U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16.
května 2013 o dovolání obviněných M. V., L. H. a D. M., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 2/2012, v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 10/2010, t a k t o :
Dovolání obviněného D. M. se o d m í t á podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. řádu.
Dovolání obviněných M. V. a L. H. se o d m í t a j í podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 4 T 10/2010,
byli obvinění M. V., L. H. a D. M. uznáni vinnými:
- M. V. zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr.
zákoníku (ad I.),
- L. H. zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr.
zákoníku, formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad I.) a
zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, formou
pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad II./1, 2, 3, 4, 5, III.),
- D. M. zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr.
zákoníku, formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad I.) a
zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, formou
pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad III.),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že
I.
obviněný M. V. sám, v úmyslu získání neoprávněného majetkového prospěchu dne
18.4.2007 v pobočce České spořitelny, a.s. v P., O., uzavřel smlouvu o
hypotečním úvěru na částku 6.000.000,- Kč na financování koupě nemovitostí
zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální území Č. L., vedeném
Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, načež bylo zjištěno, že k žádosti,
resp. k úvěrovému návrhu na poskytnutí tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě
zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém potvrzení o výši příjmů
od společnosti NI-KA, s.r.o., ze dne 2.4.2007, nepravdivou smlouvu o nájmu
nebytových prostor a věcí ze dne 20.12.2002, která měla být uzavřena mezi
Ing. I. P. a společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o., zastoupenou H. J.,
nepravdivou smlouvu o budoucí nájemní smlouvě ze dne 16.4.2007 mezi M. V. a
společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o., nepravdivou pracovní smlouvou ze dne
4.9.2003, která měla být uzavřena mezi společností NI-KA, s.r.o.,
zastoupenou Ing. V. K., na základě kterých mu byl hypoteční úvěr poskytnut a
vyplacen, přičemž jeho podmínky přestal plnit, úvěr nebyl v plné výši splacen,
uhradil pouze částku v celkové výši 348.035,- Kč,
přičemž obviněná L. H. a obviněný D. M. v období sjednávání a poskytování
úvěru, společně zajistili a zprostředkovávali poskytnutí úvěru, zajistili a
zprostředkovali nákup nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví, pro
katastrální území Č. L., vedený Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj a
zároveň obviněnému M. V. opatřili nebo pomohli opatřit výše popsané nepravdivé
dokumenty, na základě kterých byl úvěr poskytnut, a to s úmyslem získání
neoprávněného majetkového prospěchu,
a tímto jednáním způsobili České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu v
celkové výši 5.651.965,- Kč,
II.
1. obviněná L. H. sama v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, poskytla
R. Š. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 11.5.2005 na částku
1.120.000,-Kč v České spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové
jednotky v budově (ve vchodu na pozemcích parc.č. ), včetně spoluvlastnického
podílu o velikosti 671/9759 na společných částech budovy na pozemcích parc.č.
a k pozemkům parc.č. zapsaných v katastrálním území B. u P., obec B., v
katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož
vlastníkem byla společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená
jednateli L. H. a D. M., se kterou dne 12.5.2005 uzavřel R. Š. kupní smlouvu na
uvedené nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při
sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající
především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti PLAZMA LINE,
s.r.o., které doložil nepravdivým potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne
12.5.2005, nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 6.6.2002, nepravdivými
výplatními páskami za měsíc únor až duben 2005 a nepravdivým potvrzení o
vyměřovacích základech od České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.5.2005,
přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která navíc dne 30.5.2005
uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o. k předmětným
nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s., smlouvu o zřízení zástavního práva k
nemovitosti, kde mimo jiné uvedla v čl. III, odst. 1, odsek třetí, že na
předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných
subjektů, přestože věděla, že byt užívají jako nájemníci, na základě
rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytu ze dne 20.2.1991, rozvedení
manželé M. P. a V. P., kdy navíc k zástavní smlouvě předložila padělanou kopii
smlouvy ze dne 21.2.2005 o převodu vlastnictví bytové jednotky mezi Městem B. a
spol. IFIS Real, s.r.o., kde je změněn článek X., který v pravé smlouvě
obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek neobsahuje, úvěr nebyl v
plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 48.918,- Kč, a
tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve
výši 1.071.082,- Kč,
2.
obviněná L. H. sama v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch
poskytla J. H. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 3.8.2005 na částku
1.200.000,- Kč v České spořitelně, a.s., v P., V. n., za účelem koupě bytu v
budově - bytový dům na pozemku parc.č., příslušného spoluvlastnického podílu o
velikosti 618/7840 na společných částech budovy a pozemku parc.č. - zastavěná
plocha a nádvoří o výměře 238 m2, vše zapsáno pro obec B., katastrální území
B. u P. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla
společnost IFIS, Real s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D.
