6 Tdo 170/2024-1204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 4. 2024 o dovoláních, která podali obvinění A. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, a E. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 8 To 142/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 223/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2023, č. j. 5 T 223/2023-1018, byli obviněný A. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) a obviněná E. M. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznáni vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem popsaným ve výroku rozsudku.
2. Soud obviněné za tyto trestné činy a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy pole § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byli uznáni vinnými rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022, sp. zn 9 T 12/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 8 To 206/2022, odsoudil (každého z nich) podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jim podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 9 T 12/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 8 To 206/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku oběma obviněným uložil povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradili v plné výši dlužné výživné a způsobenou škodu poškozeným. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal obviněné společně a nerozdílně nahradit způsobenou škodu poškozeným AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym), CCCCC (pseudonym) a DDDDD (pseudonym), zastoupeným opatrovníkem, každému ve výši 20 000 Kč.
3. O odvolání obou obviněných napadajících celý rozsudek a odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných napadajícího výroky o trestech jim uložených rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 6. 2023, č. j. 8 To 142/2023-1079. Z podnětu všech odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho zjištění (souladného se zjištěním soudu prvního stupně) dopustili tím, že
nejméně od 1. 9. 2019 do 25. 5. 2021, kdy jim byly nezletilé děti odebrány na základě předběžného opatření Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, vedeného pod sp. zn. 22 Nc 2406/2021, a umístěny do Dětského centra rodinného typu XY, XY XY, XY Brno, i přes opakovaná upozornění ze strany sociálního pracovníka orgánu sociálněprávní ochrany dětí ÚMČ Brno – XY v místě svého trvalého bydliště v Brně na ulici XY XY se řádně nestarali o své nezletilé děti, a to AAAAA, BBBBB, CCCCC a DDDDD, které nebyly vzhledem ke svému nízkému věku schopny samy se o sebe postarat, kdy nedostatečně pečovali o zdravotní stav dětí, neboť se s nimi řádně a včas nedostavovali k lékařským prohlídkám, vyšetřením, a to ani po opakovaných výzvách dětského lékaře, a nezajistili dětem řádně a včas preventivní či specializovanou lékařskou péči, vulgárně jim obžalovaná nadávala, i přes upozornění školy a sociálních pracovníků zanedbávali výchovu dětí, kdy jim nevytvořili režim a pravidla, nenaučili je základním společenským, stravovacím a hygienickým návykům a dovednostem odpovídajícím jejich věku a nezajistili jim dostatek adekvátních výchovných podnětů a stimulací nutných pro jejich celkový psychomotorický rozvoj, kdy všechny děti neměly dobrou slovní zásobu, všechny děti trpí dyslálií, všechny děti vyjma DDDDD, který je batole, opakovaly první ročník školní docházky, byly opožděny v základních vědomostech a řeči, všechny děti postrádají z důvodu nedostatečné výchovné péče a psychického strádání v rodině bazální pocit bezpečí, existenční jistoty, kdy u nezletilé AAAAA, byla ze strany dětského praktického lékaře pro děti a dorost L.
K., doporučena hospitalizace na Dětské interní klinice v Brně, kdy neakceptovali léčbu, přičemž až na základě předběžného opatření Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2021 pod č. j. 24 Nc 2003/2021 byl za rodiče udělen souhlas s hospitalizací AAAAA ve Fakultní nemocnici Brno, Jihlavská č. 20, pracoviště Dětské nemocnice, Černopolní č. 9, na Interní dětské klinice za účelem jejího odborného vyšetření a s tím souvisejícími úkony z důvodu podezření na onemocnění mentální anorexie, hospitalizace nezletilé AAAAA proběhla od 4.
1. 2022 do 28. 1.
2022 pro poruchu příjmu potravy, kdy vyšetřením byla u nezletilé AAAAA zjištěna atypická forma mentální anorexie z disharmonizovaného zázemí v dlouhodobé zátěži s omezeným náhledem na vlastní prožívání a onemocnění s negativním postojem k dalšímu léčení podporovaná obžalovanými, že léčba není důležitá, při vyhýbání se výuce ve škole, při závadovém chováním otce, v roce 2019 se nezletilá AAAAA sebepoškozovala, a to tak, že se řezala žiletkou na levé horní končetině, rodiče však odmítli zajistit pomoc psychologa, toto sebepoškozování bagatelizovali, stejně jako problém s výskytem vší, dyslálií; u BBBBB, byly zjištěny závažné logopedické problémy, které vyžadovaly intenzivní terapii, což obžalovaní bagatelizovali a na logopedii s poškozenou začali chodit až v roce 2021 po opakovaných výzvách OSPODu a školy, dále neřešili výskyt vší, který se u ní opakovaně projevoval, ve škole měla BBBBB problémy s učením, malou slovní zásobou, obžalovaní jí nezajistili odklad školní docházky s tím, že to není potřeba a neřídili se ani doporučením nechat BBBBB opakovat první třídu, BBBBB ve škole nemluvila, byla zanedbaná, unavená a ve výuce usínala, zvracela, ale jako rodiče se o problémy nezajímali a se školou nespolupracovali, přesto že u dcery BBBBB byla diagnostikována soukromou klinikou XY, XY XY, Brno, narušená řečová schopnost, opožděný vývoj řeči, vývojová dysfázie, zanedbání, špatné hygienické návyky, nezajistili dceři vhodné oblečení, neboť chodila do školy bez ponožek, v zimě bez teplých bot, má špatnou sebeobsluhu, zanedbanou péči o chrup a projev opožděného vývoje, na opakované upozorňování OSPODu, aby obžalovaná s BBBBB navštěvovala lékaře, logopedii a pedagogicko-psychologickou poradnu, sdělila, že mají jít do prdele a že na ně pošle manžela; rovněž jejich syn CCCCC, vykazoval problém s mluveným slovem, své potřeby naznačoval dotykem, byl ochablý, bez výdrže, ve škole usínal, a to dokonce ve stoje, měl vši, přesto obžalovaní nijak nereagovali, problémy bagatelizovali, při distanční výuce se CCCCC nepřipojoval, úkoly za něj vypracovávala obžalovaná, když byl na distanční výuku připojen, byla slyšet i obžalovaná, která syna častovala vulgárními výrazy jako „já ti jednu fláknu, do prdele“, na základě kterých nezletilý CCCCC často plakal, u nezletilého CCCCC byla diagnostikována vývojová dysfázie, kdy se s nezletilým CCCCC měli dostavovat na mezioborovou a intenzivní terapii, což nedělali a nezletilému CCCCC ji nezajistili a bez udání důvodů léčbu zrušili, u nezletilého CCCCC se projevuje opožděný vývoj řeči ze sociálně i citově deprivujícího rodinného prostředí se zanedbáním instrumentálních potřeb, nemá dostatečně osvojeny sociální návyky, stabilní citový vztah, matka ho posílala v zimních měsících do školy bez ponožek, neumí si říct, že potřebuje na toaletu, v tělesné výchově se několikrát počůral, matka ho neobejme, neprojeví cit, a tak u nezletilého CCCCC nejsou znát citové vazby k matce, o otci nezletilý CCCCC nemluví, má diagnostikovánu vývojovou dysfázii a kognitivní efektivnost; a DDDDD, má slovní zásobu nulovou, nosí pleny, kdy samotná péče rodičů je v jeho případě ohrožující, má poruchu autistického spektra, kdy obžalovaní nespolupracují s
dětskými lékaři, stav neřeší a bagatelizují, jako rodiče s ním nebyli schopni podstoupit potřebné lékařské vyšetření, obžalovaná s ním navštěvuje restaurační zařízení, kde konzumuje pivo a následně nezletilého DDDDD kojí pod stromem, poškozený po bytě běhá pouze v plenách a naboso; přičemž tak došlo k poškození jejich zdravého sociálního i psychického vývoje a v důsledku jejich jednání se u všech poškozených rozvinul syndrom CAN, poškození mají narušen vývoj ega a lze u nich očekávat dlouhodobé, možná i celoživotní následky v oblasti partnerských vztahů, rodičovské a morální odpovědnosti a sebediscipliny, přičemž nezletilí AAAAA, BBBBB a CCCCC trpí i stockholmským syndromem, a tohoto jednání se dopustili i přes to, že byli rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29.
4. 2019, č. j. 8 T 90/2018, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2019, uznáni vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a podle § 46 odstavec 1 trestního zákoníku bylo upuštěno od jejich potrestání.
4. Obviněné za tento přečin a přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byli uznáni vinnými rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 9 T 12/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 8 To 206/2022, odsoudil podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnným trestům odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců v případě obviněného a třiceti měsíců v případě obviněné, přičemž oba pro výkon těchto trestů podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 9 T 12/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 8 To 206/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné zavázal společně a nerozdílně nahradit nemajetkovou újmu v penězích poškozeným AAAAA, BBBBB, CCCCC a DDDDD, zastoupeným opatrovníkem, každému ve výši 20 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
6. Obviněný v dovolání zpracovaném Mgr. Miroslavem Filipským s oporou o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nesprávnost výroku o vině v důsledku toho, že soud rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Připomíná, že navrhoval doplnění dokazování spisem Městského soudu v Brně vedeným pod sp. zn. 24 Nc 2003/2021, a soudu prvního stupně vytýká, že měl s rozhodnutím vyčkat a rozhodnout až po provedení důkazu tímto spisem. Odvolací soud, který si předmětný spis opatřil, pak neprovedl důkaz v souladu s jeho požadavkem, neboť důkaz provedl pouze rozsudkem odvolacího soudu. Soudům dále vytýká, že nebraly v potaz části výpovědí svědků, podle nichž se jak on, tak i jeho manželka dostavovali k lékařským prohlídkám, komunikovali se školou a sociálními pracovníky. To podle něj zakládá extrémní rozpor mezi právními závěry soudu a zjištěnými okolnostmi. Trest odvolacím soudem uložený je nepřiměřeně tvrdý. Obviněný dále tvrdí, že během řízení byla porušena jeho procesní práva natolik, že toto porušení ovlivňuje hmotněprávní kvalifikaci. Jím navrhovaný důkaz proveden nebyl, aniž by se soud s jeho neprovedením dostatečně vypořádal v rozsudku.
7. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jak napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023, č. j. 8 To 142/2023-1079, tak jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2023, č. j. 5 T 223/2022-1018, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně učinil podnět, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil či přerušil výkon mu uloženého trestu odnětí svobody.
8. Obviněná v dovolání vyhotoveném JUDr. Vladimírem Focko a opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. rovněž připomíná, že soudy neprovedly dokazování v rozsahu obviněnými navrženém (tedy důkaz spisovým materiálem obsaženým ve spise Městského soudu v Brně sp. zn. 24 Nc 2003/2021), jehož obsah podle ní zpochybňuje nesprávná tvrzení, že o děti nepečovali. Následně se v detailech zabývá jednotlivými důkazy, které byly soudem provedeny a vznáší podrobnější výhrady vůči hodnocení důkazů soudy a vůči soudy učiněným skutkovým zjištěním. Se soudy nesouhlasí, s jejich závěry polemizuje, zpochybňuje způsob hodnocení důkazů, označuje rozhodná skutková zjištění za neprokázaná, zdůrazňuje nevěrohodnost některých svědků a nedostatečnost či neúplnost dalších usvědčujících důkazů.
9. Obviněná rovněž pokládá jí uložený trest za nepřiměřeně přísný. Podle ní je projevem jednostranného hodnocení provedených důkazů soudem v její neprospěch a jeho zřejmé zaujatosti vůči ní, což pociťovala od počátku řízení. Je přesvědčena, že nebyl prokázán její, byť nepřímý, úmysl spáchat přečin ohrožování výchovy dítěte. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl, event. přikázal soudu znovu věc projednat a rozhodnout. Současně navrhla, aby předseda senátu dovolacího soudu odložil či přerušil podle § 265o odst. 1 tr. ř. výkon trestu.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten po shrnutí dovolací argumentace obviněných dospěl k závěru, že jejich námitky nejsou opodstatněné. Pokud obvinění shodně namítají vadu opomenutých důkazů, jedná se podle jeho posouzení sice o výtku, již lze formálně řadit pod dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v řešeném případě nikoli důvodnou. Ve věci činné soudy se totiž s uplatněnými důkazními návrhy vypořádaly dostatečně, nepřehlédly je, a pokud jim nevyhověly, tak vysvětlily, proč je nepovažovaly za potřebné. Současně platí, že vina byla prokázána bez důvodných pochybností již na základě realizovaných důkazů, takže i pokud by soudy nevěnovaly některému z důkazních návrhů adekvátní pozornost, nemohlo by se jednat o pochybení mající vliv na správnost rozhodnutí o věci samé. Je-li totiž vina prokázána bez důvodných pochybností, stává se provádění dalších důkazů ohledně viny nadbytečným. Neprovedení nadbytečných důkazů přitom vadu opomenutých důkazů podle ustálené praxe založit nemůže.
11. Výhradami mířícími do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění vyjadřují obvinění nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny usvědčující důkazy, resp. se závěrem, že na základě provedených důkazů byla jejich trestná činnost prokázána bez důvodné pochybnosti. K jejich námitkám (nevěrohodnost svědků vypovídajících v jejich neprospěch, neúplné či nedostatečné důkazy k uznání jejich viny, existence důkazů ospravedlňujících, ke kterým soudy nepřihlédly) státní zástupce (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1368/2021) připomíná, že zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V kontextu předmětných námitek tedy na základě konstatování „zjevného rozporu“. Avšak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána.
12. Z odůvodnění napadených rozhodnutí naopak podle státního zástupce vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. Jako taková jsou plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy pracují s rozhodujícími důkazy jako s důkazy usvědčujícími. Platí totiž, že soudy zmíněné usvědčující důkazy nestojí osamoceně, naopak korespondují navzájem, doplňují se, a takto ve svém souhrnu vytvářejí důkazní komplex, který netrpí žádnými podstatnými rozpory, a tedy umožňuje učinit závěr o vině bez důvodných pochybností, a to i co do způsobení škodlivých následků. Současně bezpečně vyvracejí verzi obviněných, že se ničeho závadného nedopustili a snažili se chovat řádně. Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají.
13. K obviněnou M. namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést, že z jeho znění (i v kontextu s ostatními dovolacími
důvody) vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotněprávní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z obsahu podaného dovolání je nicméně patrné, že obviněná prakticky nenamítá, a to ani formálně, žádné vady právní kvalifikace ve smyslu předmětného dovolacího důvodu, nýbrž míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění.
14. Pokud jde o výhrady obviněných týkající se tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu, tuto argumentaci nelze řadit pod žádný dovolací důvod (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 530/2002, sp. zn. 5 Tdo 149/2003 či sp. zn. 11 Tdo 817/2014). V kontextu problematiky přiměřenosti uloženého trestu je zásah dovolacího soudu možný, v podstatě jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v přezkoumávaném případě není, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudů dobře vyplývají důvody, pro které uložený trest jako adekvátní obstojí.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda dovolání byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
17. Oba obvinění, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), svá dovolání založili na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněná pak i důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněný též z důvodu § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (viz blíže bod 30.). Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost, a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
18. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnými označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
20. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést toto. Obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Na jeho zcela nekonkrétní tvrzení, projevující se neuvedením toho, na který důkaz (svědeckou výpověď) poukazuje (viz „... ty části výpovědí svědků, kteří ... potvrdili“), není povinností dovolacího soudu reagovat. Jeho úkolem totiž není argumentaci obviněného domýšlet, ani případná pochybení soudů nižších stupňů či vady napadených rozhodnutí aktivně vyhledávat. Na samotném dovolateli leží povinnost tvrzení, neboť dovolací soud k přezkumu napadeného rozhodnutí přistupuje jen na podkladě konkrétních námitek odpovídajících uplatněnému důvodu dovolání.
21. Obviněná sice vznáší konkrétní námitky, ty se však týkají jí tvrzeného rozporu mezi jednotlivými důkazy, opět bez bližší specifikace k příslušným, pro právní posouzení skutku rozhodným skutkovým zjištěním vyjádřeným v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku. Nelze přehlédnout, že podstatou jejího dovolání je fakticky opakování výhrad uplatněných v řízení o řádném opravném prostředku. Dovolací námitky jsou ve zcela rozhodující části doslovným zněním její argumentace obsažené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (konkrétně body dovolání 1. – 7., 9. – 14., 16. – 18.) a i zbývající část dovolání vyznívá obsahově shodě s námitkami odvolacími.
22. Na tomto místě je vhodné zmínit, že dovolatelce nelze upírat právo uplatňovat stejné námitky v řízení o dovolání. Pokud tak však činí při odhlédnutí od toho, jak na tytéž výhrady reagovaly soudy rozhodující v dřívějších stadiích řízení, tj. nevymezí-li se další argumentací vůči jejich sdělení a odpovědím na totožné námitky odvolací, pak stěží může očekávat úspěch svého dovolání. Nejvyšší soud totiž již v usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uvedl, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.
23. Ve věci dovolatelky přitom odvolací soud zcela vyčerpávajícím způsobem na její odvolací námitky v odůvodnění svého rozsudku reagoval. Přesvědčivě vyložil, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou dostatečně podložena provedenými důkazy a že jeho hodnocení těchto důkazů nelze vytknout vadu spočívající v nesplnění požadavku plynoucího ze znění § 2 odst. 6 tr. ř. V konkrétnosti na řadě míst odůvodnění svého rozsudku doložil, že namítaná rozpornost usvědčujících důkazů ve skutečnosti neexistuje (např. k námitce pod bodem 4. dovolání viz bod 17. odůvodnění rozsudku). Z jeho podrobného a poměrně rozsáhlého odůvodnění věnujícího se vypořádání odvolacích námitek (k otázce viny str. 11-23) plyne, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav vyjádřený v tzv. skutkové větě výroku jeho rozsudku, který odvolací soud převzal, je zjištěním odpovídajícím požadavku § 2 odst. 5 tr. ř.
24. Tyto závěry odvolacího soudu plně sdílí soud dovolací. Uzavírá proto, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není vadou odpovídající této alternativě dovolacího důvodu zatížen.
25. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) obviněný neuplatnil a žádnou námitku pod ni podřaditelnou nevznesl. Obdobné konstatování je možné učinit i v případě obviněné. Ta sice namítá (bod 7. dovolání), že považuje za nepřijatelné a nepřípustné, že slyšení znalci byli přítomni provádění jiných důkazů soudem, avšak nikterak tvrzenou nepřípustnost neodůvodňuje. Nadto zcela pomíjí, že tento její zcela nesprávný závěr přesvědčivě vyvrátil odvolací soud v bodě 10. odůvodnění rozsudku, na který dovolací soud odkazuje. Vadou toho druhu (tj. druhé alternativy) napadený rozsudek netrpí.
26. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) je třeba uvést, že pod ni lze formálně podřadit námitky obou obviněných, v nichž namítli neprovedení jimi navržených důkazů. Ve shodě s posouzením jejich námitek státním zástupcem dovolací soud uvádí, že je rovně považuje za zjevně neopodstatněné a nenaplňující tuto alternativu dovolacího důvodu.
27. Oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí vyložily, proč dokazování v rozsahu navrženém obviněnými nerealizovaly. Jejich odůvodnění je zcela dostačující a je založeno na zjištění, že dokazování již provedené jim umožňuje rozhodnout o vině obviněných tak, aby byl zjištěn skutkový stav vyžadovaný zněním § 2 odst. 5 tr. ř. Na příslušné pasáže (rozsudek odvolacího soudu zejm. body 6. a 9. odůvodnění) dovolací soud odkazuje. Dostatečný rozsah provedeného dokazování má za následek, že provádění dalšího dokazování by bylo nadbytečné a odporující zásadě rychlosti a ekonomičnosti řízení. Neprovedení navrženého dokazování proto nelze vyhodnotit jako nedůvodné neprovedení podstatných důkazů ve smyslu označené alternativy.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
28. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku) nevznesli obvinění žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezili vůči hmotněprávní subsumpci skutku, jímž byli uznáni vinnými, pod odvolacím soudem užité znaky trestného činu. Námitka obviněné, že jí nebyl prokázán úmysl, nikterak nerozvedená, má skutkový základ (neprokázání). Nadto s ohledem na předchozí zkušenost obviněné s označením obdobného jednání za jednání trestné [viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 8 T 90/2018, jímž byli obvinění uznáni vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] je nutno dovodit, že obviněná o protiprávnosti svého jednání musela vědět, přičemž neexistuje žádná skutečnost (naopak jsou zjištěna opakovaná upozornění ze strany OSPOD), na kterou by mohla bez přiměřených důvodů spoléhat, že ohrožení nebo porušení zákonem chráněného zájmu nezpůsobí. Nedbalostní forma zavinění je proto vyloučena. Závěr soudu o úmyslném zavinění obviněné je tudíž odpovídající učiněným skutkovým zjištěním.
29. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) obvinění neuplatnili.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
30. Obviněný ve svém dovolání uvedl, že rozhodnutí napadá „z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí“. Z této citace plyne, že – vyjma toho, že obviněný nereflektuje změnu zákonné úpravy účinné od 1. 1. 2022 – uplatňuje i první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. O ni však jít nemůže, neboť odvolací soud jednak odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a jednak sám napadený rozsudek zrušil a o vině obviněných rozhodl vlastním rozsudkem.
IV./4. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům
31. Mimo obsahový rámec dovolacích důvodů se nacházejí námitky obviněných, které směřují vůči jim uloženým trestům. V uvedeném směru dostačuje odkázat na to, co ve svém vyjádření uvedl státní zástupce (bod 13.). K námitce obviněné o údajné zaujatosti soudu lze zmínit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. neuplatnila a že na její výhrady ve vztahu k soudu prvního stupně reagoval zcela dostatečně v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud. Zpřísnění trestu odvolacím soudem nezakládá samo o sobě důvod k tomu, aby bylo uvažováno o zaujatosti, potažmo podjatosti soudců uvedeného soudu.
IV./5. K otázce porušení základních práv obviněného
32. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
33. Na základě těchto východisek je nezbytné odmítnout tvrzení obviněného o porušení práva na spravedlivý proces.
V. Způsob rozhodnutí
34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že jejich námitky, které formálně vyhověly uplatněnému důvodu dovolání, byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto o těchto dovoláních rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
36. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvodným podnět obviněných na odložení příp. přerušení výkonu jim uložených trestů. O takovém podnětu není třeba vydávat samostatné tzv. negativní rozhodnutí, neboť dostačuje, že je o způsobu naložení s ním podána informace v rozhodnutí o vlastním dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 4. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu