6 Tdo 188/2025

6 Tdo 188/2025-1919

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 28. 5. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podali obviněný Bc. Michal Zábrodský, trvale bytem Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV, a obviněná právnická osoba SVZ Centrum s.r.o., se sídlem Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 11 To 70/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 128/2023, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují v částech týkajících se obviněných Michala Zábrodského a SVZ Centrum s.r.o. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 11 To 70/2024, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 3 T 128/2023.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Příbrami přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 3 T 128/2023 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byli obvinění Bc. Michal Zábrodský (dále jen „obviněný“, eventuálně „dovolatel“) a společnost SVZ Centrum s.r.o. (dále jen „obviněná právnická osoba“, eventuálně „dovolatel“) uznáni vinnými přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že:

Michal Hořejší jako zaměstnanec společnosti SH - EKO a.s. a současně její zástupce zplnomocněný ke všem úkonům za společnost v rámci její obchodní agendy a současně jako osoba odpovědná za zařízení ke sběru a výkupu odpadů v obci XY, IČZ XY, parcelní číslo X Y, XY XY tedy jako osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby SH - EKO a.s., která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost,

Bc. Michal Zábrodský jako prokurista a ředitel společnosti SVZ Centrum spol. s.r.o. s místem výkonu práce Skládka TKO XY, XY XY šachta číslo XY – kalové pole – tedy jako jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby SVZ Centrum s.r.o., která je oprávněna jménem této právnické osoby jednat,

právnická osoba SH - EKO a.s. jednáním obviněného Michala Hořejšího, jakožto osoby ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby SH - EKO a.s., která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost v rámci činnosti právnické osoby SH - EKO a.s. a v jejím zájmu,

právnická osoba SVZ Centrum s.r.o. jednáním obviněného Bc. Michala Zábrodského, jakožto jiné osoby ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby SVZ Centrum s.r.o., která je oprávněna jménem této právnické osoby jednat v rámci její činnosti a v jejím zájmu

v období od 20. 3. 2019 do 1. 8. 2019 na straně jedné samostatně trestně stíhaný Ch. L., narozený XY, jako jednatel společnosti CHL, spol. s.r.o. – Internacionálna obchodná a poradenská agentúra, IČ: 36736139, v úmyslu odstranit odpad převozem do zahraničí a na straně druhé Bc. Michal Zábrodský a právnická osoba SVZ Centrum s.r.o. v zištném úmyslu a současně v úmyslu umožnit likvidaci odpadu dovezeného ze zahraničí a na straně třetí Michal Hořejší a právnická osoba SH - EKO a.s. v zištném úmyslu a úmyslu umožnit zastřít původ a složení odpadu přepsáním průvodních dokladů po předchozí vzájemné dohodě a rozdělení rolí nejméně ve třech případech v rozporu s § 54 odst. 2 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v rozporu s čl.

3 odst. 1 písm. a.) a čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 1013/2006 o přepravě odpadů naplánovali, zorganizovali a následně prostřednictvím českých dopravců nejméně ve třech případech uskutečnili převoz celkem 69,58 tun opotřebených gum a plastu – odpadu z automobilového průmyslu z Rakouska do České republiky, který Ch. L. nejprve v průvodních dokumentech deklaroval jako odpad kategorie 19 12 04 určený k dalšímu využití a záměrně chybně uvedl společnost CHL, spol. s.r.o,. jako původce odpadu, ač to nebyla pravda, následně byl odpad českými dopravci dopraven společnosti SH - EKO a.s.

do provozovny XY, kde je osobou ve vedoucím postavení vykonávající kontrolní a řídící činnost Michal Hořejší, který v úmyslu zastřít původ a provést legalizaci odpadu evidenčně změnil dovezený odpad na odpad nové kategorie číslo 19 12 12 obecné povahy bez materiálového využití již určený ke skládkování, aniž by byl odpad upraven v zařízení ke sběru a výkupu odpadů v provozovně XY na odpad určený k dalšímu využití, dovezený odpad zůstal ve skutečnosti ve stavu, v jakém byl dovezen ze zahraničí, navíc k takto dovezenému odpadu nejméně ve třech případech společnost SH - EKO a.s.

naložila celkem 9,7 tun jiného odpadu – konkrétně umělého trávníku a jiného odpadu a současně se společnost SH - EKO a.s. v dokladech uvedla jako původce odpadu a následně byl odpad bez jakékoli úpravy a přeložení dovezen na skládku XY-XY společnosti SVZ Centrum s.r.o., kde je ředitelem Bc. Michal Zábrodský, který fakticky řídí provoz skládky a který umožnil likvidaci odpadu ze zahraničí tak, že odpad byl převzat zaměstnanci skládky a složen, v důsledku čehož došlo k odstranění odpadu ve stavu, v jakém byl dovezen ze zahraničí, aniž by došlo k jeho jakékoliv úpravě a využití, přičemž odpad přeshraničně přepravený k odstranění podléhá postupu písemného oznámení a písemného souhlasu a není možné ho přepravovat ve zjednodušeném režimu v rámci zeleného seznamu a příslušný orgán, kterým je Ministerstvo životního prostředí, tuto přepravu nepovolil a ani s ohledem na zákaz v zákoně povolit nemohl, shora uvedené osoby tak účelově výše popsaným způsobem legalizovaly zahraniční odpad na odpad s původem v České republice a takto jednaly nejméně v následujících případech:

a.) Ch. L. jako osoba organizující přepravu nechal po předchozí domluvě s Michalem Hořejším dne 20. 3. 2019 na místě NUA-Abfallwirtschaft GmbH, Wiener Neustädterstraße 141-143 A-2514, Traiskirchen, Rakousko, naložit na vozidlo registrační značky XY českého přepravce ZEVUN, s.r.o., IČ: 26006863, 23,62 tun plastu a gumy, které Ch. L. deklaroval v průvodním dokladu jako odpad kategorie 19 12 04 a záměrně chybně uvedl jako původce odpadu společnost CHL, spol. s.r.o., jejíž je jednatelem, ačkoliv původcem odpadu byla ve skutečnosti rakouská společnost NUA-Abfallwirtschaft GmbH, přičemž řidič byl na základě objednávky od začátku instruován o tom, že náklad poveze na skládku TKO XY provozovatele SVZ Centrum s.r.o., což bylo předem domluveno se společností SVZ Centrum s.r.o.

na základě smlouvy o sběru, přepravě a odstranění odpadu ze dne 6. 8. 2018 uzavřené mezi společnostmi CHL, spol. s.r.o., a SVZ Centrum s.r.o. podepsané za SVZ Centrum s.r.o. Ing. Oldřichem Zábrodským, přičemž celou spolupráci se společností CHL, spol. s.r.o., domluvil za společnost SVZ Centrum s.r.o. prokurista společnosti a ředitel Bc. Michal Zábrodský v úmyslu umožnit likvidaci odpadu ze zahraničí v České republice s mezizastávkou k výměně dokladů v zařízení ke sběru a výkupu odpadů společnosti SH - EKO a.s.

XY, IČZ XY, kam náklad odpadu dorazil dne 20. 3. 2019 v 16:45 hodin s tím, že neproběhla vykládka, ač proběhnout měla, neproběhla ani úprava nebo využití, k nákladu odpadu ze zahraničí bylo dne 21. 3. 2019 v době od 7:15 hodin do 7:45 hodin na pokyn Michala Hořejšího naloženo ještě 3,34 tun gumy, na průvodním dokladu Michal Hořejší změnil katalogové číslo odpadu z čísla 19 12 04 na číslo 19 12 12, uvedl společnost SH - EKO a.s. jako původce odpadu a celý náklad odpadu o celkové váze 26,96 tun byl neoprávněně dne 21.

3. 2019 v 8:45 hodin odstraněn na skládce TKO XYz po předchozí domluvě s Bc. Michalem Zábrodským v zařízení k odstraňování odpadů s tím, že na nových dokladech už byla jako původce odpadu uvedena společnost SH - EKO a.s.,

b.) Ch. L. jako osoba organizující přepravu nechal po předchozí domluvě s Michalem Hořejším dne 8. 4. 2019 na místě Scholz Rohstoffhande GmbH, Standort Laxenburg, Industriestrase 11, Laxenburg, Rakousko, naložit na vozidlo registrační značky XY českého přepravce ZEVUN, s.r.o., IČ: 26006863, 23,18 tun plastu a gumy, které Ch. L. deklaroval v průvodním dokladu jako odpad kategorie 19 12 04 a záměrně chybně uvedl jako původce odpadu společnost CHL, spol. s.r.o., jejíž je jednatelem, ačkoliv původcem odpadu byla ve skutečnosti rakouská společnost Scholz Rohstoffhande GmbH, přičemž řidič byl na základě objednávky od začátku instruován o tom, že náklad poveze na skládku TKO XY provozovatele SVZ Centrum s.r.o., což bylo předem domluveno se společností SVZ Centrum s.r.o., na základě smlouvy o sběru, přepravě a odstranění odpadu ze dne 6.

8. 2018 uzavřené mezi společnostmi CHL, spol. s.r.o., a SVZ Centrum s.r.o. podepsané za SVZ Centrum s.r.o. Ing. Oldřichem Zábrodským, přičemž celou spolupráci se společností CHL, spol. s.r.o., domluvil za společnost SVZ Centrum s.r.o. prokurista společnosti a ředitel Bc. Michal Zábrodský v úmyslu umožnit likvidaci odpadu ze zahraničí v České republice s mezizastávkou k výměně dokladů v zařízení ke sběru a výkupu odpadů společnosti SH - EKO a.s. XY, IČZ XY, kam náklad odpadu dorazil dne 9. 4. 2019 v 7:30 hodin s tím, že neproběhla vykládka, ač proběhnout měla, neproběhla ani úprava nebo využití, k nákladu odpadu ze zahraničí bylo dne 9.

4. 2019 mezi 7:30 hodin a 8:30 hodin na pokyn Michala Hořejšího naloženo ještě 3,22 tun gumy, na průvodním dokladu Michal Hořejší změnil katalogové číslo odpadu z čísla 19 12 04 na číslo 19 12 12, uvedl společnost SH - EKO a.s. jako původce odpadu a celý náklad odpadu o celkové váze 26,4 tun odjel z XY dne 9. 4. 2019 v 8:30 hodin a dne 9. 4. 2019 v 9:15 hodin byl neoprávněně odstraněn na skládce TKO XY po předchozí domluvě s Bc. Michalem Zábrodským v zařízení k odstraňování odpadů s tím, že na nových dokladech už byla jako původce odpadu uvedena společnost SH - EKO a.s.,

c.) Ch. L. jako osoba organizující přepravu nechal po předchozí domluvě s Michalem Hořejším dne 31. 7. 2019 na místě Scholz Rohstoffhande GmbH, Standort Laxenburg, Industriestrase 11, Laxenburg, Rakousko, naložit na vozidlo registrační značky XY českého přepravce TRANS - SPEDIT s.r.o., IČ: 26957825, 22,78 tun odpadu z automobilového průmyslu, které Ch. L. deklaroval v průvodním dokladu jako odpad kategorie 19 12 04 a záměrně chybně uvedl jako původce odpadu společnost CHL, spol. s.r.o., jejíž je jednatelem, ačkoliv původcem odpadu byla ve skutečnosti rakouská společnost Scholz Rohstoffhande GmbH, přičemž řidič byl na základě objednávky od začátku instruován o tom, že náklad poveze na skládku TKO XY provozovatele SVZ Centrum s.r.o., což bylo předem domluveno se společností SVZ Centrum s.r.o.

na základě smlouvy o sběru, přepravě a odstranění odpadu ze dne 6. 8. 2018 uzavřené mezi společnostmi CHL, spol. s.r.o., a SVZ Centrum s.r.o. podepsané za SVZ Centrum s.r.o. Ing. Oldřichem Zábrodským, přičemž celou spolupráci se společností CHL, spol. s.r.o., domluvil za společnost SVZ Centrum s.r.o. prokurista společnosti a ředitel Bc. Michal Zábrodský v úmyslu umožnit likvidaci odpadu ze zahraničí v České republice s mezizastávkou k výměně dokladů v zařízení ke sběru a výkupu odpadů společnosti SH - EKO a.s.

XY, IČZ XY, kam náklad odpadu dorazil dne 1. 8. 2019 s tím, že neproběhla vykládka, ač proběhnout měla, neproběhla ani úprava nebo využití, k nákladu odpadu ze zahraničí bylo dne 1. 8. 2019 na pokyn Michala Hořejšího naloženo ještě 3,14 tun gumy, na průvodním dokladu Michal Hořejší změnil katalogové číslo odpadu z čísla 19 12 04 na číslo 19 12 12, uvedl společnost SH - EKO a.s. jako původce odpadu a celý náklad odpadu o celkové váze 25,92 tun byl dne 1. 8. 2019 v 8:01 hodin neoprávněně odstraněn na skládce TKO XY po předchozí domluvě s Bc.

Michalem Zábrodským v zařízení k odstraňování odpadů s tím, že na nových dokladech už byla jako původce odpadu uvedena společnost SH - EKO a.s.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 298 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.

3. Obviněné právnické osobě byl za tento skutek podle § 18 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také jen „TOPO“) uložen peněžitý trest ve výměře 180 denních sazeb, s výší denní sazby 20 000 Kč, tedy celkem ve výměře 3 600 000 Kč.

4. Uvedeným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných Michala Hořejšího a společnosti SH - EKO a.s., a to mj. na základě prohlášení viny obou, které soud prvního stupně přijal.

5. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, obviněná právnická osoba i státní zástupce odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 11 To 70/2024. Z podnětu podaného odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech týkajících se dovolatele a obviněného Michala Hořejšího. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a výrocích o trestech uložených oběma právnickým osobám nově rozhodl o trestu zbývajících obviněných. Podle § 298 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Současně mu podle § 67 a § 68 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výši 160 denních sazeb s výší denní sazby 950 Kč, tedy celkem ve výměře 152 000 Kč. Spoluobviněnému Michalovi Hořejšímu taktéž zpřísnil trest (krom již uloženého peněžitého trestu uložil podmíněně odložený trest odnětí svobody). Podle § 256 tr. ř. pak odvolací soud zamítl zbývající odvolání. II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Citovaný rozsudek soudu druhého stupně napadli dovoláními prostřednictvím svých obhájců obviněný a obviněná právnická osoba. Lze předeslat, že obě podaná dovolání jsou obsahově téměř identická a lišící se pouze v námitkách odvozených od toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu.

7. Obviněná právnická osoba opřela svůj mimořádný opravný prostředek o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž své výhrady především zaměřila na soudy učiněné skutkové závěry. K tomu uvedla, že je zjevně nesprávné tvrzení soudů, že jí provozovaná skládka (dále jen „skládka“) měla přijímat a skladovat nedovolený odpad jako pneumatiky, případně jiný odpad z automobilového průmyslu ze zahraničí. Uvedenému totiž nesvědčí provedené důkazy a jedná se tak pouze o nepodloženou spekulaci.

Pneumatiky jsou toliko zmíněny v objednávce přepravy ze dne 18. 3. 2019 mezi společnostmi ZDEMAR SLOVAKIA a.s. a ZEVUN s.r.o. (dále jen „objednávka přepravy“). V dalších dokumentech vztahujících se k této konkrétní přepravě odpadu a jeho následnému uložení na skládce toto již nebylo uvedeno. Naopak ve všech pro skládku relevantních dokladech je evidováno „plasty a guma“ (příp. obdoba). Tedy o pneumatikách se hovoří pouze v jednom dokumentu, vzniklým před provedením samotné přepravy. Ostatně i výpovědi řidičů přepravujících odpad (J.

S. a L. D.) potvrzují, že byla převážena guma. Nebylo tedy ničím prokázáno, že by se na skládce skladovaly pneumatiky místo v dokumentech zaneseného plastu a gumy. Nelze přisvědčit ani soudu prvního stupně v tom, že protiprávnost jednání je dána rozporem mezi deklarovaným odpadem a tím, co zaměstnanci skládky museli vidět. Obviněná právnická osoba dále uvedla, že podle platných právních předpisů skládka obdržela pouze tzv. základní popis odpadu a čestné prohlášení ve smyslu vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, účinné ke dni 31.

12. 2020 (dále jen „Vyhláška“). Popis odpadu uvedený v těchto dokumentech spolu koresponduje a odpovídá i popisu zmíněných řidičů. Pokud základní popis odpadu obsahuje zmínku, že odpad je „výmět po drcení a přetřídění plastu a pryže“, znamená to, že jde o zbytkový odpad po předchozím zpracování drcením a přetříděním. Odpad sám však nadrcen být nemusí, jak nesprávně presumoval soud prvního stupně. Ani údaj v základním popisu, že odpad měl být „sypký“, nelze interpretovat tak, že konzistence měla být podobná např. písku.

Oba soudy nižšího stupně rovněž opomněly, že kromě sypkosti byly v základním popisu taktéž uvedeny rozměry frakcí v rozmezí 10 až 25 cm a 25 až 50 cm. Proto závěr, že bylo na první pohled rozpoznatelné, že jde o nezpracovaný odpad, je pouhou laickou spekulací soudů. Při množství skládkovaného materiálu není možné, aby obsluha skládky kontrolovala každou dodávku jinak, než porovnáním skutečného nákladu a průvodních listin. Každý náklad je vždy kontrolován minimálně dvakrát a tato kontrola neodhalila žádné nesrovnalosti.

Nehledě na uvedené obviněná právnická osoba dále namítla, že podle skládce doložených dokladů odpad měl projít zpracováním v zařízení společnosti SH - EKO a.s. a současně, že pocházel z České republiky, takže ani nebylo potřeba aby prošel zpracováním. Posledně uvedenou námitku obviněná právnická osoba dále rozvedla tím, že poukázala na ustanovení § 4 odst. 1 písm. x) zákona č.

185/2001 Sb., zákon o odpadech ve znění účinném ke dni 31. 12. 2019, tedy účinném v inkriminované době (dále jen „zákon o odpadech“), podle kterého je původcem odpadu ta právnická osoba, která jako poslední provedla úpravu onoho odpadu, jejímž výsledkem je změna jeho povahy nebo složení. Z dokladů, které měla obviněná právnická osoba k dispozici, tak plyne, že odpad měl tuzemský původ a mohl být legálně uložen bez zpracování. Současně, bez ohledu na to, zda měl domácí nebo zahraniční původ, byl odpad evidován jako zpracovaný, takže mohl být i tak na skládce uložen.

Těmto námitkám svědčí i znění uzavřené smlouvy mezi společností CHL, spol. s.r.o., a obviněnou právnickou osobou, ve které není stanoveno, zda má jít o zahraniční nebo domácí odpad. Naopak je odkazováno na základní popis odpadu, ve kterém je výslovně uvedeno, že původcem měla být domácí společnost SH - EKO a.s. Tedy za obsah dokladů, kterými se skládka řídila, odpovídá výlučně ten, kdo je vystavil, nikoliv ten, komu jsou předloženy. Pro tyto důvody nemůže obstát závěr odvolacího soudu o nezpochybnitelné zahraniční povaze dovezeného odpadu.

8. Další námitka se vztahovala k interpretaci kódu „R 12“ odvolacím soudem, jako pokynu pro skládku, že „má odpad zpracovat“. Ze zákona vyplývá, že tento kód znamená „Úprava odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 11“. Tedy je tímto komunikováno, že odpad je již po provedené úpravě. Tomu odpovídá i katalogové číslo odpadu 19-12-12, které vyjadřuje, že jde o jiné odpady z mechanické úpravy odpadu. Skládka ostatně z podstaty věci odpad nijak neupravuje, ale pouze ukládá. Nedává pak smysl, aby na průvodce uvedený kód R 12 skládce přikazoval odpad dále nějak upravit. Nadto obviněná právnická osoba namítla, že kód R 12 není zákonem stanovenou náležitostí čestného prohlášení, je v předmětném dokumentu uveden zcela nadbytečně a nelze z něj proto vycházet, jak to učinily soudy. Ani závěr odvolacího soudu, že spolupráce se společností CHL, spol. s.r.o., se sídlem v zahraničí nedávala logisticky smysl, nemá opodstatnění. Užití prostředníka je v odpadovém hospodářství běžnou záležitostí a konečnému spotřebiteli může být v podstatě jedno, jaké obchodní vztahy předcházely konečnému dodání zboží. Skutečnost, že přeprava odpadu zahrnovala vícero úkonů od opatření samotného odpadu společností CHL, spol. s.r.o., přes jeho přepravu, až po jeho údajné zpracování společností SH - EKO a.s. a následné uložení, a to za účasti několika společností, přičemž bylo užito vícero přepravců s různými sídly, má být podle obviněného běžnou praxí. Obviněnou právnickou osobu tak společnost SH - EKO a.s. svým fingováním zpracování odpadu podvedla.

9. Výpověď svědka S. C. je nedůvěryhodná nejen pro jeho nedostatek odbornosti v odpadovém hospodářství, ale také díky jeho silné motivaci uškodit obviněné právnické osobě, se kterou vedl celou řadu sporů. Proto k jeho vyjádřením o možnostech skládky zajistit si vlastní autodopravou přepravu odpadu neměl odvolací soud přihlížet. I fakturace obviněné právnické osoby vůči společnosti CHL, spol. s.r.o., se týkala uložení odpadu, nikoliv zprostředkování. Proto konstatování odvolacího soudu, že slušný a legální kontrakt se společností CHL, spol. s.r.o., by nepochybně užíval levnější vlastní dopravu, a že platby společnosti CHL, spol. s.r.o., byly za zprostředkování, jsou v rozporu s provedenými důkazy.

10. V rámci své argumentace uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná právnická osoba prvně podotkla, že na objednávce přepravy ze dne 18. 3. 2019 (zmíněné výše) je uvedena nesprávná státní poznávací značka (dále jen „SPZ“) vozidla, které mělo onen odpad v uvedené dny (tedy od 20. 3. do 21. 3. 2019) přepravovat. Namítla proto, že soudy se musely dopustit záměny ve vozidlech, a proto ani tento singulární dokument obsahující zmínku o pneumatikách se vlastně nevztahuje na projednávaný případ. Dále namítla, že soud prvního stupně mimo jiné vycházel z fotografií pneumatik předložených svědkem S. C., ze kterých ovšem nevyplývá, jak měly souviset s projednávanými přepravami odpadů. Ostatně i předmětný soud sám připustil, že pneumatiky mohou být použity k technickému zabezpečení tělesa skládky. Rovněž nebyla prokázána žádná vědomá spolupráce obviněné právnické osoby na trestné činnosti. Celkově mělo proběhnout 79 návozů od společnosti SH - EKO a.s., přičemž šlo vždy o obdobný odpad, tj. frakce gumy a plastů, a byly předloženy obdobné doklady. Obviněná právnická osoba nemohla ani za zvýšené obezřetnosti předpokládat, že i přes kontroly České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“), došlo ve 3 případech k protiprávnímu jednání ze strany SH - EKO a.s. Pro tuto neznalost skutečných poměrů nešlo kvalifikovat jednání obviněného jako jednání člena organizované skupiny. Samotná skutečnost, že drtivá většina přeprav proběhla v pořádku podkopává argument o jasně rozpoznatelném nezpracovaném odpadu a účelovosti vytvoření dokladů k 3 předmětným přepravám, neboť všech 79 přeprav provázely obdobné doklady.

11. Z výše uvedených důvodů obviněná právnická osoba navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku podle § 256 tr. ř., kterým bylo zamítnuto jí podané odvolání, a podle § 265m tr. ř. ji zprostil obžaloby.

12. Jak bylo uvedeno v úvodu, obsahově téměř totožné dovolání, včetně stejného podřazení jednotlivých námitek pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., podal i obviněný. Podaná dovolání se lišila jen v těch skutečnostech, které se týkaly výhradně osoby obviněného. V této souvislosti nad rámec již uvedeného namítl následující. Jelikož nebylo prokázáno, že vědomě umožnil skládkování zahraničního a současně nezpracovaného odpadu, nemůže být trestně odpovědný za jemu kladený trestný čin neoprávněného nakládání s odpady ve smyslu § 298 tr. zákoníku. Je sice pravdou, že vyjednal uzavření smlouvy se společností CHL, spol. s.r.o., a věděl o účasti SH - EKO a.s. na převozu odpadu, ale z předložené smlouvy jasně vyplývá, že doručen měl být odpad zpracovaný. Je pak pouhou spekulací, že obviněný věděl o protiprávním jednání společnosti SH - EKO a.s. Vypověděl-li obviněný, že radil Petru Hobzovi z uvedené společnosti, jaké doklady májí být s odpadem předloženy, neznamená to, že jej instruoval o obsahu těchto dokladů, nebo dokonce o tom, že jako původce odpadu bude uvedena jiná osoba, než která jím byla ve skutečnosti. Takováto skutková zjištění jsou výsledkem svévolného hodnocení důkazu. Nutno také podotknout, že smlouvu se společností CHL, spol. s.r.o., podepsal jednatel Ing. Oldřich Zábrodský a obchodní ředitel obviněné právnické osoby, Jiří Kubec, měl s uvedenou společností řešit návozy. Znění smlouvy ostatně ani sám nepřipravoval ba ani nevyjednával, pouze dojednával její překlad. Obviněný byl tak pouze jednou z několika osob, které se podílely na uzavření předmětné smlouvy za obviněnou právnickou osobu. Ve vztahu k jednotlivým přepravám pak není pravdou, že by podepsal přejímky odpadu. Odvolací soud správně uvedl, že podpis patří K. Z. Nesprávným je i skutkový závěr, že obviněný měl být přítomen při inkriminovaných závozech odpadu na skládku. Svědek David Gondáš sice vypověděl, že se o zakázce dozvěděl od obviněného, nebylo tím však myšleno, že by ho obviněný informoval o konkrétních závozech odpadu. Z takto obecně znějící výpovědi nešlo dovodit, jak učinily soudy, že by snad byl obviněný vždy přítomen nebo že uvedené závozy umožnil.

13. Tedy pro stejné námitky jako obviněná právnická osoba obviněný taktéž navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku podle § 256 tr. ř., kterým bylo zamítnuto jím podané odvolání, a podle § 265m tr. ř. ho zprostil obžaloby.

14. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření prvně konstatoval, že pokud oba obvinění vytýkali nedostatečný rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu, nelze těmto námitkám přisvědčit. Právo na spravedlivý proces nelze chápat tak, že vyžaduje detailní odpověď na kteroukoli odvolací námitku, a proto se pro případ zamítnutí odvolání může odvolací soud do přijatelné míry omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně, jak tomu bylo i v tomto případě. Státní zástupce dále podotkl, že neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu záběru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění toliko polemizovali se způsobem hodnocení důkazů stran nakládání s odpadem, který však nebyl prokazatelně zpracován. Nebyl tedy dodržen zákaz přeshraniční přepravy odpadu podle § 54 odst. 2 zákona o odpadech. Za hmotněprávní námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze označit výhrady týkající se kvalifikačního znaku spáchání činu v postavení člena organizované skupiny ve smyslu § 298 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož obvinění umožnili skladovat nelegálně dopravený odpad ze zahraničí, čehož si museli být vědomi, aktivně se spolupodíleli na koordinované trestné činnosti. Bez jejich spoluúčasti by trestná činnost nemohla vůbec proběhnout. Za těchto podmínek byla naplněna definice členství v organizované skupině. Je však pravdou, že odsuzující rozsudek soudu prvního stupně postrádá rozvedení subjektivní stránky stíhaného trestného činu. Přesto je forma zavinění dostatečně zřejmá z vymezení skutkové věty popisující plánovitost, opakovanost a koordinaci činnosti všech spoluobviněných. Stran obviněného nelze dospět k závěru, že by řádně plnil své pracovní povinnosti vyplývající z jeho pozice vedoucího skládky. Jestliže svědci vypověděli, že odpad dovezený z Rakouska nebyl nijak využit a zároveň obviněný uvedl, že odpad odpovídal dohodě, nemůže zvolená obhajoba obstát. Na skládce docházelo k odstraňování odpadu, který nebyl žádným výmětem po drcení, bez přetřídění plastu a pryže. Stejně tak bylo prokázáno, že obviněná právnická osoba potvrdila všechny průvodní listy při vykládce na skládce, přestože znala pravou charakteristiku dopravovaného odpadu a jeho zahraničí původ.

15. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jejich odmítnutí.

17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podaná proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 11 To 70/2024, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) (ve vztahu k obviněnému) a písm. h) (ve vztahu k obviněné právnické osobě) tr. ř. Dovolatelé jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněnými vznesené námitky svým obsahem vyhovují jimi uplatněným důvodům dovolání.

19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

20. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat

též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

IV. Důvodnost dovolání

21. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž byla dovolání podána, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovoláních relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání jsou důvodná. Napadený rozsudek odvolacího soudu a řízení mu předcházející jsou zatíženy vadami odpovídající důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v návaznosti na to též písm. h) stejného ustanovení.

22. Z dosud vyjádřeného je zřejmé, že obvinění primárně brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Soudy obou stupňů měly v rozporu s obsahem důkazů nesprávně učinit skutkové závěry, týkající se rozhodných okolností významných pro právní posouzení věci. Zjevně rozporným je především závěr, že objednávka přepravy ze dne 18. 3. 2019 se vztahuje k prvnímu dílčímu jednání popsanému ve skutkové větě, že byly na skládku doručeny pneumatiky a jiný odpad z automobilového průmyslu v rozporu s předloženou dokumentací a že na základě této dokumentace bylo možné rozpoznat zahraniční původ odpadu. Obviněný pak nad rámec uvedeného dále namítl, že nebyl přítomen závozům odpadu na skládku a že se pouze v malé části podílel na sjednávaní dohody s CHL, spol. s.r.o. Stran hmotněprávního posouzení oba dovolatelé svorně uvedli, že vědomě nespolupracovali na trestné činnosti, protože nemohli vědět o fingování zpracování odpadu společností SH - EKO a.s. Nejednali tedy jako členové organizované skupiny.

23. Před vypořádáním jednotlivých dovolacích námitek Nejvyšší soud předesílá, že na text dovolání jsou kladeny kvalitativní nároky, které jsou kompenzovány povinným zastoupením advokátem, tedy odborníkem v oblasti práva a právní vědy. Jen skrze něj může obviněný podat dovolání (§ 265d odst. 2 tr. ř. v kombinaci s § 35 odst. 1 tr. ř.). I odborná literatura k tomuto uvádí, že povinné zastoupení advokátem vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, jež jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3212). Lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 266/2019, podle něhož význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především v tom, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud musí totiž mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat a případně prolomit jeho právní moc. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 276/2023).

24. S odkazem na uvedené je tak nezbytné uvést, že obvinění pod svou hmotněprávní argumentaci podřadili i výhrady, které zjevně směřují proti skutkovým zjištěním obecných soudů. Pohledem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by taková argumentace nemohla obstát. Nejvyšší soud však nemá za to, že toto formální pochybení spočívající ve vadné systemizaci textu dovolání by mělo mít za následek vyloučení dotčených námitek z dovolacího přezkumu. Proto jednotlivé uplatněné námitky podle jejich obsahu přiřadil k odpovídajícím dovolacím důvodům (bylo-li to možné) nehledě na formální strukturu podaných dovolaní a ty pak vypořádal níže uvedeným způsobem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

25. Z uplatněných námitek plyne, že obvinění se vymezují proti učiněným skutkovým závěrům, které podle jejich mínění nemají dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Takto vznesené námitky odpovídají první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětný důvod dovolání ve své první alternativě dopadá na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předpokladem pro naplnění uvedeného je ovšem zjištění hrubých vad ve skutkových závěrech, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí, jak ostatně bylo rozvedeno výše. O zjevný rozpor se jedná tehdy, když rozhodná skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou dokonce opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.

26. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, jenž je veden kasačním, nikoliv revizním principem, být arbitrem v polemice o tom, jaké skutkové závěry učinit na základě hodnocení důkazů navazujícího na jejich provedení. Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 59/2022).

27. Nutno dále poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). V této souvislosti je vyžadováno podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny.

28. Optikou uvedeného je ovšem nutno dát dovolatelům za pravdu, že soudy učiněné skutkové závěry oporu v jednotlivých důkazech ani v jejich souhrnu nemají. Průběh skutkového děje, tak jak je popsán ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, je závislý na několika klíčových závěrech. První se týká výhradně obviněného Michala Zábrodského, že se měl v jednotlivých dnech vyložení odpadu určených ve skutkové větě zdržovat na skládce a ze své funkce vedoucího skládky umožnit uložení odpadu v rozporu se zákonem.

Druhý závěr spočívá tom, že na skládku byl dovezen odpad, který zjevně neodpovídal jeho popisu v připojené dokumentaci. V této souvislosti soudy uzavřely, že místo plastu a gumy, měly být skladovány pneumatiky (byť skutková věta výslovně o pneumatikách nehovoří, na četných místech odůvodnění soudu prvního stupně je takto argumentováno) a jiný odpad z automobilového průmyslu. Třetí závěr postuluje, že obvinění si museli být vědomi, že jde o zahraniční a nezpracovaný odpad (a tudíž právně nezpůsobilý ke skládkování na území České republiky bez oznámení a souhlasu Ministerstva životního prostředí), a to vzhledem k údajům zaneseným v listinách spojených s jeho přepravou a uložením, jakožto i vzhledem k předchozí domluvě s dalšími subjekty.

S tím se pojí i učiněná právní kvalifikace jejich jednání jako spolupracujících členů v rámci organizované skupiny. Takto shrnuté závěry ovšem postrádají logickou návaznost na provedené důkazy.

29. Vezme-li se uvedený závěr týkající se přítomnosti obviněného a jeho vlivu na provoz skládky z pozice vedoucího skládky a prokuristy, soud prvního stupně v bodě 96. svého rozhodnutí konstatoval, že „bez [obviněného] by k dané nelegální činnosti vůbec nemohlo dojít“ a „[…] což by jistě nebylo učiněno, pokud by k takovému postupu nedal svolení obžalovaný Bc. Zábrodský jako jejich šéf – vedoucí skládky i pokud by v tu dobu přítomen nebyl – v tomto ohledu je nutné poukázat na to, že obžalovaný Bc.

Michal Zábrodský na místě dané skládky byl přítomen při všech i neplánovaných kontrolách ze strany České inspekce životního prostředí a dle provozního řádu skládku bez jeho přítomnosti nemůže být v podstatě skládka provozována a vedoucí provozu ho pouze zastupuje v době jeho nepřítomnosti“. Tomuto má svědčit nejen popis pracovních povinností vedoucího skládky uvedený v provozním řádu skládky na č. l. 302 spisového materiálu, ale také skutečnost, že obviněný byl přítomen při všech neplánovaných kontrolách ČIŽP, a že obviněný jako prokurista sjednal dohodu se společností CHL, spol.

s.r.o. Soud prvního stupně přítomnost obviněného dovozoval i z podpisu na příjemkách odpadových položek (v časové souslednosti jednotlivých inkriminovaných přeprav odpadu: č. l. 532, č. l. 999, č. l. 1007 spisového materiálu), k čemuž se však již odvolací soud v bodě 16. svého usnesení vyjádřil, že „podpis nepatří obžalovanému Zábrodskému, ale paní Z.“. Nejvyšší soud pak ještě dodává, že na uvedených příjemkách je výslovně uvedeno, že odpad převzala buďto J. K., nebo R. K. K tomu je pak doplněn nedatovaný podpis K.

Z. zmíněný odvolacím soudem. Na těchto dokumentech tedy není ničeho, co by je spojovalo s obviněným a potvrzovalo faktické převzetí předmětného odpadu obviněným v době přivezení na skládku. Byť odvolací soud přijal argumentaci soudu prvního stupně, pokud jde o nenahraditelnost pozice vedoucího skládky při závozu odpadu, nutno podotknout, že takováto úvaha je v rozporu s obsahem provozního řádu citovaným výše. Podle bodu 5.2.1 provozního řádu vedoucí skládky, kromě soudem prvního stupně akcentované pravomoci povolit vozidlům vjezd na skládku a odpovědnosti za celkový provoz, v době své nepřítomnosti pověřuje výkonem těchto činností vedoucího směny nebo jiného přítomného pracovníka skládky.

To ostatně stvrzuje i bod 5.2.2 provozního řádu týkající se vedoucího směny, který mimo jiné v době nepřítomnosti vedoucího tohoto zastupuje. Tedy přítomnost vedoucího skládky ani podle provozního řádu není nezbytná pro uložení předmětného odpadu, naopak tuto činnost mohl vykonat v podstatě kterýkoli jiný zaměstnanec skládky.

30. Zcela zavádějící je pak úvaha soudů, že pokud byl obviněný přítomen při kontrolách ČIŽP, konaných dne 29. 5. 2019 (č. l. 668) a dne 19. 11. 2019 (č. l. 823), musel zákonitě být přítomen na skládce i v inkriminované dny. Takovýto způsob hodnocení důkazů postrádá jakoukoliv návaznost na obsah provedených důkazů a výsledná skutková zjištění, ba dokonce odporuje i základům výrokové logiky. Jde o podpůrnou úvahu, která však sama o sobě neobstojí a neobstojí ani v kombinaci s dokumenty o převzetí odpadu pro závěr, že odpad převzal obviněný.

V neposlední řadě nelze přisvědčit ani odůvodnění, že ze smlouvy o sběru, přepravě a odstranění odpadu se společností CHL, spol. s.r.o., ze dne 6. 8. 2018 (č. l. 258) nezbytně vyplývá osobní angažování obviněného při příjímání odpadu. Tato smlouva byla podepsána jednatelem Ing. Oldřichem Zábrodským a podle výpovědi Jiřího Kubce, shrnuté v bodě 26. rozhodnutí soudu prvního stupně, to byl právě tento jednatel, kdo primárně rozhodoval o chodu obviněné právnické osoby. Nehledě na to, kdo sjednal předmětnou smlouvu, z jejího obsahu nevyplývá ničeho, co by spojovalo obviněného se schvalováním přijetí nelegálního odpadu.

Lze mít též důvodné pochybnosti o závěru soudu prvního stupně též vyjádřeném v bodě 96., že „obviněný byl skutečně jedinou osobou, která měla kontrolu jak nad obchodními záležitostmi, tak i nad provozem skládky“. Tomu totiž neodpovídá zmíněná výpověď a ani popis pravomocí v provozním řádu. Nic na tom nemění ani vyjádření svědka Davida Gondáše, že tento u předmětných závozů fyzicky přítomen nebyl, jelikož podle citovaných ustanovení provozního řádu obviněný mohl pověřit i někoho jiného. Nezbývá než konstatovat, že obviněný skutečně mohl dohlížet na výklad odpadu ve všech třech případech a ze své pozice ovlivňovat chod skládky, třeba i v rozporu se zákonem.

Ovšem způsob, resp. hodnocení, jakým soudy k tomuto závěru došly, je v rozporu se zásadami elementární logiky, a tedy i se zásadou in dubio pro reo. Okolnost dosvědčující povědomí obviněného o protiprávní povaze dovezeného odpadu se tak toliko odvíjí od právního závěru, že jednal v rámci organizované skupiny (viz bod 42. tohoto usnesení). K otázce přítomnosti obviněného a jeho vlivu na průběh jednotlivých závozů lze tak uzavřít, že závěry soudů jsou na bázi možného, nikoliv prokázaného a vyplývajícího z obsahu provedených důkazů.

31. Druhý klíčový závěr, že dovezený odpad na první pohled odporoval jeho popisu, taktéž postrádá řádné odůvodnění a podklad v provedených zejména listinných důkazech a výpovědích svědků. Podle základního popisu odpadu (č. l. 269) se mělo jednat o výmět po drcení a přetřídění plastu a pryže, přičemž bylo uvedeno číslo 19-12-12 podle katalogu odpadů. Mezi fyzikální vlastnosti byla mimo jiné zahrnuta sypká konzistence a zrnitost v menších i větších frakcích 100 mm až 250 mm nebo 250 mm až 500 mm. Pro srozumitelnost Nejvyšší soud dále doplňuje, že číslo odpadu 19-12-12 podle přílohy V, část II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14.

června 2006 o přepravě odpadů znamená „Jiné odpady (včetně směsí materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 19 12 11“. V podstatě jde tedy o označení typu odpadu. Soudy se především zaměřily na údaj o konzistenci odpadu, což však zkresluje jejich následné závěry. Byť se může jevit rozporným, že odpad měl být sypký a současně měl dosahovat uvedených rozměrů, nelze to překlenout prostým upřednostněním jednoho údaje před druhým bez bližšího odůvodnění, jak učinil soud prvního stupně např. v bodě 121.

svého rozsudku. Odkázal-li soud v této souvislosti na výpovědi řidičů J. S., L. D. a J. D., nutno podotknout, že ani jeden z nich nepotvrdil závěr soudu o zjevném rozporu mezi formálně deklarovaným a skutečným vzhledem odpadu. Zmínil-li svědek L. D., že „určitě to nebyla drť“ je třeba tuto poznámku zasadit do širšího kontextu. V protokolu o výslechu svědka (provedeného v dokazování podle § 211 odst. 3 tr. ř.) na č. l. 187 dotyčný též na otázku o jaký odpad se mělo jednat, odpověděl, že všechno možné včetně gumy a plastu.

Soudem prvního stupně akcentované vyjádření svědka tak s ohledem na uvedené nedokládá, že údaje v základním popisu odpadu by byly zjevně chybné. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně potom není jasné, jak přesně měl onen odpad v momentě jeho dovezení na skládku vypadat. Z výpovědí přítomných svědků (tedy nejen řidičů, ale i zaměstnanců skládky – viz body 97. a 98. rozhodnutí soudu prvního stupně) nevyplývá, že by odpad byl v rozporu s přiloženou dokumentací. Soud prvního stupně argumentuje, že tito svědci jsou povětšinou nedůvěryhodní, a odkazuje na skutečnost, že bylo nade vši pochybnost prokázáno, že odpad zpracován společností SH - EKO a.s.

nebyl. Stojící samo o sobě, nelze tuto úvahu označit za nelogickou (zvláště za situace, kdy spoluobvinění Michal Hořejší a SH - EKO a.s. prohlásili vinu a i jiné důkazy potvrdily, že zpracování odpadu neproběhlo a došlo jen k „výměně“ dokladů), nutno však podotknout, že se tím nevyjasňuje, co tedy přesně bylo dovezeno, resp. jak měl odpad vypadat, aby mohl být identifikován jako nezpůsobilý ke skládkování. Vzhledem k již zmíněnému zjištění, že odpad měl dosahovat určitých rozměrů (ve dvou uvedených frakcích), a vyjádřením svědků (jmenovitě vyslechnutých řidičů), že kontrola byla ledabylá, bylo potřeba tuto otázku blíže vypořádat.

Skutečnost, že SH - EKO a.s.

fingovala úpravu zahraničního odpadu, tak jak měla podle dokumentace být provedena, a priori neznamená, že to muselo být zjevné při jeho ukládání na skládce provozované dovolateli, zvláště pokud průvodní dokumentace nevzbuzující pochybnosti (viz níže) korespondovala se vzhledem odpadu. Nelze argumentovat, že odpad byl zjevně nezpracovaný, protože nebyl sypký v souladu se základním popisem, a současně nepřihlédnout k ostatním charakteristikám uvedeným ve stejném dokumentu. Není nepředstavitelné, že při vizuální kontrole by i jinak nezpracovaný odpad mohl představovat kusy gumy o uvedených rozměrech. Ostatně podle výpovědi svědka L. D. měl být v provozovně společnosti SH - EKO a.s. další odpad přiložen. Tomu odpovídá i znění skutkové věty, podle které ve všech třech předmětných případech měla být na pokyn Michala Hořejšího naložena guma. Tím spíše by však bylo těžší vizuálně určit, že odpad neodpovídá základnímu popisu.

32. V těchto souvislostech není důkazně nápomocna skutkovým závěrům soudů ani fotodokumentace zachycující pneumatiky na skládce. Fotografie předložené svědkem S. C. (jehož problematický až konfliktní vztah k dovolatelům je zřejmý) sice zachycují nějaké pneumatiky na skládce, ale z toho nelze ničeho usuzovat. Dny, kdy měly být tyto fotografie pořízeny, vůbec neodpovídají inkriminovaným dnům závozu odpadu, příp. není uvedeno, k jakému dni se mají tyto snímky skládky vztahovat. Jakákoli další fotodokumentace k dispozici není, zjevně nikým pořízena nebyla a lze tedy uzavřít, že není k dispozici relevantní obrazový důkazní materiál, který by zachycoval, jaký konkrétní odpad byl v rámci žalovaných závozů uložen.

Přitom, jak dovolatelé též správně upozornili, neexistuje obecný zákaz přivezení pneumatik na skládku, neboť tyto jsou využitelné pro zajištění skládky a další podpůrné funkce. Nakonec právě takové využití z části fotografií vyplývá. Rozhodně však v projednávané věci chybí důkazní podklad pro závěr, že byly přivezeny pneumatiky rakouského původu. Argumentuje-li soud prvního stupně v této souvislosti již zmíněnou objednávkou dopravy, nelze pominout (jak bylo ostatně i namítáno), že tato listina nemohla být obviněným známa.

Tato objednávka (viz č. l. 1027) sice hovoří o přepravě pneumatik z Rakouska na skládku TKO XY, dokonce obsahuje i jisté (slovensky psané) instrukce pro řidiče, že u SH - EKO a.s. mu potvrdí doklady a na vykládce nebude mluvit, odkud zboží veze. Jde však o listinu vyhotovenou mezi společnostmi ZDEMAR SLOVAKIA a.s. jako objednatelem přepravy a ZEVUN s.r.o. jako dodavatelem, u nichž nejsou známy žádné vazby na dovolatele. Není tedy možno dospět k závěru, že by dovolatelé obsah této listiny znali, neboť nebyli iniciátory sjednání uvedené přepravy, ani tato listina neprokazuje, jaký skutečný náklad byl naložen a vyskladněn.

Jedná se také o jedinou prokázanou zmínku o pneumatikách, která se navíc vztahuje pouze k prvnímu dílčímu jednání uvedenému pod bodem a.) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Pohledem uvedeného jde tak o nepřímý důkaz, jež vzhledem k rozvedeným okolnostem stojí osamoceně. Výsledné odůvodnění soudů nižších stupňů je proto rozporuplné a vadné, protože z provedených důkazů dostatečně a jednoznačně nevyplývá, jaký odpad, v jaké podobě přesně měl být dovezen na skládku a zda skutečně bylo možno (nadto z pozice zjevně na skládce fyzicky nepřítomného obviněného Michala Zábrodského) rozpoznat, že se jednalo o nezpracovaný odpad zahraničního původu.

33. Pokud jde o třetí, rovněž velmi podstatný, závěr soudů o existenci zjevných indicií v dokumentaci předložené skládce, jasně dokládajících, že jde o zahraniční nezpracovaný odpad, Nejvyšší soud konstatuje následující. Podle Přílohy č. 1 Vyhlášky provozovatel zařízení na ukládání odpadu při přejímce odpadu mimo jiné provede kontrolu úplnosti základního popisu [bod 1 odst. 1.1. písm. a) přílohy č. 1 Vyhlášky], vizuální kontrolu každé dodávky odpadu [bod 1 odst. 1.1. písm. b) přílohy č. 1 Vyhlášky] a převezme čestné prohlášení dodavatele odpadu [bod 1 odst. 1.1.

písm. f) přílohy č. 1 Vyhlášky]. Z uvedeného vyplývá, že při skladování odpadu je předložen základní popis odpadu a při opakovaných dodávkách lze tento základní popis nahradit zjednodušenou přejímkou v podobě čestného prohlášení podle bodu 5 odst. 5.1 přílohy 1 Vyhlášky. Tedy v posuzovaném případě vzhledem k celkovému počtu přeprav se uplatnil tento zjednodušený režim a skládka tak měla k dispozici obecný základní popis odpadu (č. l. 269 spisového materiálu) a čestná prohlášení k jednotlivým dnům (č. l.

993, č. l. 998, č. l. 1007). Nutno poukázat, že Vyhláška blíže nedefinuje podobu čestného prohlášení na rozdíl od základního popisu, jemuž v bodě 2 přílohy č. 1 taxativně vymezuje konkrétní náležitosti. Jak ostatně vypověděla i J. K. (bod 97. rozhodnutí soudu prvního stupně), faktická kontrola odpadu probíhala tak, že se primárně kontrolovala shoda mezi čestným prohlášením a základním popisem odpadu. Při srovnání uvedených dokumentů je patrné, že jediný relevantní rozdíl spočívá v uvedení kódu R 12 v čestných prohlášení v kolonce „způsob využití“.

Podle přílohy č. 3 zákona o odpadech tento kód znamená „Úprava odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 11“, přičemž v poznámce k této příloze je uvedeno, že „Pokud není k dispozici jiný vhodný kód R, může tento postup zahrnovat předběžné činnosti předcházející využití, včetně předzpracování, jako například demontáž, třídění, rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování, přebalení, oddělování, míšení nebo směšování, před použitím některého ze způsobů označených R1 až R11“.

K tomuto se vyjádřila i ČIŽP na č. l. 896, která ze své kontrolní činnosti zjistila, že provozovny společnosti SH - EKO a.s. přijímaly odpad pod kódem R 12 (tedy za účelem využití) a dále jej vykazovala pod kódem BR 12 odpovídající využívání jako odpadu katalogového čísla 19-12-12 (po zpracování a úpravě). Slovy soudu prvního stupně v bodě 87. jeho rozhodnutí tedy měl být použit kód BR 12, jelikož se tím označuje odpad po zpracování. Současně však soud uvedl, že samo o sobě bez dalších skutečností uvedené nesvědčí o protiprávní činnosti obžalovaných, neboť tento kód mohl být užit omylem chybně.

Avšak v kombinaci se zjištěním, že šlo o objektivně nezpracovaný odpad, měl být tento kód užit za účelem zastřít nelegálnost celého jednání. Na toto odvolací soud v bodě 17. svého rozhodnutí navázal obdobným vyjádřením, že kód R 12 znamená, že musí být odpad předem zpracován, což však rozpoznatelně nebyl.

34. Obvinění namítli, že jde o nadbytečný a pro skládku nepodstatný údaj, přičemž se ohradili proti výkladu odvolacího soudu, že zmiňovaný kód je jakýmsi pokynem pro skládku, jak má vlastně s odpadem naložit. Dlužno podotknout, že napadené vyjádření odvolacího soudu neobsahuje takové tvrzení. Je však rovněž pravdou, že obecné soudy v kontextu svých dalších skutkových závěrů přikládají tomuto kódu trestněprávní relevanci, a to i co se týče jeho umístění na průvodních listech (viz bod 87. rozhodnutí soudu prvního stupně).

Nejvyšší soud k tomu prvně akcentuje dříve uvedené, a to, že čestné prohlášení nemá definovanou strukturu. Čistě teoreticky by tedy přicházelo i v úvahu, že průvodní listy (jak je v tomto případě označováno čestné prohlášení) místo uváděných údajů mohly obsahovat pouze jednu větu stvrzující soulad se základním popisem odpadu. Nebylo proto směrodatné, jestli v oněch čestných prohlášeních bylo na předmětný kód odkazováno či byl uveden slovy „způsob využití“. Pro skládku, jejímž účelem je podle § 4 odst. 1 písm. i) a j) zákona o odpadech skladovat odpad, by informace o způsobu úpravy odpadu stejně měla minimální význam.

Jinými slovy Nejvyšší soud souhlasí s logickým výkladem dovolatelů, podle něhož eventuálně uváděný kód nemůže představovat „pokyn pro skládku“, jak má s odpadem naložit, nýbrž může toliko deklarovat, jaký typ odpadu byl přivezen k uložení. Z hlediska posuzované trestné činnosti by nedávalo smyslu úmyslně evidovat odpad pod předmětným kódem v dokumentu určeném skládce, který nemá vztah k ukládání odpadu. Jak vyplývá z vyjádření ČIŽP, užití předmětného kódu mělo význam při monitorování činností provozoven společnosti SH - EKO a.s.

V průběžné evidenci nakládání s odpady předmětné společnosti (č. l. 930) se právě kódy R 12 i BR 12 vyskytují a lze tedy na toto aplikovat závěr soudu prvního stupně, že uvedené mělo zakrýt nelegální přepravu. V kombinaci s výše rozebraným závěrem o vizuální podobě dovezeného odpadu však nelze dovozovat, že ta stejná úvaha se dá vztáhnout i na dovolatele. Jak ostatně bylo i namítnuto, za obsah dokladů odpovídá ten, kdo je vystavil, tedy v tomto případě SH - EKO a.s. Je pak marginální otázkou, zda měl být dotyčný kód v průvodním listu uveden v podobě BR 12, zda se tak stalo nepozorností (jak zmínil soud prvního stupně), nepochopením, nebo jinou skutečností.

Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných je podstatné, zda z tohoto kódu bylo možné dovodit protiprávní povahu dovezeného odpadu. Vzhledem k dosud uvedenému je však patrné, že tomu tak není.

35. Skutečnost, že na základním popisu odpadu a čestném prohlášení je jako původce uváděna společnost SH - EKO a.s., vyvrací konstatování soudu prvního stupně v bodě 37. jeho rozhodnutí, že tvrzení o zpracování odpadu v České republice společností SH - EKO a.s. se objevilo až jako součást připravené obhajoby. Jednak podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona o odpadech se původcem rozumí mimo jiné i právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů (proto bylo oprávněné označit SH - EKO jako „původce odpadu“).

Jednak zapojení SH - EKO a.s. byla obviněným známa, jak dokládají zmíněné listiny i výpověď obviněného zmiňující telefonický hovor s Petrem Hobzou (zaměstnanec společnosti SH - EKO a.s.). Přesvědčení vyjádřené odvolacím soudem v bodě 15. svého rozhodnutí, že ze samotné spoluúčasti této společnosti musela být zřejmá protiprávní povaha dovezeného odpadu, však není dostatečně odůvodněno. Lze přisvědčit soudům nižšího stupně v tom, že ze zjištěných skutečností muselo být všem zúčastněným osobám zjevné, že odpad byl prvně vyprodukován v zahraničí.

Zda se však jednalo o zahraniční odpad, který neměl byl skladován ve smyslu § 54 odst. 2 zákona o odpadech (neboť nebyl zpracován, aby tak získal povahu odpadu uložitelného na skládce provozované dovolateli), se odvíjelo od jednání společnosti SH - EKO a.s. Pokud by uvedená společnost dostála svým povinnostem, stala by se sama českým původcem odpadu podle citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. x) zákona o odpadech. Jinak vyjádřeno, skutečnost, že SH - EKO a.s. figurovala na dokladech předložených skládce při závozu odpadu, není samo o sobě indicií o protiprávním jednání.

Podstatné je až zjištění, že předmětný odpad nijak neupravila a odpad vybavila nepravdivými doklady o opaku. Tedy bez znalosti pravých poměrů ve společnosti SH - EKO a.s. a vycházelo-li by se čistě z listin předložených při závozu odpadu, obvinění nemuseli nezbytně nabýt podezření o nelegálnosti celé situace. Přitom, jak bude ještě níže uvedeno ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebylo možno činit ani žádné skutkové závěry o vědomém zapojení dovolatelů do řetězce pachatelů projednávané trestné činnosti, neboť z žádného provedeného důkazu ani jejich souhrnu neplyne vědomí dovolatelů o takovém zapojení.

Obviněný Michal Zábrodský neměl nijak intenzivní či osobní vazby na CHL, spol. s.r.o., ani na SH - EKO a.s., z nichž bylo možno dovozovat jeho alespoň rámcovou latentní dohodu o páchání trestné činnosti, natož v organizované skupině.

36. V obecné rovině nezbývá než uzavřít, že tyto a další uvedené nedůslednosti v hodnocení důkazů neumožňují závěr o dostatečném důkazním podkladu svědčícím o vině dovolatelů. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dokazování zpravidla neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.), naopak musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno výše. Jestliže průběh skutkové děje, tak jak je popsán ve skutkové větě citované v úvodu tohoto usnesení, měl být zjištěn na základě dosud zmíněných důkazů, nelze jej označit za spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů. Spíše naopak soudy provedené hodnocení důkazů je kontradiktorní. Nejvyšší soud proto nemůže jinak než konstatovat, že soudy své skutkové závěry de facto vedly nezávisle na provedeném dokazování a případné nedostatky překlenuly nepodloženými (či důvodně chybnými) úvahami, čímž se beze zbytku dopustily vady ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

37. Z hlediska dovolacího řízení není přitom od věci ještě poznamenat, že v rozporu s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění směřovali svou další námitku ohledně záměny SPZ v případě první přepravy. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, naopak ze své podstaty se jedná o námitku vůči skutkovým zjištěním. Z objednávky přepravy ze dne 18. 3. 2019 (č. l. 992) je patrné, že je uvedena SPZ 5Z87282, což skutečně neodpovídá zjištěním uvedeným ve skutkové větě. Obvinění však opomíjí, že soud prvního stupně se s touto námitkou vypořádal v bodě 54. svého rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že vycházel z ručně dopsané SPZ na téže listině. Tento doplněný údaj totiž odpovídal následujícím dokumentům dokládajícím průběh přepravy odpadu (např. Příloha/Annex VII na č. l. 993) a soud tak neshledal jiné logické vysvětlení, než že jde o jakýsi kód pro tuto přepravu. Uvedení jiné registrační značky v objednávce pak neznamená, že by vozidlo této registrační značky přepravu provádělo. Tomuto odůvodnění nelze ničeho vytknout. Nepodložené tvrzení obviněných, že se měly v tentýž den uskutečnit dvě přepravy je pak pouhou polemikou se zjištěním soudů nižších stupňů, které své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, a především logicky vysvětlily. Jinak vyjádřeno, nepřijal-li soud prvního stupně tvrzení obviněných a místo toho vybudoval své skutkové závěry na korektně provedeném hodnocení provedených důkazů, postupoval v souladu se zákonnými východisky.

38. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že mezi hmotněprávní námitky obvinění nesprávně zařadili i výhrady vůči fotografiím poskytnutých svědkem S. C. I v tomto případě platí, že nejde o námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rozpor mezi obsahem tohoto důkazu a skutkovými závěry soudů však byl již rozebrán výše v bodě 32. tohoto usnesení a je nutno dát obviněným za pravdu, že z fotografií není jakkoliv patrné, že by zachycené pneumatiky měly být dovezeny v inkriminované dny.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

39. Již z výše uvedeného přiblížení obsahového zaměření vznesených námitek je zřejmé, že podstatná část výhrad dovolatelů uplatněných pod tímto dovolacím důvodem nemůže být posouzena ani jako formálně mu vyhovující. Vzhledem k tomuto je možno v dovoláních obviněných identifikovat toliko pouze jeden okruh námitek týkající se naplnění znaků organizované skupiny. Námitky směřující vůči kvalifikovanému znaku stíhaného trestného činu jsou jako jediné podřaditelné pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť i tyto jsou úzce navázány na skutková zjištění.

40. Podle ustálené judikatury je organizovaná skupina společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob vyznačující se určitou dělbou úkolů mezi jednotlivými členy, v důsledku čehož je jeho činnost charakterizována plánovitostí a koordinovaností, což na jedné straně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a na druhé straně znesnadňuje jeho odhalení, a tím také zvyšuje jeho společenskou škodlivost a závažnost (viz č. 53/1976-II a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Zákon v tomto ohledu nerozlišuje, zda se jedná o právnické, nebo fyzické osoby. Pachatelem trestného činu neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1 i podle § 298 odst. 2 tr. zákoníku může být jakákoli trestně odpovědná fyzická osoba, není vyloučena ani trestní odpovědnost právnických osob ve smyslu § 7 TOPO [COUFALOVÁ, Bronislava. § 298 (Neoprávněné nakládání s odpady). In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 18.]. Přitom okolnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, tento znak bez dalšího nevylučuje, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014. Konkrétní jméno nebo totožnost osoby nemusí být dána, důležitá je vědomost pachatele o tom, že taková osoba existuje. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 122/2015, se pak podává, že k tomu, aby se obviněný dopustil trestného činu jako člen organizované skupiny, není nutné, aby se podílel na všech činnostech organizované skupiny, ani aby dopodrobna věděl o všech dílčích aktivitách ostatních členů, ale postačuje pouze srozumění s tím, čím se organizovaná skupina zabývala a k jakým cílům směřovala. Soud prvního stupně v bodech 120. a 121. vyložil, z jakých důvodů má všechny podmínky uvedené definice za splněné, přičemž zdůraznil provázanost subjektů po smluvní stránce.

41. Z popisu v bodě 121. rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že mělo existovat sdružení osob, ve kterém obvinění působili jako koncový článek řetězu, umožňující skladování nepovoleného odpadu. Měli tím navázat na jednání odsouzené společnosti SH - EKO a.s. a odsouzeného Michala Hořejšího (ji zastupujícího), kteří fingovali zpracování zahraničního odpadu, a společnosti CHL, spol. s.r.o., a Ch. L. (ji zastupujícího), jejichž role spočívala nejen v organizování celé této skupiny, ale také v zajištění samotné přepravy odpadu.

Pro učiněné právní posouzení tak bylo pohledem Nejvyššího soudu rozhodné prokázat vysokou míru koordinace mezi jednotlivými subjekty, jelikož podle uvedeného jednotlivá konání členů této organizované skupiny měla na sebe bezprostředně navazovat. To z logiky věci vyžadovalo po všech zúčastněných minimálně rámcové znalosti průběhu celé trestné činnosti, jinak by nebylo možné dosáhnout jakékoliv efektivní spolupráce. Jen těžko si lze totiž představit, že by dovolatelé byli obeznámeni s porušováním pravidel o ukládání zahraničního odpadu bez toho, aby nevěděli o předcházejícím fingovaném zpracování odpadu.

Pokud by právě o této skutečnosti nebyli zbytkem skupiny informováni, pak by (jak bylo již zmíněno v bodě 35.) podle § 54 odst. 2 zákona o odpadech neměli důvod odmítnout skladovat dovezený odpad. Pro naplnění dovozené kvalifikované skutkové podstaty bylo tedy nezbytné nalézt a prokázat propojení mezi dovolateli a zbytkem (organizované) skupiny.

42. Obecné soudy však toto napojení odvodily od viny zbývajících odsouzených, neboť soud prvního stupně identifikoval pouze dva momenty, během kterých se měli dovolatelé (resp. obviněný Michal Zábrodský) dostat do bližšího kontaktu s ostatními členy uvedené skupiny. V prvé řadě mělo jít o podpis smlouvy o sběru, přepravě a odstranění odpadu mezi CHL, spol. s.r.o., a obviněnou právnickou osobou a následně o telefonní hovor mezi obviněným a Petrem Hobzou ze společnosti SH - EKO a.s. Nutno podotknout, že vzhledem k povaze organizované skupiny lze typicky očekávat i jistou konspirativnost projevující se různými snahami o utajení.

Tímto argumentem však nelze nahradit skutková zjištění, resp. jejich absenci. Bude-li se vycházet ze zmíněné smlouvy, její obsah nemá ve vztahu k hodnocenému právnímu hodnocení žádný relevantní vztah, neboť nikterak nedokládá dohodu mezi smluvními stranami na trestněprávním jednání. Obdobné platí i pro zmíněný telefonní hovor, jehož obsah soud zjistil výhradně z výpovědi obviněného, podle kterého mělo jít pouze o vyjasnění náležitostí dokumentace předávané při závozu odpadu. Z uvedeného nevyplývá ničeho, co by jen naznačovalo (natož prokazovalo), že obvinění byli členy organizované skupiny a že Michal Zábrodský instruoval zaměstnance SH - EKO a.s., jak má eventuálně vystavovat falešné doklady o úpravě odpadů.

Přitom i podle výpovědi obviněného šlo toliko o obecnou instrukci, jaké doklady mají doprovázet odpad, aby mohl být uložen na skládce. Opačný závěr ve smyslu instrukcí obviněného dokládajících zapojení do trestné činnosti činit z výpovědi obviněného nelze. Veškeré úvahy k předmětnému kvalifikačnímu znaku ve vztahu k obviněným se tak v podstatě odvíjí od presumpce, že se dovolatelé v blíže nespecifikované době za blíže nespecifikovaných podmínek dohodli se zbývajícími členy skupiny na spáchání uvedeného trestného činu.

Co všechno však dotyční měli v rámci této skupiny vědět, nebylo soudy vyjasněno. Soudy se tak vlastně uchýlily ke generalizujícímu právnímu posouzení, podle kterého došlo-li ze strany původce odpadu k trestněprávnímu jednání, zákonitě šlo o koordinovanou činnost s dovolateli. Tomuto konstatování ovšem nesvědčí žádná skutková zjištění, včetně těch, ze kterých soud dovodil samotnou trestnost jednání, k čemuž se Nejvyšší soud vyjádřil výše.

43. Právní závěr o zapojení obviněných do organizované skupiny se tak opírá o nedostatečně zjištěné a odůvodněné skutkové závěry týkající se znalosti pravé podstaty jimi skladovaného odpadu. Z toho soudy dovodily, že si dotyční museli být vědomi a aktivně se spolupodíleli na jednání i dalších subjektů. Tím se však argumentace stává zacyklenou a nepodloženou. Rozpory ve skutkových zjištěních byly vypořádány právním závěrem o organizované skupině (jak bylo ostatně uvedeno v bodě 31. a 35. tohoto usnesení) a vice versa se tento právní závěr o vědomé spolupráci opírá o nepodložené skutkové závěry o vědomém skladování nelegálního odpadu. Takto postavené odůvodnění je však projevem zjevné interpretační svévole a na jejím základě nelze při zachování pravidel elementární logiky dospět ke stejné právní kvalifikaci, jakou dovodily obecné soudy u spoluobviněných.

44. Pro úplnost Nejvyšší soud již na tomto místě dodává, že uvedenými úvahami není dotčen pravomocný rozsudek ve věci zbývajících odsouzených. Členy organizované skupiny byli (minimálně) podle skutkových zjištění Ch. L., společnost CHL, spol. s.r.o., společnost SH - EKO a.s. a Michal Hořejší. Je tedy zřejmé, že podmínka zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty § 298 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy organizované skupiny (spočívající v tom, že jde o skupinu alespoň tří trestně odpovědných osob), byla splněna. Bylo-li pak rozhodováno o zrušení napadených rozhodnutí ve vztahu k dovolatelům, nadále použitá právní kvalifikace zůstala zachována ve vztahu ke spoluobviněným a nebylo postupováno podle § 265k odst. 2 a § 261 tr. ř. (beneficium cohaesionis).

45. Na základě dosud uvedeného je možno se důvodně domnívat, že na skládce byl uložen odpad v rozporu se zákonem (stručně vyjádřeno zahraniční odpad bez potřebného zpracování na území ČR). Tento závěr se odvíjí od poznatků o nezpracování ze zahraničí dovezeného odpadu v provozovně společnosti SH - EKO a.s., které lze činit mj. na podkladě prohlášení viny Michalem Hořejším a SH - EKO a.s., jakož i ostatních souvisejících dokladů o nezpracování odpadu a falzifikaci dokumentace (plynoucí i ze svědeckých výpovědí). Nakonec, jak přiléhavě bilancovali dovolatelé, mezi projednávanými subjekty se uskutečnilo celkem 79 přeprav odpadu, přičemž pouze 3 z nich bylo možno spolehlivě označit jako provedené v popsaném rozporu se zákonem, neboť bylo prokázáno, že SH - EKO a.s. odpad nezpracovalo, opatřilo jej nepravdivou dokumentací o zpracování a dodalo dovolatelům k finálnímu skládkování. Dosavadní obsah provedených důkazů však nesvědčí dostatečně o vědomí dovolatelů o páchané trestné činnosti, natož ve formě organizované skupiny, přičemž ani odpadu připojená dokumentace, ani vizuál odpadu nedávali přesvědčivý signál o nezákonnosti postupu jinak v souladu s obsahem specifikace odpadu. Nadto třeba připomenout již výše uvedené pochybnosti o tom, zda vůbec a za jakých okolností odpad přebíral osobně obviněný Michal Zábrodský. Každopádně bylo třeba přisvědčit argumentaci dovolatelů stran naplnění obou jimi uplatněných dovolacích důvodů.

V. Způsob rozhodnutí

46. Nejvyšší soud na základě shora uvedených důvodů podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 11 To 70/2024, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 3 T 128/2023, v částech týkajících se obou dovolatelů zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

47. Věc se tak vrací do stádia řízení před soudem prvního stupně, na němž bude, aby se zabýval všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení. Na soudu bude, aby důsledně dostál všem svým povinnostem v rámci zjišťování skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jde v podstatě o to, aby opatřil spolehlivý skutkový podklad, především v otázce průběhu ukládání odpadu na skládce.

Je proto třeba upřesnit a vyjasnit výše uvedená skutková zjištění, především: 1) jak vypadal odpad dovezený v inkriminovaných dnech, 2) jak má probíhat zákonem stanovená kontrola dovezeného odpadu a jestli byl tento postup dodržen i v projednávaných případech, 3) jakou roli hrál obviněný při jednotlivých závozech odpadu, 4) zda existuje bližší spojení mezi obviněnými a organizovanou skupinou tvořenou zbývajícími původně spoluobviněnými. V tomto ohledu lze zvážit výslech zaměstnanců společnosti SVZ Centrum s.r.o.

i odborné vyhodnocení správného postupu při ukládání odpadu deklarovaného jako zahraniční odpad upravený v České republice. V celkovém souhrnu tedy bude zapotřebí spolehlivě určit průběh skutkového děje a tyto podrobnosti náležitě zařadit do skutkové věty.

48. Z dosavadních skutkových zjištění totiž není zřejmé, jaký odpad byl na skládku dovezen, jak vypadal, jak důkladně a kým byl kontrolován atd. Tyto a další okolnosti pak mohou mít i rozhodující vliv na právní posouzení projednávaného skutku. Je tak třeba zvážit skutek i v odlišných souvislostech, ohledně nichž dosud relevantní důkazy byly provedeny pouze v omezené míře. Jak bylo již naznačeno, v těchto souvislostech je pak nutno nahlížet i na zavinění dovolatelů. Z dosavadního obsahu spisového materiálu je totiž patrné, že v rozporu s Provozním řádem i bod 1 odst. 1.1. písm. b) přílohy č. 1 Vyhlášky, se příjem odpadů nesl v duchu pouze omezené vizuální kontroly odpadu a místo toho se přihlíželo především k obsahu předložených dokladů. Tomuto ostatně odpovídají i svědecké výpovědi jednotlivých řidičů. Je vhodné shrnout, že pohledem Nejvyššího soudu v tomto směru dosud učiněná velmi okrajová skutková zjištění by mohla vést k úvaze o naplnění znaků stejného přečinu, pro který byli obvinění odsouzeni, avšak v jeho nedbalostní formě. V této fázi řízení pak nelze vyloučit i potřebu opatření jiných než shora zmíněných důkazů, mj. i na základě eventuální procesní aktivity stran. Pokud jde o přečin neoprávněného nakládání s odpady ve smyslu § 298 tr. zákoníku, jde o trestný čin skládající se ze dvou samostatných skutkových podstat. Závěr o jeho eventuálním spáchání v jiné než dosud aplikované formě je však možno učinit pouze v návaznosti na případná zpřesňující skutková zjištění. V dané fázi řízení, při nedostatečně objasněném průběhu skutkového děje, pokud jde o svoz odpadu na skládku, Nejvyššímu soudu nepřísluší určovat, která z alternativ právní kvalifikace je přiléhavější, pokud vůbec nějaká. Je tak na soudu prvního stupně doplnit dokazování odpovídajícím způsobem a až na tomto základě přizpůsobit právní kvalifikaci, vznikne-li k tomu důvod. Je však nezbytné upozornit, že obecné soudy zatím posouzení subjektivní stránky trestného činu navázaly na svůj nedostatečně odůvodněný závěr o zapojení obviněných do organizované skupiny. Nebylo tedy soudy najisto postaveno, v jaké formě úmyslného zavinění se měli obvinění stíhaného trestného činu dopustit, ale vzhledem k dosud uvedenému nelze vyloučit ani nedbalost.

49. Netřeba dodávat, že v rámci dalšího dokazování mohou být zjištěny nové významné skutečnosti, které by odůvodňovaly ještě jinou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud proto zdůrazňuje, že jeho závazný právní názor ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. se týká toliko dosud nesprávného právního posouzení jednání obviněných jako trestného činu neoprávněného nakládání s odpady spáchaný jako členů organizované skupiny podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a nezbytnosti doplnit skutková zjištění. Je nutno se především zaměřit na okolnosti týkající se závozu odpadu a jeho ukládání a s tím spojené zavinění obou dovolatelů.

50. Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit, že minimálně škodlivý následek ukládání zahraničního nezpracovaného odpadu je nedílnou součástí popisu skutku, a tedy jeho totožnost bude v případě naznačeného přezkumu jednání obviněného zachována podle § 220 odst. 1 tr. ř. minimálně v totožnosti podstatné části jednání. Pro účely trestního řízení postačí, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, pokud je shoda alespoň částečná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94, uveřejněný pod č. 1/1996 Sb. rozh. tr.). Nepanuje tedy v tomto ohledu překážka, pro kterou by nebylo možné dotčená rozhodnutí soudů nižších stupňů stran dovolatelů zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí.

51. Bude tak na soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování v naznačeném směru (bude-li to přicházet v úvahu) a následně všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud si je vědom časového odstupu od doby skutku a související hrozby zániku paměťové stopy svědků i obviněných, stejně tak i úmrtí svědka S. C. S tím spojené případné negativní důsledky pro důkazní situaci však nemohou jít k tíži obviněného. V těchto souvislostech nutno připomenout, že princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, podle kterého, není- li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku, jeho dílčí části či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Obecný soud musí dodržet vysoký standard, i pokud jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazu samotného. Jde-li o hodnocení důkazů, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o úvahu absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností (zejména viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, a další).

52. Jak plyne ze shora uvedeného, současný výstup důkazního řízení spolehlivý závěr o vině obviněných neumožňuje. Teprve v případě, že souhrn dostatečně kvalitních důkazů bude tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti žalovaného skutku, bude možné uvažovat o trestní odpovědnosti obviněných (tu je nutno separovat od viny již odsouzených, tedy Michala Hořejšího a společnosti SH - EKO a.s.). Po stabilizaci skutkových zjištění bude třeba pečlivě posoudit, zda jsou tato podřaditelná pod konkrétní ustanovení trestního zákoníku. V opačném případě bude na místě zvážit aplikaci § 226 tr. ř. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

53. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že důvodně vytčené vady napadených rozhodnutí nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 5. 2025

Mgr. Pavel Göth předseda senátu