5 Tdo 546/2022

5 Tdo 546/2022-13669

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovoláních, která podali nejvyšší státní zástupce a obviněný L. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 9 To 26/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 2/2019, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Obvinění Ing. Petr Lapáček a L. H. byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 4 T 2/2019, uznáni vinnými pod bodem A. II. výroku o vině přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Obviněný P. S. byl za tento skutek uznán vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené jednání (v případě obviněného Ing. Petra Lapáčka i za skutek pod bodem A. I. rozsudku, jímž byl uznán vinným přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku) byl obviněnému Ing. Petru Lapáčkovi podle § 248 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 3 let. Obviněnému L. H. byl podle § 248 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Obviněnému P. S. byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Obviněná právnická osoba SUDOP PRAHA, a. s., IČ 25793349 (dále jen „SUDOP“), byla pod bodem B. rozsudku soudu prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován pokus zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 a alinea 2 tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Správa železnic, státní organizace, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jelikož je dovolací řízení vedeno výlučně ve vztahu k těmto obviněným a ve vztahu ke skutku pod bodem A. II., resp. B. výroku o vině soudu prvního stupně, Nejvyšší soud se nebude skutkem pod bodem A. I. a dalšími spoluobviněnými zabývat.

2. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech ve vztahu k obviněným Ing. Petru Lapáčkovi, L. H. a P. S. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému Ing. Petru Lapáčkovi podle § 248 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let, dále tomuto obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem ve výši 500 000 Kč. Rovněž podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 3 let. Obviněnému L. H. odvolací soud podle § 248 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku tomuto obviněnému uložil peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, celkem 125 000 Kč. Rovněž podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil tomuto obviněnému i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 1 roku. Obviněnému P. S. odvolací soud podle § 256 odst. 2 tr.

zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl i tomuto obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 150 denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, celkem 75 000 Kč. Odvolání obviněných Ing. Petra Lapáčka a L. H., obviněné SUDOP i odvolání státního zástupce v neprospěch obviněné SUDOP byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. K odvolání poškozených Centra pro efektivní dopravu, z.

s., a Správy železnic, s. o., byl podle § 259 odst. 2 tr. ř. a contrario doplněn výrok o náhradě škody tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla první poškozená odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a poškozená Správa železnic, s. o., byla se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněnému Ing. Petru Lapáčkovi a obviněnému P. S. odkázána rovněž na řízení ve věcech občanskoprávních. Ostatní výroky rozsudku odvolacího soudu učiněné ve vztahu k dalším obviněným, kteří dovolání

3. Skutek, jímž byli obvinění uznání vinnými, je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a je všem účastníkům řízení dobře znám a v zájmu stručnosti tohoto rozhodnutí jej není nutno opakovat.

II. Podaná dovolání a vyjádření k nim

a) Dovolání nejvyššího státního zástupce

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněných Ing. Petra Lapáčka, L. H., P. S. a obviněné právnické osoby SUDOP, a to ve vztahu k výroku, jímž bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o odvolání státního zástupce podanému proti rozsudku Městského soudu v Praze ohledně skutku pod bodem A. II. v neprospěch obviněných Ing. Petra Lapáčka, L. H. a P. S. proti výroku o vině a trestu a ve vztahu k zamítnutí odvolání státního zástupce proti výroku, jímž byla pod bodem B. rozsudku soudu prvního stupně obviněná právnická osoba SUDOP zproštěna obžaloby. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání v neprospěch obviněných Ing. Petra Lapáčka, L. H. a P. S. o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu k obviněné právnické osobě SUDOP uplatnil nejvyšší státní zástupce dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Nejvyšší státní zástupce nejprve namítl, že nebyla soudy nižších stupňů správně posouzena otázka, zda jednání obviněných naplnilo i skutkovou podstatu pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Tyto soudy takový závěr vyloučily s ohledem na chybějící úmyslné zavinění, ačkoli podle něj obvinění v části svých výpovědí připustili povědomí o tom, že veřejné zakázky na projektové práce a autorský dozor mohly být spolufinancovány ze zdrojů Evropské unie.

Nejvyšší státní zástupce zdůraznil výpověď obviněného Ing. Petra Lapáčka, který nejprve v přípravném řízení ke způsobu financování zakázky uvedl, že šlo o prostředky zadavatele a pro ně bylo nepodstatné, zda byly hrazeny Státním fondem dopravní infastruktury, či jinak. Domníval se, že veřejná zakázka byla součástí Operačního programu doprava 1 (dále jen „OPD 1“) nebo Operačního programu doprava 2 (dále jen „OPD 2“). V rámci hlavního líčení pak tento obviněný svoji výpověď pozměnil, když uvedl, že věděl, že zakázka nebude financována ze zdrojů Evropské unie.

Tato pozměněná výpověď je však podle nejvyššího státního zástupce ve zjevném rozporu s dalšími provedenými důkazy. Z listinných materiálů totiž vyplývá, že informace o způsobu financování předmětné veřejné zakázky z OPD 2 byla uvedena ve výzvě k předmětné veřejné zakázce i v dalších částech zadávací dokumentace, s nimiž se obviněný prokazatelně seznámil. Přitom až v zadávací dokumentaci mohl být způsob financování jednoznačně vymezen. Dokument, na nějž odkazovala zástupkyně SUDOP, příloha záměru projektu z 28.

2. 2014 „Bilance plánovaných investičních potřeb a zdrojů financování“, nebyla totiž součástí zadávací dokumentace. V době jednání, které je obviněným kladeno za vinu, obvinění znali konkrétní způsob financování předmětné veřejné zakázky, a to na základě informací uvedených ve vyhlášené veřejné zakázce a v pokynech pro dodavatele, což byly informace určené přímo jim. Obviněný P. S. jako zaměstnanec zadavatele byl přímo odpovědný za vyhlášení veřejné zakázky, zpracoval výzvu pro uchazeče a celou zadávací dokumentaci.

Byl to on, kdo do výzvy pro dodavatele uvedl, že bude zakázka spolufinancována z prostředků Evropské unie, což učinil na základě požadavkového listu, podkladů a skutečnosti, že spolufinancování veřejné zakázky z prostředků Evropské unie bylo stanoveno v rozpočtu Správy železniční dopravní cesty (dále jen „SŽDC“) na základě smlouvy SŽDC a Státního fondu dopravní infrastruktury (dále jen „SFDI“) na předmětné období. Obvinění si byli podle nejvyššího státního zástupce vědomi, že i veřejná zakázka na projekt stavby a autorský dozor může být spolufinancována ze zdrojů Evropské unie.

Právě P. S. stanovil, že dodavatel zpracuje také projektové žádosti o finanční podporu z OPD. Tento obviněný rovněž své povědomí o financování veřejné zakázky ze zdrojů Evropské unie ve své výpovědi připustil, když uvedl, že si myslí, že se mohly inkasovat prostředky z fondu sdružení nebo EU, ačkoli současně dodal, že akce „XY – XY“ byla až 28.

v pořadí a již před vyhlášením veřejné zakázky věděli, že peníze z EU na projektovou činnost nezůstanou. Není však zřejmé, co tento obviněný myslel pořadím staveb, neboť předmětná veřejná zakázka nebyla upozaděna prioritou, termínem vyhlášení ani termínem realizace, což vyplynulo ze sdělení Ministerstva dopravy, které shrnulo informace a doklady k 11 akcím z původních 28, které zmiňoval obviněný P. S. a které byly Ministerstvem dopravy vybrány k realizaci. Přitom část z těchto 11 zakázek na projekty stavby a autorský dozor byla vyhlášena až po vyhlášení zakázky „Revitalizace trati XY – XY“.

U těchto 11 akcí byl dán předpoklad spolufinancování ze zdrojů Evropské unie na všechny jejich části, ze strany SŽDC bylo požádáno o proplacení nákladů na projekty stavby a autorský dozor z OPD 1 nebo OPD 2, přičemž u většiny těchto zakázek došlo k proplacení. Z takto provedených důkazů tedy podle nejvyššího státního zástupce naopak vyplývá, že se předpokládalo financování této veřejné zakázky z evropských zdrojů. Podle soudů nižších stupňů z výpovědi obviněného L. H. také vyplynulo jeho chybějící povědomí o způsobu financování předmětné veřejné zakázky, ačkoliv při svém výslechu potvrdil přinejmenším svoje vědomí, že zadavatel může obdobnou zakázku financovat jak z národních zdrojů, tak i ze zdrojů EU.

6. Nejvyšší státní zástupce připomněl, že ohledně veřejné zakázky „Revitalizace trati XY – XY“ bylo odpovědnými orgány SŽDC, SFDI a Ministerstvem dopravy uvažováno a také schváleno spolufinancování ze zdrojů Evropské unie. Pouze s ohledem na dobu se měnil předpokládaný operační program. V době vypracování záměru projektu nebyly v textu přípravné dokumentace žádné zmínky o způsobu financování zakázky. Na základě tohoto záměru došlo k předložení projektu Ministerstvu dopravy a teprve potom bylo rozhodováno, zda bude projekt realizován a z jakých prostředků. Předpoklad spolufinancování celé akce z fondů EU byl sdělen SFDI a SŽDC již dne 1. 9. 2014 v souvislosti se schválením záměru projektu. V době vyhlášení zakázky tedy všichni obvinění věděli, že jejich protiprávním jednáním mohou být poškozeny finanční zájmy Evropské unie, která může zakázku spolufinancovat.

7. Podle nejvyššího státního zástupce rovněž nelze akceptovat názor soudů nižších stupňů, že se obvinění ani nezamýšleli nad tím, zda mohou ohrozit finanční zájmy Evropské unie, což vylučuje jejich úmyslné zavinění ve vztahu k trestnému činu podle § 260 tr. zákoníku. Obviněné nemůže vyvinit pouze to, že jim bylo lhostejné, koho svým protiprávním jednáním poškodí.

8. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil ani se závěrem soudů nižších stupňů, že obdobné veřejné zakázky na projekt stavby a autorský dozor byly financovány z evropských zdrojů jen výjimečně. Tato skutečnost podle něj nevylučuje srozumění obviněných, že předmětná veřejná zakázka, která byla vyhlášena jako spolufinancovaná z evropských zdrojů, bude z těchto zdrojů i hrazena. Pokud odvolací soud dovodil z listinné dokumentace k dalším 11 obdobným zakázkám ze stejného období, že tento typ veřejných zakázek spolufinancován z prostředků EU nebyl, jedná se o závěr zjevně rozporný s provedenými důkazy. Tyto zakázky na „projekt a autorský dozor“ byly vyhlášeny s předpokladem spolufinancování z evropských fondů a následně bylo ohledně nákladů na tyto veřejné zakázky požádáno ze strany SŽDC jejich proplacení z evropských fondů, přičemž v 8 případech bylo této žádosti vyhověno. Z veřejných zakázek uvedených v bodě 245. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně byly čtyři ex-post financovány z OPD 1, z nichž tři následně i ex-ante z OPD 2, čtyři veřejné zakázky byly spolufinancovány ex-ante z OPD 2, u jedné bylo o dotaci požádáno, ale výdaje byly shledány nezpůsobilé, u jedné dosud nebyly uplatněny výdaje, ačkoliv byla zakázka součástí žádosti o dotaci, a jedna pravděpodobně nebyla začleněna do žádosti o dotaci. Projektové práce a autorský dozor byly financovány z evropských zdrojů také u dříve realizované veřejné zakázky „Revitalizace trati XY – XY“, kterou rovněž realizovala SUDOP. Již v době zadání předmětné veřejné zakázky v říjnu 2014 si tedy musel být obviněný Ing. Petr Lapáček vědom, že obdobné veřejné zakázky SŽDC jsou spolufinancovány z evropských zdrojů.

9. V dokumentaci k předmětné veřejné zakázce, kterou zpracoval obviněný P. S. dne 4. 2. 2015, bylo předpokládáno i zpracování projektové žádosti o finanční podporu z OPD, požadavek na zpracování této žádosti byl pak vtělen do smlouvy o dílo na předmětnou veřejnou zakázku dodatkem ze dne 12. 10. 2017. S vědomím těchto skutečností lze proto podle nejvyššího státního zástupce učinit závěr, že obdobné veřejné zakázky byly spolufinancovány ze zdrojů EU a tato skutečnost byla zřejmá již v době jejich vyhlášení, což vyplývá ze zpráv Ministerstva dopravy i SŽDC. Spolufinancován byl celý projekt tak, jak byl vymezen již v záměru projektu, a to včetně nákladů na projekt stavby a autorský dozor. U všech těchto zakázek bylo při vyhlášení uvedeno, že je dán předpoklad spolufinancování z prostředků Evropské unie.

10. Podle nejvyššího státního zástupce rovněž soudy nižších stupňů dovodily nesprávné závěry z provedeného listinného důkazu části „Sborníku konference železnice 2014“, když dospěly k závěru, že obvinění byli ještě před vypsáním předmětné zakázky seznámeni s tím, že se již nepočítá s financováním z evropských zdrojů, ale výlučně ze zdrojů národních. To je ve zjevném rozporu se skutečnostmi, které z této listiny fakticky vyplývají. Tento dokument vyjmenovává nové plánované akce a projekty, které byly původně připravovány pro financování z OPD 1, avšak z nějakého důvodu došlo k jejich zdržení. Mezi tyto projekty se řadila i předmětná veřejná zakázka.

11. Nejvyšší státní zástupce rozporoval i závěr soudů, že i pokud by bylo možno dovodit úmyslné zavinění obviněných, jednalo by se pouze o přípravu trestného činu, která však v tomto případě není trestná. Pro dokonání trestného činu podle § 260 tr. zákoníku postačí již pouhé vyhotovení či použití dokladů, kterým pachatel umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků EU, a to bez ohledu na případný vznik škody. Zákonodárce tedy trestá jednání ve své podstatě přípravné. Trestný čin byl tedy ve své základní skutkové podstatě obviněnými dokonán a ve stadiu pokusu zůstal pouze v kvalifikované skutkové podstatě § 260 odst. 5 tr. zákoníku, neboť k podání žádosti o dotaci z OPD 2 nedošlo, a nevznikla tudíž škoda velkého rozsahu v důsledku jednání obviněných.

12. Skutek pod bodem A. II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně měl být proto podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce ve vztahu k obviněným Ing. Petru Lapáčkovi, L. H. a P. S. kvalifikován i jako pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku. Stejným trestným činem pak měla být uznána vinnou i obviněná SUDOP, jíž bylo přičitatelné jednání obviněného Ing. Petra Lapáčka.

13. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil ani s argumentací soudů nižších stupňů vztahující se k možnému posouzení jednání obviněného Ing. Petra Lapáčka a obviněného P. S. jako úplatkářských trestných činů. Připomenul, že z provedených odposlechů vyplývá, že každá komunikace mezi Ing. Petrem Lapáčkem a P. S. týkající se plateb pro TJ XY či předání reklamních předmětů TJ XY probíhala v rámci hovorů primárně se týkajících nezákonného poskytování informací ze zadávacího řízení a činností souvisejících s předmětnou veřejnou zakázkou.

Zásadním byl soudem prvního stupně citovaný telefonní hovor ze dne 14. 10. 2015, v němž obviněný P. S. v reakci na snahu poskytnout peněžní prostředky v menším rozsahu připomínal Ing. Petru Lapáčkovi, „aby si vzpomněl, jak bojovali o XY“. Z uvedeného vyplývá, že obvinění spojovali poskytnutí plateb právě s nezákonnou činností obviněného P. S. v řadě případů a i konkrétně v případě této veřejné zakázky. První úplatek byl poskytnut fotbalovému klubu na základě smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2015, avšak samotná platba proběhla až 27.

5. 2015, tedy před protiprávním jednáním obviněného P. S. v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou. Druhá smlouva a následná platba byly realizovány v říjnu a listopadu 2015. Hovor ze dne 14. 10. 2015 byl uskutečněn v době, v níž obviněný P. S. požadoval poskytnutí plateb pro TJ FK XY, které byly poskytovány s pravidelnou půlroční periodicitou. Obviněný přitom pokračoval v činnosti zvýhodňující SUDOP, a to i v souvislosti s předmětnou zakázkou, neboť měl na starost její realizaci. Podle názoru nejvyššího státního zástupce je zcela bez významu, zda k přijetí úplatku došlo před obstaráním věci obecného zájmu, v jeho průběhu, nebo až dodatečně.

Z provedených důkazů vyplývá závěr, že obviněný P. S. obdržel a požadoval úplatek právě v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou. Ostatně i soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že rozhodně neuvěřil tomu, že smysl smluv a plateb spočíval v přínosu propagace pro obchodní společnosti SUDOP, a doplnil, že obviněný P. S. byl obecně podjatý při zadávacích řízeních, v nichž tomuto dodavateli stranil a nezákonně mu poskytoval informace o zadávacích řízeních a jeho uchazečích. Tím si vysloužil privilegium získávat sponzorské dary a platby související s jeho soukromými aktivitami.

14. Podle nejvyššího státního zástupce by byla zachována totožnost skutku i v případě závěru, že úplatky od obviněného Ing. Petra Lapáčka pro obviněného P. S. byly poskytovány nejen za jeho činnost ve vztahu k předmětné zakázce, ale i v návaznosti na nezákonnou činnost obviněného P. S. pro obviněnou právnickou osobu SUDOP související s jinými veřejnými zakázkami zadavatele SŽDC. Totožnost skutku by byla zachována jak v jednání spočívajícím v tom, že P. S. v jednom případě přijal a v jednom žádal a přijal od obviněného Ing.

Petra Lapáčka finanční plnění v celkové výši 100 000 Kč od obchodní společnosti SUDOP pro FK TJ XY za zvýhodnění obchodní společnosti SUDOP v zadávacích řízeních zadavatele SŽDC, v nichž tato obchodní společnost byla uchazečem o veřejnou zakázku. Totožnost skutku je přitom zachována i v následku jednání, tedy porušení chráněného zájmu na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života a podnikatelského prostředí. Na okraj nejvyšší státní zástupce uvedl, že z hlediska naplnění znaků úplatkářských trestných činů je zcela bez významu vzájemný poměr výše úplatku a hodnoty veřejné zakázky.

Rovněž nehraje roli ani forma poskytnutí úplatku či jeho označení, může být poskytnut i cestou formálně řádně uzavřené smlouvy, není vyžadováno, aby byl úplatek poskytován skrytě a nebyl veden v účetnictví, jako tomu bylo v případě peněžních prostředků poskytnutých obviněnou obchodní společností SUDOP. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 746/2016, podle něhož je pro závěr o tom, že se jedná o úplatek, rozhodující nikoliv jeho formální označení, ale jeho skutečná povaha ve spojení se sledovaným účelem.

Ostatně i soud prvního stupně uvedl, že neuvěřil tomu, že by smysl smluv a plateb spočíval v propagaci obchodní společnosti SUDOP prostřednictvím FK TJ XY. Navíc platby byly v podstatě poskytovány skrytě, neboť byly deklarovány jako platby za reklamu, která se však podle zjištění soudů nižších stupňů neuskutečnila nebo uskutečnila pouze v mizivém rozsahu, navíc tyto platby byly poskytovány jinému subjektu, nikoli přímo P. S. Takový způsob byl ku prospěchu všech zúčastněných, neboť peněžní prostředky byly zdánlivě legálně deklarovány v účetnictví SUDOP jako náklady na reklamu a účetně sloužily jako náklady společnosti SUDOP na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu.

15. Soudy obou stupňů se tedy podle nejvyššího státního zástupce i v této otázce dopustily nesprávného právního posouzení skutku, neboť nevyhodnotily poskytnuté platby jako úplatek ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku. Současně došlo ke zjevnému nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu. Ačkoliv soud prvního stupně dospěl k závěru, že se obviněný P. S. z důvodu své podjatosti neměl vůbec účastnit zadávacích řízení, neboť stranil obviněné obchodní společnosti SUDOP, neshledal v jednání obviněných úplatkářské trestné činy. Důsledkem uvedených nedostatků naplňujících dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byla nesprávná právní kvalifikace jednání obviněných a zproštění obviněné právnické osoby SUDOP. Podle názoru nejvyššího státního zástupce mělo být jednání obviněného Ing. Petra Lapáčka posouzeno jako přečin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, 2 tr. zákoníku, přičemž shodná právní kvalifikace měla být přisouzena i obviněné právnické osobě SUDOP, jíž je jednání tohoto obviněného přičítáno. Jednání P. S. pak mělo být posouzeno jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, pokud by byly shledány důvody pro vyloučení jednočinného souběhu trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku.

16. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhnul, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil v rozsahu, v jakém jím bylo rozhodováno o odvolání státního zástupce podaného proti rozsudku soudu prvního stupně v neprospěch obviněných Ing. Petra Lapáčka, L. H. a P. S. v souvislosti s jednáním, jímž byli uznáni vinnými pod bodem A. II., dále ohledně zprošťujícího výroku týkajícího se obviněné právnické osoby SUDOP pod bodem B. Nejvyšší státní zástupce rovněž navrhl, aby byl zrušen i tomuto rozsudku předcházející rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem A. II. a ve zprošťujícím výroku pod bodem B., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.

b) Dovolání obviněného L. H.

17. Obviněný L. H. uplatnil ve svém dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

18. Žádným důkazem, který byl v řízení proveden, nebyla podle obviněného prokázána existence dohody mezi ním a Ing. Petrem Lapáčkem a skutková zjištění soudů o její existenci jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný setrval na své obhajobě, že žádnou dohodu se spoluobviněným Ing. Petrem Lapáčkem neuzavřel a nedopustil se ani žádného trestného činu. Existence takové dohody nebyla podle obviněného prokázána. Tvrzení odvolacího soudu, že existuje pouze jediná reálná skutková verze, a to, že dovolatel za Sdružení PRODEX-VALBEK a obviněný Ing. Petr Lapáček za SUDOP, vědomi si předchozí dohody o ceně, kterou mělo Sdružení PRODEX-VALBEK nabídnout, jednali koordinovaně tak, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, podle obviněného neodpovídá provedenému dokazování. V řízení bylo vyvráceno, že byla nabídka Sdružení PRODEX-VALBEK původně pouze nabídkou krycí, jak tvrdila obžaloba, nebyl tu tedy počáteční úmysl podat pouze krycí nabídku. Nezákonná dohoda mezi dovolatelem a obviněným Ing. Petrem Lapáčkem měla vzniknout až dodatečně, těsně před podáním nabídky. K tomuto závěru však odvolací soud dospěl pouze na základě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Další důkazy týkající se obviněného a jeho vlastního jednání tento soud neuvedl, pouze zpochybnil výpověď svědka P. L. a uvedl, na čem se měli domlouvat obvinění Ing. Petr Lapáček a P. S. a právnička SŽDC L. D., nebo uvedl skutečnosti zjevně neodpovídající realitě, například, že obviněný Ing. Petr Lapáček ihned volal dovolateli a informoval jej o vítězství Sdružení PRODEX-VALBEK, ačkoliv toto neplyne z žádného provedeného důkazu.

19. Obviněný L. H. vytkl soudům nižších stupňů, že nezjistily, kde a kdy došlo k uzavření oné nezákonné dohody mezi ním a spoluobviněným Ing. Petrem Lapáčkem a co bylo jejím obsahem. Pokud soudy nezjistily místo a čas uzavření této dohody, tím preciznější měla být jejich skutková zjištění, co bylo obsahem této dohody. To se nestalo, neboť soud prvního stupně založil závěr o jeho vině na skutkových zjištěních zcela neakceptovatelně neurčitých, nekonkrétních a nemajících oporu v provedeném dokazování. V e-mailové korespondenci obou obchodních společností, které tvořily Sdružení PRODEX-VALBEK se nikde neobjevil ani náznak toho, že by obviněný L. H. dodatečně po 1. 6. 2015 požadoval, aby Sdružení PRODEX-VALBEK dalo do nabídky vyšší nabídkovou cenu, nic takového nevyplývá ani z výpovědí svědků. Obžaloba měla přitom k dispozici kompletní e-mailovou korespondenci a telefonní odposlechy obviněného Ing. Petra Lapáčka a ani z nich nevyplývá existence takové dohody. Neexistuje tedy žádný důkaz o tom, že by dovolatel s obviněným Ing. Petrem Lapáčkem někdy jednal o otázce nabídkové ceny Sdružení PRODEX-VALBEK.

20. Obviněný L. H. namítl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že za Sdružení PRODEX-VALBEK měl veřejnou zakázku na starosti pracovník PRODEX, s. r. o., svědek P. L.. Právě tato obchodní společnost byla vedoucím účastníkem tohoto sdružení s 90% podílem a byla oprávněna a povinna za toto sdružení jednat. Rovněž tento svědek proto zpracovával a podával a podepisoval nabídku, která ani dovolatelem nebyla spolupodepsána. Svědek P. L. při svém výslechu navíc uvedl, že výše nabídkové ceny byla založena na jeho odborných výpočtech. Nebyl proveden žádný důkaz svědčící o nepravdivosti jeho svědecké výpovědi. Podle obviněného nelze akceptovat závěr odvolacího soudu, podle něhož je důkazem o existenci dohody mezi ním a obviněným Ing. Petrem Lapáčkem skutečnost, že Sdružení PRODEX-VALBEK nedoplnilo k výzvě SŽDC požadované doklady týkající se slovenských referencí. Podle odvolacího soudu šlo o doplnění několika drobností. Přitom požadavek SŽDC bylo možno naplnit jen novým písemným potvrzením od slovenské obdoby SŽDC, jehož vystavení má svá pravidla a nevyhotovuje se na počkání, jeho vypracování trvá týdny, či dokonce měsíce.

21. Jediným důkazem, na němž podle dovolatele soudy nižších stupňů založily svůj závěr o existenci nezákonné dohody, je odposlech a záznam telefonního hovoru mezi obviněným Ing. Petrem Lapáčkem a dovolatelem ze dne 22. 6. 2015, v němž obviněný Ing. Petr Lapáček sděluje dovolateli, že „se to v Olomouci nepovedlo“, na což on odpověděl, že neví, co se nepovedlo, a Ing. Petr Lapáček mu vysvětloval, že „vy jste si něco změnil, ale objevilo se tam to původní“, na což dovolatel reagoval, že „to zkusí prověřit a že se na to podívá“. Tento hovor podle obviněného L. H. neprokazuje existenci nějaké dohody, pouze z něj vyplývá, že byl překvapen telefonátem obviněného Ing. Petra Lapáčka a snažil se mu něco slušně odpovědět, ačkoliv vůbec nevěděl, o čem obviněný Ing. Petr Lapáček hovoří. Podle obviněného se rovněž odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení, když vyjádřil názor, že není podstatné, zda k údajné dohodě došlo před podpisem čestného prohlášení, či až po něm. Přitom toto prohlášení měla být jediná věc, která jej spojovala s údajným poškozením finančních zájmů Evropské unie. Otázka, zda v okamžiku vyhotovení čestného prohlášení odpovídalo skutečnosti, či nikoliv, byla přitom zcela zásadní.

22. Podle obviněného tedy provedené důkazy nesvědčí pro skutkovou verzi, k níž se přiklonil odvolací soud, a provedené důkazy už vůbec neodůvodňují závěr, že jde o jedinou správnou verzi skutkového děje. Naopak bylo podle dovolatele naprosto jednoznačně prokázáno, že se na žádném popsaném jednání nepodílel, a to ani před podáním nabídky, ani poté.

23. Závěrem svého dovolání obviněný L. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k jeho osobě napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

c) Vyjádření obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce

1. Vyjádření obviněné právnické osoby SUDOP

24. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřila obviněná právnická osoba SUDOP, která označila toto dovolání za nepřípustné z důvodu, že nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který do trestního řádu zavedla novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022. Podle názoru obviněné v souladu s pravidly časové působnosti ji je možno aplikovat pouze na rozhodnutí, která nabyla právní moci až za její účinnosti, opačný přístup by znamenal nepřípustnou retroaktivitu v neprospěch obviněné. Právní moc napadeného rozsudku odvolacího soudu přitom nastala již dne 11. 10. 2021.

25. V této souvislosti odkázala obviněná na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 3 Tdo 2/2002, publikované pod č. 31/2002 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 429/2002), která se zabývala otázkou, zda lze dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek uplatnit i proti rozhodnutím, která nabyla účinnosti před tím, než příslušná zákonná ustanovení o tomto mimořádném opravném prostředku vstoupila v účinnost. V těchto citovaných rozhodnutích Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je možné dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu, pouze pokud bylo učiněno za účinnosti novely trestního řádu, která zavedla dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek. Takový závěr Nejvyšší soud odůvodnil absencí přechodného ustanovení a požadavkem garance právní jistoty, neboť pravomocná rozhodnutí učiněná před 1. 1. 2002 byla zásadně nezměnitelná a napadnutelná pouze omezeným okruhem mimořádných opravných prostředků. To obviněnému zaručovalo, že nemůže dojít k dodatečné změně pravomocného rozhodnutí v jeho neprospěch. Výše uvedené argumenty je podle obviněné právnické osoby možné vztáhnout i k novému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se až po právní moci rozsudku v trestním řádu objevila nová možnost, jak zvrátit konečné rozhodnutí v neprospěch obviněného. Opačný výklad by byl podle obviněné právnické osoby v rozporu s požadavkem právní jistoty, zákazem retroaktivity a činil by závislost na datu doručení napadeného rozhodnutí, a tak by využití nového dovolacího důvodu bylo pouze otázkou náhody, či dokonce svévole.

26. Podle obviněné právnické osoby se soudy nižších stupňů vypořádaly zcela správně se skutkovými i právními otázkami týkajícími se právního posouzení jednání, které jí bylo přičítáno a kvalifikováno jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce podle ní hodnotí důkazy odlišně oproti soudům nižších stupňů a na tomto základě činí závěr o naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. Neuvádí však žádné nové argumenty, pouze opakuje ty z předchozích stadií řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se spolufinancování veřejné zakázky ze zdrojů Evropské unie nepředpokládalo (viz body 66. až 70. jeho rozsudku). Pokud z některých listinných důkazů zdánlivě vyplývala možnost úhrady ze zdrojů Evropské unie, jednalo se o realizaci stavby, nikoliv o projektovou dokumentaci. Naopak závěr, že nebyla plánována úhrada vypracování projektové dokumentace z fondu OPD, vycházel z provedených výpovědí řady svědků.

27. O tom, že předmětná veřejná zakázka neměla být hrazena ze zdrojů Evropské unie, svědčí i Smlouva o dílo uzavřená mezi zadavatelem (SŽDC) a dodavatelem (Společností SP+MTP_Chlumec – Trutnov, složené ze SUDOP a METROPROJEKT Praha, a. s.) a jejích příloh, v níž není předmětem díla vypracování benefitové žádosti, tedy projektové žádosti o finanční podporu z OPD 2. I v případě, že by zpracování benefitové žádosti původně bylo součástí výzvy pro uchazeče, nehrála by tato skutečnost žádnou roli, neboť v uzavřené Smlouvě o dílo benefitová žádost předmětem veřejné zakázky nebyla, požadavek na zpracování této žádosti byl až v dodatku k této smlouvě ze dne 12. 10. 2017, tedy dva roky po spáchání skutku, což je již z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zákoníku nepodstatné.

28. Rovněž v dokumentu Vzor č. 81 – Bilance plánovaných investičních potřeb a zdrojů financování akce je částka předpokládaná na profinancování veřejné zakázky na projektové práce zařazena do kolonky „Dotace poskytnuté ze státních fondů – SFDI“, nikoliv ze zdrojů Evropské unie, kam byla zařazena částka pro realizaci stavby. Pokud státní zástupce demonstroval na příkladu revitalizace trati XY – XY, že i projekční práce mohou být proplaceny z finančních zdrojů EU, jednalo se o odlišnou situaci, neboť čerpání prostředků EU bylo známo předem a projekční kancelář zpracovávala i podklady pro samotnou žádost o dotaci (jak ostatně vysvětlil již soud prvního stupně v bodě 245. svého rozsudku). I ze Sborníku konference železnice 2014 vyplývá, že má být z prostředků EU financován „projekt“, avšak tento pojem je používán pro všechny fáze od záměru projektu až po realizaci stavby. V tomto dokumentu je však současně uvedeno, že program OPD 2 je hlavním zdrojem financování železničních staveb, nikoliv tedy projektových dokumentací. Závěr nejvyššího státního zástupce, podle něhož tento listinný důkaz svědčí o tom, že předmětné projekční práce měly být spolufinancovány z prostředků EU, je tedy zjevně nesprávný.

29. Pokud nebyl předpoklad hrazení projektové dokumentace ze zdrojů Evropské unie, nemohl být obviněný Ing. Petr Lapáček alespoň srozuměn s tím, že může dojít k nesprávnému použití prostředků z rozpočtu EU. Naopak byl důvodně přesvědčen o tom, že veřejná zakázka ze zdrojů Evropské unie hrazena nebude.

30. Obviněná právnická osoba má rovněž za to, že byl učiněn správný závěr o tom, že jednání obviněného Ing. Petra Lapáčka nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 a 2 tr. zákoníku, a námitky nejvyššího státního zástupce jsou zjevně neopodstatněné. Nelze přisvědčit ani argumentaci nejvyššího státního zástupce, že se odvolací soud ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že předmětné peněžní prostředky byly poskytnuty jako odměna v návaznosti na konkrétní nezákonnou činnost obviněného P. S., neboť tuto argumentaci odvolací soud nepřevzal, neboť sponzoring TJ FK XY nepovažoval za úplatek. Odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a následně nad rámec toho v bodě 74. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že byl jasně prokázán dlouholetý přátelský vztah obviněného Ing. Petra Lapáčka s obviněným P. S., s nímž souvisel i sponzoring dvou fotbalových klubů blízkých obviněnému P. S., avšak započal dávno před vypsáním předmětné zakázky. Napojení sponzoringu na veřejnou zakázku „Revitalizace trati XY – Xy“ tak z žádného důkazu nevyplývá. Předmětný sponzoring předcházel samotné akci o více než rok, navíc telefonický hovor mezi obviněnými z 14. října 2015 se udál až několik měsíců po ovlivnění a získání zakázky společností SUDOP.

31. Závěrem svého vyjádření obviněná právnická osoba SUDOP navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání nejvyššího státního zástupce vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, a vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toto odvolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

2. Vyjádření obviněného P. S.

32. K dovolání nejvyššího státního zástupce se rovněž vyjádřil obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce, který uvedl, že obsah dovolacích námitek ve vztahu k naplnění skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku je pouhým opakováním argumentace státního zástupce obsažené již v odvolání, s níž se odvolací soud zcela a přesvědčivě vypořádal. Podle tohoto obviněného byl správně učiněn soudy nižších stupňů závěr, že obviněný ani další spoluobvinění v roce 2015 nevěděli, že náklady na zpracování projektu stavby „Revitalizace trati XY – XY“ a výkon autorského dozoru projektanta při realizaci této stavby mají být byť jen zčásti realizovány z finančních prostředků Evropské unie, ani s takovou možností nebyli srozuměni.

Mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními obviněný neshledal žádný, natož pak zjevný rozpor. Podle obviněného je v dovolání nejvyššího státního zástupce argumentováno pouze některými listinnými důkazy podporujícími názor nejvyššího státního zástupce, který dostatečně nerozlišuje mezi jednotlivými fázemi akce „Revitalizace trati XY – XY“. Předmětem veřejné zakázky byl projekt stavby a autorský dozor s tím, že dodavatel měl zpracovat také projektovou žádost o finanční podporu z OPD, která se však týkala až financování následné realizace revitalizace této trati.

33. Pro posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti bylo klíčové srovnání dokumentů „Podklady pro zpracování výzvy na projekt stavby“ ze 4. února 2015 a „Oznámení o zakázce“ ve Věstníku veřejných zakázek s datem uveřejnění 14. dubna 2015, z nichž je zřejmé, že původně mělo být předmětem zakázky též zpracování projektové žádosti o finanční podporu z Operačního programu Doprava, což však v samotném zadání zakázky již není. Z „Bilance plánovaných investičních potřeb a zdrojů financování akce“ vyplývá, že náklady na projektovou dokumentaci bude Správa železniční dopravní cesty platit z dotace poskytnuté SFDI a teprve náklady na stavební a technologickou část budou hrazeny mimo jiné i z Fondu soudržnosti, Operačního programu Doprava.

S tím korespondoval i dodatek č. 2 ke Smlouvě mezi společností SUDOP a SŽDC z 12. 10. 2017, tedy z časového hlediska první dokument, který zmiňoval možnost spolufinancování předmětné revitalizace trati z prostředků Evropské unie, jednalo se však o cenu stavby. Ze starších listin, zejména z dopisu Ministerstva dopravy z 1. září 2014 adresovaného SŽDC nevyplývalo, že se z OPD mají hradit náklady na projekt stavby, neboť zde byly uvedeny toliko celkové náklady revitalizace bez věcného a časového rozlišení.

Dovolání nejvyššího státního zástupce rovněž zcela pomíjí výpovědi svědků k otázce finančních zdrojů, které byly k dispozici pro financování projektu stavby a autorského dozoru v roce 2015. Obviněný připomenul výpověď svědka M. B., podle něhož měla být projektová dokumentace zaplacena z prostředků SFDI. Tento svědek rovněž vysvětlil, proč byly všechny zakázky v tomto období opatřeny logem Evropské unie. Pro stejný závěr svědčí i výpověď svědkyně K. L., L. S., P. L., L. S., M. N. a J. O. Rovněž svědek M.

P. vyložil, že označování zadávací dokumentace logem Evropské unie neznamenalo, že se Evropská unie bude skutečně podílet na financování zakázky. Jak uvedl svědek Z. H. figurovala akce revitalizace předmětné tratě v rozpočtu SFDI jako financovatelná z prostředků Evropské unie až v roce 2016. Je zřejmé, že mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů není žádný zjevný rozpor. Skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů je v souladu s provedenými důkazy, správné

je i právní posouzení skutku, který je mu kladen za vinu.

34. I námitky nejvyššího státního zástupce ve vztahu k naplnění skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku jsou podle obviněného P. S. pouhým opakováním argumentace uplatněné již v odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně, s níž se odvolací soud dostatečně vypořádal. Vrchní soud v Praze zopakoval významný listinný důkaz (smlouvy o poskytnutí služeb v reklamě a propagaci z let 2013-2017), z nichž spolu s dalšími provedenými důkazy vyplývá, jaké byly vztahy mezi obviněnými P. S. a Ing. Petrem Lapáčkem a mezi obviněnou obchodní společností SUDOP a fotbalovými kluby TJ FK XY a TJ FK XY. Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkami státního zástupce, že pravý účel peněžních prostředků vyplacených společností SUDOP byl zastřený. Žádný z provedených důkazů nevyvrací závěr odvolacího soudu, že poskytované finanční prostředky nelze považovat za úplatek. Obviněný připomenul, že peníze byly poskytovány postupně dvěma fotbalovým klubům, v nichž se angažoval, a to v časovém období od roku 2013 do roku 2015, což vylučuje souvislost poskytovaných finančních částek s předmětnou veřejnou zakázkou. Finanční prostředky rovněž nebyly poskytovány skrytě a jejich výše byla stále stejná. Z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyplývá, že se v určité době obával jejich snížení, což rovněž popírá tezi nejvyššího státního zástupce, že poskytované peněžní prostředky byly úplatkem za manipulaci se zadáním veřejné zakázky „Revitalizace trati XY – XY“. Pokud by se jednalo o úplatek, snížení finanční podpory by bylo zcela nelogické, neboť jde právě proti smyslu úplatku jakožto odměny, resp. plnění za obstarání záležitosti obecného významu. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

35. Pro případ, že by Nejvyšší soud neshledal, že jsou námitky nejvyššího státního zástupce zjevně neopodstatněné, je podle obviněného nutné aplikovat zásadu „in dubio pro reo“. V řízení byly obstarány důkazy svědčící jak pro spáchání trestných činů, tak důkazy spáchání těchto trestných činů vyvracející. Jelikož jde o relevantní důkazy, jiné důkazy k dispozici nejsou. Důkazy svědčící pro spáchání těchto trestných činů nejsou natolik silné a nepochybné, proto při aplikaci uvedené zásady nelze než uzavřít, že skutková podstata předmětných trestných činů naplněna nebyla. Přitom nejvyšší státní zástupce podle obviněného zejména ve vztahu ke spáchání trestného činu podle § 260 tr. zákoníku zcela pomíjí některé důkazy, především všechny relevantní svědecké výpovědi. Obviněný P. S. proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, případně toto dovolání zamítl podle § 265j tr. ř. 3. Vyjádření obviněného Ing. Petra Lapáčka

36. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil i obviněný Ing. Petr Lapáček. Podle jeho názoru nejvyšší státní zástupce zcela pominul, že trestní odpovědnost obviněného za úmyslný trestný čin musí být vyvozována z toho, co o financování předmětné veřejné zakázky mohl vědět v době, v níž měl trestný čin spáchat.

37. Dovolání nejvyššího státního zástupce vychází podle obviněného z jeho vlastní interpretace a hodnocení důkazů, které neodpovídá skutečnosti. Na takto vytvořený skutkový stav následně nejvyšší státní zástupce aplikoval své právní posouzení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi osobami zabývajícími se projektováním na železnici existovalo všeobecné povědomí o tom, že tento typ veřejných zakázek zpravidla není financován z evropských zdrojů. Existovaly pouze výjimky (např. Revitalizace trati XY – XY). Soudy nižších stupňů podle obviněného správně při posouzení otázky jeho zavinění vycházely ze svědeckých výpovědí, kterým přiznaly větší relevanci než některým listinám, s nimiž nebyl a ani nemusel být seznámen.

38. K námitce nejvyššího státního zástupce, že v přípravném řízení připustil vědomost o tom, že zakázka může být financována z evropských zdrojů a v hlavním líčení tuto svoji výpověď pozměnil, obviněný Ing. Petr Lapáček uvedl, že v přípravném řízení hovořil o projektu jako celku, přičemž jeho stěžejní částí byla samotná realizace stavby, zatímco v hlavním líčení mluvil pouze o předmětné veřejné zakázce týkající se projektové dokumentace a autorského dozoru. Ačkoliv nejvyšší státní zástupce považoval jeho výpověď v hlavním líčení za rozpornou s ostatními provedenými důkazy, jeho výpověď je v souladu s výpověďmi prakticky všech svědků, a to včetně osob, které byly zcela nezávislé, případně měly dokonce opačné zájmy než on (např. svědek P. Š.). Nebyl proveden jediný důkaz potvrzující, že by byl seznámen se zadávací dokumentací, jak tvrdí nejvyšší státní zástupce.

39. Obviněný rovněž připomněl, že podle Sborníku konference železnice 2014 byla předmětná zakázka z důvodu zpoždění výslovně vyřazena z okruhu projektů, pro které se počítá s podáním žádosti o financování z programů Evropské unie. Tato informace je zcela zásadní, neboť šlo o jedinou informaci, kterou disponoval, neměl informace z interních procesů Ministerstva dopravy. Pokud nejvyšší státní zástupce dovozuje jeho tvrzené vědomí z informací uvedených ve smlouvě o poskytnutí finančních prostředků od SFDI pro SŽDC, postrádá tato argumentace relevanci, neboť o tomto postupu neměl povědomí, v rámci svého postavení tyto informace ani znát nemohl a nelze mu jejich neznalost klást k tíži. Skutečnosti ani neodpovídá závěr nejvyššího státního zástupce, že měl již v době jednání, které je mu kladeno za vinu, znát konkrétní způsob financování předmětné veřejné zakázky, a to na základě informací uvedených ve vyhlášené veřejné zakázce a v pokynech pro dodavatele, které byly veřejně dostupné.

40. Pokud mu bylo rovněž kladeno za vinu, že podepsal dne 17. 6. 2015 nepravdivé čestné prohlášení, namítl obviněný, že se týkalo pouze oblasti projektové dokumentace v rámci přípravné fáze, nepodílel se na tomto projektu jako celku. Ten zahrnoval celou řadu veřejných zakázek, včetně zakázky na stavební práce v rámci realizační fáze. To je zásadní z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zákoníku, neboť jak i konstatoval nejvyšší státní zástupce, konkrétní poměr, jakým bude veřejná zakázka spolufinancovaná z evropských zdrojů, se určí až ve smlouvě o poskytnutí finančních prostředků od SFDI pro SŽDC, tedy v době následující po údajném spáchání trestného činu. Obviněný nesouhlasil rovněž se závěrem státního zástupce, že pokud byla veřejná zakázka vyhlášená v době běhu OPD 2, mělo být předpokládáno financování právě z tohoto programu. Nejvyšší státní zástupce totiž hovořil o veřejné zakázce jako celku, přestože projektová dokumentace tvořila pouze její přípravnou část. Navíc OPD 2 nebyl v době údajného spáchání trestné činnosti ještě schválen, a tak nelze dovozovat jeho úmysl ohledně financování v doposud neschváleném programu.

41. Ani skutečnost, že obdobné veřejné zakázky na vypracování projektu a autorský dozor byly z evropských fondů financovány jen výjimečně, podle nejvyššího státního zástupce nevylučuje srozumění obviněného, že tato veřejná zakázka vyhlášená jako spolufinancovaná z evropských zdrojů bude z těchto zdrojů skutečně i hrazena. Nicméně srozumění obviněného je nutné prokázat, nikoliv pouze presumovat, což se však v řízení před soudy nižších stupňů nepodařilo.

42. Rovněž dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce, v níž předestíral veřejné zakázky, u nichž měly být z evropských fondů hrazeny i projekční práce a autorský dozor, obviněný považoval za nesprávnou, neboť uvedené závěry byly v rozporu s provedeným dokazováním. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že jedinou veřejnou zakázkou, v níž byly z fondů Evropské unie hrazeny i projekční práce, byla již výše zmiňovaná Revitalizace trati XY – XY. V tomto případě šlo o veřejnou zakázku přeshraničního charakteru, proto ji nelze zahrnout do relevantního srovnání.

43. Podle přesvědčení obviněného skutečnost, jak nakonec probíhala úhrada předmětné veřejné zakázky, je nad rámec projednávaného skutku a není relevantní z hlediska posouzení jeho trestní odpovědnosti, neboť klíčové bylo pouze to, co mohl vědět v době páchání údajné trestné činnosti. Nejvyšší státní zástupce z hlediska dovození jeho viny považoval za stěžejní až období vyhlášení veřejné zakázky jako celku s pouhým předpokladem možného financování z evropských zdrojů. Obviněnému je však kladeno za vinu pouze jednání ve vztahu k přípravné fázi této veřejné zakázky, a tak nelze na základě pouhého předpokladu vztahujícího se k veřejné zakázce jako celku dovodit jeho úmyslné zavinění alespoň ve formě srozumění ve smyslu § 15 odst. 1 tr. zákoníku.

44. Rovněž dovolací argumentaci státního zástupce vztahující se k otázce posouzení jednání obviněného Ing. Petra Lapáčka jako přečinu podplacení podle § 332 tr. zákoníku považuje obviněný za nedůvodnou a nesprávnou. Pracovní hovory mezi ním a obviněným P. S. neprokazují souvislost mezi podporou fotbalového klubu a pracovní činností obviněného P. S. S tímto spoluobviněným udržoval nejen pracovní, ale i přátelské vztahy, a tak v rámci telefonních hovorů probírali i soukromé záležitosti, které se mimo jiné týkaly i sportovního koníčku P. S. Přitom význam, který tomuto hovoru dává nejvyšší státní zástupce, není jediný možný a lze jej vysvětlit i jinak, jak ostatně uvedl již v hlavním líčení. I pokud by byla připuštěna interpretace nejvyššího státního zástupce, že obviněný P. S. měl obviněného přesvědčovat, aby nesnižoval podporu fotbalovému klubu, nelze z této skutečnosti učinit závěr o poskytnutí úplatku za protiplnění, na které není nárok. Obviněný P. S. mohl na obviněného tlačit právě kvůli přátelským vazbám. Veškerá podpora fotbalového klubu TJ FK XY byla poskytována pouze na základě přátelských vztahů, nikoliv v souvislosti s pracovní činností. Pokud obviněný P. S. poskytoval obviněnému informace, které sdělovat neměl, činil tak pouze na základě jejich přátelského vztahu, nikoli za nějakou protihodnotu.

45. Obviněný Ing. Petr Lapáček zdůraznil, že podpora fotbalových klubů ze strany obchodní společnosti SUDOP byla dlouhodobá a začala dávno předtím, než měl podle obžaloby P. S. začít páchat trestnou činnost. Ačkoliv dvě smlouvy o propagaci do tohoto období spadají, nelze učinit závěr, že všechny smlouvy o podpoře fotbalových klubů byly úplatky. Navíc bylo v řízení prokázáno, že SUDOP podporovala desítky sportovních a kulturních projektů i sportovních klubů. Nadto změna v popisu skutku, kterou navrhl nejvyšší státní zástupce, podle něhož by byla zachována totožnost skutku i v případě, že by domnělé úplatky byly považovány v návaznosti na nezákonnou činnost obviněného P. S. pro obviněnou právnickou osobu SUDOP v souvislosti s jinými veřejnými zakázkami zadavatele SŽDC, by neobstála s ohledem na zásadu obžalovací a zásadu totožnosti skutku, jak jsou vymezeny odbornou literaturou a judikaturou, kterou obviněný ve svém vyjádření citoval.

46. Ačkoliv je podle nejvyššího státního zástupce zcela bez významu vzájemný poměr výše úplatku a hodnoty veřejné zakázky, je podle obviněného relevantní, že úplatkem měla být částka zcela marginální v poměru k hodnotě předmětné veřejné zakázky. Navíc byla placená ve prospěch třetí osoby a obviněný P. S. z ní neměl mít žádný osobní prospěch. Podle obviněného rovněž poskytnutá částka nebyla neoprávněnou výhodou pro TJ FK XY, neboť tento fotbalový klub obchodní společnost SUDOP prokazatelně propagoval a došlo tak k naplnění účelu smlouvy. Přitom smlouva o propagaci byla zcela legální a legitimní právní titul. Smlouva byla beze zbytku naplněna, je řádně zadokumentována, zaúčtována a zdaněna.

47. Nadto podle obviněného Ing. Petra Lapáčka je trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, k trestnému činu podplacení podle § 332 tr. zákoníku ve vztahu speciality, a proto je jejich jednočinný souběh vyloučen (případně podle části odborné literatury na základě subsidiarity). Pojem „hospodářská soutěž“ je třeba považovat za pojem širší než „podnikání své či jiného“, a tak je trestný čin podle § 248 tr. zákoníku nutno považovat za subsidiární.

48. Závěrem svého vyjádření obviněný Ing. Petr Lapáček navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř odmítl jako zjevně neopodstatněné, případně podle § 265j tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

d) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného L. H.

49. K dovolání obviněného L. H. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Dovolání obviněného je podle něj vystavěno na doslovném opakování námitek, které obviněný uplatňoval již v průběhu celého trestního řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů správně a beze zbytku vypořádaly. V takovém případě jde podle judikatury Nejvyššího soudu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. Odpovědi na všechny své výhrady nalezne obviněný v odůvodněních rozsudků soudu prvního a druhého stupně. Dále ve svém vyjádření k dovolání státní zástupce především odkázal na úvahy soudu prvního stupně a soudu odvolacího, které považoval za přesvědčivé, s nimiž se beze zbytku ztotožnil.

50. Podle státního zástupce jsou podstatou podaného dovolání výlučně výhrady obviněného k hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, vytýká jim nerespektování zásady presumpce neviny. Skutková zjištění podle dovolatele odporují provedeným důkazům a jsou s nimi ve zjevném rozporu. Uvedené námitky se týkají především otázky uzavření nezákonné zastírací dohody, v jejímž rámci by se Sdružení Prodex-Valbek účastnilo veřejné zakázky pouze „na oko“, a problematiky určení osoby, která se za toto sdružení jednání účastnila. Takto uplatněné námitky se však věcně rozcházejí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť východiskem pro jeho existenci jsou stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé. Obviněný žádné nesprávné hmotněprávní posouzení nevytkl a uvedený dovolací důvod uplatnil pouze formálně.

51. Námitky obviněného je podle názoru státního zástupce možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak je třeba je posoudit jako neopodstatněné, neboť rozhodná skutková zjištění z provedených důkazů po jejich logickém zhodnocení zjevně vyplývají a nejsou s nimi v žádném rozporu. Ve vztahu k jednání obviněného, které bylo právně kvalifikováno jako přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, soud prvního stupně provedl komplexní a bezvadné dokazování, rovněž odvolací soud dostál svým povinnostem, podaná odvolání řádně přezkoumal a se všemi námitkami se přesvědčivě vypořádal.

52. V tomto ohledu jsou především klíčové informace získané z odposlechů a e-mailové komunikace, které ve spojení se specifickým průběhem veřejné zakázky vylučují jiný skutkový děj než ten, k němuž dospěl soud prvního stupně, který rovněž vysvětlil, proč neuvěřil tvrzením obviněného L. H. ani spoluobviněných Ing. Petra Lapáčka a P. S., stejně jako nepravdivé výpovědi svědka P. L. Soudy nižších stupňů rovněž logicky dospěly k závěru, že nabídka Sdružení Prodex-Valbek nebyla pravděpodobně od počátku nabídkou krycí, ale později před podáním nabídky došlo k dohodě se společností SUDOP, že vítězství ve veřejné soutěži získá tato společnost, resp. sdružení jehož je účastníkem, v očekávání recipročního jednání při jiné veřejné zakázce. Na základě této dohody mělo Sdružení Prodex-Valbek navýšit nabízenou cenu tak, aby byla zvýšena šance SP + MTP_XY – XY na úspěch. Tato dohoda je zřejmá jak z informací v rámci zajištěných odposlechů a na ně navazujícího jednání zainteresovaných osob, tak z e-mailové komunikace mezi svědkyněmi M. V. a M. D.

53. O tom, že se na takové dohodě podílel právě obviněný L. H., svědčí mimo jiné to, že právě on byl za Sdružení Prodex-Valbek kontaktován spoluobviněným Ing. Petrem Lapáčkem, že nebyla dodržena dohodnutá nabídková cena. Právě tento dovolatel se s obviněným Ing. Petrem Lapáčkem měl sejít u svědka V. S., jehož Ing. Petr Lapáček o této komplikaci informoval, právě dovolatel také určoval nabídkovou cenu, byl svědku J. S. prezentován jako kontaktní osoba a žádal u svědkyně M. V., aby ho vyrozuměla, pokud by byl doručen dopis ze SŽDC východ, v němž se podle časových souvislostí mělo zjevně jednat o účelově vykonstruovanou žádost o odstranění nedostatků. Obviněný L. H. si přitom vzhledem ke své praxi a postavení byl vědom toho, že taková dohoda mezi soutěžiteli je zakázaná, narušuje soutěž v rámci zadávacího řízení a je v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže.

54. Soudy nižších stupňů se rovněž vypořádaly s námitkou, že pro úspěch v řízení nebylo zapotřebí krycí nabídky, jelikož mohl vyhrát i jediný zájemce, když k této problematice uvedly, že novelizace zákona předcházela vypsání veřejné zakázky jen o několik málo dní, a nemusela tedy být obviněnými ani zaznamenána. Není rovněž bez významu, že podání více nabídek posiluje zdání nediskriminačního zadání, přičemž právě diskriminační zadání bývá neúspěšnými uchazeči často namítáno. Z hlediska trestní odpovědnosti dovolatele je rovněž zcela bezvýznamné, že prohlášení o zakázce podepsal dříve, než došlo k účelové dohodě o zastírací nabídce, neboť jednání soutěžitelů ve shodě je trestněprávně postižitelné bez ohledu na existenci či neexistenci takového prohlášení.

55. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného L. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

56. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

57. Pokud jde o přípustnost dovolání, Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané nejvyšším státním zástupcem je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nelze souhlasit s námitkami obviněné právnické osoby SUDOP, že jde o dovolání nepřípustné z důvodu, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, byl v aktuálním znění uplatněném nejvyšším státním zástupcem zakotven v trestním řádu až po vydání napadeného rozhodnutí. Nejde totiž o otázku přípustnosti dovolání, ale o důvody, o které je možné dovolání opřít, přičemž nejvyšší státní zástupce byl k podání dovolání oprávněn i před novelou trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. Touto novelou byl pouze rozšířen okruh důvodů, které může nejvyšší státní zástupce v dovolání uplatňovat. Zákon č. 220/2021 Sb. nemá přechodné ustanovení, které by řešilo použitelnost tohoto dovolacího důvodu v dovolání podaném za jeho účinnosti, avšak směřujícímu proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2022. Není-li proto stanoveno jinak, je třeba vyjít z obecné zásady procesního práva, že procesní úkony v průběhu trestního řízení se provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, a pokud trestní řízení neskončilo, postupuje se ve věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z tohoto důvodu není tedy případná ani argumentace obviněné právnické osoby rozhodnutími Nejvyššího soudu vztahujícími se k přípustnosti podání dovolání proti rozhodnutím vydaným před zavedením tohoto mimořádného opravného prostředku do trestního řádu. Pokud tedy bylo dovolání podáno až po účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., kterou byl od 1. 1. 2022 do trestního řádu zakotven nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl nepochybně nejvyšší státní zástupce oprávněn své dovolání o tento nově vymezený dovolací důvod opřít. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 252/2022, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 195/23).

58. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

59. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

60. Dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejících řízeních. Není oprávněn nahrazovat činnost soudů nižších stupňů a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

61. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, když vytkl již rozsudku soudu prvního stupně pochybení naplňující další dovolací důvody jím uplatněné ve vztahu k výroku, kterým podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněnou obchodní společnost SUDOP obžaloby výrokem pod bodem B. tohoto rozsudku. Ve vztahu k zamítnutému odvolání obviněného L. H. rozsudkem odvolacího soudu je možno konstatovat, že i tento obviněný měl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, s odkazem na jím uplatňované dovolací důvody, nicméně toto formální pochybení podaného dovolání tohoto obviněného nijak nebrání přezkumu jeho důvodnosti.

b) K dovolacím námitkám nejvyššího státního zástupce a obviněného

1. K námitkám nejvyššího státního zástupce

62. Nejvyšší státní zástupce založil své dovolání na dvou okruzích námitek. Nejprve vyslovil přesvědčení, že jednání obviněných L. H., P. S. a Ing. Petra Lapáčka, a následně též obviněné právnické osoby obchodní společnosti SUDOP, jíž bylo přičitatelné jednání posledně uvedeného obviněného, mělo být klasifikováno též jako pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku. Dále nejvyšší státní zástupce v jednání obviněných Ing. Petra Lapáčka a P. S. spatřoval i naplnění skutkové podstaty úplatkářských trestných činů. První jmenovaný měl být podle jeho názoru uznán vinným i přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, 2 tr. zákoníku a shodná právní kvalifikace měla být přisouzena i obviněné právnické osobě SUDOP. Jednání obviněného P. S. pak mělo být posouzeno za předpokladu, že by byly shledány důvody pro vyloučení jednočinného souběhu trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku s trestným činem podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, nejméně jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.

63. Takto uplatněné námitky nejvyššího státního zástupce jsou zcela totožné s námitkami, které státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze uplatnil již v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se již zcela a věcně správně vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž jsou pouze opakovány tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit dovolatel již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

64. Ve vztahu k první citované námitce na úvod Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady, uvede nepravdivé, nesprávné nebo neúplné údaje anebo zatají doklady nebo údaje, a tím umožní neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu nebo umožní neoprávněné použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem. Jde o trestný čin úmyslný, přičemž postačí úmysl eventuální. V případě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) a § 15 odst. 2 tr. zákoníku pachatel musí vědět, že spácháním skutku by mohl být ohrožen nebo porušen zájem, kterému je poskytována ochrana trestním zákonem (v tomto případě zájem na ochraně majetku a finančních zájmů Evropské unie, tedy zejména zájem na řádném zacházení s tokem finančních prostředků (tj. s příjmy – tvorbou zdrojů EU a výdaji – nakládání a využití naakumulovaných zdrojů) spravovaných Evropskou unií a na řádném využívání majetku pořízeného z finančních zdrojů EU), a pokud se tak stane, musí s tím být srozuměn. Srozumění je nutné vztahovat k následku trestného činu, který naplňuje rozhodnou skutkovou podstatu. (Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 64.). Pokud by měli být obvinění uznáni vinnými pokusem tohoto trestného činu, muselo by tedy být prokázáno, že byli alespoň srozuměni s tím, že předmětná veřejná zakázka může být spolufinancována z prostředků Evropské unie, že tato eventualita může reálně nastat, a že tedy její finanční zájmy a majetek mohou být jejich jednáním ohroženy.

65. Jak však již uvedly soudy nižších stupňů, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by obvinění byli srozuměni s tím, že projektová dokumentace „Revitalizace trati XY – XY“ může být hrazena z prostředků Evropské unie. Naopak bylo prokázáno, že projekční práce u obdobných zakázek byly vždy hrazeny z národních zdrojů. Z výpovědí svědků vyplynulo, že je ze strany SŽDC žádáno o proplacení vlastní realizace stavby, nikoliv projekčních prací. Jedinou výjimku představovaly právě projekční práce k revitalizaci trati XY – XY.

V tomto případě však šlo o mezinárodní trať, čerpání prostředků bylo známo předem a projekční kancelář zpracovávala podklady pro žádost o dotaci, což se v posuzované věci nestalo. V zadání veřejné zakázky nebylo uvedeno, že by měly být projekční práce financovány z evropských zdrojů. Požadavek na zpracování žádosti o čerpání z fondů Evropské unie byl uveden až ve smlouvě o dílo v říjnu roku 2017, tedy se značným časovým odstupem po době páchání trestné činnosti obviněnými. Ani ze skutečnosti, že dokumenty při zadání veřejné zakázky byly opatřeny logem EU nelze dovozovat, že by obvinění měli být srozuměni s tím, že zakázka může být z finančních prostředků EU skutečně hrazena, jak vysvětlil mimo jiné svědek M.

B. ve své výpovědi, neboť bylo běžné, že z evropských zdrojů byly hrazeny pouze samotné realizační práce, avšak dokumenty byly opatřeny logem k celku (tedy i k veřejným zakázkám na přípravné práce, které předcházely vlastním stavebním pracím, spočívajícím v revitalizaci konkrétní trati). I pokud bylo uvedeno, že se zakázka vztahuje k projektu anebo programu spolufinancovanému z prostředků EU, neznamená tato skutečnost, že byly z prostředků EU hrazeny i projekční práce, neboť pojmem „projekt“ či „akce“ je označováno celé dílo, tedy včetně realizační fáze a samotné revitalizace železniční trati.

Z prostředků Evropské unie pak nemusí být (a fakticky nikdy nebyly) financovány všechny fáze akce. Pro posouzení zavinění obviněných je tedy stěžejní, že v prostředí železničních zakázek bylo obecné povědomí, že projekční práce nejsou financovány z prostředků Evropské unie, ale výlučně z národních zdrojů a ani v případě této zakázky nevyplývalo z provedených důkazů, že by mělo jít o výjimku. Úmyslné zavinění obviněných alespoň ve formě nepřímého úmyslu tak nelze v posuzované věci dovodit. Ostatně se zcela shodnými námitkami státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze se podrobně vypořádal již v bodech 65.

až 70. odůvodnění svého rozsudku odvolací soud, přičemž Nejvyšší soud se s touto jeho argumentací zcela ztotožňuje a na tomto místě je možné na ni odkázat.

66. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitkám nejvyššího státního zástupce ohledně možného posouzení jednání obviněného Ing. Petra Lapáčka a obviněného P. S. jako úplatkářských trestných činů. Již odvolací soud vyložil, proč uvedené platby nepovažoval za úplatky ve smyslu § 334 tr. zákoníku, podle něhož se úplatkem rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok.

Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání předkládá vlastní verzi skutkového stavu založenou na odlišném hodnocení důkazů, než jaké učinily soudy nižších stupňů. Jak již bylo uvedeno, do skutkových zjištění soudů nižších stupňů není Nejvyšší soud oprávněn zasahovat, není-li dán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. O extrémní rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.

5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy nižších stupňů se však věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Skutkový děj byl tedy logicky dovozen z provedeného dokazování a v souladu s principy formální logiky soudy vysvětlily, z jakých důvodů dospěly k uvedeným závěrům. Všechny tyto provedené důkazy pak odpovídají zjištěnému skutkovému stavu.

67. Soudy nižších stupňů nedovodily, že by sponzoring fotbalového klubu TJ FK XY měl souvislost s předmětnou veřejnou zakázkou a s poskytováním nezákonných informací ze zadávacího řízení ze strany obviněného P. S. Soud prvního stupně i soud odvolací založily své závěry na skutečnosti, že společnost SUDOP podporovala i jiné sportovní kluby, neboť obviněný Ing. Petr Lapáček měl ke sportu blízký vztah. Rovněž naopak fotbalový klub v XY podporují i další sponzoři. Tyto skutečnosti by samy o sobě nemusely nutně vylučovat možnost, že v tomto konkrétním případě o úplatek šlo, stejně tak jako se o úplatek může jednat v případě, že platba je vedena v účetnictví jako sponzoring, aby byl pravý důvod převodu finančních prostředků zastřen a platba se jevila jako řádná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 746/2016, podle něhož je pro závěr o tom, že se jedná o úplatek, rozhodující nikoliv jeho formální označení, ale jeho skutečná povaha ve spojení se sledovaným účelem). Nicméně ve spojitosti s dalšími provedenými důkazy v tomto trestním řízení bylo prokázáno, že podpora fotbalového klubu TJ FK XY byla dlouhodobá a nijak nesouvisela s touto konkrétní veřejnou zakázkou, neboť smlouvy o poskytnutí služeb v reklamě a propagaci byly uzavřeny v letech 2013, 2015 i 2017, tedy bez jakékoliv časové souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou. I telefonický hovor, v němž obviněný P. S. obviněnému Ing. Petru Lapáčkovi připomínal sponzoring a žádal, aby nesnižovali výši sponzorského daru, se odehrál v období, v němž se smlouvy s fotbalovými kluby pravidelně uzavíraly a několik měsíců po získání zakázky společností SUDOP. Na základě toho dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že pokud by měl být sponzorský dar spjatý s uvedenou zakázkou, patrně by k němu došlo již dříve, časově blíže vyhlášení této zakázky, ačkoli uvedenou veřejnou zakázku obviněný P. S. v této souvislosti zmiňoval. Pokud však soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že šlo o přátelské připomenutí, avšak s ovlivněním předmětné zakázky neměl sponzoring nic společného, jedná se o otázku hodnocení důkazů, které je doménou soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího. Nejvyšší státní zástupce nabízí vlastní interpretaci provedených důkazů, z nichž činí odlišné právní závěry, jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud však do skutkových zjištěních soudů nižších stupňů nemůže nijak zasahovat, neshledá-li zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. K takovému pochybení však v posuzovaném případě nedošlo, neboť z provedených důkazů je možné dospět ke skutkovým závěrům, které byly učiněny, a logicky z nich vyplývají.

2. K dovolacím námitkám obviněného L. H.

68. Obviněný L. H. své dovolání založil výlučně na polemice s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů a na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, k nimž tyto soudy dospěly. Dovolatel namítal, že v řízení nebyla prokázána existence nezákonné dohody mezi ním a obviněným Ing. Petrem Lapáčkem, stejně tak ani skutečnost, že by za Sdružení Prodex-Valbek jednal právě on. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky.

Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na jejichž podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud již např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp zn. 5 Tdo 482/2002 Sb. (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C.

H. Beck, Praha 2002). Dokazování je totiž doménou soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.). Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy pak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.

Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.; Fenyk, J., Císařová, D.

Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 110 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Z výše uvedených důvodů tedy námitky dovolatele nelze podřadit pod uplatněné, ale ani pod žádné jiné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

69. Nejvyšší soud neshledal ani zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Existence nezákonné dohody byla bez důvodných pochybností prokázána, jak vyložil soud prvního stupně v bodě 261. odůvodnění svého rozsudku a soud odvolací v bodech 53. a násl. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit argumentaci obviněného, že k závěru o existenci dohody je třeba rovněž zjistit, kdy a kde byla taková dohoda uzavřena a co přesně bylo jejím obsahem.

Na existenci dohody a její obsah lze usuzovat i z následného jednání zainteresovaných osob, pokud je zřejmé, že by jednaly jiným způsobem (resp. nemohly jednat tak, jak jednaly), pokud by tato dohoda neexistovala. Otázka, kdy a kde byla dohoda uzavřena, je tedy zcela nepodstatná, pokud je zřejmé, že nebýt její existence, nedošlo by k telefonickému hovoru mezi obviněným L. H. a obviněným Ing. Petrem Lapáčkem, v němž, jak je patrno z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, obviněný Ing. Petr Lapáček upozorňoval obviněného, že omylem podali nabídku s původní cenou, a nikoli cenou upravenou v souladu s touto dohodou.

O existenci nezákonné dohody svědčí i skutečnost, že společnost Prodex, s. r. o., zcela rezignovala na odstranění nedostatků, k čemuž byla ze strany SŽDC vyzvána, ani se o nápravu nepokusila. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že podaná nabídka nebyla od samého počátku nabídkou krycí, ale k nezákonné dohodě došlo až těsně před podáním nabídky. Klíčové je, že k uzavření dohody došlo, jak vyplývá z následného jednání obviněných, z něhož je možné zcela bezpečně dovodit její obsah. Soudy nižších stupňů rovněž vysvětlily, proč neuvěřily výpovědi P.

L. a považovaly ji za účelovou.

70. Skutečnost, že obviněný L. H. měl zakázku na starost, vyplývá ze skutečnosti, že obviněný Ing. Petr Lapáček volal právě jemu, když zjistil, že v nabídce Sdružení Prodex-Valbek nebyla dodržena dohodnutá částka a zůstala v ní původní cena. Rovněž právě s dovolatelem se měl obviněný Ing. Petr Lapáček následující den sejít a právě dovolatel určoval nabídkovou cenu, neboť to byl on, kdo podle výpovědi svědka P. L. sestavoval rozpočet. Obviněný L. H. byl také svědku J. S. označen jako kontaktní osoba a právě on od svědkyně M. V. požadoval poskytnutí informace, pokud by přišel dopis od SŽDC. Je tedy nepochybné, že obviněný byl do nezákonné dohody zapojen a právě on ji sjednával. Soudy nižších stupňů se posuzovanou věcí řádně zabývaly, provedly dokazování v potřebném rozsahu a na podkladě jeho výsledků mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V souladu s principy formální logiky vysvětlily své závěry o vině obviněných a Nejvyšší soud se s jejich argumentací zcela ztotožňuje.

71. Zcela bez významu je pak otázka, kdy došlo k podpisu čestného prohlášení. Jak již uvedl soud odvolací, samotné jednání soutěžitelů ve shodě je trestněprávně postižitelné, ať už se obviněný v čestném prohlášení zavázal, že neuzavře dohodu v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, či nikoliv. Trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku se totiž dopustí ten, kdo uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž, a to v rozporu se zvláštním předpisem na ochranu hospodářské soutěže. Jde tedy o jednání v rozporu s předpisy na ochranu hospodářské soutěže, nikoliv o jednání v rozporu s čestným prohlášením, které pachatel podepíše. Pokud obviněný L. H. ve svém dovolání zmiňoval důležitost okamžiku podepsání tohoto prohlášení ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, jsou takové námitky zcela irelevantní, neboť tímto trestným činem nebyl uznán vinným.

IV. Závěrečné shrnutí

72. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť ačkoliv některé jeho námitky obsažené v dovolání bylo možné podřadit pod uplatněné dovolací důvody, Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. Dovolání obviněného L. H. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Přitom dovolatelem uplatněné námitky v podaném dovolání ani neodpovídaly deklarovaným a ani žádným jiným dovolacím důvodům. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 4. 2024

JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu