Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2014 o
dovoláních nejvyššího státního zástupce a obviněného Ing. R. S. proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 12 To 33/2013, který rozhodl
jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 6 T 8/2012, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se z podnětu dovolání nejvyššího státního
zástupce z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2013,
sp. zn. 12 To 33/2013, ve výroku, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 6 T 8/2012, ohledně obviněných J.
V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M., a ve zprošťujícím výroku týkajícím se
vyjmenovaných obviněných, včetně všech rozhodnutí na tyto zrušené výroky
obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc
obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
III. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. R. S.
o d m í t á .
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 1. 2013 sp. zn. 6 T 8/2012
uznal obviněné Ing. R. S., J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. za skutek
popsaný pod bodem I. vinnými trestným činem pletichy při veřejné soutěži nebo
dražbě (správný název je pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě) podle §
128a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve
znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009 – dále jen „tr. zákon“)
spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Obviněného Ing. R.
S. kromě toho za skutek pod body I. a II. uznal na vinu i trestným činem
zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), c), odst.
2 písm. a), c) tr. zákona, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1
tr. zákona, přičemž jeho dílčí útok pod bodem II. současně kvalifikoval i jako
zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropských společenství (nyní
poškození finančních zájmů Evropské unie) podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku
(zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), dílem dokonaný, dílem
nedokonaný, ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněného Ing. R. S. Krajský soud v Hradci Králové za všechny výše uvedené
trestné činy odsoudil podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1
tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst.
3 tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Vedle toho mu
uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkce ve státní samosprávě a člena hodnotící komise ve výběrovém
řízení na dobu 6 let. Zbylým obviněným Krajský soud v Hradci Králové shodně
každému vyměřil podle § 128a odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 2
let a jeho výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil
na zkušební dobu 3 let. Všem rovněž uložil podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1
tr. zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu člena hodnotící
komise ve výběrovém řízení na dobu 5 let.
Podle zestručněných skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchali
obvinění trestné činy tím, že:
I. dne 23. 10. 2009 v Městském úřadu v Ž. obvinění J. V., J. B., Ing. M. S. a
Ing. J. M. jako členové hodnotící komise pro posouzení nabídek podaných v
zadávacím řízení na výběr dodavatele stavby k veřejné zakázce „Regenerace a
revitalizace veřejného prostranství včetně veřejné zeleně a parkovacích ploch –
pěší zóna Ž. – dodavatele stavby II“, které bylo vyhlášeno veřejným zadavatelem
městem Ž. formou podlimitního řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, a obviněný Ing. R. S., který byl do této komise jmenován jako
zástupce veřejného zadavatele z titulu funkce místostarosty města Ž., jehož
povinností podle § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, bylo spravovat
majetek obce účelně a hospodárně, jako předseda této hodnotící komise, úmyslně
jako nepřijatelnou vyřadili ekonomicky nejvýhodnější nabídku obchodní
společnosti AGILE, spol. s r. o., s nabízenou cenou 10 816 868,- Kč pod
záminkou, že jí uváděné datum zahájení prací nezaručuje dokončení díla v
zadavatelem stanoveném termínu, ačkoli fakticky nabídka tohoto uchazeče
splňovala veškeré požadavky uvedené v zadávací dokumentaci včetně zahájení a
ukončení stavby, a tím umožnili ve výběrovém řízení zvítězit obchodní
společnosti TESTA, s. r. o., se kterou byl osobně i ekonomicky provázán
obviněný Ing. R. S., jenž zbylé členy komise upozornil na údajnou možnost
nesplnění časového termínu obchodní společností AGILE, spol. s r. o. V důsledku
jednání obviněných dne 19. 11. 2009 město Ž. uzavřelo smlouvu o dílo až s
druhým ekonomicky nejvýhodnějším uchazečem – obchodní společností TESTA, s. r.
o., za cenu 18 151 078 Kč, přičemž tato firma vzápětí dne 11. 12. 2009 uzavřela
smlouvu se subdodavatelem, kterým byla právě neoprávněně vyřazená obchodní
společnosti AGILE, spol. s r. o., o realizaci předmětu veřejné zakázky za 12
298 950,- Kč, čímž bezpracně pro sebe získala prospěch ve výši 5 852 128,- Kč.
II. Obviněný Ing. R. S. téhož dne a na stejném místě na počátku jednání výše
uvedené hodnotící komise vědomě podepsal písemné prohlášení o nepodjatosti
člena hodnotící komise, přestože fakticky měl osobní vazby na jediného
jednatele a společníka obchodní společnosti TESTA, s. r. o., která byla jedním
z uchazečů, a současně pro tuto společnost od roku 2008 vykonával za úplatu na
základě příkazní smlouvy účetní a ekonomické poradenství, zpracovával mzdovou
agendu a personalistiku a zastupoval společnost před orgány státní správy. Ing.
R. S. se nechal zvolit předsedou hodnotící komise, vedl průběh jejího jednání a
podílel se na výběru nejvýhodnější nabídky i na nezákonném vyřazení té
ekonomicky nejvýhodnější z nich. Uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že
veřejná zakázka má být financována na základě již uzavřené smlouvy o poskytnutí
dotace z finančních prostředků strukturálního fondu Evropské unie – Evropského
fondu pro regionální rozvoj, a to až do výše 19 627 429,- Kč, a že jím
nepravdivě vyplněný doklad o nepodjatosti bude příjemcem dotace předložen
jejímu poskytovateli jako pravdivý, dokladující zákonný průběh výběrového
řízení o veřejné zakázce. Mimo jiné i z titulu jeho postavení druhého
místostarosty města Ž., v jehož působnosti byly investice včetně dotací, mu
přitom bylo známo, že příjemce dotace je povinen postupovat při výběru
dodavatelů pro uskutečnění projektu v souladu se zákonem č. 137/2000 Sb., o
veřejných zakázkách, a že svým jednáním zákonný průběh výběrového řízení
porušil. Z finančních prostředků Evropské unie následně došlo po uzavření
smlouvy o dílo s obchodní společností TESTA, s. r. o., k vyplacení částky 724
795,40 Kč a další úhrady byly Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže zastaveny
poté, co vyšlo jednání obviněných najevo. Dne 25. 1. 2011 navíc zmíněný úřad
uložil městu Ž. za porušení zákona č. 137/200 Sb., o veřejných zakázkách,
pokutu ve výši 250 000,- Kč.
Vrchní soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16.
7. 2013, sp. zn. 12 To 33/2013, z podnětu odvolání obviněných zrušil napadený
rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. řádu a podle § 259 odst. 3
písm. a) tr. řádu ve věci sám znovu rozhodl. Obviněného Ing. R. S. uznal vinným
stejně jako soud prvního stupně, jehož skutková zjištění převzal beze změny,
oproti rozsudku soudu prvního stupně ale opravil nepřesně citovaný název
trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst.
1, 2 písm. b) tr. zákona a upřesnil, že trestný čin poškození finančních zájmů
Evropských společenství (název trestného činu ponechal beze změny) podle § 260
odst. 1, 5 tr. zákoníku zůstal ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku
(soud prvního stupně tento trestný čin chybně označil za dílem dokonaný).
Obviněnému Ing. R. S. odvolací soud uložil o rok mírnější trest odnětí svobody
a omezil mu dříve obsáhle uložený trest zákazu činnosti jen na zákaz výkonu
činnosti člena hodnotící komise ve výběrovém řízení (vypustil zákaz výkonu
funkce ve státní správě) a zkrátil jeho výměru na 5 let. Oproti tomu obviněné
J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. Vrchní soud v Praze podle § 226 písm. b)
tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek pod bodem I., v němž byl spatřován
trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1,
2 písm. b) tr. zákona.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli v zákonné lhůtě dovoláním nejvyšší státní
zástupce a obviněný Ing. R. S., který tak učinil prostřednictvím obhájce JUDr.
Jiřího Císaře.
1) K dovolání nejvyššího státního zástupce:
Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněných J. V., J. B.,
Ing. M. S. a Ing. J. M. a směřoval ho proti výroku, kterým byl ohledně těchto
obviněných zrušen rozsudek soudu prvního stupně, a proti nově vynesenému
zprošťujícímu výroku.
Dovolání nejvyšší státní zástupce opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, protože podle něj rozhodnutí odvolacího soudu ve věci J. V.,
J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Konkrétně namítl, že zprošťující rozhodnutí Vrchního soudu v Praze argumentačně
postavené na údajně chybějící subjektivní stránce neodpovídá skutkovým
zjištěním a je v extrémním nesouladu s výsledky dokazování, které naopak svědčí
jednoznačně o tom, že výše jmenovaní obvinění byli při svém úmyslném rozhodnutí
o neoprávněném vyloučení nabídky obchodní společnosti AGILE, spol. s r. o., z
veřejné soutěže přinejmenším srozuměni s tím, že tak opatří prospěch vítězné
společnosti TESTA, s. r. o. Nejvyšší státní zástupce poukázal na skutečnost, že
všichni obvinění již v minulosti v obdobných výběrových řízeních rozhodovali a
pro žádného z nich nebyla pravidla zadávacího řízení ničím novým. V předmětné
kauze bylo všem obviněným známo, že jsou jako členové hodnotící komise vázáni
stanovenými kritérii, tato kritéria znali, a proto museli vědět, že nabídka
obchodní společnosti AGILE, spol. s r. o., je splňuje, a to včetně termínu
zahájení prací. Přesto vědomě a se záměrem přidělit zakázku tzv. „zájmovému“
subjektu vyřadili její nabídku z veřejné soutěže a rozhodli v rozporu s
požadavky zakotvenými v § 76 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o veřejných zakázkách)
tak, že vítězem je obchodní společnost TESTA, s. r. o.
Nejvyšší státní zástupce dále argumentoval tím, že odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu je nelogické a vnitřně rozporné, protože obviněný Ing. R. S.
se dopustil totožného jednání jako zproštění obvinění a na rozdíl od nich byl
odvolacím soudem uznán vinným. Navíc odvolací soud dospěl k odlišnému závěru o
vině obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M., ačkoli neprovedl ve
veřejném zasedání žádné nové důkazy a z důkazů provedených soudem prvního
stupně zopakoval jen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, sp.
zn. 62 Af 66/2011, který nemá pro řešení otázky naplnění subjektivní stránky
žalovaného trestného činu žádný bezprostřední význam. Odvolací soud akceptoval
obhajobu obviněných, že vyřazením ekonomicky nejvýhodnější nabídky nechtěli
opatřit jinému prospěch, ale přitom zjevně pominul, že obchodní společnost
AGILE, spol. s r. o., byla vyřazena neoprávněně i z pohledu kritéria zahájení a
dokončení stavby, kterým obvinění argumentovali jako nesplněným. Zadavatel
požadoval termín zahájení prací v období listopadu nebo prosince 2009 a
ekonomicky nejvýhodnější nabídka obchodní společnosti AGILE, spol. s r. o., jej
bez pochyb splňovala, neboť s ohledem na co nejrychlejší dokončení díla
jmenovaná společnost navrhla zahájení prací v nejčasnějším možném termínu, a to
již dne 2. 11. 2009, když den 1. 11. 2009 připadal na neděli. Termín dokončení
a předání stavby pak zadavatel stanovil na 15. 12. 2010 a 23. 12. 2010 a stejné
termíny AGILE, spol. s r. o., převzala do své nabídky.
V závěru dovolání nejvyšší státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle §
265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil
napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl zrušen rozsudek soudu
prvního stupně ohledně obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M., a také
v jeho zprošťujícím výroku a přikázal Vrchnímu soudu v Praze se odvoláním
vyjmenovaných obviněných znovu zabývat a rozhodnout o nich.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se v zákonné lhůtě písemně vyjádřili
prostřednictvím obhájce obvinění J. V. a J. B.
Obviněný J. V. dovolací námitky nejvyššího státního zástupce označil za
nedůvodné a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze měl za správné a zákonné.
Argumentoval tím, že trestní řád v § 259 odst. 3 nestanoví, jaký důkaz musí
odvolací soud provést, aby mohl zásadně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
K chybějící subjektivní stránce obviněný J. V. uvedl, že ve věci činný státní
zástupce pochybil již tím, když spojil jeho jednání s jednáním obviněného Ing.
R. S., přestože šlo o diametrálně odlišné věci. Zatímco u obviněného Ing. R. S.
bylo prokázáno sepjetí s obchodní společností TESTA, s. r. o., u zbylých
obviněných nikoli. Navíc nebylo prokázáno ani to, že by všichni věděli o
provázanosti obviněného Ing. R. S. s jedním z uchazečů o veřejnou zakázku.
Obviněný J. V. zopakoval svou obhajobu, že společně se zbývajícími obviněnými
rozhodl o vyřazení ekonomicky nejvýhodnějšího uchazeče pouze z přesvědčení, že
nesplní podmínky včasného dodání díla, čímž zmaří čerpání dotace z evropských
fondů. Odvolací soud tak správně dovodil nedostatek jeho zavinění ve vztahu ke
škodlivému následku.
Obviněný J. V. dále poukázal na to, že nejvyšší státní zástupce nedůvodně
podřadil své dovolací námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve
skutečnosti neuplatnil právní námitky, ale jen námitky skutkové, které však pod
citovaný dovolací důvod nespadají. Dovolací soud nemůže přezkoumávat skutkový
závěr Vrchního soudu v Praze o tom, že obviněný J. V. a zbylí obvinění, kteří
byli v této věci zproštěni obžaloby, nebyli ve své roli členů hodnotící komise
ovlivněni spoluobviněným Ing. R. S. a rozhodli podle svého uvážení bez znalosti
propojení jmenovaného na obchodní společnost TESTA, s. r. o. Zprošťující výrok
Vrchního soudu v Praze vychází právě z těchto skutkových zjištění, která je
nutno brát jako neměnná, a byl jejich logickým vyústěním.
Závěrem svého vyjádření obviněný J. V. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce odmítl jako nedůvodné.
Stejný návrh Nejvyššímu soudu učinil i obviněný J. B. Ve vyjádření k dovolání
nejvyššího státního zástupce zopakoval svou obhajobu, že jednal ve snaze
dodržet nejen všechny podmínky zadávacího řízení, ale i podmínky pro čerpání
dotace z evropského fondu, z jehož prostředků měla být stavba zásadně
financována. Tvrzení nejvyššího státního zástupce, že společně se zbylými
obviněnými záměrně přiřknul zakázku zájmovému subjektu, obviněný J. B. označil
za desinterpretaci. S nejvyšším státním zástupcem nesouhlasil ani v tom, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu je rozporuplné a nelogické. Zdůraznil, že
obvinění, kterých se týká zprošťující výrok, nedisponovali stejnými informacemi
jako odsouzený Ing. R. S. a nebyli na rozdíl od něj na výsledku řízení osobně a
finančně zainteresováni.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání nejvyššího státního
zástupce splňuje všechny formální a obsahové podmínky, zvažoval, zda konkrétní
argumenty, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opřel, lze podřadit pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který odkazuje. Toto
zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. řádu).
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud
připomíná, že podle ustálené judikatury je dán v případech, kdy rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k
nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v
právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva,
nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto
dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde
o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve
skutkové větě výroku o vině popsán, anebo naopak jde o trestný čin, ač obviněný
byl obžaloby zproštěn. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak
ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního
práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných
právních odvětví. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z
toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu ani z jiných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
řádu nelze zásadně přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6
tr. řádu. Nejvyšší soud může zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a
druhého stupně jen zcela výjimečně, a to tehdy, jestliže skutková zjištění
soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy (srovnej rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005 sp. zn. III. ÚS 578/2004 nebo ze dne 20. 9.
2006 sp. zn. I. ÚS 553/2005 a další). Takový rozpor je dán zejména tehdy, když
skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z nich,
případně jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě
byla učiněna, apod.
Z pohledu výše vymezených kritérií je zřejmé, že námitky nejvyššího státního
zástupce směřující vůči právnímu závěru odvolacího soudu o nenaplnění
subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pletichy při veřejné
soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona odpovídají
uplatněnému dovolacímu důvodu. Přitom je třeba mít i na paměti, že právní
posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na
skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozsudku a jsou blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V tomto smyslu je třeba
vždy posuzovat i zmíněný extrémní rozpor skutkových zjištění soudu s
provedenými důkazy a navazující extrémní rozpor skutkových zjištění s právními
závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne
17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál.
a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III.
ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov.
rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvod k odmítnutí dovolání
nejvyššího státního zástupce, přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu z
jeho podnětu zprošťující výrok napadeného rozhodnutí a také jemu předcházející
řízení. Po provedeném přezkumu zjistil, že dovolání je důvodné.
V posuzované věci odvolací soud dospěl k diametrálně odlišnému závěru o vině
obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M., nežli soud nalézací.
Jmenované obviněné odvolací soud podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil
obžaloby z trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §
128a tr. zákona s odůvodněním, že skutek sice objektivně znaky uvedeného
trestného činu vykazuje, ale těmto obviněným nebyl na rozdíl od obviněného Ing.
R. S. prokázán úmysl neoprávněným vyřazením obchodní společnosti AGILE, spol. s
r. o., opatřit uchazeči TESTA, s. r. o., značný prospěch, a proto nebyla
naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu, jejímž obligatorním
znakem je úmyslné zavinění ke všem znakům základní skutkové podstaty.
Nejvyšší soud připomíná, že u skutkové podstaty trestného činu pletichy při
veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zákona je nezbytné
prokázat úmyslné zavinění pachatele zahrnující základní znaky této skutkové
podstaty, kterými jsou sjednání přednosti jednomu ze soutěžitelů na úkor jiných
soutěžitelů v souvislosti s veřejnou soutěží, ale i tzv. druhý úmysl pachatele
způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch. Ke způsobení
škody nebo opatření prospěchu přitom nemusí dojít a není ani stanovena
minimální výše hrozícího škodlivého následku. Z hlediska kvalifikované skutkové
podstaty podle § 128a odst. 2 písm. b) tr. zákona pak postačí k přičtení
těžšího následku v podobě způsobení značné škody nebo získání značného
prospěchu pro sebe nebo pro jiného zavinění z nedbalosti.
Závěr o zavinění pachatele v době činu je závěrem právním, musí však mít,
stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu, opodstatnění ve
skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Na zavinění
a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu a důkazů z
tohoto hlediska významných, které je nutné v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu
pečlivě hodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu. Okolnosti subjektivního
charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy,
ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah
pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
V napadeném rozsudku absentuje poukaz na konkrétní okolnosti případu, pro které
odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k jinému právnímu závěru o
formě zavinění obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. ke škodlivému
následku, který nastal v důsledku toho, že úmyslně neoprávněně vyřadili
ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Odvolací soud sice konstatoval na straně č.
11, že shledal vady v hodnotícím postupu soudu prvního stupně, který některé
důkazy hodnotil nesprávně a přiřadil jim neadekvátní důkazní váhu, které takové
konkrétní důkazy však měl na mysli, náležitě nespecifikoval. Zprošťující výrok
odvolací soud odůvodnil jen takto: „…po opakovaném rozboru důkazů, které
provedl soud prvního stupně a jejichž rozsah lze mít za konvenující § 2 odst. 5
tr. řádu, dospěl odvolací soud k odlišným skutkovým zjištěním a právním
závěrům. U obžalovaných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. neshledal ani
srozumění, ani smíření, ba ani lhostejnost ke skutkovou podstatou
předpokládanému následku, jímž je způsobení škody jinému nebo opatření
prospěchu sobě nebo jinému …“ (viz strana 15 rozsudku odvolacího soudu). Bližší
vysvětlení, v čem se jeho skutková zjištění liší od těch, která učinil soud
prvního stupně, z odůvodnění napadeného rozsudku vyčíst nelze. Navíc je tvrzení
o odlišných skutkových zjištěních v rozporu s tím, že na jiném místě odůvodnění
svého rozsudku odvolací soud konstatoval „ soud prvního stupně provedl důkazy v
potřebném rozsahu a zjistil skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné
pochybnosti“ (viz strana 11 shora rozsudku odvolacího soudu), a dále s tím, že
popis skutkových zjištění v odsuzující části napadeného rozsudku, která se týká
spoluobviněného Ing. R. S., doslova odpovídá skutkovým zjištěním popsaným ve
výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, a to včetně popisu jednání a
formy zavinění u zbylých obviněných. Je zde uvedeno, že všichni obvinění
úmyslně nedodrželi postup stanovený v § 76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách
a že neoprávněně vyřadili ekonomicky nejvýhodnější nabídku uchazeče obchodní
společnosti AGILE, spol. s r. o., čímž umožnili zvítězit obchodní společnosti
TESTA, s. r. o., a opatřili jí prospěch ve výši nejméně 5 852 128,- Kč.
Nejvyšší soud v souvislosti s otázkou učiněných jiných skutkových zjištění
Vrchnímu soudu v Praze připomíná také procesní ustanovení § 259 odst. 3 tr.
řádu, které je limitem pro vlastní meritorní rozhodování odvolacího soudu.
Podle něj odvolací soud může sám rozhodnout rozsudkem ve věci jen tam, kde může
učinit nové rozhodnutí na podkladě správně zjištěného skutkového stavu,
popřípadě skutkového stavu, který byl změněn na základě důkazů provedených
přímo před odvolacím soudem. Odvolací soud přitom nenahrazuje a ani nesmí
nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Doplnění dokazování ve veřejném
zasedání mu primárně slouží k tomu, aby mohl rozhodnout o odvolání, přičemž mu
nic nebrání v tom, aby i po jeho provedení zrušil napadený rozsudek a věc za
podmínek § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání
a rozhodnutí.
Na citované ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu navazuje § 263 odst. 6, 7 tr.
řádu, který přímo upravuje provádění důkazů před odvolacím soudem a postup
odvolacího soudu při jejich hodnocení v návaznosti na důkazy provedené a
zhodnocené soudem prvního stupně. Výslovně stanoví, že z hlediska změny nebo
doplnění skutkových zjištění je odvolací soud vázán hodnocením těch důkazů,
které provedl soud prvního stupně v hlavním líčení, a sám může hodnotit jen ty
důkazy, které znovu nebo nově provedl ve veřejném zasedání.
Z uvedeného vyplývá, že neprovede-li odvolací soud žádné důkazy, případně znovu
provede jen důkaz, který skutková zjištění soudu prvního stupně nijak
nezpochybňuje, nemůže změnit skutkový stav věci a je vázán hodnocením důkazů,
tak jak ho provedl soud prvního stupně. Ke změně rozhodných skutkových závěrů
nepostačuje jen formální provedení některých, zejména listinných, důkazů, jimiž
nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti.
V posuzovaném případě odvolací soud ve veřejném zasedání zásadní důkazy ohledně
subjektivní stránky neprovedl a z důkazů provedených soudem prvního stupně
znovu přečetl jen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, sp. zn.
62 Af 66/2011. Tento listinný důkaz, z něhož vyplývá, že obchodní společnost
AGILE, spol. s r. o., byla vyřazena z veřejné soutěže neoprávněně, správnost
skutkových zjištění soudu prvního stupně rozhodně nezpochybnil a pro závěr o
subjektivní stránce neměl zásadní význam. Za tohoto stavu věci, když odvolací
soud znovu nebo nově neprovedl důkazy přímo ovlivňující závěr o vině, nebyl
oprávněn vytvářet vlastní závěry o skutkovém stavu věci jen na základě toho, že
jinak hodnotil důkazy provedené nižším soudem a v návaznosti na to činit
odlišné blíže neodůvodněné závěry o subjektivní stránce posuzovaného trestného
činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2
písm. b) tr. zákona (shodně srovnej rozhodnutí publikovaná pod č. 57/1984 a č.
20/1997 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, Nejvyšší soud při hodnocení postupu
odvolacího soudu z hlediska, zda v posuzované věci je právní posouzení skutku
odvolacím soudem správné, vycházel ze skutkového stavu zjištěného nalézacím
soudem. Podle něj byli všichni obvinění jmenováni dne 1. 10. 2009 veřejným
zadavatelem městem Ž. do hodnotící komise pro posouzení nabídek podaných ve
zjednodušeném podlimitním řízení na výběr dodavatele stavby k veřejné zakázce
týkající se regenerace a revitalizace pěší zóny města. Při jednání této komise
dne 23. 10. 2009 všichni úmyslně označili za nepřijatelnou ekonomicky
nejvýhodnější nabídku obchodní společnosti AGILE, spol. s r. o., ačkoli
jmenovaný uchazeč splnil veškeré zadavatelem stanovené požadavky, a umožnili
tím zvítězit ve výběrovém řízení obchodní společnosti TESTA, s. r. o., která by
jinak v pořadí stanoveném podle hledisek daných zadavatelem skončila až na
druhém místě. S touto obchodní společností uzavřelo město Ž. dne 19. 11. 2009
smlouvu o dílo, a to za částku ve výši 18 151 078,- Kč. Obchodní společnost
TESTA, s. r. o., následně uzavřela na realizaci celého předmětu zakázky dne 11.
12. 2009 smlouvu s neoprávněně vyřazenou obchodní společností AGILE, spol. s r.
o., která provedla stavbu v zadavatelem stanoveném termínu, tedy do 15. 12.
2010, (přestože zahájila práce až po 11. 12. 2009), a to za cenu 12 298 950,-
Kč. Obchodní společnost TESTA, s. r. o., tak v příčinné souvislosti s jednáním
obviněných pro sebe bezpracně získala finanční prospěch ve výši 5 852 128,- Kč.
Obhajoba obviněných spočívala v tom, že AGILE, spol. s r. o., ucházející se o
zakázku s ekonomicky nejvýhodnější nabízenou cenou za dílo ve výši 10 816 868,-
Kč, nevyřadili s cílem prospět jinému uchazeči, a to obchodní společnosti
TESTA, s. r. o., o jejímž propojení na předsedu komise obviněného Ing. R. S.
ani nevěděli, ale výlučně z obavy, že nedodrží zadavatelem stanovený termín
dodání díla do 15. 12. 2010, na což byli při jednání komise upozorněni jejím
předsedou Ing. R. S. a Ing. J. Š., který byl jednání komise rovněž přítomen z
titulu svého postavení vedoucího odboru regionálního rozvoje a územního
plánování Městského úřadu v Ž. Argumentovali tím, že AGILE, spol. s r. o.,
plánovala realizovat zakázku za 59 týdnů a zahájení prací stanovila na 2. 11.
2009, ovšem k tomuto datu by se smlouva o dílo nestihla uzavřít, protože podle
zákona o veřejných zakázkách smí zadavatel uzavřít smlouvu s uchazečem, jehož
nabídka byla vybrána jako nejvhodnější, až uplynou lhůty pro podání námitek
neúspěšných uchazečů o zakázku, a jakékoli pozdější datum zahájení prací
vylučovalo při plánované době trvání stavby 59 týdnů dodržení stanoveného
termínu dodání stavby. Obvinění obhajovali svůj postup dále tím, že stavba měla
být primárně hrazena z evropských dotačních prostředků a oni se obávali toho,
aby tyto finanční prostředky město nemuselo vracet, pokud by stavba nebyla včas
ukončena.
Soud prvního stupně obhajobu obviněných neakceptoval s poukazem na to, že
všichni obvinění měli z dřívějška četné zkušenosti s prací v hodnotící komisi a
v hlavním líčení uvedli, že měli při svém rozhodování k dispozici celou
zadávací dokumentaci i kompletní nabídku všech uchazečů, takže si mohli
samostatně utvořit názor na to, zda je vyřazení obchodní společnosti AGILE,
spol. s r. o., v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Pro posouzení
subjektivní stránky jednání obviněných, kteří od počátku popírali úmysl
zvýhodnit jednoho uchazeče na úkor jiného, byla pro soud prvního stupně
podstatná skutečnost, že pokud by obvinění nahlíželi stejnou optikou na nabídku
obchodní společnosti TESTA, s. r. o., pozdějšího vítěze, ani ona by nesplňovala
podmínku včasného dokončení stavby. V jejím případě ale časové rozpětí pro
zahájení prací obvinění neoprávněně nezúžili a zvažovali pouze příznivější
variantu, že k podání námitek neúspěšných uchazečů o zakázku nedojde (blíže
srovnej stránku č. 36 rozsudku soudu prvního stupně).
Soud prvního stupně dále poukázal na argumentaci uvedenou v rozhodnutích
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (srovnej listy č. 803 - 817 a 835 - 837
spisu) a také v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 62
Af 66/2011, se kterou se plně ztotožnil. Jmenovaný úřad i správní soud jasně
konstatovaly, že nabídl-li vyloučený uchazeč zahájení plnění ke dni 2. 11.
2009, byl to termín odpovídající podmínkám zadavatele, které zněly tak, že
práce mají být zahájeny v období od listopadu do prosince 2009, a uchazeč proto
neměl být vyloučen. Zadavatel nemohl argumentovat tím, že termín zahájení
prací, jak jej ve své nabídce vyloučený uchazeč uvedl, tedy 2. 11. 2009, není
fakticky možný (s ohledem na lhůty stanovené zákonem o veřejných zakázkách k
podání námitek apod.), neboť tento stav vyvolal sám tím, že zahájení zadávacího
řízení umístil do doby, která zahájení realizace plnění podle návodu plynoucího
z výzvy k podání nabídek znemožňovala. Takový stav se nemůže projevit k tíži
uchazeče tak, že bude jeho nabídka vyřazena a uchazeč vyloučen. Uchazeč totiž
jen reagoval na zadavatelův požadavek. Pro posouzení věci tak není rozhodující,
že teprve dne 1. 10. 2009 bylo zadávací řízení na veřejnou zakázku schváleno
usnesením Rady města Ž. č. 3578/09 a že zadávací řízení bylo zahájeno výzvou k
podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení dne 5. 10. 2009.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud na podporu vázanosti skutkových zjištění
soudu prvního stupně na důkazy provedené v hlavním líčení upozorňuje na znění
bodu č. 3 Výzvy k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace k předmětné
veřejné zakázce (č. l. 325 spisu), z něhož jasně plyne, že město Ž. jako
zadavatel mělo právo změnit termín zahájení plnění veřejné zakázky, ovšem pouze
tak, aby byl dodržen s ohledem na uchazečem uvedenou dobu plnění limitní termín
pro dokončení předmětu veřejné zakázky a pro její předání. V kontextu uvedeného
Nejvyšší soud připomíná, že jako limitní termín pro dokončení zakázky zadavatel
stanovil den 15. 12. 2010 a jako limitní termín pro předání zakázky den 23. 12.
2010, a podle návrhů na smlouvu o dílo a časových harmonogramů, které byly
nutnou součástí nabídek všech uchazečů o zakázku, vyřazená obchodní společnost
AGILE, spol. s. r. o. a vítězná obchodní společnost TESTA, s. r. o., shodně
plánovaly počátek přípravných a bouracích prací na listopad 2009, dokončení
prací na den 15. 12. 2010 a předání díla na den 23. 12. 2010. Za zaznamenání v
souvislosti s výsledkem této veřejné zakázky nepochybně stojí i znění bodu 5.11
shora citované výzvy, z něhož vyplývá, že zadavatel požadoval, aby uchazeč ve
své nabídce specifikoval ty části veřejné zakázky, které má v úmyslu zadat
subdodavateli, a uvedl identifikační číslo tohoto subdodavatele, a jeho
konfrontace se zněním návrhu smlouvy o dílo zpracovaným uchazečem TESTA, s. r.
o., ve které není o tom, že by v podstatě celý předmět zakázky byl realizován
subdodavatelem, a to konkrétně dalším z uchazečů o zakázku obchodní společností
AGILE, spol. s r. o., ani zmínka, přestože posléze právě ona celou zakázku
zrealizovala, a to v termínu od 11. 12. 2009 do 15. 12. 2010.
Nejvyšší soud shrnuje, že odvolací soud zatím neprovedl a ani nenaznačil či
neuvedl žádný důkaz, pro který by shora popsaná skutková zjištění soudu prvního
stupně neobstála z hlediska jejich správnosti, úplnosti a návaznosti na
deklarovaný obsah provedeného dokazování, které je zachyceno ve spisovém
materiálu, s nímž se Nejvyšší soud seznámil. Odvolací soud proto neměl důvod
skutková zjištění soudu prvního stupně přehodnocovat, a to ani v rámci úvah o
tom, jaká forma zavinění byla prokázána u obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a
Ing. J. M. ve vztahu k vyřazení ekonomicky nejvýhodnější nabídky obchodní
společnosti AGILE, spol. s r. o., a neoprávněné zvýhodnění obchodní společnosti
TESTA, s. r. o.
Přestože závěr o zavinění je závěrem právním, musí vycházet ze skutkového stavu
věci a mít oporu v provedených důkazech. Jestliže skutková zjištění soudu
prvního stupně nedoznala v odvolacím řízení změny a vyznívají podle jeho závěrů
tak, že obvinění J. V., J. B.a, Ing. M. S. a Ing. J. M. úmyslně vyřadili na
popud obviněného Ing. R. S. nabídku AGILE, spol. s r. o., o které věděli, že je
podle všech hodnotících kritérií nastavených zadavatelem veřejné zakázky
ekonomicky nejvýhodnější, jsou právní závěry odvolacího soudu o tom, že
obvinění svým jednáním nenaplnili subjektivní stránku skutkové podstaty
trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst.
1, 2 písm. b) tr. zákona, nepřesvědčivé a ve skutkovém ději nemají oporu. Pokud
bylo podle nalézacího soudu bez pochybností prokázáno, že všichni členové
hodnotící komise jednomyslným rozhodnutím znemožnili uchazeči s ekonomicky
nejvýhodnější nabídkou, který splnil všechny podmínky zadavatele, pokračovat v
soutěži o veřejnou zakázku a úmyslně ho pod zcela nedůvodnou záminkou vyřadili,
pak lze z jejich jednání usuzovat nejen na srozumění s tím, že dalším
uchazečům, kteří by jinak v soutěži neuspěli, dali přednost na úkor uchazeče
neoprávněně vyřazeného, ale logicky i s tím, že pozdějšímu vítězi soutěže
opatřili finanční prospěch plynoucí ze získání zakázky. Z pohledu naplnění
subjektivní stránky činu je přitom nerozhodné, co obviněné k takovému kroku
motivovalo, zda znali propojení předsedy komise Ing. R. S. na uchazeče, kterému
pomohli zvítězit, a zda si byli vědomi výše finančního prospěchu, který tím
zvýhodněnému uchazeči zajistili. Prvně zmíněné okolnosti totiž nacházejí svůj
odraz až v úvahách o míře škodlivosti spáchaného trestného činu a přiměřeném
trestu za něj, výše prospěchu je pak okolností podmiňující použití vyšší
trestní sazby a u ní postačí, je-li pokryta zaviněním ve formě nevědomé
nedbalosti.
Nejvyšší soud uzavírá, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v části
týkající se obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. trpí vadou, pro
kterou nelze mít právní posouzení skutku za správné ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce
zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu ve
všech výrocích týkajících se obviněných J. V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M.,
a zrušil i rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, která tím ztratila
podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci se Vrchní soud v Praze vypořádá se všemi
rozhodnými skutečnostmi a právními závěry, na které Nejvyšší soud shora
poukázal, a ve věci znovu rozhodne. Nejvyšší soud nepředjímá rozhodnutí
odvolacího soudu, ale upozorňuje pro případ, že odvolací soud opakovaně dospěje
k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se obviněných J.
V., J. B., Ing. M. S. a Ing. J. M. trpí vadami zakládajícími kasační důvod
podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu, na jeho povinnost jasně uvést, v čem
jsou skutková zjištění soudu prvního stupně nesprávná, proč je jím provedené
hodnocení důkazů nelogické a kterým důkazům soud prvního stupně přiřkl
neadekvátní váhu. Současně musí odvolací soud pečlivě zvážit, zda případné nově
zjištěné nedostatky skutkových zjištění rozsudku soudu prvního stupně jsou či
nejsou odstranitelné doplněním dokazování ve veřejném zasedání, a to v rozsahu
vymezeném shora zmíněným § 263 odst. 6, 7 tr. řádu (shodně srovnej rozhodnutí
publikovaná pod č. 57/1984, č. 1/1996 – II. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.).
Zcela na závěr Nejvyšší soud pro úplnost upozorňuje na své rozhodnutí
publikované pod č. 53/1992 – I. Sb. rozh. tr., ve kterém jasně konstatoval, že
odvolací soud nemůže zrušit odvoláním napadený rozsudek jen z toho důvodu, že
sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu
přicházejícím výsledkem, pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení
důkazů důsledně podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení
všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná úplná
skutková zjištění.
2) K dovolání obviněného Ing. R. S.:
Obviněný Ing. R. S. dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
a), c), e), g) a l) tr. řádu. Přitom Vrchnímu soudu v Praze vytknul, že se ve
svém rozhodnutí spokojil s odstraněním formálních vad rozsudku soudu prvního
stupně, ale nenapravil zásadní procesní chyby v řízení, které mu předcházely a
byly v odvolání namítány, naopak sám se dopustil dalšího procesního pochybení,
neboť rozhodoval v nesprávném složení senátu. Dále obviněný namítal vadné
právní posouzení skutku v bodech I. a II. s ohledem na chybějící subjektivní
stránku a v bodě II. rovněž s ohledem na použití pro něj přísnějšího pozdějšího
trestního zákoníku na místo trestního zákona účinného v době spáchání činu. V
závěru dovolání uplatnil i námitky skutkové s tím, že odvolací soud se s nimi
řádně nevypořádal.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu obviněný Ing. R. S.
konkrétně uvedl, že byl odňat svému zákonnému soudci, a to u soudů obou stupňů.
Nesprávně byl obsazen již senát soudu prvního stupně, a to v osobách
přísedících Libuše Matuškové a Bedřišky Mauerové, protože u Krajského soudu v
Hradci Králové vůbec neexistuje rozvrh práce pro přísedící. U odvolacího soudu
pak senát rozhodoval ve složení předseda senátu JUDr. František Roman, soudci
JUDr. Roman Krejčiřík a JUDr. Bohumil Kalát. Posledně jmenovaný soudce Vrchního
soud v Praze ovšem vůbec není členem senátu 12 To a nahradil bez vysvětlení
důvodu JUDr. Josefa Hlaváčka, jenž byl na předvolání k jednání u odvolacího
soudu uveden jako předseda senátu.
Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný Ing. R. S.
podřadil námitku, že neměl, přestože u něj byl dán s ohledem na závažnost
trestných činů, pro které byl stíhán, důvod nutné obhajoby, v době zahájení
trestního stíhání obhájce a poté, co si ho zvolil, nebyl tomuto obhájci v
rozporu s ustanovením § 160 odst. 2 tr. řádu do 48 hodin doručen opis usnesení
o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 9. 2011. Zmíněné usnesení bylo doručeno
pouze jemu a to dne 10. 10. 2011. Proti tomuto usnesení si osobně podal dne 13.
10. 2011 stížnost, kterou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v
Hradci Králové zamítla dne 31. 10. 2011. V odůvodnění sice uvedla, že obviněný
je zastoupen obhájcem JUDr. Jiřím Císařem, jehož si zvolil dne 14. 10. 2011,
ale opomněla, že obhájci nebylo předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání
nikdy doručeno, přestože dne 17. 10. 2011 byly policejní orgány činné v
trestním řízení o zvoleném obhájci informovány. S ohledem na to usnesení o
zahájení trestního stíhání doposud nenabylo právní moci. Ze skutečnosti, že
trestní stíhání skončilo vynesením odsuzujícího rozsudku, ačkoli fakticky
nebylo pravomocně zahájeno, obviněný Ing. R. S. dovodil i naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a potažmo i dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný Ing. R. S.
spatřoval v tom, že soudy obou stupňů při právní kvalifikaci skutku pod bodem
II. nesprávně aplikovaly § 16 odst. 1 tr. zákona, potažmo § 2 odst. 1 tr.
zákoníku, o použití zákona účinného v době spáchání trestného činu, neboť
chybně posoudily možnost aplikace § 88 odst. 1 tr. zákona ve vztahu k naplnění
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů
Evropských společenství podle § 129a odst. 1, 5 tr. zákona. V posuzovaném
případě je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby 5 – 12 let,
škoda velkého rozsahu. K té ale nedošlo, protože trestný čin zůstal ve stádiu
pokusu. Z tohoto skutkového zjištění obviněný dovozoval, že stupeň společenské
nebezpečnosti jeho činu nebyl podstatně zvýšen a skutek měl být posouzen jen
podle § 129a odst. 1, 4 tr. zákona. Soudy nižších stupňů oproti tomu nesprávně
uzavřely, že v tomto konkrétním případě použití § 88 odst. 1 tr. zákona není na
místě, takže je příznivější posoudit skutek jako zvlášť závažný zločin
poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákona.
Obviněný Ing. R. S. dále poukázal na to, že soudy nesprávně posoudily
subjektivní stránku trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné
dražbě podle § 128a tr. zákona. Zopakoval svou obhajobu, že rozhodně neměl v
úmyslu způsobit škodu zadavateli veřejné zakázky a prospět obchodní společnosti
TESTA, s. r. o., nýbrž postupoval v souladu se zadáním, ve kterém bylo striktně
stanoveno datum, do kdy musí být dílo dokončeno. Tuto podmínku nabídka obchodní
společnosti AGILE, spol. s r. o. nesplňovala, proto byla vyřazena. O tom, že si
toho byla sama vědoma, svědčí skutečnost, že proti rozhodnutí hodnotící komise
nepodala námitky. Její vyřazení nijak nesouviselo s obchodní společností TESTA,
s. r. o. Pro tu sice vykonával účetnické práce, ale prohlášení o nepodjatosti
vyplnil, protože neměl subjektivní pocit zaujatosti vůči kterémukoli z
uchazečů. Ostatně o vyřazení AGILE, spol. s r. o., rozhodla komise jednomyslně
a na nesplnění termínu dokončení díla, které by znemožnilo získání dotace,
upozornil členy komise Ing. J. Š., vedoucí odboru regionálního rozvoje a
územního plánování města Ž., nikoli dovolatel. K prohlášení o nepodjatosti
obviněný Ing. R. S. ještě namítl, že mu bylo dáno k podpisu až po zahájení
činnosti komise a nikoli před jejím prvním jednáním, jak zadavateli ukládá § 74
odst. 7 zákona o veřejných zakázkách. Rozporoval i skutkové tvrzení, že byl do
hodnotící komise nominován radou města Ž. jako zástupce veřejného zadavatele ve
smyslu § 74 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, s tím, že k němu nebyl
proveden žádný důkaz. V závěru dovolání obviněný Ing. R. S. poukázal na
argumentaci odvolacího soudu k důvodům, pro které byli zbývající spoluobvinění
zproštěni obžaloby, s tím, že stejné důvody lze vztáhnout i na něj, protože
hlasoval stejně jako oni.
Nejvyššímu soudu obviněný Ing. R. S. navrhl, aby zrušil napadený
rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal
odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, aby o věci v potřebném rozsahu
znovu jednal a rozhodl. (Ryze formulační vada alternativního návrhu na
přikázání věci odvolacímu soudu, přestože dovolatel navrhuje zrušit i rozsudek
soudu prvního stupně, nemá vliv na věcnou podstatu dovolání.) Dále navrhl, aby
předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon
rozhodnutí uložený mu napadeným rozhodnutím.
K dovolání obviněného Ing. R. S. se vyjádřil státní zástupce působící u
Nejvyššího státního zastupitelství. K námitce obviněného, že odvolací soud
nebyl správně obsazen, upozornil na rozvrh práce Vrchního soudu v Praze, z
něhož je patrné, že od 1. 7. 2013 byli vedením senátu 12 To pověřeni JUDr.
Josef Hlaváček a JUDr. František Roman, kteří zastávali rovnocenné postavení,
takže každý z nich mohl předsedat v řízení o odvolání obviněného. JUDr. Roman
Krejčiřík je členem senátu 12 To a pokud jde o JUDr. Bohumila Kaláta, ten je
členem senátu 11 To, který je podle rozvrhu práce určen jako zastupující pro
senát 12 To, takže složení senátu Vrchního soudu v Praze dne 16. 7. 2013
odpovídalo rozvrhu práce. Konkrétní obsazení senátu podléhá aktuálním
možnostem jednotlivých soudců, jak na to poukázal i nález Ústavního soudu ze
dne 2. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 3213/10, z něhož státní zástupce citoval.
Správně byl podle státního zástupce obsazen rovněž soud prvního stupně. Je sice
skutečností, že pro přísedící není zpracován rozvrh práce v takové formě jako
pro trestní senáty krajského soudu, ovšem pro zařazování přísedících do
jednotlivých senátů platí pravidla obsažená v rozvrhu práce, a ta byla v daném
případě dodržena.
K námitce týkající se nedoručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání
obhájci dovolatele ve lhůtě dané § 160 odst. 2 tr. řádu státní zástupce uvedl,
že jde pochopitelně o vadu řízení, ovšem na druhé straně předmětné usnesení
napadl sám obviněný stížností ještě dříve, než si obhájce zvolil, jeho
správnost byla zákonným způsobem přezkoumána a bylo zjištěno, že trestní
stíhání bylo zahájeno důvodně. Usnesení státní zástupkyní Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové, kterým byla stížnost obviněného zamítnuta a
které obsahuje úplné znění skutkových vět, bylo mezitím zvolenému obhájci
doručeno dne 3. 11. 2011. Obhájce JUDr. Jiří Císař se z něj zřejmě dostatečně
poučil o podstatě obvinění, protože ve spisovém materiálu není založena jeho
žádost o dodatečné doručení usnesení o zahájení trestního stíhání jeho klienta,
ačkoli tento advokát vykonával obhajobu obviněného Ing. R. S. až do
pravomocného skončení věci. Je tedy zřejmé, že řízení v této věci je zatíženo
vadou, kterou dovolatel namítá, ovšem tato vada nemohla mít žádný praktický
dopad na jeho postavení v trestním řízení a nemohla negativně ovlivnit výkon
jeho práv ani výsledek řízení. Kromě toho státní zástupce poukázal na fakt, že
tato vada je v podstatě neodstranitelná, neboť úvaha o novém trestním řízení
vedeném v této trestní věci jen pro závadu v doručení usnesení podle § 160 tr.
řádu postrádá jakýkoli racionální smysl.
K tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní
zástupce konstatoval, že námitka týkající se posouzení skutku pod bodem II. za
použití § 88 odst. 1 tr. zákona je lichá. Pro obviněného je jednoznačně
příznivější režim trestního zákoníku s ohledem na poměr sazeb u trestného činu
poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 129a odst. 1, 5 tr.
zákona a podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Zmiňovaná aplikace § 88 odst. 1
tr. zákona není automatická a v daném případě nehraje žádnou roli.
Zbývající námitky obviněného, které se týkaly skutkových okolností vyřazení
obchodní společnosti AGILE, spol. s r. o., z veřejné soutěže, státní zástupce
označil za irelevantní, protože nemohou naplnit žádný ze zákonem definovaných
důvodů dovolání. Navíc jsou totožné s námitkami, které dříve obviněný marně
uplatnil v řízení před soudy obou stupňů. Obviněný takto formulovaným dovoláním
zásadně nerespektuje povahu dovolacího řízení, které je určeno k nápravě zcela
specifických vad podřaditelných pod některý z dovolacích důvodů a není určeno k
dalšímu všeobecnému a komplexnímu přezkumu meritorního rozhodnutí, k čemuž
obviněný fakticky směřuje.
Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, bez
specifikace, kterou z jeho alternativ měl na mysli, by podle státního zástupce
mohl být naplněn pouze tehdy, pokud by byly porušeny procesní normy upravující
řízení před soudem druhého stupně, takovou vadu ale obviněný nenamítl. Druhá
alternativa by předpokládala zamítnutí obviněným řádně podaného opravného
prostředku navzdory tomu, že v řízení v prvním stupni existovala některá z vad
zakládajících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. K
tomu státní zástupce uvedl, že žádná taková vada zjištěna nebyla.
Nejvyššímu soudu státní zástupce s ohledem na výše uvedené závěry
navrhl, aby dovolání obviněného Ing. R. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. řádu.
Své vyjádření k dovolání obviněného Ing. R. S. Nejvyššímu soudu
poskytla i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci
Králové, která věc dozorovala v přípravném řízení a intervenovala v ní v řízení
před soudem prvního stupně. Nad rámec argumentů státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství doplnila, že policejní komisař skutečně formálně
pochybil tím, že obhájci obviněného JUDr. Jiřímu Císaři do 48 hodin od jeho
zvolení nedoručil opis usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 9.
2011. Ovšem toto pochybení zhojil tím, že dne 22. 11. 2011 krátkou cestou
doručil opis předmětného usnesení Mgr. Vojtěchu Jakovcovi advokátnímu
koncipientovi JUDr. Jiřího Císaře, který v zastoupení zvoleného obhájce
nahlížel do spisového materiálu v kanceláři Útvaru odhalování a korupce a
finanční kriminality, SKPV, expozitura Hradec Králové a pořizoval si jeho
kompletní fotokopii. Ke svému vyjádření státní zástupkyně připojila úřední
záznam datovaný dnem 23. 1. 2014 a sepsaný vrchním komisařem kpt. Bc. Martinem
Vídeňským, ve kterém jmenovaný komisař písemně zaznamenal výše uvedené
skutečnosti.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného Ing. R. S. bylo podáno oprávněnou
osobou, prostřednictvím obhájce, včas a na správném místě, kde je třeba ho
učinit, a že obsahuje trestním řádem stanovené nutné náležitosti. Obviněný Ing.
R. S. dovoláním napadá rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný
prostředek obecně přípustný.
Nejvyšší soud dále zvažoval obsah vznesených námitek z toho pohledu, zda je lze
podřadit pod uplatněné dovolací důvody, případně pod jiné důvody dovolání
podle § 265b odst. 1 tr. řádu, a dospěl k závěru, že s výjimkou námitek, které
směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, jde o námitky
relevantně uplatněné, kterými je dovolací soud povinen se zabývat.
K vytýkané vadě, že soudy obou stupňů nerozhodovaly v náležitém
obsazení, kterou obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. a) tr. řádu, Nejvyšší soud konstatuje, že je zjevně nedůvodná.
Nejvyšší soud provedl důkaz rozvrhem práce Krajského soudu v Hradci
Králové pro rok 2012 (předseda jmenovaného soudu JUDr. Milan Bořek rozvrh pro
rok 2012 stanovil dne 19. 12. 2011 pod Spr 5635/2011), a zjistil, že složení
senátu, který věc obviněného rozhodoval v prvním stupni, tomuto rozvrhu přesně
odpovídá. Senát byl složen z JUDr. Luboše Sováka předsedy senátu 6 T, do
kterého věc obviněného napadla podle předem daného způsobu rozdělování věcí, a
dvou přísedících Libuše Matuškové a Bedřišky Mauerové, které podle téhož
rozvrhu byly jmenovitě zařazeny do senátu 6 T a podle předem nastavených
pravidel odvíjejících se od abecedně uspořádaného pořadníku přísedících, který
je přílohou č. 1 rozvrhu práce, byly určeny k projednání a rozhodnutí věci
obviněného.
Rovněž senát Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval jako soud
odvolací, byl náležitě obsazen. Nejvyšší soud si k prověření této skutečnosti
vyžádal zprávu od místopředsedy Vrchního soud v Praze JUDr. Vladimíra Vočky,
Ph.D., kterou k důkazu v neveřejném zasedání přečetl a má ji za věrohodnou.
Místopředseda Vrchního soudu v Praze přípisem ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. Tpj
77/2014, Nejvyššímu soudu sdělil, že věc obviněného Ing. R. S. byla přidělena v
souladu s rozvrhem práce pro rok 2013 do odvolacího senátu 12 To a zde byl
pověřen k jejímu referování soudce JUDr. Milan Krejčiřík. Jednání za tohoto
soudce nařizoval vedoucí předseda senátu JUDr. Josef Hlaváček. Ten ale v době
konání veřejného zasedání čerpal řádnou dovolenou, a to od 8. 7. do 26. 7.
2013, takže samotnému projednání věci posléze předsedal zastupující předseda
senátu JUDr. František Roman. Jako třetí pak v senátu na místo JUDr. Josefa
Hlaváčka zasedl v souladu s rozvrhem práce člen zastupujícího senátu 11 To
soudce JUDr. Bohumil Kalát.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu podle obviněného
spočívá v tom, že jeho obhájci nebyl doručen opis usnesení o zahájení trestního
stíhání ze dne 15. 9. 2011 ve lhůtě dané § 160 odst. 2 tr. řádu a ani později,
přestože řízení se konalo o trestných činech zakládajících důvod nutné
obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. řádu. Nejvyšší soud poté, co se seznámil se
spisovým materiálem a provedl důkaz úředním záznamem vrchního komisaře kpt. Bc.
Martina Vídeňského (č. l. 53 dovolacího spisu) a vyjádřením obhájce obviněného
JUDr. Jiřího Císaře (č. l. 62 dovolacího spisu) dospěl k závěru, že přípravné
řízení bylo zatíženo vytýkanou procesní vadou, ale tato vada sebou nenese
porušení ustanovení o nutné obhajobě, jak ho má na mysli dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, jenž je dán tehdy, neměl-li obviněný v řízení
obhájce, ač ho podle zákona mít měl, neboť jak je zřejmé již z toho, co bylo
uvedeno shora, obviněný Ing. R. S. v rozhodné době měl obhájce, kterého si
zvolil. Navíc zjištěná vada v postupu orgánů činných v trestním řízení byla
následně materiálně zhojena, jak bude níže vysvětleno, a to bez ohledu na
spornou skutečnost, zda vrchní komisař kpt. Bc. Martin Vídeňský krátkou cestou
předal opis usnesení o zahájení trestního stíhání advokátnímu koncipientovi
obhájce JUDr. Jiřího Císaře Mgr. Vojtěchu Jakovcovi dne 22. 11. 2011 krátce
před konáním výslechu obviněného a jen to zapomněl písemně na originál tohoto
rozhodnutí založený ve spise poznamenat, jak uvedl v úředním záznamu ze dne 23.
1. 2014. Způsob výkonu obhajoby i skutečnost, že námitku o neoznámení usnesení
o zahájení trestního stíhání obhájci obviněný poprvé uplatnil až v dovolacím
řízení, podle Nejvyššího soudu věrohodnost obsahu záznamu sepsaného vrchním
komisařem nevylučují, ovšem obhájce obviněného JUDr. Jiří Císař přípisem ze dne
3. 3. 2014 popřel, že by jeho koncipient usnesení o zahájení trestního stíhání
osobně od vrchního komisaře převzal nebo si sám pořídil jeho kopii ze spisu,
takže s potřebnou mírou jistoty nelze uzavřít, že předmětné rozhodnutí bylo
obhájci obviněného dodatečně doručeno.
Nejvyšší soud připomíná, že pod shora citovaný dovolací důvod nelze podřadit
každé porušení práva obviněného na obhajobu, ale jen takové, v jehož důsledku
neměl obviněný obhájce v době provádění úkonů trestního stíhání směřujících k
meritornímu rozhodnutí, jež je dovoláním napadeno, a které mělo na vydání
tohoto rozhodnutí faktický dopad (shodně srovnej rozhodnutí publikovaná pod č.
48/2003 a č. 23/2007 - II. Sb. rozh. tr.). Jinak řečeno, jde o případy, kdy
obviněný byl zkrácen na svých právech nejen formálně, ale i materiálně (srovnej
kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 6 Tdo 270/2012, ve
věci, ve které rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. II.
ÚS 3917/12, o odmítnutí ústavní stížnosti).
Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že policejní orgán v daném
případě zřejmě pochybil tím, že v pořádkové lhůtě 48 hodin stanovené v § 160
odst. 2 tr. řádu nedoručil zvolenému obhájci opis usnesení o zahájení trestního
stíhání, a řádně mu ho nedoručil ani později, jak je zřejmé i z písemného
vyjádření JUDr. Jiřího Císaře, který Nejvyššímu soudu sdělil, že opis usnesení
z iniciativy policejního orgánu neobdržel a nebyl předán ani jeho advokátnímu
koncipientovi Mgr. Vojtěchu Jakovcovi, když se dne 22. 11. 2011 seznamoval se
spisovým materiálem. Pochybila i státní zástupkyně Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové, která předčasně usnesením dne 31. 10. 2011,
sp. zn. 2 KZV 22/2011, zamítla po věcném přezkoumání stížnost obviněného, aniž
by vyčkala oznámení napadeného usnesení také jeho obhájci. K jejímu vadnému
postupu evidentně nedošlo záměrně, ale z nepozornosti, o čemž svědčí na straně
3 odůvodnění zmínka o tom, že státní zástupkyně vychází z mylné premisy, že
stížnost obviněný podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Císaře.
Nejvyšší soud již dříve konstatoval v rozsudku ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 5
Tz 12/2013, (obdobně i v rozsudku ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 5 Tz 9/2014), že
pokud policejní orgán nedoručí ve lhůtě 48 hodin počítané od okamžiku, kdy se
dozvěděl o zvolení obhájce, obhájci usnesení o zahájení trestního stíhání a
státní zástupce rozhodne o stížnosti obviněného do tohoto usnesení, aniž by
vyčkal jeho oznámení všem oprávněným osobám, byl tím porušen zákon v
neprospěch obviněného v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a), § 147 odst. 1
písm. b), § 148 odst. 1 písm. c) a § 160 odst. 2 tr. řádu. V návaznosti na
tento výrok Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení státního zástupce a státnímu
zástupci uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V obou
zmíněných případech Nejvyšší soud rozhodoval na samém počátku trestního
stíhání, protože obhájci obviněných iniciovali podání stížnosti pro porušení
zákona ihned poté, co pochybení orgánů činných v trestním řízení zjistili, a
zájem na odstranění nezákonného postupu se proto nedostal do kolize se zájmem
na stabilitě právních vztahů založených konečným pravomocným rozhodnutím ve
věci samé.
V posuzovaném případě ale nebylo až do pravomocného skončení věci obhájcem
namítáno nedoručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání a formálně
vadný postup orgánů činných v přípravném řízení proto nebyl a ani nemohl být, a
to i v důsledku nečinnosti obhájce, kterému musela být uvedená skutečnost
spočívající v nedoručení usnesení o zahájení trestního stíhání zcela zřejmá
nejpozději při doručení usnesení státní zástupkyně Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 2 KZV 22/2011,
relativně včas v průběhu přípravného řízení cestou podnětu k podání stížnosti
pro porušení zákona zhojen. Současně je zřejmé, že vytýkaná vada neměla z
pohledu materiální stránky negativní dopad na výkon obhajoby a spravedlivý
proces jako takový. Důvod nutné obhajoby u obviněného Ing. R. S. podle § 36
odst. 3 tr. řádu nastal dnem 10. 10. 2011, kdy mu bylo doručeno usnesení o
zahájení trestního stíhání ze dne 15. 9. 2011, kterým byl obviněn ze spáchání
trestných činů pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158
odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona a zvlášť závažného zločinu
poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice
převyšuje pět let. Obviněný Ing. R. S. si obhájce zvolil v podstatě vzápětí po
sdělení obvinění dne 14. 10. 2011, a to JUDr. Jiřího Císaře. Zvolený obhájce o
tom dne 17. 10. 2011 (viz č. l. 18 spisu) informoval policejní orgány a
požádal, aby byl vyrozumíván o všech vyšetřovacích úkonech. Současně požádal o
nahlédnutí do spisu, ke kterému došlo ve dnech 22. a 23. 11. 2011 advokátním
koncipientem Mgr. Vojtěchem Jakovcem, jemuž zvolený obhájce udělil substituční
plnou moc. Mgr. Vojtěch Jakovec prostudoval všechny svazky spisu, jmenovitě i
svazek č. 1 obsahující usnesení o zahájení trestního stíhání (viz úřední záznam
na č. l. 57 spisu). Dne 22. 11. 2011 proběhl první výslech obviněného Ing. R. S., a to za účasti obhájce. Před konáním tohoto úkonu a ani nikdy později v
průběhu trestního stíhání obviněný nebo obhájce nevznesli námitku proti tomu,
že obhájci nebyl řádně doručen opis usnesení o zahájení trestního stíhání a
státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněného předčasně, ačkoli obhájci
musela být tato skutečnost známa, jak již bylo uvedeno, nejpozději právě od
okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí státní zástupkyně Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 2 KZV 22/2011, o
zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V
této souvislosti je rovněž podstatná skutečnost, že obhájci bylo rozhodnutí
státní zástupkyně doručeno ještě před konáním prvního úkonu následujícího po
zahájení trestního stíhání, kterým byl výslech obviněného, a z jeho znění
(srovnej č. l. 45 až 49 spisu) je jasně patrná podstata obvinění i to, na
jakých skutečnostech a důkazech policejní orgán podezření ze spáchání trestného
činu staví.
Na základě výše uvedených zjištění Nejvyšší soud konstatuje, že jestliže v
přípravném řízení nebylo ze strany obhájce avizováno nedoručení opisu usnesení
o zahájení trestního stíhání a po celou dobu trestního stíhání obhájce aktivně
obhajobu vykonával, byl mu znám obsah usnesení o zahájení trestního stíhání, a
to i přesto, že mu nebyl jeho opis doručen, posléze byla podána obžaloba, která
mu byla řádně doručena, a přitom měl možnost se účastnit veškerých úkonů, které
posléze vedly k meritornímu rozhodnutí, které je dovoláním napadáno, lze
zjištěnou procesní vadu označit za takovou, v jejímž důsledku materiálně
nedošlo k porušení práva obviněného Ing. R. S. na obhajobu a na spravedlivý
proces.
Možnost vlivu určité procesní vady na spravedlivý proces totiž nelze hodnotit
abstraktně, nýbrž vždy v podmínkách konkrétního případu a podle jeho okolností.
Nejde o zrelativizování či zlehčování nezákonného postupu orgánů činných v
přípravném řízení při zajišťování práva na obhajobu, ale rozumný pohled na
dodržování zákonem stanovených pravidel spravedlivého procesu, který jedině
může vést ke spravedlivému rozhodnutí, odlišený od ryze formálního pohledu na
tato pravidla bez přihlédnutí ke konkrétní věci a jejímu celkovému průběhu.
Jak již bylo výše konstatováno, Nejvyšší soud po seznámení se spisovým
materiálem zjistil, že v posuzované věci nebyl obviněný Ing. R. S. na svých
obhajovacích právech z materiálního hlediska v zásadě vůbec zkrácen. Obhájce
měl od prvního úkonu, ke kterému došlo po zahájení jeho trestního stíhání, a
měl ho i po celou dobu, po kterou byly prováděny další úkony, které posléze
vedly k vyhlášení napadeného rozhodnutí. Obhájce obviněného se s přesným
obsahem obvinění a důvody, pro které bylo vzneseno, podrobně seznámil
nejpozději poté, co mu bylo doručeno usnesení státní zástupkyně, kterým byla
zamítnuta stížnost obviněného do usnesení o zahájení trestního stíhání, příp. i
při nahlížení do spisu, a měl tak přesnou představu o důvodech, pro které se
trestní stíhání vede, ještě před výslechem obviněného Ing. R. S., což byl první
úkon trestního stíhání učiněný po jeho zahájení. U tohoto výslechu a ani nikdy
později obhájce neprezentoval další námitky vůči usnesení o zahájení trestního
stíhání, kterými by doplnil ty, jež uplatnil sám obviněný, z jehož podnětu
státní zástupkyně usnesení o zahájení trestního stíhání věcně přezkoumala. K
tomu přistupuje zjištění, že předčasnost jejího rozhodnutí neměla dopad na
procesní použitelnost úkonů trestního stíhání, které vedly k meritornímu
rozhodnutí ve věci, protože stížnost proti usnesení o zahájení trestního
stíhání nemá odkladný účinek. Z pohledu výše uvedených skutečností tak i přes
formální pochybení, kterým je přípravné řízení zatíženo, nedošlo k materiálnímu
porušení práva dovolatele na spravedlivý proces, jehož nedílnou součástí je
právo na obhajobu chráněné ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, jehož
se obviněný dovolával.
Z těchto důvodů nebyl podle Nejvyššího soudu naplněn ani dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který obviněný v chybném postupu policejního
orgánu bez bližšího upřesnění rovněž spatřoval. Dovolacím důvodem podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. řádu je totiž pouze pochybení v řízení o řádném opravném
prostředku proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud soud
druhého stupně řádný opravný prostředek zamítl či odmítl z tzv. formálních
důvodů, což se v posuzovaném případě nestalo, nebo ho zamítl po věcném
přezkoumání, ovšem v řízení mu předcházejícím neodstranil vadu opodstatňující
některý ze zbylých dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
řádu, případně sám takovou vadou řízení zatížil. Jak bylo výše uvedeno, řízení
předcházející dovoláním napadenému rozhodnutí netrpí vadou, která by zakládala
některý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až c) tr.
řádu, neboť jak bude níže uvedeno, jako nedůvodné byly Nejvyšším soudem
shledány i zbylé dovolací námitky, které obviněný podřadil dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu slouží výhradně k nápravě
vadného hmotně právního posouzení věci. Obviněný Ing. R. S. tomuto důvodu ovšem
nepodřadil jen námitky právní, ale i námitky skutkové, kterými zpochybnil
správnost skutkových závěrů soudů o chybném vyřazení obchodní společnosti
AGILE, spol. s r. o., ze soutěže o veřejnou zakázku, dále o tom, že byl osobně
a pracovně propojen s M. P., jediným společníkem a jednatelem pozdějšího
vítězného uchazeče o veřejnou zakázku obchodní společnosti TESTA, s. r. o., a
konečně o tom, že byl do hodnotící komise jmenován jako zástupce veřejného
zadavatele města Ž., jehož byl místostarostou. Jde o totožné námitky, které
dříve rovněž uplatnil v odvolacím řízení.
Vzhledem k tomu, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu a ani z jiných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu
nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž
je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování
a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, a proto se
Nejvyšší soud uvedenými výhradami obviněného vůči skutkovým zjištěním
napadeného rozhodnutí zabýval jen z hlediska možného extrémního rozporu mezi
provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením. Jen zcela
výjimečně lze totiž uvažovat o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním v
dovolacím řízení, a to tehdy, je-li dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem
věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy
Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09).
Takový zásadní rozpor lze shledat tam, kde některá důležitá skutková zjištění v
rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně
nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou
dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování, a to v návaznosti na
použitou právní kvalifikaci skutku. Podobný závěr ale u obviněného Ing. R. S.
není na místě s ohledem na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové, který dovolatelem zpochybňovaná skutková zjištění opřel o
konkrétní důkazy, které hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu
jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž žádný důkaz nepominul nebo nezkreslil
jeho vypovídací hodnotu.
Nejvyšší soud jen pro úplnost a zcela nad rámec dovolání z hlediska možnosti
uvedeného extrémního rozporu poukazuje na to, že neoprávněné vyřazení obchodní
společnosti AGILE, spol. s r. o., bylo spolehlivě zjištěno z listinných důkazů,
které jasně prokázaly, jaké podmínky město Ž. uchazečům o veřejnou zakázku
stanovilo a jak na tyto podmínky reflektovaly nabídky uchazečů, jmenovitě
obchodních společností AGILE, spol. s r. o., a TESTA, s. r. o. Osobní a
pracovní vazby obviněného Ing. R. S. na M. P. jediného společníka a jednatele
vítězného uchazeče obchodní společnosti TESTA, s. r. o., pak byly rovněž bez
jakýchkoli pochybností zjištěny z listinných důkazů, které soud prvního stupně
podrobně vyjmenoval v odůvodnění rozsudku na straně 34, a také ze svědecké
výpovědi M. P. Z textu „prohlášení člena hodnotící komise o nepodjatosti“ na
č. l. 361 spisu, které obviněný Ing. R. S. dne 23. 10. 2009 podepsal, je
zřejmé, že podjatost člena hodnotící komise byla v souladu s § 74 odst. 7
zákona o veřejných zakázkách zadavatelem soutěže spatřována v jakémkoli osobním
nebo pracovním či jiném obdobném poměru k některému z uchazečů, a nikoli pouze
ve společných aktivitách souvisejících přímo s realizací veřejné zakázky, jak v
rámci své obhajoby dovolatel namítal. K poslední skutkové námitce brojící proti
závěru soudů, že obviněný Ing. R. S. byl jmenován členem hodnotící komise jako
zástupce veřejného zadavatele, pak postačí poukázat na znění § 74 odst. 4
zákona o veřejných zakázkách a nespornou skutečnost, že obviněný byl v okamžiku
jmenování 2. místostarostou města Ž. Vyjma toho je správnost tohoto skutkového
zjištění podporována kupř. výpovědí spoluobviněného Ing. J. M. a svědka J. D. Z
těchto hledisek jsou uplatněné dovolací námitky obviněného zcela zjevně
nedůvodné, neboť závěry obou soudů nižších stupňů zcela odpovídají náležitě
provedeným a zhodnoceným důkazům, na které zejména nalézací soud konkrétně
poukázal v odůvodnění svého rozsudku.
Oproti skutkovým námitkám byla relevantně dovolacímu důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu uplatněna výhrada obviněného Ing. R. S. vůči právnímu
posouzení skutku pod bodem II. jako zvlášť závažného zločinu poškození
finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku s poukazem
na možnost aplikace ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona, pro které měl být
skutek správně posouzen jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropských
společenství podle § 129a odst. 1, 4 tr. zákona. Jde ale opět o námitku zcela
zjevně neopodstatněnou.
V posuzované věci byl obviněný Ing. R. S. soudem prvního stupně uznán vinným
trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a), c), odst. 2 písm. a), c) tr. zákona, dílem ukončeným ve stádiu pokusu
podle § 8 odst. 1 tr. zákona, který spáchal dvěma útoky popsanými pod body I. a
II., přičemž útok pod bodem I. současně kvalifikoval i jako sbíhající se
trestný čin pletich při veřejné dražbě a veřejné soutěži podle § 128a odst. 1,
2 písm. b) tr. zákona a útok pod bodem II. jako sbíhající se zvlášť závažný
zločin poškozování finančních zájmů Evropských společenství (Evropské unie)
podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud zmíněnou právní
kvalifikaci ponechal v podstatě beze změny, opravil pouze zřejmou nesprávnost v
názvu trestného činu pletichy při veřejné dražbě a veřejné soutěži podle § 128a
odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a upřesnil vývojové stádium zvlášť závažného
zločinu poškozování finančních zájmů Evropských společenství (Evropské unie)
podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku tím způsobem, že ho celý označil za
nedokonaný ve stádiu pokusu. S odkazem na zákaz reformace in peius odvolací
soud neopravil vadu právního posouzení, která spočívala v tom, že ačkoli v bodě
II. obviněný spáchal dva trestné činy jedním skutkem, soud prvního stupně každý
z nich posoudil podle jiného trestního zákona.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že zatímco u vícečinného souběhu se trestnost
každého sbíhajícího se skutku posuzuje samostatně, jednočinný souběh skutkových
podstat podle dřívějšího i nového trestního zákona je vyloučen (shodně srovnej
rozhodnutí publikované pod č. 10/1962 Sb. rozh. tr.). Při řešení časové
působnosti podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku, potažmo § 16 odst. 1 tr. zákona, je
v takovém případě nutné vždy posoudit, který zákon je pro pachatele celkově
příznivější z hlediska všech sbíhajících se trestných činů. V posuzované věci
obviněný Ing. R. S. naplnil dvěma útoky pod body I. a II. jak znaky skutkové
podstaty pokračujícího trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a), c) tr. zákona s trestní
sazbou tři léta až deset let a tak znaky pokračujícího zvlášť závažného zločinu
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm.
a), b) tr. zákoníku s trestní sazbou pět až dvanáct let. Útokem pod bodem I.
naplnil znaky trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě
podle § 128a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona s trestní sazbou dvě léta až osm
let a také zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné
soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku se
stejnou trestní sazbou. Útokem pod bodem II. znaky skutkové podstaty trestného
činu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 129a odst. 1, 5
tr. zákona s trestní sazbou pět až dvanáct let a současně zvlášť závažného
zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 k § 260
odst. 1, 5 tr. zákoníku s trestní sazbou pět až deset let. Z pohledu trestnosti
jednotlivých skutkových podstat je tak zřejmé, že ve svém souhrnu není pro
obviněného příznivější právní kvalifikace podle pozdějšího trestního zákoníku,
neboť úhrnný trest odnětí svobody by mu byl ukládán ve stejné trestní sazbě pět
až dvanáct let jako podle trestního zákona účinného v době spáchání skutku.
Správně měl proto soud prvního stupně posoudit celou sbíhající se trestnou
činnost obviněného podle trestního zákona a úhrnný trest ukládat podle
nejpřísnějšího z trestných činů, kterým je trestný čin poškození finančních
zájmů Evropského společenství podle § 129a odst. 1, 5 tr. zákona. Soud prvního
stupně ale porušil zákon ve prospěch obviněného a každý ze sbíhajících se
trestných činů posuzoval z hlediska jeho trestnosti samostatně, jakoby šlo o
trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu. Zjištěné pochybení v právní
kvalifikaci skutku odvolací soud nenapravil a ani napravit nemohl, protože věc
přezkoumával výhradně z podnětu odvolání obviněných a byl ve svém meritorním
rozhodnutí omezen zákazem změny k horšímu podle § 259 odst. 4 tr. řádu. Rovněž
Nejvyšší soud nemůže podle § 265m odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněného uznat
těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem
odvolacího soudu, a to ani v případě, že by bylo podáno dovolání nejvyššího
státního zástupce v jeho neprospěch.
K dovolatelem namítané aplikaci § 88 odst. 1 tr. zákona Nejvyšší soud uvádí
shodně jako ve svých dřívějších rozhodnutích (srovnej usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1367/2011), že k citovanému ustanovení nelze
automaticky přihlížet při úvahách o tom, který zákon je pro pachatele
příznivější, bez zřetele na posuzovaný případ. Rozhodující jsou vždy konkrétní
okolnosti případu. V dané věci nebyl důvod aplikovat § 88 odst. 1 tr. zákona,
protože výše hrozící škody výrazně přesáhla 5 000 000 Kč, což je hranice škody
velkého rozsahu, tuto výši přesáhl i prospěch, který obviněný opatřil vítězné
obchodní společnosti TESTA, s. r. o., a trestný čin poškození finančních zájmů
Evropského společenství podle § 129a odst. 1, 5 tr. zákona, jak měl být skutek
pod bodem II. správně kvalifikován, zůstal ve stádiu pokusu pouze s ohledem na
obezřetnost osob odlišných od obviněného, který naopak učinil vše pro jeho
dokonání, a navíc společenskou nebezpečnost jeho jednání výrazně zvyšuje, že
trestného činu se dopustil jako místostarosta města Ž., které nebýt jeho
protiprávního chování mělo možnost čerpat dotační prostředky z evropských fondů
ve výši několika milionů korun, což je nepochybně částka pro rozpočet této obce
významná.
Poslední dovolací námitka obviněného Ing. R. S. směřovala proti subjektivní
stránce trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §
128a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, a to primárně s odkazem na zprošťující
výrok týkající se zbývajících členů hodnotící komise. Nejvyšší soud se k formě
zavinění obviněných z pohledu zjištěného skutkovému stavu, kterým je v
dovolacím řízení zásadně vázán, vyslovil v části týkající se dovolání
nejvyššího státního zástupce. Nad rámec výše uvedené argumentace dodává, že u
obviněného Ing. R. S. je správnost právního závěru o úmyslné formě zavinění
posílena skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že právě on cíleně upozornil
ostatní členy hodnotící komise na možné pozdější uzavření smlouvy o dílo mezi
městem Ž. jako zadavatelem veřejné zakázky a obchodní společností AGILE, spol.
s r. o., a to až poté, co se její nabídka jevila být podle stanovených kritérií
ze všech ekonomicky nejvýhodnější. Soud prvního stupně toto skutkové zjištění
opřel zejména o výpověď spoluobviněného Ing. J. M., kterému při jednání komise
připadlo vyplnit právě list nabídky uchazeče AGILE, spol. s. r. o., a který s
jistotou uvedl, že na zdánlivou nesrovnalost v datu dokončení stavby ho a zbylé
členy komise upozornil předseda komise Ing. R. S. (k tomu srovnej č. l. 92 –
97, 1310 až 1316). Navíc oproti zbývajícím obviněným, kteří byli odvolacím
soudem zproštěni obžaloby, obviněný Ing. R. S. měl prokazatelně osobní a
pracovní vazby na jediného společníka a jednatele obchodní společnosti TESTA,
s. r. o., která z jeho protiprávního jednání profitovala, a záměrně to včas
neoznámil, naopak podepsal prohlášení o nepodjatosti člena hodnotící komise a
dokonce se nechal zvolit jejím předsedou. Vzhledem k tomu, že obchodní
společnost TESTA, s. r. o., byla zadavatelem, v jehož zastoupení v hodnotící
komisi zasedal, oslovena přímo, musel obviněný Ing. R. S. vědět o tom, že je
jedním z uchazečů, ještě před prvním jednáním hodnotící komise a mohl se včas
členství v hodnotící komisi zříct. Z těchto důvodů není ani tato námitka
obviněného Ing. R. S. důvodná.
Vycházeje z výše uvedených zjištění a právních závěrů Nejvyšší soud dovolání
obviněného Ing. R. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně
neopodstatněné.
Rozhodnutí o dovoláních nejvyššího státního zástupce a obviněného Ing. R. S.
Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. řádu v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2014
Předseda senátu:
Prof.
JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová