4 Tz 9/2017-17
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2017 stížnost
pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného
J. R., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016
č. j. 3 To 411/2016-70 a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá.
U Nejvyššího soudu byla podána ministrem spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr.
ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. R. Tato stížnost pro
porušení zákona napadá usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
20. 7. 2016 č. j. 3 To 411/2016-70, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.
ř. zamítnuta stížnost státní zástupkyně proti usnesení Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2016 č. j. 6 T 64/2016-60, kterým byla
trestní věc obviněného J. R. podle § 314c odst. 1 písm. a) a § 188 odst. 1
písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti
konstatuje, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých
Budějovicích podal dne 10. 5. 2016 Okresnímu soudu v Českých Budějovicích
obžalobu na obviněného J. R. pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky
podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se měl
obviněný podle obžaloby dopustit tím že:
dne 20.9.2015 v době kolem 11:25 hodin v Č. B., po ulici L. ve směru jízdy od
ulice M. k obci V. řídil osobní automobil tov. zn. Renault Kangoo, když byl z
důvodu nepřipoutání pásem zastaven a kontrolován hlídkou PČR v prostoru ulice
L. před domem a následně byl podroben policejní hlídkou testu přístrojem
Drugwipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek a dále se podrobil dechové
zkoušce ke zjištění alkoholu v dechu přístrojem Alcotest Dräger, přičemž
kontrolou byla zjištěna látka cannabis,
když z následného odběru biologického materiálu (krev) byla zjištěna v krevním
séru přítomnost delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), kdy koncentrace této látky
činila 30,1 ng/ml, když se jedná o návykovou látku uvedenou v příloze 5 zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v důsledku které byla vyloučena
způsobilost J. R. k řízení motorového vozidla, a současně mu bylo v 11:26 hodin
naměřeno 0,25 promile alkoholu a v 11:32 hodin 0,00 promile alkoholu v dechu,
a takto jednal přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 25. 9. 2013, č. j. 6 T 174/2013-30, který nabyl právní moci
5. 11. 2013, byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným
odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti
spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 2 let.
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2016, č. j. 6 T
64/2016-60 byla tato trestní věc podle § 314c odst. 1 písm. a) a § 188 odst. 1
písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření a usnesením Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 To 411/2016-70 byla
stížnost státní zástupkyně proti výše uvedenému usnesení zamítnuta podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná.
Důvodem tohoto rozhodnutí byly zásadní námitky obou soudů proti znaleckému
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, návykové nemoci, který byl
základním podkladem pro podání obžaloby.
Obviněný J. R. byl při řízení motorového vozidla zastaven hlídkou Policie ČR,
které se jevil roztěkaný, byl u něho patrný třes rukou a následnou dechovou
zkouškou byla u něho zjištěna hladina THC 30,1 ng/ml.
Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, bylo
konstatováno, že při použití tzv. analytického principu samotná přítomnost
návykové látky prokazuje negativní ovlivnění schopnosti řidiče bezpečně ovládat
motorové vozidlo. Míru ovlivnění návykovou látkou však nelze určit.
Naproti tomu znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, návykové
nemoci, MUDr. Jiří Švarc, Ph.D., aniž obviněného vyšetřoval, vycházel z
teoretického předpokladu, že hladině 1 g/kg alkoholu, která je v soudní praxi
obecně uznávána jako hranice vylučující způsobilost k řízení motorového
vozidla, odpovídá zhruba 10 ng/ml THC. Proto řidič ovlivněný THC v koncentraci
30,1 ng/ml v séru se nachází ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového
vozidla.
Námitky obou soudů proti výše uvedenému znaleckému posudku lze shrnout tak, že
- výše jmenovaný znalec osobně nevyšetřil obviněného, což je nezbytnou
podmínkou zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, proto lze takový posudek označit za nicotný,
- v zadání znaleckého posudku je znalci přímo ukládáno zpracovat
znalecký posudek bez vyšetření obviněného,
- znalecký posudek mechanicky přepočítává hodnotu THC ve vztahu k
alkoholu,
- postup policejního orgánu je nehospodárný a neúčelný, když je zbytečně
přibírán soudní znalec z jiného kraje.
Ministr spravedlnosti má však za to, že výše citovaným usnesením Krajského
soudu v Českých Budějovicích byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. R. v
ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení
§ 2 odst. 6, § 188 odst. 1 písm. e) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejprve poukázal na znění jednotlivých ustanovení trestního řádu a dále i na
ustanovení § 109 tr. ř. podle kterého platí, že je-li pochybnost o správnosti
posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o
vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný.