M., se kterou J. H. dne 14.7.2005 uzavřel kupní smlouvu na uvedené nemovitosti
a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, kdy při sjednávání tohoto úvěru
uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém
tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti Tract-Stav, s.r.o., které doložil
nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze
dne 11.7.2005, které mu obstarala obviněná L. H., která dne 3.8.2005 uzavřela
jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s
Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné
prohlásila v čl. III. odst. 1, odsek třetí, že na zástavě neváznou ani se k ní
nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt jako
nájemníci užívají, na základě nájemní smlouvy ze dne 28.11.1995, manželé M. a
J. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové
výši 37.065,- Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem
v P., O. škodu ve výši 1.162.935,- Kč,
3.
obviněná L. H. sama v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch,
poskytla J. K. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy dne 26.9.2005 na částku
1.053.000,-Kč a úvěrové smlouvy dne 14.10.2005 na částku 147.000,-Kč v České
spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově na
pozemcích parc.č., včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 563/12058 na
společných částech budovy č.p. zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální
území B., Katastrální úřad Středočeského kraje, jehož vlastníkem byla
společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L. H. a
D. M., se kterou dne 26.9.2005 uzavřel J. K. kupní smlouvu, přičemž při
sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající
především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE,
spol. s r.o., které doložil padělaným potvrzením o výši pracovního příjmu,
nepravdivou pracovní smlouvou a nepravdivým potvrzením o vyměřovacích základech
od Pražské správy sociálního zabezpečení, přičemž tyto písemnosti mu obstarala
obviněná L. H., která navíc dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti
IFIS Real, s.r.o. k předmětné nemovitosti s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o
zřízení zástavního práva, kde mimo jiné uvedla v čl. IV Prohlášení zástavce
odstavec 1 odsek třetí, že k předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní
nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívají
jako nájemníci, na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne
10.7.1974, rozvedení manželé J. Š. a J. Š., kdy navíc k zástavní smlouvě
přiložila padělanou kopii smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne
10.8.2005 mezi Městem B. a spol. IFIS Real, s.r.o., kde je změněn článek X.,
který v pravé smlouvě obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek
neobsahuje, výše uvedené úvěry nebyly v plné výši splaceny, u úvěru byla
uhrazena částka pouze v celkové výši 36.243,- Kč a u úvěru byla uhrazena
částka pouze v celkové výši 9.465,- Kč, a tímto jednáním způsobila České
spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu v celkové výši 1.154.292,- Kč,
4.
obviněná L. H. sama v úmyslu získat majetkový prospěch poskytla J. N.
pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy uzavřené dne 18.10.2005 v České
spořitelně, a.s., P., V. n. na částku 900.000,-Kč, za účelem koupě bytové
jednotky v domě č.p. na pozemcích parc.č. - bydlení, spoluvlastnického podílu
o velikosti 463/9647 na společných částech domu č.p. a spoluvlastnického podílu
o velikosti 463/9647 na pozemcích parc.č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře
260 m2 a parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 256 m2, vše zapsáno na
LV v katastru nemovitostí pro katastrální území B. u P., obec B., vedeném
Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS
Real, s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou
J. N. dne 6.10.2005 uzavřel kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a kupní cena
byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl
nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení
o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které doložil
nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze
dne 6.10.2005 a nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 1.12.2004, i když v této
společnosti nebyl zaměstnán, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L.
H., která dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o.
k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení
zástavního práva, kde mimo jiné prohlásila v čl. IV, odst. 1, odsek třetí, že
na zástavě neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů,
přesto, že věděla, že byt užívá jako nájemce, na základě nájemní smlouvy ze dne
16.9.1992, M. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v
celkové výši 23.535,- Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se
sídlem v P., O. škodu ve výši 876.465,- Kč,
5.
poté, co dosud nezjištěný muž, vystupující pod jménem J. M., v úmyslu
získat neoprávněný majetkový prospěch, dne 5.1.2006 uzavřel s Českou
spořitelnou, a.s., v pobočce K., smlouvu o úvěru na částku 1.250.000,- Kč,
jehož účelem byla koupě nemovitosti - bytu č. v budově č.p. v B., na pozemku
č. a spoluvlastnický podíl na společných částech domu v obci B. č.p. a
pozemku č., o velikosti podílu 165/983, vše zapsáno na listu vlastnictví č. ,
pro obec B., katastrální území B. u P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský
kraj, jehož majitelem byla společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem v P., B.,
zastoupená L. H. a D. M., se kterou uzavřel dne 4.1.2006 kupní smlouvu na tuto
nemovitost, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě
zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém potvrzení zaměstnavatele o
výši pracovního příjmu od společnosti COMMANDER, a.s., kde nikdy nebyl
zaměstnán, přičemž úvěr mu byl poskytnut a nebyl v plné výši splacen, uhradil
pouze částku v celkové výši 63.257,- Kč,
obviněná L. H. sama v úmyslu získání neoprávněného majetkového prospěchu,
uzavření tohoto úvěru zprostředkovávala a zároveň jako zástupce majitele
nemovitosti uzavřela dne 12.1.2006 s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení
zástavního práva k předmětným nemovitostem, kde mimo jiné uvedla v čl. IV.
Prohlášení zástavce odstavec 1 odsek třetí, že na předmětné nemovitosti
neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že
věděla, že byt užívá, na základě platné nájemní smlouvy ze dne 3.5.1999, J. V.,
bytem L., v B., a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v
P., O. škodu výši 1.186.743,- Kč,
III.
obviněná L. H. a obviněný D. M. společně v úmyslu získat neoprávněný majetkový
prospěch, poskytli V. H. pomoc při sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru
ze dne 20.12.2004 na částku 1.000.000,- Kč v Komerční bance, a.s., v pobočce
P., P. M., kterou uzavřel V. H. jako jednatel a společník spol. STAVOREAL
Praha, s.r.o., za účelem profinancování krátkodobých pohledávek z obchodního
styku, přičemž bylo zjištěno, že do žádosti o podnikatelský úvěr - prohlášení o
vlastnictví majetku a závazcích pro Profi úvěry, uvedl nepravdivé a hrubě
zkreslené údaje o vlastnictví bytu v hodnotě 2 mil. Kč a rekreačního domu v
hodnotě 1,5 mil. Kč, což se nezakládalo na pravdě, přičemž bylo zjištěno, že
obviněná L. H. a obviněný D. M. poskytnutí tohoto úvěru zprostředkovávali
především tím, že na jmenovaného V. H. převedli zmiňovanou společnost,
připravili nepravdivé podklady pro úvěr, zároveň mu poskytli pomoc, spočívají
především v radě, jak se chovat v bance při sjednávání smlouvy, co uvést do
žádosti o úvěr, včetně nepravdivých tvrzení o majetku, po poskytnutí úvěru
zajistili jeho odčerpání prostřednictvím bankovních převodů a hotovostního
výběru ve svůj prospěch, úvěr nebyl splacen ani z části,
a tímto jednáním způsobili Komerční bance a.s., se sídlem v P., N. P. škodu ve
výši 1.000.000,- Kč.
Za popsané jednání byli
- obviněný M. V. odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání pěti let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro
účely tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem,
- obviněná L. H. odsouzena podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §
43 odst.2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro účely tohoto trestu zařazena do
věznice s dozorem, kdy současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 2 T 400/2008, ve spojení s
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 9 To 57/2011,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu,
- obviněný D. M. odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání šesti let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro
účely tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Dále byla podle § 229 odst. 2 tr. řádu poškozená Česká spořitelna a. s., O.,
P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Uvedený rozsudek obsahuje i zprošťující výrok ohledně
obviněného J. M.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 4 T
10/2010, podali odvolání obvinění M. V., L. H. i D. M. O podaných odvoláních
rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 2/2012,
tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu napadený
rozsudek v části týkající se obviněných M. V., L. H. a D. M. v celém rozsahu
zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že
- obviněného M. V. uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění dalších předpisů (dále jen tr. zákon)
(ad I.),
- obviněnou L. H. uznal vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle
§ 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1 tr. zákona (ad. I.), pětinásobnou pomocí
k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1,
odst. 4 písm. b) tr. zákona (ad II./1 – 5) a pomocí k trestnému činu úvěrového
podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.
zákona (ad III.),
- obviněného D. M. uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle
§ 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1 tr. zákona (ad I.) a pomocí k trestnému
činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 4
písm. b) tr. zákona (ad III.),
kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku odvolacího soudu
dopustili tím, že
I.
obviněný M. V. sám
při sjednávání úvěru s Českou spořitelnou, a.s., P., O. ve výši 6 000 000 Kč se
splatností nejpozději do 30.6.2022 na koupi nemovitosti zapsané na LV pro
Katastrální území Č. L., vedený Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj od
prodávající Ing. I. P., předložil dne 18.4.2007 v pobočce České spořitelny,
a.s., v P., O. k žádosti, resp. k úvěrovému návrhu na poskytnutí tohoto úvěru,
nepravdivé potvrzení o výši příjmů od společnosti NI-KA, s.r.o., ze dne
2.4.2007, nepravdivou smlouvu o nájmu nebytových prostor a věcí ze dne
20.12.2002, která měla být uzavřena mezi Ing. I. P. a společností EIBL
ELECTRONIC, s.r.o., zastoupenou H. J., nepravdivou smlouvu o budoucí nájemní
smlouvě ze dne 16.4.2007 mezi M. V. a společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o.,
nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 4.9.2003, která měla být uzavřena mezi
společností NI-KA, s.r.o., zastoupenou Ing. V. K., hypoteční úvěr mu byl
poskytnut a vyplacen, jeho podmínky přestal plnit, uhradil pouze částku v
celkové výši 348 035 Kč, přičemž hodnota nemovitosti zastavené v souvislosti s
úvěrovou smlouvou ve prospěch České spořitelny, a.s., činila 7 600 000Kč,
obvinění L. H. a D. M. společně
v období sjednávání a poskytnutí shora uvedeného úvěru poskytli obviněnému M.
V. pomoc za účelem vylákání tohoto úvěru tím, že mu poskytli rady a zajistili a
zprostředkovali nákup nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví pro
katastrální území Č. L., vedený Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj,
zároveň mu opatřili nebo pomohli opatřit výše popsané nepravdivé dokumenty,
které obžalovaná jako součást žádosti o úvěr předložila České spořitelně, a.s.,
úvěr nebyl splacen, přičemž hodnota nemovitosti, zastavené v souvislosti s
úvěrovou smlouvou ve prospěch České spořitelny, a.s., činila 7 600 000 Kč,
II.
obviněná L. H. sama
jako jednatelka firmy IFIS real, s.r.o. se sídlem B., P. a zároveň
zprostředkovatelka úvěrů v době od května 2005 do ledna 2006 v P. a jinde při
sjednávání úvěrových smluv za účelem vylákání úvěru na koupi bytových jednotek
od firmy IFIS real, s.r.o. samostatně stíhaným a zároveň ve čtyřech případech
už pravomocně odsouzeným osobám poskytla pomoc, a to konkrétně
1/ R. Š. při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 11.5.2005 na částku 1 120 000 Kč
v České spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově
č.p. (ve vchodu na pozemcích parc.č. ), včetně spoluvlastnického podílu o
velikosti 671/9759 na společných částech budovy č.p. na pozemcích parc.č. a k
pozemkům parc.č. zapsaných v katastrálním území B. u P., obec B., v katastru
nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem
byla společnost IFIS real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L.
H. a D. M., se kterou dne 12.5.2005 uzavřel R. Š. kupní smlouvu na uvedené
nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při
sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající
především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti PLAZMA LINE,
s.r.o., které doložil nepravdivým potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne
12.5.2005, nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 6.6.2002, nepravdivými
výplatními páskami za měsíc únor až duben 2005 a nepravdivým potvrzením o
vyměřovacích základech od České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.5.2005,
přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která navíc dne 30.5.2005
uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o. k předmětným
nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s., smlouvu o zřízení zástavního práva k
nemovitosti, kde mimo jiné uvedla v čl. III, odst. 1, odsek třetí, že na
předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných
subjektů, přestože věděla, že byt užívají jako nájemníci, na základě
rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytu ze dne 20.2.1991, rozvedení
manželé M. P. a V. P., kdy navíc k zástavní smlouvě předložila padělanou kopii
smlouvy ze dne 21.2.2005 o převodu vlastnictví bytové jednotky mezi Městem B. a
spol. IFIS real, s.r.o., kde je změněn článek X., který v pravé smlouvě
obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek neobsahuje, úvěr nebyl v
plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 48 918 Kč, a tímto
jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši
699 812 Kč, přičemž předmětný byt firma IFIS real, s.r.o. předtím koupila od
města B. za částku 371 270 Kč,
2/ J. H. při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 3.8.2005 na částku 1 200 000 Kč
v České spořitelně, a.s., v P., V. n., za účelem koupě bytu v budově č.p. -
bytový dům na pozemku parc.č., příslušného spoluvlastnického podílu o velikosti
618/7840 na společných částech budovy č.p. a pozemku parc.č. - zastavěná
plocha a nádvoří o výměře 238 m2, vše zapsáno na LV pro obec B., katastrální
území B. u P. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla
společnost IFIS, real s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D.
M., se kterou J. H. dne 14.7.2005 uzavřel kupní smlouvu na uvedené nemovitosti
a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, kdy při sjednávání tohoto úvěru
uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém
tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti Tract-Stav, s.r.o., které doložil
nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze
dne 11.7.2005, které mu obstarala obviněná L. H., která dne 3.8.2005 uzavřela
jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s
Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné
prohlásila v čl. III. odst. 1, odsek třetí, že na zástavě neváznou ani se k ní
nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt jako
nájemníci užívají, na základě nájemní smlouvy ze dne 28.11.1995, manželé M. a
J. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové
výši 37 065 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v
P., O. škodu ve výši 883 295 Kč, přičemž byt firma IFIS real, s.r.o. předtím
koupila od města B. za částku 279 640 Kč,
3/ J. K. při sjednávání úvěrové smlouvy dne 26.9.2005 na částku 1 053 000 Kč a
úvěrové smlouvy dne 14.10.2005 na částku 147 000 Kč v České spořitelně, a.s.,
v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově č.p. na pozemcích parc.č.,
včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 563/12058 na společných částech
budovy č.p., zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální území B.,
Katastrální úřad Středočeského kraje, jehož vlastníkem byla společnost IFIS
real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou
dne 26.9.2005 uzavřel J. K. kupní smlouvu, přičemž při sjednávání tohoto úvěru
uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém
tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které
doložil padělaným potvrzením o výši pracovního příjmu, nepravdivou pracovní
smlouvou a nepravdivým potvrzením o vyměřovacích základech od Pražské správy
sociálního zabezpečení, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H.,
která navíc dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real,
s.r.o. k předmětné nemovitosti s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení
zástavního práva, kde mimo jiné uvedla v čl. IV Prohlášení zástavce odstavec
1 odsek třetí, že k předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují
užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívají jako
nájemníci, na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne
10.7.1974, rozvedení manželé J. Š. a J. Š., kdy navíc k zástavní smlouvě
přiložila padělanou kopii smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne
10.8.2005 mezi Městem B. a spol. IFIS real, s.r.o., kde je změněn článek X.,
který v pravé smlouvě obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek
neobsahuje, výše uvedené úvěry nebyly v plné výši splaceny, u úvěru byla
uhrazena částka pouze v celkové výši 36 243 Kč a u úvěru byla uhrazena částka
pouze v celkové výši 9 465 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně,
a.s., se sídlem v P., O. škodu v celkové výši 761 932 Kč, přičemž předmětný
byt předtím firma IFIS real, s.r.o. koupila od města B. za částku 392 360 Kč,
4/ J. N. při sjednávání úvěrové smlouvy uzavřené dne 18.10.2005 v České
spořitelně, a.s., P., V.n. na částku 900 000 Kč, za účelem koupě bytové
jednotky v domě na pozemcích parc.č. - bydlení, spoluvlastnického podílu o
velikosti 463/9647 na společných částech domu č.p. a spoluvlastnického podílu o
velikosti 463/9647 na pozemcích parc.č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře
260 m2 a parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 256 m2, vše zapsáno na
LV č. v katastru nemovitostí pro katastrální území B. u P., obec B., vedeném
Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS
real, s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou
J. N. dne 6.10.2005 uzavřel kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a kupní cena
byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl
nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení
o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které doložil
nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze
dne 6.10.2005 a nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 1.12.2004, i když v této
společnosti nebyl zaměstnán, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L.
H., která dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o.
k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení
zástavního práva, kde mimo jiné prohlásila v čl. IV, odst. 1, odsek třetí, že
na zástavě neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů,
přesto, že věděla, že byt užívá jako nájemce, na základě nájemní smlouvy ze dne
16.9.1992, M. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v
celkové výši 23 535 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se
sídlem v P., O. škodu ve výši 601 095 Kč, přičemž předmětný byt koupila firma
IFIS real, s.r.o. předtím od města B. za částku 275 370 Kč,
5/ poté, co dosud nezjištěný muž, vystupující pod jménem J. M., v úmyslu získat
neoprávněný majetkový prospěch, dne 5.1.2006 uzavřel s Českou spořitelnou,
a.s., v pobočce K., smlouvu o úvěru na částku 1 250 000 Kč, jehož účelem byla
koupě nemovitosti - bytu č. v budově č.p. v B., na pozemku č. a
spoluvlastnický podíl na společných částech domu v obci B. č.p. a pozemku č., o
velikosti podílu 165/983, vše zapsáno na listu vlastnictví č., pro obec B.,
katastrální území B. u P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož
majitelem byla společnost IFIS real, s.r.o., se sídlem v P., B., zastoupená L.
H. a D. M., se kterou uzavřel dne 4.1.2006 kupní smlouvu na tuto nemovitost,
přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje,
spočívající především v nepravdivém potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního
příjmu od společnosti COMMANDER, a.s., kde nikdy nebyl zaměstnán, přičemž úvěr
mu byl poskytnut a nebyl v plné výši splacen, uhradil pouze částku v celkové
výši 63 257 Kč, obviněná uzavření tohoto úvěru zprostředkovávala a zároveň jako
zástupce majitele nemovitosti uzavřela dne 12.1.2006 s Českou spořitelnou,
a.s., smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem, kde mimo
jiné uvedla v čl. IV. Prohlášení zástavce odstavec 1 odsek třetí, že na
předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných
subjektů, přesto, že věděla, že byt užívá, na základě platné nájemní smlouvy ze
dne 3.5.1999, J. V., bytem L., v B., a tímto jednáním způsobila České
spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu výši 789 893 Kč, přičemž
předmětný byt firma IFIS real, s.r.o. koupila předtím od města B. za částku 345
000 Kč,
III.
obvinění L. H. a D. M. společně
v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch poskytli V. H. pomoc při
sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20.12.2004 na částku 1 000 000
Kč v Komerční bance, a.s., v pobočce P., P. M., kterou uzavřel V. H. jako
jednatel a společník spol. STAVOREAL Praha, s.r.o., za účelem profinancování
krátkodobých pohledávek z obchodního styku, přičemž bylo zjištěno, že do
žádosti o podnikatelský úvěr - prohlášení o vlastnictví majetku a závazcích pro
Profi úvěry, uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o vlastnictví bytu v
hodnotě 2 mil. Kč a rekreačního domu v hodnotě 1,5 mil. Kč, což se nezakládalo
na pravdě, přičemž bylo zjištěno, že obviněná L. H. a obviněný D. M. poskytnutí
tohoto úvěru zprostředkovávali především tím, že na jmenovaného V. H. převedli
zmiňovanou společnost, připravili nepravdivé podklady pro úvěr, zároveň mu
poskytli pomoc, spočívají především v radě, jak se chovat v bance při
sjednávání smlouvy, co uvést do žádosti o úvěr, včetně nepravdivých tvrzení o
majetku, po poskytnutí úvěru zajistili jeho odčerpání prostřednictvím
bankovních převodů a hotovostního výběru ve svůj prospěch, úvěr nebyl splacen
ani z části,
a tímto jednáním způsobili Komerční bance a.s., se sídlem v P., N. P. škodu ve
výši 1 000 000 Kč.
Za popsané jednání byli
- obviněný M. V. odsouzen podle § 250b odst. 1 tr. zákona k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, pro jehož výkon
byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem,
- obviněná L. H. odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití §
35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků,
pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s
dozorem a současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu z
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 9 To 57/2011, ve
spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 2
T 400/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- obviněný D. M. odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zákona za použití §
35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a
šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1, § 60a odst. 1, odst. 2 tr.
zákona za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání čtyř roků a podle § 60a odst. 3 tr. zákona mu bylo uloženo, aby podle
svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla dále poškozená Česká spořitelna, a. s., O.,
P., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To
2/2012, podali obvinění M. V., L. H. a D. M. prostřednictvím svých obhájců
dovolání.
Obviněný M. V. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod popsaný v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že soudy se v jeho případě
nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu, přičemž ohledně důvodů tohoto
tvrzení odkazuje na předešlé odvolání. Poukazuje na skutečnost, že úvěr byl
jištěn zástavou, takže lze sotva předpokládat, že u něho byl od samého počátku
dán podvodný úmysl, přičemž navíc tímto jednáním nezískal žádný majetkový
prospěch pro sebe ani pro jiného. Proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek
Vrchního soudu v Praze ohledně něho zrušen a sám dovolací soud jej zprostil
obžaloby.
Obviněná L. H. opírá své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
g), l) tr. řádu. První z nich spatřuje v porušení konstantní judikatury
týkající se způsobu výpočtu škody u úvěrového podvodu zajištěného zástavou, a
to v rámci bodu II. výroku o vině (když v bodě I. byl tento postup aplikován
správně). Podrobněji polemizuje se způsobem, jímž soudy hodnotily některé
konkrétní důkazy, a to v souvislosti s časovým průběhem svého komplikovaného
porodu. Důkazy týkající se této okolnosti vrchní soud podle názoru obviněné
ignoroval. Zmiňuje se i o názoru Městského soudu v Praze, že obviněný V. je
nemajetným bezdomovcem, když zároveň měl svědku P. vyplatit částku 1.600.000
Kč, a nabízí vlastní výklad této okolnosti. Dovolatelka vyslovuje podiv nad
tím, že ohledně skutků popsaných v bodě II. výroku o vině byla souzena
izolovaně od osob, kterým měla v trestné činnosti pomáhat. Vrchnímu soudu dále
vytýká vadný způsob výpočtu škody při úvěrovém podvodu, je-li zde zajištění
zástavou, neboť soud nevzal v úvahu výtěžnost zástav při nucené dražbě, na niž
upozorňuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 573/2009. Ohledně
zbývajících dvou skutků zahrnutých do tohoto bodu proběhlo podle obviněné k
výši škody nedostatečné dokazování. K bodu III. výroku o vině dovolatelka
namítá, že přímý pachatel V. H. byl souzen izolovaně a jí tak bylo znemožněno
právo na obhajobu, nebyl ani proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze
sp. zn. 63 T 13/2009. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a vrchnímu soudu přikázal věc znovu projednat a
rozhodnout. Současně žádá, aby jí Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. řádu
odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Obviněný D. M. uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Naplnění prvního z nich vidí
v zásadních vadách procesní povahy, které mají bezprostřední návaznosti na
nesprávné posouzení skutku v míře, která podle aktuální judikatury naplňuje
tento dovolací důvod. Druhý z uplatněných důvodů spatřuje v zásadním porušení
povinností stanovených odvolacímu soudu v § 254 tr. řádu. Dále vyjadřuje
nesouhlas s některými základními skutkovými zjištěními soudů i nedostatečným
objasněním motivu zúčastněných osob. Ve shodě s obviněnou H. zpochybňuje závěr
soudu, že obviněný V. je nemajetným bezdomovcem, pokud svědku P. vyplatil
částku 1.600.000 Kč, a rovněž nabízí vlastní vysvětlení této skutkové
okolnosti. Vyjadřuje rovněž své stanovisko k hodnocení výpovědi svědka H. a k
jeho možnému podílu na trestné činnosti. Rozsudku odvolacího soudu vytýká, že v
něm chybí odůvodnění bodu III. výroku o vině. Domnívá se, že byl odsouzen pro
jednání, které nevyplývá z provedeného dokazování, dokazování vesměs vůbec
nebylo prováděno a žádný z torza provedených důkazů nesvědčí ani z části pro
závěr o jeho vině. Proto v petitu dovolání žádá, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí zrušil a Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a
rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého
zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně
shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v případě obviněného
M. V. skutková zjištění učiněná již soudem prvního stupně zcela evidentně
ukazují na to, že na straně obviněného muselo jít o jednání úmyslné. Tvrzení
dovolatele, že nezískal žádný majetkový prospěch pro sebe ani pro jiného, je
irelevantní, neboť obviněný je trestně postižen nikoli za podvodné získání
prospěchu pro kohokoli, nýbrž za uvedení nepravdivých údajů při sjednávání
úvěrové smlouvy.
V dovolání obviněné L. H. představuje podle státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství dominantní relevantní námitku výtka týkající se
porušení konstantní judikatury vymezující způsob výpočtu škody u úvěrového
podvodu zajištěného zástavou. Ke zpeněžení zástav došlo totiž za zcela jiných
tržních podmínek, než jaké mohla obviněná předjímat v době páchání pomocného
jednání k trestným činům, přičemž průběh a výsledky dražeb nemohla nijak
ovlivnit a nemohla by například ani zabránit zániku zástavy. Nejvyšší státní
zástupce nevidí ale racionální důvod k výkladu náhodných budoucích okolností
spojených se zpeněžením zastavené nemovitosti v její prospěch, proto se
domnívá, že napadené rozhodnutí, byť zcela nekonvenuje rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 6 Tdo 573/2009, je správné.
Dovolání obviněného D. M. se dle mínění státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství koncentruje do námitek procesní povahy a výhrad proti průběhu
dokazování a hodnocení provedených důkazů soudem, přičemž vytýkané skutečnosti
označuje obviněný za natolik závažné, že naplňují důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu (tj. dovolatel nepřímo namítá existenci extrémního
nesouladu). Z dovolání však neplyne žádný konkrétní příklad, v němž by mohla
být spatřována některá ze specifických vad rozhodnutí, jež se zpravidla
vysvětlují jako extrémní nesoulad, proto nelze výhrady obviněného považovat za
dostatečné pro naplnění deklarovaného důvodu dovolání. K tomu státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství dodal, že totéž platí i o většině námitek
vyjádřených v dovolání obviněné L. H. Pokud dovolatel M. navíc vznáší námitky
proti obsahu či úplnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, jde v této části o
dovolání nepřípustné (§ 265a odst. 4 tr. řádu).
V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
dodal, že všichni obvinění ve svých dovoláních ve větší či menší míře pouze
opět opakují námitky známé z jejich dosavadní obhajoby, jimiž se z titulu
podaných odvolání zabýval již soud druhého stupně. Z uvedených důvodů proto
navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněných M. V. a L. H. odmítl podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněného D. M. odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro
jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství souhlas, aby i toto bylo učiněno v neveřejném zasedání smyslu §
265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že všechna podaná
dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána
obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit
(§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Všechna dovolání obsahují i obligatorní
náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného
rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit
povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný M. V. v dovolání uplatnil dovolací důvod popsaný v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu a obvinění D. M. a L. H. opřeli své mimořádné opravné
prostředku o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že
skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní
kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině
popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit
od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a
protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat
činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov.
rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v
trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové
větě. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které
skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a
jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně
odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s
obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními
úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných
ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nejvyššímu soudu tedy v rámci
dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového
stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného
dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr.
řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti
dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu
ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního
nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a
námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v
intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v
případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění
rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich
vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný
D. M. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení
skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný totiž soudům
vytýká pouze nesprávné hodnocení důkazů, neúplné dokazování a vadná skutková
zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro
něho příznivější) verzi skutkového stavu věci. Zpochybňuje závěr soudu o tom,
že obviněný M. V. je nemajetným bezdomovcem a nabízí vlastní vysvětlení této
skutkové okolnosti, podává své vlastní stanovisko k hodnocení výpovědi svědka
H., domnívá se, že byl odsouzen pro jednání, které neplyne z provedeného
dokazování.
Na základě shora specifikovaných skutečností je zřejmé, že obviněný se svým
dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je
stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc je třeba zdůraznit, že většina
zmíněných námitek byla obviněným uplatňována již v předchozích stádiích
trestního řízení, a to i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tedy v
podstatě jen o opakování obhajoby, se kterou se již v předchozím řízení
rozhodující soudy dostatečně vypořádaly.
Obviněný tak svým dovoláním nemohl naplnit ani další z deklarovaných důvodů
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší
soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud
druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí
napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž
byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání
nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu
(u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými
slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně,
jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané
věci se však o takový případ nejedná.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto
dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto
odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Dovolání obviněného D. M. je proto třeba považovat za dovolání podané z jiných
důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. řádu.
Obviněný M. V. rovněž ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, v rámci kterého namítl, že soudy se v jeho případě
nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu s tím, že úvěr byl jištěn
zástavou, takže lze jen stěží předpokládat, že u něho byl od počátku dán
podvodný úmysl, když navíc nezískal žádný majetkový prospěch pro sebe ani pro
jiného.
Předně je třeba zdůraznit, že většina námitek uváděných obviněnými v dovoláních
byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání a
nalézací i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých
rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl
Nejvyšší soud i v případě obviněných M. V. a L. H.
Podle ustanovení § 250b odst. 1 tr. zákona se trestného činu úvěrového podvodu
dopustil ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí
subvence nebo dotace uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné
údaje zamlčel.
Ve stručnosti lze připomenout, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba
považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy. Stanoví-li smlouva, že úvěr lze
použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních
prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto
účelem. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá
skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé
skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence
anebo dotace. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo
neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové
smlouvy nebo pro poskytnutí subvence nebo dotace, což může vést k zásadně
nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy
nebo pro poskytnutí subvence či dotace. Úvěrovým podvodem může být i jednání,
jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku hrubě zkreslených údajů,
které se týkají zejména možné návratnosti úvěru, pokud již při poskytnutí úvěru
nebyla jeho návratnost reálná. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při
sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace
jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její uzavření.
Základní skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1 tr. zákona není přitom vůbec vázána na způsobení škody nebo na úmysl
pachatele takový následek způsobit, k naplnění znaků tohoto trestného činu
postačí nepravdivé uvedení, resp. utajení relevantních údajů pro úvěrovou
smlouvu.
V průběhu příslušného trestního řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností
prokázáno, že všichni tři obvinění, tedy i obviněný M. V., se dopustili jednání
tak, jak je uvedeno v bodě I. skutkové věty výroku rozsudku soudu druhého
stupně. Dle skutkových zjištění obviněný M. V. při sjednávání úvěru s Českou
spořitelnou, a. s., předložil k žádosti o úvěr nepravdivé listiny. Není přitom
pochyb o tom, že věděl, že obsah předložených listin je nepravdivý. Pokud tedy
předkládal nepravdivé listiny s cílem vylákat poskytnutí požadovaného úvěru,
šlo z jeho strany jednoznačně o jednání úmyslné. Obviněný tím, že úmyslně uvedl
nepravdivé údaje při sjednávání úvěrové smlouvy, naplnil všechny zákonné znaky
základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1 tr. zákona a skutečnosti, že úvěr byl jištěn zástavou či že nezískal žádný
majetkový prospěch pro sebe či pro jiného, jsou z tohoto hlediska zcela
irelevantní.
Pokud se týká dovolání obviněné L. H., i tato ve svém mimořádném opravném
prostředku deklarovala důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V rámci tohoto dovolacího důvodu právně relevantně namítla porušení konstantní
judikatury týkající se způsobu výpočtu škody u úvěrového podvodu zajištěného
zástavou (v rámci bodu II. výroku o vině). V této souvislosti vytýká
rozhodujícímu soudu, že nevzal v úvahu výtěžnost zástav při nucené dražbě, což
se týká nemovitostí zajišťujících úvěry poskytované svědkům H., K. a M.
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné upozornit na to, že obdobnou
problematikou, a to ve vztahu k trestnému činu podvodu dle § 250 tr. zákona, se
zabýval ve své rozhodovací činnosti jak sám Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud
(srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 164/1999, 8 Tz 303/2000,
8 Tdo 1306/2006, 3 Tdo 123/2007, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS
558/01, II. ÚS 566/05). V těchto judikatorních rozhodnutích soudy vycházejí z
názoru, že zástavní právo (§ 152 a násl. občanského zákoníku) zde plní funkci
nejen zajišťovací, pokud nutí dlužníka splnit dluh, ale též funkci uhrazovací,
protože zástavnímu věřiteli poskytuje pro případ nesplnění zajištěné splatné
pohledávky podpůrný zdroj k jejímu uspokojení přímo ze zástavy, tj. jejím
zpeněžením a náhradním plněním z výtěžku prodeje. Obecně pak tedy dospívají k
právnímu názoru, dle něhož by trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona mohl
být spáchán jenom tehdy, pokud by poskytnutý úvěr či jiný závazek – za
předpokladu, že dlužník od počátku neměl v úmyslu jej splácet – byl zajištěn
takovou hodnotou zástavy, která nepostačovala k tomu, aby jejím prodejem byl
závazek splacen, a jestliže byl dlužník alespoň srozuměn s tím, že hodnota
zástavy je nižší než hodnota závazku, jenž je jí zajištěn. V opačném případě,
tj. pokud by hodnota zástavy byla vyšší, než hodnota závazku touto zajištěného,
by totiž nemohla vzniknout v důsledku takového jednání škoda na cizím majetku,
která je znakem této skutkové podstaty, protože zástavní věřitel by měl v
případě neplnění závazku dlužníkem vždy možnost jeho hodnotu získat zpět
prostřednictvím realizace svého zástavního práva.
Shora konstatované skutečnosti ohledně zajištění úvěru zástavou týkající se
trestného činu podvodu podle § 250 tr. zákona je dle mínění Nejvyššího soudu
nutno vztáhnou i na trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr. zákona, a to
při úvaze o naplnění jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 250b odst. 3,
4 písm. b), 5 tr. zákona.
V případě posuzované věci ohledně jednání popsaného v bodě II./1-5 skutkové
věty výroku rozsudku odvolacího soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že
před podpisem daných úvěrových smluv byly bance poskytnuty ze strany obviněné
L. H. nemovité zástavy – tj. předmětné byty, které byly oceněny jako byty volné
(bez nájemních smluv) a tak byly obviněnou deklarovány i v zástavní smlouvě.
Společnost IFIS real, s.r.o., odkoupila přitom tyto byty za 300 000,- Kč a za
čtyři měsíce je prodala klientům České spořitelny, a.s., za 900 000,- Kč až 1
300 000,- Kč, aniž bylo někde uvedeno, že byty jsou obsazeny nájemníky, což je
okolnost nepochybně důležitá jak pro ocenění, tak i pro formu hypotečního
úvěru. Hodnota zastavené nemovitosti tak byla jednáním obviněné znehodnocena a
obviněná nemohla ani v nejmenším předpokládat, že by zastavená nemovitost
postačila k uspokojení věřitele. Jinými slovy hodnota zástavy nemohla pokrýt
cenu hypotečního úvěru vylákaného nepravdivými a zfalšovanými údaji o
zaměstnání a měsíčním příjmu žadatelů o úvěr.
Z uvedeného je zřejmé, že o trestní odpovědnosti obviněné L. H. (subjektivní
stránce ke znaku značná škoda) žádné pochybnosti nevyvstávají. Odvolací soud
pak napravil pochybení nalézacího soudu, když výši škody stanovil s ohledem na
hodnotu zástavy.
Pokud se týká otázky výtěžnosti zástav při nucené dražbě, lze dle názoru
Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství, dovodit, že došlo-li ke zpeněžení zástav až po delším časovém
úseku od spáchání činu, tj. za odlišných tržních podmínek, než jaké mohla
obviněná předpokládat v době páchání svého jednání (v případě poškozeného J. H.
bylo trestné jednání spácháno v roce 2005 a k dražbě nemovitosti došlo až
koncem roku 2007, v případě poškozeného J. K. proběhlo trestné jednání v září
2005 a dražba se konala až v roce 2009 a u poškozeného J. M. se skutek stal
počátkem roku 2006 a dražba byla až koncem roku 2010), lze jen stěží vykládat
tyto dopředu nepředvídatelné budoucí okolnosti spojené s dražbou předmětných
nemovitostí ve prospěch obviněné, a to zejména za situace, kdy se obviněná v
době páchání dané trestné činnosti takovými okolnostmi s největší
pravděpodobností vůbec nezabývala.
V další části dovolání obviněná L. H. vznáší námitky ohledně neprovedení či
hodnocení jí navrhovaných důkazů (zejména v souvislosti s časovým průběhem
jejího komplikovaného porodu a dále se zpochybněním skutečnosti, že obviněný M.
V. je nemajetným bezdomovcem). Těmito námitkami však dovolatelka pouze napadá
soudy učiněná skutková zjištění, avšak, jak vyplývá již ze shora uvedeného,
nesprávnost skutkových zjištění (nejde-li o tzv. extrémní nesoulad mezi
provedeným dokazováním a soudy učiněnými skutkovými zjištěními či tzv.
opomenuté důkazy) žádný ze zákonných dovolacích důvodů nepostihuje.
Na základě shora uvedených skutečností je tedy možno učinit závěr, že obvinění
M. V. a L. H. svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkových podstat
trestných činů tak, jak je uvedeno v právní větě výroku rozsudku odvolacího
soudu. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku
jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i
druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními
závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Obviněná L. H. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila dále dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který však v jeho první
alternativě naplněn být nemohl, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl po
věcné stránce přezkoumán a pokud jde o jeho druhou alternativu, Nejvyšší soud
vycházel, stejně jako u obviněného D. M. z toho, že prostřednictvím tohoto
dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ohledně obviněné L.
H., a proto také na toto odůvodnění odkazuje.
Je tak možno uzavřít, že obviněnými uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod
uvedené zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a
stojí mimo jejich rámec. Obvinění na jedné straně deklarovali zákonné dovolací
důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnili námitky, které je svým
obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil
Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde
tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen
vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i
podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů
uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného
dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v
němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D.
M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněných M. V. a
L. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O dovoláních bylo
rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná