4 Tdo 981/2025

4 Tdo 981/2025-18258

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněné Ing. Evy Benešové, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2019, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021.

Podle 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby tak učinil v jiném složení senátu.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, byla obviněná Ing. Eva Benešová uznána vinnou ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

2. Za uvedené jednání byla obviněná Ing. Eva Benešová odsouzena podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.

3. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činí 9.000 Kč, celkem ve výměře 4.500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců.

4. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání pozemků, specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 102 tr. zákoníku za použití § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byla zabrána také náhradní hodnota, a to pozemek specifikovaný ve výroku daného rozsudku.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. H. a Ing. Evě Benešové uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Praha 8, Koželužská 2450/4, IČ: 256 41 182, částku ve výši 11.761.117 Kč jako náhradu majetkové újmy.

6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ: 69797111, Hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, IČ: 000640581, Pražské služby, a. s., se sídlem Praha 9, Pod Šancemi 444/1, IČ: 60194120, Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/1 la, 130 00 Praha 3 – Žižkov, IČ: 013 12 774, Státní statek hl. m. Prahy „v likvidaci", se sídlem Praha 5, Holečkova 8, IČ: 000 64 092, Vinohradská Properties, a. s., se sídlem Praha 1O, Chorvatská 1400/11, IČ: 041 43 507, Garážový park Strašnice, a. s., se sídlem Praha 10, Konojedská 1581/38, IČ: 258 79 774, Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, IČ: 00006947, Tělovýchovná jednota Bohemians Praha, se sídlem Praha 10, Izraelská 6, IČ: 158 87 456, se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. H. a Ing. Petra Chmelíka.

8. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, podala obviněná Ing. Eva Benešová a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze naposledy rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, tak, že podle § 259 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. ř. výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, doplnil tak, že obviněné Ing. Evě Benešové uložil podle § 329 odst. 3 za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a samosprávě, spojené s rozhodováním o právech a povinnostech osob, a to na dobu pěti let.

9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, podala následně nejvyšší státní zástupkyně podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. jako osoba oprávněná včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněné Ing. Evy Benešové, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud měl obviněné Ing. Evě Benešové za zločiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku uložit úhrnný trest odnětí svobody v zákonné sazbě od pěti do dvanácti let, jak vyplývá z ustanovení § 329 odst. 3 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku. Tento zákonný rámec však odvolací soud již potřetí redukoval s odkazem na § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněné uložil podmíněný trest odnětí svobody. S argumentací Vrchního soudu v Praze, kterou tento soud opětovně odůvodnil použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku ve prospěch obviněné Ing. Evy Benešové, se státní zástupkyně neztotožnila a uvedla, že podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle citovaného ustanovení nejsou v daném případě naplněny.

10. Odvolací soud opětovně odůvodnil mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zejména tím, že obviněná vedla před spácháním trestné činnosti i po celou dobu trestního stíhání řádný život. Dále poukázal na skutečnost, že od spáchání trestného činu uplynulo více než deset let, a že se obviněná nijak nepodílela na průtazích v trestním řízení. Takové odůvodnění však neobstojí, neboť Nejvyšší soud již v předchozích rozhodnutích v této věci výslovně konstatoval, že aplikace § 58 odst. 1 tr.

zákoníku není v daném případě namístě. Tento závěr byl opřen především o závažnost trestné činnosti, přičemž výše způsobené škody mnohonásobně překročila hranici škody velkého rozsahu. Významným aspektem bylo rovněž to, že jednání obviněné zasáhlo majetková práva více poškozených osob. Argumentaci odvolacího soudu, podle níž má být mimořádné snížení trestu odůvodněno uplynutím více než deseti let od spáchání trestné činnosti, rovněž nelze akceptovat. Celková délka trestního stíhání obviněné Ing.

Evy Benešové dosahuje přibližně devíti let, což však není s ohledem na skutkovou i právní složitost věci, charakter trestné činnosti, okamžik vzniku trestněprávně relevantního následku, jakož i nutnost objasňování delší dobu trvajícího jednání směrem do minulosti doba jakkoliv excesivní. Trestní věc obviněné Ing. Evy Benešové bezesporu vykazuje znaky mimořádné skutkové i právní složitosti. Dosavadní délku trestního řízení proto nelze považovat za excesivní, natož za okolnost výjimečnou ve smyslu § 58 odst. 1 tr.

zákoníku. Pokud odvolací soud uvedl, že na rozdíl od Nejvyššího soudu a státního zástupce nepovažuje tuto věc za skutkově složitou, je třeba konstatovat, že tímto závěrem zjevně nereflektuje podstatu stíhané trestné činnosti. Tato skutečnost se ostatně promítá i do jeho opakovaně nesprávného a nezákonného postupu, který se obdobně projevil i v původně společně projednávané trestní věci obviněného J. H. V obou těchto trestních věcech je nyní podáváno již osmé dovolání, přičemž všech sedm předchozích dovolání nejvyššího státního zástupce bylo úspěšných.

Nejvyšší soud v jejich rámci konstatoval závažná pochybení odvolacího soudu, která rozhodně nelze považovat za marginální. Rovněž je nutné připomenout, že trestněprávně relevantní následek jednání obviněné nastal až s časovým odstupem po vydání inkriminovaných rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha. Tato rozhodnutí totiž vyvolala další právní kroky restituentů vůči Pozemkovému fondu ČR, včetně soudních řízení o vydání náhradních pozemků. Teprve pravomocnými rozsudky okresních a obvodních soudů vznikl restituentům nárok na převod konkrétních nemovitostí.

Z hlediska trestního práva hmotného je trestný čin dokonán tehdy, jsou-li naplněny všechny znaky jeho skutkové podstaty, včetně vzniku následku. V projednávané věci nastal tento následek až s nezanedbatelným časovým odstupem, což je patrné např. z tabulky uvedené v bodě 55 odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, kde jsou zaznamenána relevantní soudní řízení ve vztahu k dotčeným nemovitostem (např. rozsudek Okresního soudu Praha-východ sp. zn.

11. Tvrzení odvolacího soudu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 903/2023, představuje podstatnou změnu, která mu umožňuje nerespektovat závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v této trestní věci, je taktéž zcela nepřiléhavé. Pochybení odvolacího soudu ohledně možnosti spáchat jeden nedbalostní trestný čin více útoky bylo pouze důsledkem jeho nesprávného právního posouzení zavinění, nikoli jeho příčinou. Nadto skutková situace řešená v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 903/2023 se od projednávané věci v řadě podstatných aspektů liší, nelze ji proto na daný případ mechanicky aplikovat.

Argumentace tímto rozhodnutím je tudíž nejen nepřiléhavá, ale i zavádějící. V rámci odvolacího řízení byl proveden jediný nový důkaz – lékařská zpráva o zdravotním stavu obviněné. Ani tento důkaz však nepředstavuje podstatnou změnu poměrů obviněné oproti stavu, který byl znám v době posledního rozhodování Nejvyššího soudu. Je pochopitelné, že dlouhodobé trestní stíhání může mít dopad na psychický i fyzický stav obviněné, nicméně taková skutečnost není v trestním řízení výjimečná a bez dalšího nepředstavuje podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 58 odst. 1 tr.

zákoníku. Taktéž argumentace odvolacího soudu zásadami proporcionality a předvídatelnosti trestní sankce s odkazem na trest uložený spoluobviněnému Ing. Petru Chmelíkovi je nepřípadná. Obviněný Ing. Petr Chmelík byl odsouzen za skutky odlišné od jednání obviněné Ing. Evy Benešové, přičemž v jeho případě byly tyto skutky – s ohledem na specifickou důkazní situaci – posouzeny jako trestné činy spáchané z nedbalosti.

12. Při rozhodování o trestu nelze přehlížet ani účel trestního řízení, jak jej vymezuje § 1 odst. 1 tr. ř., tedy spravedlivé potrestání pachatele, upevňování zákonnosti a předcházení a zamezování trestné činnosti. Argumentace odvolacího soudu tzv. aktuální trestní politikou nemůže být legitimním důvodem pro uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby, jakkoli tuto hranici odvolací soud považuje z vlastního pohledu za příliš přísnou. Ani v souhrnu nelze okolnosti uváděné odvolacím soudem považovat za natolik mimořádné, aby odůvodňovaly aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Označit míru zavinění obviněné za mimořádně nízkou je v kontextu pravomocně zjištěného jednání zcela nepřiléhavé. Nelze rovněž souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že si obviněná uvědomuje svoje pochybení, jelikož nikdy nepřipustila, že by se dopustila projednávané trestné činnosti, a veškerou odpovědnost přenáší na jiné osoby, nikoli na sebe. Ani částečná náhrada škody ze strany obviněné nemůže být hodnocena jako polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. j) tr. zákoníku. Obviněná k úhradě škody nepřistoupila dobrovolně v průběhu trestního řízení, ale až v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo její jednání nesprávně překvalifikováno na nedbalostní trestný čin. Nejedná se tak o projev dobrovolné snahy o nápravu obviněné, ale o účelovou reakci na pro ni příznivý vývoj trestního řízení, což brání tomu, aby bylo její jednání hodnoceno jako dobrovolné a upřímné.

13. Nejvyšší státní zástupkyně proto souhrnně konstatuje, že v důsledku nedůvodné a nezákonné aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku ze strany Vrchního soudu v Praze byl obviněné Ing. Evě Benešové opětovně uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonem stanovené trestní sazby. Tímto postupem zatížil Vrchní soud v Praze své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle druhé varianty § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., kdy byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Z průběhu řízení před Vrchním soudem v Praze je zřejmé, že tento soud opakovaně nerespektuje závazný právní názor vyslovený v předchozích kasačních rozhodnutích a účelově využívá formální doplnění dokazování k odůvodnění svého odlišného postupu. S ohledem na popsané skutečnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, a to ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265m odst. 1 tr. ř. a sám ve věci rozhodl rozsudkem o trestu obviněné.

14. Opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněné Ing. Evě Benešové, která se prostřednictvím svého obhájce k dovolání vyjádřila tak, že akceptuje závěry Vrchního soudu v Praze, poukazuje na excesivní délku trestního řízení, zhoršení jejího zdravotního stavu, pravidelné hrazení škody. Navrhuje odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako nedůvodné.

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinila tak včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř).

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní naplňují uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným.

19. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že nejvyšší státní zástupce v minulosti opakovaně podal dovolání v neprospěch obviněné Ing. Evy Benešové, kterým Nejvyšší soud ve všech případech vyhověl. Konkrétně se jednalo o kasační usnesení ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tdo 1081/2021, ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 4 Tdo 915/2022, ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 4 Tdo 429/2023 a ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 4 Tdo 64/2024. V těchto případech Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to zcela nebo alespoň v části, a současně jej zavázal svým právním názorem ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř.

20. Nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání brojí proti postupu Vrchního soudu v Praze, který měl obviněné Ing. Evě Benešové za zločiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku uložit úhrnný trest odnětí svobody v zákonné sazbě od pěti do dvanácti let. Tento zákonný rámec však odvolací soud již potřetí redukoval s odkazem na § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněné uložil podmíněný trest odnětí svobody. Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně obsahuje totožné námitky, s nimiž se již v této věci řádně vypořádal a které byly v jeho předchozím rozhodnutí plně akceptovány. Odvolací soud však tento závazný právní názor Nejvyššího soudu opět nerespektoval. Nejvyšší soud proto znovu přisvědčuje všem dovolacím námitkám nejvyšší státní zástupkyně a v následujícím textu rekapituluje argumentaci již dříve vyslovenou v předchozích rozhodnutích, od níž neshledal důvod se jakkoli odchýlit.

21. I z nyní napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, vyplývá, že s ohledem na předcházející kasační zásahy

Nejvyššího soudu akceptoval právní posouzení jednání obviněné Ing. Evy Benešové jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost však obviněné uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby odůvodnil skutečností, že v projednávané věci existuje celá řada okolností, které ve svém souhrnu vedou k závěru, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro obviněnou nepřiměřeně přísné a k nápravě obviněné a k jejímu účinnému potrestání postačí uložení trestu pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.

Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel odvolací soud především z okolností případu a míry zavinění obviněné. V úvahu vzal i okolnosti, které zjistil doplněním dokazování v průběhu veřejného zasedání a změnu judikatury, která umožňuje kvalifikovat jako nedbalostní trestný čin skutek spáchaný více útoky. Mezi okolnosti případu dále zařadil rychlost řízení, předvídatelnost a proporcionalita uloženého trestu s odkazem na trest spoluobžalovaného Ing. Petr Chmelík, který byl za stejnou trestnou činnost odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Dalším hlediskem pro určení druhu a výše trestu, které odvolací soud zmínil, byly poměry obviněné, zejména její špatný zdravotní stav. Z těchto důvodů má odvolací soud za to, že poměry obviněné a okolnosti případu jsou ve svém souhrnu tak mimořádného rázu, že splňují i velice přísná kritéria ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

22. Nejvyšší soud se s výše uvedenými důvody, kterými byl Vrchní soud v Praze veden při svém rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u obviněné Ing. Evy Benešové, opětovně neztotožňuje, neboť zákonným podmínkám postupu podle § 58 odst. l tr. zákoníku neodpovídají. Odkazuje zde na svá předchozí rozhodnutí ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 4 Tdo 429/2023 a rozhodnutí ze dne 18. 9. 2024, sp. un. 4 Tdo 64/2024, v němž se zabývá skutečnostmi, které vylučují aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku u obviněné Ing. Benešové a opakuje, že Vrchní soud v Praze přehlíží existenci zcela zásadních přitěžujících okolností vyznívajících jednoznačně k tíži obviněné.

23. Jak již bylo uvedeno dříve, pro aplikaci tohoto ustanovení je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech kumulativně stanovených podmínek v něm uvedených. Musí jít o souhrn takových výjimečných okolností, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují, a výrazně tím proto snižují jeho závažnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014). Současně je třeba u citovaného ustanovení trestního zákoníku zdůraznit, že již z názvu daného ustanovení „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimečným postupem, který musí být v každém případě pečlivě odůvodněn.

24.Vrchní soud v Praze obhajuje stanovisko podporující aplikaci § 58 odst. l tr. zákoníku tvrzením o podstatné změně poměrů u obviněné. Ačkoliv Nejvyšší soud nepomíjí nepříznivý zdravotní stav obviněné, tato skutečnost nepředstavuje takový mimořádný a zvlášť významný aspekt jejích osobních poměrů, který by mohl zakládat podmínky pro postup podle § 58 tr. zákoníku. V odvolacím řízení byl proveden pouze jediný nový důkaz týkající se zdravotního stavu obviněné, který však neprokázal žádnou podstatnou změnu v jejích osobních poměrech oproti situaci známé při posledním rozhodování Nejvyššího soudu. Skutečnosti o závažném zdravotním stavu obviněné byly orgánům činným v trestním řízení známy již v přípravném řízení. Z lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne 4. 4. 2025 vyplynulo, že zhoršení psychického stavu obviněné bylo způsobeno kombinací faktorů – probíhajícím trestním řízením, onkologickým onemocněním a úmrtím matky. Lékařská zpráva však zároveň konstatuje, že stav obviněné je stabilizovaný. Podle výsledků konziliárního vyšetření obviněná netrpí poruchami vnímání ani bludy, její kognitivní funkce jsou v normě a není u ní zjištěna duševní porucha, která by vylučovala její účast na trestním řízení. Je zřejmé, že zdravotní stav obviněné může být proměnlivý a ovlivněn průběhem trestního řízení, avšak z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by nebyla způsobilá účasti na trestním řízení. Avizovaný zdravotní stav obviněné tak nelze považovat za okolnost, která by odůvodňovala mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

25. K argumentu, že obviněná vedla před spácháním trestné činnosti i po celou dobu trestního stíhání řádný život, Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že bezúhonnost pachatele, jakožto prostá polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. p) tr. zákoníku, sama o sobě nemůže odůvodnit aplikaci moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Ani v případě obviněné Ing. Evy Benešové nelze bezúhonnost považovat za natolik výjimečnou okolnost, která by sama o sobě, případně ve spojení s dalšími skutečnostmi, odůvodňovala mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná působila ve funkci vedoucí pracovnice Pozemkového úřadu Praha, přičemž bezúhonnost byla zákonným předpokladem pro výkon této pozice. Jako polehčující okolnost se proto nevymyká běžně se vyskytujícím případům a nemůže být kvalifikována jako okolnost výjimečná ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

26. Ani okolnost, že trestní stíhání trvá bezmála 10 let a že průtahy nezavinila sama obviněná, nelze považovat za okolnost, umožňující uložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že samotná délka trestního řízení nepředstavuje důvod pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, pokud nejsou současně dány další okolnosti, které by svědčily o mimořádně nízké míře společenské škodlivosti činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 11 Tdo 408/2012). Pro úplnost lze poznamenat, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl vydán dne 14. 5. 2014, trestní stíhání bylo zahájeno dne 6. 4. 2016, obžaloba podána dne 31. 7. 2019 a prvoinstanční rozsudek vydán dne 9. 7. 2020. O vině obviněné bylo pravomocně rozhodnuto již dne 9. 6. 2021, přičemž následné zásahy se týkaly výlučně právní kvalifikace a výměry trestu. S přihlédnutím k výše uvedené skutkové i právní složitosti lze dosavadní délku trestního stíhání obviněné Ing. Evy Benešové stále považovat za přiměřenou.

27. Stran předvídatelnosti a proporcionality uloženého trestu lze uvést, že v dané věci byla vina obviněné Ing. Evy Benešové pravomocně konstatována již v roce 2021 a nelze proto hovořit o nejistotě, která by v jejím případě mohla odůvodnit mimořádné snížení trestu. Nejvyšší soud dále konstatuje, že se neztotožnil ani s argumentací odvolacího soudu s odkazem na trest uložený spoluobviněnému Ing. Petru Chmelíkovi. V případě obviněného Ing. Petra Chmelíka byly skutky posouzeny jako trestné činy spáchané z nedbalosti. Trest mu byl ukládán v rámci trestní sazby s horní hranicí tří let odnětí svobody. Naproti tomu obviněné Ing. Evě Benešové je ukládán trest v rámci sazby s dolní hranicí pěti let a horní hranicí dvanácti let, a to za úmyslný trestný čin. Srovnání těchto dvou případů je tedy z hlediska právní kvalifikace i závažnosti činu nepřiléhavé. Pokud by bylo namístě uplatnit zásadu proporcionality, pak spíše ve vztahu ke spoluobviněnému J. H., který jako podřízený obviněné vypracoval předmětná rozhodnutí. Tomu byl po opakovaných zásazích dovolacího soudu pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, tedy na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. II. ÚS 3155/23, ve věci H., v níž tento brojil mimo jiné proti uložení nepodmíněného trestu a domáhal se aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Ústavní soud v tomto případě neshledal důvody pro mimořádné snížení trestu a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. S ohledem na věk a zdravotní stav obviněného J. H. je zřejmé, že důvody pro mimořádné snížení trestu nebyly shledány ani v jeho případě. Tím spíše nelze takový postup považovat za odůvodněný ve věci obviněné Ing. Evy Benešové.

28. Také je třeba zdůraznit, že judikatura, kterou odvolací soud nyní zmiňuje, časově předchází poslednímu rozhodnutí Nejvyššího soudu. Uváděná judikatura tak nemůže být považována za nové okolnosti, které by odvolacímu soudu umožňovaly odchýlit se od závazného právního názoru Nejvyššího soudu. O vině obviněné bylo pravomocně rozhodnuto již před několika lety a právní kvalifikace jejího jednání byla opakovaně potvrzena. Jednání obviněné nebylo kvalifikováno jako úmyslný trestný čin z důvodu, že by nedbalostní trestný čin nebylo možné spáchat více útoky, ale proto, že jak soud prvního stupně, tak zejména Nejvyšší soud v jednání obviněné jednoznačně shledaly zavinění ve formě úmyslu.

29. Za podstatnou změnu okolností nelze považovat ani odvolacím soudem zmiňované přípisy státního zastupitelství, neboť tyto nepředstavují pokus o ovlivnění rozhodovací činnosti soudu, nýbrž pouze snahu zajistit, aby odvolací soud respektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a neprodlužoval řízení svým opakovaně nezákonným postupem. Záměrem státního zastupitelství není dosáhnout konkrétního výsledku ve formě uložení nepodmíněného trestu, jak spekulativně tvrdí odvolací soud, nýbrž výlučně zabezpečit, aby bylo ve věci rozhodnuto zákonným způsobem, který je v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu.

30. Nejvyšší soud proto konstatuje, že s popsanými důvody, kterými byl Vrchní soud v Praze veden při svém rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u obviněné Ing. Evy Benešové, se opět nelze ztotožnit. Podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle citovaného ustanovení nejsou v daném případě naplněny. Odvolací soud tak měl obviněné Ing. Evě Benešové za zločiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku uložit úhrnný trest odnětí svobody v zákonné sazbě od pěti do dvanácti let, jak vyplývá z ustanovení § 329 odst. 3 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku.

31. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp zn. 8 To 39/2021. Podle 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo podle § 265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, aby Vrchní soud v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby o věci rozhodl znovu v jiném složení senátu, aby byla zajištěna řádná realizace závazného právního názoru Nejvyššího soudu.

32. Při novém projednání věci bude Vrchní soud v Praze vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněné, není dovolací soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).

33. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. 12. 2025

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu