5 Tdo 203/2025-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 2 To 239/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 87/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
1. Obviněný M. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2024, sp. zn. 7 T 87/2024, uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Poškozená obchodní společnost Kaufland Česká republika, v. o. s., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. B. odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl.
3. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že v XY - dne 9. 7. 2024 v době od 13:39 hod. do 14:43 hod. v prodejně dm drogerie markt, s. r. o., v nákupní Galerii XY odcizil 2 balení žiletek Gillette Mach3 v hodnotě 1 138 Kč, která si uschoval do kapsy, z prodejny odešel bez zaplacení, byl zadržen a zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje, - dne 24. 6. 2024 v době od 11:01 hod. do 11:05 hod. v prodejně OD Kaufland, ve XY ulici č. XY, odcizil 10 kusů tělového mléka Panthenol 400 ml v hodnotě 2 999 Kč, které vložil do batohu, z prodejny odešel bez zaplacení, přičemž tím způsobil škodu poškozené obchodní společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., v uvedené výši, - dne 1. 7. 2024 v době od 8:50 hod. do 9:00 hod. v prodejně BILLA v Galerii XY odcizil 1 kus Capri sun pom, 1 kus Red Bull 0,355 litru, 2 kusy sýrové pomazánky, 2 kusy Rauch juice bar, 2 kusy kaiserky natural, 2 kusy bagety bylinkové, celkem zboží v hodnotě 240,38 Kč, přičemž tím obchodní společnosti BILLA, spol. s r. o., způsobil škodu v uvedené výši, - dne 7. 7. 2024 kolem 9:10 hod. v prodejně Lidl na tř. XY č. XY odcizil 4 lahve rumu zn. Havana Club 37,5 % o objemu 0,7 litru v celkové hodnotě 1 399,60 Kč, z prodejny odešel bez zaplacení, čímž obchodní společnosti Lidl Česká republika, s. r. o., způsobil škodu v uvedené výši, a takto obviněný jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2023, sp. zn. 3 T 34/2023, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2023, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 35 PP 50/2023.
II. Dovolání obviněného
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný M. B. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), l) a m) tr. ř.
5. Obviněný namítl, že mu nebylo soudem prvního stupně umožněno uzavřít dohodu o vině a trestu ve smyslu § 206b tr. zákoníku, ačkoli měl o tento postup zájem, přičemž i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci projevil ochotu tuto dohodu během hlavního líčení uzavřít, o čemž svědčí i jeho předběžné stanovisko k druhu a výměře trestu, v níž navrhl nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců. Podle dovolatele nic uzavření dohody o vině a trestu nebránilo, pouze samosoudkyně mu neumožnila tuto dohodu uzavřít v rámci hlavního líčení.
Z tohoto důvodu se rozhodl prohlásit svoji vinu ve smyslu § 206c tr. ř. Toto jeho prohlášení soud prvního stupně přijal. Obviněný namítl, že postup podle § 206b tr. ř. měl být preferován, což vyplývá i z citovaných ustanovení zákona. V případě, že by mu soud prvního stupně umožnil uzavřít dohodu o vině a trestu, byl by mu uložen mírnější trest odnětí svobody (navržený státním zástupcem) než ten, který mu byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně postup podle § 206b tr. ř. neumožnil, byl pouze poučen o možnosti sjednání dohody o vině a trestu podle § 206b tr.
ř., následně soud prvního stupně pokračoval v hlavním líčení, aniž by ke sjednání dohody o vině a trestu poskytl stranám řízení prostor. V důsledku této situace mu byl uložen přísnější trest odnětí svobody o 1 měsíc. K těmto jeho námitkám uplatněným v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud nevyjádřil, pouze konstatoval, že soud prvního stupně uložil obviněnému spravedlivý a zákonný trest. V postupu soudu prvního stupně spatřuje dovolatel porušení práva na spravedlivý proces i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr.
ř.
6. Dále obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že se dostatečně nezabývaly jeho drogovou závislostí, jeho psychickým stavem, projevenou ochotou léčit se ze závislosti na návykových látkách, v této souvislosti poukázal na lékařskou zprávu MUDr. Kristýny Vrbové, Ph.D. Obviněný tak dovodil existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podobě extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Pochybení těchto soudů spatřoval v tom, že mu nebylo uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ústavní formě podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ačkoli o jeho uložení projevil sám zájem a zákon nevyžaduje vypracování znaleckého posudku v souvislosti s uložením ochranného léčení podle tohoto zákonného ustanovení. V tomto směru rovněž dovodil porušení svého práva na spravedlivý proces, když soudy nižších stupňů podle něj nerespektovaly znění § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř. Jeho závislost na drogách byla v řízení zcela prokázána i zajištěním sušiny při jeho zadržení dne 1. 7. 2024 obsahující THC o hmotnosti 293 g. Odvolací soud těmto skutečnostem podle dovolatele nevěnoval dostatečnou pozornost. Navíc by uložení tohoto ochranného léčení dovolateli zabránilo v dalším páchání obdobné trestné činnosti, což by chránilo práva poškozených, kterým protiprávním jednání působí škodu. Obviněný zdůraznil, že trestnou činnost spáchal pod vlivem návykové látky ve smyslu § 130 tr. zákoníku nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, byly proto splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného protitoxikomanického léčení v ústavní formě podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to zejména když sám projevil o léčení zájem. Neuložením tohoto ochranného léčení byl podle dovolatele naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
7. Obviněný rovněž uvedl, že ve věci rozhodla vyloučená samosoudkyně ve smyslu § 30 odst. 2 věty druhé tr. ř., čímž bylo porušeno jeho právo na projednání věci nezávislým a nestranným soudem, což namítal již v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Samosoudkyně, která ve věci rozhodla, totiž nejprve rozhodla o jeho vzetí do vazby, poté jej v hlavním líčení uznala vinným ze spáchání trestného činu a uložila mu trest. Podle obviněného měla být proto tato samosoudkyně vyloučena po rozhodnutí o jeho vzetí do vazby z vykonávání dalších úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 2 věta druhá tr. ř. Podání návrhu na potrestání mělo být vykládáno analogicky jako podání obžaloby. Odvolací soud podle obviněného nevysvětlil, proč v jeho případě k vyloučení samosoudkyně ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nedošlo. I v této souvislosti poukázal dovolatel na skutečnost, že mu nebylo umožněno uzavřít dohodu o vině a trestu, z čehož dovodil podjatost samosoudkyně. Podle obviněného je proto dán i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
8. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, za předpokladu, že Nejvyšší soud sám ve věci nerozhodne podle § 265m odst. 1 tr. ř.
III. Vyjádření k dovolání
9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
10. Námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou podle státního zástupce pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při jejich provádění. Nejde o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících podle judikatury Nejvyššího soudu tzv. extrémnímu nesouladu. Soudy nižších stupňů respektovaly § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Státní zástupce připomněl, že obviněný prohlásil svou vinu podle § 206c tr. ř. a odvolání podal pouze proti výroku o trestu. Navíc v podaném dovolání ani žádná skutková zjištění soudu prvního stupně nerozporuje, natož taková, která by byla založena na extrémním rozporu s provedenými důkazy. Podle státního zástupce jde pouze o účelové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů.
11. K námitkám obviněného uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupce zdůraznil, že ve věci neproběhlo vazební zasedání s následným vzetím do vazby obviněného v rámci přípravného řízení. Obviněný byl dne 9. 7. 2024 zadržen bezprostředně po spáchání trestného činu, bylo mu sděleno podezření a následně státní zástupce na obviněného podal soudu dne 10. 7. 2024 návrh na potrestání. Dne 11. 7. 2024 soud prvního stupně obviněnému doručil návrh na potrestání. Protože nebylo možné ve věci ihned rozhodnout a byly splněny podmínky pro vzetí do vazby, rozhodla soudkyně o vzetí obviněného do vazby. V době tohoto rozhodnutí se věc nalézala již ve stadiu soudního řízení, nikoli v řízení přípravném. Nebyl proto dán důvod k vyloučení soudkyně podle § 30 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce připomněl, že soud může rozhodovat o vazbě ve smyslu § 67 tr. ř. pouze ve vztahu k osobě, která je obviněna, tj. po zahájení trestního stíhání vydáním a doručením usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 tr. ř.
12. Pokud jde o dovolatelovo tvrzení, že mu nebylo umožněno uzavření dohody o vině a trestu, státní zástupce zdůraznil že aplikace tohoto institutu podle § 206b tr. ř. není nároková, navíc v průběhu řízení žádný návrh na schválení dohody o vině a trestu předložen nebyl. Soud prvního stupně proto nemohl obviněného zkrátit na jeho právech neschválením nikým nenavržené dohody o vině a trestu. Použití odklonů v řízení je obecně pouze možností, a nikoliv povinností soudu. V této souvislosti státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 Tdo 347/2004. Nepřiléhavá je i námitka obviněného o uložení nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců oproti trestu 11 měsíců, který by mu byl uložen v rámci dohody o vině a trestu. Jde totiž o pouhou domněnku obviněného. Navíc uložený trest odnětí svobody byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby § 205 odst. 2 tr. zákoníku a uplatněná námitka nemůže naplnit žádný dovolací důvod § 265b odst. 1 tr. ř.
13. Ve vztahu k tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že nebylo zjištěno, že by obviněný byl pro nepříčetnost trestně neodpovědný a jeho pobyt na svobodě byl nebezpečný, nebyly tedy dány obligatorní podmínky pro uložení ochranného léčení. Další varianty pro uložení ochranného léčení uvedené v § 99 odst. 2 tr. zákoníku jsou již fakultativní a je na rozhodnutí soudu, zda shledá podmínky pro uložení ochranného léčení, či nikoli. Neuložení ochranného léčení podle tohoto ustanovení proto nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navíc obviněným proklamovaná ochota se léčit je v pouhé rovině slibů, přičemž odbornou pomoc může využít nejen v době výkonu trestu odnětí svobody, ale i dobrovolně po jeho skončení.
14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
16. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
17. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, ve spojení s dalšími uplatněnými dovolacími důvody, přičemž podle jeho přesvědčení jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem nesprávně zamítnuto, ač v řízení předcházejícím napadenému usnesení tohoto soudu byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř.
18. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je možno úspěšně podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento dovolací důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je ochrana základního práva obviněného na nezávislý a nestranný soud (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť v zájmu zachování této zásady může ve věci rozhodnout pouze soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), u kterého nejsou dány důvody podjatosti. Hodnoceny jsou zde dva aspekty podjatosti soudce: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04). Dovolací důvod je tak naplněn zejména tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 5 Tdo 861/2002).
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod reflektuje dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu opírající se o judikaturu Ústavního soudu, podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, pokud zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval extrémní (zjevný) rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. V takových případech byl a je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. O takovýto rozpor se podle ustálené judikatury jedná v případech, v nichž by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna. Zjevný (extrémní) nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014), dále v případě, když rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), došlo tedy k porušení základních zásad trestního řízení. V jiných případech nepřichází zásah Nejvyššího soudu do učiněných skutkových zjištění soudů nižších stupňů v rámci dovolacího řízení v úvahu, neboť nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti. Zjevný nesoulad rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů nemůže být založen na tom, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, za předpokladu, že tento svůj postup přesvědčivě a logicky zdůvodnily.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je naplněn, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z uvedené zákonné formulace plyne, že se musí jednat o vadu samotného rozhodnutí. Musí tedy jít o případy, v nichž takový výrok v rozhodnutí nebyl učiněn, takže v napadeném rozhodnutí úplně schází, a tím se stává výroková část rozhodnutí neúplná, nebo takový výrok v rozhodnutí sice učiněn byl, ale není úplný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 11 Tdo 142/2006).
b) K uplatněným námitkám obviněného
21. K námitkám dovolatele, že mu soud prvního stupně neumožnil uzavřít dohodu o vině a trestu podle § 206b tr. ř., je nutno uvést, že obviněný v rámci hlavního líčení dne 16. 9. 2024 byl o možnosti tohoto procesního postupu řádně poučen. Obviněný ani jeho obhájce v rámci hlavního líčení soudu nesdělili, že mají zájem jednat se státním zástupcem o uzavření dohody o vině a trestu. Rovněž ani státní zástupce přítomný u hlavního líčení neprojevil zájem o přerušení hlavního líčení za účelem sjednání této dohody.
Přitom před konáním hlavního líčení byli státní zástupce a obhájce obviněného v písemném kontaktu, možnost sjednání dohody o vině a trestu projednávali, k uzavření této dohody však nedošlo, což ostatně státní zástupce u tohoto hlavního líčení i uvedl. Z ustanovení § 206b tr. ř. přitom plyne, že jde o postup fakultativní, na který není přímý nárok, je na předsedovi senátu (samosoudci), aby zvážil s ohledem na okolnosti případu, zda je vhodné sjednání dohody o vině a trestu, přičemž v takovém případě o možnosti tohoto postupu obviněného poučí, včetně důsledků s tímto postupem spojených.
Ostatně z § 206b odst. 1 tr. ř. přímo vyplývá, že předseda senátu (samosoudce) není povinen takovému návrhu na sjednání dohody o vině a trestu vyhovět. Rovněž ani uzavřenou dohodu o vině a trestu nemusí podle § 206b odst. 4 tr. ř. soud schválit. K dovolatelem tvrzenému zkrácení jeho práv na spravedlivý proces tedy nedošlo. V tomto směru správně již státní zástupce ve svém vyjádření poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 Tdo 347/2024, v němž bylo konstatováno, že obviněný sice má právo na řádný a spravedlivý proces, nikoli však právo na to, aby věc byla vyřízena odklonem od takového procesu podle představ obviněného.
Námitky, že soud prvního stupně nepostupoval podle představ dovolatele, přitom nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Zcela proto lze odkázat i na argumentaci odvolacího soudu v závěru bodu 13. odůvodnění jeho usnesení. Ostatně obviněný, aniž by on či jeho obhájce navrhli uzavření dohody o vině a trestu podle § 206b tr. ř., prohlásil svoji vinu ve smyslu § 206c tr. ř., tudíž odvolací soud z podnětu odvolání obviněného zaměřeného pouze proti výroku o trestu, přezkoumával pouze tento výrok.
Přitom žádné faktické námitky, které by odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel ani neuplatnil. Výše uvedená argumentace dovolatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces z důvodu, že mu nebylo umožněno uzavřít dohodu o vině a trestu, neodpovídá ani obviněným uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
22. Rovněž s požadavkem obviněného na uložení ochranného protitoxikomanického léčení v ústavní formě se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádal již odvolací soud v bodě 18. odůvodnění svého usnesení. Je nezbytné poukázat na § 265p odst. 1 tr. ř., podle něhož je možno změnit dovoláním napadené rozhodnutí v neprospěch obviněného jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. V tomto směru uložení ochranného léčení v ústavní formě by bylo jednoznačně změnou v neprospěch dovolatele. Rovněž § 265s odst. 2 tr. ř. brání změně v neprospěch dovolatele. Navíc obviněný založil svou argumentaci o nutnosti uložení ochranného protitoxikomanického léčení na pouhé polemice s provedeným hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Ignoroval přitom skutečnost, že uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je fakultativní a nemůže založit povinnost soudu k uložení obviněným preferovaného ochranného opatření. Tyto námitky tak nebyly způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.
23. Tvrzení obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody není způsobilé naplnit žádný z jim uplatněných dovolacích důvodů. Námitky proti druhu a výměře trestu je možné v zásadě uplatňovat jen v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který však v tomto případě nemůže být úspěšně uplatňován, neboť nelze dovodit, že by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Uplatněný dovolací důvod nemůže být naplněn ani polemikou obviněného stran případné dohody o vině a trestu, neboť aplikace ustanovení § 206b tr. ř. je pouhou možností soudu prvního stupně před zahájením důkazního řízení, nikoli procesním nárokem obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 Tdo 347/2004). Námitky tohoto typu proto nemohly naplnit žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.
24. Přisvědčit nebylo možno ani argumentaci obviněného o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Rovněž s touto námitkou dovolatele se věcně správně vypořádal již odvolací soud v bodě 13. odůvodnění svého rozhodnutí. Podle § 30 odst. 2 věty druhé tr. ř. je po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Smyslem tohoto ustanovení je vyloučit z konkrétních procesních úkonů soudce, který si již ve fázi přípravného řízení musel učinit předběžný závěr o otázce viny ve vztahu k osobě obviněného, na něhož je následně podána obžaloba (srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. První vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Argumentace obviněného, že ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř. má být analogicky použito i v řízení konaném podle § 314b a násl. tr. ř. se zadrženým obviněným je v rozporu nejenom s právem na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale i s ustanovením § 314b tr. ř. Podle § 314b odst. 1 tr. ř. pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání se zahajuje doručením návrhu na potrestání soudu. Podle § 314b odst. 2 tr. ř. byl-li soudu s doručením návrhu na potrestání předán zadržený podezřelý, soudce jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem zadržení a důvodům vazby, a dále zjistí jeho stanovisko ke skutečnostem uvedeným v návrhu na potrestání v rozsahu § 206a. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může vydat mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho výslechu. Současně rozhodne o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného, který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven, umožní mu, aby si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud tak neučiní, obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1). Z citovaného ustanovení tedy přímo vyplývá, že samosoudce, jemuž je věc po podání návrhu na potrestání soudu přidělena, je příslušný ke všem dalším úkonům trestního řízení, včetně rozhodnutí o vzetí zadrženého podezřelého do vazby a konání hlavního líčení v předmětné věci. O vazbě zadrženého podezřelého je totiž rozhodováno v soudní části řízení, a nikoli v řízení přípravném, což vyplývá z § 314b odst. 1 tr. ř. Doručením návrhu na potrestání soudu má stejnou povahu jako podání obžaloby. Věc se dostává do fáze řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 6 Tdo 105/2015). Námitka obviněného, že ve věci rozhodla vyloučená samosoudkyně proto byla shledána zjevně neopodstatněnou.
V. Závěrečné shrnutí
25. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Řada námitek dovolatele vůbec uplatněným dovolacím důvodům neodpovídala. Pokud s jistou tolerancí bylo některé další námitky možno podřadit pod některý z uplatněných dovolacích důvodů, nebyly shledány opodstatněnými. O dovolání obviněného proto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.)
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu