, také byl, jak je uvedeno výše, proveden důkaz zprávou od společnosti Mercedes Benz Truck ČR ohledně případné tolerance aplikace při měření hmotnosti, nejedná se v posuzované věci o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy vysvětlily, proč neakceptovaly další návrhy na doplnění dokazování, kdy zejména soud prvního stupně dodal, že by vyhledávání další osoby, jež by poskytla další informace, vedlo pouze k neúčelnému prodloužení trestního řízení.

54. Obviněná Ing. Míková ml. ve svém mimořádném opravném prostředku namítla, že soudy nebyl určen časový rámec a rozsah trestné činnosti v souvislosti s její osobou. Má za to, že její vina je zcela důkazně nepodložená a že zásadním důkazem pro stanovení její viny měly být výpovědi Martina Samka, Rudolfa Jetmara, Jiřího Feixe, R. M. a M. V., které však nebyly dostatečným způsobem ověřeny. Dalším důkazem mělo být sledování osob a věcí, a i zde obviněná uvedla, že z důvodu, že se jí nepodařilo identifikovat ani na jednom z nich, považuje tento důkaz jako důkaz o její neúčasti. V dovolání dále upozornila na to, že od počátku vyšetřování je jako stěžení důkaz považováno zadržení fakzifikátů paragonů na nákup PHM. Vzhledem k tomu, že je jí kladeno za vinu jejich tvoření, opatřování, distribuce atd., požadovala již od přípravného řízení jejich podrobení daktiloskopické analýze za účelem stanovení skutečného původce a distributora oněch falzifikátů, což bylo opakovaně zamítáno. Posledním důkazem o vině obviněné má být záznam z odposlechů telekomunikačního provozu. I zde má za to, že ony odposlechy jako takové a SMS nemají vypovídající charakter o tom, že by měla přijímat objednávky na nákup minerálního oleje a administrovat je.

55. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám nejen obviněné Ing. Míkové ml., ale i ostatním obviněným, pokud směřovaly proti skutkovým zjištěním, neboť jsou v zásadě opakováním jejich obhajoby uplatněné již v řízení před soudem I. stupně. Městský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku s obhajobou obviněných na stranách 167–192 přesvědčivě vypořádal, vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a proč zamítl jako nadbytečné další návrhy na doplnění dokazování. Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí řádně a přiléhavě vypořádal se všemi relevantními námitkami a jeho odůvodnění považuje za správné, plně se s ním ztotožňuje a v zájmu stručnosti na něj v celém rozsahu odkazuje.

56. K výhradám proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového, z pohledu obviněné vadného hodnocení důkazů, dospěly, Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o rozpor, spadající pod tento dovolací důvod. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněných.

Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněných po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, a to zejména z výpovědí obviněných Samka, Jetmara a Feixe, kteří doznali, že odebírali od Míkových oleje a přebírali padělané účtenky, z údajů o průjezdech vozidel z mýtných bran, z CMR listů, z listin od celních úřadů, z obsahu aplikace Fleetboard, WhatsAppové korespondence, nařízených odposlechů, údajů získaných ze sledování. Klíčovou roli sehrály také výsledky právní pomoci poskytnuté orgány Spolkové republiky Německo a Bulharské republiky.

Soudy se při posouzení viny dále opřely i o další provedené důkazy, které ve svém souhrnu podpořily správnost skutkových zjištění a závěr o vině obviněných, a to zejména o padělané účtenky, výsledek domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, znalecký posudek VŠCHT, kterým byly zkoumány odebrané vzorky z areálů, kde byly skladovány, daňová přiznání a zprávy ze směnáren valut a výpovědi svědků, kterým byly oleje jako nafta dále prodávány (např. N., P., M., V., V., M.), ze kterých oprávněně dovodily, že obvinění dováželi do České republiky minerální olej, deklarovaný především pro odběratele v Bulharsku a Maďarsku, který však vyskladnili na území České republiky, zejména v areálech, které užívali sami se společností Rebeltrans, s.

r. o., a v areálech užívaných obviněnými Jiřím Feixem a společností Jiří Feix, s. r. o., Rudolfem Jetmarem a společností JeRek, s. r. o. a Martinem Samkem a společností SaGIP J+M spol. s r. o. a dále jej prodávali jako naftu.

57. Nejvyšší soud konstatuje, že zejména obviněná Ing. Míková se svými námitkami, zmíněnými v dovolání pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly její tvrzení. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů. Ve stručnosti k požadavku obviněné, která již od přípravného řízení požadovala podrobení fakzifikátů paragonů na nákup PHM daktyloskopické analýze za účelem stanovení skutečného původce a distributora oněch falzifikátů, což bylo opakovaně zamítáno, Nejvyšší soud uvádí, že ani v tomto případě se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů (viz výše), neboť odvolací soud shodně jako soud I.

stupně shledal tento návrh za nadbytečný. Padělané účtenky byly použity obviněnými a i kdyby byl daktyloskopickou expertízou tento závěr zpochybněn, nic by to nezměnilo na správnosti závěru o vině obviněných Míkových. Skutečnost o pravém původci těchto falzifikátů by proto neměnil na posouzení viny obviněných, které tyto falzifikáty daňových dokladů z čerpacích stanic zahrnovali do účetnictví společnosti Rebeltrans, s. r. o. Nejvyšší soud doplňuje, že nepřisvědčil ani námitce obviněné společnosti Rebeltrans, s.

r. o., která se hájí tím, že byla pouhým dopravcem, a proto nebyla osobou povinnou k dani, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že společnost Rebeltrans, s. r. o., neplnila pouze roli dopravce, nýbrž byla hlavním organizátorem a realizátorem obchodní činnosti spočívající v nákupu, přepravě, skladování, distribuci a prodeji minerálního oleje na daňovém území České republiky, přičemž uskutečnila zdanitelná plnění, která zakládala její povinnost přiznat a odvést jak daň z přidané hodnoty, tak spotřební daň. Pokud se jedná o konkrétní participaci obviněných Míkových, lze mít za prokázané, že právě obviněný Míka a obviněná Ing.

Míková byli hlavními hybateli trestné činnosti, kteří přijímali objednávky na dovoz minerálního oleje, minerální olej obv. Míka osobně dovážel ze SRN do České republiky, nejméně od 25. 10. 2017 společně s obviněnou Ing. Míkovou, předávali falzifikáty účtenek za nákup pohonných hmot (motorové nafty) a inkasovali platby za dodaný minerální olej, když tuto činnost měla na starosti podle obsahu odposlechů převáženě obv. Ing. Míková. Stejně tak vinu, byť v menším časovém rozpětí, což bylo způsobeno výkonem dříve uloženého a vykonávaného trestu odnětí svobody, soudy shledaly ve vztahu k jednání pod bodem I výroku rozsudku i u obviněné M., přičemž její vina je prokázána především obsahem odposlechů.

Provedeným dokazováním bylo rovněž zcela vyvráceno, že by obviněná společnost Rebeltrans, s. r. o., byla toliko přepravcem minerálního oleje. Naopak ze souhrnu důkazů, především odposlechů a další zajištěné komunikace plyne, že to byl právě obviněný Míka, u kterého si obv. Jetmar, Samek a Feix objednávali minerální olej, domlouvali se s ním na jeho dodání a především to byli právě obvinění Míka a Ing.

Míková, kdo předávali zmíněným spoluobviněným falzifikáty účtenek za pohonné hmoty, které měly být údajně načerpány na území České republiky, byť bylo prokázáno, že jim byl dodáván minerální olej, o čemž obv. Jetmar, Samek a Feix prokazatelně věděli a rovněž to byli obvinění Míka a Ing. Míková, kdo inkasovali platby za dodání minerálního oleje. Obvinění tak jednali za účelem obohacení se v důsledku nesplnění daňové povinnosti.

58. Obvinění dále uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).

59. Obvinění k uvedenému dovolacímu důvodu opětovně připomněli zprávu o dosavadním výsledku kontrolních zjištění ze dne 31. 3. 2023 pod čj. 195144-5/2023-510000-52 Celního úřadu pro hl. m. Prahu, kde celní orgán zkonstatoval, že zajištěné těžké topné oleje podléhají spotřební dani se sazbou 472 Kč/t. Soudy však podřadily výpočet spotřební daně pod nesprávnou sazbu, čímž došlo nejen k nesprávnému vyčíslení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, o kterou měli obvinění zkrátit daňovou povinnost, ale též k nesprávnému posouzení trestněprávní kvalifikace jejich jednání. Ve stejném duchu se nese i námitka obviněných, že pokud soudy prvního a druhého stupně z ústavního znaleckého posudku VŠCHT zjistily povahu produktu ze zajištěných vzorků jako „Topné oleje pro jiné účely“ spadající pod nomenklaturní číslo EU 27 10 19 62, pak z hlediska zákona o spotřebních daní podřadily výpočet spotřební daně pod nesprávnou sazbu, tzn. že na zjištěný skutkový stav aplikovaly nesprávnou právní normu.

60. Nejvyšší soud uvádí, že problematika zařazení těžkých topných olejů pod příslušnou sazbu spotřební daně byla již výše podrobně řešena v bodě 49 tohoto usnesení. Pro úplnost Nejvyšší soud opakuje, že topné oleje s nomenklaturním číslem 27 10 19 62 jsou sice primárně určeny pro jiné účely než pohon motorů a podle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., spadají do režimu nižší spotřební daně, zároveň však platí, že pokud jsou použity jako palivo pro pohon motorových vozidel, spadají pod § 45 odst. 2 tohoto zákona a vztahuje se na ně vyšší sazba spotřební daně. Tvrzení o nesprávné trestněprávní kvalifikaci jednání obviněných či tvrzení obviněných, že na zjištěný skutkový stav soudy

aplikovaly nesprávnou právní normu nebylo shledáno důvodným, neboť právní posouzení jednání obviněných odpovídá skutkovým okolnostem i zákonným znakům daného trestného činu.

61. Nejvyšší soud opakuje, že na základě provedeného dokazování bylo nade vší pochybnost prokázáno, že obvinění provozovali obchodní a distribuční síť, spočívající v nabídce, prodeje a dodání, nákupu, přepravě, skladování, distribuce a prodeje zboží, když minerální olej s předchozím úmyslem jeho dalšího prodeje pro použití jako paliva pro pohon motorů osobně zakoupili, převzali a přepravili na daňové území České republiky. Minerální olej tak byl uváděn do volného daňového oběhu již s předchozím úmyslem nabídky tohoto produktu k jeho prodeji pro použití pohonu motorů, jakož i k vlastnímu skladování a použití. Obchodní společnosti Rebeltrans, s. r. o., nyní Incredible solutions, s. r. o., proto vznikla daňová povinnost odvést za minerální olej spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Vzhledem k přičitatelnému jednání obviněných Rudolfa Míky, resp. Ing. Aleny Míkové, A. M. byla zastřena skutečná povaha a původ minerálního oleje a nedostálo se splnění daňové povinnosti. Po stránce lze proto jednání obviněných Rudolfa Míky a Ing. Aleny Míkové pod bodem I a V a u obviněné A. M. pod bodem I kvalifikovat jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. U obviněné Rebeltrans, s. r. o., nyní Incredible solution, s. r. o., lze jednání kvalifikovat pod bodem I a V jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku za užití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) TOPO.

62. Nejvyšší soud dále k námitkám vztahujícím se k výsledkům daňové kontroly provedené Celním úřadem pro hlavní město Prahu a k právní kvalifikaci skutku jako zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku pro úplnost dodává, že rozsah zkrácené daně se posuzuje jako předběžná otázka ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. Orgány činné v trestním řízení proto nejsou vázány ani pravomocným a vykonatelným rozhodnutím příslušného správce daně o stanovení výše daňové povinnosti. Jde totiž o otázku viny, jejíž posouzení přísluší výlučně orgánům činným v trestním řízení, a to i tehdy, existuje-li již rozhodnutí příslušného správního orgánu, které se dané otázky dotýká. Podklady, shromážděné správcem daně v rámci daňového řízení, je proto třeba hodnotit jako důkazní prostředky ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. tedy ve spojení s ostatními důkazy a v rámci celkového hodnocení důkazní situace. K uvedené námitce Nejvyšší soud dále odkazuje na rozsudek Vrchního soud v Praze, který se již touto otázkou zabýval a ve 34 odstavci odůvodnění svého rozsudku objasnil, že ani korekce původního rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu, kterým byla stanovena nulová výše spotřební daně z minerálních olejů za období duben 2018 a které bylo následně zrušeno Generálním ředitelstvím cel, nemá vliv na právní posouzení viny obviněných. I v případě neexistence jakéhokoliv nedoplatku na daních by taková skutečnost nemohla vést k závěru o nevině, poněvadž nedovedení daně, resp. její zkrácení je posuzováním viny a takovou okolnost je soud povinen si v trestním řízení objasňovat sám (§ 9 odst. 1 tr. ř.).

63. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obvinění namítli, že obv. Rudolf Jetmar, Ing. Alena Míková a Rudolf Míka, byli dne 25. 10. 2021 během hlavního líčení vyzváni předsedkyní senátu soudu I. stupně k opuštění soudní síně za účelem provedení výslechu Martina Samka. O jeho výslechu byl pořízen audiozáznam, který byl následně ostatním obviněným předán. Tím však realizace procesních práv obviněných skončila, neboť dále již v hlavním líčení nebylo umožněno klást spoluobviněnému otázky, což je dle nich porušením práva sloužícího k realizaci obhajoby.

64. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu, zejména protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 10. 2021, konaného před Městským soudem v Praze, konstatuje, že při výslechu spoluobviněného Martina Samka nedošlo k porušení procesních práv obviněného Rudolfa Míky, resp. dalších obviněných v rámci předpokládaného rozsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to z důvodu, že v průběhu výslechu obviněného Martina Samka bylo umožněno obhájcům obviněných klást mu otázky, čehož využil též obhájce obviněného Rudolfa Míky, který byl po celou dobu tohoto výslechu přítomen.

65. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obvinění Rudolf Míka, Ing. Alena Míková a A. M. svým předmětným jednáním naplnili všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (Rudolf Míka a Ing. Alena Míková pod bodem I a V výroku rozsudku, A. M. pod bodem I výroku rozsudku) a obviněná Rebeltrans, s .r. o., nyní Incredible solutions, s. r. o., svým předmětným jednáním naplnila všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku za užití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (pod bodem I a V výroku rozsudku), příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

66. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 11. 2025

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu