6 Tdo 249/2025

6 Tdo 249/2025-391

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. A. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 10 To 172/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 115/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 1 T 115/2023, uznal obviněného M. A. vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého „opakovaně v době od 17. 5. 2022 do 19. 9. 2022 při osobních schůzkách na Městském úřadu v XY a v rámci elektronické komunikace zasílal M. N., tajemníkovi tohoto úřadu, a R. Z., úřednici Sociálně právního odboru tohoto úřadu a své pověřené opatrovnici, emailové zprávy a další elektronickou komunikaci, ve kterých se dožadoval výplaty peněžních částek z jeho invalidního důchodu. V těchto emailových zprávách stupňoval své vyhrožování těmto úředníkům spočívající jednak ve vulgárních nadávkách jako například hnusná ropucho, pojebaná šlapko apod., ale i v nepřímém vyhrožování ublížením na zdraví, což například učinil dne 23. 8. 2022 v 17:56 hodin zasláním e-mailu M. N., ve kterém byla jako příloha fotografie teleskopického obušku v pouzdře, kterou doplnil sdělením „Víte co v tom je že“ a komentářem: „To co jsem si původně objednal u r. ale vyfakovala mě je to takový skládací není to sice kalený ale svůj účel to splní a když by byly potíže řeknu že to je na sebeobranu“, což v M. N. nejen s ohledem na předchozí zkušenosti s ním vyvolalo obavu o zdraví své a jeho blízkých, dokonce musel přijmout i opatření pro zvýšení své osobní bezpečnosti v soukromém životě. Ataky vůči těmto osobám vyvrcholily dne 19. 9. 2022 při osobní schůzce na městském úřadu v době od 8:40 do 8:53 hodin, při které je za přítomnosti další úřednice I. L. opět častoval hrubými a vulgárními nadávkami, že jsou hnusné ropuchy, pojebané šlapky a M. N. přirovnal k Adolfu Hitlerovi, a následně přítomným řekl, že kdyby se choval jako chlap, tak už by tam všichni leželi v krvi. Takto jednal v úmyslu, aby uvedené osoby zastrašil a dostál svým požadavkům, konkrétně toho, aby dále již nebyl v opatrovnictví města a aby mohl volně nakládat se svým majetkem podle svého úsudku mimo rámec soudního rozhodnutí. Když odcházel z kanceláře, tak se natáhl přes jednací pult a ze stolu mobilní telefon Xiaomi Redmi Note 10 pro 128 GB, šedé barvy, v hodnotě 5 000 Kč, který zde měl položený v bezprostřední blízkosti jeho těla M. N., a následně z kanceláře spěšně odešel“.

2. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Bylo také rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit nemajetkovou újmu poškozené R. Z. ve výši 10 000 Kč a poškozenému M. N. ve výši 10 000 Kč.

3. Odvolání obviněného a opatrovníka obviněného J. A. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 10 To 172/2024, zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že odvolací soud zamítl odvolání, přestože v řízení před soudem prvního stupně byly dány citované dovolací důvody a nebyly naplněny všechny obligatorní znaky trestného činu krádeže. Soudy obou stupňů učinily na základě provedených důkazů skutková zjištění, která jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně nekriticky přijal, přestože absentuje podklad pro naplnění subjektivní stránky. Obviněný se nikdy nedopouštěl majetkové trestné činnosti, obživu si zajišťoval prací. Celý incident údajné krádeže trval několik vteřin včetně „zadržení“ obviněného N., přičemž první reakce obviněného byla, že telefon vzal omylem. „Krádeži“ předcházela konfrontace obviněného s více osobami stojícími proti němu. V projednávané věci úplně chybí motiv. Ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněného byly v době činu v důsledku silného rozrušení podstatně sníženy. Obviněný očividně jednal v omylu a nebyla naplněna subjektivní stránka. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle obviněného naplněn porušením zásady subsidiarity trestní represe k přečinům podle § 326 a § 358 tr. zákoníku, neboť soudy nesprávně posoudily intenzitu jednání obviněného. Ta není dostatečná, aby jednání mohlo být subsumováno pod normy trestního práva, mělo by být projednáno v přestupkovém řízení. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle odst. 2 téhož ustanovení i rozhodnutí na ně obsahově navazující.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip, a proto je na dovolateli, aby své námitky formuloval jasně a konkrétně. Dovolání obviněného je stručně odůvodněno a opakuje námitky, které byly již uplatněny před soudy nižších stupňů. Podle státního zástupce se odvolací soud s námitkami obviněného dostatečně vypořádal s respektem k právu na spravedlivý proces. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným uplatněn v jeho úvodní alternativě, která spočívá v rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Tento dovolací důvod však vyžaduje konkrétní vymezení, které obviněný nenaplnil. Obviněný neoznačil konkrétní důkazy, které by měly být v rozporu se závěry soudů, a ani nerozporoval dílčí skutková zjištění. Státní zástupce se přesto k výhradám uvedeným v dovolání dále konkrétně vyjádřil (k úmyslu odcizit cizí věc, k omylu při přisvojení si cizí věci i k úmyslnému spáchání činu).

6. Podle státního zástupce lze za uplatněnou v intencích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považovat námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe. Využití postupu podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku však nebylo v posuzované věci namístě. Nebyly zjištěny žádné významné skutečnosti, které by vylučovaly uplatnění trestní odpovědnosti obviněného. Státní zástupce má za to, že povaha jednání obviněného vůči poškozeným, okolnosti, které je provázely, a zjevná pohnutka zapůsobit na výkon pravomoci úřední osoby odpovídají běžně se vyskytujícím trestným činům daných skutkových podstat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší

8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

IV. Důvodnost dovolání

11. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají. Vzhledem k jejich formulaci je třeba připomenout, že dovolací argumentaci není možné za obviněného v žádném ohledu domýšlet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.).

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.

11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III.

ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II.

ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).

13. Ačkoli obviněný ve svém dovolání deklaroval naplnění citovaného dovolacího důvodu v jeho první alternativě, konkrétní rozpor mezi obsahem provedeného důkazu a vyvozeným skutkovým závěrem neoznačil. Jeho námitky se buď s obsahem dovolacího důvodu zcela míjí, neboť jde o skutečnosti, které nemají na skutkové závěry tvořící podklad naplnění znaků daných skutkových podstat žádný vliv (např. poukaz na to, že doposud nepáchal majetkovou trestnou činnost, trvání incidentu, rozčilení, podstatně snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti – soud prvního stupně při ukládání trestu ke stavu zmenšené příčetnosti přihlédl), nebo jde pouze o obecné proklamace a blíže neodůvodněná tvrzení (např. že absentuje podklad pro závěr o naplnění subjektivní stránky, že vzal telefon omylem). Tato argumentace je na takové úrovni obecnosti, že dovolací přezkum napadeného rozhodnutí neumožňuje. Nejvyšší soud může vycházet toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodnil. Není a nemůže být úkolem Nejvyššího soudu jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet za obviněného dovolací argumentaci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

14. I podle Ústavního soudu „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny.

15. V daném případě tak lze pouze konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

17. K argumentaci obviněného podřazené dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést v podstatě totéž, co bylo výše řečeno k argumentaci napadající skutková zjištění. Jako podklad dovolacího přezkumu nestačí pouhé konstatování, že jednání obviněného nebylo takové intenzity, aby bylo možno je subsumovat pod normy trestního práva, aniž by bylo uvedeno, v kterých aspektech by tomu tak mělo být, které konkrétní okolnosti podle obviněného snižují společenskou škodlivost jeho jednání do té míry, že se neblíží běžným případům jednání typicky naplňujícího příslušné skutkové podstaty přisouzených přečinů. Opět tedy byla toliko proklamativním způsobem vznesena námitka porušení zásady subsidiarity trestní represe, aniž by byla podpořena jakoukoli bližší argumentací, kterou by se dovolací soud mohl a měl zabývat. S danou námitkou se nadto v bodě 26. napadeného rozhodnutí vypořádal odvolací soud a na jeho zdůvodnění lze na tomto místě plně odkázat.

V. Způsob rozhodnutí

18. Vzhledem k výše uvedenému zjištění, že dovolací námitky obviněného svým obsahem neodpovídají formálně uplatněným důvodům dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 4. 2025

Mgr. Pavel Göth předseda senátu