5 Tdo 1541/2016-45
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání
obviněného Ing. V. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5.
2016, sp. zn. 7 To 316/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 51/2011, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze
dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 316/2015, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 3 T 51/2011.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově
navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se věc přikazuje státnímu zástupci Okresního
státního zastupitelství ve Frýdku-Místku k došetření.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2015, sp.
zn. 3 T 51/2011 (dále též jen „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný Ing.
V. V. uznán vinným, že jako jednatel a společník společnosti T.-V., s. r. o.,
se sídlem Frýdek-Místek, Palkovická 529, IČ: ..., zabývající se koupí a
prodejem ložisek, nejméně v období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010 ve F.-M. na ul.
Palkovické č. p. 529, v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., v rozporu s
ustanovením § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách,
skladoval za účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 16 142
kusů padělků ložisek, které byly neoprávněně označeny slovním označením ZVL
SLOVAKIA, jenž obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrována pro tyto
výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky pod zápisem číslo ...,
číslo přihlášky ... – slovní grafická známka, zápisem číslo ..., číslo
přihlášky ... – kombinovaná známka a zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... –
slovní známka, pro vlastníka společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., se sídlem
Bratislava, Tomášikova 30, Slovenská republika, IČ: 31350267, přestože si byl
vědom toho, že se v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., skladují ložiska
neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, neboť byl dne 2. 9. 2009 osobně
upozorněn zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., se sídlem Žilina, Na
stanicu 22, Slovenská republika, IČ: 31635164 (dále jen „poškozená
společnost“), na pravidla užívání ochranné známky ZVL a na to, kdo je jejím
majitelem, když tato společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem
ochranné známky ZVL ke vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a
na území České republiky nevýlučným licenčním uživatelem na základě licenční
smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. 3.
2010, a dále byl upozorněn dopisem odeslaným dne 25. 11. 2009 společnostmi ZVL
SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., se sídlem Prešov, Košická 26, Slovenská
republika, IČ: 31670237, na porušování práv k ochranné známce ZVL a na to, že
ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná společností T.-V., s. r. o.,
nepocházejí ze zdrojů distribuovanými těmito společnostmi, tedy přechovával pro
uvedení do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší
výhradní právo jinému a dopustil se tohoto jednání ve značném rozsahu, tím
spáchal přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268
odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl odsouzen
podle § 268 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 8 měsíců. Podle §
81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 4 měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku byl obviněnému zároveň uložen trest propadnutí věci, a to
ložisek s označením ZVL Slovakia
paleta č. 1:
- 22209CCW33 – 45 ks,
- 22210CCW33 – 48 kusů + 1 kus,
- 22211CCW33 – 27 kusů,
- 22207CCW33 – 16 kusů,
- 22206CCW33 – 33 kusů,
- 22208CCW33 – 22 kusů,
- 22212CCW33 – 38 kusů,
- 22213CCW33 – 11 kusů,
- 22214CCW33 – 4 kusy,
- 22215CCW33 – 10 kusů,
- 22216CCW33 – 20 kusů,
- 22217CCW33 – 26 kusů,
- 22218CCW33 – 21 kusů,
- 22220CCW33 – 10 kusů,
- 22308CCW33 – 34 kusů,
- 22315CCW33 – 10 kusů,
- 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno,
- 22316CCW33 – 2 kusy,
- 22316CCKW33C3-K a C3 začerněno.
- 22314CCW33 – 5 kusů,
- 22314CCKW33C3-K a C3 začerněno,
- 22313CCW33 – 7 kusů,
paleta č. 2:
- 22310CCW33 – 24 kusů,
- 22311CCW33 – 23 kusů,
- 22315CCW33 – 5 kusů,
- 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno,
- 22222CCW33 – 4 kusy,
- 22213CCKW33 – 17 kusů,
- 22218CCKW33 – 17 kusů,
- 22213CCKW33 – 9 kusů,
- 22220CCKW33 – 8 kusů,
- 22217CCKW33 – 5 kusů,
- 22208CCKW33 – 12 kusů,
- 22215CCKW33 – 14 kusů,
paleta č. 3:
- 22211CCKW33 – 9 kusů,
- 22210CCKW33 – 6 kusů,
- 22209CCKW33 – 10 kusů,
- 22222CCKW33 – 4 kusy,
- 22311CCKW33 – 4 kusy,
- 22312CCKW33 – 5 kusů,
- 22313CCKW33 – 9 kusů,
- 6205-2RS – 2630 kusů/ 20 krabic + 1 krabice s 30 kusy,
paleta č. 4:
- 6204-2RS – 1703 kusů/11 krabic,
- 6302–2RS – 202 kusů/ 1 krabice,
- 6202–2RS – 2500 kusů/11 krabic,
- 6207–2RS – 360 kusů/6 krabic,
- 6203–2RS – 1750 kusů/7 krabic,
paleta č. 5:
- 6216–2Z – 2 kusy,
- 6217–2Z – 2 kusy,
- 6217-2RS – 4 kusy,
- 6218-2Z – 1 kus,
- 6217 – 10 kusů,
- 6212-2RS – 72 kusů,
- 6214-2Z – 8 kusů,
- 6214-2RS – 1 kus,
- 6215-2Z – 3 kusy,
- 6209-2Z – 4 kusy,
- 6210-2RS – 21 kusů,
- 6210-2RS – 6 kusů,
- 6211-2RS – 84 kusů,
- 6208-2RS – 28 kusů,
- 6207-2RS – 28 kusů,
- 6205-2Z – 406 kusů,
- 6206-2Z – 63 kusů,
- 6203-2RS – 350 kusů,
paleta č. 6:
- 6203-2Z – 617 kusů,
- 6204-2RS – 134 kusů,
- 6201-2RS – 1155 kusů,
- 6202-2RS – 415 kusů,
- 6305-2RS – 178 kusů,
- 6305 – 45 kusů,
- 6305-2RS – 300 kusů,
- 6313-2Z – 5 kusů,
- 6309-2RS – 11 kusů,
- 6314-2RS – 2 kusy,
- 6000-2RS – 500 kusů,
- 6013-2Z – 9 kusů,
- 6011-2RS – 13 kusů,
- 6015-2RS – 7 kusů,
- 6017-2RS – 2 kusy,
- 6018-2RS – 8 kusů,
- 6003 – 134 kusů,
- 6020-2RS – 4 kusy,
- 6020-2Z – 2 kusy,
- 6010-2RS – 36 kusů,
- 6016-2RS – 8 kusů,
- 609-2RS – 502 kusů,
- 609-2Z – 448 kusů,
- 6018 – 7 kusů,
- 6030 – 2 kusy,
- 608-2RS – 196 kusů,
- 6409 – 8 kusů,
vydaných Policii ČR dne 8. 4. 2010 při prohlídce jiných prostor.
Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „tr. ř.“) byla poškozená společnost odkázána s nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Krajský soud v Ostravě projednal odvolání obviněného Ing. V. V. a
odvolání státního zástupce Okresního státního zástupitelství ve Frýdku-Místku a
rozhodl o nich rozsudkem ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 316/2015 (dále též jen
„rozsudek odvolacího soudu“), tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve
Frýdku-Místku a obviněného Ing. V. V. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu
a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného nově uznal vinným
tím, že jako jednatel a společník společnosti T.-V., s. r. o., se sídlem Frýdek-
Místek, Palkovická 529, IČ: ..., zabývající se koupí a prodejem ložisek,
nejméně v období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010 ve F.-M. na ul. Palkovické č. p. 529, v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., v rozporu s ustanovením § 8
odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, skladoval za
účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 15 590 ks padělků
ložisek, které byly neoprávněně označeny slovním označením ZVL SLOVAKIA, jež
obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrována pro tyto výrobky u Úřadu
průmyslového vlastnictví České republiky pod zápisem číslo ..., číslo přihlášky
... – slovní grafická známka, zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... –
kombinovaná známka a zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní známka,
pro vlastníka společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., se sídlem Bratislava,
Tomášikova 30, Slovenská republika, IČ: 31350267, přestože si byl vědom toho,
že se v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., skladují ložiska neoprávněně
opatřená ochrannou známkou ZVL, neboť byl dne 2. 9. 2009 osobně upozorněn
zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., se sídlem Žilina, Na stanicu 22,
Slovenská republika, IČ: 31635164, na pravidla užívání ochranné známky ZVL a na
to, kdo je jejím majitelem, když tato společnost byla v té době nevýlučným
licenčním uživatelem ochranné známky ZVL ve vztahu k těmto výrobkům na území
Slovenské republiky a na území České republiky nevýlučným licenčním uživatelem
na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím
osobám od 11. 3. 2010, a dále byl upozorněn dopisem odeslaným dne 25. 11. 2009
společnostmi ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., se sídlem Prešov,
Košická 26, Slovenská republika, IČ: 31670237 na porušování práv k ochranné
známce ZVL a na to, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná
společností T.-V., s. r. o., nepocházejí ze zdrojů distribuovaných těmito
společnostmi, čímž zasáhl do práv k ochranné známce ZVL ve vztahu k ložiskům v
počtu nejméně 15 590 kusů, jejichž hodnota by jinak činila nejméně 487 825,60
Kč, tedy přechovával pro uvedení do oběhu výrobky neoprávněně označené
ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, čímž spáchal přečin
porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin byl nově odsouzen podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody na 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
1 roku a 4 měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému
uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ložisek s
označením ZVL Slovakia
paleta č. 1:
- 22209CCW33 – 45 ks,
- 22210CCW33 – 48 kusů + 1 kus,
- 22211CCW33 – 27 kusů,
- 22207CCW33 – 16 kusů,
- 22206CCW33 – 33 kusů,
- 22208CCW33 – 22 kusů,
- 22212CCW33 – 38 kusů,
- 22213CCW33 – 11 kusů,
- 22214CCW33 – 4 kusy,
- 22215CCW33 – 10 kusů,
- 22216CCW33 – 20 kusů,
- 22217CCW33 – 26 kusů,
- 22218CCW33 – 21 kusů,
- 22220CCW33 – 10 kusů,
- 22308CCW33 – 34 kusů,
- 22315CCW33 – 10 kusů,
- 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno,
- 22316CCW33 – 2 kusy,
- 22316CCKW33C3-K a C3 začerněno.
- 22314CCW33 – 5 kusů,
- 22314CCKW33C3-K a C3 začerněno,
- 22313CCW33 – 7 kusů,
paleta č. 2:
- 22310CCW33 – 24 kusů,
- 22311CCW33 – 23 kusů,
- 22315CCW33 – 5 kusů,
- 22315CCKW33C3-K a C3 začerněno,
- 22222CCW33 – 4 kusy,
- 22213CCKW33 – 17 kusů,
- 22218CCKW33 – 17 kusů,
- 22213CCKW33 – 9 kusů,
- 22220CCKW33 – 8 kusů,
- 22217CCKW33 – 5 kusů,
- 22208CCKW33 – 12 kusů,
- 22215CCKW33 – 14 kusů,
paleta č. 3:
- 22211CCKW33 – 9 kusů,
- 22210CCKW33 – 6 kusů,
- 22209CCKW33 – 10 kusů,
- 22222CCKW33 – 4 kusy,
- 22311CCKW33 – 4 kusy,
- 22312CCKW33 – 5 kusů,
- 22313CCKW33 – 9 kusů,
- 6205-2RS – 2630 kusů/ 20 krabic + 1 krabice s 30 kusy,
paleta č. 4:
- 6204-2RS – 1703 kusů/11 krabic,
- 6302–2RS – 202 kusů/ 1 krabice,
- 6202–2RS – 2500 kusů/11 krabic,
- 6207–2RS – 360 kusů/6 krabic,
- 6203–2RS – 1750 kusů/7 krabic,
paleta č. 5:
- 6216–2Z – 2 kusy,
- 6217–2Z – 2 kusy,
- 6217-2RS – 4 kusy,
- 6218-2Z – 1 kus,
- 6217 – 10 kusů,
- 6212-2RS – 72 kusů,
- 6214-2Z – 8 kusů,
- 6214-2RS – 1 kus,
- 6215-2Z – 3 kusy,
- 6209-2Z – 4 kusy,
- 6210-2RS – 21 kusů,
- 6210-2RS – 6 kusů,
- 6211-2RS – 84 kusů,
- 6208-2RS – 28 kusů,
- 6207-2RS – 28 kusů,
- 6205-2Z – 406 kusů,
- 6206-2Z – 63 kusů,
- 6203-2RS – 350 kusů,
paleta č. 6:
- 6203-2Z – 617 kusů,
- 6204-2RS – 134 kusů,
- 6201-2RS – 1155 kusů,
- 6202-2RS – 415 kusů,
- 6305-2RS – 178 kusů,
- 6305 – 45 kusů,
- 6305-2RS – 300 kusů,
- 6313-2Z – 5 kusů,
- 6309-2RS – 11 kusů,
- 6314-2RS – 2 kusy,
- 6000-2RS – 500 kusů,
- 6013-2Z – 9 kusů,
- 6011-2RS – 13 kusů,
- 6015-2RS – 7 kusů,
- 6017-2RS – 2 kusy,
- 6018-2RS – 8 kusů,
- 6003 – 134 kusů,
- 6020-2RS – 4 kusy,
- 6020-2Z – 2 kusy,
- 6010-2RS – 36 kusů,
- 6016-2RS – 8 kusů,
- 609-2RS – 502 kusů,
- 609-2Z – 448 kusů,
- 6018 – 7 kusů,
- 6030 – 2 kusy,
- 608-2RS – 196 kusů,
- 6409 – 8 kusů,
které jsou uloženy v areálu Krajského ředitelství policie Moravskoslezského
kraje, Odbor správy majetku, Oddělení materiálně technického zabezpečení,
Skupina evidence, ul. Frýdlantská 2902, Frýdek-Místek.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se svým nárokem
na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Pro úplnost je třeba uvést, že výše uvedeným rozhodnutím soudů
nižších stupňů předcházel rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.
4. 2014, sp. zn. 3 T 51/2011 (dále též i jen „zprošťující rozsudek nalézacího
soudu“), kterým byl obviněný Ing. V. V. zproštěn obžaloby pro spáchání výše
uvedeného skutku a v něm spatřovaného trestného činu. Usnesením Krajského soudu
v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 7 To 217/2014
(dále též jen „zrušující usnesení odvolacího soudu“), byl posledně jmenovaný
rozsudek k odvolání státního zástupce a obviněného podle § 258 odst. 1 písm.
b), c) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a věc byla v souladu s § 259 odst. 1 tr.
ř. vrácena soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. V. V.
prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Kubaly dovolání z důvodů uvedených v
§ 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Hlavní námitkou dovolatele uplatněnou v
mimořádném opravném prostředku je absence subjektivní stránky daného trestného
činu. Úmyslné zavinění by se v daném případě podle obviněného muselo vztahovat
i na jeho vědomí, že se jedná o neoprávněné označení výrobků nebo poskytovaných
služeb ochrannou známkou nebo známkou s ní zaměnitelnou a že se jedná o uvádění
takových výrobků do oběhu. Dovolatel přitom uvádí, že v žádném případě
neprodával padělky neoprávněně označené ochrannou známkou ZVL. Podle jeho
názoru se jedná o čistě obchodní spor. Když byl zástupci poškozené společnosti
podle svých slov osočen, že prodává padělky, ověřil celou věc u svého
dodavatele Global Supply, a. s., konkrétně u svědkyně PhDr. J. M., která jeho
zaměstnankyni K. sdělila, že věc předají právníkovi a že to nemají řešit,
protože na Slovensku probíhají spory o ochrannou známku ZVL. Dovolatel v této
souvislosti rovněž poukazuje na e-mail, který mu byl zaslán PhDr. M., v němž se
uvádí, že postup poškozené společnosti je projednáván s jejich právníky s tím,
že i společnosti T.-V., s. r. o., pomohou proti neoprávněnému postupu poškozené
společnosti. Obsah tohoto e-mailu přitom odpovídá sdělení, kterého se mu
dostalo od jeho dodavatele společnosti Global Supply, a. s., v období po
obdržení písemné výzvy v září 2009. Dovolatel k tomu uzavírá, že byl
dodavatelem utvrzen v tom, že se jedná o neoprávněný nárok poškozené
společnosti. K výpovědi pana M., ze které plyne, že v České republice byla
situace právně jasná, dovolatel poukazuje na fakt, že ložiska byla kupována z
jiných zemí než z České republiky a právě z těchto jiných zemí mu bylo na
dotazy sdělováno, že společnost T.-V. nemá s ohledem na probíhající právní
spory nic řešit. Dovolatel k uvedenému doplňuje, že nebyl sám, kdo měl
nejasnosti ohledně oprávnění k užívání ochranné známky ZVL, neboť Z. H.,
podnikající ve stejném oboru, uvedl, že měl velmi chaotické informace o tom,
kdo je oprávněným uživatelem této ochranné známky. Pan ký nakonec tlaku
poškozené společnosti ustoupil a ta mu umožnila ložiska, které měly být údajně
padělky, prodat, z čehož dovolatel dovozuje, že poškozená společnost chtěla trh
s ložisky ovládnout a padělky byly jen vymyšlenou zástěrkou. Dovolatel k tomu
dále podotýká, že je prokázáno, že výrobců ložisek ZVL bylo v minulosti několik
a ochrannou známku ZVL a její kombinace užívá řada subjektů a situace je značně
nepřehledná. Lze shrnout, že obhajoba je přesvědčena, že doposud nebyla bez
důvodných pochybností prokázána existence subjektivní stránky projednávaného
trestného činu.
5. S uvedenou námitkou souvisí další námitka dovolatele uplatněná v jeho
mimořádném opravném prostředku. Ten totiž dále namítá, že se soudům nižších
stupňů nepodařilo ani v nejmenším prokázat, že by v zabavených krabičkách byly
padělky ložisek nebo že by snad samotné krabičky byly padělky, podle tvrzení
obviněného není zřejmé, zda je problém v ložiscích, v krabičkách nebo v
kombinaci ložisko – krabička. Obhajoba poukazuje na výslech znalce, ze kterého
plyne, že zkoumal výlučně jen krabičky, které porovnal s tajným materiálem,
který mu poskytla poškozená společnost, a vycházel tak pouze z toho, co mu tato
společnost sdělila. Znalec se ani nezabýval otázkou, zda v krabičkách nejsou
repasovaná ložiska. V souvislosti s osobou znalce poukazuje na jeho výpověď ze
dne 23. 7. 2015, kdy v této výpovědi znalec z neznámého důvodu před soudem sám
uváděl nově zveřejněné podmínky poškozené společnosti, mluvil o oficiálních
distributorech společnosti a o pravidlech repasace. Obviněný má dojem, že tyto
skutečnosti znalec sděloval na něčí popud. Obhajobě není jasné, kde vzal znalec
informaci, že výrobce nově stanovuje přesnou tloušťku papíru obalů, tato
informace se obhajobě z internetových stránek poškozené společnosti nepodařila
zjistit. Dovolatel v souvislosti s otázkou padělků rovněž upozorňuje na
výpovědi pánů R. a F. (zaměstnanců poškozené společnosti), z kterých vyplývá,
že nemají jasno v krabičkách, do kterých se ložiska balí, a sami připouštějí
různé typy a časté změny obalů, dále zpochybňuje věrohodnost zaměstnanců
poškozené společnosti s tím, že znalci nesdělili relevantní informace, a to
podle názoru dovolatele proto, aby jej očernili. Dovolatel zdůrazňuje, že
znalec vycházel pouze z podkladů výrobce, které nechce vydat a přes opakované
pokusy obhajoby je nechce vydat ani sama poškozená společnost, která po
zahájení trestního stíhání odmítla dovolateli vydat dokonce i jakýkoliv návod,
podle kterého by bylo možné ložiska posuzovat.
6. Poslední námitka, kterou obviněný uplatňuje v dovolání, se týká
uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ložisek s
označením ZVL Slovakia. Dovolatel argumentuje tím, že předmětná ložiska jsou ve
vlastnictví společnosti T.-V., s. r. o., nikoliv ve vlastnictví obviněného, a z
toho důvodu není možné tento trest uložit s tím, že podle § 70 odst. 2 tr.
zákoníku účinného do 31. 5. 2015 bylo možné předmětný trest uložit jen v
případě, že věc nebo jiná majetková hodnota náležela pachateli.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovuje
domněnku, že trestní stíhání nebylo namístě a je třeba ho v souladu s principem
„utlima ratio“ zprostit obžaloby, stejně tak upozorňuje na zásadu subsidiarity
trestní represe a v té souvislosti poukazuje na stanovisko trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Soudy nižších
stupňů se podle dovolatele tímto hlediskem vůbec nezabývaly a pominuly jeho
obhajobu, že se jedná čistě o obchodní spor, kdy se ho poškozená společnost
snaží zničit, protože byl úspěšný a nechtěl s ní uzavřít obchodní dohody podle
jejích představ. Na základě shora uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud
k podanému dovolání zrušil rozsudek odvolacího soudu (nesprávně označený jako
usnesení) a rozsudek nalézacího soudu a aby nalézacímu soudu přikázal, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo
dovolání obviněného Ing. V. V. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., k
námitkám dovolatele uvedl následující. Námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje, že
předmětná ložiska jsou padělky, státní zástupce odmítá s odůvodněním, že
směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, a proto nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky dovolatele týkající se
absence úmyslného zavinění považuje státní zástupce za nedůvodné, neboť
existence úmyslného zavinění na straně dovolatele vyplývá ze zjištění o tom, že
dovolatel předmětná ložiska skladoval i poté, kdy byl nejen poškozenou
společností, ale i společností ZVL AUTO, s. r. o., nejednou upozorněn na
porušování práv k ochranné známce ZVL. Státní zástupce dovozuje, že pokud i po
těchto upozorněních dovolatel padělky ložisek neoprávněně označené ochrannou
známkou přechovával pro uvedení do oběhu, musel být přinejmenším srozuměn s
tím, že disponuje s výrobky opatřenými ochrannou známkou neoprávněně. K tomu
státní zástupce doplňuje, že tento závěr by platil i v případě, že by se
dovolateli dostalo od osob spojených s dodavatelem odlišných informací, neboť z
informace, že věc „budou řešit jejich právníci“ by vyplývalo pouze to, že
probíhá známkoprávní spor na území Slovenska, přičemž státní zástupce poukazuje
na to, že provedené dokazování tvrzení obviněného nepotvrzuje, neboť ředitelku
společnosti Ing. F. se nepodařilo procesně relevantně vyslechnout, svědkyně M. líčí okolnosti komunikace s obviněným jinak než on a na Slovensku žádné
známkoprávní spory neprobíhají. Státní zástupce k této problematice navíc
odkazuje na konstatování odvolacího soudu, že dovolatel si mohl skutečný stav
věci snadno oficiálně a relevantně zjistit dotazem u Úřadu průmyslového
vlastnictví nebo prostým nahlédnutím do rejstříku ochranných známek. Státní
zástupce ve svém vyjádření reaguje i na další námitku dovolatele uplatněnou v
jeho mimořádném opravném prostředku, která se týká nerespektování principu
ultima ratio a zásady subsidiarity trestní represe. Státní zástupce tuto
námitku hodnotí jako nedůvodnou s odůvodněním, že platný trestní zákoník
vychází z formálního pojetí trestného činu, ze kterého vyplývá, že každý
protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku a který je v
něm označen za trestný, je trestným činem. Státní zástupce pokračuje myšlenkou,
že v obecné rovině lze takový čin považovat za společensky škodlivý, s tím, že
závěr o zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit
jen zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není
vhodné uplatňovat trestní represi, v takovém případě by tedy konkrétní čin z
hlediska závažnosti neodpovídal ani těm lehčím, běžně se vyskytujícím činům
příslušné právní kvalifikace.
Z této své úvahy dovozuje státní zástupce závěr,
že v posuzovaném případě nelze již s ohledem na množství a hodnotu výrobků, se
kterými obviněný disponoval, dovozovat, že by jeho jednání nedosahovalo
škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících případů trestných činů
podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Vyjádření k této námitce dovolatele uzavírá
státní zástupce tvrzením, že v případě trestných činů proti průmyslovým právům
a proti autorskému právu bude mít poškozený subjekt prakticky vždy možnost
domáhat se ochrany svých práv prostředky práva civilního, a proto pokud budou
jednáním pachatele naplněny všechny znaky trestného činu, nemůže být tato
skutečnost důvodem pro odmítnutí použití prostředků práva trestního. Námitky
směřující proti výroku o vině tedy státní zástupce hodnotí tak, že zčásti
neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., zčásti jde o námitky zcela nedůvodné. Naopak za důvodné
považuje námitky směřující proti uložení trestu propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty uplatněné podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V
podrobnostech pak státní zástupce v podstatě přisvědčuje dovolateli, když
uvádí, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty bylo podle
trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 možné uložit pouze v
případě, že se jednalo o věc náležející pachateli, přičemž státní zástupce dále
konstatuje, že obviněný se předmětné trestné činnosti měl dopustit v postavení
jednatele společnosti T.-V., s. r. o., a předmětná ložiska patřila zřejmě z
pohledu práva civilního této společnosti, nikoliv obviněnému. Státní zástupce
dospívá k závěru, že soudy nižších stupňů se věcí z hlediska té skutečnosti,
zda ložiska patří obviněnému, vůbec nezabývaly a podle jeho názoru nebyly
splněny podmínky pro uložení tohoto trestu. Závěrem svého vyjádření státní
zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku
o trestu a tomuto soudu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a
rozhodnout.
9. Obviněný Ing. V. V., kterému bylo prostřednictvím jeho obhájce Mgr.
Jiřího Kubaly zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství k případné replice, se ve stanovené lhůtě k tomuto podání
nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem
zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i
odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §
265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.)
a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů
taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda
obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti
v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval
důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde
o dovolání zjevně neopodstatněné, avšak důvody pro tento postup neshledal.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí
dovolání obviněného Ing. V. V. podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §
265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí,
proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v
dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám
výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by
mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
11. Obviněný Ing. V. V. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený
v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento
důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost
právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v
původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva,
anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem
dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové
zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně
právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve
skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho
odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na
tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné
skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení
v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší
soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který
je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §
265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role
soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení
soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu
věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný
opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž
přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba
zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s
ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do
takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla
v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz
např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99,
uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn.
ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu
ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3
Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci
řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad
předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006,
sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a
učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Nejvyšší soud interpretoval a aplikoval shora
uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
(dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod, neboť Nejvyšší soud je
povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení
porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k
tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb.,
uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Právě z těchto
uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a
hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání
obviněného Ing. V. V., a to z hlediska posouzení jeho jednání jako přečinu
porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se zaměřil zejména na obviněným tvrzenou absenci subjektivní
stránky a jeho výhrady k předmětným ložiskům z hlediska, zda se mělo jednat o
„padělky“. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i
Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „…
podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné
právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy
dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. …
Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat
naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro
lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října
2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou
podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním
soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu
pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS
ČR].
12. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž uplatnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze úspěšně uplatnit
tehdy, když byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzovaném případě směřuje
přitom námitka dovolatele k první situaci, tedy že mu byl uložen takový druh
trestu, který v té době účinný zákon nepřipouštěl. Nejvyšší soud se při
hodnocení této námitky obviněného zaměřil na to, zda je možné uložit trest
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v případě, že se soudy nižších
stupňů nezabývaly tím, zda je splněna podmínka toho, že propadnutá věc nebo
jiná majetková hodnota pachateli náleží.
IV. Důvodnost dovolání
13. Obviněný Ing. V. V. byl rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným
spácháním přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268
odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel a společník
společnosti T.-V., s. r. o., zabývající se koupí a prodejem ložisek, nejméně v
období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010 v provozovně společnosti T.-V., s. r. o., ve
F.-M.v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o
ochranných známkách, skladoval za účelem dalšího prodeje na trhu v České
republice nejméně 15 590 ks padělků ložisek, které byly neoprávněně označeny
slovním označením ZVL SLOVAKIA, jež obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je
registrována pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky
pod zápisem číslo ..., číslo přihlášky ... – slovní grafická známka, zápisem
číslo ..., číslo přihlášky ... – kombinovaná známka a zápisem číslo ..., číslo
přihlášky ... – slovní známka, pro vlastníka společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r.
o., přestože si byl vědom toho, že se v provozovně společnosti T.-V., s. r. o.,
skladují ložiska neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, neboť byl dne 2.
9. 2009 osobně upozorněn zástupci společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., na pravidla
užívání ochranné známky ZVL a na to, kdo je jejím majitelem, když tato
společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL
ve vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České
republiky na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2002 s účinností
vůči třetím osobám od 11. 3. 2010, a dále byl upozorněn dopisem odeslaným dne
25. 11. 2009 společnostmi ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., na
porušování práv k ochranné známce ZVL a na to, že ložiska označená ochrannou
známkou ZVL prodávaná společností T.-V., s. r. o., nepocházejí ze zdrojů
distribuovaných těmito společnostmi, čímž zasáhl do práv k ochranné známce ZVL
ve vztahu k ložiskům v počtu nejméně 15 590 kusů, jejichž hodnota by jinak
činila nejméně 487 825,60 Kč.
14. Podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu porušení práv k
ochranné známce a jiným označením dopustí mimo jiné ten, kdo pro účel uvedení
do oběhu výrobků neoprávněně označovaných ochrannou známkou, k níž přísluší
právo jinému, tyto výrobky přechovává. Objektem tohoto trestného činu je zájem
na ochraně práv na označení podnikatelů a jejich výrobků a služeb a tím i zájem
na ochraně řádného průběhu hospodářské soutěže, neboť jde o ochranu subjektů
vstupujících na trh, konkrétně zájem na ochraně ochranné známky, obchodní firmy
a označení původu výrobků. Po subjektivní stránce se jako forma zavinění
vyžaduje úmysl. Zavinění je chápáno jako vnitřní, psychický vztah pachatele k
podstatným složkám trestného činu. Zavinění je podle § 15 a § 16 tr. zákoníku
vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele,
tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i
představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve nebo ke kterým dospěl
svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle, zahrnující
především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým
způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti
nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Volní složka
zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným či uvažovaným skutečnostem na
podkladě znalosti rozhodných okolností, Aktivní vztah k zamýšleným nebo
uvažovaným skutečnostem musí tu být z toho důvodu, že vůle musí potencovat
jednání pachatele, a proto nepostačuje jen jeho „pasívní přístup“, který se
neprojeví v jednání (konání nebo opomenutí) pachatele. Kladný pak tento vztah
musí být z toho důvodu, že vůle směřuje k vyvolání rozhodných skutečností
vlastním jednáním; pokud by byl záporný, nesměřovala by vůle pachatele k jejich
vyvolání. Kladný vztah zde není jen u „chtění“ ve smyslu přímého úmyslu, ale i
u „srozumění“, které provází činnost směřující k následku (popř. k jiné
skutečnosti vyžadující zavinění), třebaže vlastním objektem chtění tu je něco
jiného, přičemž však srozumění pokrývá i následek relevantní z hlediska
trestního práva. Trestní zákon rozlišuje zavinění ve formě úmyslu ve dvou
stupních – úmysl přímý a úmysl nepřímý. Společné pro oba druhy úmyslu je, že
intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností
alespoň jako možných. U obou forem úmyslu je dána i složka volní, i když v
různé míře, neboť právě v odstupňování volní složky je rozdíl mezi oběma druhy
úmyslu. Volní složka se musí vztahovat ke všem skutečnostem spadajícím pod
znaky skutkové podstaty trestného činu, tedy nejen na následek nebo účinek,
které mají být pachatelem teprve způsobeny, ale i na skutečnosti, které zde v
době činu nezávisle na vůli pachatele již jsou. U úmyslu přímého pachatel
věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný
takovým zákonem, nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit nebo
ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit.
I když u přímého
úmyslu mluví zákon jen o složce volní, je nutno logickým výkladem dospět k
závěru, že slovem chtěl je vyjádřena jak volní složka, tak i složka vědomostní,
neboť v psychice pachatele nutně musela existovat i představa o chráněném
zájmu, vůči němuž směřovala vůle pachatele ho poškodit nebo ohrozit. Vůli
nakonec není ani možno izolovat od vědomí, neboť je vždy spojena se sledovaným
cílem či záměrem, a proto jí musí předcházet uvědomění si tohoto cíle nebo
záměru. Pokud pachatel předpokládal, že k porušení nebo ohrožení zájmu
chráněného trestním zákoníkem nezbytně a nutně dojde, jde vždy o úmysl přímý,
neboť pokud pachatel pokládá uvedený následek za nutný, zcela jistě jej také
chce, a nejde tudíž o pouhé srozumění s tím, co pachatel svým jednáním působí. U nepřímého úmyslu pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo
ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a to v současné době jen trestním
zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění
pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele (viz
shora) k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna
vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového
následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo
ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z
hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom
je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá
způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je
nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však
srozuměn. Na takové srozumění pak usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s
žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel
představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah
někoho jiného. Úmysl se přitom musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o
neoprávněné označení výrobků nebo poskytovaných služeb ochrannou známkou nebo
známkou s ní zaměnitelnou a že se jedná o uvádění do oběhu takových výrobků
nebo poskytování služeb. Tento úmysl musí být také prokázán.
15. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou obviněného Ing. V. V.
směřující k tomu, že se soudům ani v nejmenším nepodařilo prokázat, že v
zabalených krabičkách byly padělky ložisek a že není zřejmé, zda padělky mají
být samotná ložiska, krabičky, nebo zda je problém spatřován v kombinaci
ložisko-krabička. Z jeho dovolání vyplývá, že je toho názoru, že k závěru o
existenci padělků dospěly soudy nižších stupňů na základě výpovědí zaměstnanců
poškozené společnosti, osob s ní provázaných a znalce, který měl jen opakovat
to, co mu poškozená společnost sdělila. Poukazuje na nepřehlednost situace a na
to, že v minulosti bylo výrobců ZVL více. Rovněž poukazuje na to, že veškerá
ložiska byla dodána na základě faktur s označením, že zboží pochází z Evropské
unie. V této souvislosti dovolatel také připomíná, že z výpovědí R. a F.,
zaměstnanců poškozené společnosti, učiněné při hlavním líčení konaném dne 29.
8. 2012, vyplynulo, že ani oni nemají jasno v krabičkách, do kterých se ložiska
balí, a připouštějí různé typy, velikosti, změny a nestandardní balení i během
krátké doby, konkrétně jednoho měsíce. Dovolatel ve svém mimořádném opravném
prostředku vyslovuje názor, že zaměstnanci poškozené společnosti sdělili znalci
takové informace, aby obviněného očernili, přitom znalec vycházel pouze z
podkladů, které mu poškozená společnost sdělila. Tyto podklady nechce ani
znalec ani poškozená společnost vydat, přičemž poškozená společnost odmítla
dovolateli poskytnout jakýkoliv návod, podle kterého by bylo možné ložiska
posuzovat. Dovolatel rovněž upozorňuje na skutečnost, že znalec při hlavním
líčení konaném dne 23. 7. 2015 sám uváděl nové zveřejněné podmínky poškozené
společnosti, mluvil o oficiálních distributorech tohoto výrobce, pravidlech
repasace apod., což v obhajobě budí dojem, že tyto informace znalec sděloval na
něčí popud, a není zřejmé, odkud věděl, co aktuálně se v řízení probírá. Stejně
tak obviněný konstatuje, že se mu přes veškerou snahu nepodařilo na
internetových stránkách poškozené společnosti zjistit, jaká má být tloušťka
obalů papírů, byť znalec touto informací disponoval. K otázce znaleckého
zkoumání dovolatel uzavírá, že mu není zřejmé, na jakých závěrech znalec trvá,
zda se jedná o posouzení obalu podle neznámé metodiky bez posouzení samotného
ložiska, a vyslovuje hodnocení a přesvědčení, že takto pochybná znalecká
zjištění nemohou stačit k jeho odsouzení.
16. Nalézací soud k otázce posouzení předmětných ložisek jako padělků
dospěl k závěru, že převážná část zajištěných ložisek (vyjma ložisek označených
za pravé) byla neoprávněně opatřena ochrannou známkou ZVL. Společnost ZVL
SLOVAKIA, a. s., se jakožto poškozená vyjádřila tak, že se jedná o falzifikáty,
svědek Ing. F. popsal, jak postupoval při zkoumání ložisek. Z jeho výpovědi
vyplynulo, že kontroloval jednotlivá ložiska, což koresponduje i s pořízenou
fotodokumentací z č. l. 157 a násl. předmětného spisu. Dále se nalézací soud
vyjadřuje k věrohodnosti svědka Ing. F., který je zaměstnancem poškozené
společnosti, když uvádí, že u zaměstnance poškozeného nelze hovořit o
nepodjatosti, přesto svědek při zkoumání ložisek vyloučil ze zajištěných
ložisek 552 ks, u kterých dodatečně neshledal, že by se jednalo o falzifikáty,
z čehož vyvozuje, že se svědek snažil řádně posoudit zajištěná ložiska a u
těch, která shledal originálními, postupoval tak, že je označil jako ložiska,
která nejsou falzifikáty. Pokud by měl tendenci postupovat vůči obžalovanému
zaujatě, bylo by očekávatelné, že předmětná ložiska nevyloučí. Nalézací soud
doplňuje, že poškozená společnost ve svém vyjádření z č. l. 476 až 578
rozepsala viditelné znaky jak obalů, tak samotných ložisek, podle kterých
dospěla k závěru, že se jedná o falzifikáty. Zejména se jedná o odlišné
označení ložisek kódy, které společnost ZVL SLOVAKIA, a. s., na svých ložiscích
nepoužívala, formou kódu uváděla rok výroby, ložiska měla jiný počet soudků,
jiné kódy na ložisku, byly použity jiné technologie popisu na kroužku. K otázce
znalce nalézací soud konstatuje, že tento zkoumal obalový materiál, ve kterém
byla ložiska uložena, a dospěl k závěru, že neodpovídal obalovému materiálu
používanému poškozenou společností, přičemž soud prvního stupně uzavírá, že
jeho znalecké závěry podporují vyjádření poškozené společnosti. Na základě
těchto důkazů dospěl nalézací soud k závěru, že se jednalo o ložiska
neoprávněně opatřená ochrannou známkou ZVL, která byla obsažena v názvu ZVL
SLOVAKIA, který byl jak na ložiscích, tak na jejich obalech napsán. Z
provedených důkazů dále vyplynulo, že se nejednalo o tzv. staré zásoby, o
repasovaná ložiska, tento postup by u tzv. rychloobrátkového zboží neměl ani
ekonomický smysl. Nejednalo se o speciální ložiska, která by nebyla snadno
prodejná (srov. str. 15 rozsudku nalézacího soudu). V této souvislosti je
rovněž vhodné poukázat na sdělení Ing. P. S., patentového zástupce, ze kterého
vyplynulo, že distribuce neznačkových ložisek v obalech obsahujících ochrannou
známku porušuje práva k ochranné známce (srov. str. 14 rozsudku nalézacího
soudu).
17. Odvolací soud k zhodnocení předmětných ložisek jako padělků uvedl
následující. Obviněný byl jediným společníkem a jednatelem společnosti T.-V.,
s. r. o., zabýval se prodejem ložisek, v provozovně měl za tímto účelem i
prodejnu. Ve skladu téhož objektu byla při provedení prohlídky jiných prostor
nalezena uskladněná ložiska, se kterými společnost T.-V., s. r. o.,
obchodovala, mezi nimi také 16 142 kusů ložisek, které pro potřeby trestního
řízení vydal, z nichž 552 kusů ložisek bylo obžalovanému po jejich posouzení
vráceno, neboť tato ložiska nebyla neoprávněně označená ochrannou známkou ZVL
(č. l. 148 spisu). Toto zjištění učinil zaměstnanec poškozené společnosti Ing. J. F. (č. l. 149 až 156 spisu), který s ohledem na své pracovní zařazení byl
dostatečně seznámen se znaky, označujícími originální ložiska, ačkoliv
konkrétní údaje, o které své závěry opírá, není oprávněn zveřejnit. Odvolací
soud zopakoval, že poškozená společnost ve svém vyjádření (č. l. 476 až 578
spisu) konkretizovala viditelné znaky na jednotlivých typech ložisek a na
obalech, podle kterých lze dospět k závěru, zda se jedná o falzifikáty (rozměr
krabičky, vzhled štítků, označení ložisek kódy, počet soudků, technologie
popisu). Svědek Ing. J. F. výslovně uvedl, že jednotlivá ložiska kontroloval, a
popsal, z jakých důvodů dospěl k závěru, že převážná část zajištěných ložisek
jsou falzifikáty, neoprávněně označené ochrannou známkou ZVL. Důvodem ke
zpochybnění věrohodnosti výpovědi tohoto svědka podle odvolacího soudu nemůže
být skutečnost, že svědek byl zaměstnancem poškozené společnosti, neboť právě s
ohledem na své pracovní postavení byl schopen se k otázce oprávněnosti označení
ložisek ochrannou známkou vyjádřit a rozpoznat znaky, které jsou způsobilé
odlišit tato ložiska od ložisek jiných výrobců, zároveň odvolací soud zopakoval
argument nalézacího soudu týkající se toho, že tento svědek označil 552 kusů,
která nejsou falzifikáty, což svědčí o jeho nestranném a důsledném postupu. Odvolací soud se také věnoval znaleckému zkoumání Ing. Vladimíra Bátrly, který
na základě zkoumání obalového materiálu, ve kterém byla ložiska uložena, dospěl
k závěru, že zkoumaný obalový materiál neodpovídal obalovému materiálu
používanému poškozenou společností, přičemž také tento znalec při znaleckém
zkoumání vycházel ze znaků, které mu poskytla poškozená společnost. V této
souvislosti odvolací soud odkazuje také na vyjádření patentového zástupce Ing. P. S. (č. l. 941), podle něhož i distribuce neznačkových ložisek v obalech
obsahujících ochrannou známku porušuje práva k ochranné známce. Odvolací soud
uvádí, že takto bylo prokázáno, že ložiska zajištěná v provozovně obviněného
byla ložisky neoprávněně opatřenými ochrannou známkou ZVL, ta byla obsažena v
názvu ZVL SLOVAKIA jak na ložiscích, tak na jejich obalech, navíc obalový
materiál svým potiskem imitoval barevnost a grafiku obalů, používaných
společností ZVL SLOVAKIA, a. s., a byl označen obchodní firmou této
společnosti, a takové označení ZVL s přídomkem SLOVAKIA budilo dojem, že se
jedná o výrobky společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s.
Pokud obviněný navrhoval, aby
byly tyto znaky, umožňující rozpoznat falzifikáty, v trestním řízení blíže
konkretizovány, pak takový požadavek je podle odvolacího soudu zapotřebí
odmítnout s ohledem na skutečnost, že by tak byly zveřejněny znaky, které
nejsou obecně známy a které jsou vedeny v tajnosti za účelem účinné ochrany
příslušného držitele práva duševního vlastnictví.
18. Nejvyšší soud přezkoumal rozsudky soudů nižších stupňů z hlediska
námitky dovolatele Ing. V. V., kterou zpochybňuje, že předmětná ložiska jsou
padělky, a k posouzení této námitky uvádí následující. Předně je nutno
konstatovat, že obviněný touto námitkou odmítá skutkové zjištění uvedené v tzv. skutkové větě, přičemž zároveň nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy nižších
stupňů závěry týkající se otázky falzifikátů hodnotily. Jedná se tedy o
námitku, která směřuje do oblasti skutkových zjištění. Je třeba připomenout, co
bylo uvedeno shora (srov. bod 11 tohoto usnesení), že důvodem dovolání ve
smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být samotné nesprávné skutkové
zjištění, kdy Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů soudy nižších
stupňů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním
nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, Nejvyšší soud
tedy posuzoval, zda skutková zjištění učiněná v posuzovaném případě ohledně
hodnocení předmětných ložisek jako padělků jsou či nejsou v extrémním nesouladu
s právními závěry učiněnými v rozsudcích soudů nižších stupňů. Nalézací soud
dospěl k závěru o tom, že zabavená ložiska jsou padělky jednak na základě
výpovědi svědka Ing. F., přitom vzal v úvahu postup, jakým tento svědek
hodnotil předmětná ložiska. Nalézací soud hodnotil rovněž věrohodnost tohoto
svědka a vysvětlil, z jakých důvodů jeho výpovědi důvěřuje i přes jeho
zaměstnanecký vztah k poškozené společnosti, když tento svědek 552 ks ložisek
následně označil za originály, z čehož nalézací soud dovozuje, že tento svědek
se nesnažil jednat tendenčně v neprospěch obviněného. Dále při hodnocení
ložisek jako padělků rovněž přihlédl k vyjádření poškozené společnosti, která
podrobně rozepsala viditelné znaky jak obalů, tak samotných ložisek, podle
kterých dospěla k závěru, že se jedná o falzifikáty. Okresní soud rovněž
vyjmenovává základní rozdíly, které odlišují ložiska zadržená ve společnosti
T.-V., s. r. o., od ložisek, které vyrábí poškozená společnost, přičemž tak
činí na základě vyjádření poškozené společnosti, které je založeno na č. l. 476
až 578 spisu a vyjmenovává jednotlivé druhy ložisek, u kterých uvádí, čím
konkrétně se ložiska vyráběná jejich společností odlišují od ložisek nalezených
ve společnosti obviněného (lze však podotknout, že v případě ložisek 22206CCW33
pouze konstatuje, že tato ložiska poškozená společnost v té době neměla na
skladě). Vypořádává se i s otázkou repasování ložisek, které by vzhledem k
tomu, že se jedná o ložiska rychlo-obrátková, nebylo ekonomicky výhodné, tedy
se v tomto smyslu zabývá obhajobou obviněného. Nalézací soud také poukazuje na
sdělení Ing. P. S., patentového zástupce, které se týká distribuce neznačkových
ložisek v obalech obsahujících ochrannou známku v tom směru, že se jedná rovněž
o porušení práv k ochranné známce.
Nalézací soud se také v souvislosti s
posouzením ložisek jako padělků zabývá výpovědí znalce, který se soustředil na
obalový materiál ložisek a zjistil, že neodpovídá obalovému materiálu použitému
poškozenou společností (srov. č. l. 768 spisu).
19. Nejvyšší soud k těmto skutečnostem považuje za potřebné nejprve
poukázat na to, co znalec uvedl před zahájením výslechu před nalézacím soudem
dne 19. 12. 2012 k dotazu soudce, konkrétně, že v minulosti odborně neposuzoval
kuličková ložiska, v posuzovaném případě to bylo poprvé. K dalšímu dotazu
uvedl, že jeho odborností jsou technické stavy vozidel a strojních zařízení, ve
svém znaleckém studiu se zabýval i technickým stavem vozidla, kde jsou ložiska,
ale ložiska jako samostatný obor nezná (srov. č. l. 767 spisu).
20. Nejvyšší soud shora uvedený postup orgánů činných v trestním řízení
a v konečném stádiu obou nižších soudů přezkoumal a dospěl k závěru, že zřejmě
z uvedených důvodů spočívajících v nedostatečné odbornosti pro posuzování
předmětných kuličkových ložisek se tento znalec zabýval pouze hodnocením
krabiček ložisek, nikoliv zkoumáním ložisek samotných, když z jeho odborného
vyjádření je patrné, že k závěru o tom, že předmětná ložiska jsou padělky,
dospívá na základě posuzování tvaru a obsahu štítků na krabičkách a potisku
krabiček, a z jeho výpovědi učiněné před nalézacím soudem dne 19. 12. 2012 pak
plyne, že „zvolil metodu porovnání vizuálně štítků, tvaru krabic, barvy“ (srov. odborné vyjádření na č. l. 619 a 620 spisu a výpověď znalce na č. l. 768 a 769
spisu). Znalec při zpracování odborného vyjádření vycházel výhradně z toho, co
mu sdělila poškozená společnost, když porovnával krabičky s vyjádřením výrobce
ke konkrétním krabičkám, přitom postupoval tak, že nejprve poslal fotky
konkrétních krabiček z policejního skladu poškozené společnosti jakožto výrobci
a následně mu poškozená společnost poslala vyjádření, jaké jsou rozdíly obalů
zadržených ložisek oproti obalům, které používá poškozená společnost (srov. č. l. 769 spisu). Znalec ve svém odborném vyjádření a později ve znalecké výpovědi
v řízení před soudem tak prakticky zopakoval jen to, co mu sdělila poškozená
společnost a v podstatě k žádnému vlastnímu zkoumání nepřistoupil, a to za
situace, kdy tato společnost má v daném trestním řízení postavení poškozeného,
má tedy opačný zájem na výsledku řízení než obviněný. Z tohoto hlediska nelze
považovat popsaný postup znalce, a to jak v původním odborném vyjádření, tak i
později ve výpovědi učiněné v hlavním líčení (po jeho přibrání jako znalce) za
znaleckou činnost, přičemž navíc vzniká otázka o objektivitě a nestrannosti
takto pojaté „znalecké činnosti“, kdy zcela zřejmě hájil zájmy poškozené
společnosti. Tento postup je tím více zarážející i s ohledem na vyjádření
patentového zástupce Ing. P. S., z kterého vyplývá, že pokud jsou neznačková
ložiska distribuována v obalech obsahujících ochrannou známku, jedná se o
porušování práv k ochranné známce (srov. č. l. 941 spisu), na což ostatně
poukazuje i nalézací soud ve svém odsuzujícím rozsudku (srov. jeho stranu 14). Ovšem v daném případě se znalec prokazatelně nezabýval tím, zda ložiska, která
jsou uložena v posuzovaných obalech, jsou padělky, a proto je v této
souvislosti nutné zvážit znalecké zkoumání samotných ložisek. Další otázku,
která vyvolává pochybnost ohledně závěrů, které znalec uvádí, spatřuje Nejvyšší
soud v následující skutečnosti. V odborném vyjádření znalec cituje vyjádření
poškozené společnosti k ložiskům, ze kterého plyne, že v období od dubna 2008
do listopadu 2009 nepoužívala na ložiska štítky obdélníkového tvaru s ostrými
rohy (srov. č. l. 619 spisu). Z vyjádření zpracovaného Ing. J. F., zaměstnancem
poškozené společnosti, pak vyplývá, že ložiska, která po zabavení vyhodnotil
jako originály a vrátil společnosti obviněného, jak bylo uvedeno shora, jsou
vyobrazena na fotkách č. 63, 64 a 93, 94 (srov.
čl. 148 spisu). Ze zmiňovaných
fotografií je patrné, že ložiska označená Ing. F. jako originály jsou označena
štítkem obdélníkového tvaru s ostrými rohy, na štítku je přitom datum 13. 8. 2009 (srov. č. l. 173 a 180 verte spisu). Jedná se tedy o přímý rozpor, neboť
na jedné straně zaměstnanec poškozené společnosti, který je označován za
odborníka na ložiska, který byl za účelem označení padělků poškozenou
společností vybrán, označil za originály ložiska vyrobená 13. 8. 2009, která
jsou označená obdélníkovým štítkem s ostrými rohy, kdežto znalec na základě
sdělení poškozené společnosti uvádí, že ve stejné době poškozená společnost
jako výrobce posledně popsané štítky na svých ložiscích nepoužívala. Navíc
svědek H. ve své výpovědi uvádí, že „padělky“ předmětných ložisek nelze poznat,
když „není možné běžnými dostupnými prostředky zjistit, zda ložisko označené
značkou ZVL je anebo není falzifikát“ a že „[n]ení možné, aby pan V. anebo
někdo jiný z [jejich] odběratelů anebo [oni] při běžné kontrole zjistili, zda
jde či nejde o falzifikát“ (srov. č. l. 725 spisu). Závěry, které znalec
prezentuje ve svém odborném vyjádření, je nutné ověřit nezávislým zkoumáním,
aby bylo postaveno na jisto, zda předmětná ložiska jsou, či nejsou, padělky. Z
postupu nalézacího soudu je patrné, že projevil jistou snahu zjistit, zda
existuje v České republice nějaký znalec, který by měl požadovanou odbornost a
v minulosti posuzoval ložiska, konkrétně dotazem na Ing. Vladimíra Bátrlu, ve
věci ustanoveného znalce. Nalézací soud se však po negativní odpovědi znalce
pátráním po jiném znalci, který by měl s ložisky odbornou zkušenost, dále
nezabýval (srov. č. l. 767 spisu). Takový postup je však z hlediska zjištění
příslušného znalce zcela nedostatečný. Nejenže na možné vhodné osoby, které by
byly schopny provést znalecké zkoumání poukazoval ve své výpovědi konané před
nalézacím soudem dne 1. 11. 2012 svědek H. (srov. č. l. 728 spisu), ale zejména
ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. je povinností orgánů činných zejména v přípravném
řízení trestním se stejnou pečlivostí objasňovat okolnosti svědčící ve
prospěch i v neprospěch obviněného, a tedy potřebné důkazy opatřovat z vlastní
iniciativy. Přitom Nejvyšší soud z databáze znalců (zveřejněné mimo jiné i na
serveru www. justice.cz) zjistil, že existují znalci, kteří mají ve své
specializaci přímo posuzování ložisek. Jedná se např. o Ing. Karla Kotlána,
Ing. Miroslava Scholze a Ing. Libora Vymazala, přitom všichni působí ve
společnosti ZKL Výzkum a vývoj, a. s., se sídlem v Brně, jedná se tedy o osoby,
které zřejmě nejsou v zaměstnaneckém vztahu k poškozené společnosti. Stejným
postupem, jakým tuto skutečnost zjistil Nejvyšší soud, ji mohl zjistit
kterýkoliv z orgánů v předcházejícím trestním řízení, žádný tak však neučinil a
již v přípravném řízení bylo zpracováno odborné vyjádření, které je s ohledem
na shora uvedené skutečnosti v podstatě nepoužitelné k objektivizaci závěrů ze
strany poškozené společnosti či jejích zaměstnanců, ač je třeba nepochybně v
souladu s § 2 odst. 5 tr. ř.
zjistit, zda předmětná ložiska, která obviněný měl
skladovat ve své provozovně za účelem jejich dalšího prodeje, byla neoprávněně
označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Orgány činné v trestním řízení
pochybily, když nezajistily nestranné zkoumání předmětných ložisek k tomu
určeným znalcem a nevěnovaly pozornost rozporům shora naznačeným. Vzhledem ke
všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s ohledem na
shora uvedené skutečnosti se oba soudy nižších stupňů, ale i předtím orgány
činné v přípravném řízení trestním nezabývaly dostatečně obhajobou obviněného,
a proto je v této trestní věci za současného stavu dokazování nutno shledat
extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyvozenými v této
otázce, neboť se orgány činné v trestním řízení a v konečném stadiu oba nižší
soudy nevypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi a nevěnovaly dostatečnou
pozornost shora naznačeným rozporům. Námitku obviněného směřující k tomu, že
nebylo spolehlivě prokázáno, že předmětná ložiska jsou „padělky“, shledává tedy
Nejvyšší soud důvodnou, a to i přesto, že se jedná o námitku směřující výlučně
do skutkových okolností.
21. Z hlediska formy odborného posuzování, zda předmětná ložiska, která
obviněný měl skladovat ve své provozovně za účelem jejich dalšího prodeje, byla
neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), považuje Nejvyšší soud
za nutné poukázat ještě na to, že orgány činné v přípravném trestním řízení
nechaly vypracovat toliko odborné vyjádření (nikoliv znalecký posudek), na nějž
jsou kladeny jiné požadavky než na znalecký posudek. Pro posouzení daného
případu je rozhodující, zda ložiska jsou „padělky“ a zda i krabičky, ve kterých
byly distribuovány, byly neoprávněně označeny ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Podle § 105 odst. 1 tr. ř., je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní
řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné
vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není
postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení
přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek
za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní
zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. Bylo tedy důležité posoudit,
zda objasnění skutečnosti, zda předmětná ložiska (příp. i krabičky) byla
neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia), tedy zda se jednalo o
tzv. padělky, bylo z hlediska odborného posouzení jednoduchou otázkou, či zda
se naopak jednalo o složitou otázku. S ohledem na to, co bylo shora uvedeno, je
zcela zřejmé, že se o „jednoduchou odbornou otázku“ nejednalo, a proto měl být
již v přípravném řízení vypracován znalecký posudek, a to znalcem s příslušnou
odborností z hlediska kuličkových ložisek. Nalézací soud sice Ing. Bátrlu
přibral jako znalce, ale to až při hlavním líčení konaném dne 19. 12. 2012
(srov. č. l. 767 spisu). V tomto směru se tak nalézací soud pokusil suplovat
činnost orgánů činných v přípravném řízení, což však s přihlédnutím ke všem
uvedeným okolnostem (zejména nedostatečné odborné specializaci znalce) nelze
považovat za dostačující. V tomto směru považuje Nejvyšší soud za nutné
poukázat i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z které
vyplývá, že je povinností již orgánů činných v přípravném řízení a zejména
státního zástupce, „aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně
použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou
obžalobou“ (srov. nález ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07, který byl
publikován pod č. 86 ve svazku 49 na str. 217 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Uvedený
postup nalézacího soudu za shora uvedených konkrétních okolností tohoto případu
nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině, neboť soud se
odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného (k tomu srov. nález ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, který byl publikován pod č. 88
ve svazku 41 na str. 127 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
Pochybení se tedy dopustil v
přípravném řízení už státní zástupce, který neodstranil shora uvedenou
podstatnou vadu, a následně pak soudy tím, že tuto vadu také neodstranily a věc
státnímu zastupitelství nevrátily k došetření, a to i s přihlédnutím k dalším
okolnostem, které budou uvedeny v následujících bodech odůvodnění tohoto
usnesení.
22. Obviněný v souvislosti s obalovým materiálem ložisek ve své výpovědi
před nalézacím soudem dne 29. 8. 2012 rovněž poukazuje na skutečnost, že v
minulosti kterýkoliv obchodník, který prováděl výkupy obdobných ložisek z
výrobních závodů, si v případě potřeby nechal krabičky na ložiska vytisknout. Obviněný výslovně uvádí, že to měla být na Slovensku běžná praxe v době
přibližně před 5 až 10 lety před podáním této výpovědi s tím, že původní
krabičky se vyhodily a nechaly se udělat nové (srov. č. l. 681 spisu). Tuto
obhajobu obviněného podporuje svou výpovědí i svědek H., který před nalézacím
soudem dne 1. 11. 2012 k dotazu, zda se ložisko po repasaci dá do stejné nebo
nové krabičky uvedl, že je „nesmysl repasované ložisko dávat do stejné, když
krabička je pět let na skladě a je promaštěná. Vždy se zabalí do vakuového
balení a strčí se do nové krabičky, která se [vytiskne] v každé [tiskárně] v
kterémkoliv průměrném městě a nalepí se nový štítek. Štítek dnes vyrobíte na
počítači bez problémů. Důležité je, aby se štítek podobal co nejvíce původnímu
štítku“ (srov. č. l. 728 spisu). Obhajobou obviněného směřující k tomu, že
docházelo k přebalování ložisek do nových krabiček, se však orgány činné v
přípravném řízení ani oba soudy nižších stupňů nezabývaly. Je tedy nezbytné
zjistit, zda skutečně bylo běžnou praxí, že k přebalování ložisek docházelo. V
této souvislosti je třeba rovněž poukázat na způsob, jakým se soudy nižších
stupňů vypořádaly s obhajobou obviněného týkající se toho, že předmětná ložiska
jsou „padělky“. Relevantní skutečnosti, které k tomu nalézací soud uvádí,
sdělil svědek Ing. M., který ve své svědecké výpovědi uvedl, že rekonzervace je
možná, avšak s tím, že je nutno vždy uvést, že byla provedena (srov. str. 14
rozsudku nalézacího soudu a výpověď svědka na č. l. 1016 spisu), a Ing. F.,
který sdělil, že ložiska nebyla nijak speciální a nemělo ekonomický smysl je
repasovat (srov. str. 14 a 15 rozsudku nalézacího soudu a výpověď svědka na č. l. 1031 spisu). Z výpovědi Ing. F. učiněné při hlavním líčení konaném před
nalézacím soudem dne 9. 6. 2015 rovněž vyplývá, že rekonzervace je chápána jako
nanesení nového konzervačního prostředku, když repasace může znamenat
technickou změnu ložiska (srov. č. l. 1031 spisu). Obhajoba obviněného přitom
nesměřuje k tomu, že by u ložisek mělo docházet k technickým změnám, když
hovoří pouze o přebalování ložisek do jiných krabiček. Z uvedeného tedy
vyplývá, že pokud při případné repasaci či rekonzervaci došlo k pochybení, lze
ho shledat pouze tam, že na obalech repasovaných či rekonzervovaných ložisek
nebylo uvedeno, že jsou repasovaná nebo rekonzervovaná. Vzhledem ke
skutečnosti, že obviněný netvrdí, že by repasaci či přesněji rekonzervaci sám
prováděl, je otázkou, zda mu lze klást za vinu, že obaly ložisek nebyly
„originální“. Je třeba poukázat na to, co již bylo uvedeno shora, že ve
výpovědích svědka Ing. F.
se vyskytují určité rozpory, a proto uzavřít, že
ložiska nejsou repasovaná pouze na základě jeho výpovědi, že ložiska nebyla
nijak speciální a nemělo ekonomický smysl je repasovat, se Nejvyššímu soudu
jeví nedostatečné. Jak již bylo naznačeno shora, pro posouzení věci je
rozhodující, zda ložiska jsou „padělky“, či nikoliv, a z jakého důvodu jsou
případně uložena v určitých krabičkách, které mohou být také neoprávněně
označeny ochrannou známkou ZVL (Slovakia). Tuto skutečnost je potřeba zjistit
skutečně nezávislým znaleckým zkoumáním, při kterém bude vhodné přihlédnout i k
tomu, zda ložiska byla repasována či rekonzervována, anebo zda tomu tak nebylo.
žalovaného trestného činu, přičemž podle dovolatele v napadených rozsudcích
chybí skutkové okolnosti charakterizující subjektivní stránku, které by
vyjadřovaly úmyslné zavinění.
24. Nalézací soud se otázce subjektivní stránky žalovaného trestného
činu věnoval poměrně podrobně a v této souvislosti uvedl, že původním rozsudkem
byl obviněný obžaloby zproštěn, neboť podle závěru nalézacího soudu v rozsudku
ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 3 T 51/2011, nebylo možno obviněnému prokázat
existenci subjektivní stránky projednávaného přečinu, zejména s ohledem na
tvrzené právní spory a na ujišťování ze strany dodavatele ložisek společnosti
Global Supply, a. s. Nalézací soud v následujícím odsuzujícím rozsudku po
zrušení zprošťujícího rozsudku odvolacím soudem dospěl k závěru, že musí
korigovat své předchozí skutkové a právní závěry ve světle provedeného
dokazování. Podle judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 539/2010) je nutné při zkoumání podmínek trestní
odpovědnosti za projednávaný trestný čin vycházet ze závěru, že každý, kdo
hodlá provozovat podnikání, je povinen dodržovat veškeré právní předpisy, které
s podnikáním souvisejí, a je pouze výlučně jeho povinností si zajistit k tomu
dostatečné informace včetně znalostí práv vážících se k ochranným známkám,
jehož se podnikání týká. Obviněný podnikal v obchodování s ložisky po dobu více
než 20 let, byť se sám označil za osobu, která neměla odborné znalosti o
technické stránce ložisek, přece jen měl v tomto oboru mnohaleté zkušenosti,
ložiska na trhu nakupoval či nechal nakupovat a dále prodával způsobem, který
popsal, přičemž se zaměřoval na co největší obrat. Z jeho výpovědi vyplynulo,
že ložiska tzv. rychle obracel, tj. nakoupil a co nejrychleji prodal, což
koresponduje i se shora uvedeným závěrem, že zajištěná padělaná ložiska byla
tzv. rychloobrátková. Dne 2. 9. 2009 byl osobně upozorněn na pravidla užívání
ochranné známky ZVL v České republice, dne 25. 11. 2009 mu byl společností ZVL
SLOVAKIA, a. s., odeslán dopis s výzvou, aby okamžitě upustil od neoprávněných
zásahů do práv k ochranné známce, současně byl informován, že ložiska označená
ochrannou známkou ZVL prodávaná spol. T.-V., s. r. o., nepocházejí z řádných
distribučních zdrojů, a přesto dne 2. 3. 2010 při kontrolním nákupu v předmětné
prodejně byla prodávána ložiska v krabičkách označených ZVL s vyraženým
označením ZVL a slovem SLOVAKIA, která byla licenčním uživatelem označena za
padělky, při prohlídce jiných prostor v provozovně ze dne 8. 4. 2010 zde byla
zajištěna ložiska, označená ochrannou známkou ZVL v obalech označených ZVL,
které byly neoprávněně označeny touto ochrannou známkou. Byť se po obdržení
dopisu obrátil na společnost Global Supply, a. s., která byla jeho obchodním
partnerem, nutno zdůraznit, že informace o údajných sporech o ochrannou známku
se měly týkat území Slovenska. Obviněný sám neměl informace o případných
sporech na území České republiky, v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového
vlastnictví byla zapsána ochranná známka ZVL k těmto výrobkům pro společnost
OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o. Obviněný nerespektoval práva vlastníka ochranné
známky, nesnažil se ani vlastníka ochranné známky jakkoliv zkontaktovat, aby si
u něj případně ověřil poskytnuté informace.
Nutno zdůraznit, že podle § 2 písm. a) zákona o ochranných známkách na území České republiky požívají ochrany
ochranné známky, které jsou zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném
Úřadem průmyslového vlastnictví. Zápisem do rejstříku nastávají účinky ochranné
známky, včetně práv stanovených v § 8 citovaného zákona. Pokud neměl žádné
relevantní informace zpochybňující právo k projednávaným ochranným známkám na
území České republiky, pokud se ani neobrátil na vlastníka této ochranné
známky, za situace, kdy mohl nahlížet i prostřednictvím internetové aplikace do
rejstříku ochranných známek, a kdy byl upozorněn jak osobně, tak písemně na
pravidla užívání této ochranné známky a na podezření, že prodává ložiska
neoprávněně označená ochrannou známkou ZVL (předchozí upozornění má vliv na
subjektivní stránku – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 5 Tdo 938/2011), kdy před provedenou prohlídkou jiných prostor byly u něj
nakoupeny padělky ložisek a kdy s odstupem cca 4 měsíců od písemného upozornění
byly v provozovně zajištěny padělky ložisek v celkovém počtu 16.142 ks, lze
dovodit, že byl přinejmenším srozuměn s tím, že jakožto jednatel společnosti
T.-V., s. r. o., v provozovně této společnosti skladuje ložiska neoprávněně
opatřená ochrannou známkou ZVL. Po vyhodnocení všech důkazů nalézací soud tedy
u obviněného shledal zavinění ve formě úmyslu nepřímého (srov. str. 17 – 18
rozsudku nalézacího soudu).
25. K otázce subjektivní stránky žalovaného trestného činu se odvolací
soud vyjádřil v napadeném rozsudku v tom smyslu, že bylo prokázáno, že obviněný
ložiska přechovával přesto, že byl vyzván k upuštění od zásahů do práv k
ochranné známce ZVL, a to jednak osobně dne 2. 9. 2009, kdy byl upozorněn na
pravidla užívání ochranné známky ZVL v České republice, jednak písemně dopisem
odeslaným dne 25. 11. 2009, jímž byl informován o tom, že ložiska označená
ochrannou známkou ZVL jsou oprávněny používat jen společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., a byl vyzván k okamžitému upuštění od neoprávněných
zásahů do práv k ochranné známce ZVL a k odstranění závadného stavu okamžitým
stáhnutím neoprávněně označeného zboží z oběhu. To obviněný prokazatelně
neučinil a ložiska ve své provozovně za účelem dalšího prodeje skladoval, tedy
přechovával, jak bylo zjištěno jednak dne 2. 3. 2010, kdy zaměstnanci
společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s., provedli kontrolní nákup ložisek (č. l. 15 až
22), při kterém v prodejně společnosti T.-V., s. r. o., zakoupili ložiska v
krabičkách označených ZVL s vyraženým označením ZVL a slovem SLOVAKIA, a dále
to bylo zjištěno dne 8. 4. 2010 při prohlídce jiných prostor v předmětné
provozovně, kdy zde byla zajištěna ložiska, označená ochrannou známkou ZVL v
obalech označených ZVL v počtu několika tisíc (č. l. 59 a násl.). Odvolací soud
situaci shrnuje tak, že obviněný zasáhl do práv vlastníka ochranné známky na
výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro
něž je chráněna, vyplývající z § 8 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách, a v rozporu s § 8 odst. 2 písm. a) téhož zákona skladoval za účelem
dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 15.590 kusů padělků ložisek,
neoprávněně označených slovním označením ZVL SLOVAKIA, jež obsahovalo ochrannou
známku ZVL, která je registrována pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového
vlastnictví České republiky pro vlastníka – společnost OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., a od 11. 3. 2010 takto zasáhl také do práv nevýlučného licenčního uživatele
této ochranné známky společnosti ZVL SLOVAKIA, a. s. Předchozí upozornění,
jehož se obviněnému prokazatelně dostalo, má přitom vliv na subjektivní stránku
vytýkaného trestného činu (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo
938/2011), a okresní soud správně uzavřel, že nejméně ode dne 2. 9. 2009, kdy
na to byl obviněný poprvé upozorněn, lze v jeho jednání spatřovat přinejmenším
úmysl nepřímý (srov. str. 11 – 12 rozsudku odvolacího soudu). Obhajobu
obviněného odvolací soud hodnotil tak, že nesměřovala k podstatě jednání, které
je mu kladeno za vinu, a přesto byla okresním soudem pečlivě a dostatečně
prověřována. Za situace, kdy bylo prokázáno, že ve své provozovně obviněný za
účelem dalšího prodeje skladoval ložiska, označená ochrannou známkou, jejímž
licenčním uživatelem nikdy nebyl a jejímž vlastníkem mu nebyl dán souhlas k
jejich výrobě, ani je nezakoupil od originálního výrobce, a ačkoliv byl
výslovně upozorněn, že vlastníkem ochranné známky je společnost OCHRANNÁ
ZNÁMKA, s. r.
o., a dále jsou ji oprávněny používat jen společnosti ZVL
SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., a byl vyzván k okamžitému upuštění od
neoprávněných zásahů do práv k ochranné známce ZVL a k odstranění závadného
stavu okamžitým stáhnutím neoprávněně označeného zboží z oběhu, a přesto nic
takového neučinil a výrobky i po tomto upozornění nadále přechovával, je zcela
irelevantní, zda mu jiné osoby podaly informace o údajných sporech o ochrannou
známku ZVL probíhajících na území Slovenské republiky, neboť takové informace
neobdržel ani od vlastníka ochranné známky ani od jejího licenčního uživatele a
v případě, že hodlal ve svém podnikání, spočívajícím v obchodování s ložisky
označenými ochrannou známkou, pokračovat, mohl si stav věci snadno oficiálně
ověřit, například dotazem u Úřadu průmyslového vlastnictví nebo prostým
nahlédnutím do rejstříku ochranných známek, což neučinil. Návrh obviněného na
doplnění dokazování v odvolacím řízení výslechem svědkyně F. ze společnosti
Global Supply, a. s., a opětovným čtením výpovědí svědků H. a H., byly proto
shledány odvolacím soudem zcela nadbytečnými, neboť tvrzení těchto osob jsou
irelevantní.
26. Nejvyšší soud k otázce subjektivní stránky žalovaného trestného činu
přezkoumal rozhodnutí soudů nižších stupňů a považuje za nutné k nim uvést, že
závěry o subjektivní stránce soudy obou nižších stupňů ve svých odsuzujících
rozsudcích vyvozovaly zejména ze skutečnosti, že přes předchozí upozornění
obviněného na tu skutečnost, že vlastníkem ochranné známky je společnost
OCHRANNÁ ZNÁMKA, s. r. o., a další oprávnění ji používat mají jen společnosti
ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., a výzvu k okamžitému upuštění od
neoprávněných zásahů do ochranné známky ZVL, tuto výzvu nereflektoval a nadále
předmětná ložiska skladoval za účelem prodeje. Odvolací soud obhajobu
obviněného hodnotil tak, že nesměřovala k podstatě jednání, které je mu kladeno
za vinu, a přesto byla okresním soudem pečlivě prověřována (srov. str. 12
rozsudku odvolacího soudu a podrobně předchozí bod 25 tohoto usnesení). V této
souvislosti odvolací soud konstatuje, že obviněnému nebyl licenčním uživatelem
předmětné ochranné známky dán souhlas k výrobě ložisek, které obviněný
prokazatelně ve své provozovně skladoval za účelem dalšího prodeje. Toto
konstatování je však pro posouzení dané věci zcela zavádějící. Obviněný V. nikdy netvrdil, že by ložiska vyráběl sám, naopak od počátku trestního řízení
setrvává na tvrzení, že ložiska nakupoval od jiných dodavatelů (srov. podaná
vysvětlení či výpovědi obviněného např. na č. l. 88, 280, 664 aj.). Obviněnému
ani výroba předmětných ložisek není kladena za vinu a ze spisového materiálu
nic nenasvědčuje tomu, že by měl sám vyrábět ložiska neoprávněně označená
předmětnou ochrannou známkou. Nejvyššímu soudu tedy není zřejmé, z jakého
důvodu shora uvedenou skutečnost odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku
uváděl, neboť pro posouzení subjektivní stránky daného trestného činu je zcela
irelevantní. Odvolací soud dále k otázce subjektivní stránky žalovaného
trestného činu poukazuje na tu skutečnost, že obviněný předmětná ložiska
nezakoupil od originálního výrobce. V rozsudku odvolacího soudu, ani v jemu
předcházejícím řízení, však nebylo řešeno, že by ložiska označená ochrannou
známkou ZVL bylo možné nakupovat pouze od originálního výrobce, když toto
samozřejmě obecně neplatí, a není to zpravidla z hlediska dodržení práv k
ochranné známce vyžadováno, neboť v obchodních vztazích je naprosto běžné, že
konečný prodejce nakupuje prodávané zboží, a to i chráněné ochrannými známkami,
od velkoobchodníků či jiných distributorů. Současně je třeba upozornit na to,
že obviněný nakupoval předmětná ložiska od obchodníků, kteří se jejich prodejem
dlouhá léta zabývali, a to dokonce i od autorizovaného prodejce ložisek ZVL
společnosti WIKA Sp. z o. o. (dále jen „WIKA“), která byla oficiálním
distributorem poškozené společnosti (srov. č. l. 668 a 733 spisu). V této
souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na výzvu poškozené
společnosti a společnosti ZVL AUTO, s. r. o., ze dne 20. 11. 2009, ve které je
společnost T.-V., s. r. o., upozorňována na to, že ložiska nemají pocházet ze
zdrojů distribuovaných dříve uvedenými společnostmi. Podle § 11 odst. 2 zákona
č.
441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, však
platí, že vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat její užívání na
výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedeny na trh v členském státě
Evropských společenství nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor
tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem. S uvedenými skutečnostmi se oba nižší
soudy dostatečně nezabývaly, zvláště když nepochybně neplatí, že by bylo možné
nakupovat ložiska stejně tak jako jiné výrobky označené ochrannou známkou jen
od výrobce užívajícího licenci k jejich výrobě.
27. Odvolací soud se obhajobou obviněného ohledně subjektivní stránky
přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1
tr. zákoníku zabýval také z toho hlediska, že hodnotil tu skutečnost, zda mu
jiné osoby (Z. H. – ZHL Ložiska, M. H. – ZVL-OZ, Global Supply, a. s.) podaly
informace o údajných sporech o ochrannou známku ZVL probíhajících na území
Slovenské republiky, jako irelevantní, neboť takové informace neobdržel ani od
vlastníka ochranné známky ani od jejího licenčního uživatele (srov. str. 12
rozsudku odvolacího soudu). Tato skutečnost i z hlediska zájmů poškozené
společnosti na výsledku předmětného sporu však z hlediska obhajoby obviněného
nemá význam, neboť skutečnosti o v minulosti probíhajících sporech vyplývají z
důkazů obsažených ve spise, a to z výpovědi svědka Z. H., který na trhu působil
jako konkurent společnosti obviněného (srov. č. l. 699 spisu), ze které plyne,
že v době, kdy obdrželi od společnosti ZVL upozornění o tom, že ložiska, která
se u něj nacházela, by mohla být padělky, měl „dost nejasné informace o tom,
kdo je držitelem značky, a probíhaly tam určité spory o tom, kdo může
distribuovat tuto značku, a to byl i důvod, proč [se setkal] s jednatelem firmy
Ebis, který se prokazoval dokumenty, které ho opravňovaly se prokazovat touto
značkou, a [svědek věděl], že tam byl vedený i nějaký spor o tu ochrannou
značku a nebylo to jasné na trhu, kdo může za tu značku vystupovat a kdo ji
může prodávat a co je a co není padělek (srov. č. l. 700 spisu). Dalším
důkazem, ze kterého vyplývá, že spory měly probíhat, je výpověď svědka M. H., z
níž vyplývá, že se dva roky účastnil soudních sporů ohledně známek a označení
na Slovensku, kdy jako jednatel zastupoval společnost, která se zabývala
ochrannými právy k značce ZVL. K tomu dále doplňuje, že „spory byly o to, zda
je možné ochrannou známku s kruhem, která se x roků nepoužívala, považovat za
propadnutou, neužívanou, zda byla obnovována či nebyla obnovována, byly tam
spory o tom, že obnovení ochranné známky anebo duševního vlastnictví neproběhlo
korektně; sporů bylo strašně mnoho, předmětů sporů bylo hodně (srov. č. l. 737
spisu). Existence sporů vyplývá ze sdělení Najvyššieho súdu Slovenskej
republiky, ze kterého plyne, že u něj v roce 2002 probíhalo přezkumné řízení,
ve kterém byla žalobcem společnost ZVL-OZ, s. r. o. Další řízení stejného
žalobce tento soud neeviduje (srov. č. l. 995 spisu). Z dalších dokumentů
dokonce vyplývá, že nějaké spory byly vedeny i po rozhodném období, když ze
sdělení Úradu priemyselného vlastníctva Slovenskej republiky vyplývá, že sice
nedisponuje informacemi o sporech vedených o předmětných ochranných známkách,
ale zároveň přikládá přílohu usnesení Okresného súdu v Bratislave I. ze dne 18. 4. 2013, č. j. 33CbPv/1/2013-31, které se jedné z předmětných ochranných známek
týká (srov. č. l. 955 spisu), přitom toto řízení nebylo k 24. 6. 2015 ukončeno,
jak vyplývá z dalšího přípisu tohoto soudu (srov. č. l. 1035 spisu).
S ohledem
na tato zjištění a sdělení není důležité, zda tuto skutečnost potvrzovala i
poškozená společnost, zvláště když i podle výroku napadeného rozsudku tato
společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL
ve vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České
republiky nevýlučným licenčním uživatelem na základě licenční smlouvy uzavřené
dne 25. 11. 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. 3. 2010, tedy účinnost
vůči třetím osobám na území České republiky nastala až těsně před koncem
vymezeného období od 2. 9. 2009 do 8. 4. 2010. V té souvislosti je třeba dále
konstatovat, že se soudy nižších stupňů s obhajobou obviněného týkající se
absence subjektivní stránky nevypořádaly dostatečně, a to ani stran tvrzení
dovolatele směřujících k tomu, že jeho úmysl se musí vztahovat i na jeho
vědomí, že předmětná ložiska jsou „padělky“. Odvolací soud se totiž nevypořádal
s obhajobou obviněného, který uvedl, že v dopise zaslaném společnosti T.-V., s. r. o., nebylo uvedeno, že prodává „padělky“ (srov. č. l. 667 spisu). Ze spisu
je přitom zřejmé, že ve výzvě bylo uvedeno, kdo je oprávněn ochrannou známku
užívat a že tyto společnosti zjistili na trhu porušování a zneužívaní účasti na
hospodářské soutěži ze strany jiných soutěžitelů, zejména porušováním práv k
ochranné známce ZVL, že podle informací oprávněných společností „a reálných
důkazů společnost T.-V., s. r. o., prodává na trhu ložiska značená ochrannou
známkou "ZVL", která nepochází ze zdrojů distribuovaných shora uvedenými
společnostmi, které jsou jako jediné oprávněné používat ochrannou znánku "ZVL"
na svých prodávaných výrobcích. Vzhledem k uvedenému [obviněného společnosti
vyzvaly] k okamžitému upuštění od neoprávněných zásahů do práv k ochranné
známce "ZVL", a ve smyslu ust. § 53 ve spojení s ust. § 12 Obchodního zákoníku
zároveň k odstranění závadného stavu okamžitým stáhnutím neoprávněně vyrobeného
zboží z oběhu a poskytnutí informací o jeho původu a distribuci, včetně údajů o
jeho vlastníkovi, výrobci a množství“ (srov. č. l. 220 spisu). Přestože lze
dospět k závěru, že z výzvy je zejména s ohledem na žádost o odstranění
závadného stavu a sdělení dodavatele zřejmé, že poškozená společnost směřuje k
tomu, že společnost obviněného disponuje ložisky neoprávněně označenými
ochrannou známkou ZVL, není toto sdělení dostatečně určité z hlediska
konkrétních okolností vztahujících se k posouzení zavinění u obviněného, zda si
byl v rozhodné době, která je mu kladena za vinu, dostatečně vědom, že
předmětná ložiska by měla být „padělky“. Ostatně tato skutečnost měla být podle
tvrzení svědků Ing. J. R. (srov. č. l. 669 spisu) a I. Š. (srov. č. l. 675
spisu), sdělena obviněnému při jejich návštěvě v jeho společnosti dne 2. 9. 2009.
28. K otázce subjektivní stránky obhájce při hlavním líčení konaném před
nalézacím soudem dne 13. 2. 2015 předložil listiny, ze kterých má být zřejmé,
že ochranná známka ZVL byla registrována mimo jiné na společnost ZVL – OZ, s. r. o., i v době, která je vytýkána obžalobou. Obhájce rovněž předložil seznam
subjektů, které značku ZVL používaly, přičemž některé z nich dokonce i v
rozhodné době, přitom poukazoval na to, že tyto důkazy mají sloužit k prokázání
absence subjektivní stránky daného trestného činu (srov. č. l. 966-978, 982
spisu), dále poukazoval na chaotickou situaci ohledně ochranných známek, k
jejímuž dokreslení předložil výpis z internetových stránek světové organizace
duševního vlastnictví, kde ke známce ZVL nebo nějakému slovnímu znění ZVL je
registrováno celkem 5 záznamů, dále výpisy WIPO, ze kterých vyplývá, že
poškozená společnost má zaregistrovanou grafickou ochrannou známku až od 4. 6. 2010, dále poukazoval na skutečnost, že „pokud se u úřadu průmyslového
vlastnictví zadá čistě jenom slovní označení ZVL, tak vyjede 16 záznamů“, dále
předkládá výpis úřadu průmyslového vlastnictví, ze kterého vyplývá, že pro
společnost ZVL – OZ, s. r. o., je od roku 1982 zapsána pouze grafická ochranná
známka ZVL v kruhu (srov. č. l. 723 spisu). Tyto všechny předložené podklady
(srov. přílohy založené v přílohovém obalu na č. l. 718 spisu) mají dokreslovat
chaotickou situaci ohledně ochranné známky ZVL. Ostatně skutečnost, že pod
heslem „ZVL“ je registrováno více než jedna platná ochranná známka, vyplývá
rovněž z vyjádření patentového zástupce, který uvádí, že těchto známek je
registrováno celkem pět, z čehož dvě jsou zapsány ve slovní podobě a tři v
grafickém ztvárnění. Z vyjádření rovněž plyne, že některé známky jsou
registrovány pro jiné subjekty než pro poškozenou společnost, například
společnost OMNIA, a. s., je majitelem slovní ochranné známky „KLF-ZVL“,
majitelem „grafické ZVL“ známky je společnost ZVL-OZ, s. r. o. (srov. č. l. 251
spisu). Obhajoba rovněž v tomto směru zdůrazňovala obsah výpovědi svědka Ing. M. H., opakovaně na něj v průběhu řízení poukazovala (srov. např. protokol o
hlavním líčení konaném dne 1. 11. 2012 na č. l. 736 spisu, protokol o hlavním
líčení konaném dne 17. 4. 2014 na č. l. 862 spisu, písemnou verzi závěrečného
návrhu obhajoby ze dne 13. 8. 2015 na č. l. 1048 spisu nebo doplnění odvolání
proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu ze dne 6. 11. 2015 na č. l. 1089
spisu). Z výpovědi Ing. M. H., který se ložisky zabývá více než 30 let, několik
let působil jako jednatel společnosti OZ – ZVL, s. r. o., pracoval jako
technický ředitel a dále pak obchodoval se společností obviněného jako jednatel
společnosti EASTERN Slovakia Project, s. r. o. (srov. č. l. 724 spisu), přitom
vyplývá, že „není možné běžnými dostupnými prostředky zjistit, zda ložisko
označené značkou ZVL je anebo není falzifikát“ a že „[n]ení možné, aby pan V. anebo někdo jiný z [jejich] odběratelů anebo [oni sami] při běžné prověrce
zjistili, zda jde či nejde o falzifikát“ (srov. č. l. 725 spisu).
Tyto
okolnosti je třeba z hlediska naplnění subjektivní stránky žalovaného přečinu
hodnotit, zda obviněný věděl či mohl vědět, že předmětná ložiska jsou
„padělky“, tedy jsou neoprávněně označenými ochrannou známkou ZVL, což oba
nižší soudy neučinily a místo toho se uchýlily jen k obecným tvrzením typu, že
„…obhajoba nesměřovala k podstatě jednání…“. Obdobně soudy nižších stupňů
nevěnovaly dostatečnou pozornost výpovědi svědka H., pokud hovoří o sporech
týkajících se ochranné známky ZVL, přestože se jedná o jeden z opakujících se
argumentů obhajoby. Svědek H. hovoří o sporech, kterých se účastnil 2 roky v B. B., když jako jednatel zastupoval společnost OZ – ZVL, s. r. o., vysvětluje, že
ochranná známka k ZVL není jedna, ale čtyři, kdy má být chráněn tvar, sklon
písma, velikost písma a systém označení, rozvádí, že spory byly o to, zda
ochrannou známku ZVL s kruhem, která se několik let nepoužívala, je možno
považovat za propadnutou, nevyužívanou, byly spory o tom, zda obnovení ochranné
známky proběhlo korektně, svědek uvádí, že „sporů bylo strašně hodně, předmětů
sporů bylo hodně“, dále hovoří o tom, že je to deset let stará záležitost a že
přesná chronologie by se dala zjistit u Úřadu průmyslového vlastnictví (srov. č. l. 727 spisu). Tyto důkazy ovšem oba soudy nižších stupňů řádně
nevyhodnotily a dokonce se jim s tvrzením, že jsou „irelevantní“, s čímž
Nejvyšší soud nemůže souhlasit, vůbec konkrétně nevěnovaly, ač jsou v rozporu s
tvrzeními společností ZVL SLOVAKIA, a. s., a ZVL AUTO, s. r. o., pokud jde o
to, že jsou jako jediné oprávněné používat ochrannou známku „ZVL“ na svých
prodávaných výrobcích. Obviněný opakovaně poukazoval na nepřehlednost situace,
přičemž toto tvrzení podporoval odkazem na výpověď svědka H., který vypověděl,
že rovněž on měl „nejasné informace o tom, kdo je držitelem značky a probíhaly
tam určité rozpory o tom, kdo může distribuovat tuto značku“ (srov. č. l. 700
spisu). Konečně i zástupce poškozené společnosti při hlavním líčení konaném
před nalézacím soudem dne 1. 11. 2012 konstatuje, že byla nově vedle ochranné
známky ZVL registrována ochranná známka ZVL SLOVAKIA (srov. č. l. 722 spisu),
přičemž soudy tyto skutečnosti ohledně značky ZVL a jí podobných při hodnocení
věci nevzaly dostatečně z hlediska obhajoby obviněného v úvahu. Nejvyšší soud k
tomu ještě připomíná, že s obhajobou obviněného je třeba se vždy náležitě
vypořádat a řádně a konkrétně odůvodnit, proč je tato obhajoba nedůvodná či
právně nevýznamná.
29. Dále soudy nižších stupňů pochybily, když nepřihlédly k té části
obhajoby obviněného, ve které poukazuje na předchozí trestní řízení zahájené
proti němu v obdobné věci, jež po předložení faktur za zakoupená ložiska bez
dalšího skončilo. Domníval se tedy, že postup v této věci bude shodný, neboť
tato situace nebyla ojedinělá, distributoři proti společnosti T.-V., s. r. o.,
opakovaně podávaly trestní oznámení, proto tomu obviněný nepřikládal důraz
(srov. č. l. 665 spisu, závěrečná řeč obhájce při hlavním líčení konaném dne
17. 4. 2014 na č. l. 863 spisu, na kterou ve svých dalších podáních opakovaně
odkazuje – srov. odvolání na č. l. 907 a 1049 spisu). Rovněž tomuto tvrzení
obviněného soudy nižších stupňů nevěnovaly náležitou pozornost a nevyhodnotily
jej z hlediska obhajoby obviněného ohledně jeho zavinění. Takto postupovaly
přesto, že uvedenou obhajobu obviněného nejméně zčásti podporuje sdělení
Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje Policie ČR, územního
odboru Frýdek-Místek, oddělení hospodářské kriminality, ze kterého plyne, že
trestní oznámení společnosti ZKL, a. s., na obviněného bylo prověřováno pod
ČSV: OVFM-6/2001, a posléze byla tato věc podle § 159a dost. 1 tr. ř. odložena
a v roce 2012 byl materiál skartován (srov. č. l. 752 spisu).
30. Naprosto zásadní pochybení však Nejvyšší soud spatřuje v tom, že
soudy nižších stupňů při hodnocení subjektivní stránky žalovaného trestného
činu náležitě nezohlednily tu skutečnost, že obviněnému mělo být sděleno, že
společnosti Global Supply, a. s., bylo zástupci poškozené společnosti umožněno
ložiska, která u společnosti Global Supply, a. s., byla touto společností
označena jako padělky, doprodat. Tato skutečnost vyplývá z vyjádření
předloženého Ing. M. F., v rozhodné době předsedkyní statutárního orgánu Global
Supply, a. s., ze dne 14. 4. 2014, ze kterého vyplývá, že obviněnému „pri
stretnutí v S., ktoré sa konalo koncom roka 2009, povedala, že jediným
oprávneným používateľom ochrannej známky ZVL je spoločnosť ZVL SLOVAKIA, a. s.,
ktorá [jim] dala súhlas na dopredanie [jejich] ložísk označených ochrannou
známkou ZVL, preto ložiská, ktoré od [nich] kupuje neporušujú práva majiteľa
ochrannej známky ZVL ani spoločnosť ZVL SLOVAKIA, a. s.“ (srov. č. l. 848
spisu). Skutečnosti uváděné Ing. F. vyplývají i z výpovědi PhDr. J. M., v
rozhodné době zaměstnankyně společnosti Global Supply, a. s., která uvedla, že
se účastnila setkání Ing. F. s obviněným, které proběhlo v listopadu 2009, a že
„pánovi V. bolo oznámené, že aj on môže dopredať ložiská ZVL“ (srov. výpověď
svědkyně M. na č. l. 17 spisu dožádaného Okresního soudu ve Skalici založeného
na č. l. 816). Zároveň potvrdila, že na setkání se zástupci společnosti ZVL
bylo dohodnuto, že společnost Global Supply, a. s., může doprodat ložiska
označená značkou ZVL (srov. rovněž výpověď svědkyně M. na č. l. 17 spisu
dožádaného Okresního soudu ve Skalici založeného na č. l. 816). Obdobně
obviněný při svém výslechu při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne
17. 4. 2014 uvádí, že mu paní F. řekla, že „se tím vůbec [nemá] zabývat, že
tyto světle modré krabičky [má] doprodat“ (srov. č. l. 857 spisu). Rovněž
zástupci poškozené společnosti, konkrétně Ing. J. R., statutární orgán a člen
představenstva společnosti ZVL SLOVAKIA, a Ing. M. M., od března 2013 jednatel
společnosti Ochranná znánka, s. r. o., která byla zřízena za účelem ochrany
ochranné známky ZVL, a člen statutárního orgánu poškozené společnosti,
potvrzují tu skutečnost, že společnosti Global Supply, a. s., bylo dovoleno
doprodat ložiska, která zástupci poškozené společnosti vyhodnotili jako
falzifikáty (srov. výpověď svědka R. na č. l. 670 spisu a výpověď svědka M. na
č. l. 1013 spisu). Obhájce obviněného přitom na tuto skutečnost, že byl
společnosti Global Supply, a. s., dán souhlas obviněnému s doprodejem ložisek,
poukazuje, konkrétně uvádí, že v takovém případě by měla být stíhána jiná
osoba, nikoliv obviněný (srov. jeho závěrečnou řeč z hlavního líčení konaného
před nalézacím soudem dne 17. 4. 2014 na č. l. 861 spisu, opakovaně na tuto
závěrečnou řeč přitom odkazuje ve svých dalších podáních – srov. doplnění
odvolání ze dne 15. 7. 2014 na č. l. 907 spisu a písemná verze závěrečného
návrhu obhajoby z 13. 8. 2015 na č. l. 1049 spisu). Sám obviněný ve svých
výpovědích poukazuje na „gentlemanské“ dohody uzavírané mezi Ing. F.
a zástupci
společnosti ZVL SLOVAKIA, konkrétně Ing. M. (srov. č. l. 858, 1023 spisu). Soudy nižších stupňů, ale předtím ani orgány činné v přípravném řízení
trestním, přesto této skutečnosti nevěnovaly pozornost. Obviněný ve své
výpovědi podané při hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 29. 8. 2012 přitom vysvětluje, proč pro něj Ing. M. F. byla věrohodnou osobou a tedy
se obracel v reakci na obdržení dopisu od poškozené společnosti na ni, když
uvádí, že Ing. F. byla dlouholetou zaměstnankyní jejich koncernu, rovněž
zdůvodňuje, proč se neobracel na ostatní dodavatele, a to s tím, že ti mu
dodávali menší množství ložisek, když uvedl, že „když [mu] někdo dodává asi půl
procenta z celkového objemu, tak [mu] je v podstatě jedno, kdo to je“ (srov. č. l. 667 spisu). Tuto část výpovědi ostatně potvrzuje i svědek T. J. P., jenž
pracoval ve společnosti WIKA, od níž rovněž měly pocházet zabavená ložiska, a
který ve své výpovědi učiněné při hlavním líčení konaném dne 1. 11. 2012 před
nalézacím soudem uvedl, že v roce 2009 činil objem obchodů mezi společnostmi
T.-V. a WIKA už jen několik tisíc euro, když v minulosti to bylo několik
desítek tisíc euro (srov. č. l. 734 spisu). V této souvislosti je rovněž třeba
poukázat na e-mail, který ke své obhajobě obviněný předložil a ze kterého
jednoznačně vyplývá, že situaci ohledně ložisek se společností Global Supply,
a. s., skutečně řešil. Rovněž soudy pominuly obhajobu obviněného směřující k
tomu, že na fakturách za předmětná ložiska je výslovně uvedeno, že pochází ze
zemí EU, což ho vedlo k závěru, že se o padělky nejedná (srov. např. doplnění
odvolání č. l. 1088 spisu). Ze shora uvedených hledisek však soudy nižších
stupňů obhajobu obviněného nehodnotily, dokonce odvolací soud dospěl k závěru,
že výslech svědkyně F. je nadbytečný (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Jak již bylo uvedeno shora, je povinností orgánů činných v přípravném řízení,
ale i nalézacího a odvolacího soudu vypořádat se náležitě s obhajobou
obviněného (§ 125 odst. 1 tr. ř.) a prokazovat se stejnou pečlivostí
skutečnosti svědčící nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného (§ 2
odst. 5 tr. ř.). Opačný postup orgánů činných v přípravném řízení a posléze
také obou nižších soudů v jejich odsuzujících rozsudcích, ke kterému podle
Nejvyššího soudu v tomto případě došlo, je v rozporu nejen s citovanými
ustanoveními trestního řádu, ale i s právem obviněného na spravedlivý proces
zakotveným v čl. 6 Úmluvy (srov. bod 11 tohoto usnesení).
31. Orgány činné v trestním řízení rovněž nevěnovaly pozornost
ztotožnění konkrétních ložisek s dodavatelem, od kterého je společnost
obviněného obdržela. Přitom pro posouzení subjektivní stránky se vzhledem ke
shora uvedenému jeví jako základní, kdo z již zmíněných dodavatelů předmětná
ložiska obviněnému Ing. V. V. dodal. Pokud tedy na základě dalšího řízení bude
zjištěno, že zabavená ložiska byla skutečně neoprávněně označena ochrannou
známkou ZVL a šlo tedy o padělky, bude nutné se podrobně zabývat ztotožněním
zabavených ložisek s fakturami, které obviněný předložil jako doklady o koupi
těchto ložisek (srov. č. l. 110 až 194 spisu). Na to, od které společnosti
pochází zabavená ložiska, totiž navazují výpovědi jednotlivých svědků. Bez
takého ztotožnění nelze porovnat, ve vztahu ke kterým ložiskům lze dovodit
úmyslné zavinění obviněného a v jaké míře. Pokud totiž měl obviněný vědomost o
tom, že ložiska, která mu dodávala společnost Global Supply, a. s., byla i v
období, které je mu kladeno za vinu, prodávána se souhlasem poškozené
společnosti, a to i v případě, že se jedná o ložiska, u kterých vznikala
pochybnost, zda nebyla neoprávněně označena ochrannou známkou ZVL (Slovakia),
jak je uvedeno shora, nelze usuzovat na úmysl obviněného uvádět do oběhu
ložiska neoprávněně označená ochrannou známkou, když tak měl činit s vědomím,
že poškozená společnost k tomu dala souhlas. Obdobně v případě ložisek
dodávaných společností WIKA se soudy nezabývaly obhajobou obviněného, který
poukazuje na skutečnost, že tato společnost je oficiálním distributorem
poškozené společnosti (srov. č. l. 668 spisu). Přitom zabavená ložiska
pocházejí podle předložených faktur i od této společnosti (srov. č. l. 374 –
376 spisu). Zástupce společnosti WIKA ve své výpovědi konané před nalézacím
soudem dne 1. 11. 2012 jednak potvrdil tu skutečnost, že ložiska nakupovali
přímo od poškozené společnosti (srov. č. l. 719 spisu), ale zejména uvedl, že
nikdy nevzniklo ani podezření, že by některé ložisko bylo „padělkem“ (srov. č. l. 734 spisu). Podle shora uvedeného tedy na jedné straně stojí oficiální
distributor poškozené společnosti, který ložiska ZVL odebírá podle svého
tvrzení pouze od poškozené společnosti, přičemž nikdy u nich nevzniklo ani
podezření, že by se mělo jednat o „padělky“, a na druhé straně jsou zřejmě i
ložiska, která byla dodána tímto distributorem zabavena a označena jako
„padělky“, resp. tato skutečnost nebyla v návaznosti na faktury založené ve
spise jednoznačně objasněna. V případě, že v průběhu dalšího řízení tedy bude
zjištěno, že předmětná ložiska dodaná obviněnému společností WIKA jsou
„padělky“, bude nutné vyčlenit z obžaloby a příp. i z výroku o vině nejen ta
ložiska, která dodala společnost Global Supply, a. s., u kterých byl obviněný
touto společností ubezpečen, že je může dále prodávat (srov. výpověď svědkyně
M. na č. l. 17 spisu dožádaného soudu založeného na č. l. 816 spisu a vyjádření
Ing. F. na č. l.
848 spisu), ale zřejmě rovněž ložiska dodaná společností WIKA,
neboť se bude třeba zabývat naznačeným rozporem, a tím, zda obviněný mohl být
minimálně srozuměn s tím, že ložiska dodávaná oficiálním distributorem
poškozené společnosti mohou být ve skutečnosti „padělky“.
32. Při hodnocení subjektivní stránky žalovaného trestného činu musí
orgány činné v přípravném řízení a případně i soudy nižších stupňů přihlédnout
také ke skutečnosti, že obviněný měl zkušenost s již předchozím trestním
řízením v obdobné věci ohledně ložisek ZVL, v němž byla podle jeho tvrzení věc
odložena. Toto jeho tvrzení podporuje sdělení Krajského ředitelství policie
Moravskoslezského kraje Policie ČR, územního odboru Frýdek-Místek, oddělením
hospodářské kriminality, ze kterého plyne, že trestní oznámení společnosti ZKL,
a. s., na obviněného bylo prověřováno pod ČSV: OVFM-6/2001, a posléze byla tato
věc podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena a v roce 2012 byl materiál skartován
(srov. č. l. 752 spisu). Také s těmito skutečnostmi je třeba se v dalším řízení
vypořádat, přičemž skartaci příslušného spisu nelze vykládat v jeho neprospěch,
ale naopak na základě pravidla in dubio pro reo v jeho prospěch.
33. Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že pokud za této situace bez
hodnocení shora naznačených skutečností dospěly orgány činné v přípravném
řízení a v návaznosti na ně i oba nižší soudy k závěru o naplnění subjektivní
stránky přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268
odst. 1 tr. zákoníku, je takový postup v rozporu s pravidlem in dubio pro reo,
vyplývajícím ze zásady presumpce neviny, a proto závěr o vině tímto přečinem
nemůže obstát. Pokud v trestní věci oba uvedené soudy nedostály požadavku
důsledného zhodnocení proti sobě stojících výpovědí obviněného (obžalovaného) a
vyjádření poškozené společnosti (podporovaného svědeckými výpověďmi jejích
zaměstnanců) a v této souvislosti pak zejména požadavkům vyplývajícím z práva
obviněného navrhnout důkazy a tomu odpovídající povinnosti soudů se s těmito
návrhy přesvědčivým způsobem vypořádat, neboť k tvrzením obviněného nebylo
provedeno dostatečné dokazování, některé jím navrhované podstatné důkazy byly
zamítnuty a jiné nebyly náležitě zhodnoceny, došlo tím ke krácení jeho práva na
obhajobu [§ 2 odst. 13 a § 33 odst. 1, 5 tr. ř., čl. 40 odst. 3 LPS a čl. 6
odst. 3 písm. c) a d) EÚLP] a řízení jako celek nebylo vedeno za respektování
zásad spravedlivého procesu, jehož jedním ze základních elementů je princip
„rovnosti zbraní“ (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2001
sp. zn. IV. ÚS 463/2000, uveřejněn pod č. 122 ve sv. 23 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
34. Z těchto důvodů odvolací soud pochybil, když dospěl při
přezkoumávání rozhodnutí nalézacího soudu k závěru, že obhajoba obviněného
nesměřovala k podstatě jednání, které je mu kladeno za vinu, stejně tak
odvolací soud pochybil, když prověření obhajoby nalézacím soudem hodnotil jako
pečlivé a dostatečné. Námitku obviněného týkající se toho, že dosud nebyla bez
důvodných pochybností prokázána existence subjektivní stránky projednávaného
přečinu, proto shledal Nejvyšší soud vzhledem ke všem shora uvedeným
skutečnostem důvodnou.