K uvedeným námitkám obou soudů pak uvedl, že je nutno připustit nevhodnou
formulaci při vymezení úkolů znalci, nejednalo se však o příkaz znalci
neprovést vyšetření obviněného, jak to uvádí krajský soud. Policejní orgán
doslovně uvedl: „Pokud je možno znalecký posudek podat bez osobního vyšetření,
učiňte tak“. Policejní orgán neměl takto naznačovat znalci metodiku znaleckého
zkoumání, nicméně z uvedené formulace je zřejmé, že tento postup dává znalci
pouze k úvaze.
Naopak jsou to soudy obou stupňů, které nepřípustným způsobem zasahují do
činnosti znalce, když mu ukládají provést vyšetření obviněného, tedy
předepisují mu určitou metodiku znaleckého zkoumání. Zcela nepatřičné je pak
označení znaleckého posudku jako nicotného. Pokud lze vůbec toto neobvyklé
označení znaleckého posudku použít, pak by to přicházelo v úvahu pouze v
případech zásadních formálně procesních pochybení, např. zpracování znaleckého
posudku osobou, která není znalcem, nebo v oboru, pro který znalec není zapsán
atd. Nelze však za nicotný označovat znalecký posudek jen z toho důvodu, že má
soud výhrady vůči jeho závěrům nebo vůči postupu znalce při jeho zpracování.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že z trestního řádu ani z judikatury
nevyplývá, že by soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byl
povinen vždy osobně vyšetřit posuzovanou osobu. Nezbytnost takového postupu
závisí jednak na povaze otázek zadaných znalci, jednak na teoretických
postulátech, ze kterých znalec vychází. Jestliže soudní znalec MUDr. Jiří
Švarc, Ph.D. vychází z názoru (nikoliv ojedinělého), že hladinu jiné návykové
látky než alkoholu, jejíž dosažení již vylučuje způsobilost bezpečně řídit
motorové vozidlo, lze stanovit jednotně pro všechny řidiče motorových vozidel
podobně jako u alkoholu, pak je logicky zcela nadbytečné, aby posuzovanou osobu
vyšetřoval.
Znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz. Jestliže má kritické
výhrady vůči závěrům znaleckého posudku, má postupovat podle výše citovaného
ustanovení § 109 tr. ř., tj. požádat znalce o vysvětlení, a pokud by to nevedlo
k výsledku, přibrat znalce jiného.
V předmětné trestní věci tak měl soud nejprve vyslechnout znalce MUDr. Jiřího
Švarce, Ph.D., a pokud by odůvodnění závěrů znaleckého posudku nepovažoval za
přesvědčivé, měl vyžádat ve věci nový posudek, a to s ohledem na povahu věci
zřejmě již znalecký posudek ústavu podle § 110 odst. 1 tr. ř. Nebyl však
zákonný důvod požadovat opatření nového znaleckého posudku od státního zástupce
a vracet věc do stadia přípravného řízení, a to jen proto, že soud nesouhlasí s
metodikou znaleckého zkoumání.
Zároveň je také třeba konstatovat, že soud v rámci rozhodnutí o vrácení věci k
došetření hodnotil pouze znalecký posudek, tj. v rozporu s ustanovením § 2
odst. 6 tr. ř. provedl zcela izolované vyhodnocení jediného důkazu znaleckým
posudkem, namísto toho, aby tento důkaz vyhodnotil komplexně spolu s ostatními
ve věci opatřenými důkazy.
Ministr spravedlnosti proto v závěru svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 To
411/2016-70 byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. R. v ustanovení § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 6, §
188 odst. 1 písm. e) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a dospěl ke konstatování, že stížnost pro porušení zákona byla
podána nedůvodně.
V prvé řadě je třeba uvést, že Nejvyšší soud prostudoval předložený spis
Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 64/2016, přičemž zjistil, že
skutečnosti vyplývající z jednotlivých soudních rozhodnutí a uváděné ve
stížnosti pro porušení zákona odpovídají obsahu tohoto trestního spisu. Kromě
toho ale byl nucen konstatovat, že předmětný trestní spis obsahuje i další
dokumenty, z nichž jsou patrné i další okolnosti, ve stížnosti pro porušení
zákona neuvedené.
Tak zejména se jedná o to, že věc obviněného J. R. byla státnímu zástupci
Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích vrácena celkem
dvakrát. Poprvé se tak stalo poté, co byl na jmenovaného podán u Okresního
soudu v Českých Budějovicích dne 11. 11. 2015 návrh na potrestání pro stejný
skutek, jako tomu bylo v později podané obžalobě, kvalifikovaný jako trestný
čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
Okresní soud ale věc vrátil státnímu zástupci k došetření usnesením ze dne 18.
11. 2015 č. j. 6 T 216/2015-41 s tím, že ve věci je třeba objasnit skutkovou
okolnost spočívající ve zjištění, zda obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu
vylučujícím způsobilost k takové činnosti. S odkazem na v té době nejnovější
judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Tdo 897/2015) konstatoval, že k
vyslovení takového závěru je nedostačující pouhý znalecký posudek toxikologa
(ve spisu založený), ale je k tomu potřeba i příslušný znalecký posudek z
odvětví psychiatrie. Tento názor byl pak potvrzen i Krajským soudem v Českých
Budějovicích, který usnesením ze dne 22. 12. 2015 sp. zn. 4 To 777/2015 zamítl
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státní zástupkyně, proti výše
uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně.
V tomto smyslu bylo pak státní zástupkyní dne 21. 1. 2016 podle § 179f odst. 2
písm. c) tr. ř. uloženo (č. l. 43-44 spisu), aby trestní věc byla předložena
příslušnému policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání, a to po doplnění
úkonů spočívajících v přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, který by měl zodpovědět, zda podezřelý byl v době činu ovlivněn
návykovou látkou a pokud ano, určit míru jeho ovlivnění ve vztahu ke schopnosti
ovládat a řídit motorové vozidlo. Tedy zda se nacházel ve stavu, který
vylučoval jeho způsobilost vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život
nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Policejní orgán skutečně postupoval podle tohoto pokynu státní zástupkyně a
následně (dne 3. 2. 2016) přibral znalce k podání znaleckého posudku z oboru
psychiatrie (správně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) a to MUDr.
Jiřího Švarce, Ph.D., zapsaného v seznamu znalců u Městského soudu v Praze.
Tomu pak bylo uloženo, aby podle výsledků vyšetření (řidiče J. R.) stanovil
míru ovlivnění jeho osoby ve vztahu k schopnosti ovládat a řídit motorové
vozidlo a zda se tak nacházel ve stavu vylučujícím jeho způsobilost vykonávat
uvedenou činnost. Současně policejní orgán poznamenal, že pokud je možno
znalecký posudek podat bez osobního vyšetření, může tak znalec učinit. Znalec
MUDr. Švarc, Ph.D. tak skutečně učinil a vypracoval k otázce stupně ovlivnění
J. R. v době jízdy drogou THC znalecký posudek se závěry, jak vyplývají shora,
bez toho, že by jmenovaného osobně vyšetřil. Teprve poté, dne 22. 3. 2016, bylo
policejním orgánem vydáno usnesení, jímž podle § 160 odst. 1 tr. ř. bylo
zahájeno trestní stíhání J. R. pro předmětný skutek, kvalifikovaný jako přečin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
K tomu je na tomto místě nezbytné uvést, že v době, kdy bylo policejním orgánem
vydáno opatření o přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
nacházel se J. R. již v postavení obviněného, jelikož podle § 314b odst. 1 věta
druhá tr. ř. se trestní stíhání zahajuje tím, že návrh státního zástupce na
potrestání byl doručen soudu. K doručení návrhu na potrestání ve věci J. R. k
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích došlo dne 11. 11. 2015. Od tohoto
momentu tak bylo třeba s jeho osobou zacházet jako s obviněným a to i když věc
byla soudem vrácena státnímu zástupci k došetření. Se zahájením trestního
stíhání proti jmenovanému navíc počítala i státní zástupkyně ve svém výše
zmíněném pokynu z 21. 1. 2016. Proto měl být obviněný, resp. jeho obhájkyně
(viz plná moc na č. l. 10 spisu) policejním orgánem vyrozuměna o přibrání
znalce MUDr. Švarce, Ph.D. (§ 105 odst. 1 věta čtvrtá tr. ř.), což se evidentně
nestalo (viz obsah spisu a vyjádření obhájkyně JUDr. Homolkové ze dne 25. 5.
2017 a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých
Budějovicích ze dne 30. 5. 2017 vyžádané Nejvyšším soudem), čímž došlo k
procesnímu pochybení v neprospěch obviněného.
K námitkám obsaženým v podané stížnosti pro porušení zákona je pak třeba uvést
následující.
Nejvyšší soud se danou problematikou v minulosti již vícekrát zabýval a nelze
než zopakovat, že ani v tomto případě není možné dovodit závěr, že by k
vyslovení viny pachatele přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
274 odst. 1 tr. zákoníku postačovalo skutkové zjištění, jež by bylo založeno na
pouhém prokázání jeho ovlivnění daným typem drogy v rozsahu tzv. limitního
množství, jak jej vymezil posudek vypracovaný znalcem MUDr. Švarcem, Ph.D.
Na řadě rozhodnutí (např. usnesení ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 8 Tdo 358/2015,
ze dne 5. 8. 2015 sp. zn. 3 Tdo 897/2015, ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 6 Tdo
1019/2015, či ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 6 Tz 10/2017), která Nejvyšší soud v
souvislosti s posuzováním správnosti aplikace § 274 odst. 1 tr. zákoníku u
řidičů, jež vozidla řídili pod vlivem různých návykových látek (nikoli
alkoholu), lze demonstrovat, že se jeho přístup k řešení této otázky nezměnil,
a že nadále setrvává na právním názoru, který vyslovil v rozhodnutí č. 23/2011
Sb. rozh. tr. Při vědomí toho, že aplikační praxe soudů, v důsledku znalosti
odborných závěrů vyslovených v předmětném znaleckém posudku, který v podstatě
vychází z přístupů obsažených ve znaleckém posudku Psychiatrické nemocnice
Bohnice z 8. 12. 2014, není jednotná, věnuje Nejvyšší soud uvedené otázce
nadále svoji pozornost, což se projevuje i snahou o opatření dalších odborných
podkladů, které by umožnily další argumentační potvrzení dosud vysloveného
závěru, případně racionální zdůvodnění jeho změny.
Lze konstatovat, že na podkladě dosud projevené aktivity (materiály opatřované
pod sp. zn. Etn 4/2016) nezjistil Nejvyšší soud důvod k tomu, aby své
stanovisko k dané otázce změnil. Odborné závěry, o které se znalec v
projednávané věci opírá, jsou v podstatě totožné s těmi, které jsou uvedeny v
již zmíněném znaleckém posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, ale tyto
přístupy nejsou doposud jednotně nebo alespoň většinově sdíleny ostatní
odbornou lékařskou komunitou. Vyjádření poradního sboru Ministerstva
spravedlnosti pro psychiatrii a sexuologii ze dne 1. 3. 2017 tomuto posudku
vytknulo vnitřní rozpornost a poukázalo na fakt, že „[u] působení
nealkoholových látek je efekt detekované hladiny návykových látek mnohem
variabilnější a hůře predikovatelný než u alkoholu. Je to způsobeno fenoménem
nárůstu tolerance (tj. zvyšováním dávek, které toxikoman snese a při závislosti
i potřebuje) a jednak většími individuálními rozdíly v působení návykové látky
(např. Metamfetamin působí jinak při první dávce a jinak při pravidelném
užívání)“. Odlišnost linek vyprchávání účinků alkoholu (linka přibližně
lineární s poměrně malými individuálními rozdíly) a nealkoholových návykových
látek (křivka přibližně exponenciální s velkými rozdíly), společně s dalšími
uvedenými skutečnostmi, vedla autory tohoto vyjádření ke sdělení, že „[z]
odborného hlediska se nejeví jako správné stanovení jednotné hranice množství
nealkoholové návykové látky, při jejímž dosažení v organizmu řidiče by se bez
dalšího mělo předpokládat, že řidič je ve stavu vylučujícím způsobilost k
řízení motorového vozidla“.
Nejednoznačnost interpretace zjištěného množství drogy v séru pro závěr
o vyloučení způsobilosti k řízení motorového vozidla (a tím existence zákonného
znaku stavu vylučujícího způsobilost k vykonávání činností, při kterých by daný
jedinec mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na
majetku) plyne i z vyjádření 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ze dne 13.
10. 2016 (např. sdělení, že „u chronických uživatelů jsou časté hladiny THC v
krvi přesto, že aktuálně neužili žádnou dávku konopných produktů. Tyto hladiny
jsou často přesahující 10 ng/ml, ovlivnění psychomotorických funkcí je pak
otázkou. Vzhledem k významné toleranci lze předpokládat u takových uživatelů
při těchto relativně nízkých hodnotách zcela minimální vliv na psychomotorické
a rozpoznávající schopnosti.“) či z vyjádření Ústřední vojenské nemocnice Praha
ze dne 29. 8. 2016, v němž jeho zpracovatelé zmínili, že „u nealkoholových
psychoaktivních návykových látek… je reakce na požitou dávku mnohem
variabilnější než u alkoholu“, přičemž na rozdíl od alkoholu tato vysoká míra
variability účinků způsobuje, že „nelze predikovat hladinu, která by byla
stanovena jako referenční mez“.
Uvedené citace vedly a stále vedou Nejvyšší soud k závěru, že dosud nenastaly
podmínky ke změně přístupu orgánů činných v trestním řízení k otázce posuzování
podmínek nezbytných důkazních prostředků, resp. okruhu důkazů potřebných k
učinění závěru, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou řídil
motorové vozidlo ve stavu vylučujícím bezpečné provádění této činnosti. Taková
změna by mohla nastat tehdy, pokud by v důsledku nových odborných poznatků bylo
možno učinit právní závěr, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou
(drogou) se v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím
způsobilost, a to i bez důkazu v podobě odborného zjištění znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie. K tomu ale dosud nedošlo. Stávajícího
potřebného stavu ovšem nelze dosáhnout ani tím, k čemu došlo v projednávané
věci obviněného J. R. Tedy tím, že přibraný znalec pod hlavičkou znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ve své podstatě postupuje
stejným způsobem, jako to bylo učiněno v posudku Psychiatrické nemocnice
Bohnice, tedy určením minimálního množství konkrétní drogy k dosažení stavu
vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla a jejím pouhým porovnáním s
hladinou, která byla zjištěna u dotyčného pachatele (řidiče). Je evidentní, že
se tak jednalo o zjevný pokus orgánů činných v přípravném řízení buď docílit
akceptaci takového postupu při prokazování stupně ovlivnění konkrétního řidiče
nealkoholovou návykovou látkou soudem anebo přenést v tomto smyslu důkazní
břemeno na soudní orgán. Obojí takovou snahu akceptovat ale není možné.
Podle Nejvyššího soudu tak soud prvního stupně nepochybil, stejně tak i
jeho nadřízený soud, pokud shodně trvaly na tom, že pro postavení obviněného
před soud a případné rozhodnutí o tom, zda se obviněný dopustil žalovaného
jednání ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost k bezpečnému řízení
motorového vozidla a naplnil tento zákonem vyžadovaný znak přečinu ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, potřebují odborný závěr
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který ale musí být proveden
standardní metodou, tj. po předchozím odborném vyšetření obviněného znalcem.
Tím je zároveň poskytnuta odpověď na další námitku obsaženou ve
stížnosti pro porušení zákona a to, zda byl opodstatněný postup soudu prvního
stupně spočívající ve vrácení věci státnímu zástupci k došetření z důvodu
opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, potažmo
postup nadřízeného krajského soudu, který zamítl jako nedůvodnou stížnost
státní zástupkyně proti tomuto rozhodnutí.
Podle Nejvyššího soudu v případě, kdy o vlastní důvodnosti započetí
soudního stadia řízení vznikají důvodné pochybnosti proto, že nelze určit, zda
žalovaný skutek je činem soudně trestným, tedy v situaci, kdy na základě
opatřených důkazů není možno učinit závěr o naplnění zákonného znaku trestného
činu, nelze dotyčnou osobu bez dalšího postavit důvodně před soud.
Ve věci je sice podpůrně argumentováno dalšími zjištěními, zejména
úředním záznamem o kontrole řidiče, avšak z jeho obsahu nevyplývá, že by způsob
jeho jízdy byl něčím neobvyklý, nápadný, apod. Pouze se v něm uvádí, že řidič
nebyl připoután, a při kontrole prohlásil, že u sebe nemá řidičský ani občanský
průkaz. Dále, že byl roztěkaný a třásly se mu ruce. Tyto posledně uvedené
projevy lze též hodnotit jako důsledek uvědomění si obviněného, že řídil v
situaci, kdy řídit nesměl. Ale ani tyto ostatní podpůrné důkazy nejsou
dostatečné pro prokázání naplnění zákonného znaku trestného činu (stavu
vylučujícího způsobilost). V případě, že vlastní důvodnost postavení obviněného
před soud je závažně zpochybněna, resp. není náležitě doložena, nelze důkazní
břemeno přenášet na soud, neboť ten by měl plnit i tu roli, aby zabránil
negativní stigmatizaci jedince, jež je s tvrzením o spáchání trestného činu a
přijetím tohoto tvrzení soudem spojena.
I z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zamítnutím stížnosti státní
zástupkyně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, nedošlo k porušení
ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předchozím ani k porušení
ustanovení § 2 odst. 6, § 188 odst. 1 písm. e) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
ve prospěch obviněného J. R. S ohledem na toto konstatování Nejvyšší soud
stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal v neprospěch
obviněného, zamítl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neveřejném
zasedání (viz § 274 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2017
JUDr. František
Hrabec
předseda senátu